28 Co 120/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce A., Anonymizováno, Anonymizováno, Jméno žalobce A., Anonymizováno, IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 74 552,17 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. ledna 2024, č. j. 9 C 210/2023-161

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 233,48 Kč do tří dnů od právním moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 790,70 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5 731,10 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 50 120 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 24 432,17 Kč, kapitalizovaný úrok 5 848,77 Kč, kapitalizovaný úrok 13 964,87 Kč, úrok 8,9 % ročně z částky 74 552,17 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 74 552,17 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 065 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, a to pouze proti části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 11 233,48 Kč, a proti III. výroku o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 50 120 Kč, představující dosud nevrácené peněžní prostředky, protože žalobce dostatečným způsobem neposoudil schopnost žalovaného splácet úvěr podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Při výpočtu přiznané částky vzal v potaz žalovaným na dluh uhrazenou částku 29 646,52 Kč, která je zřetelná z důkazu provedeného výpisu z úvěrového účtu Anonymizováno, ale navíc nesprávně přihlédl ke splátkám týkajícím se jiného úvěru (Anonymizováno č. účtu ve výši 150 000 Kč), které jsou vedeny v transakční historii za období od 29. 4. 2015 do 14. 9. 2021 (v pdf dokumentu nazván jako „výpis mkonto“). Žalobce uzavřel se žalovaným dne 2. 9. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru „mPŮJČKA PLUS“ č. Anonymizováno, na jejímž základě žalovanému poskytl úvěr ve výši 91 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že tento úvěr byl žalovaným čerpán dne 2. 9. 2019 a že žalovaný na něj uhradil žalobci pouze částku 29 646,52 Kč. Dosud nevrácené peněžní prostředky činí 61 353,48 Kč, po odečtení soudem přiznané částky zbývá k úhradě 11 233,48 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 1. 7. 2024, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 22. 3. 2023, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 74 552,17 Kč, kapitalizovaného úroku 5 848,77 Kč, kapitalizovaného úroku 13 964,87 Kč, úroku 8,9 % ročně z částky 74 552,17 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 74 552,17 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení. Uvedl, že uzavřel se žalovaným dne 2. 9. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru „mPŮJČKA PLUS“ č. Anonymizováno 8,9 % ročně, svou povinnost nesplnil. Neuhradil splátky za měsíce únor, březen a duben 2022, a proto žalobce od smlouvy odstoupil, čímž se dluh stal dne 6. 4. 2022 předčasně splatný a představuje žalovanou částku s příslušenstvím, úroky a úroky z prodlení.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, posoudit nejen podle ustanovení občanského zákoníku, ale i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda žalobce (věřitel) postupoval před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem a s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Dospěl k závěru, že nikoli. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného lustrací v dostupných registrech dlužníků či náhledem do exekučního rejstříku. Spokojil se pouze s jemu známou transakční historií účtu žalovaného, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti, vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto shledal uvedenou smlouvu neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci bezdůvodné obohacení, které vzniklo plněním bez právního důvodu ve výši 50 120 Kč, které představují rozdíl mezi přijatou částkou 91 000 Kč a vrácenou částkou 40 800 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy žalobci nevznikl ani nárok na poplatky, úrok a úrok z prodlení, ve zbývající části byla proto žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl v řízení úspěch v 67 % předmětu řízení, a tak mu náleží poměrná náhrada nákladů ve výši 34 % vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.

7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

13. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny nadepsané „Historie úvěru: Anonymizováno“ ze dne 20. 1. 2023. Listina potvrzuje skutečnosti namítané odvolatelem, neboť z ní vyplývá, že žalovaný uhradil na dluh nikoli 40 800 Kč, jak uvedl soud prvního stupně, ale jen 29 646,52 Kč, z nichž žalobce započítal 16 847,83 Kč na jistinu a 12 798,69 Kč na úroky úvěru. Rozdíl částky poskytnuté žalobcem žalovanému v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvy o úvěru a částky již žalovaným uhrazené činí 61 353,48 Kč a představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které získal plněním bez právního důvodu. Protože žalovaný byl již pravomocným I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně zavázán k zaplacení částky 50 120 Kč, odvolací soud rozsudek v napadené části druhého výroku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl i ohledně zbývající částky 11 233,80 Kč.

15. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při vyjádření úspěchu a neúspěchu ve věci pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je třeba počítat nejen s jistinou, ale i příslušenstvím požadovaným žalobou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobce žalobou po žalovaném požadoval jistinu ve výši 74 552,17 Kč, kapitalizovaný úrok 5 848,77 Kč a 13 964.87 Kč, ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně kapitalizovaný úrok z prodlení 6 152,50 Kč a úrok 8 135,88 Kč, v řízení byl úspěšný ohledně částky 61 353,48 Kč (56,47 %), neúspěšný ohledně zbývajícího nároku uplatněného žalobou (43,53 %). Žalobci vznikly v řízení náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 2 983 Kč a zastoupením advokátem ve výši 21 296 Kč (mimosmluvní odměna za čtyři úkony právní služby po 4 100 Kč určená z tarifní hodnoty 74 552,17 Kč v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení, zasláním předžalobní výzvy k plnění, podáním žaloby a účastní na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), náhrada hotových výdajů spojených s těmito úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024 a náhrada za daň z přidané hodnoty 3 696 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), za něž mu přísluší náhrada ve výši 3 141,70 Kč podle poměru jeho úspěchu ve věci, který činil 12,94 %. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalobci náhradu za podání jeho advokáta, jímž byla doplňována žaloba o rozhodující skutečnosti, které mohly a měly být uvedeny již v žalobě. Nejedná se o účelně vynaložený náklad v souvislosti s uplatněním práva žalobce, když za podání žaloby mu byla náhrada přiznána.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a tak mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 5 731,10 Kč, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 4 731,10 Kč (mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 1 580 Kč určená z tarifní hodnoty 11 233,48 Kč v souvislosti s podáním odvolání a účastí na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ a. t., náhrada hotových výdajů za jeden z těchto úkonů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024, ve výši 450 Kč za druhý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty 821,10 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.