28 Co 191/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem sídlem Anonymizováno o zaplacení 51 433,74 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. května 2023, č. j. 5 C 251/2022-103,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které byla žalovanému stanovena třídenní lhůta ke splnění uložené povinnosti, a ve III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 42 628,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále zamítl žalobu, pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 805,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 174,46 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 49 933,74 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 304,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 51 433,74 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení (výrok II.). Uložil žalovanému povinnost na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku ve výši 6980,42 Kč do tří dnů do právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 433,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 6. 3. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s opakovanou možností čerpání do úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek, žalobkyně úvěr ke dni 14. 11. 2021 zesplatnila. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní výzvě. Žalovaný se bránil tím, že žalobkyně řádně neprověřila jeho úvěruschopnost při sjednávání úvěrové smlouvy, navrhoval zamítnutí žaloby. V napadeném rozsudku soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný na úvěr vyčerpal celkem částku 67 900 Kč, celkově na dluh uhradil částku 25 271,92 Kč, rozdíl mezi těmito dvěma částkami představuje částku 42 628,08 Kč. Od června žalovaný nehradil splátky na úvěr řádně a včas, dopisem ze dne 16. 11. 2021, který se dostal do sféry žalovaného 19. 11. 2021, žalobkyně ke dni 14. 11. 2021 zesplatnila úvěr z důvodu prodlení s úhradou splátek, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 53 651,27 Kč do 23. 11. 2021. Uzavřenou smlouvu posoudil soud prvního stupně jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., zároveň ji posoudil jako smlouvu spotřebitelskou a vyhodnotil ji jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyni nebylo možné přiznat jakéhokoli plnění z neplatné smlouvy o úvěru, nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na celkově vyčerpanou částku a na celkovou splátku zbývá na bezdůvodném obohacení k úhradě částka 42 628,08 Kč, coby poskytnuté nesplacené jistiny. Nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky soud prvního stupně posoudil jako nedůvodný s odkazem na to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto byl soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. K poměrům žalovaného zjistil, že v současné době pobývá na , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , kdy soudu nejsou známy jeho přesné příjmy a výdaje, komplexní poměry žalovaného zůstaly v řízení neosvětleny, proto soud prvního stupně postupoval v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pro stanovení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci kromě jistiny kapitalizoval příslušenství, kterého se žalobkyně žalobou domáhala a částky, které jí byly skutečně přiznány, ke dni rozhodnutí požadovala žalobkyně po žalovaném celkem částku 65 729,20 Kč, pokud byla úspěšná co do částky 42 628,08 Kč, její úspěch činil 64,85 % v poměru k neúspěchu 35,15 %, žalobkyni tak přiznal náhradu nákladů řízení v poměru 29,7 %. Celkové náklady řízení žalobkyně stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a přiznal odměnu za 4,5 úkonů právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění, replika, účast na jednání), sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla vyčíslena z tarifní hodnoty 51 433,74 Kč na částku 3 180 Kč, celkem odměna činí 14 310 Kč, dále pět paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalobkyně k jednání z , adresa, a zpět v celkové výši 1 313,10 Kč, náhradu za ztrátu času za šest půlhodin po 100 Kč v souvislosti s cestou právního zástupce žalobkyně k jednání dle § 14 advokátního tarifu, dále DPH ve výši 3 722 Kč, k tomu zaplacený soudní poplatek 2 058 Kč, kdy účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně tedy činily částku 23 503,10 Kč z toho bylo přiznáno 29,70 %, tedy částka 6 980,42 Kč. Tuto soud žalovanému uložil k náhradě žalobkyni rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka, a to do výroku I. a III., požadoval, aby přisouzené plnění bylo žalovanému uloženo k úhradě nikoli do tří dnů od právní moci rozsudku, ale ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný má za to, že lhůta tří dnů od právní moci rozsudku, ve které byl žalovaný zavázán k úhradě přisouzené částky, odporuje § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně byl oprávněn určit dobu vrácení poskytnuté jistiny za splnění předpokladů plynoucích z ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to pokud bylo sporné, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, pokud návrh podala některá ze smluvních stran, soudní rozhodnutí je třeba učinit s ohledem na možnosti spotřebitele, v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalobce ani žalovaný se však nepřeli o to, jaká má být doba pro vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, žádná ze smluvních stran ani nenavrhla takové určení. Soud prvního stupně nebyl oprávněn určit lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, měl uložit žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Teprve v případě sporu a na návrh některé ze smluvních stran měl žalovanému stanovit lhůtu ke splnění povinnosti. I pokud by měl odvolací soud za to, že je nutno stanovit v rozsudku lhůtu pro vrácení jistiny spotřebitelského úvěru dle citovaného ustanovení, měl soud prvního stupně respektovat další požadavky stanovené v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, což se nestalo, žalovaný dle uvedeného ustanovení je oprávněn vrátit poskytnutou jistinu v takových splátkách, jaké je schopen splácet, mělo být přihlédnuto k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům, v tomto ohledu lhůta tří dnů od právní moci neobstojí. Žalovaný své poměry soudu ozřejmil, podstatné je, že nevlastní žádný hodnotnější majetek, jsou proti němu vedena exekuční řízení, v prvním případě je vymáhána částka 53 654 Kč, v druhém 13 346 Kč, soud prvního stupně dospěl k nesprávnému zjištění, že se nepodařilo učinit komplexní obraz o majetkové situaci žalovaného, doložené skutečnosti žalovaným nesvědčí o tom, že by byl schopen vrátit poskytnutou jistinu v krátké třídenní lhůtě. Podle opatrovníka nemá žalovaný v současné době ani žádný příjem. Jeho dluhy mohou aktuálně činit i více než 200 000 Kč. Žalovaný doložil, že má mít vůči žalobkyni ještě další dluh, a to v údajné výši 151 778,20 Kč. Žalovaný odvolacímu soudu navrhl, aby rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného a žalobkyni uloží povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. U odvolacího jednání opatrovník žalovaného odvolací návrh modifikoval tak, že pro případ, že by odvolací soud považoval navržený výrok za nevykonatelný, pak navrhuje, aby povinnost k zaplacení přisouzené částky byla žalovanému uložena v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč.

4. Žalovaná se k odvolání vyjádřila písemně, s odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení. Ve vyjádření zdůraznila, že pouze žalovaný má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet a je to tedy on, kdo má tvrdit a prokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení. Jelikož byl v uvedeném řízení ustanoven žalovanému opatrovník z důvodu neznámého pobytu, lze dovodit, že majetkové poměry žalovaného nemohly být dostatečně prověřeny, jsou pouze tvrzeny opatrovníkem. Opatrovník žalovaného sice předložil soudu důkazy v podobě výpisu z centrální evidence exekucí a katastru nemovitostí, z uvedeného však vyplývají pouze závazky žalovaného, které mohou negativně ovlivnit jeho možnost dluh v dané lhůtě splatit, nikterak však neprokazují aktiva žalovaného. Z doložených důkazů opatrovníka nelze mít za prokázané, že žalovaný nebude schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022, podle kterého pokud jde o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který nejlépe zná tyto své poměry a schopnosti a je na něm, aby je v rámci sporného řízení tvrdil a doložil.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení lhůty k plnění, kterou soud prvního stupně stanovil ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že považuje za správný závěr soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpchybňován), pokud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření předmětné smlouvy (do 23. 4. 2020), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvní stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

8. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními, které soud prvního stupně učinil stran výdělkových, majetkových a celkových sociálních poměrů žalovaného, v podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně (odstavec 8, 18, 19 odůvodnění napadeného rozsudku). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu (usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 2. 2023, č. j. 5 C 251/2022-44). V řízení bylo zjištěno, že žalovaný se aktuálně nachází na blíže neurčené adrese na Floridě v USA, nebylo prokázáno, jakými příjmy, výdaji a majetkem tam disponuje. Z povahy věci je zřejmé, že vypovídající přehled o výdělkových a majetkových poměrech žalovaného může poskytnout pouze sám žalovaný, opatrovník žalovaného mohl poskytnout soudu prvního stupně skutková tvrzení a důkazy pouze v omezené míře, kdy skutečný přehled o situaci žalovaného, který je neznámého pobytu a zdržuje se v USA, soudu poskytnout nemohl. Opatrovníkovi se podařilo prokázat, že žalovaný není v České republice vlastníkem nemovitostí, aktuálně jsou proti němu vedena dvě exekuční řízení, pod sp. zn. , Anonymizováno, exekutor , tituly před jménem, , adresa, vymáhá částku 53 654 Kč a pod sp. zn. , Anonymizováno, exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, vymáhá částku 13 346 Kč, jak vyplývá z výpisu z centrální evidence exekucí.

9. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu správně vyhodnotil, že byly splněny podmínky ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti poskytnuté jistiny, tedy mezi účastníky o tom byl spor, dále žalovaný navrhl stanovení nové lhůty splatnosti. Žalovaný v odvolání tvrdí, že takové podmínky nenastaly, dle obsahu spisu vyplývá opak. Žalobkyně po celou dobu řízení trvala na zaplacení žalované částky dle žalobního návrhu, který byl učiněn formou elektronického platebního rozkazu, tedy do 15 dnů ode dne rozhodnutí. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odkazem na neplatnost smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruchopnosti. U prvního jednání byl opatrovník žalovaného soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že dosud nevylíčil veškeré rozhodné skutečnosti týkající se poměrů žalovaného, které jsou nezbytné pro stanovení náhradní lhůty k plnění pro vrácení jistiny úvěru a pro případ, že tak neučiní, byl poučen o možném neúspěchu ve věci pro nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní. Na základě tohoto poučení žalovaný v lhůtě poskytnuté mu soudem doplnil tvrzení a důkazní návrhy k exekucím výše uvedeným, tvrzení ohledně toho, že žalovaný nevlastní hodnotnější majetek pokud jde o nemovitosti, což prokazoval záznamem o evidenci práv žalovaného v katastru nemovitostí, dále tvrdil další dluhy žalovaného ve výši 151 778,20 Kč, v podání uzavřel, že uvedené skutečnosti a doložené důkazy by měly mít právní následek v podobě vrácení pouhé jistiny úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného jako spotřebitele. Je tedy evidentní, že návrh na určení doby pro vrácení poskytnuté jistiny učinil sám žalovaný. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že poměry žalovaného - jeho příjmy a výdaje, jeho aktuální majetková a sociální situace - nebyly prokázány dostatečným způsobem tak, aby byly podkladem pro určení prodloužené doby pro vrácení poskytnuté jistiny či stanovení splátek. Soudu prvního stupně tedy nezbylo, než uložit žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Odvolací soud je přesvědčen, že takové rozhodnutí odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností mezi účastníky, sám žalovaný svá práva před soudem nehájil, neposkytl ucelený obraz o své výdělkové a majetkové situaci a tímto zákonem předpokládaným způsobem se nedomohl dobrodiní, které poskytuje citované ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v podobě delší lhůty splatnosti či splátek. Odpovědnost za tuto nečinnost žalovaného nelze přenášet na žalobkyni, která svůj nárok zčásti prokázala, přičemž žalovanému se dostalo ochrany tím, že mu byla uložena k zaplacení pouze nesplacená jistina bez jakéhokoli příslušenství.

10. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že splatnost poskytnuté jistiny úvěru byla soudem prvního stupně stanovena správně, rozsudek soudu prvního stupně ohledně doby splatnosti jistiny úvěru ve výroku I. ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Jako věcně správný dle citovaného ustanovení byl potvrzen související nákladový výrok III. napadeného rozsudku, kdy soud prvního stupně ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. správně stanovil poměr úspěchu žalobkyně ve věci, náklady řízení žalobkyně správně specifikoval a vyčíslil, jak vyplývá z odstavce 2 a jak je podrobně odůvodněno v odstavci 21 napadeného rozsudku, lhůta k plnění byla správně uložena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodoval soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy plně procesně úspěšná byla v odvolacím řízení žalobkyně a má tak právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto představují náklady na právní zastoupení vypočtené dle advokátního tarifu, a to odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/) po 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7, kdy předmětem odvolacího řízení bylo odvolání do lhůty k plnění), dva režijní paušály po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 756 Kč, celkem 4 356 Kč.