28 Co 197/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 26 322 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. července 2023, č. j. 16 C 2/2023-55, ve znění opravného usnesení ze dne 4. září 2023, č. j. 16 C 2/2023-75,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 125 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 10. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10% úrok z prodlení ročně z částky 6 875 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 19 447 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 301,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 015,33 Kč, úroku z prodlení z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze proti výroku II. co do částky 8 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 10. 3. 2002 do zaplacení a proti souvisejícímu nákladovému výroku III. Žalobkyně v odvolání nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, poskytnutí částky 8 125 Kč žalované, která byla použita ke splacení předchozího dluhu žalované, tento závěr dle žalobkyně není správný a soud prvního stupně proto dospěl k mylnému skutkovému zjištění, že žalovaná se obohatila pouze o částku 11 875 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka ve výši 20 000 Kč. Za bezdůvodné obohacení je nutno považovat celkovou poskytnutou částku po odečtení úhrady žalované, tedy částku 15 000 Kč (20 000 Kč – 5 000 Kč). Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit přisouzenou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, která měla být dle soudu prvního stupně přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž z tohoto důvodu nebylo vyhověno žalobkyni co do nároku na zákonný úrok z prodlení. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele, žalovaná byla vyzvána ke splnění svého dluhu novému věřiteli, žalobkyni, v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, které jí bylo odesláno dne 24. 2. 2022, žalovaná se dostala do prodlení dle § 1970 o. z. minimálně s úhradou částky bezdůvodného obohacení. Žalobkyně proto navrhla odvolacímu soudu změnu napadeného rozsudku výroku II. tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení a aby byla povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně, stejně tak jako náklady odvolacího řízení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou z 23. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 26 322 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 3 301,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 015,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 200,41 Kč o 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % a úrok ve výši 29 % ročně z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena 11. 4. 2019 smlouva o zápůjčce číslo , tel. číslo, (smlouva), na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná věřiteli zavázala zaplatit částku ve výši 11 322 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatku za vedení zákaznického účtu a pojistného. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 45týdenních splátkách po 697 Kč nejpozději do 20. 2. 2020. Žalovaná celkem na dlužnou částku zaplatila 5 000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, jako novému věřiteli, smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, po celou dobu sporu zůstala pasivní.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaná uzavřeli 11. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, ve smlouvě je uvedeno, že výše zápůjčky činí 20 000 Kč a je poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, nejde-li o případ refinancování půjčky. V dalším odstavci smlouvy, který je zaškrtnut křížkem a označen jako Refinancování půjčky, je uvedeno, že část zápůjčky bude použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky zákazníkem z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, , který činí 8 125 Kč, zákazníkovi bude vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky, tedy 11 875 Kč. Dále byly ve smlouvě sjednány poplatky za zápůjčku specifikované v žalobě (viz předchozí odstavec), celková částka ke splacení byla sjednána ve výši 31 322 Kč a měla být zaplacena ve 44týdenních splátkách. Soudu nebyla předložena smlouva číslo , tel. číslo, na jejíž refinancování měla být použita částka 8 125 Kč, ani žádné jiné důkazy týkající se takové smlouvy. Soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně při sjednání smlouvy nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalované, když k ověření finanční situace žalované byla předložena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky, nebyly však předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalované o jejích příjmech a výdajích jakkoliv ověřoval. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl sjednán jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, se řádně nezabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně proto předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu v částce 11 875 Kč, která jí byla poskytnuta v hotovosti, neboť nebyla prokázána existence smlouvy číslo , Anonymizováno, , kdy na zbývající dluh z ní plynoucí ve výši 8 125 Kč měla být uhrazena část jistiny v této výši, nebylo prokázáno, že částka 8 125 Kč byla na úhradu označené smlouvy právním předchůdcem žalobkyně skutečně použita, a že tak došlo k poskytnutí této částky žalované. Žalované byla poskytnuta pouze částka 11 875 Kč, částku 5 000 Kč žalovaná již uhradila, soud prvního stupně tak vyhověl žalobě pouze co do částky 6 875 Kč. Úrok z prodlení z této částky žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že nic nezjistil o poměrech žalované, proto jí přisouzenou částku uložil zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, kdy takovou lhůtu považoval za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná a měla by právo na náhradu nákladů řízení, ty jí však dle obsahu spisu žádné nevznikly.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že mezi právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ohledně skutkových závěrů i právního posouzení v této části odvolací soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména odstavce 3, 5-12, 17-22 odůvodnění napadeného rozsudku). Tento závěr soud prvního stupně učinil v souladu s aktuální judikaturou vyšších soudů (srovnej např. nález ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nově rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57). Jestliže právní předchůdce žalobkyně s ohledem na citovanou judikaturu nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalované, předmětná smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná.

12. Odvolací soud se ztotožňuje i se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neprokázala poskytnutí částky 8 125 Kč žalované na úhradu předchozího dluhu žalované u původního věřitele plynoucího ze smlouvy o zápůjčce číslo , tel. číslo, Předně takové tvrzení zcela absentuje již v samotné žalobě, ve které je tvrzeno, že právní předchůdce žalobkyně dle předmětné smlouvy poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. O refinancování půjčky hovoří žalobkyně až v odvolání. Žalobkyně v řízení neoznačila a nepředložila důkazy k úhradě dřívějšího dluhu ve výši 8 125 Kč, například předchozí smlouvu o zápůjčce, přehled úhrad, výši zbývajícího dluhu apod. Skutková tvrzení i důkazní návrhy chyběly v žalobě, k jednání soudu prvního stupně se žalobkyně nedostavila, ochudila se tak o možnost býti soudem o takovém nedostatku poučena. Před jednáním soudu prvního stupně zaslal právní zástupce žalobkyně žádost o odročení jednání z důvodu, že se právnímu zástupci přes veškeré úsilí nepodařilo zajistit substituční zastoupení, v omluvě dále právní zástupce žalobkyně uvedl, že pro případ nevyhovění žádosti o odročení, se žalobce z jednání omlouvá. Soud prvního stupně správně vyhodnotil žádost o odročení jednání jako nedůvodnou, nepřítomnost právního zástupce žalobkyně omluvil a jednal v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odstavec 3 o. s. ř. Eventuální poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní pouze při jednání, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní k poskytnutí částky 8 125 Kč původním věřitelem žalované. Soud prvního stupně tedy správně vyhověl žalobě pouze co do částky 6 875 Kč. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek v části druhého výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částkou 8 125 Kč s příslušenstvím, ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolací soud se však neztotožňuje se soudem prvního stupně, pokud nepřiznal z přisouzené částky žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Soud prvního stupně tak rozhodl s odkazem na skutečnost, že ničeho nezjistil o poměrech žalované, proto třídenní lhůtu k plnění považuje za přiměřenou jejím možnostem ve smyslu shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, ze kterých nepochybně vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána ke splnění svého dluhu v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, byla ji poskytnuta lhůta ke splnění v délce 10 dnů, toto oznámení bylo odesláno 24. 2. 2022. Z uvedeného vyplývá, že nejpozději třetí den po odeslání se uvedená výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a lhůta k plnění uplynula dnem 9. 3. 2022.

15. Podle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle názoru odvolacího soudu aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaná svůj dluh dobrovolně nesplnila. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byla žalobkyní vyzvána v rámci oznámení o postoupení pohledávky ve lhůtě 10 dnů. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by nebylo v jejích možnostech ve stanovené lhůtě dluh uhradit, ani netvrdila ničeho ke svým možnostem, majetkovým a výdělkovým poměrům. K eventuálnímu poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní lze uvést totožné jako výše v odstavci 12, kdy žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila a ochudila se tak o možnost býti soudem poučena. Žalovaná v průběhu řízení zůstala nečinná, k žalobě se nevyjádřila, ani se nedostavila k soudnímu jednání. Soud prvního stupně tak neměl podklad k závěru, že lhůta přiměřená možnostem žalované je lhůta tří dnů od právní moci rozsudku. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z. Protože žalovaná jistinu neuhradila ani poté, co byla žalobkyní písemně vyzvána k plnění ve lhůtě 10ti dnů od doručení dopisem ze dne 30. 1. 2022, odeslaným 24. 2. 2022, odvolací soud napadený rozsudek v části druhého výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení z neuhrazené jistiny ve výši 10 % ročně. Sazba zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně byla žalobkyní požadována v žalobě a není v rozporu se sazbou ke dni počátku prodlení (10. 3. 2022) ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšná zůstala ve sporu žalovaná, které z žalované částky 26 322 Kč byla uložena úhrada pouze částky 6 875 Kč, měla by pak právo na částečnou náhradu nákladů řízení, které jí však dle obsahu spisu žádné nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odstavec 1 o. s. ř., předmětem odvolání byla částka 8 125 Kč a zákonný úroke z prodlení z částky 15 000 Kč, žalobkyně byla úspěšná pouze se svým nárokem co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 125 Kč. Převážně procesně úspěšná v odvolacím řízení byla proto žalovaná a měla by nárok na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení, dle obsahu spisu jí však žádné takové náklady nevznikly.