28 Co 175/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Evy Gregorové a Mgr. Jitky Múčkové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 85 678,70 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. června 2021, č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno - Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 874,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení, mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 850,05 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Kroměříži jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 82 578,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a jímž zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení (II. výrok). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce částku 74 706 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, v níž žalobkyně k žalobou uplatněnému nároku ve výši celkem 85 678,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky za období od 1. 11. 2018 do zaplacení tvrdila probíhající obchodní spolupráci se žalovanou na základě smlouvy o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování uzavřené s ní dne 2. 2. 2018. Touto smlouvou se žalobkyně jako provozce zavázala pro žalovanou jako objednatele zajišťovat přepravu stravy vyrobené v kuchyni provozované žalovanou v rozsahu a za podmínek touto smlouvou upravených. Konkrétně měla přepravovat denně z provozovny žalované v , adresa, přepravní nádoby se stravou vlastním dopravním prostředkem na své náklady do provozoven v areálech závodů , Anonymizováno, , adresa, a , Anonymizováno, , adresa, . Přeprava měla zásadně probíhat v pracovním dni jedním vozidlem, smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a bylo možno ji vypovědět s tříměsíční výpovědní lhůtou. Dle tvrzení žalobkyně cena za přepravu byla sjednána výší 12 Kč bez DPH za každý ujetý kilometr a čekací doba na výdejnách 150 Kč bez DPH za 1 hodinu. Na základě této smlouvy probíhala spolupráce v období měsíců února až srpna roku 2018, žalobkyně vystavovala za provedené přepravy v daném měsíci faktury, přeprava byla účtována podle počtu pracovních dní vždy za 118 km za jeden den a k tomu čekací doba v počtu rovněž příslušných pracovních dnů v daném měsíci. Výjimečně byl účtován tzv. rozvoz č. , hodnota, , a to za situace, že něco nebylo naloženo, tedy, že se musela žalobkyně pro něco vracet. Veškeré faktury za toto období žalovaná řádně uhradila. Dne 31. 8. 2018 obdržel manžel žalobkyně na svůj mobilní telefon dvě SMS zprávy, kdy v první bylo uvedeno: „Za , Anonymizováno, , Anonymizováno, : Tímto k dnešnímu dni vypovídáme smlouvu ze dne 2.2.2018 o dopravě jídel. Listinné vyhotovení této výpovědi k dnešnímu dni Vám odesíláme poštou. , jméno FO, .“ Za touto následovala druhá SMS zpráva, kde je uvedeno: „Za , Anonymizováno, , Anonymizováno, : V souladu se smlouvou o dopravě jídel ze dne 2. 2. 2018, čl. II. odst.

2. Vám dávám na vědomí, že od 3. 9. 2018 již nebudeme využívat , právnická osoba, . , jméno FO, .“ Žalovaná následně počínaje měsícem září 2018 začala provádět přepravu/rozvoz jídel do uvedených provozoven vlastním vozidlem. Rozvozy pro žalovanou fakticky zajišťoval bývalý řidič žalobkyně, jenž po dobu spolupráce žalobkyně a žalované prováděl sjednané přepravy. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce přípisem ze dne 7. 9. 2018 s odkazem na smluvní ujednání (č. l. III. bod 2, č. l. VII. bod 2) jednak rozporovala neplatný způsob výpovědi a jednak upozornila žalovanou na to, že její jednání zakládá nárok žalobkyně na náhradu ušlého zisku. V reakci na tento přípis žalobkyně obdržela od žalované v průběhu měsíce září 2018 písemnou výpověď smlouvy datovanou dnem 17. 9. 2018. V návaznosti na to tříměsíční výpovědní lhůta (doba začínající běžet od 1. 10. 2018 skončila ke dni 31. 12. 2018). Za období měsíců září 2018 až prosince 2018, po které jí nebyla ze strany žalované přidělována přeprava, žalobkyně vyčíslila tvrzený ušlý zisk, o který jí žalovaná připravila porušením uzavřené smlouvy, a kterého by jinak při obvyklém chodu věci dosáhla, částkou celkem 85 678,70 Kč. K této částce dospěla tak, že za každý z měsíců září až prosinec 2018 vyčíslila částku, kterou by při obvyklém chodu věcí vyúčtovala žalované, a to za měsíc září (19 pracovních dní ) částkou 36 002,30 Kč, za měsíc říjen (23 pracovních dní) částkou 43 581,80 Kč, za měsíc listopad 2(22 pracovních dní) částkou 41 686,90 Kč a za měsíc prosinec (18 pracovních dní) částkou 34 107,70 Kč, což činí celkem 155 378,70 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla obvyklé režijní, provozní výdaje spojené s prováděnou přepravou, což jsou náklady na pohonné hmoty a mzdové náklady na zaměstnance – řidiče, které činily v průměru v roce 2018 částku 400 Kč/den, jde-li o náklady na pohonné hmoty, a 450 Kč/den jde-li o mzdové náklady. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyně spojovala s marnou výzvou ze dne 18. 10. 2018 určenou žalované.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí.

4. Po dokazování provedeném předloženými listinnými důkazy a výslechem svědků , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , manžela žalobkyně, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , syna žalobkyně, , jméno FO, , bývalého řidiče žalobkyně, a , tituly před jménem, , jméno FO, ,zaměstnankyně žalované, soud prvního nejprve rozsudkem ze dne 21. 5. 2020, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 9. 7. 2020, vydaným jako mezitímní rozsudek podle § 152 odst. 2 věty druhé o. s. ř., rozhodl, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný, kdy o jeho výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. V něm měl za prokázáno uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy účastníků ze dne 2. 2. 2018, dle níž bylo povinností žalobkyně učinit každý pracovní den vlastním dopravním prostředkem a na své náklady přepravu přepravních nádob žalované z provozovny žalované v , adresa, do provozoven v areálech , Anonymizováno, , adresa, a , Anonymizováno, , adresa, spolu s jejich předáním odpovědným zaměstnancům žalované, oproti povinnosti žalované hradit za to žalobkyni dohodnutou cenu. Za přepravy provedené podle této smlouvy v měsících únoru až srpnu 2018 žalovaná žalobkyní fakturované částky řádně uhradila. Počínaje dnem 3. 9. 2018 žalovaná přestala dopravu žalobkyně k rozvozu jídel využívat, což jí oznámila zaměstnankyně žalované SMS zprávou ze dne 31. 8. 2018. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že k zániku smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou, došlo až na základě řádné písemné výpovědi žalované ze dne 17. 9. 2018 ke dni 31. 12. 2018, kdy uplynula sjednaná tříměsíční výpovědní lhůta. Soud prvního stupně tak uzavřel, že v důsledku toho vznikl žalobkyni nárok na úhradu vzniklé škody v podobě ušlého zisku za období od 1. září do 31. prosince 2018, „kdy zmíněná neplatnost a porušení smlouvy spočívající nemožnosti žalobkyně provádět sjednanou přepravu spolu založily odpovědnost žalované za vzniklou škodu, neboť žalobkyni v příčinné souvislosti s tím vznikla majetková újma.“ Ke svým právním závěrům soud prvního stupně ustanovení § 1746 odst. 1 a 2, § 561 odst. 1, § 2913 odst. 1 a 2, § 2952 a § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) o. z.

5. Poté soud prvního stupně rozhodoval jen o výši žalobou uplatněného nároku. K tomu žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaná nevyužívala přepravu žalobkyně sjednanou ve smlouvě ze dne 2. 2. 2018 po dobu 82 pracovních dnů od 3. 9. 2018 (k tomu SMS zpráva zaměstnankyně žalované ze dne 31. 8. 2018) do dne 31. 12. 2018, tj. do konce běhu sjednané tříměsíční výpovědní lhůty počínající běžet dnem 1. 10. 2018 vzhledem k výpovědi žalované ze dne 17. 9. 2018. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně přistoupila k vyčíslení ušlého zisku správně jako rozdílu mezi celkovou výší příjmu (částky) za nevyužití přepravy za uvedené období vyčíslené částkou ve výši 155 378,70 Kč (82 pracovních dnů x 118 km po 12 Kč/km + 82 nakládek/vykládek po 150 Kč) a částkou provozních výdajů spojených s přepravou ve výši 69 700 Kč (82 pracovních dnů x 850 Kč, z toho 400 Kč náklady na PHM a 450 Kč mzdové náklady). Jde-li o mzdové náklady, uvedl, že bylo třeba vycházet z částky 10 000 Kč měsíčně, jak ji tvrdila žalobkyně i svědek , jméno FO, , jenž přepravy prováděné žalobkyní jako řidič realizoval, což při jejím rozpočítání na denní náklady činí 487,805 Kč/den (4 měsíce x 10 000 Kč/měsíc = 40 000 Kč/82 dnů = cca 487,805 Kč/den). Reálná částka takto stanovených mzdových nákladů žalobkyně nečiní žalobkyní uváděných 450 Kč/den, celkovou výši provozních nákladů zvyšuje o 3 100 Kč na 72 800 Kč.

6. Za nedůvodnou posoudil soud prvního stupně námitku žalované, že v případě žalobkyní nedoložených nákladů na pohonné hmoty mělo být vycházeno z vyhlášky č. 463/2017 Sb., a že uvažováno mělo být rovněž s částkami za opotřebení vozidla, při jejich nedoložení rovněž dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. Konstatoval, že vyhláška č. 463/2017 Sb. není na danou věc aplikovatelná.

7. Soud prvního stupně posoudil žalobu za z převážné části důvodnou, I. výrokem svého rozsudku jí vyhověl co do částky 82 578,70 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení, co do zbývající částky 3 100 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení ji jako nedůvodnou II. výrokem svého rozsudku zamítl. S konstatováním nepatrného neúspěchu žalobkyně v řízení této s odkazem na ustanovení § 142 odst.1 o. s. ř. (správně má být § 142 odst. 3 o.s.ř.) přiznal plnou náhradu přiznal vzniklých jí zaplacením soudního poplatku a za její zastoupení advokátem, jak je v odůvodnění svého rozsudku specifikoval, částku celkem 74 706 Kč.

8. Proti touto rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, a to proti jeho I. vyhovujícímu výroku a proti jeho III. výroku o náhradě nákladů řízení, podáním ze dne 6. 8. 20221 doplněným dalším jejím podáním ze dne 19. 8. 2021, jímž s odkazem na odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. navrhla jeho zrušení v napadeném rozsahu a vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že tím, že žalobkyně vozidlo dle svého tvrzení nepoužívala, ušetřila nejen náklady na pohonné hmoty, ale též náklady, které by vznikly opotřebením vozidla. Žalovaná nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že v daném případě nelze pro účel stanovení výše opotřebení použít vyhlášku. 463/2017 Sb. Pakliže zákonodárce sám určil právním předpisem hodnotu opotřebení na 1 km, potom dle názoru žalované je v této výši třeba opotřebení kalkulovat a o něj snížit výši tvrzeného nároku. Vlastní otázkou, zda se má opotřebení odečíst či nikoliv, se soud prvního stupně nezabýval. V rámci mzdových nákladů měla být v souvislosti se mzdou řidiče , jméno FO, ve výši 10 000 Kč kalkulována částka 15 444 Kč, což by provozní výdaje spojené s přepravou navýšilo o částku 21 776 Kč (4 x 15 444- Kč = 61 776 Kč / 82 dnů = 753,37 Kč/den - 487,805 x 82). Žalovaná dále argumentovala tím, že ustanovení čl. II. odst. 2 smlouvy jí dávalo možnost přepravu omezit, a to i tak, že žádnou přepravu žalovaná využívat nebude. Smlouva předpokládala (k tomu poukázala na její čl. IV odst. 3), že je možné účtovat pouze přepravu, která byla reálně provedena. Pokud tedy nebyla přeprava z jakéhokoli důvodu provedena, nebylo možné nic účtovat, z čehož také dle žalované vyplývá, že nemůže být ani teoreticky uvažováno o tom, že by žalobkyni mohla vzniknout škoda, pokud žádnou přepravu reálně neprováděla. Nesprávný je dle žalované závěr o délce trasy 118 km denně vycházejí z údajů na jednotlivých fakturách žalobkyně. Podle prohlášení řidiče , jméno FO, předloženého žalovanou délka jeho trasy byla 105,6 km. Zohlednění tohoto údaje snižuje žádanou částku ušlého zisku celkem o 4 777 Kč. Kniha jízd, o niž se žalobkyně opírala, byla dle žalované vyhotovena až dodatečně. Žalovaná uvedla, že konstantně v průběhu řízení před soudem prvního stupně poukazovala na porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně, která se ani nepokusila si najít jinou zakázku pro využití jejího vozidla a předejít tak škodě, které se domáhá. Dle žalované žalobkyně možnost přiměřeným zásahem škodu odvrátit měla. Své tvrzení, že s vozidlem v období od 3. 9. 2018 do 31. 12. 2018 vůbec nejezdila, žalobkyně neprokázala. Nelze proto uvažovat o tom, že by jí vznikla škoda.

9. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila podáním ze dne 29. 8. 2022, jímž pro jeho nedůvodnost navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu. Odmítla veškeré námitky žalované a její argumenty k určení výše jí ušlého zisku. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) sp. zn. 25 Cdo 2858/2015 uvedla, že amortizace není nutný výdaj k dosažení předpokládaného zisku.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě přípustného (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) a včasného (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání žalované jako osoby k jeho podání oprávněné obsahujícího požadované náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadeném rozsahu, postup soudu prvního stupně jeho vydání předcházejí, zjistil stanoviska účastníků ve věci, zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) čtením podstatných údajů z nedatované smlouvy účastníků řízení o zajišťování distribuce jídel v rámci závodního stravování dotazoval se při jednání přítomných za strany sporu a v rámci své přezkumné činnosti (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) učinil následující zjištění a závěry.

11. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem jako rozsudkem konečným soud prvního stupně rozhodoval jen o výši nároku náležející žalobkyni, když o jeho opodstatněnosti bylo pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. 5. 2020, č.j. , spisová značka, , nepříslušelo soudu prvního stupně v konečném rozsudku se již jakkoli základem nároku zabývat. Zcela nadbytečně proto soud prvního stupně do odůvodnění napadeného rozsudku převzal to, co souviselo s jeho rozhodováním o základu nároku, neboť právní moci mezitímního rozsudku byla tato problematika uzavřena. V té souvislosti odvolací soud zmiňuje např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2016, sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud uvedl, že mezitímním rozsudkem soud rozhoduje o právním základu věci, jímž se vyjadřuje k tomu, zda žalobce má vůbec na požadované plnění právo a v jakém rozsahu. Základem věci se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou okolností, které se týkají jen výše nároku (plnění). Otázky, které se týkají základu nároku, lze řešit jen v mezitímním rozsudku; jestliže se tak nestalo, je vyloučeno, aby k nim soud přihlédl při rozhodování o výši nároku.“ V již dříve vydaném rozsudku ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že „za základ projednávané věci, o němž může soud rozhodnout mezitímním rozsudkem, je nutno považovat všechny sporné otázky vyplývající z uplatňovaného nároku, které musí soud posoudit, s výjimkou výše nároku. Je tedy nutno posuzovat v případě plurality žalovaných nároků před vydáním mezitímního rozsudku důvodnost co do základu u každého z nich zvlášť (a to i z hlediska promlčení, byla-li tato námitka vznesena). Poté však je možno se zabývat pouze jejich výší. Po právní moci mezitímního rozsudku o důvodnosti základu nároku nelze žalobu ohledně některého z uplatněných nároků zamítnout z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a jednáním škůdce."12. Předmětem odvolacího řízení zůstalo zaplacení částky 82 578,70 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení. Rovněž odvolacímu soudu příslušelo v rámci jeho přezkumné činnosti zabývat se toliko výší žalobou uplatněného nároku v rozsahu vymezeném. odvolacím žalobkyně. S poukazem na charakter mezitímního rozsudku a na výše označená rozhodnutí Nejvyššího soudu se soud prvního stupně po právní moci mezitímního rozsudku, a ani odvolací soud v tomto odvolacím řízení, nemohl zabývat jakýmikoliv výtkami žalované v jejím odvolání, které se dotýkaly samotného základu nároku. Jde zejména o namítaný vznik škody žalobkyni a namítané nesplnění prevenční povinnosti žalobkyně v souvislosti s tím, že žalobkyně po dobu, po kterou od ní žalovaná žádné plnění neodebírala, si měla v rámci reálných možností zajistit náhradní zakázku pro využití předmětného vozidla a zamezit tím, aby tvrzená škoda zbytečně nenarůstala. Pakliže žalovaná měla za to, že s uvedenými otázkami se soud prvního stupně v mezitímním rozsudku dostatečně nevypořádal, měla proti němu případně podat odvolání, což však neučinila. V uvedeném směru se proto odvolací soud výtkami žalované nezabýval.

13. Podle § 2952 věta první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

14. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 1. 7. 2022, sp. zn. , spisová značka, , ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetku, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný a obvyklý běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Závěry, jež dovodila judikatura především v podnikatelských vztazích, a to že při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit [např. rozsudek ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod č. 6/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod C 2940 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, , právnická osoba, . Beck, (dále jen „Soubor“), rozsudek ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. , spisová značka, , Soubor C 1597, nebo rozsudek ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. , spisová značka, ], platí obecně pro určení výše ušlého zisku (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. , spisová značka, , a ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. , spisová značka, ) a jsou uplatnitelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. , spisová značka, ). Ušlý zisk je tedy hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy, či nikoliv.

15. Smlouva účastníků zajišťovalo žalobkyni za řádně provedenou přepravu příjem odpovídající sjednané ceně přepravy 12 Kč bez DPH za ujetý kilometr a čekací doby na výdejnách 150 Kč bez DPH za jednu hodinu. Při jednání odvolacího soudu zástupce žalobkyně uvedl, že ke sjednané ceně přepravy 12 Kč za ujetý km žalovaná neměla její detailní kalkulaci, byla to cena obvyklá, za kterou žalobkyně poskytovala přepravu.

16. Odvolací soud má za správný přístup soudu prvního stupně ke stanovení výše ušlého zisku žalobkyně na za období za rozhodné období měsíců září až prosince 2018 odpovídajícího rozdílu mezi celkovým předpokládaným příjmem žalobkyně za toto období při obvyklém chodu věcí a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu. Sdílí závěr soudu prvního stupně o určení celkové výše předpokládaného přijmu žalobkyně částkou 155 378,70 Kč. Za nedůvodnou má, stejně jako soud prvního stupně, námitku žalované strany počtu ujetých kilometrů k jednotlivým denním rozvozům (přepravám). Žalobkyně tvrdila a také fakturami za realizované přepravy podle předmětné smlouvy doložila, že fakturovala cenu vždy za ujetých 118 km denně, což žalovaná vždy plnou úhradou fakturovaných částek odsouhlasila. Z tohoto počtu kilometrů tedy žalobkyně opodstatněně vycházela rovněž při vyčíslení ušlého zisku.

17. Neopodstatněné jsou argumenty žalobkyně, dle nichž by mělo být v rámci mzdových nákladů vyplacených řidiči , jméno FO, uvažováno s celkovým nákladem zaměstnavatele včetně sociálního a zdravotního pojištění ve výši 15 444 Kč měsíčně. V té souvislosti odvolací soud připomíná, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že řidiči , jméno FO, vykonával svou činnost pro žalobkyni na základě dohody o provedení práce, za niž mu v hotovosti byla vyplácena odměna ve výši 10 000 Kč měsíčně.

18. Dle názoru odvolacího soudu, rozdílně od názoru soudu prvního stupně, je však třeba v rámci nákladů žalované uvažovat s opotřebením předmětného vozidla určeného k provádění sjednané přepravy. Žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. , spisová značka, otázku opotřebení (amortizace) pro účel určení výše ušlého zisk neřeší. Za situace, že žalobkyně odvolacímu soudu k jeho dotazu při konaném jednání ke sjednané ceně 12 Kč za den sdělila, že její detailní kalkulaci neměla, bylo možno zohlednit opotřebení (amortizaci) vozidla za obdobného použití vyhlášky č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, platné a účinné v rozhodném období, dle jehož § 1 písm. b) sazba základní náhrady činí 4,00 Kč za 1 km jízdy. Při ujetých 118 km jde o částku 472 Kč za den a při počtu 82 dnů jde o částku 38 704 Kč. O tuto částku se částka celkových nákladů žalobkyně (72 800 Kč dle rozsudku soudu prvního stupně) zvýšila na 111 504 Kč. Výše žalobkyni ušlého zisku se tak snížila na částku 43 874,70 Kč (155 378,70 Kč – 111 504 Kč).

19. Odvolání žalované je částečně důvodně.

20. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části jeho napadeného I. výroku, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 874,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve zbývající části I. výroku, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

21. Vzhledem k částečně změně napadeného rozsudku soudu prvního stupně příslušelo odvolacímu soudu. podle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů. Výsledek řízení před soudem prvního stupně (žalobkyně byla úspěšná co do částky 42 874,70 Kč s příslušenstvím, žalovaná byla úspěšná co do částky 41 804 Kč s příslušenstvím) opodstatňuje, aby žádnému z účastníků řízení náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Odvolací soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst.1 o. s. ř., podle něhož odvolací soud vzhledem k poměru úspěchu účastníků ve věci (žalobkyně byla úspěšná co do částky 43 874,70 Kč s příslušenstvím a žalovaná byla úspěšná co do částky 38 704 Kč s příslušenstvím) rozhodl o povinnosti méně úspěšné žalované (ze 46,87 %) nahradit více úspěšné žalobkyni (z 53,13 %) náklady odvolacího řízení z jejich 6,26 %. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady jejího zastoupení advokátem spojené se dvěma úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 29. 8. 2022, účast u jednání odvolacího soudu dne 21. 11. 2022 - § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ advokátního tarifu), za každý z nichž činí mimosmluvní odměna po 4 420 Kč (§ 7 bod 5. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 82 578,70 Kč) s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), částka dalších 1 182,30 Kč je cestovné spojené s cestou advokáta žalobkyně k jednání odvolacího soudu na trase , adresa, a zpět za použití osobního motor. vozidla zn. Škoda Superb, o průměrné spotřebě 5,1 litrů/100 km jízdy, při ujeté vzdálenosti celkem , hodnota, km, při ceně pohonné hmoty nafta 34,40 Kč /1 litr a při sazbě základní náhrady 5,20 Kč /1 km jízdy (§ 4 písm. c/ a § 1 písm. b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.), s tím spojená náhrada za ztrátu času celkem za 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) činí 600 Kč a zbývající částka 2 356,70 Kč odpovídá dani z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem advokát žalobkyně je. Z celkové výše těchto nákladů 13 579 Kč žalobkyni náleží náhrada ze 6,26 %, čemuž odpovídá částka 850,05 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).