28 Co 199/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 205 486 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. října 2022, č. j. 12 C 247/2016-212, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 21. října 2022, č. j. 12 C 247/2016-216, a doplňujícího usnesením ze dne 26. března 2025, č. j. 12 C 247/2016-281,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje v tomto znění:Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 136 452,64 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14 703,67 Kč, ve výši 2 520,20 Kč, ve výši 34 145,18 Kč a 7,75% úrok z prodlení ročně z částky 60 000 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022, z částky 39 842,90 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, z částky 10 000 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022, z částky 6 640,46 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, z částky 135 486 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022 a z částky 89 969,26 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 47 884,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 69 033,36 Kč (I. výrok). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 136 452,64 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 60 000 Kč od 30. 6. 2012 do 31. 8. 2017, sníženým o 7 438,80 Kč, z částky 60 000 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022, z částky 39 842,90 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, z částky 10 000 Kč od 11. 8. 2012 do 31. 8. 2017, sníženým o 1 275,01 Kč, z částky 10 000 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022, z částky 6 640,46 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, z částky 135 486 Kč od 1. 10. 2012 do 31. 8. 2017, sníženým o 17 274,54 Kč, z částky 135 486 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022, z částky 89 969,26 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 53 124,30 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). Doplňujícím rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 10 275 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. výrok). Doplňujícím usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 12 C 247/2016-281, soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 25 988,35 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení.

2. Proti tomuto rozsudku, jeho II. výroku, III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a závislému IV. výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že ve smyslu § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) dobrovolně uznal svůj závazek vůči žalobci tím, že žalobcem přihlášené pohledávky v insolvenčním řízení v rámci přezkumného jednání nepopřel. Zdůraznil, že tohoto přezkumného jednání se osobně neúčastnil, proto svou vůli spočívající v popření či nepopření jednotlivých pohledávek ani projevit nemohl. Skutečnost, že žalovaný předmětné pohledávky nepopírá, dovodil insolvenční správce pouze z neúčasti žalovaného na tomto přezkumném jednání. Žalovaný přitom na toto jednání ani nebyl řádně předvolán podle § 190 odst. 2 insolvenčního zákona. K pohledávce žalobce se žalovaný vyjádřil negativně při osobním jednání s insolvenční správkyní, která třídila přihlášky pohledávek podle toho, zda je popírá či nikoliv, a v této souvislosti pohledávku žalobce výslovně popřel. Dále žalovaný namítl, že žalobce neprokázal ani právní titul pohledávky, přičemž z předložených objednávek a faktur nelze bez dalšího dovodit vznik závazku, a žalobce neprokázal ani rozsah plnění, ani to, zda bylo plnění žalovanému skutečně předáno. Navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného, které mu bylo doručeno dne 19. 10. 2023, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden v I. výroku a ve výroku doplňujícího usnesení, v tomto rozsahu proto nabyl samostatně právní moci.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou, která byla soudu prvního stupně doručena dne 9. 7. 2015, domáhal po žalovaném zaplacení částky 205 486 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě objednávek provedl pro žalovaného svářečské a montážní práce, které vyúčtoval celkem třemi fakturami. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že žalobce neprokázal titul, na základě kterého je oprávněn požadovat zaplacení předmětné částky, když ze samotné existence objednávek a faktur vystavených žalobcem nelze bez dalšího usuzovat, zda byl mezi účastníky ukončen kontraktační proces a došlo ke vzniku závazku, stejně jako nebylo prokázáno, zda a v jakém rozsahu žalobce plnění poskytl a zda je předal žalovanému. V důsledku zjištění úpadku žalovaného a prohlášení konkursu na jeho majetek (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2018, č. j. , insolvenční spisová značka, ) bylo řízení před soudem prvního stupně přerušeno (usnesení ze dne 20. 6. 2018, č. j. 12 C 247/2016-137). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2022, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, , byl zrušen konkurs na majetek žalovaného po splnění rozvrhového usnesení. Podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty byla žalobcem přihlášená předmětná pohledávka v celkové výši 282 843,40 Kč (jistina 205 486 Kč a úroky z prodlení z nezaplacených částek jistiny kapitalizované od prvního dne prodlení do data podání přihlášky 31. 8. 2017) poměrně uspokojena částkou 95 021,69 Kč (33,5951585 %). Žalobce v reakci na skončení insolvenčního řízení vzal podáním ze dne 4. 10. 2022 žalobu vůči žalovanému ohledně částky 95 021,69 Kč zpět, z níž částka 69 033,36 Kč byla započtena na dlužnou jistinu a zbytek na úrok z prodlení kapitalizovaný částkami ve výši 7 438,80 Kč, 1 275,01 Kč a 17 274,54 Kč. Řízení o zaplacení částky 69 033,36 Kč bylo zastaveno nyní již pravomocným I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně; usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 12 C 247/2016-281, pak soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 25 988,35 Kč, Anonymizováno6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byly v roce 2012 na základě objednávek uzavřeny dvě smlouvy o dílo na stavbě , Anonymizováno, , adresa, , a to svářečské a montérské práce za cenu 60 000 Kč (objednávka žalovaného č. OB/2012007/JZ) a montérské práce a dopojení jednotek v 8. NP na téže stavbě za cenu 10 000 Kč (objednávka žalovaného č. OB /201201/JZ). Účastníci uzavřeli v témže roce ještě jednu smlouvu o dílo, a to na stavbě , Anonymizováno, , adresa, na svářečské a montérské práce za cenu 900 000 Kč (objednávka žalovaného č. OB/201212/JZ), přičemž u této smlouvy měl soud za prokázáno, že žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil jen částečně, když pro neplacení ze strany žalovaného od uvedené smlouvy odstoupil, což nebylo ze strany žalovaného vyvráceno. Žalovaný objednávky podepsal, žalobce je akceptoval provedením prací a tím došlo k uzavření smluv o dílo dle § 536 obch. zák. Žalobce akceptoval rovněž žalovaným navrhovanou cenu díla, určenou v jednotlivých objednávkách, a práce skutečně provedl v rozsahu odpovídajícím vystaveným fakturám, což doložil jednotlivými fakturami, stavebním deníkem a e-mailovou komunikací účastníků. Soud, vycházeje z upraveného seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení, dále uvedl, že žalovaný v insolvenčním řízení pohledávky žalobce nepopřel, což lze posoudit jako písemné uznání závazku vůči žalobci ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák., a tento hmotněprávní úkon zůstal v platnosti a účinnosti nedotčen i po zrušení konkursu na majetek žalovaného podle § 312 odst. 1 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že žalobce část pohledávky již obdržel z rozvrhu v insolvenčním řízení a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, soud žalobě vyhověl v rozsahu neuspokojené jistiny a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou zbytku závazku přiznal žalobci i úroky z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák., resp. podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a v tomto sporu plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 53 124,30 Kč vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem. Doplňujícím rozsudkem uložil soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, povinnost žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 10 275 Kč vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení osvobozen od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. n) tohoto zákona.

7. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: přihlášky pohledávky ze dne 30. 8. 2017, zápisu o přezkumném jednání ze dne 19. 9. 2018, vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem ze dne 20. 9. 2018, zpětvzetí popření pohledávky ze dne 8. 1. 2019 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, . Z přihlášky pohledávky bylo zjištěno, že v insolvenční věci žalovaného jako dlužníka přihlásil žalobce dne 30. 8. 2017 svou pohledávku z titulu nezaplacených fakturovaných svářečských a montérských prací ve výši 282 843,40 Kč. Šlo o pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, konkrétně dlužná jistina činila 205 486 Kč a částka 77 357,40 Kč představovala úroky z prodlení z nezaplacených částek jistiny kapitalizované od prvního dne prodlení do data podání přihlášky. Ze zápisu o přezkumném jednání a první schůzi věřitelů ze dne 19. 9. 2018 vyplynulo, že žalovaný jako dlužník se tohoto jednání neúčastnil, u pohledávky č. 5 (přihlášená pohledávka žalobce) je uvedeno, že je popřena správcem co do pravosti, dlužník nepopírá. Insolvenční správce ve vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 20. 9. 2018 informoval, že popřel přihlášenou předmětnou pohledávku žalobce s tím, že stanoviskem dlužníka je: uznává. Podáním ze dne 8. 1. 2019 učinil insolvenční správce zpětvzetí popření pohledávky žalobce s tím, že tato pohledávka je zjištěna ve výši 282 843,40 Kč. Podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, , o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty byla žalobcem přihlášená pohledávka v celkové výši 282 843,40 Kč uspokojena v poměru 33,5951585 %, tj. částkou 95 021,69 Kč. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí. Soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování a v potřebném rozsahu zjistil veškeré skutečnosti rozhodné pro právní posouzení dané věci.

8. S odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 ve spojení s § 3074 odst. 1 o. z. odvolací soud posuzoval práva a povinnosti účastníků vzniklé ze smluv o dílo podle dosavadních právních předpisů, tj. obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (obch. zák.), neboť všechny tři smlouvy o dílo byly uzavřeny v roce 2012.

9. Podle § 536 odst. 1 obch. zák., smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci, nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

10. Podle § 536 odst. 3 obch. zák., cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

11. Podle § 546 odst. 1 věta první obch. zák., objednatel je povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě.

12. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl závěru, že mezi žalobcem v postavení zhotovitele a žalovaným v postavení objednatele byly uzavřeny smlouvy o dílo podle § 536 a násl. obch. zák., v nichž se žalobce zavázal provést pro žalovaného svářečské a montérské práce na stavbách , Anonymizováno, , adresa, a , Anonymizováno, , adresa, a žalovaný se zavázal za toto dílo zaplatit cenu, kterou žalobce vyúčtoval fakturou č. 2/2012 na částku 60 000 Kč, splatnou dne 29. 6. 2012, fakturou č. 7/2012 na částku 10 000 Kč, splatnou dne 10. 8. 2012 a fakturou č. 16/2012 na částku 135 486 Kč, splatnou dne 30. 9. 2012.

13. Ve vztahu k námitkám žalovaného, které uplatnil ve svém odvolání, nutno konstatovat, že totožné skutečnosti byly ze strany žalovaného uplatněny v rámci jeho obrany proti žalobě v řízení před soudem prvního stupně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že soud prvního stupně se se všemi námitkami žalovaného logicky a komplexně vypořádal způsobem, se kterým se ztotožňuje i soud odvolací. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce prokázal, že mezi účastníky byly smlouvy o dílo platně uzavřeny, a to na základě objednávek žalovaného, které žalobce akceptoval a sjednané práce pro žalovaného provedl. Mezi účastníky došlo i k dohodě o ceně díla, kterou žalovaný navrhl v jednotlivých objednávkách. Žalobce tento návrh ceny díla akceptoval a v souladu s objednávkami také cenu díla žalovanému jednotlivými fakturami vyúčtoval. Lze souhlasit i se závěrem, že žalobce sjednané práce skutečně provedl a dílo také žalovanému předal, což bylo doloženo fakturami, stavebním deníkem, položkovým rozpočtem a e-mailovou komunikací účastníků, jež ve svém souhrnu tvoří ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec důkazů, které ve svém důsledku vylučují jakoukoli pochybnost o uzavření smluv a provedení a předání díla ze strany žalobce, kterému tak podle § 554 odst. 1 obch. zák. vzniklo právo na zaplacení díla.

14. S námitkami žalovaného lze souhlasit toliko v tom, že z informace o tom, že žalovaný nepopírá přihlášenou pohledávku žalobce, vyplývající ze Zápisu o přezkumném jednání a první schůzi věřitelů ze dne 19. 9. 2018, nelze vyvodit, že žalovaný tímto učinil hmotněprávní úkon uznání závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. Z obsahu zápisu je zřejmé, že žalovaný se tohoto přezkumného jednání neúčastnil a „nepopření“ pohledávky tak bylo provedeno konkludentně. K tomu v podrobnostech soud odkazuje na komentář k § 192 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan. § 192 [Popření přihlášených pohledávek]. In: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání [4. aktualizace]. Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č.

14. Dostupné na beck-online.cz.), v němž je mimo jiné uvedeno, že „protipólem popření přihlášené pohledávky je její nepopření. Přestože bývá v insolvenční praxi zhusta formulováno jako „uznání“, je nutné jej jako kterýkoli jiný procesní úkon hodnotit podle obsahu (§ 41 odst. 2) a zcela jistě jej nelze ztotožňovat s uznáním dluhu ve smyslu § 2053 ObčZ. Nepopření pohledávky může být buď výslovné, anebo provedené konkludentně (Rc 72/2007). Je třeba si uvědomit, že rozhodným procesním úkonem je pouze popření pohledávky, a proto nevyjádření stanoviska k přihlášené pohledávce má stejný význam jako explicitní „uznání“. Účastníci insolvenčního řízení (dlužník a přihlášení věřitelé) mají právo popírat přihlášené pohledávky, nemají však povinnost se k těmto pohledávkám vyjadřovat. Absence popření pohledávky z jejich strany v zákonné lhůtě vyjadřuje jejich postoj stejně jako její výslovné „uznání“. Jinak je tomu u insolvenčního správce, jenž má při přezkumu pohledávek jiné postavení a od nějž se naopak žádá výslovné stanovisko, zda pohledávku popírá nebo nikoliv. Přesto však platí, že procesním úkonem je jen popření a že „nepopření“ je vlastně jen absencí (neprovedením) popěrného úkonu.“ Přestože žalovaný svůj závazek vůči žalobci výslovně neuznal, vyplývá jeho povinnost zaplatit žalobci sjednanou cenu díla ze skutečností blíže popsaných v předchozím odstavci tohoto odvodnění.

15. Odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho II. výroku, kterým bylo žalobě (v rozsahu omezeném částečným zpětvzetím žaloby) vyhověno, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Pro větší srozumitelnost potvrdil odvolací soud tento rozsudek ve znění uvedeném v I. výroku tohoto rozsudku s tím, že soudem prvního stupně přiznaný 7,75% úrok z prodlení ročně- z částky 60 000 Kč, od 30. 6. 2012 do 31. 8. 2017, snížený o 7 438,80 Kč, nahradil výrazem „kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14 703,67 Kč“,- z částky 10 000 Kč, od 11. 8. 2012 do 31. 8. 2017, snížený o 1 275,01 Kč, nahradil výrazem „kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 520,20 Kč“- z částky 135 486 Kč, od 1. 10. 2012 do 31. 8. 2017, snížený o 17 274,54 Kč, nahradil výrazem „kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 34 145,18 Kč“.Vyšel z přihlášky žalobce v insolvenčním řízení, v níž byl 7,75% úrok z prodlení ročně z částky 60 000 Kč od 30. 6. 2012 do 31. 8. 2017 kapitalizován částkou 22 142,47 Kč (na jehož poměrné uspokojení byla z rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka poskytnuta částka 7 438,80 Kč), úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 11. 8. 2012 do 31. 8. 2017 kapitalizován částkou 3 795,21 Kč (na jehož poměrné uspokojení byla poskytnuta částka 1 275,01 Kč), a úrok z prodlení z částky 135 486 Kč od 1. 10. 2012 do 31. 8. 2017 kapitalizován částkou 51 419,72 Kč (na jehož poměrné uspokojení byla poskytnuta částka 17 274,54 Kč).

16. Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný IV. výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

17. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení ani zrušení výroku o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku, odvolací soud toto rozhodnutí změnil. Rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. V části, ve které bylo řízení zastaveno, vzal žalobce svou důvodně podanou žalobu zpět s tím, že jeho nárok byl částečně uspokojen. Ve zbytku žalobního návrhu byl úspěšný, proto soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 47 884,30 Kč, které mu vznikly zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), za čtyři úkony právní služby po 9 140 Kč, určená z tarifní hodnoty 205 486 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby a účasti na dvou jednáních soudu dne 13. 10. 2017 a 14. 2. 2018, a za jeden úkon právní služby ve výši 3 900 Kč určený z tarifní hodnoty 69 033,36 Kč za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 4. 10. 2022, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč za každý z těchto úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši 1 800 Kč za 18 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 a. t., cestovné ve výši 2 033,30 Kč a 2 091 Kč k dvěma jednáním soudu na trase z , adresa, a zpět za celkem 346 km za každou vykonanou cestu osobním automobilem , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropského společenství 6 litrů/100 km, jeho ceně ve výši 29,50 Kč/litr a sazbě náhrady 3,90 Kč/km za cestu dne 13. 10. 2017 podle vyhlášky č. 440/2016 Sb., a jeho ceně ve výši 30,50 Kč/litr a sazbě náhrady 4 Kč/km za cestu dne 14. 2. 2018 podle vyhlášky č. 463/2017 Sb.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalovaný coby odvolatel nebyl v řízení úspěšný, avšak žalobci náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.