28 Co 178/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 15 900 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. května 2025, č. j. 116 C 118/2024-110, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. srpna 2025, č. j. 116 C 118/2024-118,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 9 598,80 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 900 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 30. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok) a povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 31 004,02 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). Usnesením ze dne 14. 8. 2025, č. j. 116 C 118/2024-118, soud rozhodl, že shora označený rozsudek se doplňuje o IV. výrok, podle něhož je žalovaná povinna nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení ve výši 2 038 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku, v celém jeho rozsahu (tj. včetně souvisejícího IV. výroku o náhradě nákladů řízení státu), podala žalovaná odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla sjednána pevná cena díla ve výši 15 900 Kč a že žalobkyně provedla dílo v plném rozsahu. Tvrdila, že nebylo prokázáno ani výslovné sjednání pevné ceny bez ohledu na skutečný rozsah provedených prací ani řádné a úplné splnění sjednaného plnění ze strany žalobkyně. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že technici žalobkyně na místě strávili přibližně třicet minut, provedli pouze základní úkon a neprovedli další práce uvedené v nabídce, zejména seřízení vrat, kontrolu všech konstrukčních prvků či opravy plachet, tudíž žalobkyni mohla náležet nanejvýš poměrná část ceny odpovídající skutečně provedenému plnění. Namítla dále, že jí nebyl předán výstupní protokol, který měl být součástí sjednaného plnění, a že žalovanou podepsaný předávací protokol nelze považovat za bezvýhradné převzetí řádně dokončeného díla, neboť podpisem pouze potvrdila přítomnost techniků žalobkyně, a nikoliv že byly provedeny všechny činnosti dle nabídky. Za nepřiměřenou považovala rovněž účtovanou cenu 15 900 Kč vzhledem k rozsahu a délce vykonaných prací. Soudu prvního stupně rovněž vytkla, že důkazy hodnotil jednostranně ve prospěch žalobkyně, nevypořádal se s rozpory mezi výpověďmi účastníků a svědků ani s tvrzenými nesrovnalostmi v kontrolním dotazníku, stejně jako neodůvodnil, proč některým důkazům přiznal vyšší důkazní hodnotu. V této souvislosti namítala nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů a existenci rozporů mezi skutkovými zjištěními a právním závěrem soudu s tím, že soud sám zjistil okolnosti nasvědčující neúplnému provedení díla, přesto však žalobkyni přiznal nárok na zaplacení celé sjednané ceny. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání se zcela ztotožnila se závěry soudu prvního stupně s tím, že soud náležitě zjistil skutkový stav a podrobně své rozhodnutí odůvodnil. Zároveň zdůraznila, že veškeré odvolací námitky žalované byly vyvráceny již v řízení před soudem prvního stupně. Setrvala na argumentaci, že cena díla byla mezi účastníky sjednána jako pevná částka 15 900 Kč, což vyplývá z cenové nabídky akceptované žalovanou v elektronické komunikaci, a že žalobkyně provedla sjednané práce v dohodnutém rozsahu, s výjimkou lokálních oprav plachet, které nebyly potřebné z důvodu absence jejich poškození. Poukázala přitom zejména na výpověď svědka jméno FO, který potvrdil provedení kontrolních a servisních úkonů uvedených v nabídce, včetně dotažení a seřízení příslušných prvků. Zdůraznila rovněž, že žalovaná ani přes výzvu soudu konkrétně netvrdila existenci vad díla, přičemž jí namítané neprovedení napnutí plachet a seřízení vrat bylo dokazováním vyvráceno. Odmítla rovněž tvrzení, že žalované nebyl předán výstupní protokol, neboť ten jí měl být zaslán nejpozději dne 12. 2. 2024 spolu s předžalobní výzvou. Ve vztahu k předávacímu protokolu žalobkyně uvedla, že jeho podpis představoval bezvýhradné převzetí díla, když protokol výslovně stvrzuje předání a převzetí díla a neobsahuje žádné výhrady či připomínky žalované. Námitku nepřiměřenosti ceny považuje za nedůvodnou s tím, že cena byla mezi podnikateli svobodně sjednána a není v rozporu s dobrými mravy. K výhradám týkajícím se kontrolního formuláře uvedla, že jde pouze o interní pracovní seznam používaný při různých typech servisů hal, který neslouží jako výstupní dokument pro zákazníka a jehož obsah nelze vykládat způsobem jak žalovaná předestřela. Konečně nesouhlasila s tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku a rozporem mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu s tím, že soud prvního stupně provedl potřebné důkazy, skutkový stav dostatečně zjistil, jednotlivé důkazy řádně vyhodnotil a na zjištěný stav správně aplikoval příslušné právní normy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 5. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 15 900 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne 11. 8. 2023 smlouvu, na jejímž základě žalobkyně jako zhotovitel provedla pro žalovanou dne 14. 8. 2023 servisní kontrolu hangáru na letišti ve Vyškově, což bylo stvrzeno v předávacím protokolu. Smlouva byla uzavřena elektronicky formou nabídky žalobkyně jako zhotovitele, v níž byl specifikován rozsah kontrolních a servisních prací, kterou žalovaná coby objednatel odsouhlasila. Dohodnutou cenu 15 900 Kč žalobkyně vyúčtovala fakturou č. Anonymizováno splatnou dne 29. 8. 2023, která však nebyla ze strany žalované ani přes písemnou výzvu uhrazena. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítala, že žalobkyně neprovedla kontrolu řádně, na místo přijeli technici, kteří zde strávili třicet minut, upravili jeden křížový šroub a odjeli, aniž by provedli vše uvedené v cenové nabídce. Z uvedeného důvodu by měla žalovaná zaplatit žalobkyni pouze poměrnou částku za to, co bylo skutečně provedeno. Namítla dále, že výstup ze servisní prohlídky jí byl znám až od doručení žaloby a nebyl jí předán v den provedení prohlídky hangáru.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění vyšel ze zjištění, že účastníci na základě cenové nabídky akceptované žalovanou uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla kontrola a servis letištní haly za pevně sjednanou cenu 15 900 Kč. Z provedených listinných důkazů, zejména e-mailové komunikace, cenové nabídky, předávacího protokolu, výstupu servisní prohlídky a z výpovědi svědka jméno FO soud dovodil, že pracovníci žalobkyně dne 14. 8. 2023 kontrolu a servis haly provedli, zkontrolovali jednotlivé konstrukční prvky, provedli potřebné servisní úkony a vylepili servisní štítek. Následně předali dílo žalované, jejíž jednatel byl kontrole osobně přítomen a předávací protokol podepsal. Soud v tomto směru nepřisvědčil tvrzení žalované, že byly provedeny pouze minimální práce neodpovídající sjednanému rozsahu, a poukázal na to, že jednatel žalované při prohlídce neupozorňoval na žádné vady, které by měli pracovníci žalobkyně odstranit, a předávací protokol bez jakýchkoli výhrad podepsal. Na zaslanou fakturu s vyúčtovanou cenou díla žalovaná reagovala e-mailovou zprávou, v níž pouze namítala, že cena neodpovídá odvedené práci a žádá o její přehodnocení s odkazem na běžné hodinové sazby ve stavebnictví. Za nedůvodnou považoval soud také námitku, že žalované svědčí ochrana spotřebitele, a zdůraznil, že žalovaná je akciovou společností vykonávající podnikatelskou činnost a z žádných skutečností nelze usuzovat, že by se jednalo o spotřebitele. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení o smlouvě o dílo (§ 2586 a násl. občanského zákoníku) a uzavřel, že žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, žalovaná dílo bez výhrad převzala, a proto je povinna zaplatit žalobkyni fakturou vyúčtovanou cenu díla ve výši 15 900 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení od dne následujícího po splatnosti faktury a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 31 004,02 Kč vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a zastoupením advokátem, tj. odměna za šest úkonů právní služby po 1 740 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání – žaloba a účast na jednáních soudu dne 24. 9. 2024, 6. 3. 2025 a 20. 5. 2025) podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dále náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024, náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas v celkové výši 4 300 Kč za 10 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. účinného do 31. 12. 2024 a za 22 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. účinného od1. 1. 2025, cestovné k třem jednáním soudu v celkové výši 8 122 Kč na trase adresa a zpět (celkem 338 km) za jednu vykonanou cestu dne 24. 9. 2024 osobním automobilem Anonymizováno při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropského společenství 5,1 litrů/100 km, její ceně 38,70 Kč/litr a sazbě náhrady 5,6 Kč/km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a za dvě cesty dne 6. 3. 2025 a 20. 5. 2025 osobním automobilem Anonymizováno při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropského společenství 7,0 litrů/100 km, její ceně 34,70 Kč/litr a sazbě náhrady 5,80 Kč/km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 242,02 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení státu soud odůvodnil § 148 o. s. ř. a podle výsledku řízení uložil procesně neúspěšné žalované povinnost nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení vzniklé zaplaceným svědečným jméno FO ve výši 2 038 Kč.

7. Odvolací soud, aniž by doplňoval či opakoval dokazování, vycházel při posouzení věci ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně. Se zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

8. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen “o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Podle § 2106 odst. 1 o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

10. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky, podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, byla uzavřena smlouva o dílo podle ustanovení § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem byla ve smlouvě blíže specifikovaná kontrola a servis letištní haly. Žalobkyně v pozici zhotovitele své smluvní povinnosti splnila, servis a kontrolu provedla a dílo řádně předala žalované, jež bez výhrad podepsala předávací protokol. Žalovaná řádně a včas nezaplatila vyúčtovanou cenu díla ve výši 19 500 Kč, vyúčtovanou fakturou splatnou dne 29. 8. 2023, dostala se do prodlení s plněním svého závazku a je tak podle § 1970 o. z. povinna ode dne následujícího po splatnosti faktury zaplatit žalobkyni vedle plnění i úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jakož i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 téhož nařízení vlády.

11. Ve vztahu k námitkám žalované, které uplatnila ve svém odvolání, nutno konstatovat, že totožné skutečnosti byly ze strany žalované uplatněny v rámci její obrany proti žalobě v řízení před soudem prvního stupně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že soud prvního stupně se s veškerými námitkami žalované logicky a komplexně vypořádal způsobem, se kterým se ztotožňuje i soud odvolací.

12. Námitka žalované, že nebylo prokázáno sjednání pevné ceny díla, důvodná není. Z e-mailové komunikace účastníků obsahující cenovou nabídku žalobkyně, kterou žalovaná akceptovala, jednoznačně vyplývá, že cena za kontrolu a servis haly byla sjednána konkrétní částkou 15 900 Kč. Nejednalo se tedy o cenu závislou na rozsahu jednotlivých úkonů nebo na času stráveném při provádění prací, nýbrž o cenu sjednanou za provedení sjednaného díla jako celku. Závěr soudu prvního stupně o obsahu smluvního ujednání mezi účastníky je proto správný. Stejně tak nelze přisvědčit argumentaci o nepřiměřenosti sjednané ceny. Cena díla byla výsledkem smluvního konsenzu podnikatelů, byla sjednána před zahájením plnění a není úkolem soudu zpětně přezkoumávat její ekonomickou výhodnost pro některého z účastníků pouze proto, že se jedné straně po uzavření smlouvy jeví jako nevýhodná. Délka pobytu pracovníků žalobkyně na místě sama o sobě nevypovídá o hodnotě sjednaného plnění ani nezakládá právo objednatele jednostranně sjednanou cenu redukovat.

13. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že žalobkyně neprovedla dílo v dohodnutém rozsahu. Je třeba zdůraznit, že žalovaná byla na jednání soudu dne 24. 9. 2024 poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o její povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání, že vůči žalobkyni vznesla výhrady, námitky či reklamaci k fakturovaným pracím, tj. že práce nebyly provedeny v souladu s objednávkou a dílo tak vykazovalo vady. Žalovaná přes výzvu soudu žádná skutková tvrzení nedoplnila a jako důkaz označila toliko e-mailovou zprávu ze dne 15. 8. 2023, z jejíhož obsahu však pouze vyplývá, že žalovaná vyjadřovala nesouhlas s výši fakturované částky, žádné konkrétní vady díla v této zprávě žalobkyni nevytýkala ani neuplatňovala žádné nároky s vadami díla související. V poměrech projednávané věci je třeba rovněž poukázat i na to, že na prvním jednání dne 24. 9. 2024 soud prvního stupně provedl všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. a poučil účastníky o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. První jednání uvedeného dne tak lze pokládat ve smyslu § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. za skončené (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010). Jak bylo shora konstatováno, soud prvního stupně na tomto prvním jednání také splnil poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a žalované uložil lhůtu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů do 30 dnů od tohoto jednání. Žalovanou soud současně poučil o následcích nesplnění výzvy. Koncentrace řízení tak nastala v důsledku výzvy ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 118b odst. 1 o. s. ř. uplynutím stanovené lhůty. Jak bylo shora konstatováno, ve stanovené lhůtě žalovaná vůbec žádná skutková tvrzení k namítané existenci vad díla nedoplnila a ohledně důkazů předložila toliko výše zmiňovanou e‑mailovou zprávu. Lze tak uzavřít, že žalovaná ve vztahu k jejím námitkám, že dílo bylo ze strany žalobkyně provedeno neúplně či vadně, neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. S ohledem na tento závěr shledal odvolací soud nadbytečným provádět žalovanou navrhované doplnění dokazování výslechem svědka Zemana, jenž se měl vyjadřovat k otázce samotného provádění kontrolní a servisní prohlídky.

14. Neobstojí ani odvolací námitka směřující proti hodnocení předávacího protokolu. Z jeho obsahu jednoznačně vyplývá, že žalobkyně jako předávající předala a žalovaná jako přebírající převzala dílo spočívající v kontrole a servisu haly. Protokol byl podepsán oběma účastníky bez jakýchkoli výhrad. Nelze pominout ani to, že žalovaná je podnikatelským subjektem, od něhož lze důvodně očekávat základní orientaci v obchodním styku a významu předávací dokumentace. Na povinnost zaplatit sjednanou cenu díla nemá vliv ani žalovanou namítaná skutečnost, že jí nebyl předán výstupní protokol. Ze spisu nevyplývá, že by žalovaná v průběhu realizace díla nebo při jeho převzetí namítala absenci tohoto dokumentu jako vadu díla, natož aby z tohoto důvodu odmítla převzetí díla nebo požadovala odstranění vytýkaného nedostatku. Nadto jí byl tento dokument dle argumentace žalobkyně zaslán spolu s předžalobní výzvou.

15. Odvolací soud neshledal důvodnými ani výhrady proti hodnocení důkazů, jakož i námitky, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně pečlivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž posupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro závěry o skutkovém stavu věci a jeho právním posouzení, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Samotná skutečnost, že se soud nevyjádřil podrobně ke každému jednotlivému argumentu žalované, nepůsobí nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jestliže se vypořádala s podstatou sporu a rozhodujícími otázkami významnými pro výsledek řízení (k tomu blíže viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 222/18).

16. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správné výroky rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a o náhradě nákladů řízení státu, na jejichž odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 9 598,80 Kč, vzniklých zastoupením advokátem, tj. odměna za dva úkony právní služby po 1 740 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 30. 6. 2026) podle § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t., náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za tyto úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. v platném znění, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč za 10 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. v platném znění, cestovné jednání odvolacího soudu ve výši 2 484 Kč na trase adresa a zpět (celkem 304 km) osobním automobilem Anonymizováno při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropského společenství 5,1 litrů/100 km, její ceně 44,50 Kč/litr a sazbě náhrady 5,9 Kč/km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 234,80 Kč z odměny advokáta, režijního paušálu a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou vyhláškou stanoveny včetně DPH. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.