28 Co 19/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 126,73 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. října 2024, č. j. 47 C 160/2024-57,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 9 126,73 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 102,99 Kč a 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 9 126,73 Kč od 2. 2. 2024 do 22. 2. 2024, potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 239 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 856 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 126,73 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení poplatků ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 077,31 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 143,61 Kč, 15% úroku ročně z částky 9 126,73 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 9 126,70 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 702 Kč.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 126,73 Kč s příslušenstvím (specifikovaným v předchozím odstavci - zamítavý II. výroku napadeného rozsudku), vše z titulu nesplněných závazků žalovanou ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 15. 10. 2020. Na základě tvrzené smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr, který mohla čerpat prostřednictvím kreditní karty až do výše 10 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit jistinu spolu s 13,9% úrokem ročně. Žalovaná řádně úvěr nesplácela, dlužná jistina na nevráceném úvěru činila částku 9 126,73 Kč, žalobkyně proto od předmětné smlouvy o úvěru odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem z 18. 12. 2023.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena 15. 10. 2020 tvrzená smlouva o úvěru. Soud prvního stupně vyhodnotil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť z dokazování zjistil, že žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy nesplnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jako důvodný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny ve výši 9 126,73 Kč ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že předmětná pohledávka na nevrácené jistině není splatná, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovená rozsudkem, která je přiměřená ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na částečný úspěch žalobkyně, přičemž při určení poměru úspěchu ve věci zohlednil i požadované příslušenství, úspěch žalobkyně vyčíslil částkou 4 097,82 Kč a vyjádřil ho 69 % z předmětu řízení, rozhodl tak, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %. Celkové náklady řízení žalobkyně specifikoval soudním poplatkem ve výši 800 Kč, náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně tři odměny ve výši 300 Kč dle § 14b citované vyhlášky za přípravu a převzetí, předžalobní výzvu, podání žaloby, tři režijní paušály ve výši 100 Kč dle § 14b citované vyhlášky, odměnu za účast při jednání ve výši 1 540 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky, k tomu paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 638 Kč, celkem 4 478 Kč, z toho 38 % představuje částku 1 702 Kč.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze do výroku II. v té části, kde soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z přisouzené částky od 5. 1. 2024 do 1. 2. 2024 v kapitalizované výši 102,99 Kč a dále pokračující uvedený zákonný úrok z prodlení ode dne 2. 2. 2024 do zaplacení. Soud prvního stupně dle odvolatelky postupoval nesprávně, pokud nepřiznal zákonný úrok z prodlení s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalované z moci úřední, tj. bez příslušného návrhu žalované v tomto směru. Byla tím porušena rovnost účastníků v předmětném soudním řízení. Žalovaná jako spotřebitelka byla nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit a prokázat jaké jsou její možnosti splnit uvedený dluh. Soud prvního stupně při absenci takových tvrzení a důkazních návrhů měl postupovat podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení a přiznat zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky ode dne 5. 1. 2024 do zaplacení, kdy počátek prodlení odvíjí žalobkyně od odeslání zesplatňujícího dopisu. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 102,99 Kč a pokračující 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 9 126,73 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení.

5. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno dnem 29. 11. 2024, nevyjádřila, v průběhu celého řízení zůstala pasivní.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je v převážné části důvodné.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona spotřebitelském úvěru. Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nevrácenou jistinu úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, tedy stanovení splatnosti ve vazbě na citované ustanovení § 87 zákona spotřebitelském úvěru.

16. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování sdělením obsahu listin: výzvy k úhradě dluhu z 13. 2. 2024, potvrzení o podání zásilky k poštovní přepravě, ze kterých vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k bezodkladnému splnění svého dluhu uvedenou výzvou, odeslanou dne 14. 2. 2024, která žalované došla 19. 2. 2024 (pondělí) ve smyslu § 573 o. z.

17. Obecně, pro případ vydání bezdůvodného obohacení, je právo věřitele domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. Podle názoru odvolacího soudu aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaná svůj dluh dobrovolně nesplnila. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byla žalobkyní vyzvána. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by na základě uvedené výzvy k plnění nebylo v jejích možnostech dluh uhradit, ani netvrdila ničeho ke svým možnostem, majetkovým a výdělkovým poměrům. Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno nahlížet jako na aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění. Na „zjevný spor“ poukazuje i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který vychází z odlišných skutkových okolností, neboť v tamním sporu se žalovaný aktivně bránil. Žalovaná v předmětném sporu však v celém průběhu řízení zůstala nečinná, k žalobě se nijak nevyjádřila. Soud prvního stupně tak neměl podklad k závěru, že lhůta přiměřená možnostem žalované je lhůta tří dnů od právní moci rozsudku. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z.

18. Protože žalovaná zbylou jistinu neuhradila v přiměřené lhůtě tří dnů ode dne doručení výzvy k plnění (19. 2. 2024), ode dne následujícího, tedy dnem 23. 2. 2024, se dostala do prodlení s vrácením svého dluhu. Odvolací soud proto napadený rozsudek v části II. výroku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení z neuhrazené jistiny ve výši 14,75 % ročně od 23. 2. 2024 do zaplacení. Sazba zákonného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Pokud žalobkyně v odvolání požadovala úrok z prodlení z nevrácené jistiny již od 5. 1. 2024 do 22. 2. 2024 (za období od 5. 1. 2024 do 1. 2. 2024 v kapitalizované výši 102,99 Kč), v tomto rozsahu žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny nevznikl. Žalobkyně odkazovala na zesplatňující dopis ze dne 4. 1. 2024, který byl dle jejích tvrzení odeslán obyčejnou poštou bez dokladu o odeslání či doručení, odeslání takové výzvy tak v řízení nebylo nijak prokázáno. Odvolací soud proto v této části zamítavý II. výrok rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů v řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně správně rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na částečný procesní úspěch žalobkyně ve sporu, rovněž správně stanovil míru úspěchu žalobkyně ve věci se zohledněním žalobkyní požadovaného příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně v řízení celkem požadovala částku 13 229,68 Kč, úspěšná byla co do 9 982,39 Kč, její procesní úspěch tak představuje 75 % z předmětu řízení, po odečtení procesního neúspěchu ve výši 25 % má tak nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 50 %. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně správně specifikoval a vyčíslil částkou 4 478 Kč soud prvního stupně (viz odstavec 3), 50 % z těchto nákladů tak představuje 2 239 Kč.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení převážně procesně úspěšná, v odvolacím řízení požadovala celkem částku 1 036,01 Kč, úspěšná byla co do částky 855,66 Kč, její procesní úspěch tak představuje 83 %, po odečtení procesního neúspěchu ve výši 17 % má tak žalobkyně nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 66 %. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náklady na právní zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby. Sazba odměny 1 000 Kč za jeden úkon právní služby byla vypočtena z předmětu odvolacího řízení ve smyslu § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 citované vyhlášky, kterým bylo požadované příslušenství kapitalizované ke dni vydání rozhodnutí, tedy částka 1 036,01 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně přísluší odměna za dva úkony právní služby (podání odvolání z 20. 12. 2024, účast na jednání před odvolacím soudem 17. 6. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g/, k/ citované vyhlášky), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Dále k nákladům řízení náleží náhrada za daň z přidané hodnoty v celkové výši 3 750 Kč dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představují 4 327,50 Kč, 66 % z nich činí částka 2 856 Kč, která byla přiznána převážně úspěšné žalobkyni.