28 Co 136/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 31 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 4. 2024, č. j. 11 C 143/2022-81

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 19. 2. 2022 do zaplacení, a ve II. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 255,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 689,87 Kč, 8,25 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, 24,24% úrok ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2002 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 255,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 689,87 Kč, 8,25 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, 24,24% úrokem ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2002 do zaplacení, s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřel 13. 2. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, nejpozději měla být dlužná částka zaplacena 8. 4. 2021, k tomuto dni však úvěr splacen nebyl. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022.

3. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 13. 2. 2020 s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný z titulu smlouvy zaplatil 5 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 8. 2023, č. j. , č. účtu, , který nabyl právní moci dne 24. 10. 2023, omezen ve svéprávnosti, rozsudkem bylo mimo jiné rozhodnuto, že žalovaný není způsobilý zavazovat se právním jednáním k plnění, jehož hodnota přesahuje v každém jednotlivém případě částku 100 Kč s tím, že celkový počet takovýchto jednotlivých případů nepřesáhne tři transakce měsíčně, dále není způsobilý uzavírat smlouvy o finančních produktech. Hmotněprávním opatrovníkem žalovaného bylo označeným rozsudkem jmenováno , Anonymizováno, , adresa, . Při omezení svéprávnosti vyšel soud mimo jiné ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie), který učinil jednoznačný závěr, že žalovaný trpí souběhem dvou duševních poruch, lehkou mentální retardací a organickou poruchou osobnosti, jedná se o onemocnění trvalé a neléčitelné v obou případech. Žalovaný není schopen pochopit smysl a význam žádné smlouvy a není schopen samostatně jednat na úřadech, v pracovněprávních vztazích a disponovat s finančními prostředky nad 100 Kč. Znalec čerpal mimo jiné ze zprávy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , která se žalovaným pracovala již od ledna 2020, tedy před uzavřením předmětné smlouvy, kdy žalovaný navštěvoval její Sociálně terapeutické centrum , Anonymizováno, , tuto službu zajistil otec žalovaného za účelem zajištění péče o žalovaného v době, kdy otec bude v zaměstnání. Při jednání se žalovaným byl ze strany centra vždy volen jednodušší jazyk, případně alternativní komunikační prostředky, jako obrázky či piktogramy, z důvodu omezených komunikačních schopností žalovaného, které byly soudem prvního stupně zjištěny i při výpovědi u jednání ve věci samé a rovněž tak u jednání před opatrovnickým soudem dne 7. 7. 2023, který projednával otázku výchovy a výživy ve věci nezletilého , Anonymizováno, , bratra žalovaného. V uvedeném opatrovnickém řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , Anonymizováno, , se v rámci šetření orgánu pro sociálněprávní ochranu dětí (OSPOD) nezletilý bratr žalovaného vyjádřil tak že otec žalovaného denně požívá alkohol, na žalovaného často křičí a někdy jej i fyzicky napadá, i nezletilý , Anonymizováno, i babička žalovaného vyslovili podezření, že otec si na žalovaného bere půjčky. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 581 o. z. uzavřel, že žalovaný nebyl schopen platně uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, že jeho neschopnosti porozumět obsahu a smyslu smlouvy si musela být vědoma i osoba, která za právního předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu uzavírala. Předmětná smlouva je tak absolutně neplatná a žalobkyně s ohledem na uvedené nemá právo ani na bezdůvodné obohacení, uložení povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení žalovanému by bylo v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně tak žalobu v celém rozsahu zamítl. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil procesně neúspěšné žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., konkrétně paušální náhradu za dvě písemná podání ve věci a účast u jednání, za každý úkon 300 Kč, tedy celkem 900 Kč.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze co do částky 15 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 19. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že jí nepřísluší nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Aplikace korektivu dobrých mravů na souzený případ není dostatečně konkrétní, soud prvního stupně se nezabýval konkrétními okolnostmi uzavření smlouvy, přičemž vycházel ze závěru, že otec žalovaného jej k uzavření předmětné smlouvy zneužil. Žalobkyně chápe, že za zjištěného zdravotního stavu žalovaného nemohl tento dostatečně pochopit všechny své smluvní závazky plynoucí ze smlouvy, ovšem převzetí cizích peněz a povinnost k jejich vrácení jsou skutečnosti významně jednodušší na pochopení a posouzení, a to i žalovaným. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i osobě omezené ve svéprávnosti může vzniknout závazek na vydání bezdůvodného obohacení, dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 3959/2013. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli, výzva mu byla odeslána 4. 2. 2022, nejpozději třetím dnem se tak dostala do sféry jeho dispozice, po marném uplynutí desetidenní lhůty se žalovaný dostal do prodlení. Proto má žalobkyně právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 19. 2. 2022 do zaplacení, v uvedeném smyslu navrhla žalobkyně změnu napadeného rozsudku.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka, s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření uvedl, že žalovaný je důvěřivý, snadno zneužitelný jakoukoliv osobou, dorozumí se řečí, ne vždy však porozumí sdělenému, nezná hodnotu peněz a neorientuje se ve svých právech a povinnostech, samostatně není schopen uzavírat jakékoliv smlouvy. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalovaného vyústil v jeho omezení svéprávnosti, u žalovaného se jedná o trvalá onemocnění, která nejsou léčbou ovlivnitelná (střední mentální retardace – významná porucha chování, střední funkční autismus, epilepsie). Žalovaný neměl z uzavřené smlouvy žádný prospěch a nemohlo tedy dojít k jeho bezdůvodnému obohacení, dle opatrovníka by následky měl nést jeho otec , jméno FO, , který zneužíval zdravotního stavu žalovaného k jeho vlastnímu prospěchu.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, stran uzavření tvrzené smlouvy o úvěru a vrácení jistiny ve výši 5 000 Kč. Odvolací soud se ztotožňuje dále se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný pro své onemocnění nebyl schopen porozumět významu uzavírané smlouvy, která z tohoto důvodu nemohla být platně uzavřena.

8. Ke stavu žalovaného v době uzavření smlouvy odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu znaleckého posudku vypracovaného dne 6. 4. 2023 znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, . Ze znaleckého posudku vyplývá, že návrh na omezení svéprávnosti podal 9. 11. 2021 , právnická osoba, , adresa, s poukazem na skutečnost, že (dle městského úřadu) je žalovaný mentálně retardovaný, že však není omezen ve svéprávnosti, že městský úřad v rámci šetření OSPOD (ve věci nezletilého , Anonymizováno, , bratra žalovaného, který v době šetření žil ve společné domácnosti s otcem a žalovaným) zjistil, že otec žalovaného se k němu nevhodně chová, křičí na něj, fyzicky jej napadá, v rámci šetření vyslovil nezletilý , Anonymizováno, podezření, že si otec na žalovaného sjednává finanční půjčky, neboť u nich doma žalovaného sháněla nějaká paní kvůli půjčce, totéž potvrdila matka žalovaného, kterou kontaktovala rovněž firma kvůli půjčce psané na žalovaného a totéž potvrdila i babička žalovaného. Ze znaleckého posudku dále vyplývá, že od ledna 2020 (předmětná smlouva byla uzavřena v únoru 2020) žalovaný navštěvoval Sociálně terapeutické centrum , Anonymizováno, (centrum), které poskytuje registrovanou ambulantní sociální službu, sociálně terapeutické dílny. Smlouva o poskytování služby byla dne 7. 1. 2020 uzavřena s otcem žalovaného, který měl zájem o využívání služby z důvodu zajištění péče o posuzovaného v době, kdy chtěl chodit do zaměstnání. Před uzavřením smlouvy proběhlo ze strany centra sociální šetření, u všech jednání byl přítomen otec posuzovaného, pokud bylo komunikováno s žalovaným, pak s ohledem na jeho mentální handicap byl vždy volen jednodušší jazyk, případně alternativní komunikační prostředky, jako obrázky a piktogramy tak, aby měl žalovaný možnost obsahu porozumět. Dle vedoucí centra, která se ke stavu žalovaného vyjádřila v rámci uvedeného šetření, žalovaný nezvládal šest základních životních potřeb, například se neorientoval v čase, neměl přiměřené duševní kompetence, dorozuměl se řečí, ale ne vždy porozuměl sdělenému, byl důvěřivý, snadno zneužitelný, nezvládal si sám připravit jídlo, sám se oblékl i obul, ne vždy přiměřeně a vhodně, nezvládal sám dodržovat stanovený léčebný režim, nezvládal stanovit a dodržovat denní program, nezvládal si vyřizovat sám své osobní záležitosti, nezvládal zajistit chod domácnosti, nezvládal nakládat s penězi v rámci osobních příjmů, s jeho penězi disponoval jeho otec , jméno FO, . Ze znaleckého posudku dále vyplývá, že znalec v rámci osobní anamnézy zjistil mimo jiné, že žalovaný chodil do speciální školy do Ivančic, pobírá důchod třetího stupně, chodí si pro něj na poštu, nepamatuje si, jakou částku pobírá, natrénoval si, aby si důchod mohl vyzvednout. Pokud byl znalcem žalovaný dotazován, uvedl, že nikdy nic neslyšel o kupní a darovací smlouvě, neví, jaký význam má manželství, ani pořízení závěti. Pokud byl znalcem cíleně vyšetřován intelekt, bylo mimo jiné zjištěno, že např. nakupovat žalovaný nechodí, protože si neumí spočítat peníze, neví, kolik co stojí. Pokud jde o závěry znaleckého posudku, tyto již shrnul soud prvního stupně v napadeném rozsudku a jsou uvedeny v odst. 3 tohoto odůvodnění.

9. Přestože žalovaný byl omezen ve svéprávnosti až rozsudkem ze dne 23. 8. 2023, z výše uvedeného je zřejmé, že zjištěnou duševní poruchou trpěl již v době uzavření smlouvy, jak vyplývá zejména ze zprávy Sociálně terapeutického centra , Anonymizováno, , které popsalo jeho stav a schopnosti v období před uzavřením předmětné smlouvy. Je nepochybné, že v tomto stavu žalovaný nebyl schopen porozumět smyslu uzavírané smlouvy. Odvolací soud je toho názoru, že popsaného handicapu žalovaného si musela povšimnout i osoba, která uzavření předmětné smlouvy o úvěru pro právního předchůdce žalobkyně zprostředkovala, podkladem pro uzavření smlouvy byla Karta zákazníka podepsaná žalovaným, kterou žalobce v řízení předložil a ve které jsou vyplněny informace (jako výše důchodu, výše státní podpory, měsíční výdaje, informace o domácnosti žalovaného apod.), které žalovaný s ohledem na výše uvedené nepochybně nebyl schopen poskytnout.

10. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

12. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (se kterým ostatně odvolatelka nepolemizuje), pokud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako neplatnou z toho důvodu, že žalovaný ji uzavřel v duševní poruše, která ho činila neschopnou právně jednat. Tento závěr nepochybně vyplývá z provedeného dokazování. Odvolací soud považuje za správný i závěr soudu prvního stupně, že žalobci nepřísluší ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy ve výši nevrácené jistiny s odkazem na použití korektivu dobrých mravů. Soud prvního stupně přiléhavě odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. II. ÚS 1292/21. V nálezu posuzovaná věc vycházela z obdobných skutkových okolností, kdy osoba stižená duševní poruchou uzavřela smlouvu o úvěru před tím, než byla omezena ve svéprávnosti. Citovaný nález shrnul, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zvláště zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na jeho vydání v souladu s dobrými mravy. Obdobnou argumentaci obsahuje i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020 (na který tak nesprávně odkazuje žalobkyně), který (i přes konstantní závěry rozhodovací praxe, že v případě bezdůvodného obohacení jde o objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému) zdůrazňuje, že nelze přehlížet specifika jednotlivých sporů, která mohou vést k závěru soudu o nesouladu uplatněného práva na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy v intencích § 2 odst. 3 o. z. Pokud žalobkyně v odvolání poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 3959/2013, pak tento odkaz není přiléhavý, neboť tamní spor vycházel ze zcela jiných skutkových okolností, jednalo se o nárok na vydání bezdůvodného obohacení mezi bývalými životními partnery. Z výsledků dokazovaná v předmětném sporu vyplývá, že na straně žalovaného nemohlo k bezdůvodnému obohacení dojít. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že žalovaný nezná hodnotu peněz, není schopen je spočítat. Je vyloučené, aby žalovaný tvrzenou částku použil pro svou potřebu, a tak se na úkor žalobkyně ve svůj prospěch bezdůvodně obohatil. S penězi žalovaného v době uzavření smlouvy disponoval jeho otec. Pokud na úvěr byla splacena částka 5 000 Kč, je nepochybné, že tuto nemohl zaplatit žalovaný, který by takového jednání nebyl schopen. Je tak zřejmé, že s tvrzenou částkou nenakládal žalovaný a bezdůvodně se obohatit nemohl.

14. Soud prvního stupně správně žalobu v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud proto ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil. Správné bylo i rozhodnutí o náhradě nákladu řízení, když žalovaný jako procesně úspěšný měl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, kterou soud prvního stupně správně specifikoval a vyčíslil (viz odstavec 3).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.