28 CO 206/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Evy Gregorové a Mgr. Jitky Múčkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. října 2021, č. j. 213 C 1/2020-50,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně v částce odpovídající odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka žalované, o níž bude pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně, a zaplatit ji České republice – Městskému soudu v Brně do tří dnů od právní moci takového rozhodnutí.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce odpovídající odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka žalované, o níž bude pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně, a zaplatit ji České republice – Městskému soudu v Brně do tří dnů od právní moci takového rozhodnutí.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč (I. výrok). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku, která bude určena v samostatném usnesení o určení odměny ustanoveného opatrovníka do tří dnů od právní moci předmětného rozhodnutí (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že jí se nepodařilo prokázat uzavření kupní smlouvy, co bylo předmětem této smlouvy, dodání zboží žalované, kupní cenu, její určení a splatnost. Vyjádřila přesvědčení, že fakturace obsahovala konkrétní položky za dodávku, která byla uzavřena na základě ústní, e-mailové a telefonické komunikace v rámci dotačních titulů třetí osoby a z výpisu z účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaná provedla na tuto fakturu částečnou platbu. Žalobkyně nesouhlasila proto ani s názorem soudu, který z částečné úhrady faktury nedovodil uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Pokud by žalované nebylo ze strany žalobkyně plněno, žalovaná by pochopitelně fakturu jako nedůvodnou vrátila. Poukázala na to, že opatrovník žalované se k otázce částečné úhrady faktury nevyjádřil, přičemž dle názoru žalobkyně, u částečné platby přesahující 50 % by mělo platit, že důkazní břemeno, proč nebyla uhrazena také zbývající část, by mělo být na straně žalované. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni bude přiznán nárok na zaplacení částky 200 000 Kč včetně nákladů řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání považovala napadený rozsudek za věcně správný s tím, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ani břemeno tvrzení, že byla uzavřena kupní či jiná smlouva, jaké zboží mělo být na základě této smlouvy dodáno, jaký byl dohodnut způsob úhrady za dodané zboží. Jde-li o uznání dluhu, z provedené platby není zřejmé, na co bylo ze strany žalované hrazeno. Argumentace žalobkyně, že touto částečnou platbou došlo k uznání dluhu, je nedůvodná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná částka představuje částečně neuhrazenou fakturu za dodávku zboží. Z fakturované částky 434 022 Kč bylo uhrazeno 234 022 Kč. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že obchodní případ se týkal pobočky žalobkyně ve [obec], objednávka jednotlivých komponentů mezi touto pobočkou a žalovanou byla učiněna formou e-mailové zprávy, s největší pravděpodobností v listopadu 2016. [příjmení] zboží měla být pro [právnická osoba] [obec], jak je uvedeno na faktuře i dodacím listu. Nicméně faktura i dodací list byly převzaty žalovanou, k dodávce zboží došlo dne [datum], dne [datum] byla faktura částečně uhrazena, jak dokládá bankovní výpis. Z této částečné úhrady faktury žalobkyně dovozovala uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z. Žalovaná, jež je v tomto řízení zastoupena opatrovníkem ustanoveným podle § 29 odst. 2 o. s. ř. usnesením soudu ze dne 23. 6. 2020, č. j. 213 C 1/2020-29, ve svém vyjádření k žalobě rozporovala uzavření smlouvy, dodání a také převzetí zboží. Uvedla, že z podané žaloby není zřejmé, kdy a jakým způsobem měla být uzavřena kupní smlouva a co bylo jejím předmětem. Z dodacího listu není rovněž zřejmé, kdo měl zboží převzít, neboť na dodacích listech a faktuře je jako osoba příjemce uvedena [právnická osoba], tedy osoba od žalované odlišná. Je tedy důvodné se domnívat, že žalovaná zboží vůbec nepřevzala; u podpisu přebírající osoby není uvedena žádná společnost. Nebyla rovněž doložena žádná objednávka zboží ze strany žalované. Z procesní opatrnosti žalobkyně také vznesla námitku promlčení.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění se nejprve vypořádal s námitkou promlčení, kterou neshledal důvodnou. Dále uvedl, že žalobkyni se nepodařilo prokázat uzavření kupní smlouvy, co bylo jejím předmětem, dodání zboží žalované, kupní cenu, její určení a splatnost. Z předložených dokladů neplyne závazek žalobkyně, že žalované odevzdá zboží a umožní jí nabýt vlastnické právo ke zboží, a už vůbec ne závazek žalované, že zboží převezme a zaplatí žalobkyni kupní cenu. Není zřejmé, komu žalobkyně zboží odevzdala, neboť dodací listy o převzetí zboží žalovanou nesvědčí. Žalobkyně rovněž neunesla důkazní břemeno k místu plnění, tedy k dohodě o tom, že předmětné zboží mělo být dodáno a převzato na pobočce ve [obec], nepředložila ani žádný důkaz ke svému tvrzení, že zboží mělo být žalovanou objednáno elektronicky na pobočce žalobkyně ve [obec]. Žalobkyně též pouze tvrdila, avšak neprokázala, že faktura a dodací listy byly převzaty žalovanou, že došlo k dodávce dne [datum] a že byla dohodnutá splatnost ceny za zboží ke dni [datum], a pasivní zůstala i co do tvrzení, že smluvní strany měly vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny. Z předloženého výpisu z bankovního účtu soud nemohl uzavřít, a to kvůli chybějící identifikaci platby, že žalovaná částečně plnila na předmětnou fakturu. Faktura není zavazovacím důvodem, z tohoto daňového dokladu není zřejmé žádné smluvní ujednání. Soud prvního stupně dále konstatoval, že platbu, kterou žalobkyně prokazovala výpisem z účtu, nelze podřadit pod ustanovení § 2054 odst. 2 o. z.; dluh žalované prokázán nebyl a v kontextu předložených důkazů nelze vyvozovat, že žalovaná plnila částečně na fakturu [číslo] tímto částečným plněním uznala i zbytek dluhu. Soud rovněž zdůraznil, že žalobkyně nedoplnila rozhodující skutečnosti, přestože byla k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzývána usnesením ze dne [datum], č., j. 213 C 1/2020-13, nedostavila se ani na jednání soudu a nemohl tak být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ustanovením § 148 o. s. ř. s tím, že po vyúčtování odměny opatrovníka a pravomocném rozhodnutí o ní bude přiznaná odměna opatrovníku vyplacena a až tehdy vzniknou státu náklady řízení, k jejichž úhradě byla již nyní obecně zavázána neúspěšná žalobkyně.

7. Odvolací soud, aniž by doplňoval či opakoval dokazování, vycházel při posouzení věci ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně. Se zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Stejně tak pokládá odvolací soud za správné i právní závěry soudu prvního stupně.

8. Podle § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

9. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že poskytnutí finančního plnění, které žalobkyně dokládala výpisem z účtu, nemohlo mít za následek vznik vyvratitelné právní domněnky existence zbytku dluhu v době jeho uznání ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Z výpisu z účtu je zřejmé, že dne [datum] byla odepsána z účtu žalované ve prospěch účtu žalobkyně částka 234 022 Kč, ovšem bez bližší identifikace platby, a nelze tak nade vší pochybnost určit, že uvedená platba byla hrazena na předmětnou fakturu [číslo]. Toto číslo je na předloženém výpisu z účtu zaznamenáno pouze jako rukou psaná poznámka, přičemž není zřejmé, kdo tak učinil, resp. nelze s určitostí konstatovat, že by takovou identifikaci platby učinila strana žalovaná a tím označila svůj dluh, na jehož úhradu poskytuje finanční plnění. V situaci, kdy žalobkyně neprokázala vznik smluvního vztahu mezi účastníky a z něj vyplvající pohledávky vůči žalované, jak bude dále vysvětleno, není pak důvodná ani odvolací námitka žalobkyně, že bylo na žalované straně, aby vysvětlila či prokázala, proč neuhradila zbytek dluhu.

10. Podle § 2079 odst. 1 o. z se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Podle § 2087 o. z., prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou. Podle § 2118 o. z., kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

12. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem by bylo dodání zboží žalované, nebylo ani prokázáno, o jaké konkrétní zboží mělo jít, jakým způsobem byla určena kupní cena a jaká byla její splatnost. Stejně tak nebylo prokázáno, že zboží bylo žalované ze strany žalobkyně dodáno. Odvolací soud připomíná, že podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. platí, že k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. Okruh takových skutečností je určován hypotézou hmotněprávní normy, jíž se sporný právní vztah řídí; tato norma určuje jednak rozsah důkazního břemene, tj. okruh skutečností, které musí být jako rozhodné prokázány, jednak nositele důkazního břemene, a to v závislosti na tom, jak vymezuje práva a povinnosti účastníků hmotněprávního vztahu. Tvrdí-li účastník rozhodné skutečnosti, tedy splní-li povinnost tvrzení, je následně zatížen povinností důkazní, tj. povinností označit důkazy potřebné k prokázání tvrzení, na kterých zakládá uplatněné právo nebo obranu proti němu (§ 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 120 odst. 1 věta prvá o. s. ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně prvotně v žalobě uplatňovala svůj nárok vůči žalované pouze s odkazem na částečně neuhrazenou fakturu [číslo] za dodávku zboží. Soud prvního stupně správně konstatoval, že samotná faktura není zavazovacím důvodem, neboť faktura jako účetní doklad není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky. Bylo proto procesní povinností žalobkyně jednak tvrdit, ale také prokázat jak existenci kupní smlouvy včetně jejího konkrétního obsahu, tak také skutečnost, že zboží, jež mělo být předmětem této smlouvy, bylo žalované skutečně dodáno. Z faktury samotné žádné konkrétní údaje či ujednání účastníků o uzavření kupní smlouvy nevyplývají. Vzhledem k tomu, že na faktuře i dodacích listech bylo označeno vícero subjektů (žalobkyně jako dodavatel s prodejním místem [ulice a číslo], [obec], žalovaná jako odběratel vystupující pod tehdejší obchodní formou [právnická osoba] a společnost [právnická osoba] jako příjemce) bylo na žalobkyni, aby náležitě objasnila vztah mezi těmito subjekty a prokázala, že kupní smlouva byla skutečně uzavřena mezi ní a žalovanou, což z faktury ani dodacích listů nebylo možno vyvodit. Žádné takové důkazy však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila a nejasnosti ohledně vztahu mezi výše uvedenými subjekty žalobkyně neodstranila ani v průběhu dalšího řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně rovněž správně dovodil, že nebylo prokázáno ani dodání zboží žalované. Přestože žalobkyně tvrdila, že zboží převzala žalovaná, z dodacích listů tato skutečnost nevyplývá. Zatímco na straně žalobkyně je zcela zřejmé, kdo dodací listy vystavil, a to z podpisu osoby, která je vystavila s připojením označení obchodní firmy žalobkyně, na straně příjemce je pouze blíže neurčený podpis neidentifikované osoby bez označení obchodní firmy společnosti, která měla dodané zboží převzít. Odvolací soud má za to, že dodací listy nesvědčí o předání zboží žalované a žalobkyně soudu nepředložila žádné další důkazy, které by převzetí zboží ze strany žalované prokázaly. Z uvedených skutečností lze vyvodit závěr, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně existence kupní smlouvy mezi účastníky a dodání zboží žalované. Další možnosti být poučena o své povinnosti tvrzení a důkazní se žalobkyně vzdala, neboť se nedostavila k nařízenému jednání před soudem prvního stupně a poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. jí tak nemohlo být dáno. Žalobkyně omluvila svou neúčast také na jednání před odvolacím soudem, proto jí nemohlo být dáno poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ani ze strany odvolacího soudu. Pokud žalobkyně neunesla břemeno důkazní a neprokázala ani dodání zboží žalované, nebylo možno žalobě vyhovět jak z titulu kupní smlouvy, tak z titulu případného bezdůvodného obohacení.

14. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho I. výroku, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.).

15. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení ani zrušení výroku o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku, odvolací soud toto rozhodnutí změnil, tak aby odpovídalo ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. V projednávané věci byla opatrovníkem žalované ustanovena advokátka, která má právo na odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů podle sazeb mimosmluvní odměny uvedených ve vyhlášce [číslo] Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Je-li advokátka plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o tuto daň. S ohledem na výsledek sporu je to žalovaná, která má pode § 142 odst. 1 o. s. ř. jako procesně úspěšný účastník tohoto řízení nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátkou jako ustanoveným opatrovníkem, je žalobkyně povinna zaplatit podle § 149 odst. 2 o. s. ř. přisouzenou náhradu nákladů řízení státu. O konkrétní výši odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů opatrovníka žalované rozhodne usnesením soud prvního stupně.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná, která byla zcela úspěšná i v odvolacím řízení a má právo na náhradu nákladů řízení, je současně zastoupena advokátkou jako ustanoveným opatrovníkem. Proto je procesně neúspěšná žalobkyně povinna nahradit na účet státu náklady řízení žalované před odvolacím soudem spočívající v náhradě hotových výdajů a odměny ustanoveného zástupce, o jejichž konkrétní výši rozhodne usnesením soud prvního stupně (III. výrok tohoto rozhodnutí).