28 Co 197/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno, sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 26 322 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. července 2023, č. j. 16 C 2/2023-55, ve znění opravného usnesení ze dne 4. září 2023, č. j. 16 C 2/2023-75,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 125 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 10. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10% úrok z prodlení ročně z částky 6 875 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 19 447 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 301,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 015,33 Kč, úroku z prodlení z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze proti výroku II. co do částky 8 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 10. 3. 2002 do zaplacení a proti souvisejícímu nákladovému výroku III. Žalobkyně v odvolání nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, poskytnutí částky 8 125 Kč žalované, která byla použita ke splacení předchozího dluhu žalované, tento závěr dle žalobkyně není správný a soud prvního stupně proto dospěl k mylnému skutkovému zjištění, že žalovaná se obohatila pouze o částku 11 875 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka ve výši 20 000 Kč. Za bezdůvodné obohacení je nutno považovat celkovou poskytnutou částku po odečtení úhrady žalované, tedy částku 15 000 Kč (20 000 Kč – 5 000 Kč). Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit přisouzenou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, která měla být dle soudu prvního stupně přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž z tohoto důvodu nebylo vyhověno žalobkyni co do nároku na zákonný úrok z prodlení. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele, žalovaná byla vyzvána ke splnění svého dluhu novému věřiteli, žalobkyni, v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, které jí bylo odesláno dne 24. 2. 2022, žalovaná se dostala do prodlení dle § 1970 o. z. minimálně s úhradou částky bezdůvodného obohacení. Žalobkyně proto navrhla odvolacímu soudu změnu napadeného rozsudku výroku II. tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení a aby byla povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně, stejně tak jako náklady odvolacího řízení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou z 23. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 26 322 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 3 301,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 015,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 200,41 Kč o 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % a úrok ve výši 29 % ročně z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena 11. 4. 2019 smlouva o zápůjčce číslo tel. číslo(smlouva), na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná věřiteli zavázala zaplatit částku ve výši 11 322 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatku za vedení zákaznického účtu a pojistného. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 45týdenních splátkách po 697 Kč nejpozději do 20. 2. 2020. Žalovaná celkem na dlužnou částku zaplatila 5 000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, jako novému věřiteli, smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, po celou dobu sporu zůstala pasivní.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaná uzavřeli 11. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce č. tel. číslo ve smlouvě je uvedeno, že výše zápůjčky činí 20 000 Kč a je poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, nejde-li o případ refinancování půjčky. V dalším odstavci smlouvy, který je zaškrtnut křížkem a označen jako Refinancování půjčky, je uvedeno, že část zápůjčky bude použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky zákazníkem z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo, který činí 8 125 Kč, zákazníkovi bude vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky, tedy 11 875 Kč. Dále byly ve smlouvě sjednány poplatky za zápůjčku specifikované v žalobě (viz předchozí odstavec), celková částka ke splacení byla sjednána ve výši 31 322 Kč a měla být zaplacena ve 44týdenních splátkách. Soudu nebyla předložena smlouva číslo tel. číslo na jejíž refinancování měla být použita částka 8 125 Kč, ani žádné jiné důkazy týkající se takové smlouvy. Soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně při sjednání smlouvy nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalované, když k ověření finanční situace žalované byla předložena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky, nebyly však předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalované o jejích příjmech a výdajích jakkoliv ověřoval. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl sjednán jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, se řádně nezabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně proto předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu v částce 11 875 Kč, která jí byla poskytnuta v hotovosti, neboť nebyla prokázána existence smlouvy číslo Anonymizováno, kdy na zbývající dluh z ní plynoucí ve výši 8 125 Kč měla být uhrazena část jistiny v této výši, nebylo prokázáno, že částka 8 125 Kč byla na úhradu označené smlouvy právním předchůdcem žalobkyně skutečně použita, a že tak došlo k poskytnutí této částky žalované. Žalované byla poskytnuta pouze částka 11 875 Kč, částku 5 000 Kč žalovaná již uhradila, soud prvního stupně tak vyhověl žalobě pouze co do částky 6 875 Kč. Úrok z prodlení z této částky žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že nic nezjistil o poměrech žalované, proto jí přisouzenou částku uložil zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, kdy takovou lhůtu považoval za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná a měla by právo na náhradu nákladů řízení, ty jí však dle obsahu spisu žádné nevznikly.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že mezi právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ohledně skutkových závěrů i právního posouzení v této části odvolací soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména odstavce 3, 5-12, 17-22 odůvodnění napadeného rozsudku). Tento závěr soud prvního stupně učinil v souladu s aktuální judikaturou vyšších soudů (srovnej např. nález ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nově rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57). Jestliže právní předchůdce žalobkyně s ohledem na citovanou judikaturu nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalované, předmětná smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná.

12. Odvolací soud se ztotožňuje i se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neprokázala poskytnutí částky 8 125 Kč žalované na úhradu předchozího dluhu žalované u původního věřitele plynoucího ze smlouvy o zápůjčce číslo tel. číslo Předně takové tvrzení zcela absentuje již v samotné žalobě, ve které je tvrzeno, že právní předchůdce žalobkyně dle předmětné smlouvy poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. O refinancování půjčky hovoří žalobkyně až v odvolání. Žalobkyně v řízení neoznačila a nepředložila důkazy k úhradě dřívějšího dluhu ve výši 8 125 Kč, například předchozí smlouvu o zápůjčce, přehled úhrad, výši zbývajícího dluhu apod. Skutková tvrzení i důkazní návrhy chyběly v žalobě, k jednání soudu prvního stupně se žalobkyně nedostavila, ochudila se tak o možnost býti soudem o takovém nedostatku poučena. Před jednáním soudu prvního stupně zaslal právní zástupce žalobkyně žádost o odročení jednání z důvodu, že se právnímu zástupci přes veškeré úsilí nepodařilo zajistit substituční zastoupení, v omluvě dále právní zástupce žalobkyně uvedl, že pro případ nevyhovění žádosti o odročení, se žalobce z jednání omlouvá. Soud prvního stupně správně vyhodnotil žádost o odročení jednání jako nedůvodnou, nepřítomnost právního zástupce žalobkyně omluvil a jednal v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odstavec 3 o. s. ř. Eventuální poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní pouze při jednání, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní k poskytnutí částky 8 125 Kč původním věřitelem žalované. Soud prvního stupně tedy správně vyhověl žalobě pouze co do částky 6 875 Kč. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek v části druhého výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částkou 8 125 Kč s příslušenstvím, ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolací soud se však neztotožňuje se soudem prvního stupně, pokud nepřiznal z přisouzené částky žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Soud prvního stupně tak rozhodl s odkazem na skutečnost, že ničeho nezjistil o poměrech žalované, proto třídenní lhůtu k plnění považuje za přiměřenou jejím možnostem ve smyslu shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, ze kterých nepochybně vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána ke splnění svého dluhu v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, byla ji poskytnuta lhůta ke splnění v délce 10 dnů, toto oznámení bylo odesláno 24. 2. 2022. Z uvedeného vyplývá, že nejpozději třetí den po odeslání se uvedená výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a lhůta k plnění uplynula dnem 9. 3. 2022.

15. Podle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle názoru odvolacího soudu aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaná svůj dluh dobrovolně nesplnila. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byla žalobkyní vyzvána v rámci oznámení o postoupení pohledávky ve lhůtě 10 dnů. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by nebylo v jejích možnostech ve stanovené lhůtě dluh uhradit, ani netvrdila ničeho ke svým možnostem, majetkovým a výdělkovým poměrům. K eventuálnímu poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní lze uvést totožné jako výše v odstavci 12, kdy žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila a ochudila se tak o možnost býti soudem poučena. Žalovaná v průběhu řízení zůstala nečinná, k žalobě se nevyjádřila, ani se nedostavila k soudnímu jednání. Soud prvního stupně tak neměl podklad k závěru, že lhůta přiměřená možnostem žalované je lhůta tří dnů od právní moci rozsudku. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z. Protože žalovaná jistinu neuhradila ani poté, co byla žalobkyní písemně vyzvána k plnění ve lhůtě 10ti dnů od doručení dopisem ze dne 30. 1. 2022, odeslaným 24. 2. 2022, odvolací soud napadený rozsudek v části druhého výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení z neuhrazené jistiny ve výši 10 % ročně. Sazba zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně byla žalobkyní požadována v žalobě a není v rozporu se sazbou ke dni počátku prodlení (10. 3. 2022) ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšná zůstala ve sporu žalovaná, které z žalované částky 26 322 Kč byla uložena úhrada pouze částky 6 875 Kč, měla by pak právo na částečnou náhradu nákladů řízení, které jí však dle obsahu spisu žádné nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odstavec 1 o. s. ř., předmětem odvolání byla částka 8 125 Kč a zákonný úroke z prodlení z částky 15 000 Kč, žalobkyně byla úspěšná pouze se svým nárokem co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 125 Kč. Převážně procesně úspěšná v odvolacím řízení byla proto žalovaná a měla by nárok na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení, dle obsahu spisu jí však žádné takové náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.