28 Co 161/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 15 842 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 2 378 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. února 2023, č. j. 29 C 105/2022-27

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 680 Kč, úrok z prodlení ve výši 544,27 Kč, úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 15 842 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 162 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 581,40 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 075,20 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení, pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 378 Kč (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 842 Kč, úrok z prodlení ve výši 544,27 Kč, úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 15 842 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, a to pouze do části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 162 Kč, a do III. výroku o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že odvoláním nenapadá závěry soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, vědom si ustálené judikatury soudů vyšších stupňů. Má však za to, že pokud smlouva o úvěru nebyla uzavřena, pak je třeba aplikovat ustanovení § 2991 odst. 1 a § 2993 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému právní předchůdce žalobce poskytl finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný získal majetkový prospěch bez právního důvodu a je spravedlivé, aby žalobci vydal, o co se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Jde-li o závěr soudu o poskytnutí finančních prostředků na vlastní nebezpečí právního předchůdce žalobce (§ 2992 o. z.), žalovaný sice obdržel finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, mezi stranami však existoval konsenzus minimálně ohledně toho, že je zavázán peníze žalobci vrátit spolu s příslušenstvím, obě strany pak očekávaly, že se tak stane. Navíc podle § 87 odst. 1 poslední věty první zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato úprava je speciální ve vztahu k úpravě obsažené v občanském zákoníku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 12 162 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 10. 7. 2023, nevyjádřil.

4. Ještě než rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci, vzal žalobce žalobu zpět, pokud se po žalovaném domáhal zaplacení částky 3 680 Kč, úroku z prodlení ve výši 544,27 Kč, úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 15 842 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalovaný nevyslovil nesouhlas se zpětvzetím žaloby (§ 222a odst. 2 o. s. ř.), které mu bylo doručeno společně s odvoláním, a tak odvolací soud v rozsahu zpětvzetí návrhu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil podle § 222a odst. 1 o. s. ř.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 25. 1. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 842 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 8. 9. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 544,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem 150 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 256 Kč, a zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 378 Kč. Uvedl, že dne 5. 2. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , podle níž byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úroky do 6. 4. 2021. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, a tak mu vznikl ze smlouvy dluh ve výši žalované částky s příslušenstvím a smluvní pokuty. Pohledávka byla dne 29. 3. 2021 smlouvou postoupena žalobci jeho právním předchůdcem. Podáním ze dne 2. 8. 2022 vzal žalobce žalobu zpět, pokud se domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 2 528 Kč a kapitalizovaného úroku 150 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu byl v řízení nečinný.

7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění mimo jiné uvedl, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, z příslušných databází a ani z jiných zdrojů tak, jak to vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst.

1. Právní předchůdce žalobce proto nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Jestliže tak učinil, odporuje to zákonu a zjevně to narušuje veřejný pořádek. Přenechal-li právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky, učinil tak na vlastní nebezpečí (§ 2992 věta před středníkem o. z.), a proto mu nevzniklo vůči žalovanému právo na jejich vrácení ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu zamítl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch podle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Předmětem odvolacího řízení bylo jedině posouzení, zda je žalovaný povinen vrátit žalobci na jeho úkor získané bezdůvodné obohacení. Žalobce v podaném odvolání nebrojil proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a jeho právnímu závěru o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., stejně tak proti právnímu závěru o neplatnosti této smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (§ 86 tohoto zákona).

9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: výpisů z běžného účtu právního předchůdce žalobce u , právnická osoba, ., IČO , IČO, , ze dne 4. 2. 2021, 5. 2. 2021, 8. 2. 2021, 9. 2. 2021, 10. 2. 2021 a 11. 2. 2021. Zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Podle tvrzení samotného žalobce žalovaný na dluh doposud uhradil částku 3 838 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný a neprokázal, že by žalobci zaplatil více.

10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (ve znění platném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Odvolací soud dospěl ve shodě s odvolatelem k závěru, že žalovaný je povinen žalobci vrátit částku 12 162 Kč, o kterou se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, a to podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru. Na rozdíl od soudu prvního stupně má za to, že na projednávanou věc nelze uplatnit ustanovení § 2992 o. z. Odkazuje přitom na komentář tohoto ustanovení (ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-1-2]. ASPI_ID KO89_f2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X), v němž se mimo jiné uvádí: „…Počínání ochuzeného zpravidla nelze kvalifikovat jako jednání na vlastní nebezpečí, byl-li mezi ochuzeným a obohaceným projeven vzájemný konsenzus o přijímání plnění obohaceným, ačkoli se tento konsenzus (z jakéhokoli důvodu) neprojevil v podobě platné smlouvy či jiného právního jednání zakládajícího právní důvod pro obohacení příjemce. Za takové situace je plněno při vzájemném srozumění obou stran o poskytování daného plnění, a tudíž nejde o jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí, byť by se přesun majetkových hodnot uskutečnil bez řádného (smluvního) závazkového důvodu (NS 23 Cdo 82/2019). Plnění na základě neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy tedy není jednáním na vlastní nebezpečí ve smyslu § 2992. Podobně neplní na vlastní nebezpečí ten, kdo jiného obohacuje na základě racionálně podloženého očekávání, že uskutečněné plnění dostane ekonomický smysl a formální právní podklad později, například poskytuje-li zálohu nebo jedná-li na základě příslibu budoucího převodu vlastnického práva k věci, kterou svými investicemi zhodnocuje, resp. obecně plní-li s ohledem na příslib poskytnutí protihodnoty (NS 28 Cdo 2100/2016, NS 33 Cdo 93/2017, NS 28 Cdo 1948/2018). Nejvyšší soud rovněž podotýká, že samotné zjištění, že ochuzený jednal bez právního důvodu, nekvalifikuje jednání ochuzeného bez dalšího jako činnost na jeho vlastní nebezpečí, jelikož plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat vzniku závazku z bezdůvodného obohacení, a nemůže tak být zároveň příčinou vyloučení dané obligace (NS 23 Cdo 82/2019).“13. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 12 162 Kč. Pokud jde o dobu k vrácení plnění přiměřenou možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný byl v průběhu celého řízení nečinný, netvrdil žádné skutečnosti, které by mohly mezi účastníky ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru založit spor o to, jaká je doba odpovídající jeho možnostem. Odvolací soud proto vycházel z toho, že dluh byl splatný nejpozději doručením žaloby žalovanému (§ 1958 odst. 2 o. z.). Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil žalovanému zákonnou třídenní lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

14. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.; předmětem řízení byla jistina 15 842 Kč, úroky z prodlení 1 926,43 Kč (kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně), úroky z prodlení 544,27 Kč, úroky 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 256 Kč a smluvní pokuta 2 378 Kč (celkem 21 096,70 Kč). Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, a to ohledně jistiny 12 162 Kč (57,6 %), neúspěšný byl ohledně jistiny 3 680 Kč, úroků z prodlení 1 926,43 Kč, úroků z prodlení 544,27 Kč, úroků 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 256 Kč a smluvní pokuty 2 378 Kč (42,4 %). Žalobci vznikly náklady řízení zastoupením advokátem ve výši 3 825 Kč (mimosmluvní odměna třikrát 300 Kč v souvislosti se třemi učiněnými úkony právní služby, převzetím a přípravou zastoupení, výzvou k plnění a podáním žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a § 14b písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5, písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., mimosmluvní odměna jedenkrát 1 000 Kč v souvislosti s úkonem právní služby, částečným zpětvzetím žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 režijní paušál za 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za daň z přidané hodnoty 525 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), z nichž mu od žalovaného náleží náhrada ve výši 581,40 Kč podle poměru jeho úspěchu ve věci, který činil 15,2 %.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.; předmětem řízení byla jistina 15 842 Kč, úroky z prodlení 1 926,43 Kč (kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně), úroky z prodlení 544,27 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 256 Kč (celkem 18 568,70 Kč). Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, a to ohledně jistiny 12 162 Kč (65,5 %), neúspěšný byl ohledně jistiny 3 680 Kč, úroků z prodlení 1 926,43 Kč, úroků z prodlení 544,27 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 256 Kč (34,5 %). Žalobci vznikly náklady řízení zaplacením soudního poplatku z odvolání ve výši 1 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 2 468,40 Kč (mimosmluvní odměna jedenkrát 1 740 Kč v souvislosti s jedním učiněným úkonem právní služby, podáním odvolání podle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 režijní paušál za 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za daň z přidané hodnoty 428,40 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), z nichž mu od žalovaného náleží náhrada ve výši 1 075,20 Kč podle poměru jeho úspěchu ve věci, který činil 31 %.