28 Co 202/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 20 793 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. srpna 2023, č. j. 26 C 104/2023-115,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 731,10 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta A, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 998 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 795 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 143,69 Kč za dobu od 12. 12. 2022 do 11. 4. 2023 a 15% úroku z prodlení ročně z částky 20 793 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, jeho I. a III. výroku, podala žalovaná včas odvolání. Namítla, že nedošlo k jejímu bezdůvodnému obohacení, protože finanční prostředky z poskytnutého úvěru byly na její účet zaslány a následně odčerpány bez jejího vědomí a souhlasu. Svědek , jméno FO, měl přístup k účtu žalované a bez jejího vědomí a souhlasu na něj nechal zasílat finanční prostředky z úvěrových smluv, které uzavíral jménem žalované. Tyto prostředky následně odčerpával pro svoji potřebu, což bylo prokázáno jeho svědeckou výpovědí a výpisy z účtu. Žalovaná nebyla schopna zjistit, že na její účet přicházejí další finanční prostředky, protože tyto byly svědkem okamžitě odčerpány a výpisy z účtu jí nebyly zasílány. Došlo k zneužití osobních údajů, dokladů a účtu žalované, což žalovaná nevěděla. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se soudem prvního stupně s tím, že považuje za prokázané, že finanční prostředky byly poskytnuty na účet žalované, která měla k tomuto účtu jediná dispoziční právo a zároveň nebylo prokázáno, že by byl úvěr uzavřen bez jejího vědomí. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 4 o. s. ř. přezkoumal rozsudek pro uznání soudu prvního stupně a řízení mu předcházející jen z důvodu uvedených v ustanovení § 205b o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden v II. výroku a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu dne 11. 4. 2023, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 793 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 143,69 Kč za dobu od 12. 12. 2022 do 11. 4. 2023 a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 20 793 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13. 4. 2022, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 4. 2022 smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek; smlouva byla uzavřena v okamžiku, kdy žalobkyně odsouhlasila žádost žalované o poskytnutí částky 15 000 Kč na její účet. Dospěl k závěru, že žalovaná předmětnou smlouvu vědomě, za přítomnosti syna , jméno FO, , uzavřela, protože k žádosti byl doložen její občanský průkaz, na číslo jejího mobilního telefonu byl odeslán kód, který byl do žádosti o úvěr zadán stejného dne v 17:24 hodin. Žalovaná souhlasila se zřízením internetového bankovnictví umožňujícím přístup na svůj bankovní účet z mobilního telefonu svého syna , jméno FO, a poskytla mu všechny potřebné přístupové údaje. Tvrzení žalované, že smlouvu uzavřel její syn bez jejího vědomí a souhlasu, považoval soud i po provedeném jeho výslechu za neprokázané; soud poukázal jednak na příbuzenský vztah mezi žalovanou a svědkem, ale i na rozpory v jeho výpovědi. Soud dále uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pokud řádně a s odbornou péčí neprověřila příjmy a výdaje žalované a poskytla jí úvěr bez ověření její schopnosti splácet. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) je smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalobkyně má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., které vzniklo výlučně na straně žalované, a to výplatou částky 15 000 Kč na její účet, k němuž měla dispoziční právo pouze žalovaná. Skutečnost, že žalovaná umožnila čerpání prostředků ze svého účtu svému synovi sdělením přístupových údajů k internetovému bankovnictví či prostřednictvím platební karty po sdělení jejího PINu, nic nemění na povinnosti žalované vyplacenou a dosud nevrácenou částku žalobkyni vrátit. Došlo-li následně synem žalované k převodu peněžních prostředků z předmětného úvěru na jeho účet, či k jejich výběru z bankomatu, ač bez jejího souhlasu, je na žalované, aby svůj nárok uplatnila vůči svému synovi v samostatném řízení, v němž ponese břemeno tvrzení a důkazní, neboť nelze tuto povinnost přenášet na žalobkyni, jež splnila své povinnosti výplatou částky 15 000 Kč na bankovní účet uvedený v žádosti o poskytnutí úvěru, k čemuž se ve smlouvě zavázala. S ohledem na neplatnost smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na úroky, poplatky, náklady či smluvní pokutu. Nevznikl jí ani nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná se do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. doposud nedostala. Zaslané výzvy nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, které nastalo až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele tak, že spotřebitel vrací jistinu podle svých možností. S ohledem na uvedené soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 11 998 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 15 000 Kč a dosud vrácenou částkou 3 002 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla úspěšná pouze z části (52 %) a žalovaná byla úspěšná v obdobném rozsahu (48 %).

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení plněním z absolutně neplatné smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 4. 2022, nebo zda se na úkor žalobkyně obohatila jiná, od žalované odlišná osoba, která dle tvrzení žalované zneužila její osobní údaje, doklady a účet a jménem žalované, avšak bez jejího vědomí a souhlasu, smlouvu s žalobkyní uzavřela. Závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nebyl v odvolacím řízení rozporován.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny – přípisu , právnická osoba, . ze dne 10. 8. 2023, z něhož bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Ke dni 13. 4. 2022 byla na tento účet připsána platba částky 15 000 Kč z účtu žalobkyně. Dispoziční oprávnění k účtu má pouze žalovaná. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 4 odst. 1 o. z., má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je namístě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Toto bezdůvodné obohacení vzniklo výlučně na straně žalované, na jejíž běžný účet (uvedený v žádosti o poskytnutí úvěru) byly finanční prostředky žalobkyní poskytnuty. V řízení bylo prokázáno, že dispoziční oprávnění k tomuto účtu měla pouze žalovaná a byla na něj připsána platba z předmětné úvěrové smlouvy. Pokud žalovaná vědomě svému synovi předala všechny přístupové údaje ke svému účtu včetně těch, které umožňovaly autorizaci smlouvy, zmocnila jej, aby za ni jednal, přičemž se jedná o zmocnění přímé, kdy syn žalované jednal jejím jménem a na její účet. Tím také žalovaná přijala riziko, že může dojít k jejich zneužití, a současně svou hrubou neopatrností přispěla ke vzniku dané situace vedoucí k uzavření smlouvy. V tomto směru lze akcentovat i běžnou opatrnost a rozum průměrného člověka ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. při nakládání s bankovními údaji, hesly a dalšími osobními doklady a z toho pramenící právní následky jednání majitele účtu, který takové údaje vědomě poskytne třetím osobám. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení v podobě rozdílu mezi vyplacenou a dosud nesplacenou jistinou ze smlouvy o úvěru, neboť tato smlouva byla uzavřena na jméno žalované, žalobkyně jako věřitel postupovala v dobré víře a poskytla plnění podle uzavřené, byť neplatné, smlouvy a žalovaná jako majitel účtu sama svou hrubou nedbalostí přispěla ke vzniku tohoto bezdůvodného obohacení.

12. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho I. výroku, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 998 Kč, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný III. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 4 371,10 Kč vzniklých zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby po 1 580 Kč (podání písemného vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024, náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 821,10 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.