28 CO 168/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 67 760 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 13. května 2021, č.j. 13 C 256/2018-153

I. Rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 13. května 2021, č.j. 13 C 256/2018-153, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 663,60 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Blansku jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I zamítl žalobu, kterou si žalobkyně domáhala zaplacení částky 67 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 67 760 Kč od 13. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, jehož výrokem č. II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 36 788 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] a jehož výrokem č. III uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Blansku náklady řízení státu v částce 1 579 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, jíž žalobkyně žalovanou částkou 67 760 Kč uplatnila tvrzený nárok vycházející z článku XVI. rámcové smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO], jako agenturou a žalovanou jako uživatelem dne 27. 1. 2016 a dodatku [číslo] k ní z téhož dne, a to poté, kdy jeho dříve ve věci vydaný rovněž zamítavý rozsudek ze dne 11. 3. 2019, č. 13 C 256/2018-52, byl k podanému odvolání žalobkyně usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2020, č. 49 Co 116/2019-81, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dle tvrzení žalobkyně docházelo na základě této rámcové smlouvy k uzavírání dílčích smluv o dočasném přidělení zaměstnanců, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zajišťovala zaměstnance ve prospěch žalované, za což se žalovaná zavázala platit právní předchůdkyni žalobkyně odměnu se stanovením její výše odkazem na cenové kalkulace obsažené v dodatcích ke smlouvě. Spolupráce smluvních stran dle tvrzení žalobkyně probíhala standardně, dokud v květnu roku 2017 nedošlo„ k přetažení“ osob, které zajistila právní předchůdkyně žalobkyně, jinou agenturou práce, která obratem tyto osoby zaměstnala u žalované. Na tuto situaci dopadalo dle tvrzení žalobkyně ustanovení článku XVI. rámcové smlouvy, dle něhož pokud se některý ze zaměstnanců dočasně přidělených agenturou práce k výkonu práce u žalované v době 6 měsíců stane zaměstnancem žalované nebo bude pro ni jinak výdělečně činný, je žalovaná povinna zaplatit agentuře práce za zprostředkování úplatu ve výši v závislosti na délce trvání dočasného přidělení zaměstnance. Tvrdila, že zaměstnanci byli přebráni 2 agenturami, čemuž odpovídají 2 faktury – daňové doklady právní předchůdkyně žalobkyně, a to č. V 2017 ze dne 25. 1. 2018 se splatností dne 12. 2. 2018 znějící na částku 1 626 240 Kč a č. V 2017 ze dne 25. 1. 2018 se splatností dne 12. 2. 2018 znějící na částku 56 000 Kč bez DPH (67 760 Kč včetně DPH), této dle tvrzení žalobkyně odpovídající podle článku XVI odst. 1 písm. a) rámcové smlouvy 3,5 násobku průměrné mzdy [anonymizována dvě slova] zajištěné právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž přidělení trvalo méně než 3 měsíce (od 27. 4. 2017 do 11. 5. 2017) a jejíž mzda činila 16 000 Kč. Po ukončení pracovního poměru s právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] pracovala u žalované na základě přidělení k výkonu práce zprostředkovaného agenturou [právnická osoba] se začátkem výkonu práce před uplynutím 6 měsíců od ukončení pracovního poměru s právní předchůdkyní žalobkyně. Ke své aktivní legitimaci ve věci žalobkyně uvedla oznámení postupitele o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2018 určené žalované odkazující na smlouvu o postoupení pohledávky z téhož dne.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Neztotožnila se s výkladem článku XVI. rámcové smlouvy žalobkyní. Zdůraznila, že pokud některý z dříve dočasně přidělených zaměstnanců vykonával nějakou práci u žalované, jednalo se o situaci, kdy tato osoba byla dočasně přidělena žalované k výkonu práce jiným subjektem jako agenturou práce, a to agenturou [právnická osoba] Žalovaná tak nebyla nikdy s těmito osobami ve smluvním vztahu, nýbrž tyto osoby byly ve smluvním vztahu s jinou agenturou práce. Dle jejích informací právní předchůdkyně žalobkyně s přechodem zaměstnanců k agentuře [právnická osoba] dokonce souhlasila.

4. Ve fázi řízení po vydání zmíněného zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu, v němž bylo soudu prvního stupně uloženo zabývat se výkladem sporného ujednání článku XVI. rámcové smlouvy způsobem odvolacím soudem uvedeným, soud prvního k důkazním návrhům účastníků provedl při jednání dne 2. 2. 2021 z navržených výslechů svědků výslechy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Poněvadž při dalším jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2021 došlo k zásadní změně ve tvrzeních žalobkyně, výslechy dalších svědků soud prvního z důvodu nadbytečnosti neprovedl. Při jednání přítomný zástupce žalobkyně měl nejprve za prokázané sdělením úřadu práce, že paní [příjmení] [jméno] byla přidělena k práci u žalovaného po 11. 5. 2017 a teprve po provedení důkazu touto listinou zjistil, že [anonymizována dvě slova] se v seznamu zaměstnanců přidělených k práci u žalované po 11. 5. 2017 nenachází. Následně zástupce žalobce (po poskytnutí krátké lhůty k zaujetí stanoviska) nově tvrdil, že u žalované v předmětném období pracovala paní [jméno] [příjmení], což může doložit jím označenými listinnými důkazy. Soud prvního stupně posoudil žalobkyní nově tvrzené skutečnosti k žalobou uplatněnému nároku jako změnu žaloby podle § 95 odstavce 1 o.s.ř., již podle odstavce 2 tohoto ustanovení nepřipustil usnesením vyhlášeným při jednání dne 13. 5. 2021, neboť dosavadní výsledky řízení nemohly být podkladem pro rozhodnutí o změněné žalobě. Uvedl, že změnou žaloby je i postoj žalobce, který sice požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkové stavu, než ho vylíčil v návrhu. V daném případě je řízení vedeno od 29. 7. 2018, proběhla řada jednání (včetně prvního jednání ve věci s koncentrací řízení dle § 118b o.s.ř. dne 11. 3. 2019), proběhly výslechy svědků, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, vše k nároku žalobkyně na zaplacení peněžité částky, kterou fakturovala žalované s tvrzením, že jde o 3,5 násobek průměrné mzdy zaměstnankyně [anonymizována dvě slova], která ukončila pracovní poměr u žalobkyně dne 11. 5. 2017, vše dokládající pracovní smlouvou paní [příjmení], dohodou o dočasném přidělení k výkonu práce paní [příjmení], jejím mzdovým výměrem, ukončením pracovního poměru a dokumentem s informacemi pro paní [příjmení] jako zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně. Předmětná faktura právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 1. 2018 odkazuje ohledně detailů fakturovaných skutečností na přílohu, která soudu nikdy nebyla předložena, a o níž zástupce žalobkyně„ předpokládá, že existuje“. Z faktury není zřejmé, na základě jakého porušení čl. XVI. je vystavována. Teprve poté, co žalobkyně zjistila, že paní [příjmení] není uvedena v seznamu zaměstnanců přidělených k výkonu práce u žalované, žalobkyně zcela zásadně mění svá skutková tvrzení, která nemůže zároveň doložit. Soud prvního stupně proto změnu žaloby nepřipustil, a to i s ohledem na délku řízení, nedostatek podkladů i s ohledem na rovná procesní postavení stran. V řízení pokračoval o původní nezměněné žalobě a dospěl k závěru, že jí vyhovět nelze, neboť žalobkyně neprokázala, že by jí vznikl nárok na úplatu podle čl. XVI. rámcové smlouvy. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno o svém tvrzení, že paní [příjmení] [jméno] byla po 11. 5. 2017 v průběhu následujících 6 měsíců přidělena k výkonu práce u žalované. Tyto své závěry soud prvního stupně přijal, aniž by dále pokračoval ve zjišťování okolností významných pro posouzení výkladu zmíněného ustanovení smlouvy, neboť toto je vzhledem k uvedenému již nadále bezpředmětné. Uvedl, že o důkazním břemeni žalobkyni řádně při jednání poučil, přičemž následně již žalobkyně na svých tvrzeních ani netrvala. Žalobu v celém rozsahu zamítl a úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. částkou celkem 36 788 K plnou náhradu nákladů řízení vzniklých jí za její zastoupení advokátem, jak tyto náklady v odůvodnění svého rozsudku specifikoval, s povinností zaplatit ji k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř. Neúspěšné žalobkyni uložil podle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých České republice zaplacením svědečného slyšenému svědkovi [jméno] [příjmení] ve výši 1 579 Kč na účet soudu prvního stupně.

5. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu odvolání podáním ze dne 21. 6. 2021 bez jakéhokoliv odůvodnění, které na výzvu soudu prvního stupně podrobně odůvodnila podáním ze dne 2. 8. 2021 s odkazem na odvolací důvody uvedené v ustanoveních § 205 odst. 2 písm. c), b) a d) o.s.ř. a s návrhem na zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dle žalobkyně je řízení je postiženou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jíž je skutečnost, že soud prvního stupně rozhodoval o změně žaloby ve smyslu § 95 o.s.ř. Žalobkyně má za to, že o změnu žaloby nešlo, neboť se jednalo o upřesnění tvrzení žalobkyně. O podáních, kterými se odstraňují vady žaloby nebo se doplňuje žaloba o skutkové okolnosti odůvodňující uplatněný nárok z hlediska hmotněprávního ustanovení dopadajícího na danou věc, případně upřesnění tvrzení, jež dokreslují již vylíčený skutek, soud nerozhoduje. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 2 Odon 154/97, uvedla, že v projednávané věci je dle žalobkyně rozhodující, že bylo naplněno ujednání čl. XVI. rámcové smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce u uživatele ze dne 27. 1. 2016, tedy totožnost následku skutku byla zachována, kdy následek skutku, provize právní předchůdkyni žalobkyně za zprostředkování, byla určena fakturou č. V 2017 ze dne 25. 1. 2018. Na skutečnost, že nebyla doložena příloha této faktury, jíž soud prvního stupně provedl důkaz již při jednání dne 11. 3. 2019, měla být žalobkyně upozorněna a vyzvána k doložení důkazu. Žalobkyně navíc již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že žalovaná agenturně zaměstnávala více osob zajištěných právní předchůdkyní žalobkyně, kdy byly vydány 2 faktury, které vyúčtovávaly provizi právní předchůdkyně žalobkyně za zprostředkování zaměstnanců. Předmětný skutek je tedy takový, kdy žalovaná umožnila prostřednictvím jiných agentur práce zaměstnání původních zaměstnanců právní předchůdkyně žalobkyně (tomu dle žalobkyně odpovídá skutečnost, že prvotně vystavena faktura č. V 2017 ze dne 13. 6.2017 byla rozdělena na dvě faktury). Faktura č. V 2017 ze dne 25. 1. 2018 se tedy týkala části tohoto skutku – jednání žalované. Provize za zbylou část skutku byla vyúčtována fakturou č. V20140015 ze dne 25. 1. 2018 znějící na částku 1 626 240 Kč. Dle žalobkyně je tedy rovněž totožnost jednání skutku byla zachována. Pokud měl soud prvního stupně jakékoliv pochybnosti, měl poskytnout příslušné poučení v rámci předvídatelnosti soudního rozhodování, aby žalobkyně odstranila nesrovnalosti a doplnila svá tvrzení. Takového poučení se jí nedostalo. I kdyby se jednalo o změnu žaloby, dle žalobkyně nebyly naplněny podmínky pro to, aby soud prvního stupně mohl změnu žaloby nepřipustit. S odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st [číslo] ([číslo] ÚSs) se žalobkyně dovolala nesprávnosti postupu soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby. Žalobkyně uvedla své výhrady vůči odůvodnění rozhodnutí soudu prvního o nepřipuštění žaloby obsažené v bodu 9. odůvodnění napadeného rozsudku, neboť tam uvedené skutečnosti jsou uvedeny tendenčně. Není vinou žalobkyně, že řízení je vedeno 3 roky, k čemuž poukázala na dosavadní průběh řízení, v němž proběhla pouze 3 jednání. Za zásadní zmínila i to, že žalovaná učinila na prvním jednání ve věci nespornou skutečnost, že paní [příjmení] [jméno] u žalované pracovala po ukončení pracovního poměru u právní předchůdkyně žalobkyně. V tomto směru tedy nebylo nutné provádět jakékoliv dokazování, což se změnilo až na jednání dne 2. 2. 2021. Nesouhlasí ani s konstatováním soudu prvního stupně o rozsáhlosti dokazování. Stěžejní část dokazování byla vedena především k výkladu ke sporného ujednání v článku. XVI. rámcové smlouvy. Zjištěný skutkový stav, byť prozatím nedostatečně, s ohledem na nevyslechnutí dalších svědků, dle žalobkyně zcela jistě obstojí i v rámci dalšího vedení řízení. Dle žalobkyně není pravdou, že nebyla schopna svá tvrzení doložit, když důkazy měla k dispozici v elektronické formě v telefonním zařízení a byla připravena je okamžitě odeslat na podatelnu soudu. Soud prvního stupně tak odepřel právo žalobkyně na provedení důkazů, které měla žalobkyně k dispozici. Nemohlo dojít ani k průtahům v řízení, když byl naplánován výslech svědka [příjmení], jenž se omluvil z jednání nařízeného na den 13. 5. 2021, u dožádaného Okresního soudu ve Svitavách. Žalobkyně svým upřesněním a doplněním tvrzení s návrhem důkazů nebyla vedena nepřípustnou snahou neúčelného prodlužování řízení nebo svévolným vedením sporu, ale pouze reagovala na procesní stav řízení. Další vadou řízení dle žalobkyně je, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům. Uvedla, že není jasné, co měl soud prvního stupně na mysli zmínkou o koncentraci řízení učiněné dne 11. 3. 2019, neboť ta byla prolomena zrušujícím usnesením odvolacího soudu. Kdyby tomu tak nebylo, žalovaná by nemohla přistoupit k odvolání procesního úkonu o učinění nespornou skutečností o zaměstnání paní [příjmení] [jméno] u žalované. Doplnění tvrzení žalobkyně o skutečnost zaměstnání paní [příjmení] [příjmení] vychází pouze ze změny procesního postoje žalované učiněné až dne 2. 2. 2021. Bylo tedy plným právem žalobkyně, aby uplatňovala veškerá svá tvrzení a navrhovala provedení důkazů, a to až do okamžiku koncentrace řízení. Navržené důkazy poté žalobkyně byla oprávněna předložit v dodatečné lhůtě. Soud prvního stupně však žalobkyni toto právo zcela neoprávněně odejmul. [příjmení] neúplného zjištění skutkového stavu věci neprovedením navržených důkazů potřebných k prokázání rozhodných skutečností pak dle žalobkyně vyplývá z nesprávného rozhodování o připuštění změny žaloby, ale také ze skutečnosti, že soud prvního stupně se neřídil závazným právním názorem a nezjistil skutečnou vůli stran ohledně výkladu sporného ujednání smlouvy.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 27. 8. 2021, jímž pro jeho nedůvodnost navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že změněná tvrzení žalobkyně zásadním způsobem měnila celou žalobu, přičemž důkazy, které žalobkyně ke svým novým tvrzením navrhovala, nebyly způsobilé prokázat oprávněnost nároku dle změněného návrhu. Za správný proto žalovaná považuje postup soudu prvního stupně, jenž změnu žaloby nepřipustil, když ani výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Zmínila, že další tvrzené nároky ve výši 1 620 240 Kč žalobkyně uplatnila vůči žalované v řízení u Okresního soudu v Blansku vedeném pod sp. zn. 12 C 103/2020 s konstatováním, že toliko ohledně nároku týikajícího se [anonymizována dvě slova] byla podána samostatná žaloba. Žalovaná nesouhlasí s náhledem žalobkyně, že přes změněná tvrzení byla zachována totožnost skutku, tedy totožnost následku jednání, a že soud prvního stupně neměl rozhodovat o změně žaloby ve smyslu § 95 o.s.ř. Žalovaná má za to, že soud prvního stupně provedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě přípustného (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) a včasného (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání žalobkyně obsahujícího požadované náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, postup soudu prvního stupně jeho vydání předcházející, zopakoval dokazování některými listinnými důkazy provedenými již v řízení před soudem prvního stupně (čtením podstatných údajů z čl. XVI. rámcové smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců ze dne 27. 1. 2016, z faktury právní předchůdkyně žalobkyně č. V 2017 ze dne 25. 1. 2018) a v rámci své přezkumné činnosti učinil následující zjištění a závěry.

8. Zásadní námitka žalobkyně v jejím odvolání je spojena s tím, že soud první stupně jí při jednání dne 13. 5. 2021 uváděné skutečnosti mající dle jejího názoru jen charakter upřesnění dosavadních skutkových tvrzení posoudil za změnu žaloby podle § 95 odst. 1 o.s.ř., již podle § 95 odst. 2 o.s.ř. nepřipustil. Za této situace příslušelo odvolacímu soudu usnesení soudu prvního stupně vyhlášené při jednání dne 13. 5. 2021, jímž změnu žaloby učiněnou při tomto jednání nepřipustil, v plném rozsahu přezkoumat, byť podle ustanovení § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. odvolání proti němu není přípustné. Vyšel přitom ze závěrů přijatatých Ústavním soudem ve stanovisku pléna ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo] (na něž také poukazovala žalobkyně ve svém odvolání), v němž Ústavní soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého považuje za ústavně souladný toliko takový výklad občanského soudního řádu, podle něhož odvolací soud v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé není vázán usnesením podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. (byť formálně nezrušeným) a je oprávněn, resp. v případě uplatnění relevantní námitky (§ 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř.) povinen, rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby v plném rozsahu přezkoumat. S odkazem na toto stanovisko přijal shodný závěr Nejvyšší soud České republiky např. v rozsudku ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3203/2020, a již dříve v něm označených rozhodnutích.

9. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda skutečnosti nově tvrzené žalobkyní při jednání dne 13. 5. 2021 znamenaly změnu žaloby 10. Předmět řízení žalobkyně vymezila svým žalobním požadavkem znějícím na zaplacení žalované částky 67 760 Kč s příslušenstvím, k němuž se také vázala její povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř.). K jeho uplatnění žalobkyně v žalobě odkazovala na článek XVI. odst. 1 písm. a) rámcové smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO], jako agenturou a žalovanou jako uživatelem dne 27. 1. 2016, které výslovně zní takto:„ Pokud se některý ze zaměstnanců dočasně přidělených Agenturou k výkonu práce u Uživatele v pracovním poměru v rozsahu stanovené pracovní doby stane během trvání Smlouvy nebo v době 6 měsíců po jejím ukončení zaměstnancem Uživatele nebo pro něj bude v této době jinak výdělečně činný, je Uživatel povinen zaplatit Agentuře jako úplatu za zprostředkování náledující úplatu ve výši v závislosti na délce trvání dočasného přidělení následujícím způsobem: a) Pokud dočasné přidělení takovéhoto zaměstnance trvalo méně než tři měsíce, náleží Agentuře provize za zprostředkování takovéhoto zaměstnance ve výši 3,5 násobku průměrné mzdy tohoto zaměstnance za předcházející kalendářní čtvrtletí.“ 11. Ke svému tvrzení, že žalovaná částka fakturovaná fakturou její právní předchůdkyně č. V 2017 ze dne 25. 1. 2018 se splatností dne 12. 2. 2018 znějící na částku 56 000 Kč bez DPH (67 760 Kč včetně DPH) odpovídá podle článku XVI odst. 1 písm. a) rámcové smlouvy 3,5 násobku průměrné mzdy [anonymizována dvě slova] zajištěné právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž přidělení trvalo méně než 3 měsíce a jejíž mzda činila 16 000 Kč, žalobkyně připojila k žalobě dohodu o dočasném přidělení k výkonu práce k uživateli ze dne 27. 4. 2017, kterou uzavřela její právní předchůdkyně jako agentura práce a zaměstnanec [anonymizována dvě slova] (s uvedením jejího data narození) s dobou dočasného přidělení od 27. 4. 2017 do 26. 4. 2018, dále pracovní smlouvu uzavřenou mezi týmiž subjekty ze dne 25. 4. 2017 (se dnem nástupu do práce 27. 4. 2017), mzdový výměr ze dne 27. 4. 2017 vydaný zaměstnavatelem – právní předchůdkyní žalobkyně pro zaměstnance [anonymizována dvě slova], písemnou informaci zaměstnavatele (právní předchůdkyně žalobkyně) pro zaměstnance a listinu označenou jako ukončení pracovního poměru dohodou ze dne 10. 5. 2017, podle níž se zaměstnavatel - právní předchůdkyně žalobkyně a zaměstnanec [anonymizována dvě slova] dohodli na ukončení pracovního poměru ke dni 11. 5. 2017. Těmito listinnými důkazy soud prvního stupně provedl dokazování již v první fázi řízení u něj při jednání dne 11. 3. 2019, při němž také vyhlásil svůj první zamítavý rozsudek. Ve svém odvolání proti němu žalobkyně rovněž zmiňovala paní [příjmení] [jméno] Odvolací soud rozhodl o odvolání žalobkyně zrušením napadeného rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci mu k dalšímu řízení bez toho, že by nařizoval jednání. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně spojovaných s dočasným přidělením [anonymizována dvě slova] k výkonu práce u žalované.

12. Ze spisu soudu prvního stupně je patrno, že zatímco v první fázi řízení u něj probíhajícího účastníci učinili při jednání dne 11. 3. 2019 nespornou také skutečnost, že paní [příjmení] [jméno] pracovala po ukončení pracovního poměru se žalobkyní u žalované na základě dočasného přidělení k výkonu práce zprostředkovaného agenturou práce [právnická osoba] a že práci začala vykonávat před uplynutím 6 měsíců od ukončení pracovního poměru se žalobkyní, v druhé fázi řízení u něj probíhajícího úvodem jednání dne 2. 2. 2021 zástupce žalované uvedl, že žalovaná v návaznosti na usnesení odvolacího soudu provedla šetření a zjistila, že paní [příjmení] [jméno] nikdy nebyla přidělěna k práci u něj po 11. 5. 2017, a to ani prostřednictvím žádné agentury práce. Žalobkyně tak ke svému tvrzení, že [anonymizována dvě slova] pracovala po ukončení pracovního poměru se žalobkyní dne 11. 5. 2017 u žalované žalované na základě dočasného přidělení k výkonu práce jinou agenturou práce, k němuž nesla důkazní břemeno, byla soudem prvního stupně poučena podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně reagovala podáním ze dne 16. 2. 2021, v němž navrhla provedení výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] a dále vyžádáním přehledu osob dočasně přidělených agenturou práce k žalované od Krajské pobočky Úřadu práce v [obec] za období od 1. 5. 2017 do 31. 7. 2017. Tento vyžádaný přehled byl soudu prvního stupně zaslán úřadem práce dne 23. 2. 2021. Poté, kdy soud prvního stupně z tohoto přehledu při jednání dne 13. 5. 2021 učinil zjištění, že pani [anonymizována dvě slova] v něm uvedena není, zástupce žalobkyně, při tomto jednání uvedl, že u žalované pracovala předmětném období paní [jméno] [příjmení]. Toto dokládá evidenčním listem důchodového zabezpečení, mzdovým listem na rok 2017, výplatními páskami za měsíce březen duben, květen a oznámením o nástupu do zaměstnání, které v tuto chvíli nechává poslat na podatelnu soudu. Dodatečně by ještě doložil pracovní smlouvu o přidělení, dohodu o dočasném přidělení k výkonu práce k uživateli, mzdový výměr, ukončení pracovního poměru a dokument nazvaný informace. Má však za to, že i jenom z výplatních pásek vyplývá, že paní [příjmení] pracovala u právní předchůdkyně žalobkyně a následně byla zaměstnána u žalované agenturou [anonymizováno], což vyplývá z důkazu od úřadu práce. Pokud by žalovaná nadále toto rozporovala, má za to, že lze učinit dotaz na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení a na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o výši odvodů a toho, jaký zaměstnavatel za paní [jméno] [příjmení] tyto odvody odváděl. Dodal, že zmiňované listiny má v telefonu, může je ukázat, jinak je nechává zaslat na podatelnu soudu. Soud prvního stupně při jednání vyhlásil usnesení toho znění, že„ změna žaloby učiněná žalobkyní při jednání dne 13. 5. 2021, která spočívá ve změně žalobních tvrzení, se nepřipouští.“ 13. Podle § 95 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle § 95 odst. 2 o. s. ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

14. Jak uvedl Nejvyšší soud České republiky např. již v rozsudku ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 217/2002, z pohledu citovaného zákonného ustanovení se změnou žaloby rozumí zejména změna spočívající v tom, že žalobce na základě stejného skutkového základu požaduje více než požadoval původně, požaduje jiné plnění nebo požaduje místo plnění vydání určujícího výroku a naopak, požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než který vylíčil v žalobě (buď zcela nového nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti) nebo na základě jiného skutkového stavu požaduje jiné plnění, popřípadě navrhuje vydání určovacího rozhodnutí a naopak. O změnu žaloby tak jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O změnu žaloby pak nejde, jestliže žalobce při nezměněném„ vylíčení rozhodujících skutečností“ a žalobním petitu pouze mění právní kvalifikaci svého nároku, když posouzení skutku po právní stránce je úkolem soudu a žalobce svůj nárok právně kvalifikovat nemusí, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán.

15. Vzhledem k citovanému znění žalobkyní odkazovaného článku XVI. odst. 1 písm. a) rámcové smlouvy ze dne 27. 1. 2016 nelze mít pochybnosti o tom, že jeho užití se vždy vázalo ke konkrétnímu zaměstnanci dočasně přidělenému právní předchůdkyní žalobkyně k výkonu práce u žalované, což plyne ze slova„ některý“ užitého v úvodní větě odstavce 1) a dále z celého textu pod písm. a) tohoto ustanovení. Uplatnění nároku vycházejícího z tohoto článku smlouvy podáním žaloby u soudu tak nezbytně vyžadovalo v rámci žalobních tvrzení konkretizovat osobu, k níž se podmínky užití tohoto ustanovení váží. V daném případě žalobkyně v rámci svých skutkových tvrzení k uplatněnému nároku v žalobě označila konkrétní osobu, vzhledem k níž tento tvrzený nárok vůči žalované uplatnila a vzhledem k níž také označila a k žalobě připojila listinné důkazy. Zcela jasně žalobkyně uvedla, že touto osobou je [anonymizována dvě slova], k níž se také vázaly žalobkyní předložené výše uvedené listinné důkazy. Z tohoto pohledu žaloba žádnou vadou netrpěla a v tomto směru ji tedy ani nebylo třeba nikterak doplňovat či opravovat. Pakliže onou osobou (dočasně přidělenou právní předchůdkyní žalobkyně k výkonu práce u žalované) měla být dle tvrzení zástupce žalobkyně při jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2021 jiná osoba, a to [jméno] [příjmení], neobstojí argument žalobkyně, že z její strany šlo pouze o upřesnění jejích tvzení. I když nadále žalobkyně požadovala zaplacení částky 67 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 13. 2. 2018 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, představoval její procesní projev při jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2021 změnu rozhodujících skutečností k uplatněnému nároku, a tedy změnu žaloby ve smyslu § 95 o.s.ř. Procesní úkon se posuzuje podle svého obsahu (§ 42 odst. 1 o.s.ř.), nerozhodné je, že jemu účastník přisuzuje jiný význam, jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že uvedená změna ve skutkových tvrzeních žalobkyně týkající se rozhodujících skutečností je změnou žaloby, o níž bylo třeba ze strany soudu prvního stupně rozhodnout (§ 95 odst. 1 a 2 o.s.ř.), jak to učinil usnesením vyhlášeným při jednání dne 13. 5. 2021.

16. Jak již bylo výše uvedeno, v posuzovaných souvislostech jsou právně významné ty skutečnosti, které se váží se k předmětu řízení vymezenému žalobou. S těmi je také spojena povinnost tvrzení a povinnost důkazní žalující strany. Argument žalobkyně v jejím odvolání, že„ předmětný skutek je tedy takový, kdy žalovaná umožnila prostřednictvím jiných agentur práce zaměstnání původních zaměstnanců právní předchůdkyně žalobkyně“ a že„ faktura č. V 2017 ze dne 25. 1. 2018 se tedy týkala části tohoto skutku – jednání žalované“, přičemž„ provize za zbylou část skutku byla vyúčtována fakturou č. V20140015 ze dne 25. 1. 2018 znějící na částku 1 626 240 Kč“ dle názoru odvolacího soudu neobstojí. V té souvislosti učiněný poukaz žalobkyně v odvolání na to, že uvedené dvě faktury vznikly rozdělením prvotní faktury č. V 2017 ze dne 13. 6.2017 znějící na částku 1 626 240 Kč je zřejmě nesprávný, jak na to také poukazovala žalovaná ve svém vyjádření k odvolání. Podle přepisu záznamu o jednání ze dne 13. 5. 2021 (tento na čl. 173 – 177 spisu) zástupce žalobkyně předložil při tomto jednání fakturu právní předchůdkyně žalobkyně č. V 2017 ze dne 6. 10. 2017 se splatností dne 20. 10. 2017 znějící na částku 1 694 000 Kč fakturovanou žalované. K ní doložil jmenný seznam osob, mezi nimiž je uvedena„ [příjmení] [jméno]“, jak to při tomto jednání konstatoval soud prvního stupně.„ [anonymizována dvě slova]“ v seznamu uvedena není. Zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že z této přílohy bylo vycházeno, když se vytvářely dvě nové faktury. Nadále tak zůstalo nejasné, co mělo být vůbec onou přílohou, na niž byl učiněn odkaz v předmětné faktuře žalobkyně č. V 2017 ze dne 25. 1. 2018 se splatností 12. 2. 2018 znějící na částku 67 760 Kč a zda vůbec taková příloha existovala. Ve faktuře je uveden tento text:„ Fakturujeme Vám na základě rámcové smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce o uživatele ze dne 27. 1. 2016 čl. XVI. bod 1 odst. a) jako úplatu za zprostředkování ve výši 67 760 Kč. Dále viz příloha.“ V textu faktury žádná příloha není konkretizována a nevyplývá z něj ani žádná spojitost s dříve vystavenou fakturou č. V 2017 ze dne 6. 10. 2017 a ani s její případnou přílohou.

17. Zabývaje se nepřipuštěním změny žaloby, odvolací soud přitakává rovněž závěru soudu prvního stupně, že výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Změna návrhu byla učiněna až v druhé fázi řízení před soudem prvního stupně, ač žalobkyní nově tvrzené skutečnosti tu byly již v době před podáním žaloby a při jejím podání. Je výlučně věcí žalobkyně, že tyto skutečnosti netvrdila k uplatněnému nároku již v žalobě. Dosud provedené dokazování vážící se k osobě [anonymizována dvě slova] by nebyly využitelné pro řízení o změněném návrhu vážícím se k jiné osobě ([jméno] [anonymizováno]). Nově tvrzené skutečnosti by musely být předmětem nového dokazování. Soud prvního stupně při svém rozhodování byl jistě veden i hlediskem procesní ekonomie a hospodárnosti řízení. Jeví se, že více než o posouzení vlastního uplatněného nároku vážícímu se ke konkrétní osobě, může jíž žalobkyni spíše o výklad sporného ustanovení článku XVI. rámcové smlouvy ze dne 27. 1. 2016.

18. Odvolací soud uzavřel, že závěru soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby usnesením vyhlášeným při jeho jednání dne 13. 5. 2021 nelze ničeho zásadního vytknout. Tento svůj závěr soud prvního stupně řádně a srozumitelně odůvodnil jak při jednání dne 13. 5. 2021, tak v odůvodnění napadeného rozsudku. Pro úplnost odvolací soud jen dodává, že dle jeho názoru z výroku usnesení o připuštění či nepřipuštění změny žaloby podle § 95 o.s.ř., pakliže není vyhotovováno písemně a neobsahuje odůvodnění, má být zřejmé, v čem konkrétně změna žaloby spočívá.

19. Soud prvního stupně proto správně v řízení pokračoval o nezměněné žalobě, již jako nedůvodnou správně zamítl, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno o svém tvrzení, že paní [příjmení] [jméno] byla po 11. 5. 2017, kdy ukončila svůj pracovní poměr u právní předchůdkyně žalobkyně, v průběhu následujících 6 měsíců přidělena k výkonu práce u žalované. O svém důkazním břemeni byla žalobkyně při jednání řádně poučena, následně na tomto svém tvrzení žalobkyně ani netrvala. Soud prvního stupně pro bezpředmětnost nepokračoval ve zjišťování okolností významných pro posouzení výkladu ustanovení článku smlouvy XVI. odst. 1 písm. a) rámcové smlouvy ze dne 27. 1. 2016, o něž se žalovaná opírala.

20. Plně úspěšné žalované zastoupené advokátem soud prvního stupně správně přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení spojených se 7 úkony právní služby advokáta, správně rozhodl i o výši této náhrady částkou celkem 36 788 Kč. Správně rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. i o povinnosti neúspěšné žalobkyně k náhradě nákladů řízení České republice vzniklých jí zaplacením svědečného slyšenému svědkovi [jméno] [příjmení] ve výši 1 579 Kč na účet soudu prvního stupně. Důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby za výjimečného užití ustanovení § 150 o.s.ř. žalované případně náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznána nebyla, to ani zčásti, odvolací soud neshledal.

21. Pro nedůvodnost odvolání žalobkyně odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. v celém rozsahu potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř., podle něhož přisoudil úspěšné žalované vůči žalobkyni jako neúspěšné odvolatelce plnou náhradu nákladů odvolacího řízení vzniklých jí za její zastoupení advokátem částkou celkem 8 663,60 Kč. Z této odměna za 2 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání ze dne 27. 8. 2021 a účast u jednání odvolacího soudu dne 14. 6. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. k/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif) činí po 3 280 Kč za každý z nich (§ 7 bod 5. advokátního tarifu) z tarifní hodnoty 67 760 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), zbývající částka 1 503,60 Kč je náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (ze 7 160 Kč), jejímž plátcem advokát žalované je. Žalované přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.) v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř.).