28 CO 159/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , insolvenční správce dlužníka právnická osoba , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. června 2021, č. j. 7 C 124/2020-133,

I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 7 C 124/2020-133, se ve výroku č. I potvrzuje v tomto znění: Žalovaný je povinen zaplatit stávajícímu žalobci částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne

8. června 2021, č. j. 7 C 124/2020-133, se ve výroku č. II potvrzuje v tomto znění: Žalovaný je povinen zaplatit stávajícímu žalobci na náhradě nákladů řízení částku 72 367 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I uložil žalovanému povinnost zaplatit tehdejší žalobkyni [právnická osoba], částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a jehož výrokem č. II uložil žalovanému povinnost zaplatit tehdejší žalobkyni [právnická osoba] náhradě nákladů řízení částku 72 367 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě doručené mu dne [datum], v níž žalobkyně tvrdila uzavření dvou smluv, které byly dle jejího názoru tzv. závislými smlouvami ve smyslu § 1727 o. z., a to smlouvu o spolupráci [číslo] uzavřenou se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], podepsanou posledním z nich dne [datum], jako nepojmenovaný smluvní typ ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. a smlouvu o provizi [číslo] uzavřenou se žalovaným dnem [datum], rovněž jako nepojmenovaný smluvní typ ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Na základě ujednání v čl. 2 odst. 6 smlouvy o provizi měla žalobkyně uhradit žalovanému zálohu na odměnu podle této smlouvy ve výši celkem 500 000 Kč. Podle zálohové faktury žalovaného č. FVZ [číslo] splatné dne [datum] mu uhradila 250 000 Kč, dalších 250 000 Kč podle zálohové faktury č. FVZ [číslo] splatné rovněž dne [datum] mu neuhradila. Vzhledem k tomu, že na základě smlouvy o spolupráci ukončené výpovědí ze strany výše označených smluvních partnerů žalobkyně ([jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení]) ze dne [datum] nedošlo k realizaci projektu dle této smlouvy, nevznikl ani žádný zisk k rozdělení mezi smluvní strany. Dle názoru žalobkyně„ zánik závazku ze smlouvy o spolupráci zrušuje smlouvu o provizi“. Žalovaným přijatá záloha na provizi dle smlouvy o provizi se tak stala bezdůvodným obohacením na jeho straně ve smyslu § 2921 a násl. o. z., jež je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žádanou částku 250 000 Kč žalovaný žalobkyni na výzvu ze dne [datum] neuhradil.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Poukazoval na to, že žaloba byla podána ještě před uplynutím výpovědní doby. Smlouva o provizi s ním uzavřená nebyla smlouvou závislou na smlouvě o spolupráci a její výpovědí tak k zániku smlouvy o provizi nedošlo. Dle názoru žalovaného je třeba smlouvu o provizi s ohledem na její obsah posuzovat jako smlouvu příkazní Poněvadž účel smlouvy nebyl naplněn nikoliv z důvodů na jeho straně, má nárok na odměnu i na náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto převyšují žalobou uplatněný nárok, proto se žalovaný na úkor žalobkyně obohatit nemohl. Uvedl, že neúspěch projektu způsobila žalobkyně svou nečinností. Ujednání o nároku žalovaného na provizi pouze v případě, že projekt bude generovat zisk, jedle žalovaného nemravné pro nevyváženost práv a povinností stran smlouvy, a z tohoto důvodu neplatné.

4. Po dokazování provedeném předloženými listinnými důkazy soud prvního stupně dospěl k závěru o plné důvodnosti žaloby. Z provedených důkazů zjistil, že„ dne [datum]“ žalobkyně uzavřela se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] smlouvu o spolupráci [číslo] jejímž předmětem byla spolupráce na stavbě asi 17 rodinných domů na pozemcích v obci [obec] a jejich následném prodeji. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), smlouvu o provizi [číslo] jejímž předmětem byla zejména činnost žalovaného vedoucí k výstavbě uvedených rodinných domů vč. jednání na úřadech, vykonávání mediálních akcí ke zvýšení možnosti prodeje projektu a poskytování informací vedoucích k prodeji předmětných pozemků a ke stavbě domů. Jak uvedl soud prvního stupně,„ za to žalovanému vzniklo právo na odměnu ve výši 10 % z částky, které žalobkyni náleží ze zisku dle smlouvy o spolupráci, jak se podává z čl. 2 této smlouvy, podmíněné tím, že toto právo žalovanému vznikne pouze tehdy, bude-li stavba rodinných domů a prodej pozemků dle smlouvy o spolupráci generovat zisk touto smlouvou určený.“ V opačném případě žalovanému žádné plnění nenáleží (čl. 2 smlouvy o provizi). Žalobkyně uhradila žalovanému na záloze na provizi dle čl. 2 6. smlouvy o provizi dne [datum] částku 250 000 Kč vyúčtovanou zálohovou fakturou žalovaného č. FVZ 1 – [číslo] splatnou do [datum] Částku dalších 250 000 Kč dle zálohové faktury č. FVZ 2 - [číslo] splatné rovněž do [datum], žalobkyně žalovanému neuhradila. Smlouva o spolupráci byla dne [datum] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vypovězena, neboť se jim již nezdála výhodná, Žalobkyně tuto výpověď akceptovala přípisem ze dne [datum], s tím, že výpovědní doba skončí [datum]. Přípisem rovněž ze dne [datum] vyzvala žalovaného ke vrácení uhrazené zálohy do 7 dnů od data výzvy, na což žalovaný úhradou nereagoval. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný v mezidobí vykonával aktivity z titulu předmětné smlouvy o provizi, které jsou zřejmé z aktualizovaného přehledu jeho aktivit a jeho komunikace, v souvislosti se kterými mu vznikly náklady – správní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady geodetických prací ve výši 25 000 Kč,„ které žalované přeúčtoval, jak je zřejmé z faktur. Vzhledem ke svému právnímu hodnocení věci soud prvního stupně nepřistoupil k provedení žalovaným navržených důkazů čestným prohlášením Ing. [jméno] [příjmení], jeho výslechem jako svědka, výslechem žalovaného jako účastníka řízení a ani výpis hovorů žalovaného od telefonního operátora, jimž měly být prokázány činnosti, které žalovaný dle svého tvrzení podle smlouvy o provizi prováděl, s konstatováním, že jejich provedení by na přijatých závěrech soudu nemohly ničeho změnit. Za citace ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., dle něhož strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, konstatoval, že v projednávané věci si strany dohodly, že žalovanému vznikne právo na provizi pouze v případě,„ že se začnou prodávat pozemky s postavenými domy dle smlouvy o spolupráci.“ Poněvadž vztah založený smlouvou o spolupráci zanikl z důvodů nikoliv na straně žalobkyně, když zánik projektu způsobila výpověď [jméno] a [jméno] [příjmení] z důvodu, že se jim projekt přestal jevit výhodným, ještě předtím, než předmětný projekt začal generovat zisk, soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému právo na provizi nevzniklo a jemu uhrazenou zálohu ve výši 250 000 Kč je tak žalobkyni povinen dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. vydat. K obraně žalované uvedl, že pro věc je podstatný stav v době vyhlášení rozsudku, kdy už vztah založený smlouvou o spolupráci zanikl a bylo tedy zřejmé, že jí založený projekt nemůže zisk přinést. Žalovaným zmiňované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2899/10 na projednávanou věc nedopadá. Dle soudu prvního stupně jsou bezpředmětné úvahy o závislosti, resp. nezávislosti, smlouvy o provizi na smlouvě o spolupráci,„ kdy projednávaná věc je upravena smlouvou o provizi bez provázanosti, i když s úzkou vazbou, na smlouvu o spolupráci, když podmínkou pro vznik práva žalovaného na provizi byla generace zisku z projektu založeného smlouvou o spolupráci, nikoliv existence této smlouvy.“ Zánik vztahu založeného smlouvou o spolupráci měl na právo žalovaného na provizi vliv pouze v tom ohledu, že uváděný projekt již nemůže generovat zisk, neboť nebyl ani z části dokončen, v žádném případě nezpůsobil zánik vztahu založeného smlouvou o provizi. Vzhledem k tomu, že v daném případě si strany dohodly tzv. inominátní smlouvu, tedy smlouvu výslovně neupravenou zákonem, nebylo třeba hledat podpůrnou úpravu smlouvy zprostředkovatelské nebo příkazní, když vznik práva žalovaného na provizi si strany dohodly jasně, bez jakýchkoliv mezer nebo pochybností. Z věty druhé odst. [číslo] smlouvy o provizi vyplývá, že„ pokud předmětný projekt nebude generovat zisk, žalovaný nemá právo na žádné plnění, tzn. nikoliv pouze na provizi, ale např. ani na náhradu nákladů spojených s činnostmi dle této smlouvy prováděnými nebo náhradu času, který této činnosti věnoval.“ Smlouvu o provizi soud prvního stupně nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy, příp. poctivým obchodním stykem. Uvedl, že žalovaný je profesionál, jak je zřejmé z jeho vlastního označení„ Realitní makléř” u podpisu smlouvy o provizi, se znalostí věci, jak se podává z čl. 1 této smlouvy, uzavřel dohodu, ve které přijal odpovědnost za výsledek, což není nikterak neobvyklé (obdobnou konstrukci předpokládá např. u smlouvy o dílo). Protože žalovaný vyplacenou zálohu na provizi žalobkyni dosud nevrátil, soud prvního stupně mu uložil tuto povinnost svým rozhodnutím, to spolu s se žádaným úrokem z prodlení v jeho zákonné výši dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], jak požadovala žalobkyně, přestože závazek byl splatný uplynutím sedmého dne od [datum] (datum výzvy k vrácení zálohy), tedy dnem [datum]. Ke splnění uložené povinnosti soud prvního stupně stanovil třídenní zákonnou lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení vzniklých jí zaplacením soudního poplatku za podání žaloby ve výši 10 000 Kč a za její zastoupení advokátkou spojené s pěti úkony právní služby jeho advokátky, jak tyto náklady v odůvodnění svého rozsudku specifikoval. Částku celkem 72 367 Kč přisouzenou žalobkyni na této náhradě uložil žalované zaplatit k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný podáním ze dne [datum], jímž s odkazem na odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. navrhl jeho změnu zamítnutím žaloby a uložením povinnosti žalobkyni nahradit mu náklady řízení. Citoval část odůvodnění rozsudku soudu, na základě níže dle žalovaného soud prvního stupně dospěl k závěru, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o provizi stále trvá. Ze žádného z důkazů předložených žalobkyní není patrné, že by z její strany došlo k výpovědi smlouvy o provizi, případně k odstoupení od ní. Ač je žalovaný toho názoru, že ustanovení o provizi ve smlouvě o provizi, dle něhož nárok na provizi vzniká až ve chvíli, kdy bude projekt generovat zisk, je v rozporu s dobrými mravy, závěry soudu má za vnitřně rozporné, a to i v souvislosti s tvrzením žalobkyně, která vznik bezdůvodného obohacení žalovaného váže na zánik smlouvy o provizi. [příjmení] 250 000 Kč zaplacená žalovanému jako záloha dle smlouvy o provizi, měla být započítána na provizi, která by žalovanému vznikla. Pokud tedy soud prvního stupně tvrdí, že smlouva o provizi nezanikla, nedošlo ani k odpadnutí důvodu, na základě kterého bylo plnění poskytnuto. Žalovaný se ztotožňuje se závěrem soudu, že k zániku smlouvy o provizi nedošlo, neboť do dnešního dne neobdržel ze strany žalobce výpověď ani odstoupení od této smlouvy, jak na to poukazoval již za řízení před soudem prvního stupně. Ve smlouvě o provizi nebylo sjednáno, že by byl na základě výzvy ze strany žalobce žalovaný povinen zálohu vrátit, smlouva o provizi tedy neumožňuje žalobci požadovat vrácení provize za trvání smlouvy o provizi, na vrácení provize nezakládá nárok. Ze strany žalovaného nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení, když závazek ze smlouvy o provizi, konkrétně závazek poskytnout provizi, stále trvá. Ve chvíli, kdy se nejedná o závislé smlouvy, což soud v odůvodnění svého rozsudku opakované potvrdil, nedošlo zánikem smlouvy o spolupráci k zániku smlouvy o provizi. Nezávislost smluv potvrzuje dle žalovaného i ta skutečnost, že smlouva o provizi byla uzavřena dříve, než smlouva o spolupráci. Stále tak trvá právní důvod, na základě kterého žalovaný drží předmětnou částku 250 000 Kč, nárok na její vrácení nikdy nevznikl, nestal se splatným a nemohlo také dojít ke vzniku nároku n úrok z prodlení. Žalobce si se žalovaným ve smlouvě o provizi nesjednal žádnou možnost vrácení zálohy na základě žádosti, či jiný způsob navrácení zálohy. Pro případy, že by projekt negeneroval zisk, si žalobce pouze ujednal v čl. 5 Smlouvy o provizi možnost odstoupit (tedy i pro situaci následné nemožnosti plnění). Této možnosti však do dnešního dne nevyužil. V té souvislosti žalovaný odkázal zejména na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2553/2018, v nichž Nejvyššího soud uzavřel, že záloha se může bezdůvodným obohacením stát až v případě, kdy důvod jejího složení odpadne, přičemž pokud tímto důvodem je smlouva, tento důvodu odpadne až ve chvíli, kdy dojde k ukončení smlouvy. Jeho závěry mají dle žalovaného dopad i na danou věc. Soud prvního stupně tak dle žalovaného nesprávně vyhodnotil předložené důkazy a nesprávně posoudil věc, když uvedl, že nedošlo k zániku vztahu založeného smlouvou o provizi, avšak zároveň konstatoval, že došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. V posuzovaném případě právní důvod plnění doposud neodpadl (když Smlouva o provizi stále trvá i k dnešnímu dni). Nárok byl žalobkyní uplatněn předčasně, žalobce tedy nebyl a stále není aktivně věcně legitimován k podání žaloby, což ani nelze v rámci tohoto řízení, s ohledem na jeho koncentraci, jakkoli zhojit. Žalovaný současně stále trvá na tom, že nárok na vrácení uhrazené zálohy nevznikl, když v průběhu vztahu mezi žalobcem a žalovaným prováděl aktivity, u kterých náklady významným způsobem převyšují uhrazenou zálohu. Žalovaný se tak neztotožňuje se závěry soudu, že by ujednání smlouvy o provizi nebylo v rozporu s dobrými mravy. Ač žalovaný vystupuje jako profesionál, je potřeba vnímat kontext, tedy skutečnost, že žalovaný na sebe převzal veškerá rizika a žalobkyně žádná. Tomuto také odpovídalo jednání žalobce v průběhu trvající spolupráce. Pokud by žalovaný věděl, že žalobce k celému projektu přistoupí tímto laxním způsobem (což žalovaný prokazoval předloženou e-mailovou komunikací), nikdy by do tohoto vztahu neinvestoval tolik pracovního času a financí. S ohledem na to, že by smlouva o provizi měla být vykládána jako smlouva příkazní a s ohledem na skutečnost, že je dle žalovaného ustanovení o odměně v rozporu s dobrými mravy, je žalovaný přesvědčen, že mu náleží nárok na odměnu i v případě, kdy výsledek nenastal. V tomto případě vznikl žalovanému nároku na odměnu odpovídající průměrné odměně v oboru podnikání, kterému se žalovaný věnuje. S ohledem na aktualizovaný soupis aktivit žalovaného, který byl předložen soudu prvního stupně, žalovaný konstatuje, že jeho náklady a odměna významně převyšují částku, kterou žádá vydat žalobce, tudíž nepřichází v úvahu vznik bezdůvodného obohacení. Tuto skutečnost měl soud prvního stupně vzít v potaz, měl provést další důkazy navržené žalovaným a neměl pouze konstatovat, že by navrhované důkazy nemohly ničeho na jeho závěrech přinést. Vzhledem k tomu, že nárok uplatněný žalobkyní byl předčasný a měl být zamítnut, neměla být neúspěšné žalobkyni přiznána náhrada nákladu řízení. Toto právo náleželo žalovanému.

6. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila podáním ze dne [datum], jímž pro jeho nedůvodnost navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobkyně nesdílí názor žalovaného, že by smlouva o provizi dále trvala. I když tato smlouva nebyla ukončena aktivně právním jednáním účastníků – vypovězením či odstoupením – nelze pominout, že nárok na provizi vzhledem k vypovězení smlouvy o spolupráci v budoucnu již nevznikne. Dle názoru žalobkyně tak v daném případě nastala následná nemožnost plnění (§ 2006 o. z.), závazek ze smlouvy zanikla a v té souvislosti vznikla žalovanému povinnost kea vrácení bezdůvodného obohacení. Přes nesprávné hodnocení smlouvy o provizi jako neukončené smlouvy obstojí závěr soudu prvního o povinnosti žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení.

7. V průběhu odvolacího řízení vedeného o uvedeném odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako insolvenční soud usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. MSPH 76 INS 604/2022-B-18, prohlásil konkurs na majetek dlužníka [právnická osoba], [IČO] (žalobkyni), v důsledku čehož bylo odvolací řízení ze zákona přerušeno (§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona). Tímto současně zanikla plná moc tehdejší zástupkyně žalobkyně advokátky JUDr. PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. v řízení (§ 252 odst. 1 insolvenčního zákona). Po výzvě soudu insolvenční správce dlužníka JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], podáním ze dne [datum] navrhl odvolacímu soudu pokračovat v přerušeném řízení. Odvolací soud na základě tohoto návrhu v odvolacím řízení pokračoval a jako s účastníkem řízení na straně žalobkyně dále jednal s insolvenčním správcem dlužníka (§ 264 odst. 1 insolvenčního zákona).

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě přípustného (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario), včasného (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a požadované náležitosti obsahujícího (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) odvolání žalovaného jako osoby k jeho podání oprávněné přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, postup soudu prvního stupně jeho vydání předcházející, zopakoval dokazování některými listinnými důkazy provedenými již v řízení před soudem prvního stupně (čtením části smlouvy o spolupráci [číslo] smlouvy o provizi ze dne [datum], a výpovědí smlouvy o spolupráci ze dne [datum]) a učinil následující zjištění a závěry.

9. Při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] žalovaný setrval na argumentu, že právní důvod pro to, aby si žalovaný zálohu na provizi zaplacenou podle smlouvy podržel, trvá, neboť smlouva uzavřená se žalobkyní dosud nezanikla. I kdyby ujednání ve smlouvě o nároku na provizi nebylo samo o sobě v rozporu s dobrými mravy, v rozporu s dobrými mravy je aplikace tohoto ujednání. Žalovaný činil kroky k tomu, aby byl projekt realizován a byl úspěšný, s čímž mu vznikly náklady. Nelze mu klást k tíži, že realizován nebyl. Zejména za situace, kdy k realizaci projektu do značné míry došlo pro nečinnost žalobkyně, nelze jej nechat nést veškeré náklady.

10. Stávající žalobce pak na doplnění vyjádření k podanému odvolání zdůraznil, že i v tomto obchodním vztahu nesli účastníci riziko, že projekt, na kterém se dohodli, nebude realizován. Stejně tak původní žalobkyně nesla náklady, které jí s plněním smlouvy o spolupráci vznikly, šlo např. o vypracování výstavbové studie a projektové dokumentace výstavby rodinných domů, o mzdové náklady. Rovněž žalobkyně nesla důsledky výpovědi smlouvy o spolupráci jejími smluvními partnery. Pro nerealizaci projektů žalovanému nemohlo vzniknout právo na provizi.

11. Již na tomto místě je třeba ze strany odvolacího soudu konstatovat, že odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje některé věcně nepřesnosti ve skutkových zjištěních (např. že„ dne [datum]“ žalobkyně uzavřela se [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení] smlouvu o spolupráci [číslo]“) a také formulační nepřesnosti ve vlastních závěrech (např., že„ v projednávané věci si strany dohodly, že žalovanému vznikne právo na provizi pouze v případě, že se začnou prodávat pozemky s postavenými domy dle smlouvy o spolupráci“). Není namístě k listinným důkazům či jiným písemnostem uvedeným v odůvodnění rozsudku odkazovat na jejich zařazení v soudním spisu údajem o„ č.l.“. Sám žalovaný má v některých částech rozsudek soudu prvního stupně za vnitřně rozporný.

12. Smlouvu o spolupráci [číslo] odkazující na její uzavření podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalobkyně (označována dále jako THG) podepsala dne [datum], dva z jejích smluvních partnerů označovaných jako„ vlastníci“ (v dalším textu jen jako„ vlastník“) ji podepsali [datum] a třetí z nich dne [datum]. Čl. I. označený jako„ úvodní ustanovení“ obsahuje v bodech 1.1., 1.2. a 1.3. prohlášení vlastníků o spoluvlastnictví k označeným nemovitostem (pozemkům) a k označení jejich spoluvlastnických podílů. Čl. 2. je označen jako„ příprava pozemků pro projekt“ a čl. 3 jako„ výstavba“. V jeho bodu 3.1 je uvedeno, že vlastník a THG mají zájem na realizaci společného projektu spočívajícího v převodu pozemku, resp. jeho části a ve výstavbě objektu pro bydlení - cca 17 rodinných domů na pozemku, případných dalších drobných staveb a veškerých souvisejících úprav pozemku v rozsahu, jak je vymezeno v zákresu připojeného v příloze [číslo] této smlouvy (dále jen„ výstavba“), a to tak, že osoba určená dohodou smluvních stran bude vyhledávat zájemce o koupi pozemku a stavby domu na něm (dále jen„ zprostředkovatel“), přičemž vlastník bude na kupujícího povinen převést vlastnické právo k pozemku, resp. jeho části kupní smlouvou a THG zhotovit kupujícímu dílo spočívající ve vybrané stavbě rodinného domu na základě smlouvy o dílo. Po prodeji pozemku společně s hmotným výsledkem výstavby a veškerými právy s tím spojenými třetí osobě (dále jen„ kupující“) dojde mezi smluvními stranami k rozdělení zisku mezi vlastníka a THG (dále jen„ vypořádání“) způsobem sjednaným v této smlouvě (dále jen„ projekt“). Podle bodu 3.2. smlouvy společným záměrem smluvních stran je dosažení co největšího zisku z prodeje pozemku společně s hmotným výsledkem výstavby a veškerými právy s tím spojenými třetí osobě, přičemž smluvní strany jsou si vědomy veškerých rizik projektu a míry rizikovosti návratnosti investice do projektu jako takového. Za účelem vymezení některých práv a povinností smluvních stran při realizaci projektu uzavírají smluvní strany tuto smlouvu. V dalších článcích smlouva o spolupráci stanovila„ povinnosti a prohlášení vlastníka“ (čl. 4),„ povinnosti THG“ (čl. 5 a v čl.6„ součinnost smluvních stran“, v jehož rámci je pod bodem 6.4. uvedeno, že zprostředkovatelem je [osobní údaje žalovaného], se sídlem [adresa]. V čl. 7 označeném jako„ vypořádání“ strany pod bodem 7.1. ujednaly, že jejich společným zájmem je co největší ekonomická výnosnost projektu. Dohodly se, že v případě úspěšné realizace projektu, tedy uzavření a splnění kupní smlouvy a smlouvy o dílo, dojde k vypořádání, kdy mezi smluvní strany bude rozdělen zisk z tohoto každého obchodu způsobem sjednaným v tomto článku. V čl. 8 označeném jako„ náklady v případě nerealizování projektu“ strany v bodu 8.1. pro případ pochybností sjednaly, že veškeré náklady vzniklé smluvním stranám v souvislosti s plněním této smlouvy, resp. v průběhu realizace projektu, jsou povinny nést smluvní strany, které takové výdaje vynaložily, a to bez nároku na jejich náhradu, přičemž smluvní strany nepředpokládají jakékoliv náklady na straně vlastníka. Podle odst. [číslo] v případě, že dojde k výpovědi této smlouvy ze strany vlastníka nebo THG, smluvní strany se dohodly na tom, že každá z nich ponese 50 % nákladů vynaložených v souvislosti s projektem. Podle bodu 8.3. v případě, že nebude možné projekt realizovat výlučně z důvodů na straně vlastníka, je v takovém případě vlastník povinen k úhradě 100 % nákladů vynaložených v souvislosti s projektem. Podle bodu 8.4 v případě nerealizování projektu nenáleží zprostředkovateli žádná odměna ani nemá nárok na úhradu jakýchkoliv nákladů. V čl. 11 označeném jako„ skončení této smlouvy“ strany sjednaly, ve kterých případech je vlastník nebo THG oprávněn od této smlouvy odstoupit (bod [číslo]), kdy nad rámec toho je ještě oprávněna odstoupit THG (bod [číslo]) a důsledky spojené s odstoupením (bod [číslo]). Podle bodu [číslo] vlastník nebo THG jsou oprávněni tuto smlouvu vypovědět bez udání důvodu v šestiměsíční výpovědní době, která počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé straně. Podle bodu [číslo] závěrečných ujednání se tato smlouva uzavírá na dobu realizace projektu, tedy do ukončení prodeje posledního z rodinných domů vystavěných na pozemku vlastníka prostřednictvím THG. Podle bodu [číslo] jedno vyhotovení této smlouvy obdrží i zprostředkovatel.

13. Smlouva o provizi [číslo] uzavřená mezi žalobkyní (označovanou dále jako THG) a žalovaným jako podnikající fyzickou osobu (označovaným dále jen jako„ zprostředkovatel“) odkazovala na její uzavření podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V době jejího uzavření měl žalovaný jako podnikatel s [IČO] podle údajů v živnostenském rejstříku živnostenské oprávnění v předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to mimo jiné v oborech činnosti zprostředkování obchodu a služeb, realitní činnost, správa a údržba nemovitostí, zprostředkování obchodu a služeb, či poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků. V úvodním ustanovení čl. 1 o provizi se uvádí, že THG uzavřela smlouvu o spolupráci se [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení], jejíž obsah je zprostředkovateli důvěrně znám, a která je přílohou [číslo] této smlouvy. V čl. 2 označeném jako„ předmět smlouvy“ smluvní strany ujednaly (bod 2.1.), že zprostředkovateli náleží za vyhledání vlastníka a kupujícího odměna ve výši 10 % z částky, které THG náleží ze zisku a určené dle smlouvy o spolupráci. Podle bodu [číslo] nárok na odměnu zprostředkovateli vzniká pouze v případě, že projekt bude generovat zisk určený smlouvou o spolupráci. V opačném případě žádné plnění zprostředkovatel od THG neobdrží. V bodu 2.6. si smluvní strany ujednaly, že zprostředkovateli bude po uzavření této smlouvy poskytnuta záloha na odměnu určenou dle tohoto článku této smlouvy ve výši 500 000 Kč, kterou uhradí zprostředkovateli na základě řádně vystavené faktury, a to do 15 dnů od jejího doručení. V bodu 2. 5. se zprostředkovatel zavázal zejména dle pokynů THG činit kroky, které povedu k výstavbě, např. jednání s úřady, vykonávat mediální akce ke zvýšení možnosti prodeje projektu a poskytovat informace nutné pro uzavření kupní smlouvy, smlouvy o dílo. V čl. 5 označeném jako„ skončení této smlouvy“ strany ujednaly, ve kterých případech jsou oprávněny odstoupit od této smlouvy (bod 5.1, v jehož odst. [číslo] je jako důvod odstoupení smluvních stran uvedeno, že z důvodů nezávislých na vůli smluvních stran nebude možné v projektu pokračovat.), kdy je nad rámec toho oprávněna odstoupit THG (bod 5.2.) a dále sjednaly (bod 5.3.), že jsou oprávněny tuto smlouvu vypovědět bez udání důvodu v šestiměsíční výpovědní lhůtě, která počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé straně. Podle závěrečných ujednání čl. 6 smlouvy (bod 6.1) tato smlouva THG se uzavírá na dobu realizace projektu, tedy do ukončení provedení a předání kupujícímu posledního z rodinných domů vystavěných na pozemku vlastníka prostřednictvím.

14. Ve výpovědi smlouvy o spolupráci ze strany vlastníků datované dnem [datum] je učiněn odkaz na čl. 11 smlouvy o spolupráci s konstatováním, že z důvodů nezávislých na vůli ani jedné ze stran smlouvy je již nyní zjevné, že se nepodaří dostát závazku a zrealizovat plánovanou výstavbu 17 rodinných domů, jak bylo smlouvou předpokládáno, ale pouze 10 domů (dle nové zastavovací studie a lokalita Loutořeč, [obec]), čímž dojde k neúměrné změně výnosů z prodeje, neboť se zvýší následná cena domu, když se veškeré náklady na výstavbu nebudou následně dělit sedmnácti, ale desíti. Byť bylo možné očekávat, že se mohou vyskytnout potíže při vyřizování nutných veřejnoprávních povolení a že může dojít v konečném důsledku k výstavbě menšího množství rodinných domků, není však možné počítat s odchylkou +/- 40 %. Došlo ke změně okolností, z nichž vlastníci vycházeli při vzniku závazku, do té míry, že po nich nelze rozumně požadovat, aby v takovém závazku setrvali, a nemají již zájem na dalším plnění smlouvy. Šestiměsíční výpovědní doba počínající běžet [datum] skončí [datum].

15. Podle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

16. Účastníci svými smluvními ujednáními pojatými do textu mezi nimi písemně uzavřené smlouvy o provizi ze dne [datum] (čl. 2 body 2.1 a [číslo]), již soud prvního stupně posoudil za smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 o. z., jasně vyjádřili, že nárok na odměnu náležející zprostředkovateli za vyhledání vlastníka a kupujícího ve výši 10 % z částky,„ které THG náleží ze zisku a určené dle smlouvy o spolupráci“, vzniká zprostředkovateli pouze v případě, že projekt bude generovat zisk určený smlouvou o spolupráci. V opačném případě žádné plnění zprostředkovatel od THG neobdrží. I v případě, že by na tuto smlouvu účastníků bylo nahlíženo z pohledu právní úpravy žalovaným argumentované příkazní smlouvy podle § 2430 o. z., dispozitivní ustanovení § 2438 o. z. by umožňovalo sjednat odměnu v závislosti na výsledku. Je třeba zdůraznit, že tak, jak nutno lišit mezi„ náklady“ a„ odměnou“, a to i podle právní úpravy příkazní smlouvy, je nutno lišit mezi„ zálohou na hrazení výdajů (nákladů)“ a„ zálohou na odměnu“. Poněvadž smlouva o provizi ze dne [datum] žádné ustanovení o nákladech zprostředkovatele neobsahuje, nelze mít žádné pochybnosti o tom, že ujednání obsažené v jejím čl. 2 bodu 2.6. se váže výlučně k záloze na odměnu. Konečně i v samotném znění tohoto ustanovení, podle něhož„ zprostředkovateli bude po uzavření této smlouvy poskytnuta záloha na odměnu určenou dle tohoto článku této smlouvy ve výši 500 000 Kč, kterou uhradí zprostředkovateli na základě řádně vystavené faktury, a to do 15 dnů od jejího doručení“, je to jasně výslovně vyjádřeno. Částku 250 000 Kč tak žalobkyně uhradila žalovanému na základě jeho zálohové faktury č. FVZ 1- [číslo] splatné dne [datum] v souladu se smluvním ujednáním jako zálohu na odměnu. Ze smlouvy o provizi nelze dovozovat, že by žalobkyní zaplacenou zálohu by žalovaný případně oprávněn použít či ponechat si na hrazení výdajů (nákladů) či na cokoliv jiného než na odměnu; smlouva v tomto směru žádné ujednání neobsahuje.

17. Není nemravné, jestliže ujednání o odměně (provizi) strany ponechaly smluvní úpravě, což umožňuje i právní úprava příkazní smlouvy. Ujednání o odměně obsažená v čl. 2 zejména v bodech 2.1. a [číslo] o provizi odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za rozporná s dobrými mravy, a tudíž neplatná, neshledal. Nemravná není ani aplikace těchto smluvních ujednání o odměně nepřekračující rovněž rámec poctivého obchodního styku. Soud prvního stupně správně zdůraznil, že smlouvu o provizi žalovaný uzavíral jako profesionál v oboru (k tomu výše uvedený předmět jeho podnikání), srozuměn s případnými riziky s jejím uzavřením a s podmínkami vzniku nároku na odměnu spojenými.

18. Obdobně zmíněná smlouva o spolupráci, byť žalovaný nebyl její smluvní stranou, obsahuje v čl. 8 bodu 8.4. ustanovení, podle něhož v případě nerealizování projektu nenáleží zprostředkovateli žádná odměna ani nemá nárok na úhradu jakýchkoliv nákladů. Žalovaný ve smlouvě o provizi potvrdil, že text smlouvy o spolupráci, která je přílohou smlouvy o provizi, důvěrně zná. Podle smlouvy o spolupráci mu jedno její vyhotovení bylo předáno. Seznámen byl tedy nejen s uvedeným s ujednáním jejího bodu 8. 4., ale i s konstatováním o vědomosti veškerých rizik projektu a míry rizikovosti návratnosti investice do projektu jako takového v jejím bodu 3.

2. Žalobkyně podepsala smlouvu o spolupráci stejně jako smlouvu o provizi dne [datum] Smlouvu o spolupráci již dne [datum] podepsali dva z vlastníků, třetí z nich ji podepsal dne [datum]. Žalovaný za soudního netvrdil, že by v den podpisu smlouvy o provizi text smlouvy o spolupráci neznal. Argument žalovaného spojený se dnem podpisu smlouvy o spolupráci posledním z vlastníků se jeví z pohledu jeho znalosti obsahu této smlouvy pouze jako formální bez zásadního dopadu na řešenu problematiku.

19. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalovaný žádný případný kvalifikovaný návrh ke svému tvrzení o právu na náhradu nákladů (výdajů) za soudního řízení (např. námitkou započtení své tvrzené vzájemné pohledávky, žalobou či vzájemnou žalobou) neučinil. Soud prvního stupně se proto po věcné stránce správně otázkou nákladů žalovaného nezabýval a nikterak ji neposuzoval, Správně k ní tudíž ani neprovedl žalovaným navrhované důkazy.

20. Smlouva o spolupráci byla ukončena výpovědí vlastníků, která podle smluvních ujednání nevyžadovala uvedení důvodu. Bylo věcí vlastníků, jak výpověď formulovali. Jestliže v ní uvedli,„ že z důvodů nezávislých na vůli ani jedné ze stran smlouvy je již nyní zjevné, že se nepodaří dostát závazku a zrealizovat plánovanou výstavbu 17 rodinných domů, jak bylo smlouvou předpokládáno,“ a že„ došlo ke změně okolností, z nichž vlastníci vycházeli při vzniku závazku, do té míry, že po nich nelze rozumně požadovat, aby v takovém závazku setrvali, a nemají již zájem na dalším plnění smlouvy“, nelze dovozovat, že k realizaci projektu do značné míry došlo pro nečinnost žalobkyně, jak to tvrdil žalovaný. Již soud prvního stupně konstatoval, že sjednaná šestiměsíční výpovědní doba podle výpovědi ze dne [datum] skončila dne [datum].

21. Odvolací soud názor prezentovaný v odvolání žalovaného, že smlouva o provizi ze dne [datum] stále trvá, nesdílí. Poukazuje na to, že jak smlouva o spolupráci (čl. 12 bod [číslo]), tak smlouva o provizi (čl. 6 bod 6.1.) byly uzavřeny„ na dobu realizace projektu, tedy do ukončení prodeje posledního z rodinných domů vystavěných na pozemku vlastníka prostřednictvím THG.“ Obě smlouvy rovněž shodně sjednaly možnosti skončení smlouvy odstoupením či výpovědí. To, že k realizaci projektu podle smlouvy o spolupráci nedojde, plynulo již z výpovědi vlastníků ze dne [datum] doručené žalobkyni dne [datum] a z reakce žalobkyně na ni dopisem ze dne [datum], v němž uvedla, že od doručení výpovědi až do uplynutí výpovědní doby nebude činit žádné kroky směřující k výstavbě. Na to navazoval dopis žalobkyně žalovanému rovněž ze dne [datum], jímž jej vyzvala ke vrácení zaplacené zálohy na provizi ve výši 250 00 Kč, která se stala bezdůvodným obohacením. Podle obsahu tohoto jejího dopisu, vypovězení smlouvy o spolupráci dopisem ze dne [datum] doručeným žalobkyni dne [datum] bylo žalovanému dobře známo. Dopis obsahuje rovněž informaci o tom, že smlouva o spolupráci a smlouva o provizi jsou tzv. závislými smlouvami ve smyslu § 1727 občanského zákoníku, což znamená, že zánik závazku ze smlouvy o spolupráci zrušuje smlouvu o provizi. Ze soudního spisu vyplývá, že výpověď smlouvy o spolupráci byla zúčastněnými osobami respektována, za běžící výpovědní lhůty žádné kroky k realizaci výstavby nečinily a k žádným změnám stran realizace projektu nedošlo. S uplynutím výpovědní doby ke dni [datum] byl po formální stránce spojen zánik smlouvy o spolupráci. Zanikla-li smlouva spolupráci, dle níž měl být realizován projekt, nemohla již trvat ani smlouva o provizi, která byla uzavřena na dobu realizace tohoto projektu (k tomu bod 6.1. smlouvy o provizi).

22. Podle § 2006 odst. 1 věty první o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Projekt podle smlouvy o spolupráci realizován nebyl. To, že projekt nebude generovat zisk určený smlouvou o spolupráci, s čímž byl spojen vznik nároku zprostředkovatele na provizi podle čl. 2 bodu [číslo] smlouvy o provizi, tak bylo zřejmé již s podáním výpovědi smlouvy o spolupráci ze dne [datum], nejpozději však ke dni [datum], kdy žalobkyně vyjádřila vůči vlastníkům své souhlasné stanovisko k této jejich výpovědi. S těmito novými skutečnosti (okolnostmi) je dle názoru odvolacího soudu spojen zánik závazku podle smlouvy o provizi ze dne [datum] pro jeho nesplnitelnost ve smyslu § 2006 odst. 1 věty první o. z. Plnění podle smlouvy o provizi se stalo nemožným s účinky ex nunc. Pro zánik smlouvy o provizi tak nebylo nezbytné od ní ze strany žalobkyně odstupovat či ji vypovídat, jak k tomu argumentoval žalovaný za soudního řízení. Žalobkyně svým dopisem ze dne [datum] s těmito skutečnostmi žalovaného seznámila, nadto dle jejího tvrzení v tomto dopisu byl žalovanému již dříve dobře známy. Nebyl-li generován zisk určený smlouvou o spolupráci, nevznikl žalovanému nárok na odměnu (provizi) podle čl. 2 bodu [číslo] smlouvy o provizi. Při tomto závěru ani nebyl oprávněn si ponechat zálohu na odměnu (provizi) uhrazenou mu žalobkyní podle ujednání ve smlouvě o provizi (čl. 2 bod 2.6.), byť jen ve výši 250 000 Kč z dohodnutých 500 000 Kč.

24. Odvolací soud přijal závěr, že se zánikem závazku ze smlouvy o provizi ze dne [datum] pro následnou nemožnost plnění (§ 2006 odst. 1 věta první o. z.) se přijetí zálohy na odměnu ve výši 250 000 Kč žalovaným stalo plněním bez právního důvodu, který odpadl, s povinností takto přijatý majetkový prospěch na úkor žalobkyně žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Tento závěr se závěrům Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2553/2018, na nějž poukazoval žalovaný ve svém odvolání, neprotiví.

25. S poukazem na uvedené je proto akceptovatelný závěr soudu prvního stupně, byť zčásti z jiných důvodů, že dopisem ze dne [datum] žalobkyně oprávněna vyzvala žalovaného ke vrácení jemu vyplacené zálohy na odměnu ve výši 250 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, se současným stanovením lhůty k zaplacení této částky. Akceptovatelný je i závěr soudu prvního stupně o prodlení žalovaného s jeho vydáním v návaznosti na výzvu žalobkyně ze dne [datum] a na lhůtu v ní uvedenou, od čeho se odvíjí právo žalobkyně na zaplacení žádaného úroků z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Svou žalobu ze dne [datum] žalobkyně předčasně nepodala, nadto rozhodující je stav v době vyhlášení rozsudku, jak to správně konstatoval i soud prvního stupně.

26. Plně úspěšné žalobkyni soud prvního stupně správně přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení vzniklých jí zaplacením soudního poplatku za její zastoupení advokátkou spojené s pěti úkony právní služby advokátky, správně rozhodl i o výši této náhrady částkou celkem 72 367 Kč. Vzhledem k aktuální situaci v řízení odvolací soud uložil zaplatit tuto částku stávajícímu žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení], insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba] v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby za výjimečného užití ustanovení § 150 o.s.ř. žalobci případně náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznána nebyla, to ani zčásti, odvolací soud neshledal.

27. Pro nedůvodnost odvolání žalobkyně odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. v celém rozsahu potvrdil.

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaný jako neúspěšný odvolatel právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá a úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.