28 Co 168/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 721 350 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. února 2023, č. j. 72 C 248/2021-136

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 25 918,20 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta , Jméno advokáta B, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 482 211 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 3. 2. 2021 do zaplacení (I. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 72 320 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že žalovanému jako kupujícímu po vypovězení smlouvy o spolupráci zaniklo právo na podporu prodeje, a tak mu žalobce v dohodnuté výši vyúčtoval veškerá plnění, která mu podle smlouvy poskytl. Plněni kontraktačního závazku se posuzovalo za každý rok samostatně, lhůta pro jeho plnění v každém roce začínala 1. 10. a pro první smluvní rok končila 30. 9. 2016, pro druhý 30. 9. 2017, třetí až pátý smluvní rok skončil na základě žalobcem podané výpovědi 31. 3. 2018. Z bodu 4.4 smlouvy je zřejmé, že se nesplnění kontraktačního závazku hodnotí až po skončení smluvního vztahu podle sjednaného vzorce. Žalovaný v rozporu s dohodnutými podmínkami vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku a soud nesprávně této námitce vyhověl. Žalobce s tím nesouhlasí, neboť podle formulace bodu 4.4 smlouvy k promlčení nároku nedošlo. Smluvní vztah skončil výpovědí smlouvy 31. 3. 2018 a před uplynutím tříleté promlčecí doby byla dne 15. 2. 2021 podána žaloba, neboť nárok mohl být poprvé uplatněn dne 1. 4. 2018. Jestliže žalovaný v rozporu se smlouvou tvrdí, že nárok na vrácení poměrné části podpory prodeje ve výši jedné pětiny za každý rok, ve kterém nebyl kontraktační závazek splněn, měl být uplatněn samostatně, ani v takovém případě by nemohlo dojít k promlčení celého nároku, ale pouze jeho části za první a druhý rok trvání smlouvy ve výši dvou pětin. Zbylé tři pětiny nemohly být promlčené, protože žalobou mohly být uplatněny poprvé 1. 4. 2018. Závěr soudu prvního stupně je překvapivý, protože je v rozporu s judikaturou, na niž se rozsudek odvolává. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl.

3. Žalovaný k odvolání uvedl, že trvá na vznesené námitce promlčení. Jak potvrdil sám žalobce, právní předchůdce žalovaného nesplnil svůj smluvní závazek již během prvního roku smluvního vztahu, který trval v období od října 2015 do září 2016. Žalobce už dne 1. 10. 2016 věděl, že právní předchůdce žalovaného nesplnil svůj závazek a neodebral zboží v minimální smluvní hodnotě podle uzavření smlouvy o spolupráci. Podle § 619 o. z. 1. 10. 2016 je prvním dnem, kdy mohl žalobce uplatnit svůj nárok vůči právním předchůdci žalovaného. Od tohoto dne začala běžet tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z., neboť k tomuto datu se žalobce dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich dozvědět měl a mohl. Nárok žalobce vůči žalovanému je proto od 2. 10. 2019 promlčen. Žalobce měl vyhodnotit plnění závazku žalovaným za každý rok samostatně podle ujednání v bodu 4.5 smlouvy. Žalobce argumentuje tím, že počátek promlčecí doby nastal až dne 1. 4. 2018 v návaznosti na výpověď smlouvy. Tento závěr by však byl v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 429/2003, protože žalobce měl možnost smlouvu vypovědět již dne 1. 10. 2016. I v tomto případě by byl nárok promlčen, a to od 2. 2. 2020. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 15. 2. 2021, původně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 721 350 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 3. 2. 2021 do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalovaný je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , neboť na něj v důsledku fúze sloučením přešlo jmění této zaniklé společnosti podle projektu ze dne 16. 11. 2018. Žalobce v postavení prodávajícího uzavřel dne 15. 9. 2015 s právním předchůdcem žalovaného v postavení kupujícího smlouvu o spolupráci při opakovaném prodeji autolaků SPIES HECKER. Žalovaný se v bodu 4.2 smlouvy zavázal k pravidelným měsíčním odběrům zboží od žalobce v minimální výši 45 000 Kč bez DPH po dobu 5 let od podpisu smlouvy. Žalobce oproti tomu žalovanému poskytl v souladu s bodem 5.2 smlouvy: míchací zařízení Spies Hecker v hodnotě 217 800 Kč včetně DPH, první náplň míchacího zařízení Hi-Tec v hodnotě 225 500 Kč včetně DPH, když 1 % z ceny ve výši 2 255 Kč včetně DPH bylo uhrazeno, a tak k úhradě zbývá 223 245 Kč včetně DPH, inteligentní fotospektometr Delta Scan v hodnotě 287 740 Kč včetně DPH, když 10 % z ceny ve výši 28 774 Kč včetně DPH bylo uhrazeno, a tak zbývá uhradit 258 966 Kč včetně DPH, lakovací pistoli SATA 5000 RP 1,3 Digi v hodnotě 21 380,70 Kč včetně DPH, a tak jeho podpora prodeje činila 721 391,70 Kč včetně DPH. V bodě 4.4 smlouvy o spolupráci bylo mezi stranami sjednáno, že pokud kupující nesplní svůj závazek uvedený v bodu 4.2 smlouvy, kupujícímu zaniká právo na poměrnou část podpory prodeje ve výši určené podle vzorce: „počet nesplněných let závazku děleno počtem celkem kontrahovaných let krát hodnota prodeje“. Žalovaný kontraktační závazek nesplnil ani v průběhu prvního roku, trvání smlouvy, v němž namísto smluvené částky 540 000 Kč bez DPH odebral a zaplatil zboží v hodnotě jen 357 925 Kč bez DPH. Žalovaný tak porušil svou smluvní povinnost, a proto žalobce v souladu s bodem 7.5 dne 4. 12. 2017 smlouvu vypověděl. Tříměsíční výpovědní lhůta počala běžet od prvního dne následujícího měsíce po doručení výpovědi a skončila dne 31. 3. 2018. Protože žalovaný nesplnil svůj závazek ani první rok, zaniklo mu právo na celou poskytnutou podporu prodeje, a tak žalobce vystavil dne 19. 1. 2021 fakturu č. 211900003, kterou žalovanému vyúčtoval částku 721 350 Kč splatnou dne 2. 2. 2021 (požaduje tedy o 41,70 Kč méně). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 11. 2022, č. j. 72 C 248/2021-119, které nabylo právní moci dne 8. 12. 2022, bylo řízení podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastaveno, pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 239 139 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět z důvodu, že poskytnutý materiál míchací zařízení Spies Hecker v hodnotě 217 800 Kč včetně DPH a lakovací pistole SATA 5000 RP 1,3 Digi v hodnotě 21 380,70 Kč včetně DPH mají jiný právní režim sjednaný samostatnou smlouvou o výpůjčce. Žalobce se nadále domáhal po žalovaném zaplacení částky 482 211 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 3. 2. 2021 do zaplacení. Žalovaný nepovažoval žalobu za důvodnou, mimo jiného vznesl ve věci námitku promlčení. Uvedl, že i sám žalobce uvádí, že právní předchůdce žalovaného nesplnil svůj smluvní závazek již během prvního roku jejich smluvního vztahu, který trval od října 2015 do října 2016. Žalobce tedy již dne 1. 11. 2016 věděl, že právní předchůdce žalovaného nesplnil svůj závazek a neodebral zboží v minimální smluvní hodnotě podle uzavřené smlouvy o spolupráci. Ve smyslu § 619 občanského zákoníku prvním dnem, kdy mohl žalobce uplatnit svůj nárok vůči právnímu předchůdci žalovaného je 1. 11. 2016. Žalobce se k tomuto datu dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich měl a mohl dozvědět. Od tohoto data začala běžet tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku. Nárok žalobce vůči žalovanému je tedy od 2. 11. 2019 promlčen.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku uzavřena smlouva o spolupráci. Sám žalobce opakovaně uváděl, že ze strany právního předchůdce žalovaného nedošlo ke splnění podmínek smluvního závazku již během prvního roku smluvního vztahu, neboť v období od října roku 2015 do května roku 2016 právní předchůdce žalovaného nesplnil svůj závazek a neodebral v jednotlivých měsících zboží v minimální smluvené hodnotě. Počátek tříleté promlčecí lhůty nelze odvíjet až od okamžiku ukončení smluvního vztahu, protože žalobce měl podle bodu 4.5 smlouvy vyhodnotit plnění závazku žalovaného za každý rok samostatně. Soud se přiklonil k argumentaci žalovaného, že s ohledem na trvání prvního období spolupráce smluvních stran měl žalobce možnost uplatnit nárok na zaplacení částky vypočítané podle smlouvy po jejím porušení žalovaným již k 1. 11. 2016. Vzhledem k tříleté promlčecí době ve smyslu § 629 odst. 1 občanského zákoníku je žalovaným vznesená námitka promlčení důvodná. Na tomto závěru nic nemění, že žalobce žalovanou částku vyúčtoval fakturou č. 211900003 až 19. 1. 2021 s datem splatnosti 2. 2. 2021. Žalobou uplatněný nárok není důvodný, neboť je promlčený. Dalšími v řízení uplatněnými námitkami žalovaného se již soud nezabýval. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.; žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto mu vůči žalobci přísluší náhrada nákladů řízení, které vznikly zastoupením advokátem ve výši 72 320 Kč (odměna advokáta podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 11 220 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a účasti u jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 úkon právní služby za 10 260 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívající v účasti u jednání soudu, spolu se 5 paušálními náhradami nákladů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné 1 928 Kč z , adresa, a zpět k jednání dne 26. 8. 2021, 414 km jízdy automobilem Škoda Rapid registrační značky , SPZ, při spotřebě paliva 5,1 l/100 km a sazbě náhrady 4,40 Kč/km, náhrada za čas strávený cestou 14 i započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za daň z přidané hodnoty 12 552 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny „SMLOUVY O SPOLUPRÁCI“ uzavřené mezi účastníky dne 15. 9. 2015. Zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem označeným jako prodávající a právním předchůdcem žalovaného označeným jako kupující na dobu pěti let a byla platná a účinná dnem jejího podpisu (bod 4.1). Kupující se zavázal, že v průběhu pěti let od podpisu smlouvy a po obdržení podpory prodeje měsíčně odebere od prodávajícího a řádně zaplatí zboží v minimální hodnotě 45 000 Kč bez DPH, tedy 540 000 Kč bez DPH ročně (bod 4.2). Bylo ujednáno, že pokud kupující nebo prodávající ukončí smlouvu (výpovědí, odstoupením) z důvodu na straně kupujícího během prvního roku platnosti smlouvy, kupujícímu zaniká právo na podporu prodeje. V takovém případě je povinen od prodávajícího věci poskytnuté v rámci podpory prodeje odkoupit za kupní cenu platnou v den jejich převzetí (bod 4.3); pokud kupující nesplní svůj závazek uvedený bod 4.2 smlouvy během druhého nebo dalšího roku její platnosti, kupujícímu zaniká právo na poměrnou část podpory prodeje a prodávající má právo na poměrnou část veškerých plnění, které kupujícímu v souladu se smlouvou poskytl, podle vzorce: počet nesplněných let závazku děleno počtem celkem kontrahovaných let krát hodnota podpory prodeje (bod 4.4). Hodnocení závazků mělo probíhat každý rok samostatně, nikoliv kumulativně, podle objemu odebraného a zaplaceného zboží (bod 4.5). Kupující se zavázal, že bude po dobu účinnosti smlouvy odebírat a řádně platit materiály Spies Hecker pouze od prodávajícího (bod 5.1). Závazek uvedený v bodu 5.1 smlouvy a kontraktační závazek uvedený bodu 4.2 smlouvy kupující přijímá v souvislosti s tím, že od prodávajícího obdržel v rámci podpory prodeje: míchací zařízení Spies Hecker v hodnotě 180 000 Kč bez DPH; první náplň míchacího zařízení Hi-Tech v hodnotě 186 330 Kč bez DPH; inteligentní fotospectrometr Delta Scan v hodnotě 237 000 Kč bez DPH jako podporu prodeje za dotovanou cenu 23 780 Kč bez DPH; přípravné pracoviště USI ITALIA v hodnotě 269 041 Kč bez DPH; lakovací pistoli SATA 5000, 1,3 Digi v hodnotě 17 670 Kč; celková výše podpory prodeje tak činí 877 520 Kč bez DPH (bod 5.2). Smlouva mohla být vypovězena ze strany prodávajícího jen v případě, že kupující opakovaně poruší své povinnosti uvedené mimo jiné v bodu 4.2 a 5.1 smlouvy s tím, že výpovědní lhůta činí tři měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla písemně doručena druhé smluvní straně (bod 7.6).

8. Podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

9. Mezi účastníky byla dne 15. 9. 2015 uzavřena nepojmenovanou smlouvu podle odst. 2 citovaného ustanovení občanského zákoníku. Žalovaný neplnil své povinnosti sjednané v bodu 4.2 smlouvy, a to ani v prvním roce trvání smlouvy a ani v období následujícím. Žalobce proto smlouvu vypověděl dne 4. 12. 2017, tříměsíční výpovědní lhůta podle ujednání ve smlouvě začala běžet prvním dnem následujícího měsíce a skončila dne 31. 3. 2018. V návaznosti na výpověď smlouvy požadoval zaplacení kupní ceny věcí, které poskytl žalovanému na podporu prodeje.

10. Podle § 609 věty první o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

11. Podle § 610 věty první o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

12. Podle § 611 o. z., promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

13. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

14. Podle § 619 odst. 2 o. z., právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

15. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

16. Odvolací soud při posuzování námitky promlčení, kterou v řízení vznesl žalovaný, vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 33 Cdo 3037/2019-81, v jehož odůvodnění bylo uvedeno: „Podle již desetiletí respektované doktríny a soudní praxe platí, že institut promlčení směřuje k tomu, aby se po uplynutí určité doby vyloučila možnost právo vynutit (srovnej ŠVESTKA, J., ČEŠKA, Z., CHYSKÝ, J., Promlčení a prekluze v čs. právním řádu. Praha: Orbis. 1967, s. 31). Uplyne-li zákonem přesně stanovený čas (promlčecí lhůta) a subjekt, jemuž svědčí právo na plnění, toto právo nevykonal (neuplatnil) podáním žaloby u soudu, toto právo se promlčí (vzniká tzv. promlčené právo). Právo na plnění přitom nadále existuje, přičemž povinný subjekt zůstává i nadále povinným splnit svou povinnost, závazek, dluh odpovídající promlčenému právu. Naproti tomu oprávněnému subjektu zůstává i nadále zachováno jeho promlčené právo (viz tamtéž s. 63). Uplynutí určité doby provázené včasným nevykonáním práva ze strany oprávněného subjektu u příslušného orgánu má (...) za následek, že povinnému subjektu (...) vzniká nové oprávnění, které mu z původního obsahu existujícího právního vztahu nevyplývalo (...). Při výkonu práva před příslušným orgánem (např. před soudem, rozhodci, administrativním orgánem atp.), pak povinný subjekt může s úspěchem namítat promlčení a tak zbavit promlčené právo nároku. Námitka promlčení směřuje tedy přímo proti nároku promlčeného subjektivního práva. Tím ovšem zároveň směřuje i proti subjektivnímu právu samotnému, resp. vůbec proti celému právnímu vztahu (shora uvedené dílo s. 66). Promlčením subjektivního práva vzniká povinnému subjektu v prvé řadě právo namítat promlčení a tak způsobit zánik nároku, který toto subjektivní právo provází (tamtéž s. 69). Uplatněním námitky promlčení příslušný orgán nemůže oprávněnému subjektu promlčené právo přiznat a to z toho důvodu, že uskutečněním námitky promlčení došlo k zániku nároku (právo se tak stalo nevynutitelným – nežalovatelným – tamtéž s. 74); subjektivní právo oprávněného subjektu (...) nezaniká, nýbrž trvá dále. Smyslem promlčení je především stimulovat věřitele k rychlému (včasnému) uplatnění jeho práv (vigilantibus iura), a tím i předcházet v konkrétních případech důkazní nouzi na straně žalobce v soudním řízení (…) Úprava promlčení zároveň chrání i dlužníka. Ten nemůže být vystaven nebezpečí postihu od svého věřitele bez jakéhokoli časového omezení (srovnej MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – Velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 879 a násl.). „Běh promlčecí lhůty počíná obecně v okamžiku, kdy lze právo uplatnit u orgánu veřejné moci (…) Hovoříme v té souvislosti o okamžiku actio nata. Zjednodušeně lze v obecné rovině ztotožnit obecný počátek promlčecí lhůty se vznikem nároku, neboť možnost uplatnění práva u soudu je pojmovým znakem nároku (viz shora citované dílo s. 950). (…) Může nastat situace, kdy vyvolání dospělosti pohledávky, a tedy i počátku běhu promlčecí lhůty, bude záviset na vůli věřitele. Ten by mohl okamžik počátku běhu promlčecí lhůty práva na plnění oddalovat teoreticky donekonečna. Ke stanovisku, že v takovém případě běží promlčecí lhůta od okamžiku vzniku právního poměru (tj. zpravidla od uzavření smlouvy), resp. ode dne, který následuje po vzniku dluhu, se proto přiklonila jak právní teorie, tak i judikatura (…) Toto neplatí tam, kde je splatnost závislá na vypovězení smlouvy, jako je tomu u zápůjčky podle § 2393 (právo vypovědět závazek ze smlouvy se nepromlčuje, neboť promlčení může podléhat právo na určité chování, nikoliv kompetence)“ – (viz shora citované dílo s. 951). „Zákonná ustanovení, která zmocňují subjekty k úpravě individuálních právních vztahů, nazýváme kompetenčními normami. Kompetenční norma vymezuje subjekty a podmínky, za kterých je tento povolán ke stanovení, změně či zrušení práv a povinností (…) taková norma uděluje subjektu kompetenci k úpravě právních vztahů. Kompetencí (…) je zmocnění k ukončení právního poměru výpovědí (…) Dojitím výpovědi protistraně se teprve počítá lhůta, jejímž uplynutím je právní vztah ex nunc ukončen (…) promlčení (tak) může podléhat pouze právo na určité chování (dare, facere, bittere, pati), nikoliv kompetence, jež představuje zmocnění k další normotvorbě“ (viz Dvořák, B., O žalobách na určení neplatnosti výpovědi, Právní rozhledy, 2012, č. 18). Obecně platí, že právo může být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.), jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, jinými slovy řečeno, jakmile nastane okamžik, kdy je actio nata; tento okamžik nastává zásadně splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z. Již v dřívější odborné literatuře (srovnej znovu dílo Promlčení a prekluze v čs. právním řádu a Občanský zákoník, či Občanský zákoník, Komentář, Díl I., Panorama 1987, s. 319 a násl.) byl zastáván názor, že může-li věřitel vyvolat splatnost dluhu, pak – objektivně posuzováno – může své právo i vykonat (podat žalobu k soudu).“17. V projednávané věci se žalobce domáhá zaplacení kupní ceny věcí, které žalovanému poskytl jako podporu prodeje podle mezi nimi uzavřené smlouvy, protože žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost a neodebíral zboží žalobce ve sjednaném rozsahu již v prvním roce trvání smlouvy. Splatnost tohoto závazku mohl žalobce vyvolat jedině výpovědí smlouvy. Protože výpověď měl možnost podat již po prvním roce trvání smlouvy, tedy po 15. 9. 2016, závazek by se stal splatným po uplynutí výpovědní doby v lednu 2017. Tento okamžik, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, je ve smyslu § 619 odst. 1 o. z. rozhodným pro počátek běhu tříleté promlčecí doby. Jestliže žaloba byla podána až 15. 2. 2021, nárok žalobce je promlčen.

18. Námitky odvolatele nepovažuje soud za důvodné. Jak bylo uvedeno, nárok byl uplatněn v důsledku neplnění povinnosti žalovaného již v prvním roce trvání smlouvy. V souladu s tím a v návaznosti na ujednání bodu 4.3 smlouvy požadoval žalobce zaplacení kupní ceny poskytnuté podpory prodeje v celém rozsahu.

19. Vzhledem k uvedenému odvolací soud věcně správný odvoláním napadený meritorní výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Odvolací soud podle téhož ustanovení potvrdil i II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora (odst. 7), pro stručnost odkazuje.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, a proto mu přísluší náhrada nákladů, které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 25 918,20 Kč (mimosmluvní odměna dvakrát 10 260 Kč v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání a účastí na jednání soudu podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d/, e/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném od 1. 1. 2025 (dále jen a. t.), 2 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., náhrada za daň z přidané hodnoty 4 498,20 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).