28 Co 130/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 330 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. dubna 2025, č. j. 7 C 356/2022-148, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29. dubna 2025, č. j. 7 C 356/2022-155,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a II. výroku potvrzuje.

II. Výrok doplňujícího usnesení se mění tak, že žalobce je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Vyškově náklady řízení ve výši 3 850 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 11 144 Kč k rukám jeho zástupkyně, advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 330 000 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně od 16. 8. 2022 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 73 697 Kč (výrok II.). Doplňujícím usnesením uložil žalovanému povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 3 850 Kč.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 330 000 Kč s příslušenstvím s odkazem na ústní dohodu účastníků ze dne 16. 1. 2017, podle které žalobce zaškolil žalovaného, poskytnul mu know-how, zajistil odbyt výroby žalovaného u belgické firmy, na základě toho si žalovaný zřídil živnostenské oprávnění, za to se žalovaný zavázal platit žalobci částku 10 000 Kč (bez DPH) měsíčně po dobu jeho podnikání. Uzavření dohody měli být přítomni , právnická osoba, (dcera žalobce), , jméno FO, (syn žalobce) a pan , jméno FO, . Žalovaný plnil své povinnosti z dohody do 23. 7. 2019, pak bezdůvodně ustal. Žalobce se po žalovaném domáhá specifikovaných měsíčních plateb za období srpen 2019 až červen 2022. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, popřel uzavření tvrzené dohody, uvedl, že živnostníkem je na základě živnostenského oprávnění již od 19. 9. 2016, není pravdou, že by si zřídil živnostenské oprávnění až poté, co mu údajně měl žalobce poskytnout know-how. Skutečně pracuje pro belgickou firmu , Anonymizováno, , tato firma s ním spolupracuje napřímo, zasílá mu objednávky, on objednávky zpracuje, výrobky si belgická firma vyzvedává svojí dopravou a přímo žalovanému platí. Mezi ním jako zhotovitelem a belgickou firmou jako objednatelem je tak přímý vztah, není jednáno přes žádného zprostředkovatele, není mu známo, z jakého důvodu by měl hradit žalobci požadovanou částku.

3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, nebylo prokázáno, jaké služby měly být žalobcem žalovanému poskytnuty v předmětném období, žalobu proto v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které představovaly náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměnu za sedm úkonů právní služby po 9 620 Kč (převzetí a příprava, sepis odporu, vyjádření ve věci, účast na jednání soudu dne 4. 4. 2023, 27. 6. 2023, 10. 4. 2025 a 29. 4. 2025 ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky), pět režijních paušálů po 300 Kč a dva režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné v celkové výši 1 957 Kč za cesty k jednáním k soudu z , adresa, a zpět (vždy při ujetí 68 km, průměrné spotřebě nafty 4,3 l/100 km, ceně nafty v roce 2023 44,1 Kč/litr a sazbě opotřebení 5,20 Kč/km, v roce 2025 při ceně nafty 34,70 Kč/litr a sazby opotřebení 5,80 Kč/km). Dále přiznal právnímu zástupci žalovaného náhradu za ztrátu času při cestě k jednáním soudu vždy čtyřikrát půlhodina v roce 2023 po 100 Kč a v roce 2025 po 150 Kč, celkem 2 000 Kč ve smyslu § 14 odst. 1, 3 citované vyhlášky, celkem 73 697 Kč. Doplňujícím usnesením uložil žalovanému nahradit České republice náklady státu spočívající v zaplaceném tlumočném v celkové výši 3 850 Kč.

4. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce s odůvodněním, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, spor rovněž nesprávně právně posoudil. Uzavření předmětné dohody potvrdili svědci, a to , jméno FO, (syn žalobce) a , právnická osoba, (dcera žalobce), stejně tak existenci dohody potvrdila svědkyně , jméno FO, . Poukázal na skutečnost, že žalovaný řádně platil smluvených 10 000 Kč měsíčně na základě vystavených faktur za zprostředkování až do 23. 7. 2019. Žalobce doplnil, že žalobu podal zásadně z principiálního hlediska, kdy sjednaná částka 10 000 Kč měsíčně je symbolická, hlavním důvodem podání žaloby bylo zklamání z jednání žalovaného, kterého považoval za přítele, jemuž pomohl ve finančních nesnázích a kterému zajistil mnohamilionové zisky. Podle žalobce bylo dále ze svědectví pana , Anonymizováno, a , Anonymizováno, potvrzeno zaškolení žalovaného a jeho personálu. Dále žalobce poukázal na procesní pochybení soudu prvního stupně při výslechu svědka , Anonymizováno, , výslech byl proveden před dožádaným soudem v , Anonymizováno, , žalobce se ho však nemohl účastnit a klást svědkovi otázky. Žalobce trval na zopakování výslechu svědka před soudem prvního stupně, tomu však soud prvního stupně nevyhověl. Žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se k odvolání vyjádřil při jednání před odvolacím soudem, s odvoláním žalobce nesouhlasil, ztotožnil se s rozsudkem soudu prvního stupně a navrhl jeho potvrzení. Poukázal na to, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, správně z něho vyvodil, že nebyla uzavřená tvrzená dohoda, nebylo prokázáno, co mělo být předmětem dohody, nebylo prokázáno žádné zprostředkování, které by žalobce žalovanému poskytl. Od počátku byl mezi žalovaným a jeho belgickým obchodním partnerem přímý obchodní vztah, styčným důstojníkem byl pan , jméno FO, , ten se vším pomáhal, vyjádřit se však již nemůže, protože zemřel. Odmítl procesní pochybení soudu. Pokud jde o výslech svědka , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , soud prvního stupně u jednání avizoval provedení výslechu dožádaným soudem, žádný z účastníků proti takovému postupu neměl námitky a oběma účastníkům byla dána možnost položit svědkovi dotazy, což účastníci využili, svědek na dotazy odpověděl a potvrdil to, co od počátku tvrdí žalovaný.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně pečlivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost co do skutkových zjištění a skutkového závěru, odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Pro přehlednost odvolací soud shrnuje rozhodující skutkové závěry:a) Žalovaný má živnostenské oprávnění na výrobu, obchod a služby, výrobu kovových konstrukcí a kovodělných výrobků od 19. 6. 2016.b) Od roku 2005 žalobce spolupracuje s belgickou firmou , Anonymizováno, , jedná se o výrobu segmentů pojízdných garážových vrat. Žalobce tvrdil, že se jednalo o výrobek, který vyvinul žalobce ve spolupráci s belgickou firmou a že výrobek poskytl žalovanému, aby ho mohl vyrábět. Bylo však prokázáno, že výrobek žalobce nevyvinul, jednalo se o výrobek, jehož patent přihlásila 20. 4. 1995 belgická firma , Anonymizovánoc) Důležitou osobou v podnikání žalobce byl pan , jméno FO, (zemřel v roce 2021), který byl obchodním zástupcem belgické firmy a zároveň přítelem žalobce. V roce 2016 žádala belgická strana navýšení výroby, na které žalobce neměl kapacitu, seznámil žalovaného s panem , Anonymizováno, . Kontakt mezi belgickou firmou a žalovaným byl navázán prostřednictvím pana , Anonymizováno, , který belgické firmě žalovaného ke spolupráci doporučil.d) Belgická firma spolupracovala s oběma účastníky, s žalobcem ukončila spolupráci v roce 2020 s ohledem na zhoršení spolupráce, zejména v oblasti kvality výrobků. S žalovaným spolupracuje doposud.e) Žalovaný na počátku výroby v roce 2016 využil podpory pana , Anonymizováno, , který byl profesionálním a technickým konzultantem belgické firmy vyškoleným v , Anonymizováno, na vyráběný výrobek. Zaškolení poskytl žalovanému pan , jméno FO, , rovněž zástupce belgické firmy. Belgická firma objednávala výrobu od počátku spolupráce s žalovaným přímo u něj, případně prostřednictvím pana , Anonymizováno, . Žalovaný výrobky od počátku spolupráce fakturoval přímo belgické firmě, která prováděla úhrady přímo žalovanému. Žalobce nikdy nepůsobil jako prostředník mezi žalovaným a belgickou společností.f) Po zahájení výroby žalovaným tři zaměstnanci žalobce vypomáhali ve firmě žalovaného s technickými úkony při výrobě, jednalo se o 4 až 5 návštěv v trvání 1 až 2 hodiny, za tuto spolupráci žalovaný pracovníkům žalobce zaplatil, neboť s nimi měl uzavřeny dohody o provedení práce. Rovněž tak jedenkrát zaměstnanci žalovaného přišli na exkurzi do výroby žalobce, která trvala 20 až 30 minut.g) Žalobce vystavoval na vrub žalovaného měsíčně v období od 31. 7. 2018 (rok a půl po uzavření tvrzené dohody) do 23. 7. 2019 faktury s předmětem plnění „zprostředkování činnosti“, vždy na částku 12 100 Kč. Žalovaný faktury hradil, od srpna 2019 již faktury nehradil.

8. Nebylo tak prokázáno předání know-how žalobcem žalovanému, které mělo být obsahem tvrzené dohody, neboť se jednalo čistě o výrobek vyvinutý belgickou stranou, rovněž nebylo prokázáno zaškolování žalovaného žalobcem, neboť za zaškolení nelze považovat výše uvedenou krátkodobou výpomoc ze strany zaměstnanců žalobce, která byla ostatně žalovaným řádně uhrazena. Bylo prokázáno, že zaškolení bylo žalovanému poskytnuto zejména panem , Anonymizováno, a samotnou belgickou firmou.

9. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřeli 16. 1. 2017 ústní dohodu, na základě které měl žalobce žalovaného zaškolit, předat mu know-how, zprostředkovat mu odbyt u belgické firmy, a za to se měl žalovaný zavázat platit měsíčně žalobci 10 000 Kč měsíčně po dobu podnikání žalovaného. Uzavření dohody měli být kromě účastníků přítomny děti žalobce, paní , jméno FO, a pan , právnická osoba, dále pan , jméno FO, . Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobci se tvrzenou dohodu nepodařilo prokázat, ačkoliv byl žalobce soudem poučen o jeho povinnosti tvrzení a důkazní vzhledem k předmětné dohodě. Odvolací soud se s uvedeným závěrem soudu prvního stupně plně ztotožňuje.

10. K uzavření dohody navrhl žalobce svůj účastnický výslech, dále výslech svého syna a dcery. Výpověď samotného žalobce byla nevěrohodná a plná rozporů. Žalobce například nebyl ve své výpovědi schopen specifikovat, po jak dlouhou dobu měl žalovaný žalobci tvrzenou částku 10 000 Kč měsíčně platit, ve výpovědi opakovaně uvedl, že po dobu jeho (žalobcova) podnikání s belgickou firmou, přičemž ve svých podáních tvrdil, že mělo jít o období podnikání žalovaného. Nebyl schopen rozumně vysvětlit, z jakého důvodu započala fakturace na základě tvrzené dohody až v červenci 2018, tedy rok a půl po jejím uzavření. Mnoho tvrzení uvedených v jeho výpovědi bylo následně provedeným dokazováním vyvráceno:- ve výpovědi tvrdil, že po určitou dobu dodávali výrobky s žalovaným do , Anonymizováno, společně; naopak bylo prokázáno, že od počátku výroby žalovaného pro belgickou firmu žalovaný spolupracoval napřímo se samotnou belgickou firmou,- ve výpovědi tvrdil, že zaučoval zaměstnance žalovaného po dobu několika měsíců, to bylo vyvráceno viz výše,- ve výpovědi tvrdil, že pracovníci žalobce, kteří byli vysláni do dílny žalovaného ke spolupráci, byli placeni samotným žalobcem, bylo naopak prokázáno, že tyto pracovníky na dohodu o provedení práce zaplatil sám žalovaný,- ve výpovědi tvrdil, že ve spolupráci s belgickou firmou vyvinul výrobek, který on a žalovaný dodávali do , Anonymizováno, , to bylo vyvráceno, viz výše.

11. Svědek , jméno FO, , syn žalobce, potvrdil, že byl přítomen uzavření tvrzené dohody mezi účastníky, uvedl, že se mělo jednat o „desátek“ za zprostředkování práce, což měl žalovaný odsouhlasit, bližší obsah dohody si nevybavil. Uvedl, že dohodě měl být přítomen i pan , jméno FO, . Stejně tak dcera žalobce, svědkyně , právnická osoba, , uvedla, že měla být u uzavření předmětné smlouvy, dle které měl žalobce zajistit zakázky pro žalovaného a zaškolit jej a za to mu žalovaný měl platit 10 000 Kč měsíčně. Vypovídací hodnota výpovědí obou svědků byla dle názoru odvolacího soudu podstatně snížena tím, že se jedná o děti žalobce, přičemž svědkyně u žalobce ve firmě pracuje jako osobní asistentka, oba mají nepochybně zájem na výsledku sporu.

12. Pokud žalobce v odvolání namítá, že k prokázání uzavření sporné dohody vede i výpověď svědkyně , jméno FO, , blízké přítelkyně zemřelého pana , Anonymizováno, , pak se mýlí. Je třeba konstatovat, že žalovaný do odvolání cituje část výpovědi svědkyně vytržené z kontextu. Svědkyně nepotvrdila, že dohoda byla uzavřena, naopak uvedla, že o uzavření dohody se pan , jméno FO, dozvěděl až od žalovaného, který se mu svěřil, že žalobce od něho měsíční platby vyžaduje a že byl pan , jméno FO, tímto sdělením překvapen a rozezlen, to se mělo stát začátkem roku 2021. , jméno FO, měl rovněž uvést, že ani belgická firma o takové dohodě nevěděla a nesouhlasila by s ní. Svědkyně popřela, že by měla povědomí o tom, že by se pan , jméno FO, měl osobně takové dohody zúčastnit, podle svědkyně by pan , jméno FO, s takovou dohodou nesouhlasil.

13. Pokud žalobce v odvolání namítal procesní pochybení soudu prvního stupně v tom smyslu, že se účastníci nemohli zúčastnit výslechu svědka , Anonymizováno, před dožádaným soudem v , Anonymizováno, a nemohli mu klást dotazy, pak tato námitka není důvodná. Předně je třeba uvést, že výslech svědka , Anonymizováno, před dožádaným soudem navrhl k prokázání svých tvrzení žalovaný, nikoliv žalobce. Soud prvního stupně u jednání účastníky seznámil s tím, že výslech bude proveden před dožádaným soudem v , Anonymizováno, a že účastníci mohou předem zaslat otázky na svědka, které mu budou položeny před dožádaným soudem. Při jednání účastníci s nastíněným postupem soudu souhlasili, neměli proti němu žádných připomínek, žádný z účastníků nenavrhl, aby výslech svědka byl proveden přímo před soudem prvního stupně. Oba účastníci zaslali soudu dotazy na svědka, které před dožádaným soudem zodpověděl, svědek byl vyslechnut soudem první instance v , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , výslech se řídil právem místa výslechu. Důležité je dále konstatovat, že ke změně skutkového závěru by nemohlo dojít ani v případě, že by soud k výpovědi svědka , Anonymizováno, nepřihlédl. Ostatním provedeným dokazováním byly totiž spolehlivě vyvráceny okolnosti, které měly být dle tvrzení žalobce podstatou plnění, které měl dle tvrzené dohody poskytnout žalovanému. Bylo vyvráceno, že by žalobce žalovanému poskytl know-how, bylo vyvráceno, že by žalobce žalovanému zprostředkoval obchody s belgickou firmou a bylo vyvráceno, že by žalobce žalovaného zaučoval. Spolupráci s belgickou firmou zprostředkoval žalovanému pan , jméno FO, , k tomu přispěl žalobce tak, že žalovaného s panem , Anonymizováno, seznámil, podstatnou část zaškolení do výroby poskytl žalovanému opět pan , jméno FO, ve spolupráci se samotnou belgickou. Tvrzenou dohodu účastníků žalobce neprokázal, ačkoliv byl soudem prvního stupně opakovaně, a to písemně před prvním jednáním a u prvního jednání, poučen o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní stran uzavření sporné dohody.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně v rovině právního posouzení vycházejíc z ustanovení § 2445 o. z. k závěru, že smlouva o zprostředkování nebyla uzavřena a nárok žalobce není dán.

15. Podle § 1724 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

16. Podle § 2445 odst. 1 o. z., smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

17. Dle odvolacího soudu v předmětném sporu, na základě provedeného dokazování, nelze než uzavřít, že žalobce neprokázal, že by účastníci uzavřeli tvrzenou ústní dohodu, podle které žalovanému vznikla povinnost za tvrzené období platit žalobci měsíčně částku 12 100 Kč (10 000 Kč bez DPH). Nárok žalobce tak není důvodný a soud prvního stupně žalobu správně v celém rozsahu zamítl.

18. Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaný po určité období, a to od července 2018 do července 2019, uvedenou částku žalobci hradil, pak tato skutečnost sama o sobě, ani ve spojení s výsledky dalšího dokazování a okolnostmi, které vyšly v řízení najevo, nepostačuje k prokázání žalobního nároku. Tvrzená dohoda účastníků nebyla prokázána a z dokazování nevyplynulo, na jakém základě žalovaný žalobci po uvedené období (od července 2018 do července 2019) částku 12 100 Kč měsíčně hradil.

19. Odvolací soud proto zamítavý I. výrok napadeného rozsudku jako věcně správný ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil i nákladový II. výrok napadeného rozsudku, soud prvního stupně správně postupoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladu řízení jím účelně vynaložených. Soud prvního stupně náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně správně specifikoval a vyčíslil (viz odst. 3).

21. Výrok doplňujícího usnesení soudu prvního stupně, č. j. 7 C356/2022-148, odvolací soud ve smyslu § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že povinnost nahradit náklady státu uložil v plném rozsahu procesně neúspěšnému žalobci ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., když soud prvního stupně nesprávně tyto náklady uložil k úhradě žalovanému.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný plně procesně úspěšný a má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které tvoří náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby. Sazba odměny za jeden úkon právní služby byla vypočtená z tarifní hodnoty 330 000 Kč, a činí tak ve smyslu § 6 odst. 1, § 7, § 8 citované vyhlášky částku 9 620 Kč. Právní zástupkyni žalovaného přísluší odměna za jeden úkon právní služby, a to účast u jednání před odvolacím soudem dne 11. 11. 2025 ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 14 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné ve výši 474 Kč za cestu k jednáním z , adresa, a zpět (při ujetí 65 km, průměrné spotřebě nafty 4,3 l/100 km, ceně nafty 34,70 Kč/litr a sazby opotřebení 5,80 Kč/km), dále náhrada za ztrátu času v rozsahu čtyř půlhodin po 150 Kč ve smyslu § 14 odst. 1, 3 citované vyhlášky. Celkem náklady odvolacího řízení žalovaného činí částku 11 144 Kč.