28 Co 184/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a JUDr. Radky Semelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 54 104,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 8. 2024, č. j. 8 C 258/2023-239,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 575 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 259,90 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 18 150 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení a z částky 9 075 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 917,10 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 9 075 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 114 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, jeho I. výroku a proti souvisejícímu III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a důkazům, nesprávně hodnotil provedené důkazy a nezohlednil její tvrzení o neplnění smlouvy ze strany žalobkyně. Poukázala na to, že žalobkyně předkládala soudu mzdové účetnictví z jiného systému, než byl sjednán ve smlouvě, a že v dodané účetní jednotce chyběla data již od září 2022, včetně údajů nezbytných pro plnění zákonných povinností a povinností dle smlouvy a GDPR. Soud se vůbec nezabýval faktem, že žalobkyně zadržovala účetnictví žalované, a to i za již uhrazená období, nekomunikovala s finančním úřadem, což vedlo k zahájení šetření, a neinformovala žalovanou ani o existujícím daňovém nedoplatku z prosince 2022, přestože měla přístup do Daňové informační schránky. Namítla, že soud chybně vyhodnotil práce na účetnictví 12/2022 jako lednové práce s fakturací dne 31. 1. 2023, ačkoliv prosincové účetnictví bylo již uhrazeno, a poukázala zároveň na to, že lednové a únorové DPH za rok 2023 již zpracovávala jiná účetní společnost. Tvrdila dále, že v dodaném účetnictví za leden a únor 2023 chyběla data pro správu sociálního zabezpečení a že předložená přiznání k DPH za leden 2023 nevykazují odpovídající výstupy tvrzené žalobkyní. Uvedla rovněž, že dle bankovních výpisů žalobkyně k 1. 9. 2023 uhradila celou jednu měsíční odměnu navíc mimo rámec smlouvy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden v II. výroku a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 3. 10. 2023, domáhala po žalované zaplacení částky 54 104,50 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 18 150 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení a z částky 18 150 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s odůvodněním, že dne 2. 9. 2022 uzavřeli účastníci smlouvu o poskytování služeb, v níž se žalobkyně zavázala že bude žalované poskytovat služby vedení a zpracovávání účetnictví, daňové evidence, mzdové agendy a další související služby. Žalovaná se zavázala, že žalobkyni za tyto služby bude platit měsíční odměnu 15 000 Kč bez DPH na základě faktur vystavených žalobkyní. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila odměnu 18 150 Kč za měsíc leden 2023, vyúčtovanou fakturou č. 20230054, ani odměnu 18 150 Kč za měsíc únor 2023, vyúčtovanou fakturou č. 20230115. Žalobkyně proto v souladu s článkem 13.1. písm. a) Všeobecných obchodních podmínek, jež jsou součástí smlouvy, dne 6. 3. 2023 od smlouvy odstoupila. V souvislosti s ukončením závazku vznikly žalobkyni dodatečné náklady ve výši 10 000 Kč, které v souladu s článkem 13.3 Všeobecných obchodních podmínek vůči žalované taktéž uplatňuje. Jelikož byla žalovaná v prodlení s úhradou odměny po dobu delší než sedm dní, má žalobkyně podle článku 5.12 Všeobecných obchodních podmínek nárok i na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Za prodlení s úhradou odměny 18 150 Kč za leden 2023 vyčíslila žalobkyně smluvní pokutu za období od 15. 2. 2023 do 3. 10. 2023 částkou 4 192,65 Kč. Smluvní pokutu za prodlení s úhradou odměny 18 150 Kč za únor 2023 pak vyčíslila za období od 15. 3. 2023 do 3. 10. 2023 částkou 3 684,45 Kč. V průběhu řízení pak doplnila, že předmět smlouvy byl lednu 2023 plněn v plném rozsahu a v únoru 2023 v omezeném, neboť žalovaná znemožnila žalobkyni přístup do informačních systémů, když jí odebrala oprávnění, proto nemohly být zpracovány mzdy nebo posílána kontrolní hlášení DPH.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznala s tím, že žalobkyně neplnila řádně podle smlouvy práce v oblasti účetnictví. Do konce roku 2022 musela práce na účetnictví dodělávat jiná účetní firma, a tím vznikly žalované vícenáklady, kterých se po žalobkyni dožadovala, avšak žalobkyně je odmítla nahradit. Žalobkyně se rozhodla zadržovat účetnictví žalované a zamezila jí do něj přístup včetně měsíců leden a únor 2023, za něž se domáhá zaplacení odměny v tomto řízení. Účetnictví bylo žalované předáno až 10. 3. 2023. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobkyně též neplnila řádně monitoring datové schránky, a to dokonce ani vůči finančnímu úřadu v prosinci roku 2022, v důsledku čehož pak byla v lednu 2023 zahájena ze strany finančního úřadu kontrola. Namítla rovněž, že neuznává ani paušální částku 10 000 Kč, která nemá oporu ve smlouvě. Podáním ze dne 18. 4. 2024 žalovaná sdělila, že v projednávané věci nepodává vzájemnou žalobu a nepožaduje úhradu vícenákladů, které jí žalobkyně způsobila vadným plněním smlouvy; fakturované vícenáklady doložila soudu jako protiargument o vadném plnění smlouvy.

7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb, kterou posoudil jako smlouvu nepojmenovanou, která má svou povahou nejblíže smlouvě o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), zejména pak o dílo s nehmotným výsledkem podle § 2631 o. z., doplněné prvky příkazní a zprostředkovatelské smlouvy, přičemž součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky (VOP) upravující splatnost, smluvní pokuty a práva stran. Vzhledem k povaze věci, kdy stěžejním předmětem smlouvy bylo vedení účetnictví, a nikoliv zprostředkování, vznikl nárok na zaplacení ceny za dílo v souladu s § 2632 o. z. prostým provedením uvedené činnosti bez nutnosti protokolárně dílo předat žalované coby objednateli. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně smluvně dohodnuté práce či služby v měsíci lednu 2023 řádně provedla a faktura č. 20230054 byla vystavena po právu, neboť žalovanou tvrzené nedostatky v práci žalobkyně se týkaly výlučně roku 2022, jenž nebyl předmětem tohoto řízení. Jde-li o únor 2023, soud konstatoval, že plnění dle smlouvy nebylo prakticky provedeno v důsledku pochybení obou stran; žalovaná na počátku února jednostranně žalobkyni omezila přístup do systému Anonymizováno, čímž jí ztížila plnění, avšak nikoliv natolik, aby je zcela znemožnila. Žalobkyně však následně nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, neboť na omezený přístup nereagovala dalším řešením a nepřizpůsobila postup provádění díla. Soud proto aplikoval § 2613 ve spojení s § 6 odst. 1 o. z. a uzavřel, že s ohledem na popsané okolnosti a pochybení obou stran zůstává žalobkyni právo na zaplacení ceny (byla to žalovaná, která jako první žalobkyni provádění díla omezila), avšak pouze v poloviční výši, protože v provádění díla bylo možno postupovat dále i za ztížených podmínek, což žalobkyně neučinila. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou obou faktur soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z celé fakturované částky za leden 2023 a z poloviny fakturované částky za únor 2023. Podle stejných úvah pak soud přiznal žalobkyni i smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, a to v plné výši 4 192,65 Kč vypočtenou za období od 15. 2. 2023 do 3. 10. 2023 v souvislosti s prodlením s úhradou fakturované částky 18 150 Kč za leden 2023 a ve výši 1 842,22 Kč coby jedné poloviny požadované částky 3 684,45 Kč vypočtené za období od 15. 3. 2023 do 3. 10. 2023 v souvislosti s prodlením s úhradou fakturované částky 18 150 Kč za únor 2023. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, avšak částku 1 200 Kč krátil s ohledem na výsledek sporu na 900 Kč. Zamítl pak polovinu částky z faktury za měsíc únor 2023, 300 Kč z paušální částky náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, polovinu smluvní pokuty za únor 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 9 075 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení, jakož i částku 10 000 Kč představující paušalizovanou náhradu nákladů dle čl. 13.3 VOP s tím, že tyto náklady ani přes výzvu soudu žalobkyně neprokázala. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 a procesně více úspěšné žalobkyni (63,5 %) přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč představující 27 % jejích nákladů řízení v celkové výši 15 237 Kč, vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem za tři úkony právní služby a tři režijní paušály podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada DPH.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: smlouvy o poskytování služeb ze dne 2. 9. 2022, grafu s přehledem práce žalobkyně za období od září 2022 do února 2023 a e-mailové komunikace účastníků ze dne 2. 2. 2023, z nichž bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovanou jako objednatelem byla dne 1. 9. 2022 uzavřena smlouva, jejímž účelem a předmětem bylo dle jejího 1. článku vedení a zpracovávání účetnictví, vedení zpracovávání daňové evidence, vedení a zpracovávání mzdové agendy pro zaměstnance objednatele, zprostředkování služeb daňového poradenství a zprostředkování služeb ekonomického poradenství. Podle článku 2 smlouvy se smluvní strany dohodly na ceně za uvedené služby ve výši 15 000 Kč bez DPH s odkazem na článek 5 VOP, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Podle grafu ze systému Anonymizováno s přehledem práce žalobkyně za období od září 2022 do února 2023 žalobkyně v lednu 2023 vykázala 34 úkonů, v únoru 2023 nula úkonů, naproti tomu v prosinci 2022 vykázala 5 496 úkonů. Z obsahu e-mailové komunikace účastníků ze dne 2. 2. 2023 vyplynulo, že jednatel žalobkyně oznámil žalované, že počínaje večerem 1. 2. 2023 nebyl jejich účetní umožněn řádný přístup ke zpracování účetních dokladů ve Anonymizováno; žalobkyně proto nemůže zajistit řádné plnění smlouvy z důvodu porušení článku 6.1 VOP a je tak nucena podle 13.1 VOP omezit poskytování služeb. Aktivitu žalobkyně a jí provedené práce v lednu 2023 dokládají další listiny, jejichž obsah byl odvolacím soudem k důkazu zopakován, konkrétně přehled zaúčtovaných mezd za prosinec roku 2022 zpracovaný k datu 13. 1. 2023, přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení za prosinec 2022 zpracované k datu 25. 1. 2023, souhrnné hlášení za prosinec 2022, doručenka datové zprávy pro OSSZ adresa o přehledu výše pojistného doručené dne 22. 1. 2023, přehled o platbě pojistného zaměstnavatele pro VZP ČR ze dne 22. 1. 2023, přehled mezd ze dne 18. 1. 2023, přehled o výši pojistného ze dne 22. 1. 2023, rekapitulace mezd ze dne 18. 1. 2023, přehled úrazového pojištění k datu 13. 1. 2023, příloha k žádosti o dávku pro ČSSZ ze dne 12. 1. 2023 a opis hromadného příkazu k úhradě ze dne 13. 1. 2023.

9. Žalobkyně byla ze strany odvolacího soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, jaké konkrétní práce nebo činnosti spadající do předmětu smlouvy vykonala pro žalovanou v únoru 2023. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 13. 1. 2026, k němuž přiložila listiny, konkrétně seznam bankovních dokladů vystavených od 1. 1. 2023 do 28. 2. 2023, přehled změn záznamu u pokladní položky interní číslo IBAN ze dne 1. 2. 2023, seznam vydaných a přijatých faktur a ostatních závazků, seznam interních dokladů za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, dokladovou a fyzickou inventarizaci společnosti a knihu příkazů k úhradě ze dne 2. 2. 2023. Odvolací soud doplnil dokazování sdělením obsahu výše uvedených listin, které dokládaly tvrzení žalobkyně, že v únoru 2023 provedla pro žalovanou práce v oboru finančního účetnictví zaúčtování bankovních dokladů za období 2/2023, zaúčtování pokladních dokladů za období 1/2023, zpracování přijatých faktur a ostatních závazků za období 1/2023 a zpracování účetní závěrky 2022 a v oboru podpory finančního řízení pravidelné zasílání platebních příkazů prostřednictvím API.

10. Ve zbývajícím rozsahu se pak odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

11. Jde-li o další listiny, které žalovaná zaslala soudu spolu s podaným odvoláním (potvrzení právnická osoba. o platbách realizovaných dne 14. 10. 2022, 14. 11. 2022, 12. 12. 2022, 9. 1. 2023, 27. 2. 2023, doručenky datových zpráv pro Finanční úřad pro Zlínský kraj ze dne 28. 2. 2023 a 28. 3. 2023, výkaz nedoplatků sestavený finančním úřadem ke dni 17. 2. 2023, přehled o výši pojistného za období 1/2023 a 2/2023, a přiznání k dani z přidané hodnoty za leden a únor 2023), odvolací soud k nim nemohl přihlédnout, neboť byly uplatněny v rozporu s principem neúplné apelace v odvolacím řízení, jenž je založen na tom, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem prvního stupně mohou být před odvolacím soudem účinně uplatněny jen výjimečně za podmínek specifikovaných v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř., které však v projednávané věci shledány nebyly.

12. Podle § 2586 odst. 1 o. z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

13. Podle § 2631 o. z., spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci, postupuje zhotovitel při této činnosti, jak bylo ujednáno a s odbornou péčí tak, aby dosáhl výsledku činnosti určeného ve smlouvě.

14. Podle § 2632 o. z., není-li předmětem díla hmotná věc, odevzdá zhotovitel výsledek své činnosti objednateli. Dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno a zhotovitel umožní objednateli jeho užití.

15. Podle § 2430 o. z., příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

16. Podle § 2438 odst. 1 o. z., příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.

17. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

19. Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že účastníci jako podnikatelé uzavřeli dne 2. 9. 2022 při jejich podnikatelské činnosti smlouvu o poskytování služeb, kterou odvolací soud hodnotí jako smlouvu smíšenou, a to zčásti jako smlouvu o dílo s nehmotným výsledkem podle § 2631 a násl. o. z. a zčásti jako smlouvu příkazní podle § 2430 a násl. o. z. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalované služby či vykonávat v její prospěch činnosti definované v článku 1 smlouvy, za což jí podle článku 2 smlouvy ve spojení s článkem 5 VOP náležela sjednaná odměna.

20. Námitky žalované uplatněné v jejím odvolání nejsou důvodné. Jde-li o žalovanou zpochybňovaný nárok na zaplacení odměny za měsíce leden a únor roku 2023 (žalobkyní účtované fakturami č. 20230054 a č. 20230115), je třeba zdůraznit, že z povahy smlouvy s ohledem na její předmět vyplývá, že odměna žalobkyně nebyla stanovena v závislosti na konkrétní počet provedených úkonů nebo účetních operací, ale byla sjednána jako měsíční paušál, tzn. bez ohledu na to, kolik nebo jaký rozsah těchto činností žalobkyně pro žalovanou během toho stanoveného měsíce provedla. Odměna byla určena pevně stanovenou a neměnnou měsíční částkou, na niž skutečně realizovaný rozsah prací neměl žádný vliv. Odvolací soud po zopakovaném a doplněném dokazování výše označenými listinami dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou v rozhodném období měsíců leden až únor 2023 vykonávala činnosti, resp. poskytovala smlouvou vymezené služby, a byť v únoru pouze v omezeném rozsahu, mimo jiné z důvodu zásahu ze strany žalované, jak vyplývá z e-mailové komunikace účastníků ze dne 2. 2. 2023, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení odměny za oba měsíce v plné výši. Přezkumu odvolacího soudu však s ohledem na rozsah podaného odvolání podléhá toliko I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým přiznal žalobkyni nárok na zaplacení celé odměny za leden 2023 spolu s úrokem z prodlení, celé smluvní pokuty účtované za prodlení s platbou této lednové odměny, dále nárok na zaplacení odměny za únor 2023 v poloviční výši spolu s úrokem z prodlení z takto snížené částky, poloviny smluvní pokuty účtované za prodlení s platbou únorové odměny, jakož i paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky snížené na částku 900 Kč.

21. Lze do jisté míry pochopit argumentaci žalované, která se proti žalobě bránila tvrzením, že žalobkyně neplnila řádně své smluvní povinnosti, když za předmětné období leden a únor 2023 pro žalovanou nevykonala takový rozsah prací, jak tomu bylo v předešlém období, což dokládala mimo jiné grafem s přehledem práce žalobkyně za období od září 2022 do února 2023. Odvolací soud nicméně opakuje, že konkrétní rozsah měsíčního plnění mezi účastníky ve smlouvě sjednán nebyl, žalobkyně se zavázala vykonávat smluvně vymezený okruh služeb nebo činností (označený jako předmět smlouvy), přičemž agenda vedení a zpracovávání účetnictví byla pouze jeho dílčí část. Bylo prokázáno, že žalobkyně práce, jež lze podřadit pod sjednaný předmět smlouvy, pro žalovanou v rozhodném období skutečně vykonávala a za to jí náležela stanovená paušální měsíční odměna. Je třeba rovněž zdůraznit, že smlouva o poskytování služeb byla v tomto období stále platná, k odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně došlo až v březnu roku 2023, a žalovaná, jak vyplynulo z e-mailové komunikace účastníků, v únoru 2023 nepřidělovala žalobkyni takové množství práce jako v předešlém období. Z uvedeného důvodu odvolací zamítl návrh žalované doplnit dokazování první a poslední fakturou za období od 1. 1. až 28. 2. 2023, kterými by byl dokladován rozsah vykonaných prací ze strany žalobkyně; tento důkaz je s ohledem na výše prezentované závěry shledáván jako nadbytečný.

22. Ve vztahu ke zbývajícím odvolacím námitkám soud konstatuje, že pokud měla žalovaná za to, že kvalita žalobkyní poskytnutých prací neodpovídá tomu, na čem se strany domluvily, pak jí jak smlouva, tak i obecně občanský zákoník poskytovaly právní nástroje k uplatnění svých případných práv vůči žalobkyni, například v podobě reklamace nebo odstoupení od smlouvy. Jak je však zřejmé z obsahu spisu, žalovaná vůči žalobkyni žádný nárok v rámci řízení před soudem prvního stupně neuplatňovala, což výslovně prohlásila v podání ze dne 18. 4. 2024. Bez povšimnutí však nelze ponechat ani skutečnost, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí svým způsobem reflektoval námitky žalované o nikoliv řádném plnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, když uzavřel, že spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky odpovídá to, aby žalobkyně za svou práci vykonanou v únoru 2023 obdržela toliko polovinu sjednané odměny spolu s polovinou smluvní pokuty účtované za prodlení s její úhradou.

23. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje se soudem soudu prvního stupně, že žalobkyni za poskytnuté služby náleží podle článku 2 smlouvy ve spojení s článkem 5 VOP odměna za měsíc leden 2023 ve výši 18 150 Kč a měsíc únor výši 9 075 Kč. Žalovaná je v prodlení s úhradou shora uvedených odměn, proto má žalobkyně podle § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti každé z faktur nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souvislosti s prodlením se zaplacením účtované odměny je žalovaná rovněž povinna podle článku 5.12 VOP ve spojení s § 2048 o. z. zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, a to v plné výši 4 192,65 Kč vypočtenou za období od 15. 2. 2023 do 3. 10. 2023 ve vztahu k úhradě fakturované částky 18 150 Kč za leden 2023 a ve výši 1 842,22 Kč coby jedné poloviny požadované částky 3 684,45 Kč vypočtené za období od 15. 3. 2023 do 3. 10. 2023 ve vztahu k úhradě fakturované částky 18 150 Kč za únor 2023. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží žalobkyni rovněž náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky, kterou soud prvního stupně vzhledem k přiznané poloviční odměně za únor 2023 snížil na částku 900 Kč.

24. Rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho I. výroku, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 259,90 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 18 150 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení a z částky 9 075 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.).

25. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení ani zrušení výroku o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku, odvolací soud toto rozhodnutí změnil. Rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (7. 8. 2024). Shodně pak se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na náhradu 27 % svých nákladů řízení, a v podrobnostech odkazuje na bod 26. odůvodnění napadeného rozsudku. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 169 Kč a náklady vzniklé právním zastoupením, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – žaloba) podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ve výši poloviny sazby, náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za každý z těchto úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 921,50 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Na rozdíl od soudu prvního stupně přiznal odvolací soud žalobkyni náhradu za jeden úkon právní služby pouze v poloviční sazbě odměny advokáta, neboť písemná předžalobní upomínka byla podle svého obsahu jednoduchou výzvu k plnění. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představují částku 13240,50 Kč, z níž jí přísluší náhrada v rozsahu 27 %, tj. částka 3 575 Kč.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, která se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.