28 CO 215/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Zdeňka Bureše a soudců JUDr. Evy Gregorové a JUDr. Jiřího Vávry ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D., LL.M. sídlem adresa proti žalované: ; Ing. jméno příjmení , narozena datum , IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa vedl. účastník: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 15 000 EUR s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, č.j. 242 C 61/2016-300, odvolání vedlejšího účastníka proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. září 2021, č.j. 242 C 61/2016-336,

I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2020, č. 242 C 61/2016-300, doplněný usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. září 2021, č. 242 C 61/2016-336, se ve výroku č. I potvrzuje.

II. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2020, č.j. 242 C 61/2016-300, doplněný usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. září 2021, č.j. 242 C 61/2016-336, se ve výroku č. II a č. III potvrzuje v tomto znění: Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 193 838,50 Kč a zaplatit ji zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M., advokátovi, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 68 328,70 Kč a zaplatit ji zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M., advokátovi, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 242 C 61/2016-300, rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 EUR od 7. 8. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem č. I) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 193 838,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem č. II). Tento rozsudek soudu prvního stupně byl doplněn usnesením tohoto soudu ze dne 15.9.2021 č. j. 242 61/2016-336, jímž soud prvního stupně rozhodl o povinnosti vedlejšího účastníka nahradit společně se žalovanou náklady řízení žalobkyni.

2. Odvolací soud vzhledem k problematice sporu, žalobním tvrzením žalobkyně, obraně žalované a mezi účastníky sporných skutečností výjimečně uvádí podstatnou část napadeného rozsudku soudu prvního stupně, včetně zjištění, jež soud prvního stupně učinil z provedených důkazů, stejně jako některých podstatných podáních účastníků.

3. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně těmi skutečnostmi, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15.000 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7.8.2015 do zaplacení, na základě žalobních tvrzení, v rozsahu jejich doplnění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb patentového zástupce, na jejímž základě žalovaná coby patentová zástupkyně registrovaná u Komory patentových zástupců poskytovala žalobkyni odbornou pomoc ve věcech průmyslového vlastnictví žalobkyně. E-mailem ze dne 15.8.2011 objednala žalobkyně u žalované provedení rešerše za účelem zjištění, zda výrobek - box, zásobník na cigaretové papírky Futurola zobrazený na jí přiložené fotografii, je chráněn nějakým patentem či průmyslovým vzorem. Rešeršní zprávou ze dne 17.8.2011 poskytla žalovaná žalobkyni mj. svůj závěr, že pokud jde o přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., kterou vyhledala, tato přihláška řeší pouze držák, do kterého se box s papírky vkládá. Na základě poskytnuté rešerše začala žalobkyně v rámci zakázky vyrábět zásobní boxy„ Amazigh“ na cigaretové papírky, které následně dodala obchodnímu partnerovi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., sídlící v Rotterdamu, Nizozemsko, která zásobní boxy nabízela koncovým zákazníkům v Nizozemsku. V reakci na distribuci předmětných zásobních boxů podala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. žalobu k Okresnímu soudu v Haagu, kterou se domáhala mj. určení, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. porušila uvedeným prodejem zásobních boxů práva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. k jejím patentům, a rovněž požadovala poskytnutí informací o dodavateli těchto boxů. Z následné komunikace se žalovanou vyplynulo již změněné stanovisko žalované o tom, že nizozemský patent č. NL [číslo] (dále rovněž označován zkráceně„ č. NL 451“) a evropský patent č. EP [číslo] chrání jak držák, tak také zásobní box na cigaretové papírky; žalovaná za svoje pochybení prostřednictvím e-mailu omluvila. Rozhodnutím ze dne 29.1.2014 Okresní soud v Haagu, Nizozemí, vyhověl žalobě [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a mimo jiné uložil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. uhradit náklady soudního řízení. Tento nizozemský patent byl [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. napaden pro nedostatek podmínek patentovatelnosti, avšak Okresní soud Haagu rozhodl dne 29.1.2014 o tom, že patent je platný a že předmětné výrobky dodané [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. ze strany žalobkyně spadají do rozsahu tohoto patentu. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. poté kontaktovala žalobkyni a žádala o uhrazení fixní částky 20.000 EUR, představující definitivní návrh kompenzace za porušení patentových práv. Následně uzavřela žalobkyně se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. dohodu o narovnání ze dne [datum], v níž se zavázala mj. uhradit jednorázovou částku 15.000 EUR a zničit veškeré zboží, porušující práva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. k jejím patentům, přičemž uzavření této dohody žalobkyně označila za nevyhnutelné v návaznosti na rozhodnutí haagského soudu deklarujícího platnost patentů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., kterou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. v průběhu tamního soudního řízení, za neoficiální podpory žalobkyně, zpochybňovala. Dopisem ze dne 15.6.2015 byla žalovaná ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě škody 15.000 EUR, převzetí dopisu s předžalobní výzvou žalovaná potvrdila dopisem ze dne 7.7.2015 a záležitost předala své odpovědnostní pojišťovně. Žalobkyně tak předžalobní upomínku považovala za doručenou nejpozději ke dni 7.7.2015 a splatnost požadované částky v určené lhůtě 30 dnů počítala k datu 6.8.2015. Odpovědnostní pojišťovna žalované dopisem ze dne 21.1.2016 sdělila, že žalovaná za předmětnou škodu neodpovídá, s odkazem na informace poskytnuté v tzv. druhé rešerši ze dne 12.3.2012, což mělo dle pojišťovny způsobit zproštění odpovědnosti žalované vůči žalobkyni. Žalobkyně poukázala na objektivní odpovědnost stanovenou zákonem pro patentového zástupce a současně poukázala na nutnou míru znalostí a pečlivosti na straně žalované coby odborníka v daném oboru a uvedla, že žalovaná při vypracování zadané rešerše nesprávně a neodborně interpretovala rozsah ochrany patentů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Současně uvedla, že po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby si závěry žalované jakožto odborníka následně ověřovala, když nebyly pochybnosti ohledně správnosti jí uváděných informací.

4. Podáním ze dne 9.5.2017 se žalobkyně vyjádřila k okolnostem zaslání předžalobní výzvy žalované, která byla učiněna nikoli prostřednictvím právního zástupce; poukázala na skutečnost, že zahájení předmětného řízení nebylo pro žalovanou překvapující, předcházela mu vzájemná komunikace k otázce úhrady předmětné škody. Z procesní opatrnosti zaslala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce opakovanou výzvu k uhrazení dlužné částky i po zahájení řízení.

5. Ve věci byl dne 18.5.2017 vydán platební rozkaz, kterým bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná dne 7.6.2017 odpor, odůvodněný podáním ze dne 3.7.2017 a doplněný dalšími vyjádřeními. Žalovaná mimo jiné uvedla, že dotaz ze strany žalobkyně ze dne 15.8.2011 byl formulován velmi vágně, výrobek byl specifikován pouze jako„ box s 1700 lístky na balení cigaret“ a v příloze byla zaslána pouze fotografie výrobku, bez podrobnější technické specifikace nebo technického popisu řešení či konstrukce výrobku. Považovala tento dotaz pouze za předběžný průzkum trhu. Dne 17.8.2011 zaslala žalobkyni rešeršní zprávu, jejíž rozsah vymezila odkazem na české vynálezy a užitné vzory, české průmyslové vzory, mezinárodní přihlášky PCT, evropské patenty, mezinárodní průmyslové vzory a komunitární průmyslové vzory. Rešeršní zpráva se jakkoliv netýkala patentu cizích zemí, včetně Nizozemska. Otázka porušování nizozemského patentu nebylo předmětem rešerše, tato byla zaměřena na spisy relevantní pro území ČR, jak vyplývá z jejího úvodu. Současně namítala, že zadání první rešerše neodpovídalo zadání druhé rešerše, kdy první zadání obsahovalo pouze fotografii standardní, igelitem potažené krabičky a popis, z něhož nic nenaznačovalo, že by se mělo jednat o specifické neobvyklé provedení konstrukce krabičky. V rešeršní zprávě žalovaná ohledně chráněných technických řešení zmínila evropský patent č. EP [číslo] a rovněž přihlášku v té době neuděleného evropského patentu č. EP [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to pouze pro doplnění, neboť se jednalo pouze o přihlášku, patent nebyl dosud udělen. S ohledem na vágnost zadání žalobkyně a absenci konkrétního technického popisu výrobku, kdy žalovaná neměla dispozici technické informace k porovnání jednotlivých technických řešení, připojila k rešerši celý patentový spis a patentovou přihlášku za účelem možnosti vlastního porovnání těchto dokumentů s technickým řešením výrobku žalobkyně a upozornila na nemožnost posoudit jejich relevanci. Bylo za dané situace na žalobkyni, aby porovnáním technického řešení svého výrobku a žalobkyni poskytnutých spisů posoudila, zda lze uvedený patent, resp. patentovou přihlášku evropského patentu považovat za relevantní, nebo aby specifikovala svůj požadavek na rešerši a žalované doplnila další informace. Závěr o skutečnosti, že přihláška evropského patentu č. EP [číslo] řeší pouze držák, učinila pouze z toho důvodu, že ze zadání žalobkyně a z poskytnutých podkladů nebyla schopna relevanci přihlášky kompletně posoudit. Závěrem rešerše nebylo podle žalované podání informace, že posuzovaný výrobek nekoliduje s žádnými průmyslovými právy třetích osob a že jej žalobce může bez rizika vyrábět na území Nizozemí. Dále uvedla, že podrobnou technickou specifikaci, design a fotografii výrobku zaslala žalobkyně až dne 9.3.2012 a na základě nově formulovaného dotazu a předložení podkladů žalovaná provedla novou rešerši, ve které se již zabývala podrobně přihláškou evropského patentu č. EP [číslo] a konstatovala, že tato přihláška pokrývá celou konstrukci držáku na cigarety, včetně krabičky. Současně se zabývala nizozemskými národními patenty č. NL [číslo] a č. NL [číslo], kdy závěrem nově provedené rešerše bylo sdělení, že patentové nároky v přihlášce EP [číslo] pokrývají technické řešení výrobku žalobkyně, kdy doporučila zahájit jednání se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], nebo vznést námitky v rámci řízení o uděleném patentu. O probíhajícím soudním řízení u Okresního soudu v Haagu se žalovaná dozvěděla až v dubnu 2012. Následná omluva žalované nesměřovala k tvrzenému pochybení při vypracování původní rešerše, ale k nedorozumění v tom, co bylo předmětem posuzování, a za důkladnější nevyžádání podrobnějších informací a podkladů; současně navrhla několik možných řešení. Ve věci již poté nebyla žalobkyní kontaktována až do dne 15.6.2015, kdy jí byla z její strany zaslána předžalobní výzva. Žalovaná popírala jakékoliv pochybení při zpracování rešerše, toto potvrdila i její odpovědnostní pojišťovna. Žalovaná zpochybnila existenci příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a vznikem škody u žalobkyně, kdy upozornila, že v Nizozemí byl podán překlad patentových nároků až po udělení patentu EP [číslo] ke dni 5.4.2013, resp. validován k 29.5.2013 pro Nizozemí, k 9.5.2013 pro ČR, nelze tedy vymáhat škodu z porušení práv k tomuto patentu na území Nizozemí před tímto datem, přičemž v té době měla žalobkyně již k dispozici novou rešeršní zprávu žalované ze dne 12.3.2012. Upozornila, že předmětem soudního řízení před Okresním soudem v Haagu nebyla práva vyplývající z evropského patentu č. EP [číslo], ale patentová práva vyplývající z národních nizozemských patentů, jejichž posouzení žalobkyně výslovně neučinila předmětem rešeršní zprávy. Dále uvedla, že patentové nároky vztahující se k evropskému patentu EP [číslo] byly v průběhu patentového řízení zúženy. Krabička zaslaná žalované ve formě výrobního výkresu sice spadá do rozsahu původně podaných nároků přihlášky evropského patentu č. EP [číslo], ale nespadá do rozsahu nároku ve znění později uděleného patentu č. EP [číslo]; v případě uznání porušení uvedeného patentu nizozemským soudem muselo tedy jít o jiný výdejní box, než jaký byl předmětem rešerše. Rovněž zpochybnila účelnost a důvodnost vydání částky 15.000 EUR coby kompenzace pro [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze strany žalobkyně. Závěrem uvedla, že při výkonu své činnosti patentového zástupce neporušila svoji povinnost a že v původní rešeršní zprávě ze dne 17.8.2011 poskytla veškeré požadované informace, včetně kompletní dokumentace, přičemž ze strany žalobkyně nebyl poskytnut technický popis výrobku či samotný výrobek, z nějž by bylo seznatelné technické řešení výrobku. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

6. V replice ze dne 14.9.2017 žalobkyně mimo jiné. uvedla, že žalované muselo být z předcházející spolupráce s žalobkyní jasné, že objednávka rešerše je učiněna za účelem ověření informací před zahájením výroby a distribuce vlastních výrobků, jejichž technické řešení je podobné právě řešení výrobku na trhu již existujícímu, a tedy potenciálně průmyslově–právně chráněnému. S ohledem na vyznění rešerše žalované ze dne 15.8.2011, v níž byl uveden závěr, že nalezená přihláška evropského patentu č. EP [číslo] se týká pouze držáku, do kterého se box s papírky vkládá, žalobkyně vyrobila a poskytla své výrobky obchodnímu partnerovi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].. V rešerši nebyly poskytnuty úplné informace tak, aby mohla učinit informované obchodní rozhodnutí; současně nebyla ze strany žalované informována o možných rizicích, za což je žalovaná odpovědná. Za situace, kdy měla žalovaná při zpracování rešerše nedostatečné informace, byla povinna na toto upozornit žalobkyni a požadovat bližší specifikaci zadání, což žalovaná neučinila, ani neupozornila žalobkyni na možnou národní patentovou ochranu. Žalobkyně odmítla tvrzení žalované, že bylo její povinností porovnat technické řešení svého výrobku a technická řešení obsažená v žalovanou poskytnutých patentových spisech, tedy provést sama posouzení, zda patent EP [číslo] případně patentové nároky v přihlášce evropského patentu EP [číslo] jsou relevantní pro daný výrobek žalobkyně. Žalobkyně zdůraznila, že žalované byla při zadání rešerše poskytnuta jednoznačná informace o území, kde jsou potenciální výrobci výrobku FUTUROLA box inkorporováni, žalovaná pak nalezla již sama třetí společnost sídlící v Nizozemsku, a to [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Je tedy zřejmé, že zadání rešerše bylo natolik konkrétní, že na jejím podkladě bylo možno přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] nalézt. Zásadní pochybení žalované spatřovala žalobkyně ve skutečnosti, že již samotnou přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] nesprávně interpretovala, taková chyba rešerše nijak nesouvisí s technickou stránku řešení či konstrukce výrobku FUTUROLA box. Žalobkyně odmítla, že by zadání rešerše bylo teritoriálně vymezeno. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že přihláška evropského patentu č. EP [číslo] požívala prioritu z národních přihlášek patentů v Nizozemsku pod č. NL [číslo] a č. NL [číslo], přičemž obě priority z uvedených nizozemských patentů byly přihlašovatelem uplatněny již v žádosti o udělení evropského patentu ze dne [datum], což muselo být zřejmé nejpozději ode [datum] při zveřejnění přihlášky evropského patentu č. EP [číslo] ve Věstníku evropského patentového úřadu [číslo] 2011. Žalovaná chybně interpretovala přihlášku evropského patentu EP [číslo] když naznala, že tato přihláška patentu se týká pouze držáku, do kterého se box s papírky vkládá, detailní informace o technické specifikaci, popisu technického řešení ani konstrukci výrobků FUTUROLA box tedy jakkoliv nemohly mít vliv na závěry rešerše. Odkaz žalované na nemožnost posoudit relevanci evropského patentu EP [číslo] žalobkyně odmítla s tím, že uvedený evropský patent není pro věc relevantní. K otázce příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vzniklou škodou žalobkyně doplnila, že v případě, kdyby žalovaná ve své rešerši uvedla, že přihláška evropského patentu EP [číslo] chrání kromě držáku i box obsahující cigaretové papírky, nebo že tato přihláška evropského patentu používá priority k nizozemskému patentu č. NL [číslo], který rovněž chrání box obsahující cigaretové papírky, žalobkyně by svůj předmětný výrobek nevyrobila a nedodala by tento výrobek s názvem„ Amazigh“ box svému nizozemskému obchodnímu partnerovi – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].., čímž by nedošlo k porušení práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. k jejímu patentu č. NL [číslo] a z toho vzniklé škodě. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].. v soudním řízení před Okresním soudem v Haagu uplatnila právě své práva z nizozemského patentu č. NL [číslo]. Skutečnost, že v době, kdy došlo k porušení patentových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., nebyl ještě evropský patent č. EP [číslo] v Nizozemí validován, nic nemění na odpovědnosti žalované za chybně provedenou rešerši, která ve svém důsledku vedla ke vzniku škody u žalobkyně ve výši 15.000 EUR.

7. Podáním ze dne 29.12.2017, doručeným soudu dne 3.1.2018, oznámila vstup do řízení na pozici vedlejšího účastníka na straně žalované [právnická osoba], u níž došlo v průběhu řízení ke změně názvu na [právnická osoba] [ulice] účastník na straně žalované, coby odpovědnostní pojišťovna žalované, se k žalobě vyjádřil v tom smyslu, že žalovaný nárok neuznal, tento označil za neoprávněný a navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že v době, kdy byly zadávána rešerše ze strany žalobkyně, zda je výrobek FUTUROLA box chráněn nějakým patentem nebo průmyslovým vzorem, nebyl tento výrobek dosud chráněn evropským patentem č. EP [číslo], který byl udělen až později. Žalovaná i tak dodala v rámci rešeršní zprávy žalobkyni informaci, že přihláška existuje, a poskytla jí i dokumentaci k přihlášce, tudíž žalobkyně se mohla s obsahem přihlášky seznámit. Ohledně dohody o narovnání, uzavřené mezi žalobkyní a [anonymizována tři slova] uvedl, že v jejím textu nejsou dostatečně uvedené skutkové okolnosti sporných nároků, není tedy zřejmé, že k tvrzenému narovnání odškodňovanému porušení práv [právnická osoba] [anonymizováno] došlo v období od poskytnutí rešeršní zprávy žalovanou do okamžiku podání stanoviska žalované ze dne [datum]. Nebylo dle něj prokázáno, že by škoda straně žalobkyně vznikla v důsledku porušení povinnosti žalované coby patentové zástupkyně. Poukázal na skutečnost, že se dohoda o narovnání řídila nizozemským právem a v její formulaci se žalobkyně nedoznala k porušení jakýchkoliv patentů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], kdy současně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se výslovně zavázala netvrdit porušení svých patentových práv.

8. Ve věci byla usnesením soudu ze dne 2.3.2018, č.j. 242 C 61/2016-110 nařízena účastníkům mediace, jejíž průběh však nepřinesl žádné smírné řešení věci.

9. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, když uvedl podrobně zjištění, jež z provedených důkazů učinil, takto provedené důkazy a zjištění z nich učiněná uvádí i odvolací soud:

10. Z výpisu z registru ekonomických subjektů ARES ze dne 24.10.2016 (č.l.7) bylo zjištěno, že žalovaná [příjmení] [jméno] [příjmení] byla počínaje 30.7.1990 vedena jako fyzická osoba podnikající dle jiných zákonů než živnostenského, klasifikace ekonomických činností, právní činnosti.

11. Výpisem ze seznamu [příjmení] patentových zástupců ČR ze dne 26.10.2016 (č.l. 37) bylo prokázáno, že k uvedenému datu žalovaná byla registrována pod číslem osvědčení 26 jako patentová zástupkyně s počátkem zápisu ke dni 24.10.1991. Stav jejího podnikání byl ke dni výpisu veden jako aktivní.

12. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 24.10.2016 (č.l. 8) a 29.11.2019 (č.l. 229) byly zjištěny základní údaje k firmě žalobkyně, včetně zjištění osob jednatelů a společníka, zde delfort [anonymizována dvě slova], sídlem v [příjmení] republice. Současně zjištěno, že dnem 28.3.2012 byla mezi společností [právnická osoba], coby vkladatelem a přejímající [právnická osoba], s.r.o., uzavřena smlouva o vkladu části podniku, ohledně organizační jednotky s označením„ divize cigaretové konfekce“ s účinností k 1.4.2012.

13. Z e-mailu ze dne 17.8.2011 (č.l. 10), zaslaného ze strany žalované vůči [jméno] [příjmení], s předmět Re: Dotaz na výrobek, přílohy A271 [příjmení] rešeršní zpráva, bylo zjištěno, že touto žalovaná zaslala rešerši. Součástí e-mailu bylo původní zadání ke zpracování rešerše ze dne 15.8.2011, z něhož vyplývá dotaz na výrobek„ Futurola box“, v příloze foto, box vlevo. Box vyroben pro [právnická osoba] [anonymizována tři slova], sídlo [příjmení], nebo [webová adresa], sídlem [příjmení]. Znění samotného pokynu k rešerši:„“ Zda je výrobek v příloze – box chráněn nějakým patentem nebo průmyslovým vzorem“ a popis:„ Je to box s 1700 lístky na balení cigaret, který se vsune do držáku a z toho si jednotlivé lístky kuřák tahá“.

14. Z fotografie (na č.l. 213), která byla součástí zadání rešerše, je zřejmé vyobrazení dvou krabiček, přičemž krabička umístěná vlevo: stříbrné barvy s vyobrazením vodorovně umístěného modrého oválného znaku na přední straně a uvnitř černým nápisem FUTUROLA [anonymizováno] nese označení [webová adresa]; zatímco krabička vpravo: na první pohled stejné nebo podobné velikosti a rozměrů je vyobrazena v bílo-žluto-zeleno-modrých barvách, rovněž s vyobrazením obdobně velkého vodorovně umístěného oválného znaku na přední straně a v něm nápis [příjmení] [příjmení] size regular.

15. Z rešeršní zprávy k zásobním boxům cigaretových papírků, datované [datum] a podepsané žalovanou (č.l. 11), soud zjistil, že byla provedena v databázích – [ulice] vynálezy a užitné vzory zapsané i přihlášené, [obec] průmyslové vzory – zapsané i přihlášené, Mezinárodní přihlášky PCT zveřejněné, Evropské patenty – udělené i zveřejněné přihlášky, Mezinárodní průmyslové vzory – zapsané i přihlášené, Komunitární průmyslové vzory – zapsané i přihlášené, provedena jmenná a věcná rešerše na firmy [anonymizována čtyři slova], sídlem [adresa], sídlem [příjmení]. Byl specifikován způsob vyhledávání hesla pro získání informací k rešerši. Z výsledku rešerše se podává závěr žalované, že ani jedna z firem není majitelem ani přihlašovatelem vynálezu, užitného vzoru nebo průmyslového vzoru. Byla připuštěna možnost změny jména nebo sídla. Žalovanou byla označena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako majitel průmyslových práv v oblasti kuřáckých potřeb, u níž je uvedena přihláška evropského patentu č. EP [číslo], zveřejněná dne [datum] a přiložená v plném znění. Dále bylo žalovanou uvedeno, že tato přihláška požívá prioritu z národní přihlášky vynálezu v Nizozemsku č. NL [číslo], přičemž tati přihláška byla doložena celá. Dále byla zmíněna další průmyslová práva uvedené společnosti uvedením tří unitárních a tří mezinárodních průmyslových vzorů (řezačka tabáku, balička cigaret a jointů). Rešerše rovněž obsahovala poznámku, že kromě průmyslových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byl ještě nalezen relevantní evropský patent [číslo] bločky papírků na balení cigaret, spis přiložen, spolu s komentářem, že„ vzhledem k tomu, že podklad rešerše představovala fotografie cigaretových papírků v obalu a údaj, že jde o box s 1700 lístky na balení cigaret, není možné posoudit relevanci nalezeného evropského patentu [číslo]“. Současně bylo odkázáno na porovnání patentového spisu s výrobkem OP Papírny. K přihlášce evropského patentu [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uveden závěr žalované, že„ tato přihláška řeší pouze držák, do kterého se box s papírky vkládá“.

16. Z e-mailové komunikace vedené mezi pracovníky žalobkyně a žalovanou v období od 7.3.2012 do 4.4.2012 bylo mimo jiné zjištěno, že dne 7.3.2012 pracovník k žalobkyně [příjmení] [příjmení] požádal žalovanou o anglický překlad její rešeršní zprávy ze dne 17.8.2011 E-mailem ze dne 8.3. tento pracovník zmínil určité otázky, které vyvstaly, konkrétně okolnost, že v rešeršní zprávě bylo výslovně uvedeno, že přihláška evropského patentu č. EP [číslo] řeší pouze držák, do kterého je box vložen, zatímco v patentu uvedeném pod stejným číslem se lze dočíst, že patent v bodech [číslo] až 0010 již konkrétně zmiňuje box, který je následně v bodě [číslo] popisován; tomu odpovídají obrázky 4A, 4B, 4C a další podrobnosti o boxu jsou vysvětleny v době [číslo] a [číslo] patentu, kdy žádal o vysvětlení tohoto nejasného problému.

17. E-mailem ze dne 9.3.2012 žalovaná pracovníkovi žalobkyně (p. [příjmení]) sdělovala, že popsané nároky [číslo] 10 se týkají boxu pro uložení štosu lístků, přesněji jeho konstrukce. Konstatovala, že z přiložené fotografie není možné zjistit konstrukci produktu žalobkyně, přičemž důležitý je pouze popis konstrukce boxu uvedený v jednotlivých nárocích [číslo] 10 a jeho komparace s vlastnostmi výrobku žalobkyně. Žalovaná učinila dotaz na pracovníka žalobkyně ohledně technických parametrů boxu, při užití pojmosloví definice řešených nároků, konkrétně ohledně„ zahnuté okrajové části“ jako určité novosti výrobku. Ohledně ostatních náležitostí boxu žalovaná uvedla svůj názor, že se nejedná o nic nového nebo vynálezeckého.

18. E-mailem ze dne 9.3.2012 pracovník žalobkyně požádal žalovanou o komunikaci pouze v angličtině, s ohledem na její sdílení s nadřízeným [jméno] [příjmení]. K patentu č. EP [číslo] A2 bylo sděleno, že bude kurýrem zaslána krabička: box [anonymizováno], který vyrábí žalobkyně pro zákazníka v [země] [anonymizována dvě slova] a kterému zařizovala žalovaná předchozí rok registraci ochranné známky. V příloze přiložen technický výkres boxu„ [anonymizováno]“, design boxu„ [anonymizováno]“ a jeho fotografie. Současně byla žalovaná požádána o odborné stanovisko ohledně případného porušení patentu EP [číslo] A2 boxem„ [anonymizováno]“. K e-mailu ze dne 9.3.2012 náleží nákres řešení krabičky, vytištěný společností [právnická osoba] (č.l. 212), jako zákazník je uvedena OP Papírna, produkt je nazván„ [anonymizována dvě slova]“, datum vytištěno dne 8.9.2011. Na listině je seznatelný digitální podpis p. [jméno] [příjmení] z data 23.8.2011. V tištěném nákresu je dále rukou vepsáno, že finální varianta č. 3 je kombinací varianty č. 1 a č. 2 při přidání zábrusů šířky 1 mm v počtu 4 ks a zábrusů v šířce 0,7 mm v počtu 2 ks; rukou podepsáno u data 18.8.2011 Tyto zábrusy byly vytvořeny do oválného otvoru spodní části krabičky, jak naznačuje zesílený zákres v tištěném nákresu.

19. V návaznosti na e-mail ze dne 12.3.2012 (č.l. 159-160), zaslala žalovaná žalobkyni odborné stanovisko ohledně boxu na cigaretové papírky Amazigh ze dne 12.3.2012 (č.l. 164-167), z něhož vyplývá, že v tomto byly posuzovány základní původní patenty č. NL [číslo], č. NL [číslo] a evropská patentová přihláška č. EP [číslo], při prošetření informací ohledně boxu na cigaretové papírky„ Amazigh“, technického výkresu boxu, konzultace s návrhářem panem [příjmení] ve věci boxu. V odborném stanovisku je shrnuto, že základní původní nizozemský patent č. NL [číslo] popisuje zásobník na vydávání lístků a rovněž box na cigaretové papírky, který je velmi podobný boxu na papírky„ Amazigh“, přičemž nároky pod č. 6 a 11 se týkají konstrukce tohoto boxu. U patentu NL [číslo] uvedeno, že popisuje zásobník na vydávání lístků a rovněž popisuje box na cigaretové papírky, který je velmi podobný papírovému boxu„ Amazigh“, nároky č. 6 a 10 se však velmi pravděpodobně tohoto boxu netýkají. Co se týká evropské patentové přihlášky č. EP [číslo], u ní žalovanou jednoznačně uveden závěr, že ta plně pokrývá celou konstrukci boxu na cigaretové papírky„ Amazigh“, konkrétně nároky 6, 7, 8, 9 a 11, které byly blíže rozvedeny včetně uvedení jejich souvztažnosti. Ohledně právního statutu citovaných dokumentů bylo uvedeno, že byl udělen základní patent č. NL [číslo] s prioritou k 8.9.2009, jehož nároky pokrývají celou konstrukci boxu na cigaretové papírku„ Amazigh“. Dále byl udělen základní patent č. NL [číslo] s prioritou k 8.9.2009, jehož nároky se velmi pravděpodobně týkají pouze zásobníku pro vydávání lístků. Patentová přihláška č. EP [číslo] má u sebe uvedeno, že tento patent nebyl dosud udělen, aktuálně probíhá průzkum. Dále doplněn závěr, že je žalovaná té domněnky, že patentová přihláška nesplňuje požadavky na jednotu vynálezu a vztahuje se k několika vynálezům nebo skupinám vynálezů, které byly specifikovány; dále že existuje možnost, že takový evropský patent nebude udělen ve znění samotné patentové přihlášky č. EP [číslo]. Podstatný je závěr stanoviska žalované, z něhož vyplývá, že holandské území je chráněno proti (pozn. výrobě a distribuci) boxu na cigaretové papírky„ Amazigh“, pokud nebude uzavřena (jiná) dohoda se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Pro případ schválení evropské patentové přihlášky, včetně nároků č. 6 a 11, navrhla žalovaná některé možnosti nápravy: konkrétně uzavřít dohodu se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., nebo podat námitku proti nárokům č. 6 a 11 na základě nedostatku novosti; to však za podmínky prokázání, že společnost žalobkyně byla předchozím uživatelem, tzn. že již tento vynález využívala nezávisle na původci vynálezu nebo majiteli patentu, nebo že provedla alespoň přípravu před prioritním datem 8.9.2009.

20. V e-mailu ze dne 2.4.2012 (č.l. 159) bylo žalované ze strany žalobkyně (ved. pracovník žalobkyně [jméno] [příjmení]) mj. sděleno, že jeho zákazník [anonymizována tři slova] byl zažalován společností„ [anonymizováno]“, kdy slyšení u soudu je plánováno na období kolem 25.4 (2012); byla avizována snaha podpořit uvedenou společnost. V návaznosti na změněný názor žalované na věc týkající se boxu„ Amazigh“ a případného porušení patentových práv byl učiněn dotaz k možnosti i jiného než poskytnutého posouzení dokumentace související s přihláškami patentu č. NL [číslo] a č. NL [číslo]; dotaz na žalovanou, zda by nebyly ním zjištěné spornosti výkladu přihlášek dostačující pro vznesení námitky proti udělení evropského patentu nebo napadnutí holandského patentu u soudu.

21. Jak vyplývá z e-mailu žalované ze dne 4.4.2012, adresovaného [jméno] [příjmení] (ved. pracovník žalobkyně), v tomto se žalovaná omlouvala za nedorozumění a všechny nepříjemnosti. Uvedla, že ve skutečnosti nevěděla, co přesně hledala, měla pouze fotografii zabalených papírků a prohlášení, že se jedná o box s 1700 lístky pro balení cigaret, nebylo možné uvést, nakolik byl relevantní právě evropský patent [číslo]. Uvedla, že by měla trvat na konkrétních informacích. Dále žalovaná uvedla, že dokument byl přiložen a pokud by jím někdo zdatný v oboru prošel, jistě si musel všimnout konstrukce boxu, a to alespoň z výkresu. Žalovaná konstatovala, že je to smůla, ze které se poučila. Současně projevila snahu podpořit [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a uvedla rady, které by mohly v situaci pomoci: v případě udělení patentu č. NL [číslo] mělo dle žalované být jistotou prokázání, že konstrukce boxu byla známa již před datem podání patentové přihlášky. U patentu č. EP [číslo] konstatovala pro nároky č. 6 a 11 vznesenou námitku neexistující jednoty vynálezu a současně učinila dotaz, zda bylo totéž shledáno u patentu č. NL [číslo]. Současně upozornila na poznámku priority u uvedeného patentu. Poukázala na nutnou pomoc holandského patentového zástupce a doporučila ke spolupráci jeden konkrétní subjekt. Dále konstatováno, že je nebezpečné pouze to, co je nárokováno, a že výkresy pouze podporují popis vynálezu. Za dobré argumenty bylo označeno, pokud patent č. NL [číslo] nebude udělen z důvodu neexistující jednoty vynálezu a současně nebude udělen patent č. NL [číslo] z důvodu nedostatku novosti, pravděpodobně nebude udělen ani patent č. EP [číslo].

22. Z rozsudku Okresního soudu v Haagu ze dne 29.1.2014 (č.l. 144 a násl.), označeného č.j. C/09 [číslo] Ta [číslo] se podává, že ve věci sporu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále rovněž zkráceně označeno:„ [právnická osoba]“) a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] proti [právnická osoba]. [anonymizována dvě slova] (dále rovněž zkráceně označeno:„ [právnická osoba].“) a jejím společníkům bylo konstatováno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] je držitelkou nizozemského patentu č. NL [číslo] na„ Dispenser for [příjmení] [příjmení]“, uděleného dne [datum], na přihlášku podanou dne 8.9.2009, přičemž byly rozepsány patentové nároky tohoto patentu pod body 1 až 11. Současně přiloženo vyobrazení náležející k patentu na obrázcích č. 1 a č.

3. Konstatováno, že zpráva, kterou [právnická osoba] předložila v souvislosti s výzkumem stavu techniky, se omezuje na nároky uvedené pod č. 1 a 5 a č. 11, kdy nizozemské patentové centrum nároky č. 6 a 10 nezkoumalo pro nejednotnost vynálezu. Společnost [anonymizováno] požádala o evropský patent s nároky identickými s nizozemským patentem č. NL [číslo]. Společnost [anonymizována dvě slova], které byla v rámci patentu uložena licence, dodává podle tohoto patentu od prosince 2009 pod značkou [anonymizováno] na trh zásobník a krabičky cigaretových papírků. Dále konstatováno, že [právnická osoba] dodává na trh vyobrazenou krabičku s cigaretovými papírky, kterou je možno používat v kombinaci s patentovým zásobníkem [anonymizováno], který na trh dodává [právnická osoba] [anonymizováno]; k tomu vyobrazení bod bodem 2.7. rozsudku. Ze strany [právnická osoba] bylo u [právnická osoba] v prosinci 2011 a v lednu 2012 zajištěno několik krabiček a důkazně zajištěny digitální soubory.

23. Společnost [anonymizováno] v žalobě tvrdila, že [právnická osoba] uvedením své krabičky na trh porušila práva z patentu č. NL 451, a požadovala předběžný zákaz porušování pod trestem peněžité pokuty, dále předběžné nařízení povolení náhledu do zabaveného důkazního materiálu, dále od [právnická osoba] k úhradě nákladů řízení. Dále se v hlavním řízení domáhala prohlášení, že [právnická osoba] porušuje práva z patentu č. NL 451, dále zákazu tohoto porušování pod trestem peněžité pokuty, uvedení údajů k určení zisku dosaženého díky tomuto porušení, vydání zisku, případně stanoveného odškodnění, dále uvedení údajů o dodavatelích produktu, porušujících práva z patentu, dále stažení produktu pro porušující práva z patentu a odevzdání těchto produktů za účelem jejich zničení, dále stanovení peněžité pokuty a odsouzení [právnická osoba] k úhradě nákladů řízení. Společnost [anonymizováno] se odvolávala na porušení práv z nároku č. 11 a č. 6 až 9 dotyčného patentu. Po vznesení námitek ze strany ABK ohledně neexistence jednotnosti vynálezu vztahující se na nároky 1 až 5 a 11, předložila [právnická osoba] tvrzení, že nebude trvat na udělených nárocích 6 až 9 a 11 včetně, ale pouze na upravených nárocích 5, 6, 7 a opraveném nároku 9, přičemž uvedla, že i tyto nároky porušuje [právnická osoba], upravené nároky dále blíže popsány a specifikovány. Okresním soudem v Haagu shrnuta veškerá tvrzení původní žaloby a protižaloby. V odůvodnění soudu bylo uvedeno, že patent č. NL 451 byl mimo jiné udělen pro materii, která je chráněna nárokem č. 11 (ve stručnosti: krabička vytvořená tak, aby mohla být použita v zásobníku, přičemž tato materie je nyní pokryta opraveným nárokem č. 9, jehož platnost soud zkoumal). Společnost [anonymizováno] dala v průběhu řízení najevo, že se i v případě původní žaloby odvolává na předložené upravené nároky, kdy argumentuje rozhodnutím Vrchního soudu v Haagu ze dne 30.3.2010. Soudem tedy řešena argumentace [právnická osoba] v tom smyslu., že byl rozšířen rozsah patentové ochrany, přičemž soud mimo jiné dospěl k závěru, že o rozšíření ochrany v této souvislosti nelze hovořit. Nárok č. 11, jak byl udělen, už bral v potaz krabičku podle nároku č. 6 a upravený nárok č. 9 obsahuje navíc mimo jiné i doplňující opatření, která byla uvedena v předcházejícím nároku č.

7. Není tedy z ničeho patrno, že by úprava vedla k rozšíření rozsahu ochrany. Soud konstatoval, že pokud [právnická osoba] uváděla, že upravené nároky obsahují krabičku, zatímco v případě udělených nároků tomu tak není, uvedl soud, že tato společnost přehlédla, že nárok č. 11, tak jak byl udělen, zahrnuje i krabičku. Tento argument ze strany ABK byl tedy označen za lichý. Soudem podrobně rozebrána charakteristika jednotlivých nároků. Konstatováno soudem, že úprava nároku č. 9 nevede k rozšíření patentové ochrany. Dále soud zavrhl stanovisko, že materie upraveného nároku č. 9 není nová a inovativní ve srovnání s první krabičkou [anonymizováno]. Byla konstatována novost nároku č. 9 a námitka ABK o tom, že materie nároku č. 9 není inventivní, byla označena za neodůvodněnou a byla zamítnuta. Soud dále konstatoval, že porušení patentu jako takové nebylo popřeno a požadavek vznesený v prvotní žalobě ze strany žalobců byl uznán. Soudem konstatováno, že [právnická osoba] nemá žádný zájem na požadovaném zákazu nepřímého porušování a účasti na porušování, neboť nebylo prokázáno, že by se zde jednalo o hrozící nepřímé porušení nebo nějakou jinou nedovolenou účast na tomto. Dále soud konstatoval, že škodu [právnická osoba] bylo možno předpokládat, neboť ABK uvedla svou krabičku na trh a tato krabička konkurovala krabičce [anonymizováno]. Soudem bylo mimo jiné rozhodnuto, že [právnická osoba] jako neúspěšná strana řízení je povinna uhradit náklady řízení v celkové výši 39.520,46 EUR. Ohledně původní žaloby bylo rozhodnuto tak, že bylo soudem prohlášeno, že [právnická osoba] porušuje práva z patentu č. NL 451 tím, že zhotovuje ve svém podniku či pro něj používá a uvádí do provozu, prodává, dodává nebo jinak obchoduje s krabičky, které spadají do rozsahu ochrany tohoto patentu. Dále soud nařídil, aby [právnická osoba] po obdržení rozsudku okamžitě ukončila veškeré porušování práv z patentu č. NL 451 a nadále v něm nepokračovala, dále aby ukončila obchodování se svými krabičkami pod trestem peněžité pokuty ve výši 10.000 EUR za každé překročení zákazu. Dále bylo soudem [právnická osoba] přikázáno, aby do 1 měsíce po doručení rozsudku zaslala zástupci [právnická osoba] přehled počtů vyrobených a prodaných výrobků porušujících práva z uvedeného patentu a ceny za tento produkt, která byla vyúčtovaná a obdržená, a to včetně zisku. Dále bylo soudem mimo jiné přikázáno [právnická osoba], aby do jednoho měsíce po doručení rozsudku zaslala právnímu zástupci [právnická osoba] seznam všech dodavatelů nebo výrobců, od nichž patent narušující krabičky stáhla, a to spolu s důkazy. Dále bylo [právnická osoba] uloženo, aby všem svým odběratelům do 5 dnů zaslala dopis s textem, který informuje o tom, že dodané krabičky porušovaly patentovou ochranu [právnická osoba], a proto tedy žádají o jejich vrácení, a to proti úhradě. Co se týká protižaloby, vznesené ze strany [právnická osoba], požadavek na zrušení patentu č. NL 451, jak byl popsán v rozsudku, byl prohlášen za nepřípustný, tento protinávrh byl zamítnut a [právnická osoba] byla odsouzena k úhradě nákladů řízení ve výši 37.997,23 EUR.

24. Dopisem ze dne 7.1.2015 (č.l. 168) zástupce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] oslovil žalobkyni v návaznosti na její dopis z 8.7.2014 a informoval, že nemohou být pochybnosti o platnosti patentu jeho klienta, kterou žalobkyně v dopise zpochybnila, přičemž odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Haagu, které potvrdilo platnost uvedeného patentu. Konstatoval, že žalobkyně ve svém přípise sdělila ukončení výroby a prodeje patent porušujících boxů a deklarovala nezájem obnovovat v budoucnu výrobu a prodej, avšak poukázal, že legitimní požadavky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v podobě nároku na náhradu škody a vyvstalých nákladů nebyly splněny. Zástupce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nabídl žalobkyni poslední možnost pro mimosoudní vyrovnání záležitosti, kdy jeho klient byl ochoten akceptovat stanovenou částku 20.000 EUR namísto náhrady založené na reálných nákladech a hodnotách z prodeje. Současně požadoval prohlášení závazku žalobkyně k ukončení a zdržení se porušujících činností a žádal o zaslání předložených listin k dohodě s podpisem. Zástupce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] současně upozornil žalobkyni, že pokud od ní neobdrží podepsaný závazek ukončit a zdržet se porušujících činností, bude v Nizozemí zahájeno řízení k porušení práv a rovněž bude zahájeno řízení v České republice, aby došlo k úplné náhradě všech škod utrpěných v důsledku porušení práv, to vše s odkazem na povinnosti strany, která prohraje spor v řízení o porušení patentových práv dle příslušné evropské směrnice (č.l. 173 a násl.).

25. Z dohody o narovnání mezi žalobkyní a [anonymizována tři slova] ze dne 13.3.2015 (č. l. 178-184 spisu) bylo zjištěno, že touto si strany smírně dohodly, že k vyřešení sporu týkajícího se porušení patentových práv způsobeného výrobou, prodejem a dodáváním zásobních boxů společností žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se žalobkyně zavazuje do 5 dnů od uzavření dohody zaplatit paušální částku 15.000 EUR na bankovní účet [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]: [bankovní účet]. Současně bylo sjednáno, že v případě úhrady požadované částky bude spor plně a s konečnou platností vyřešen a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nesmí v souvislosti s ním uplatňovat vůči společnosti žalobkyně žádné další nároky. Současně bylo společností žalobkyně prohlášeno, že ukončila a zdrží se veškerého přímého a nepřímého porušování práv plynoucích z uvedených patentů, včetně jakéhokoliv zapojení se do takového porušování, zejména v souvislosti s výrobou, použitím, uváděním na trh, opětovným prodejem, dodáváním nebo jiným marketingem, případně nabízením, dovozem a uchováváním na skladu pro další účely pod hrozbou penále ve výši 2.000 EUR za každý zásobní box za každý den neplnění sjednané povinnosti při stanovení maximální částky 25.000 EUR. Dále připojena souhlasná klauzule, že paušální částka zaplacená žalobkyní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dle této dohody nepředstavuje uznání společností žalobkyně porušení jakýchkoliv patentů nebo nedodržení jakýchkoliv zákonů nebo porušení právní povinnosti. Současně sjednáno, že strany udrží v tajnosti skutečnosti, že měly mezi sebou spor, stejně jako utajení existence dohody a jejích podmínek. Dohoda byla podřízena právnímu řádu Nizozemí, při stanovení výlučné příslušnosti Okresního soudu v Haagu. V rámci širšího odůvodnění této dohody byly uvedeny skutečnosti o tom, že [anonymizována tři slova] je držitelem nizozemského patentu č. NL [číslo] a evropského patentu č. EP [číslo] a že žalovaná [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dodávala na trh zásobní boxy spadající do rozsahu ochrany patentu; dále že Okresní soud v Haagu rozhodl o platnosti těchto patentů a o tom, že zásobní boxy, které byly v tomto sporu řešeny, porušují tato patentová práva, a nařídil [právnická osoba] poskytnout informace o dodavateli zásobních boxů, přičemž ABK informovala [anonymizována tři slova], že zásobní boxy dodala právě společnost žalobkyně; konstatováno že dne 30.6.2014 advokáti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vyzvali žalobkyni k podepsání ukončení a upuštění od činností týkajících se zásobních boxů a vedlejších nároků. Dopisem z 8.7.2014 společnost žalobkyně tyto nároky odmítla.

26. Výpisem z účtu, vedeného u [anonymizováno] bank ve prospěch společnosti žalobkyně ze dne 16.3.2015 (č.l. 31) byla prokázána odchozí zahraniční platba ve výši 15.000 EUR, poukázáním příjemci [anonymizována čtyři slova], přičemž uvedený bankovní účet odpovídá účtu sjednanému v rámci dohody o narovnání mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].

27. Dopisem ze dne 15.6.2015 nazvaným„ Výzva k náhradě škody způsobené v souvislosti s výkonem činnosti patentového zástupce“ (č. l. 32 spisu) bylo prokázáno, že touto byla vůči žalované ze strany žalobkyně uplatněna práva na náhradu škody v souvislosti se zpracováním rešerše ze dne 17.8.2011. Ve výzvě byl podrobně popsán postup vedoucí k mylným závěrům, včetně následujícího řízení u Okresního soudu v Haagu, výzvě ze strany [anonymizována tři slova] na žalobkyni k úhradě uložených plnění, uzavření dohody o narovnání se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], přičemž po žalované byla náhrada škody požadována na základě ust. § 41 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích. Lhůtu pro úhradu plnění žalobkyně stanovila na 30 dnů od doručení výzvy. Doručenkou na č.l. 38 bylo prokázáno odeslání uvedené písemnosti k rukám žalované dne 25.6.2015.

28. Dopisem žalované ze dne 7.7.2015 (č.l. 39) bylo prokázáno sdělení žalobkyni, že věc ohlásila a doložila své odpovědnostní pojišťovně [právnická osoba] a nadále bude případ řešit podle pokynů této pojišťovny.

29. Dopisem žalované ze dne 22.1.2016 (č.l. 34) bylo prokázáno, že tímto sdělila žalobkyni výsledek jednání s pojišťovnou [právnická osoba], kterým na základě šetření pojišťovny byl učiněn závěr, že žalovaná za škodu neodpovídá. Nic dalšího ve smyslu svého přístupu k uplatněnému nároku ze strany žalobkyně pak žalovaná již neuvedla. 30. [právnická osoba] ze dne 21.1.2016 adresovaným žalované (č.l. 35) bylo prokázáno, že odpovědnostní pojišťovna žalované zastává po vlastním prošetření věci názor, že za vzniklou škodu žalovaná neodpovídá. V dopise bylo uvedeno, že poškozené společnosti žalovaná poskytla v rámci rešerše a doplňujícího odborného vyjádření veškeré informace, které požadovala, i spolu s upozorněními na rizika. Pojišťovna dospěla k závěru, že se žalovaná zprostila odpovědnosti za škodu dle zákona č. 417/2004 Sb.

31. Z dopisu ze dne 2.5.2017 (č.l. 52) se podává, že tímto žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k náhradě škody, způsobené v souvislosti s výkonem její činnosti patentové zástupkyně. V dopise byla zopakována právní argumentace, která byla již dříve obsažena ve výzvě ze dne 15.6.2015.

32. Jak soud zjistil ze žádosti o udělení evropského patentu č. EP [číslo] ze dne 2.9.2010 (č.l. 185-192), kterým bylo požadováno udělení evropského patentu a průzkum přihlášky přihlašovatele [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], sídlem [země], pro vynález pod názvem„ Dávkovač pro dávkování listů“ („ Dispenser for dispensing sheets“) s prohlášením o právu přednosti k nizozemským patentovým přihláškám podaným dne 8.9.2009 pod [číslo] pod [číslo] Celkem uvedeno 11 nároků, jak je přiloženo, součástí obrázek č. 1, určení pro všechny smluvní státy, které jsou v době podání přihlášky evropského patentu účastníky Evropské patentové úmluvy; přihláška evropského patentu zamýšlena jako rozšířená i vůči všem státům, které nejsou smluvními stranami ve smyslu Evropské patentové úmluvy, na základě platných dohod o rozšíření.

33. Z výňatku z Věstníku Evropského patentového úřadu ze dne 9.3.2011 č. 10/ 2011 (č.l. 88) vyplývá zveřejnění přihlášky evropského patentu [číslo] A2 se zveřejněním práva priority k nizozemským patentovým přihláškám č. NL [číslo] a NL [číslo] podaným dne 8.9.2009. Tato zjištěná skutečnost odpovídá obsahu přihlášky evropského patentu popsaného výše.

34. Fakturou v anglickém jazyce vystavenou společností žalobkyně pod [číslo] ze dne 20.9.2011 adresovanou [právnická osoba] [anonymizováno] [země] (č.l. 124 spisu) bylo prokázáno, že za 1106 ks boxů s názvem„ [anonymizováno] KS [anonymizována dvě slova]“ v jednotkové ceně 4 EUR/1ks byla odběrateli účtováno k úhradě částka 4.424 EUR.

35. Z výpisu z databáze nizozemského patentového rejstříku, předloženého v angličtině (č.l. 69), se mimo jiné podává, že přihláška k evropskému patentu č. EP [číslo] byla podána 2.9.2010, patent udělen dne 9.1.2013. K přihlášce tohoto evropského patentu se vztahuje třída B65C 83/08, dále IPC nebo IDT klasifikace A24F 17/00; B65D 21/08, publikováno ve Věstníku 16.1.2013, překlad byl zaregistrován k 5.4.2013 pro území Holandska, účinnost k 29.5.2013 zveřejněním překladu.

36. Z překladu evropského patentového spisu CZ/EP2292 (č.l. 70) se podává datum podání evropské přihlášky 2.9.2010 pod č. EP [číslo], datum zveřejnění evropské přihlášky 9.3.2011, číslo evropského patentu EP [číslo], datum oznámení o udělení evropského patentu 9.1.2013, právo přednosti registrováno k nizozemskému patentu č. NL [číslo] z 8.9.2009 a k nizozemskému patentu č. NL [číslo] ze dne 8.9.2009, datum zveřejnění překladu evropského patentového spisu k datu 9.5.2013 ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví č. 19/2013, majitel patentu [anonymizována tři slova], [příjmení], název vynálezu: Zásobník pro výdej cigaretového papíru. Z popisu tohoto patentového spisu soud zjistil stav techniky vztahující se k vynálezu, jednotlivé dílčí detailní popisy podoby a uspořádání vynálezu, způsob instalace a užívání, vysvětlení způsobu fungování. Cílem a podstatou vynálezu je poskytnout zásobník pro výdej cigaretových papírků, u kterého může být cigaretový papír uložen do zásobníku jednodušším způsobem. Dalším cílem je poskytnout skříňku pro pojmutí stohu cigaretového papíru, která umožňuje její použití v kombinaci se zásobníkem podle vynálezu. V bodě 0009 mimo jiné uvedeno, že v rámci prvního předmětu vynález poskytuje zásobník pro výdej cigaretového papíru, tento zásobník obsahuje pouzdro pro pojmutí skříňky, obsahující stoh cigaretového papíru a nosný člen pro nesení stohu cigaretového papíru, obsaženého ve skříňce. Pod bodem 0011 je uvedeno, že v rámci jednoho provedení zásobníku pro výdej listů podle vynálezu je třetí otvor schopen pojmout skříňku, obsahující stoh listů. V bodě 0012 uvedeno, že v rámci dalšího provedení zásobníku pro výdej listů papíru podle vynálezu jsou nosný člen a pouzdro spojeny pružinou, působící tlačnou silou, která nutí nosný člen k pohybu směrem dovnitř pouzdra. V době 0014 uvedeno, že v rámci druhého předmětu vynález poskytuje skříňku pro pojmutí cigaretového papíru, dále mimo jiné uvedeno, že skříňka je vyznačena tím, že alespoň podstatná část druhé boční stěny skříňky je volně pohyblivá vzhledem ke zbytku skříňky. Součástí popisu byly rovněž obrázky a zákresy zobrazené na obrázcích 1 až 6P, následuje další detailní popis jednotlivých obrázků a jejich funkce. V další části patentového spisu jsou rozepsány patentové nároky pod čísly 1 až 9. Patentový nárok 1 – zásobník pro výdej cigaretového papíru, který obsahuje pouzdro a nosný člen pro nesení stohu cigaretového papíru, obsaženého ve skříňce, přičemž dále je detailně popsán způsob uspořádání jednotlivých komponentů a technický popis. Nárok pod číslem 9 představuje skříňku podle nároku 5, upravenou pro provoz v zásobníku pro výdej cigaretového papíru, přičemž zásobník obsahuje a) pouzdro pro pojmutí skříňky, obsahující stoh cigaretového papíru, b) nosný člen pro nesení stohu cigaretového papíru, obsaženého ve skříňce.

37. Z čestného prohlášení bývalého ředitele Oddělení konfekce žalobkyně jménem [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 28.11.2019 (č.l. 217) se podává jeho prohlášení k totožnosti krabičky na fotografii na č.l. 217 a krabičky předložené žalované v rámci zadání rešerše (č.l. 213), stejně jako krabiček dodaných v počtu 1.106 ks dne 20.9.2011 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Součastí bylo také jeho potvrzení, že v období od 15.8.2011 do 12.3.2012 nedošlo ke změně technického řešení krabičky Amazigh.

38. Soud rovněž provedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], v roce 2011 zaměstnance žalobkyně na pozici manažera marketingu, z něhož mimo jiné zjistil okolnosti zadání první a druhé rešerše. Z výslechu svědka mimo vyplynulo, že v srpnu 2011 žalobkyni oslovila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. s poptávkou na výrobu substitučních krabiček ke krabičkám Futurola box. Po obdržení rešerše od žalované byl výrobek žalobkyní vyroben a expedován. Svědek uvedl, že se nevyzná příliš v oblasti práva duševního vlastnictví, zadání rešerše z 15.8.2011 směřoval k tom, aby zjistil, zda je uvedená krabička jakkoli chráněna, aby nebylo narušení něčí právo duševního vlastnictví. V seznamu uvedených databází v rešerši se nevyzná, neumí v těchto databázích hledat; současně uvedl, že je mu známo, že má společnost žalobkyně již několik desetiletí zaregistrovanou ochrannou známku [příjmení]. Z předchozí komunikace s žalovanou je mu známo, že tato měla někdy v roce 2011 provádět registraci ochranné známky Evropské unie právě„ Amazigh“ pro společnost holandského výrobce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], klienta žalobkyně, jak mu sama žalovaná sdělila, když dotazoval ceny takových registrací. Svědek rovněž uvedl, že rešerši ze srpna 2011 považoval za finální, nečinil kroky k získání žádné další finální rešerše, u žalované již další parametry nezjišťoval, tzv. držák předmětné krabičky neřešili. Dále uvedl, že si není vědom žádných změn na předmětné krabičce v období mezi srpnem 2011 a březnem 2012. Dle svědka bylo celkem vyrobeno 9.720 kusů těchto krabiček po 4,00 EUR/kus, jednalo se o dvě dodávky z 31.8.2011 a 20.9.2011, fakturované celkem 3 fakturami, z toho jedna předfaktura. K nákresu krabičky výrobce z č.l. 212 svědek popsal, že zapracováním varianty č. 1 a varianty č. 2 vznikla varianta č. 3, přičemž tyto dílčí úpravy spočívaly pouze ve 1) čtyřech zářezech do oválné části otvoru krabičky a ve 2) dvou zářezech na protažených koncích otvoru elipsy, vždy na každém konci jeden. Změny byly po konzultaci s technologem společnosti [právnická osoba] přidány za účelem snazšího otevření krabičky, ke změně jiných parametrů produktu nedošlo. Dle svědka se jednalo o minimální změnu v technickém řešení pro zlepšení spotřebitelského užití, neměnily se základní parametry krabičky, nenechával ji nikým přezkoumávat ohledně možného porušení práv duševního vlastnictví. Technický výkres zpracovaný u společnosti [právnická osoba] dne 9.8.2011 byl dle svědka na interní server žalobkyně uložen dne 11.8.2011, současně uvedl, že pozměněná verze byla na server žalobkyně uložena dne 23.8.2011 O zpracování designu krabičky rozhodovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Ohledně území Nizozemí, příp. Evropské unie a možnosti vyrábět pro tuto oblast předmětnou krabičku svědek uvedl, že vzhledem k zadání sídel dvou nizozemských společností v zadání rešerše a vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny ochranné známky na území Evropské unie, do níž náleží i Holandsko, usoudil, že se tento závěr vztahuje i na území Nizozemí, resp. Evropské unie. Rovněž s odkazem na předchozí aktivity žalované ve věci registrace ochranné známky Evropské unie pro značku Amazigh holandského klienta. Doplnil, že v textu rešerše nebylo uvedeno, že se jedná o předběžnou rešerši, ani žalovaná nevznesla žádné doplňující dotazy nebo pochybnosti ohledně zkoumaného předmětu; žalovaná měla povědomí o klientech žalobkyně. Odkaz na evropský patent č. EP [číslo] v rešerši svědek vyhodnotil tak, že není důvod proč nevyrábět předmětnou krabičku, když bylo žalovanou uvedeno, že není možné posoudit, jak moc je ten patent relevantní. Popsanou výpověď svědka soud považoval za věrohodnou a logicky i věcně navazující na závěry vyplývající z žalobkyní předložených důkazů. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nevyvodil žádné závěry rozhodné pro posouzení věci.

39. Soud prvního stupně, jak uvedl, zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

40. Věc byla s ohledem na ust. § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1.1.2014, posouzena dle právní úpravy platné do 31.12.2013, neboť se v tomto řízení jedná o právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

41. Za citace ust § 442 věta první obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. a ust. § 34 odst. 1, § 34 odst. 2, § 41 odst. 1,3 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích (dále rovněž„ z. p. z.“), s poukazem na provedené dokazování, jeho zhodnocení a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

42. Soud uvedl, jak je zřejmé z uvedené zákonné úpravy týkající se odpovědnosti patentového zástupce za škodu způsobenou při výkonu jeho profese, zákon pro tuto odbornou činnost zakotvuje objektivní odpovědnost (odpovědnost za výsledek), u níž je možnost liberace přípustná v případě, že patentový zástupce prokáže, že škodě nemohl nijak předejít, a to ani v případě, že by vynaložil veškeré úsilí, které je po něm možno vyžadovat, a vykonával svou činnost v souladu s ust. § 34 z. p. z., tj. postupoval tedy dle příslušných právních předpisů, pokynů svého klienta, přičemž dbal ochrany jeho práv a oprávněných zájmů. Základním požadavkem kladeným na patentového zástupce je tedy požadavek vázanosti právními předpisy a nutnost řídit se pokyny klienta. Současně je patentový zástupce povinen upozornit klienta na rozpor jeho pokynů s platnými právními předpisy. Zakotvená povinnost čestného a svědomitého jednání zástupce se má též projevit v povinnosti chránit práva a oprávněné zájmy klienta a činit vše prospěšné podle svého přesvědčení a pokynů. V neposlední řadě, vedle zákonných předpisů a pokynů klienta, musí zástupce dodržovat pravidla profesní etiky a další profesní předpisy vydané Komorou patentových zástupců. Předmětná právní úprava odpovědnosti patentového zástupce není nepodobná právní úpravě vztahující se k výkonu profese dle zákona o advokacii.

43. Samotná okolnost, že odpovědnost patentového zástupce za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem jeho činnosti je založena na objektivním principu a že tedy k jejím předpokladům nepatří zavinění, nezakládá odpovědnost patentového zástupce bez dalšího. Ke vzniku odpovědnosti je nutné současné splnění všech předpokladů, jimiž jsou výkon činnosti patentového zástupce, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem profese patentového zástupce a vznikem škody, přičemž existenci těchto předpokladů, včetně příčinné souvislosti, je povinen tvrdit a prokázat poškozený klient (analogicky lze vycházet z rozsudků NS ČR ze dne 26.2.2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001 - publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 24, pod C 1743, dále ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007). V rámci prokazování liberačních důvodů musí patentový zástupce prokázat, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. S ohledem na předmět řízení lze v návaznosti na ust. § 442 odst. 1 obč. zákoníku uvažovat pouze o úhradě skutečné škody a ušlého zisku.

44. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky probíhala spolupráce na bázi smlouvy o poskytování služeb patentového zástupce, na jejímž základě žalovaná coby patentová zástupkyně poskytovala žalobkyni odbornou pomoc ve věcech jejího průmyslového vlastnictví; tuto skutečnost ani jedna ze stran nezpochybnila. V rámci uvedené spolupráce byla ze strany žalobkyně dne 5.8.2011 vznesena žádost na žalovanou coby patentovou zástupkyni k provedení rešerše na patentovou nebo průmyslovou ochranu výrobku zn. Futurola box (box, zásobník na cigaretové papírky) dle přiložené fotografie a sdělení možného okruhu výrobců včetně uvedení adresy jejich sídla v Nizozemí. Žalovaná vypracovala dne 17.8.2011 dokument, z něhož vyplývalo, že v návaznosti na sdělené údaje dohledala mj. přihlášku evropského patentu EP [číslo] firmy [anonymizována tři slova] (aktualizovaný název žalobkyní označeného subjektu), kterou výslovně interpretovala tím způsobem, že je v ní řešena pouze konstrukce („ držák“), do které se posuzovaný box s cigaretovými papírky měl vkládat; v návaznosti na zjištěnou přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] pak v rešerši zmínila i přihlášku národního nizozemského patentu č. NL [číslo].

45. Soud se neztotožnil s argumentací žalované směřující k tomu, že zadání rešerše z 15.7.2011 bylo příliš vágní a kusé, než aby na jeho základě bylo možno prověřit případnou dotazovanou právní ochranu popsané krabičky (boxu). Za situace, kdy byla žalovaná z poskytnutých údajů (označení krabičky, název dvou subjektů vč. označení místa sídla) schopna vyhodnotit relevanci [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pro danou výrobu a dohledat přihlášku evropského patentu č. EP [číslo], zveřejněnou dne 18.5.2011, lze uzavřít, že základní parametry rešerše byly dány a další limity průzkumu buď měly vyplynout z již získaných informací, nebo bylo nutno rozsah dalšího průzkumu stanovit na základě upřesňujících dotazů ze strany žalované coby patentové zástupkyně za tím účelem, aby byla schopna náležitě a svědomitě vykonat zadaný rešeršní průzkum.

46. Je zřejmé, že při vyhledání přihlášky evropského patentu č. EP [číslo], zveřejněné dne 18.5.2011, bylo současně již evidentní, k jakým dílčím národním patentům/patentovým přihláškám požívá tato přihláška prioritu, když jeden ze dvou relevantních národních patentů žalovaná v rešerši rovněž uvedla (č. NL [číslo]), ačkoli jej blíže nevyhodnotila. Za situace, kdy všechny takové související a předcházející udělené národní patenty a podané přihlášky jsou evidovány a zřetelně vyznačeny v rámci jednoho dokumentu vztahujícího se k podané přihlášce evropského patentu, je nelogický postup žalované, která v rámci rešerše zmínila pouze jeden ze dvou národních (nizozemských) patentů, ačkoli druhý opomenula. Zde konkrétně neuvedla národní patent č. NL [číslo].

47. Pokud současně žalobkyně v zadání ze dne 15.8.2011 požadovala zjistit, zda je vyobrazený výrobek chráněn„ nějakým patentem nebo průmyslovým vzorem“, nelze z takového zadání vyvodit závěr, že rozsah průzkumu měl směřovat pouze na české území, případně pouze k ochraně vymezené v evropských patentech, když ze samotného zadání bylo zřejmé, že obě prověřované společnosti sídlily na území Nizozemska, kde bylo rovněž možno reálně očekávat případnou právní ochranu jejich produktů. Současně není soud toho názoru, že by vyjmenování databází, v nichž žalovaná průzkum učinila (jak vyplývá z rešerše ze 17.8.2011) a které obsahovaly označení databází s přívlastky jako:„ evropské, mezinárodní, komunitární“, učinilo pro žalobkyni bez pochybností zřejmým a nesporným, že se průzkum netýkal cizích národních patentových úprav, pokud současně u žalobkyně nebylo možno vycházet z předpokladu její vědomosti o obsahu a rozsahu jednotlivých databází. Nehledě na skutečnost, že jistou cizí (zde nizozemskou) patentovou ochranu v rámci své rešerše žalovaná přesto zmínila (č. NL [číslo]). Žalobkyně coby výrobní a obchodní společnost v oblasti mj. papírenského průmyslu nemá ze své podstaty bez dalšího dány primární předpoklady ke znalostem v uvedeném oboru ochrany duševního vlastnictví. Ostatně i navázaná spolupráce s žalovanou coby patentovou zástupkyní naznačuje potřebu poradenství v dané oblasti.

48. Jak vyplynulo z výslechu svědka [jméno] [příjmení], jehož výpověď soud považuje za věrohodnou, sám pracovník žalobkyně, který rešerši u žalované zadával, nebyl zcela obeznámen s nastavením a úpravou ochrany práv duševního vlastnictví v rámci Evropské unie, případně na bázi jednotlivých národních úprav.

49. Pokud dále zákon stanoví požadavek svědomitého jednání patentového zástupce při výkonu jeho činnosti, lze očekávat, že tato pečlivost a svědomitost se musí nutně projevit v potřebě patentového zástupce mít najisto a konkrétně stanoveno, co je předmětem průzkumu a zpracovávaných rešerší, a současně musí být jednoznačné, jaký konkrétní a přesný výstup tyto rešerše poskytují svým objednatelům, aby mohly představovat kvalitativně úplný a přesný podklad uplatnitelný v jejich navazujících obchodních a výrobních rozhodnutích. Pokud tedy žalovaná v rámci zpracování rešerše ze 17.8.2011 žalobkyni odkazovala k prostudování přiloženého patentového spisu nebo spisu patentové přihlášky, které připojila, nelze tento postup považovat za řádně učiněný v souladu s očekávatelnou pečlivostí a svědomitostí ze strany žalované patentové zástupkyně. Vyvozování závěrů z obsahu takových spisů není v moci osoby nebo subjektu neznalého oboru ochrany duševního vlastnictví a přenesení této dílčí činnosti vyžadující odborné znalosti žalované na žalobkyni tak soud považuje za postup v rozporu s ust. § 34 odst. 2 z. p. z., kdy je současně otázkou, nakolik mohou být takovým postupem chráněna práva a oprávněné zájmy osoby zadávající rešerši (zde žalobkyně). Za situace, kdy bylo třeba, aby k vyslovení konkrétních přesných závěrů ohledně možné patentové ochrany byl porovnán výrobek žalobkyně (včetně technické dokumentace) s dokumentací založenou k dohledaným patentům nebo přihláškám patentů, měla být tato odborná srovnávací činnost provedena samotně žalovanou, nikoli žalobkyní. Bez tohoto naznačeného postupu nelze závěry poskytnuté v první rešerši ze srpna 2011 považovat za řádně vyslovené v souladu s ust. § 34 odst. 2 z. p. z.

50. Pokud současně žalovaná v rámci první rešerše interpretovala jí vyhledanou přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], ohledně níž uvedla jednoznačný závěr, že„ tato přihláška řeší pouze držák, do kterého se box s papírky vkládá“, zatímco v rámci druhé rešerše/podání stanoviska ze dne 12.3.2012 již text přihlášky evropského patentu interpretovala zcel odlišně, pak tímto prvním kladem dohledané přihlášky se jednoznačně dopustila věcné odborné chyby, na jejíž vyznění nemohlo mít vliv jakkoli kusé nebo krátké zadání ze strany žalobkyně nebo nedostatek technických podkladů k výrobku žalobkyně, když v tomto případě byl interpretován pouze text a celkový obsah předmětné přihlášky evropského patentu včetně nákresu. Tímto postupem žalované došlo rovněž k nespornému porušení § 34 odst. 1, 2 z. p. z.

51. V následné komunikaci z března a dubna roku 2012 již ostatně žalovaná uvedenou přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] interpretovala jinak, když uvedla závěr, že tato řeší a upravuje jak konstrukci držáku, tak samotné krabičky (boxu) a rovněž projevila lítost a omluvu nad vyvstalými problémy. Žalovaná připustila pochybení, kdy neměla při zpracování rešerše najisto stanoveno, co hledá, a přiznala, že měla trvat na konkrétních informacích, a toto bere jako ponaučení. Současně učinila poznámku, že kdyby někdo zdatný v oboru prošel patentový spis evropského patentu č. EP [číslo], jeho relevanci by byl schopen posoudit alespoň dle nákresu. Ačkoli se opět jednalo o nemístné a nepřípustné přenesení úlohy zkoumat po odborné stránce dokument patentového práva, nehraje tato skutečnost v této věci zásadní roli s ohledem na skutečnost, že porušení patentového ochrany průmyslového vlastnictví [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] bylo shledáno na základě jiného patentu č. NL [číslo]; naopak podstatný je vyslovený postoj žalované, která připustila pochybení a tato se snažila následně zhojit dílčími radami, jak postupovat v již probíhajícím řízení u Okresního soudu v Haagu, případně jaké námitky vznést. Rovněž skutečnost, že se žalovaná svou radou snažila podpořit [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v řízení u haagského soudu, svědčí o jejím povědomí o učiněné chybě při zpracování rešerše.

52. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že předpoklad odpovědnosti žalované spočívající ve způsobu výkonu její činnosti patentové zástupkyně byl splněn.

53. Co se týče vzniku škody, zde soud vzal za prokázané, že částka 15.000 EUR, kterou žalobkyně dne 16.3.2015 uhradila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v návaznosti na mimosoudní dohodu ze dne 13.3.2015 představuje škodu vzniklou žalobkyni, když právě o 15.000 EUR se v důsledku smírného ujednání sporu (plynoucího z porušení průmyslových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v důsledku výroby a distribuce krabiček„ Amazigh“ vyrobených žalobkyní) zmenšil majetkový stav žalobkyně oproti stavu, kdy by uvedeným počínám k žádnému porušení cizích práv duševního vlastnictví nedošlo. Na tuto výši škody tak nemá vliv ani vyúčtovaná částka 4.424 EUR, kterou žalobkyně v rámci plateb za vyrobené krabičky„ Amazigh“ obdržela od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Ačkoli z dohody o narovnání mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nevyplývá množství zboží, z něhož byla výše kompenzace určena, není tato skutečnost rozhodující, když už samotná prokázaná dodávka 1106 ks boxů s názvem„ Amazigh“ pro porušení patentové ochrany postačovala. Druhý předpoklad vzniku odpovědnosti žalované spočívající ve vzniku škody žalobkyni byl tak rovněž splněn.

54. Co se týká příčinné souvislosti mezi výkonem odborné činnosti žalované a vznikem škody na straně žalobkyně, zde soud zejména vycházel z rozhodnutí Okresního soudu v Haagu ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o porušení práv průmyslového vlastnictví [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která je držitelkou nizozemského patentu č. NL [číslo] na„ Dispenser for [příjmení] [příjmení]“, uděleného dne 9.3.2011 na přihlášku podanou dne 8.9.2009. Uvedený soud rozhodl, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] tím, že dodala na nizozemský trh substituční krabičky s cigaretovými papírky, které sahají do rozsahu patentové ochrany a které je možno používat v kombinaci s patentovým zásobníkem Futurola, porušila práva uvedené společnosti z patentu č. NL [číslo]. Takto rozhodl uvedený soud i přes námitky protistrany, se kterými se vypořádal konstatováním, že ze strany [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nebyl rozšířen rozsah patentové ochrany (nárok č. 11, tak jak byl původně udělen, zahrnuje i krabičku/box; konstatována novost nároku č. 9; materie nároku č. 11 nově pokryta upraveným nárokem č. 9, jehož platnost soud zkoumal) a takový protinávrh požadující vyslovení neplatnosti uvedeného patentu byl zamítnut. Společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo mj. uloženo uhradit náklady řízení, ukončit veškeré porušování práv z uvedeného patentu č. NL 451 a mj. zaslat [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] seznam všech dodavatelů nebo výrobců této krabičky, k nimž patřila (i) žalobkyně.

55. Na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Haagu pak ve svém důsledku navazuje uzavření dohody o narovnání mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], na jejíž platnost a odůvodněnost nemají vliv závěrečné klauzule deklarující, že úhrada kompenzace ze strany žalobkyně nepředstavuje uznání porušení jakýchkoliv patentů, nedodržení jakýchkoliv zákonů nebo porušení právní povinnosti, když v samotném textu dohody je vyslovena přímá spojitost a odkaz na uvedený rozsudek Okresního soudu v Haagu a související okolnosti. Uzavření dohody s poškozenou společností ostatně jako možný způsob řešení porušení patentové ochrany navrhovala i žalovaná ve stanovisku z března 2012.

56. Dalším článkem v řetězu příčinné souvislosti, který však byl chronologicky první v pořadí, je skutečnost, že existence právě patentu č. NL [číslo] musela být zřejmá z přihlášky evropského patentu č. EP [číslo], v jejímž rámci byly zaznamenány právě dvě prioritní přihlášky národních patentů. Žalovaná ve své rešerši ze 17.8.2011 žalobkyni upozornila pouze na druhou prioritní přihlášku patentu č. NL [číslo], který blíže nespecifikovala. Za situace, kdy žalovaná uvedenou přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] sama vyhledala, avšak neúplně ji žalobkyni předestřela, mylně uvedla její rozsah ochrany a současně neposkytla žalobkyni informaci o právní ochraně vyplývající ze související prioritní úpravy (byť nizozemské), která byla posléze konáním žalobkyně právě porušena tím, že vyrobila a dodala obchodní společnosti na území Nizozemí zboží, kterým byla porušena udělená patentová ochrana, lze uzavřít, že uvedený rešeršní postup žalované byl podstatnou a zásadní příčinou vedoucí k následnému vzniku škody na straně žalobkyně.

57. Co se týká totožnosti krabičky posuzované žalovanou v rámci první nebo druhé rešerše a krabičky následně posuzované v rámci soudního řízení u Okresního soudu v Haagu, zde soud dospěl k závěru, že nebyla jakkoli prokázána odlišnost těchto jednotlivých výrobků, až na provedení miniaturních zábrusů/zářezů dle návrhu technologa společnosti [právnická osoba], které však neznamenaly zásah do patentových nároků výrobku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].

58. U objektivní odpovědnosti patentového zástupce je v případě naplnění jejích základních předpokladů přípustná možnost liberace za situace, kdy patentový zástupce prokáže, že škodě nemohl nijak předejít, a to ani v případě, že by vynaložil veškeré úsilí, které je po něm možno vyžadovat. V tomto případě však žalovaná nikterak neprokázala, že by škodě nemohla nikterak předejít, když z provedených důkazů je evidentní, že nevynaložila ani zvýšené úsilí k upřesnění předmětu posuzované právní ochrany a bližší specifikaci či technickým parametrům zkoumaného produktu a spokojila s krátkým zadáním a jednou přiloženou fotografií.

59. Tvrzení žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované o tom, že své původní pochybení z první rešerše žalovaná zhojila změnou názoru na zjištěný rozsah právní ochrany a upozorněním na možnosti řešení z 12.3.2012, pak je dle soudu takový závěr mylný, když bylo v řízení prokázáno dodání předmětných krabiček [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. již v průběhu léta a podzimu 2011 a jakákoli činnost počínaje měsícem březnem 2012 již nemohla mít vliv na účast žalobkyně na porušení patentových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Nehledě na skutečnost, že již na jaře 2012 bylo vedeno u Okresního soudu v Haagu řízení o porušení patentové ochrany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].

60. Pokud bylo dále argumentováno tím, že k udělení patentu č. EP [číslo] došlo až dne 5.4.2013 a překlad tohoto evropského patentového spisu byl ve Věstníku zveřejněn až dne 9.5.2013 a nelze tedy vymáhat škodu z porušení práv k tomuto patentu na území Nizozemí před 5.4.2013, pak nezbývá než dodat, že porušení patentové ochrany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] bylo posuzováno nikoli na základě uvedeného evropského patentu, ale s ním souvisejícího národního nizozemského patentu č. NL [číslo].

61. Jak je dále zřejmé, v době sepsání odborného stanoviska ze dne 12.3.2012 již měla žalovaná k dispozici veškerou dostupnou dokumentaci k výrobku žalobkyně, tuto konzultovala s pracovníkem p. [příjmení], který řešil technické zpracování krabičky„ Amazigh“ včetně její úpravy použitelnosti, a nenamítala žádnou odlišnost oproti krabičce posuzované v rámci zpracování rešerše v srpnu 2011. Tato tvrzení se tak jeví jako účelová. Současně je soud s ohledem na znění patentové přihlášky a textu samotného patentu č. EP [číslo] toho názoru, že dotvoření původní varianty výrobku žalobkyně provedením celkem šesti zábrusů v délce 0,7 až 1 mm nepředstavuje tak zásadní změnu technického řešení, která by právě ve svém důsledku vedla k porušení existujícího patentu č. NL [číslo]. Tento je specifický zcela jinými parametry svého zpracování.

62. Tvrzení žalované o pravděpodobném pokračování žalobkyně ve výrobě a prodeji sporné krabičky„ Amazigh“ na nizozemský trh i v době po zpracování druhé rešerše (když odkazovala na dopis žalobkyně ze dne ze dne 8.7.2014, jímž tato sdělovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], že přestala sporné výdejní boxy uvádět na trh), nebylo v řízení nikterak prokázáno. Uvedený dopis žalobkyně je datován v návaznosti na výzvu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] k ukončení porušování patentové ochrany.

63. K námitce žalované k promlčení nároku z uplatněné náhrady škody soud dospěl k závěru, že tato není důvodná, když povědomí žalobkyně o tom, jaké výše škoda dosahuje, bylo možno dosáhnout až na základě sjednání dohody o narovnání a v ní ujednané sumy 15.000 EUR a následného uhrazení této částky z účtu žalobkyně.

64. S ohledem na uvedené tedy soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované k úhradě částku 15.000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 EUR od 7.8.2015 do zaplacení.

65. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř tak, že procesně plně úspěšnému žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení celkem v částce 193.838,50 Kč, ve skladbě uvedené v rozhodnutí, k čemuž dále uvedl, mimo jiné, že ačkoliv v předmětné věci byla žalovaná k úhradě popsané škody vyzvána výzvou samotné žalobkyně, nikoli prostřednictvím právního zástupce, dospěl soud k závěru, že tato skutečnost nebrání aplikaci ust. § 142a občanského soudního řádu. Ze spisového materiálu je zřejmé, že pro žalovanou zahájení tohoto řízení i co do výše požadované škody a důvodů uplatnění nemohlo být něčím překvapujícím, když o uplatnění náhrady škody vůči svojí osobě věděla, tuto záležitost sama řešila s odpovědnostní pojišťovnou a výsledné nevyhovění požadavku žalobkyni sama sdělovala. V tomto případě se tak nejedná o situaci, na niž zejména dopadá zákonná úprava, která byla zejména přijata za účelem znemožnění podávání žalob v případě nevědomosti dlužníků o jejich dluzích, čímž docházelo k účelovému a umělému navyšování nákladů řízení v neprospěch dlužníků. Co se týče žalobkyní požadovaného procentuálního navýšení výše přiznaných nákladů řízení, pro tento postup nebyly shledány důvody s odůvodněním, že se nejednalo o samotné řízení o plnění z udělené patentové ochrany, navíc v tomto řízení bylo aplikováno české právo, nejednalo se s cizozemskými institucemi, tvrzení ze strany žalobkyně byla konstantní a není tak důvodné předpokládat nutnost opakovaných konzultací právního zástupce s cizojazyčným vedením společnosti žalobkyně.

66. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná podáním ze dne 8. 9. 2020, v němž namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je nepřezkoumatelné a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; v podrobnostech se pak podané odvolání odůvodňuje následujícím způsobem.

67. Žalovaná je toho názoru, že soud prvního stupně v rozhodnutí dovodil ve vztahu k žalované nikoliv odpovědnost objektivní, jak vyplývá z příslušné právní úpravy, ale odpovědnost absolutní, nehledě pak na (ne) jednání či chování žalobkyně samotné. Tento závěr soudu prvního stupně je však nepochybně v rozporu s tím, jakým způsobem je postavena příslušná právní úprava týkající se odpovědnosti škůdce za vzniklou škodu, jak je podrobně uvedeno níže.

68. Soud prvního stupně v rozhodnutí pouze velice stručně konstatoval, že„ …jakákoliv činnost počínaje měsícem březnem 2012 již nemohla mít vliv na účast žalobce na porušení patentových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]“ nehledě přitom na v řízení prokázanou nečinnost žalobkyně po obdržení první i druhé rešeršní zprávy žalované (kdy žalobkyně nijak na informace v nich obsažené nereagovala/ nedotazovala se / nepožadovala jejich doplnění/upřesnění, a to ani poté, co již byla nepochybně obeznámena s příp. průmyslověprávní kolizí v Nizozemí, a tedy s příp. vznikem škody) / nedbání žádných doporučení žalované / nekontaktování žalované v této věci; a to vše po dobu cca 3 roky. Soud prvního stupně tento svůj závěr ani nijak nezdůvodnil, a tedy z rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně při svém rozhodování řídil, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou argumentaci žalované, příp. proč považoval argumenty žalované za liché, mylné nebo vyvrácené a/nebo která konkrétní skutková zjištění jej vedla k závěru, že (ne) jednání žalobkyně nemá vliv na otázku přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody. Z tohoto důvodu považuje žalovaná tuto část rozhodnutí za nepřezkoumatelnou. V této souvislosti žalovaná odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009 jak, ostatně, vyplývá i z nálezů Ústavního soudu ČR (např. sp. zn. I. ÚS 4181/12, sp. zn. I. ÚS 383/12, sp. zn. III. ÚS 1836/13), nepřezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla i protiústavní.

69. Shora popsaný závěr soudu prvního stupně je pak dle názoru žalované i v rozporu s právní úpravou, zejména pak s ust. § 3824 a 384 odst. 15 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění, a tomu odpovídající judikaturou Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutím ze dne 6.11.2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006 či ze dne 29.11.2006, sp. zn. 32 Odo 862/2005 na kterou žalovaná v řízení poukazovala. Základní myšlenkou této právní úpravy je totiž skutečnost, že škůdce odpovídá pouze za škodu, kterou způsobil. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by žalobkyně, jako osoba jednající v poctivém obchodním styku a dbající i o zájmy druhého smluvního partnera, splnila svojí primární povinnost podrobně se s obsahem první rešeršní zprávy žalované (vč. jejich příloh) seznámit (a pokud by zpráva obsahovala, z pohledu žalobce, nesprávné/neúplné/nepřesné informace, v návaznosti na zadání či vůli žalobce, informovat o tom žalovanou), a/nebo poskytnout součinnost či být adekvátně činný poté, co se dozvěděla o příp. porušování průmyslových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s cílem co možná nejvíce snížit příp. vzniklou škodu. Vstoupila-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, jež je pro vznik škody rozhodující, nezaloží příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou. Tzn. odmysleli-li bychom si, resp. právně izolovali-li bychom v řetězci postupně nastupujících příčin a následků podstatnou skutečnost, tj. shora popsané (ne) jednání žalobce, pak by dle názoru žalované příp. škoda zcela jistě nepředstavovala částku 15.000 EUR (ale částku několikanásobně nižší). A tedy pokud byla příp. majetková újma žalobkyně vyvolána, příp. zvýšena, jeho bezprostřední nečinností, byla tímto (ne) jednáním žalobkyně nepochybně přerušena příčinná souvislost mezi příp. pochybením žalované a vznikem škody, mající původ v dohodě o narovnání. Jak dovodila judikatura soudů, otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou; bylo proto na žalobkyni, aby v řízení prokázal nepřerušenou věcnou souvislost mezi příčinou a škodou samotnou (zejména pak, jaké konkrétní kroky žalobce učinil po obdržení první či druhé rešeršní zprávy žalované, s cílem zabránit, příp. alespoň minimalizovat rozsah vzniklé škody).

70. V této souvislosti se pak soud prvního stupně ani nijak nezabýval otázkou příp. spoluzavinění žalobce; z výše popsaného je přitom zřejmé, že si žalobkyně zcela jistě nepočínala, ve vztahu k vlastnímu majetku, natolik obezřetně, aby možnému vzniku škody zabránil nebo jí alespoň omezil. Pro posouzení míry spoluúčasti poškozeného přitom není významný jeho podíl na vzniku škodní události, nýbrž jeho podíl na vzniku škody jako takové.

71. S ohledem na vše výše uvedené tak lze konstatovat, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud dovodil nepřetržení příčinné souvislosti v důsledku (ne) jednání žalobkyně, resp. u žalobkyně nedovodil nesplnění obecné zakročovací prevenční povinnosti předcházet, příp. odvrátit či alespoň zmírnit majetkovou újmu (která dle výše uvedené právní úpravy tíží každou osobu bez rozdílu, a tedy i žalobce). V důsledku tohoto pochybení pak soud prvního stupně přičítal veškeré shora popsané skutečnosti pouze k tíži žalované, a tedy v konečném důsledku dovodil absolutní odpovědnost žalované. Připustili-li bychom shora uvedený závěr soudu prvního stupně, pak by ad absurdum mohl žalobce velice jednoduše výše popsanou„ vyčkávací“ strategii, resp. neaktivitu, účelově prodlužovat i mnohem déle, čímž by se však nepochybně navýšila příp. mu vzniklá škoda, za kterou by byla plně odpovědná pouze žalovaná.

72. V rozhodnutí1 soud prvního stupně dále konstatoval, že„ …částka 15.000 EUR, kterou žalobce dne 16.03.2015 uhradil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v návaznosti na mimosoudní dohodu ze dne 13.03.2015, představuje škodu vzniklou žalobci, když právě o 15.000 EUR se v důsledku smírného ujednání sporu (plynoucího z porušení průmyslových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v důsledku výroby a distribuce krabiček„ Amazigh“ vyrobených žalobcem) zmenšil majetkový stav žalobce oproti stavu, kdy by uvedeným počínáním k žádnému porušení cizích práv duševního vlastnictví nedošlo. Na tuto výši škody tak nemá vliv ani vyúčtovaná částka 4.424 EUR, kterou žalobce v rámci plateb za vyrobené krabičky„ Amazigh“ obdržel od [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno]. Ačkoli z dohody o narovnání mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nevyplývá množství zboží, z něhož byla výše kompenzace určena, není tato skutečnost rozhodující, když už samotná prokázaná dodávka 1.106 ks boxů s názvem„ Amazigh“ pro porušení patentové ochrany postačovala.“ 73. I v této části rozhodnutí shledává žalovaná její nepřezkoumatelnost, když z ní nijak nevyplývá, jakými úvahami se soud prvního stupně při svém rozhodování řídil, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou argumentaci žalované či i vedlejšího účastníka (viz čl. VII. níže), příp. proč považoval argumenty žalované a/nebo vedlejšího účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené a/nebo která konkrétní skutková zjištění jej vedla k závěru, že rozsah žalobkyni vzniklé škody v důsledku příp. porušení právní povinnosti žalované představuje právě částku 15.000 EUR.

74. S ohledem na výše uvedené tak žalovaná pouze předpokládá, že se soud prvního stupně při svém rozhodování spokojil toliko s tím, že žalobkyně uzavřela dne 13.03.2015 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dohodu o narovnání, ve které sjednala výši kompenzace v částce 15.000 EUR, nehledě přitom na to, kolik výrobků porušujících průmyslová práva této společnosti na nizozemský trh uvedl; tuto sjednanou částku pak soud prvního stupně považoval bez dalšího za škodu vzniklou žalobci, když jí žalobkyně dané společnosti uhradila. Tento závěr soudu prvního stupně však považuje žalovaná za právně nesprávný, když by to znamenalo, že pro rozsah příp. vzniklé škody není vůbec rozhodující, na základě jakých skutečností byla výše kompenzace stranami sjednána či kolik kusů výrobků žalobkyně ve skutečnosti vyrobila/dodala na nizozemský trh; podstatnou by byla právě a pouze to, co si smluvní strany (tj. žalobce a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) vzájemně sjednaly (nadto pak výslovně bez prejudice k oprávněnosti tohoto nároku). Ad absurdum by tak žalobkyně mohla zcela jednoduše vyrobit/dodat na nizozemský trh pouze drobnou vzorku výrobků, které by průmyslová práva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] porušovala (např. 5 ks), a následně se s danou společností (i zcela účelově) mimosoudně dohodnout na kompenzaci v mnohem vyšším rozsahu (např. 50.000 EUR); tuto částku by pak žalobce mohl bez dalšího regresně po žalované (úspěšně) soudně nárokovat. Nutno přitom zdůraznit, že žalovaná neměla na obsah předmětné dohody o narovnání, a tedy ani na výši sjednané kompenzace, žádný vliv, nebyla přizvána k vyjednávání o jejím obsahu, nebylo jí nijak na její doporučení ohledně dalšího postupu ve věci žalobcem reagováno; velice zjednodušeně tak lze uzavřít, že žalovaná byla po cca 3 letech nekontaktování žalobcem postavena před hotovou věc, tzn. má žalobkyni nahradit škodu ve výši 15.000 EUR.

75. A i pokud bychom připustili, že pro rozsah příp. vzniklé škody je rozhodující výše kompenzace sjednaná mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], pak se měl soud prvního stupně dle názoru žalované zabývat tím, jakým způsobem vůbec žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] tuto výši kompenzace sjednali, nadto pak právě v částce 15.000 EUR, a tedy proč by příp. výše škody nemohla činit např. částku 8.000 EUR či 10.000 EUR. V řízení nebylo nijak zjišťováno, jaké argumenty či jaké právní možnosti žalobkyně při jednáních o mimosoudním narovnání se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vůbec použil, aby příp. vzniklou škodu co možná nejvíce snížil (zejména pak zda při vyjednávání dohody o narovnání použil argumenty týkající se samotného rozsahu průmyslověprávní ochrany nizozemského patentu NL [číslo] či přihlášky Evropského patentu EP [číslo] / tzv. validace Evropského patentu EP [číslo] ve vztahu k území ČR (která platí až ode dne 09.05.2013) či Nizozemí (která platí až ode dne 29.05.2013) / podrobného srovnání technických řešení výrobků žalobkyně a této společnosti / množství a hodnoty vyrobených/dodaných výrobků na nizozemský trh atd.).

76. Žalobkyně pak v řízení ani skutkově netvrdila, potažmo pak neprokázala, zda vynaložila, v návaznosti na počet (tj. 1.106 ks) a hodnotu (tj. 4.424 EUR) vyrobených/dodaných kusů výrobků žalobcem na nizozemský trh (což považoval soud prvního stupně za prokázané), částku 15.000 EUR smysluplně a účelně. V řízení tak nebylo zjištěno, zda žalobkyni příp. vzniklá škoda v částce 15.000 EUR představuje škodu skutečnou, příp. zda částka, která škodu skutečnou přesahuje, má představovat jakési náklady další či vedlejší, které žalobce vynaložil v souvislosti se škodou skutečnou a které by jinak vynaložit nemusela (zejména pak náklady na odvrácení škody / zjištění škody / na odstranění škodného následku, např. náklady na právní zastoupení /náklady na překonání doby, než bude škoda nahrazena atd.); musí přitom jít o náklady, které jsou přímým důsledkem porušení povinnosti. Dle názoru žalované si této skutečnosti byla vědoma i samotná žalobkyně, když rozsah příp. jí vzniklé škody dovozovala pouze z (odhadovaných) nákladů soudního řízení v Nizozemí (byť žalobkyně účastníkem tohoto soudního řízení nebyla, a tedy jí žádné náklady s tímto řízením související nevznikly, resp. tyto v řízení neprokázala) či z (žalobkyní vypočtených) nákladů ve výši i 100.000 EUR, které by příp. žalobkyně vynaložila, pokud by se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vedla soudní spor (to však až v rámci svého závěrečného návrhu ze dne 19.05.2020, a tedy po koncentraci řízení). Žalobkyně tak dle názoru žalované v řízení nesplnila svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a prokázat rozsah nárokované náhrady škody.

77. S ohledem na vše výše uvedené je tak žalovaná toho názoru, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud žalovanou zavázal k náhradě škody ve výši 15.000 EUR, a to pouze v návaznosti na výši kompenzace sjednanou mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (na kterou žalovaná neměla ani žádný vliv), nehledě přitom na to, jakým způsobem strany tuto částku sjednaly či kolik kusů výrobků, které měly průmyslová práva nizozemské společnosti porušovat, žalobce na nizozemský trh uvedl.

78. V návaznosti na skutečnosti uvedené výše má pak žalovaná za to, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku bezprostřední kauzality mezi jednáním žalované a vzniklou škodou i ve vztahu ke změně technického řešení výrobků žalobce mezi první a druhou rešeršní zprávou.

79. Soud prvního stupně v rozhodnutí konstatoval, že změna technického řešení výrobků žalobkyně mezi první a druhou rešeršní zprávou žalované spočívala v „ …provedení miniaturních zábrusů/zářezů dle návrhu technologa společnosti [právnická osoba], které však neznamenaly zásah do patentových nároků výrobku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]“ Dále soud prvního stupně uvedl, že„ …je s ohledem na znění patentové přihlášky a textu samotného patentu EP [číslo] toho názoru, že dotvoření původní varianty výrobky žalobce provedením celkem šesti zábrusů v délce 0,7 až 1 mm nepředstavuje tak zásadní změnu technického řešení, která by právě ve svém důsledku vedla k porušení existujícího patentu NL [číslo]. Tento je specifický zcela jinými parametry zpracování.“ 80. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že soud prvního stupně posuzoval otázku ne/kolize výrobků žalobkyně, resp. jejich (změněného) technického řešení, s patentovými právy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] sám, aniž by však byla tato vysoce specializovaná odborná činnost v jeho kompetenci. Dle názoru žalované, měl-li soud prvního stupně zájem o posouzení, zda výrobky žalobkyně s určitým technickým řešením zasahují do ochranných patentových nároků [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], měl tak dle názoru žalované učinit v rámci předběžné otázky, a to na základě odborného znaleckého posouzení technické dokumentace výrobku žalobce a ochranných nároků předmětných patentů. Otázka příp. průmyslověprávní kolize zcela jistě nemůže být zodpovězena pouhým srovnáním textace spisového materiálu s technickou dokumentací výrobků, resp. svědeckou výpovědí Ing. [příjmení] o tom, co konkrétně bylo v rámci technického řešení výrobků žalobkyně změněno, nadto pak v rámci tak specifického oboru, jakým obor průmyslověprávní ochrany nepochybně je. Není totiž nijak neobvyklé, pokud i zcela drobná (slovy soudu prvního stupně miniaturní) technická úprava výrobku může ve svém důsledku podstatným způsobem ovlivnit příp. průmyslověprávní ochranu daného výrobku či ne/kolizi s již zapsanými průmyslovými právy. V této souvislosti je pak rovněž nutno připomenout, že dle ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, rozhodují, ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, specializované senáty Městského soudu v Praze, příp. v rámci registračního řízení průmyslových práv příslušné správní orgány (např. Úřad průmyslového vlastnictví ČR). A tedy dle názoru žalované postupoval soud prvního stupně nesprávně, pokud si otázku příp. porušování průmyslových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], ve vztahu k (změněnému) technickému řešení výrobků žalobkyně, posoudil sám, čímž překročil svou kompetenci; dle názoru žalované pak soud prvního stupně tuto otázku zcela nepřiměřeně zlehčil. V důsledku tohoto pochybení pak soud prvního stupně nesprávně právně posoudil i splnění bezprostřední kauzalitu mezi příp. pochybením žalované, vyplývajícím z provedené rešerše, a vzniklou majetkovou újmou žalobkyně.

81. Ze shora uvedeného závěru ani není zřejmé, s jakými ochrannými patentovými nároky (změněné) technické řešení výrobků žalobkyně soud prvního stupně vůbec srovnával (tj. zda s přihláškou Evropského patentu EP [číslo] nebo nizozemským patentem NL [číslo], nadto pak za situace, kdy se ochranné patentové nároky v průběhu času měnily/upravovaly). Z tohoto pohledu považuje žalovaná danou část rozhodnutí opět za nepřezkoumatelnou.

82. V této souvislosti pak žalovaná shledává i vzájemný rozpor v odůvodnění rozhodnutí, když soud prvního stupně na straně jedné konstatuje, že žalobce není osobou znalou oboru ochrany duševního vlastnictví, a tedy vyvozování závěrů z obsahu patentových spisů není v moci takovéto osoby;15 na straně druhé však neshledává problematickým to, pokud žalobkyně sama posoudila shora popsanou změnu technického řešení svých výrobků pouze jako„ user-friendly“ úpravu, která nemá vliv na podstatu technického řešení výrobku, a proto není nutné jej nechat opětovně průmyslověprávně posoudit žalovanou (či jiným patentovým zástupcem). Právě naopak, jak v řízení vyplynulo, tuto otázku řešila žalobkyně pouze se společností [právnická osoba] (tzn. laikem v daném oboru); žalobkyně tak i v tomto případě jednala v rozporu s obecnou prevenční povinností, která jej dle příslušné právní úpravy tížila (viz čl. II. výše), kdy učinil finální rozhodnutí o tom, že výrobky s takto změněným technickým řešením může bez rizika do Nizozemí dodat.

83. Soud prvního stupně pak dle názoru žalované dospěl na základě provedených důkazů i k nesprávným skutkovým zjištěním, pokud konstatoval, že v rámci soudního řízení v Nizozemí byl řešen výrobek žalobkyně se stejným technickým řešením, jaké žalovaná posuzovala v rámci první a druhé rešerše. Z předmětného nizozemského rozhodnutí je totiž zřejmý pouze vizuál /design výrobku žalobkyně, nikoliv však jeho technická specifikace, která je podstatou průmyslověprávní ochrany a závěru o příp. porušování práv z ní vyplývající. I pouhým jednoduchým srovnáním obrázků uvedených v nizozemském rozhodnutí a fotografie výrobku, kterou žalobkyně předložila žalované v rámci zadání první rešerše, pak lze dle názoru žalované uzavřít, že o totožné výrobky, nadto pak výrobky s totožným (změněným) technickým řešením, zcela jistě nejde.

84. Pokud se pak soud prvního stupně snaží účelově dovodit, že žalovaná, v rámci druhé rešerše, nenamítala žádnou odlišnost od výrobků žalobce v rámci první rešerše, pak je k tomuto nutno zdůraznit, že žalovaná v rámci první a druhé rešerše nedisponovala od žalobkyně stejným zadáním či podklady (tj. předběžná / hrubá rešerše s obecnou fotografií dvou výrobků a jejich stručným popisem u první rešerše vs. kolize výrobků žalobce s přihláškou Evropského patentu EP [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s podrobnou technickou dokumentací výrobku u druhé rešerše); ostatně, na neúplnost podkladů žalovaná v první rešeršní zprávě žalobce i výslovně upozornila.

85. Pro úplnost pak žalovaná doplňuje, že soud prvního stupně se v rozhodnutí ani nijak nevypořádal s námitkami směřujícími k čestnému prohlášení p. [příjmení] [příjmení] a režimem tzv. účastnické výpovědi, pro kterou však nejsou splněny zákonné podmínky. Pokud by se soud prvního stupně s těmito námitkami řádně vypořádal, pak by zcela jistě dospěl k závěru, že jde o osobu, která ve vztahu k žalobkyni, jako dceřiné společnosti, zastupuje, resp. v rozhodném období zastupovala její mateřskou, tj. ovládající společnost, a tedy o osobu, u které nelze očekávat, že by v rámci svého čestného prohlášení uvedla jiná skutková tvrzení než ta, která žalobkyně v řízení tvrdila (což se i v řízení potvrdilo).

86. Dále, soud prvního stupně dle názoru žalované posoudil právně nesprávně i otázku projevu vůle žalobkyně, kterou žalobkyně učinila v předmětném zadání; v důsledku tohoto pochybení pak soud prvního stupně nesprávně právně posoudil i otázku ne/porušení právní povinnosti ze strany žalované.

87. Soud prvního stupně v rozhodnutí uvádí, že„ …se neztotožnil s argumentací žalované směřující k tomu, že zadání rešerše z 15.08.2011 bylo příliš vágní a kusé, než aby na jeho základě bylo možno prověřit příp. dotazovanou právní ochranu popsané krabičky (boxu). Za situace, kdy byla žalovaná z poskytnutých údajů (označení krabičky, název dvou subjektů, vč. označení místa sídla) schopna vyhodnotit relevanci [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pro danou výrobu a dohledat přihlášku Evropského patentu EP [číslo], zveřejněnou dne 18.05.2011, lze uzavřít, že základní parametry rešerše byly dány a další limity průzkumu buď měly vyplynout z již získaných informací, nebo bylo nutno rozsah dalšího průzkumu stanovit na základě upřesňujících dotazů ze strany žalované coby patentové zástupkyně za tím účelem, aby byla schopna náležitě a svědomitě vykonat zadaný rešeršní průzkum.“ 88. Byť soud prvního stupně v rozhodnutí nijak nespecifikoval, kde konkrétně, resp. v rámci jakých konkrétních databází měla žalovaná dle názoru soudu prvního stupně, v intencích zadání žalobkyně, právní ochranu výrobků žalobkyně prověřovat, či jaké konkrétní parametry rešerše tedy ze zadání žalobkyně měly pro žalovanou vyplývat (zejména pak územní a/nebo časové), žalovaná předpokládá, že měl na mysli databáze národní nizozemské, když své závěry opřel soud prvního stupně primárně o nizozemské rozhodnutí a o porušení nizozemského patentu NL [číslo] (nikoliv výslovně Evropského patentu EP [číslo]) .20 Dle názoru žalované však soud prvního stupně posoudil tuto otázku právně nesprávně. Jak je totiž zřejmé ze zadání žalobkyně, žalobce rešerši žalované územně neohraničil na území Nizozemí, jak se podává z rozhodnutí; žalovaná proto neměla důvod, aby se v rámci své první rešerše nizozemskými patenty či nizozemskými průmyslovými vzory blíže zabývala. Pokud v první rešeršní zprávě zmínila přihlášku Evropského patentu EP [číslo], který požíval prioritu z nizozemských patentů, pak tak žalovaná učinila nad rámec zadání žalobkyně, pouze pro doplnění a upozornění žalobkyně na možnou budoucí průmyslověprávní ochranu (když žalobkyně v zadání požadoval rešerši pouze pro registrovaná průmyslová práva). V řízení pak ani nebylo prokázáno, že by se žalobkyně, po obdržení první rešeršní zprávy žalované, ve které byly v úvodu vymezeny odpovídající databáze, jakkoliv proti jejímu rozsahu vymezila, resp. vyspecifikoval/doplnil území, kterého se měla první rešerše týkat; žalobkyně pak v řízení ani neprokázala, že by územní rozsah této konkrétní rešerše byl žalované znám či jí znát být musel. Velice zjednodušeně tak lze uzavřít, že měla-li žalobkyně (a to i z pozice laika v oboru průmyslového práva, avšak současně jako podnikatele v rámci své podnikatelské činnosti) zájem o průmyslověprávní rešerši pro území Nizozemí, pak tak měla v zadání výslovně uvést; a i pokud tak neučinila, nic jí nebránilo v tom, aby se po obdržení první rešeršní zprávy žalované (a po seznámení se s jejím rozsahem) žalované dotázal, zda provedená rešerše zahrnuje i území Nizozemí (nadto pak za situace, kdy žalobckyně již v té době pravděpodobně věděla, že dané výrobky bude do Nizozemí dodávat). Jak v řízení vyplynulo, žalobkyně nijak na první rešeršní zprávu žalované nereagovala, čím a contrario potvrdil, že rozsah provedené rešerše odpovídal jeho zadání a vůli (jak je uvedeno níže). Nadto pak za situace, kdy žalobkyně již v té době musela vědět, že bude obchodovat či předmětné výrobky uvádět na trh i v jiných státech (zejména Nizozemí). Nehledě pak na to, že v rámci zadání žalobkyně požadovala provést rešerši i v rámci databází průmyslových vzorů – viz bod 52. rozhodnutí.

89. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v zadání nespecifikovala žádné území a žalovaná věděla o tom, že žalobce obchoduje celosvětově, a tedy žalovanou prováděná rešerše se měla zřejmě vztahovat např. i pro jednotlivé země Asie, Jižní Ameriky, Ruska, Číny, USA atd. Jelikož žalobkyně uvedla v zadání adresy sídel potencionálních výrobců výrobků se sídlem v Nizozemí, kdy je zřejmé, že pro toto území, jako území svého ústředí, si budou svá práva chránit. V podrobnostech viz vyjádření žalované ze dne 28.02.2020 (str. 2–3). Když žalobkyně v zadání požadovala rešerši provést na chráněné patenty nebo průmyslové vzory. jak žalobkyně – v rozporu s koncentrací řízení – uvedla ve svém závěrečném návrhu ze dne 19.5.2020.

90. Nadto, soud prvního stupně pak i ve svém rozhodnutí konstatoval, že„ …nelze ze zadání žalobce vyvodit závěr, že rozsah průzkumu měl směřovat pouze na české území, příp. pouze k ochraně vymezené v evropských patentech.“ Uvedený závěr soudu prvního stupně je však dle názoru žalované v rozporu se skutkovým zjištěním vyplývajícím ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], který (dle svých slov) očekával, že žalovaná provede rešerši pro území Evropské unie, vč. Nizozemí, a tedy i v rámci evropských průmyslových práv. V tomto smyslu tak považuje žalovaná uvedenou část rozhodnutí i za vnitřně rozpornou.

91. Žalovaná je tak toho názoru, že soud prvního stupně pochybil, pokud, v rozporu s vůlí jednajícího, tj. žalobkyně (jenž byla zjištěna v rámci provedeného dokazování – viz výše), vyložil jeho projev vůle, tj. zadání první rešerše, a to tak, že se první rešerše žalované měla vztahovat na nizozemské patenty a nizozemské průmyslové vzory. Žalovaná je toho názoru, že uvedený závěr je v rozporu s příslušnou judikaturou soudů či odbornou literaturou. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 13.9.2007, sp. zn. III. ÚS 1005/07, totiž„ …při výkladu právního úkonu nelze již učiněný právní úkon doplňovat, měnit či nahrazovat jiným, neboť základním účelem výkladu je zjištění skutečné vůle jednajícího účastníka, která nachází svůj výraz v obsahu právního úkonu...“ V této souvislosti pak nelze přehlédnout, že ani sama žalobkyně nebyla v průběhu řízení schopna s určitostí uvést, pro jaké území (tj. celosvětově vs. národně pro Nizozemí či pro jakou časovou platnost (tj. v dané době již registrována vs. teprve přihlašovaná průmyslová práva) měla žalovaná rešerši vůbec provést. Dle odborné literatury přitom platí, že„ …projev vůle s výrazem připouštějícím různý výklad nebo jde o výraz mající více významů, popř. výraz vágní, je třeba v pochybnostech vykládat vždy k tíži strany, která jako první tohoto výrazu v jednání použila (contra preferentem) …“. K tomuto pak žalovaná i zdůrazňuje, že„ …při výkladu projevu vůle lze na vůli smluvních stran usuzovat mimo jiné i z jejich následného chování…“; a tedy pokud se žalobkyně dále proti rozsahu provedené rešerše (jenž byl v první rešeršní zprávě výslovně uveden) nevymezila resp. na první rešeršní zprávu žalované nereagovala, dle názoru žalované pak tato rešeršní zpráva, resp. její rozsah a contrario odpovídal požadavkům a vůli žalobkyně tak, jak je specifikovala v rámci svého zadání. Obecně je tak sice nutné ctít vůli, kterou osoba chtěla při jednání projevit; takový postup však nesmí být v rozporu s tím, jakým způsobem je následně toto jednání, resp. projev vůle jednající osoby, vykládán.

92. V návaznosti na shora popsané pak dle názoru žalované nemůže obstát odůvodnění rozhodnutí vztahující se k přihlášce Evropského patentu EP [číslo], neboť, měl-li soud prvního stupně za to, že žalobkyně chtěla provést rešerši pro území Nizozemí (což však nebylo v řízení prokázáno – viz výše), pak se soud prvního stupně zcela nadbytečně zabýval ne/správností intepretace přihlášky Evropského patentu EP [číslo] žalovanou (když tuto žalovaná neměla – vycházejíc ze závěru soudu prvního stupně – v rámci své první rešerše vůbec řešit, neboť nespadá do územního vymezení zadání žalobce). Z rozhodnutí je přitom evidentní, že soud prvního stupně mezi předmětnými průmyslovými právy (tj. přihláškou Evropského patentu EP [číslo] a nizozemským patentem NL [číslo]) nijak nerozlišoval a vzájemně je zaměňoval (byť o totožná práva, jak z pohledu územní platnosti, tak z pohledu rozsahu ochranných patentových nároků, nepochybně nejde). Měl-li soud prvního stupně za to, že žalovaná měla v rámci první rešerše zkoumat patenty a průmyslové vzory platné pro území Nizozemí, pak jí soud prvního stupně ani neměl propojovat s rešerší druhou, která měla odlišné zadání (tj. rešerši týkající se příp. kolize výrobků žalobce s přihláškou Evropského patentu EP [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]).

93. Žalobkyně v řízení poukazovala na svá registrovaná průmyslová práva platná i mimo území ČR, např. mezinárodní přihlášku ochranné známky„ Party in [příjmení]“, [číslo] s designací EU a Švýcarska, či přihlášku ochranné známky„ [příjmení]“, [číslo] s designací pro EU. Nadto, ze strany žalované šlo pouze o upozornění na příp. budoucí průmyslověprávní ochranu vyplývající z teprve přihlašovaného práva (jehož platnost a rozsah průmyslověprávní ochrany však byl v té době nejistý).

94. Kromě toho se soud prvního stupně v této souvislosti, pravděpodobně s cílem podpořit svůj shora uvedený závěr, dopustil i nepřiměřené obecné generalizace, když uvedl, že obě žalobkyní zmíněné společnosti sídlily na území Nizozemí, kde bylo rovněž možno reálně očekávat příp. právní ochranu jejich produktů.. Jak však, ostatně, uváděla i samotná žalobkyně, byť je českým subjektem, obchoduje v rámci celého světa, kdy si různě (s různou územní působností) registruje svá průmyslová práva; dle názoru žalované tak nelze vyloučit, že uvedené se bude vztahovat i na zmiňované nizozemské subjekty, a tedy byť jde o subjekty nizozemské, budou obchodovat s různými obchodními partnery, a to i v rámci mezinárodního trhu (svojí příp. průmyslověprávní ochranu tak nebudou vztahovat pouze pro území Nizozemí, ale i pro různé další státy světa). Tento svůj (generalizovaný) závěr pak soud prvního stupně ani nijak blíže nezdůvodnil či nepodložil žádnými skutkovými zjištěními vyplývajícími z provedeného dokazování. Pokud žalovaná v první rešeršní zprávě reagovala na žalobkyní zmíněné subjekty se sídlem v Nizozemí, učinila tak v kontextu jmenné a věcné rešerše v rámci (v první rešeršní zprávě výslovně uvedených) databází, to však s negativním výsledkem; předmětnou přihlášku Evropského patentu EP [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pak žalovaná nalezla právě a pouze v souvislosti s vymezeným rozsahem rešerše, tj. v rámci evropských databází, v nichž bylo toto právo přihlašováno.

95. S ohledem na výše uvedené je tak žalovaná toho názoru, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud projev vůle žalobkyně vyložil v rozporu s jeho vyjádřením a skutečnou vůlí jednajícího (která vyplynula z provedeného dokazování). Pokud by soud prvního stupně postupoval právně správně, pak by nepochybně dospěl k závěru, že žalovaná žádnou právní povinnost neporušila, neboť zadala-li žalobkyně vypracování rešerše, zda„ výrobek v příloze – box, je chráněn nějakým patentem nebo průmyslovým vzorem“, přičemž mělo jít o„ box s 1.700 lístky na balení cigaret, který se vsune do držáku a z toho si jednotlivé lístky kuřák tahá“, a současně dodal-li žalobce žalované jedinou fotografii dvou výrobků a adresy sídel potenciálních výrobců se sídlem v Nizozemí, svou povinnost vyplývající ze zákona o patentových zástupcích splnila, pokud pro žalobce, v rozsahu jeho pokynů a zadání, jak je uvedeno výše, vypracovala předběžnou / hrubou rešerši na v té době chráněná technická řešení / designy výrobků – kuřáckých potřeb, a to v rámci českých, mezinárodních a evropských databází (které výslovně v úvodu první rešeršní zprávy specifikovala, a jejichž rozsah žalobce nepožadoval doplnit). Žalovaná tak učinila vše, co po ní bylo možné, s ohledem na její povinnosti vyplývající z příslušných právních předpisů, spravedlivě požadovat, když první rešerši provedla v souladu se zadáním a vůlí žalobce, v dobré víře a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

96. Soud prvního stupně pak dle názoru žalované nepřihlédl k žalovanou a/nebo vedlejším účastníkem tvrzeným skutečnostem, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady.

97. Jak v řízení vyplynulo, žalovaná hned v úvodu své první rešeršní zprávy vymezila databáze, v rámci kterých provedla žalobkyní požadovanou rešerši, tj. české, evropské a mezinárodní databáze. V zásadě tak žalovaná žalobkyni upozornila na existenci zejména platného Evropského patentu EP [číslo] a dále, nad rámec zadání žalobkyně, pouze pro doplnění, i na (v té době teprve) přihlašovaný Evropský patent EP [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Kromě toho pak žalobkyně v závěru i výslovně upozornila na skutečnost, že v důsledku nedostatku žalobkyní předložených podkladů není tato žalovanou provedená rešerše kompletní a finální. Žalovaná tedy upozornila žalobkyni na to, že není schopna relevanci všech jí nalezených průmyslových práv, s ohledem na nekompletnost žalobcem předložených podkladů, posoudit a věc je nutno dále řešit. Žalovaná přitom nemohla jakkoliv očekávat, že, uvede-li žalobkyně (zjednodušeně)„ je zde evropský patent, který však nyní nejsem schopna posoudit, až na základě skutečného výrobku žalobce“, že žalobce toto upozornění (zcela překvapivě) posoudí jako finální závěr (zjednodušeně)„ výrobek neporušuje žádná průmyslová práva a můžu jej bez dalšího vyrábět“. Jak je zřejmé z rozhodnutí, soud prvního stupně nepřihlédl k žádným z výše uvedených skutkových tvrzení žalované a/nebo vedlejšího účastníka, resp. se s nimi v rozhodnutí nijak nevypořádal, v čehož důsledku pak uzavřel, že„ ...žalovaná nijak neprokázala, že by škodě nemohla nikterak předejít, když z provedených důkazů je evidentní, že nevynaložila ani zvýšené úsilí k upřesnění předmětu posuzované právní ochrany a bližší specifikaci či technickým parametrům zkoumaného produktu a spokojila se s krátkým zadáním a jednou přiloženou fotografií.“ Pokud by však soud prvního stupně postupoval správně, k uvedeným tvrzením žalované a/nebo vedlejšího účastníka (které vyplynuly z provedeného dokazování) přihlédl a tyto i správně právně posoudil, pak by nepochybně dospěl k závěru, že žalovaná povinnost jí stanovenou zákonem o patentových zástupcích neporušila, neboť učinila vše, co po ní bylo možné, s ohledem na její povinnosti vyplývající z příslušných právních předpisů, spravedlivě požadovat, když první rešerši provedla v souladu se zadáním žalobce (viz čl. V. výše), v dobré víře a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, vč. upozornění na nekompletnost žalobcem předložených podkladů, a tedy nekomplexnost provedené rešerše. Pokud žalobkyně, i přes vše výše uvedené, považovala první rešeršní zprávu za zprávu finální, na základě které může učinit finální rozhodnutí o neporušování žádných průmyslových práv, pak žalobkyně opětovně postupovala v rozporu se svojí obecnou prevenční povinností, jak je uvedeno v čl. II. výše. Nepřihlédl-li soud prvního stupně ke shora popsaným skutkovým tvrzením žalované a/nebo vedlejšího účastníka, zatížil tím řízení vadou, která ve svém důsledku měla vliv na rozhodování o ne/splnění liberačních důvodů a zproštění odpovědnosti žalované za žalobkyni vzniklou škodu.

98. A dále i na existenci platných mezinárodních průmyslových vzorů DM/61865, DM/57737, DM/56580, a platných komunitárních průmyslových vzorů RCD [číslo], RCD [číslo] až [číslo] a RCD [číslo] až [číslo] (které však nejsou předmětem tohoto řízení). 99. „ …kromě průmyslových práv firmy [anonymizována tři slova], byl ještě nalezen relevantní Evropský patent [číslo] Bločky papírků na balení cigaret. Přiložen celý spis.“, se závěrem, že„ vzhledem k tomu, že jako podklad rešerše byla dodána fotografie cigaretových papírků v obalu a údaj, že jde box s 1700 lístky na balení cigaret, není možné posoudit, jak moc je nalezený EP [číslo] relevantní. To lze jedině porovnáním tohoto spisu s výrobkem OP papírny.“ kdy dále soud prvního stupně považoval za prokázané, že žalobkyně dále vyrobila/dodala na nizozemský trh [číslo] ks výrobků, které měly průmyslová práva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] porušovat. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] však vyplynulo, že žalobkyně měla vyrobit/dodat nizozemské [právnická osoba] Producten nikoliv zmiňovaných 1.106 ks, ale 9.720 ks výrobků. Soud prvního stupně přitom výslovně konstatoval, že výpověď svědka [příjmení] [příjmení] považuje za věrohodnou a logicky i věcně navazující na závěry vyplývající z žalobcem předložených důkazů (byť žalobce v průběhu celého řízení skutkově tvrdil a důkazně prokazoval výrobu/dodání pouze 1.106 ks). Pokud tedy dospěl soud prvního stupně k tomu, že žalobkyně uzavřela, v souvislosti s výrobky, které uvedl na nizozemský trh a které měly porušovat průmyslová práva v Nizozemí, [číslo] se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dohodu o narovnání v částce 15.000 EUR, přičemž však žalobkyni měla být celním orgánem zadržena a v rámci soudního řízení před soudem v [příjmení] řešena pouze jejich marginální část (tj. cca 1/8), pak soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud se v rozhodnutí nezabýval otázkou poměrného snížení rozsahu žalobcem požadované náhrady škody (a to o více než 85 %).

100. S ohledem na výše uvedené pak rovněž nelze opomenout, že, jak je vyjádřeno v ust. § 6 odst. 2, ve spojení s ust. § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, nad kterým má kontrolu; tato zásada nemo turpitudinem suam allegare potest tak koriguje případy zneužití práva, pokud by někdo těžil z vlastní nepoctivosti.40 Jak, ostatně, namítal v řízení vedlejší účastník, tím, že žalobce měl vyrobit/dodat na nizozemský trh 9.720 ks výrobků, v hodnotě 4 EUR/ks, obdržel od nizozemské [právnická osoba] Producten částku 38.880 EUR; v kontextu uhrazené částky 15.000 EUR [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v důsledku dohody o narovnání tak žalobcův získaný majetkový prospěch činí 23.880 EUR. Získala-li žalobkyně, v důsledku toho samého příp. protiprávního jednání žalované, neoprávněný majetkový prospěch odpovídající částce 23.880 EUR, a to nepoctivým jednáním (když na rozsah příp. vzniklé škody měl žalobce, min. od března 2012, kdy se dozvěděl o komplikacích v Nizozemí, vliv), pak ani nemůže obstát závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalované k náhradě škody, neboť by tím došlo k (nepoctivému) majetkovému prospěchu žalobkyně v plné částce 38.880 EUR, což by bylo nepochybně v rozporu se základními právními zásadami, jak je výše popsáno. A tedy soud prvního stupně rozhodl právně nesprávně, pokud na straně jedné jednání žalované, vztahující se k 1.106 ks výrobkům žalobkyně, posoudil jako protiprávní, a tedy zavázal žalovanou k náhradě tím vzniklé škody ve výši 15.000 EUR; na straně druhé se však nijak nezabýval, resp. v rozhodnutí nevypořádal s otázkou toho stejného jednání žalované, vztahujícího se ke zbývajícím 8.614 ks výrobkům žalobkyně, a tedy tomu odpovídající majetkový prospěch žalobkyně pak žalobkyni (nepřímo) bez dalšího ponechal.

101. Závěrem je pak žalovaná toho názoru, že soud nesprávně právně posoudil i otázku povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalovaná je totiž toho názoru, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil výzvu žalobkyně ze dne 15.6.2015 ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., byť šlo o hmotněprávní, nikoliv procesněprávní, jednání žalobkyně směřující k uplatnění příp. nároku žalobce na náhradu škody. Žalovaná je toho názoru, že předmětná výzva nemá charakter předžalobní výzvy, a tedy pro tento případ nelze aplikovat ust. § 142a o.s.ř.; z obsahu této výzvy (např. označením výzvy jako„ předžalobní“ / odkazem na ust. § 142a o.s.ř. / pohrůžkou předání věci advokátní kanceláři k vymáhání atd.) totiž nevyplývá žádné upozornění, že pro případ včasného nezaplacení požadovaného dluhu hrozí žalované soudní řízení a vznik nákladů, a tedy chybí její podstatná náležitost (essentialia negotii), která vyjadřuje smysl, který je sledován právě ust. § 142a o.s.ř. Předžalobní výzva má ze své podstaty představovat poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na něž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení; jak vyplynulo v řízení, žalobkyně, ve vztahu k žalované, učinil pouze prvotní úkon spočívající v zesplatnění požadované pohledávky žalobkyně, avšak bez toho, aby jí následně upozornil na poslední možnost její úhrady před příp. soudním vymáháním. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně podal žalobu ve věci samé až cca 1,5 roku po odeslání této výzvy; v době podání žaloby dne 26.10.2016 tak žalobce nemohl usuzovat na to, zda by žalovaná byla ochotna příp. pohledávku žalobce uhradit dobrovolně či nikoliv. Je přitom nepochybné, že žalobkyně mohla kdykoliv v průběhu této doby řádnou předžalobní výzvu splňující zákonné předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení žalované zaslat. Této skutečnosti si pak dle názoru žalované musela být vědom i samotná žalobkyně, kdy žalované, s cílem zhojit pochybení žalobkyně týkající se absence předžalobní výzvy ve věci, zaslal další výzvu ze dne 2.7.2017; nicméně s ohledem na datum zahájení tohoto soudního řízení o předžalobní výzvu jít nepochybně nemůže. Žalovaná je tak toho názoru, že soud prvního stupně neměl žalobkyni náhradu nákladů řízení vůbec přiznat, příp. měl aplikovat ust. § 150 o.s.ř. a rozhodnout o separaci nákladů.

102. S ohledem na vše výše uvedené žalovaná navrhuje, aby Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27.5.2020, č.j. 242 C 61/2016-300, dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil, a to tak, že žalobní nárok žalobkyně o zaplacení 15.000 EUR s přísl. v plném rozsahu zamítá, a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované. Neshledá-li odvolací soud podmínky pro výše navrhovaný postup, pak žalovaná navrhuje, aby odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil, a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

103. Proti doplňujícímu usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení podal odvolání vedlejší účastník na straně žalované podáním ze dne 4.10.2021, jenž se rovněž k odvolání žalované vyjádřil podáním ze dne 5.10.2020, v němž dal najevo, že závěry rozsudku soudu prvního stupně za správné nemá, naopak má odvolání žalované za důvodné.

104. K odvolání žalované proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 22. 10. 2020, v němž uvedla, za podrobné argumentace, že toto odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně za důvodné nemá a navrhovala, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

105. Krajský soud v Brně jako soud odvolací nařídil k projednání odvolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jednání na dny 12.1.2022, 24.5.2022 a 28.6.2022, na nichž se účastníci k problematice sporu dále vyjadřovali, odvolací soud na těchto jednáních zopakoval dokazování některými listinami, jimiž prováděl dokazování již soud prvního stupně, četl rovněž výpověď svědka [jméno] [příjmení]. Ve věci ještě učinili účastníci písemné závěrečné návrhy, žalovaná podáním ze dne 22.6.2022 a žalobkyně podáním ze dne 29.6.2022.

106. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě včasného odvolání žalované přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně stejně jako řízení jeho vydání předcházející a učinil ve věci následující zjištění a právní závěry:

107. Z předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 26.10.2016, v průběhu řízení následně doplňovanou, doručenou soudu dne 31.10.2016, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15.000 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7.8.2015 do zaplacení jako náhrady škody na základě žalobních tvrzení, jak jsou uvedena výše.

108. Žalovaná dala ve vyjádření k žalobě najevo, že s takto uplatněnými nároky nesouhlasí, to s poukazem na rozsáhlou argumentaci uváděnou v průběhu předchozího řízení. Obdobné stanovisko zastával v řízení vedlejší účastník na straně žalované.

109. Dle § 442 věta první obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

110. Dle § 34 odst. 1 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích (dále rovněž „z. p. z.“), patentový zástupce je vázán právními předpisy a v jejich mezích pokyny klienta; jsou-li pokyny klienta v rozporu s právními nebo profesními předpisy, je patentový zástupce povinen klienta o tom poučit.

111. Dle § 34 odst. 2 z. p. z. patentový zástupce je povinen chránit práva a oprávněné zájmy klienta; přitom je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a činit vše, co podle svého přesvědčení a pokynů klienta pokládá pro něj za prospěšné.

112. Dle § 41 odst. 1 z. p. z. patentový zástupce odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem činnosti patentového zástupce.

113. Dle § 41 odst. 3 z. p. z. patentový zástupce bude odpovědnosti podle odstavce 1 zproštěn, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

114. Odvolací soud poukazuje v prvé řadě na velmi rozsáhlé dokazování provedené v řízení před soudem prvního stupně listinami, jež jsou v odůvodnění jeho rozhodnutí podrobně uvedeny, včetně zjištění, jež z nich soud učinil, dále rovněž výslechem slyšeného svědka [jméno] [příjmení], jenž zadával žalované předmětnou rešerši. Zjištění, jež soud prvního stupně takto na základě provedeného dokazování z předmětných listin a výslechu slyšeného svědka učinil, má odvolací soud za správná, podrobná a v plném rozsahu na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud tak současně předesílá, že námitky žalované o nepřezkoumatelnosti závěrů soudu prvního stupně odvolací soud nesdílí, soud prvního stupně řádně odůvodnil s poukazem na rozhodné skutečnosti, na základě čeho dospěl k závěru o odpovědnosti žalované, o splnění všech předpokladů pro náhradu škody, škody samotné a její výši, stejně tak k tomu, že na její straně neshledal důvody pro liberaci dle ust. § 41 odst. 3 zák. č. 417/2004 Sb. Odvolací soud současně již na tomto místě uvádí, že nemá za důvodnou námitku žalované o promlčení nároku žalobkyně na náhradu škody, to za situace, kdy žalobkyně zaplatila částku 15.000 EUR dne 16. 3. 2015, jak vyplývá z obsahu výpisu z účtu, jenž je založen ve spisu, když vědomost žalobkyně o vzniku škody (majetkové újmy) počíná od této provedené platby, a žaloba ve věci byla soudu doručena dne 31.10.2016, to rovněž s přihlédnutím k tomu, že žalovaná měla v předmětné době postavení podnikatelky (dle zjištění odvolacího soudu je žalovaná jako podnikatelka – fyzická osoba stále zapsána v živnostenském rejstříku).

115. Odvolací soud dále nemá zato, že by soud prvního stupně odpovědnost žalobkyně posuzoval bez dalšího jako odpovědnost absolutní, bez možnosti prokázání z její strany, že žalovaná nemohla škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na ní požadovat, má zato, že se zabýval předpoklady její odpovědnosti dle zákona o patentových zástupcích, splněním jejích základních zákonných předpokladů, když odpovědnost žalované je dle výše uvedeného zákona odpovědností objektivní, dospěl však k závěru, s nímž se odvolací soud ztotožnil, že se v řízení žalované nepodařilo prokázat naplnění ust. § 41 odst. 3 zák. č. 417/2004 Sb. o možnosti liberace, přičemž odkazuje na závěry soudu prvního stupně.

116. Jak soud uvedl, v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky probíhala spolupráce na bázi smlouvy o poskytování služeb patentového zástupce, na jejímž základě žalovaná coby patentová zástupkyně poskytovala žalobkyni odbornou pomoc ve věcech jejího průmyslového vlastnictví; uto skutečnost ani jedna ze stran nezpochybnila, když ani v odvolacím řízení nebyly zjištěny bližší skutečnosti o písemném uzavření smlouvy, v uvedeném směru dali účastníci najevo, že tato spolupráce se uskutečnila na základě ústní smlouvy, což předmětný předpis nevylučuje.

117. V rámci této spolupráce byla ze strany žalobkyně dne 5.8.2011 vznesena žádost na žalovanou coby patentovou zástupkyni k provedení rešerše na patentovou nebo průmyslovou ochranu výrobku zn. Futurola box (box, zásobník na cigaretové papírky) dle přiložené fotografie V předmětné emailové zprávě se žalobkyně (za ni jednající [příjmení] [příjmení]) se dotazovala žalované:„ zda výrobek v příloze – box je chráněn nějakým patentem nebo průmyslovým vzorem, je to box s 1700 lístky na balení cigaret, který se vsune do držáku a z toho si jednotlivé lístky kuřák tahá“. Tento dotaz žalobkyně uvedla se současným sdělením toho, že předmětný Futurola box je vyroben pro [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se sídlem v [země] (uvedena adresa sídla).

118. Žalovaná k tomu vypracovala dne 17.8.2011 dokument, z něhož vyplývalo, že v návaznosti na sdělené údaje dohledala mj. přihlášku evropského patentu EP [číslo] firmy [anonymizována tři slova] (aktualizovaný název žalobkyní označeného subjektu), kterou výslovně interpretovala tím způsobem, že je v ní řešena pouze konstrukce („ držák“), do které se posuzovaný box s cigaretovými papírky měl vkládat; v návaznosti na zjištěnou přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] pak v rešerši zmínila i přihlášku národního nizozemského patentu č. NL [číslo].

119. Odvolací soud má v prvé řadě za správný názor soudu prvního stupně, jenž se neztotožnil s argumentací žalované, že zadání rešerše z 15.7.2011 bylo příliš vágní a kusé, než aby na jeho základě bylo možno prověřit případnou dotazovanou právní ochranu popsané krabičky (boxu).

120. Dle ust. § 266 odst. 1 obch. zák. č. 513/1991 Sb. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Dle odst. 2 cit. zák. ust. v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy použité v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Dle odst. 3 cit. zák. ust. při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem případu souvisejícími s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci.

121. Dle § 35 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem 122. Z obsahu tohoto dotazu lze dle názoru odvolacího soudu dovodit, pokud neobsahovala bližší uvedení konkrétního území či například uvedení konkrétního evropského státu (evropských států), či například členských států Evropské unie, že bylo věcí žalované,,aby za tohoto stavu zadání (obsahu textu), pokud sama jako profesionál neučinila na žalobkyni upřesňující dotaz, aby provedla obecnou, tedy za daného stavu zřejmě celosvětovou rešerši – neboť žalobkyni se dle obsahu zadání rešerše žalobkyni šlo o zjištění, zda obecně je tento box někde (v nějakém státu, území) chráněn, v případech pochybností o územním rozsahu rešerše bylo věcí žalované jako profesionála- patentového zástupce, aby se na takovéto upřesnění sama žalobkyně, jež není v uvedené oblasti odborníkem, dotázala, což však žalovaná vůbec neučinila. Dle názoru odvolacího soudu v celkovém kontextu obsahu žádosti žalobkyně, přesto, že bylo takto uvedeno, že box, ohledně něhož žalobkyně žádá o provedení rešerše, je vyroben pro společnost se sídlem v Nizozemí, nevede na straně jedné bez dalšího k závěru o tom, že takto bylo požadováno, aby rešerše byla provedena právě (výlučně) pro území Nizozemí. Na straně druhé, pokud však současně žalobkyně v rešerši zmínila, že box je vyroben pro nizozemskou společnost, bylo možno očekávat, že žalovanou jako profesionála dbalého zájmů žalobkyně ve smyslu ust. § 34 odst. 2 patentového zákona uvedená informace povede k tomu, aby zaměřila svoji pozornost (rovněž, kromě jiného) na území Nizozemska.

123. Smysl, účel a obsah dotazu tak musel být žalované jako odbornému patentovému zástupci – profesionálu, znám, resp. s přihlédnutím k její odbornosti, jí znám být měl. Z obsahu zadání rešerše však neplyne, že průzkum má být proveden právě v Nizozemí. Jde-li o závěry první rešerše a dokumentů, Evropského patentu [číslo] lze pro stručnost odkázat na příslušnou pasáž vyjádření žalobkyně k odvolání žalované (bod VI) s jejímž náhledem na odvolací soud ztotožňuje.

124. O tom, že dotaz (projev vůle žalobkyně) nebyl vágní, zavádějící či nedostatečný svědčí mimo jiné to, že sama žalovaná byla schopna z poskytnutých údajů (značení krabičky, název dvou subjektů vč. označení místa sídla) schopna vyhodnotit relevanci nizozemské [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pro danou výrobu a dohledat přihlášku evropského patentu č. EP [číslo], zveřejněnou dne 18.5.2011, lze uzavřít, že základní parametry rešerše byly dány, když jinak v uvedené směru odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně. (Nizozemí je ostatně i tak součástí„ světa“). Bylo tak v prvé řadě věcí žalované jako patentového zástupce učinit potřebná žalobkyní požadovaná odborná zjištění a ty žalobkyni sdělit, námitku žalované o neposkytnutí součinnosti nemá odvolací soud za důvodnou, neboť za správnost zjištění a sdělení relevantních skutečností odpovídala žalovaná jako patentový zástupce z titulu své profese a jejího postavení bez toho, aby ještě sama žalobkyně, jež rešerši žalované zadala, měla povinnost její zjištění následně komplexně prověřovat a přezkoumávat či snad reklamovat, to v souvislosti s namítanou spoluodpovědnosti žalobkyně (žalovanou tvrzené spoluzavinění žalobkyně) za spoluzavinění či snížení rozsahu škody, jak žalovaná namítala. K reklamaci odvolací soud podotýká, že aby mohla žalobkyně„ reklamovat“ zjištění žalované, musela by sama činit příslušná zjištění a to odlišná od zjištění žalované, což samozřejmě zcela popírá samu podstatu činnosti patentové zástupkyně a důvody, proč se žalobkyně jako klient právě s předmětnou rešerší obrátila na žalovanou jako na profesionála. – patentového zástupce.

125. K uvedenému a dalším námitkám žalované v uvedeném směru odvolací soud zdůrazňuje, že je třeba vycházet z tehdejšího konkrétního jednání účastníků, tedy i samotné žalované, která sama v tehdejší době naznala, že se závěry první rešerše pochybyla, což také žalobkyni sdělila a nikoli až z toho, jak jsou tyto konkrétní úkony (projevy vůle) následně až po letech interpretovány až v soudním řízení.

126. Odvolací soud má shodně se závěry soudu prvního stupně zato, že pokud žalovaná již v tehdejší době v rámci první rešerše chybně interpretovala jí vyhledanou přihlášku evropského patentu č. EP [číslo] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], ohledně níž uvedla jednoznačný závěr, že„ tato přihláška řeší pouze držák, do kterého se box s papírky vkládá“, zatímco v rámci druhé rešerše/podání stanoviska ze dne 12.3.2012 již text přihlášky evropského patentu interpretovala zcela odlišně, pak tímto prvním závěrem dohledané přihlášky se jednoznačně dopustila věcné odborné chyby, na jejíž vyznění nemohlo mít vliv tvrzené kusé nebo krátké zadání ze strany žalobkyně nebo nedostatek technických podkladů k výrobku žalobkyně, když v tomto případě byl interpretován pouze text a celkový obsah předmětné přihlášky evropského patentu včetně nákresu. Tímto postupem žalované došlo rovněž k nespornému porušení § 34 odst. 1, 2 z. p. z., a již tímto postupem byl založen následný běh událostí, jež vyústily v podání žaloby v Nizozemsku. Žalobkyně přitom nebyla pasivní, jak se dozvěděla o možném porušení práv nizozemské společnosti žalovanou kontaktovala, dne 7.3. 2012 ji [příjmení] [příjmení] požádal o překlad její první rešerše do angličtiny, žalobkyně v rámci možností dané věci dala na doporučení žalované ohledně uzavření dohody se [právnická osoba], napadla platnost patentu NL 451, uzavřela dohodu o narovnání, V tomto směru nespatřuje odvolací soud žádné spoluzavinění žalobkyně či její žalovanou tvrzené zanedbání prevenční povinnosti či tvrzené spolupodílení se na škodě, nebotˇ žalobkyně důvodně vycházela ze zprávy žalované ze srpna 2011, druhá zpráva rešerše žalované byla učiněna až v březnu následujícího roku, kdy tím, kdo je pro danou oblast odborníkem je žalovaná, jež nedůvodně přenáší povinnosti (tvrzení a břemeno důkazní), již měla žalovaná původně řádně plnit, na žalobkyni, která není odborníkem v oblasti průmyslových práv a zjištěním potřebných skutečností pověřila žalovanou patentového zástupce.

127. Jak uvedeno výše, žalobkyně rešerši zadala dne 17.8.2011, žalovaná poskytla žalobkyni první rešerši dne 17.8.2011 a žalobkyně dle tohoto jejího obsahu, že boxy chráněné nejsou, také následně po její odpovědi postupovala a učinila v následujícím období (po 17.8.2011) kroky, na základě nichž začala produkovat zásobní boxy na cigaretové papírky a prodávat je svému obchodnímu partnerovi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v [země]. Jak uvedl rovněž slyšený svědek [příjmení] [příjmení] po obdržení první rešerše od žalované byl výrobek žalobkyní vyroben a expedován. V důsledku předchozího postupu žalované a obsahem první rešerše, z jejího obsahu žalobkyně vycházela, tak byl vyvolán řetěz následných událostí, takto yyvolané důsledky nesprávné první rešerše tak již nemohly být zvráceny ani až následnou druhou rešerší žalované až z března následujícího roku 2012, kdy, jak lze usuzovat z obsahu spisu, již započalo soudní řízení v Nizozemí., neboť všechny rozhodné skutečnosti, jež ve svém důsledku vedly k závadnému stavu, již předtím nastaly.

128. Odvolací argumentace žalované s uvedením podrobných tvrzení o tzv.„ zůžení“ patentových nároků nizozemského patentu NL [číslo] a Evropského patentu EP [číslo] v rozsahu, jak uvedeno v jejím závěrečném návrhu, se jeví odvolacímu soudu ve smyslu ust. § 205a o.s.ř. za nepřípustnou novotu, když předtím takto žalovaná o uvedeném podrobně v předchozím řízení neargumentovala, jedná se o nové skutečnosti, jež takto v řízení nebyly v tomto rozsahu uváděny. Na jednání dne 31.10.2019 byli účastníci poučeni soudem dle ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. k uvedení rozhodných skutečností o věci samé a k označení důkazů k jejich prokázání, k tomu na jednání zást. žalované navrhovala jen písemné obecné vyjádření žalované, takto podrobná argumentace není uvedena ani v bezprostředně navazujícím vyjádření žalované ze dne 2.12.2019, další písemné vyjádření žalované je až ze dne 28.2.2020, tedy po stanovené 30 denní lhůtě (k uvedenému poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1835/2010 či 29 Cdo 2836/2015). I kdyby však takto uvedená skutková tvrzení přípustná byla, tedy že by byl patentové nároky dle patentu NL [číslo] a Evropského patentu EP [číslo] po vypracování druhé rešeršní zprávy žalovanou takto„ zůženy“ (což má odvolací soud provedeným dokazováním za nikoli prokázané), má zato, že tyto skutečnosti ani tak nemají na vznik škody a odpovědnost žalované vliv, neboť pokud žalovaná uvedla, že EP [číslo] před tvrzeným zůžením patentových nároků (rozsahu ochrany)„ řeší pouze držák, do kterého se box s papírky vkládá“, potom tvrzené zůžení patentových ochrany na tento závěr a na příčinnou souvislost nemělo mít vliv, neboť zůžením patentových nároků nemohly předmětné patenty poskytovat širší ochranu než v předmětné doby, kdy je posuzovala žalovaná.

129. V této souvislosti má odvolací soud i tak za obtížně představitelné, že by nizozemský soud posuzoval jiné nároky (ochranu), než ohledně kterých proběhlo řízení a jenž jednoznačně uzavřel, že žalobkyní dodané výrobky na nizozemský trh porušily patentově chráněná práva tamní společnosti, z čehož také vycházel požadavek na náhradu škody ve výši 20.000 EUR vůči žalobkyni.

130. Odvolací soud se shodl se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady odpovědnosti žalované spočívající ve způsobu výkonu její činnosti patentové zástupkyně byly splněny.

131. Pokud se týká vzniku škody a její výše, odvolací soud má za správné závěry soudu prvního stupně jenž takto vycházel částky 15.000 EUR, kterou žalobkyně dne [datum] uhradila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v návaznosti na mimosoudní dohodu ze dne 13.3.2015 a tato částka tak představuje škodu vzniklou žalobkyni, když právě o částku 15.000 EUR se v důsledku smírného ujednání sporu (plynoucího z porušení průmyslových práv [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v důsledku výroby a distribuce krabiček„ Amazigh“ vyrobených žalobkyní) zmenšil majetkový stav žalobkyně oproti stavu, kdy by uvedeným počínám k žádnému porušení cizích práv duševního vlastnictví nedošlo. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud zato, že na tuto výši škody tak nemá vliv ani vyúčtovaná částka 4.424 EUR, kterou žalobkyně v rámci plateb za vyrobené krabičky„ Amazigh“ obdržela od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Ačkoli z dohody o narovnání mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nevyplývá množství zboží, z něhož byla výše kompenzace určena, není tato skutečnost rozhodující, když už samotná prokázaná dodávka 1106 ks boxů s názvem„ Amazigh“ pro porušení patentové ochrany postačovala, když pro porušení patentové ochrany by postačoval i menší počet kusů a druhý předpoklad vzniku odpovědnosti žalované spočívající ve vzniku škody žalobkyni byl tak rovněž splněn. Odvolací soud nemá vzhledem ke znění ust. § 442 obč. zák. č. 40/1964 Sb. za důvodnou námitku vedlejšího účastníka, že ve vztahu k požadované náhradě škody by měly být zohledňovány jiné částky z obchodních vztahů žalobkyně, než pouze ta, již žalobkyně zaplatila v rámci dohody o narovnání, čemuž je možno poukázat na stanovisko občankoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18.11 197 Cpj 87/70.

132. Co se týká samotné výše škody, když z rozhodnutí nizozemského soudu vyplývá povinnost žalované [právnická osoba]. [anonymizována dvě slova] k zaplacení částky téměř 40.000 EUR, následné zpochybňování výše náhrady, na níž se v návaznosti na pravomocné uzavření soudního řízení před nizozemským soudem ze strany žalované nepovažuje odvolací soud za důvodné. Podle názoru odvolacího soudu je třeba vycházet z tehdejší situace, jež zde v důsledku rozhodnutí nizozemského soudu vznikla a jeho důsledky pro žalobkyni, která byla vyzvána zahraničním advokátem k úhradě částky 20.000 EUR. Lze pochopit úsilí a snahu žalobkyně, jež se v této souvislosti snažila důsledky rozhodnutí nizozemského soudu v nejvyšší možné míře eliminovat a částku, k jejímuž zaplacení byla v souvislosti s poručením patentové ochrany vyzvána, zaplatit, snížit, pokud by tak neučinila, vystavila by se riziku zahraničního sporu s předpokládanými velmi vysokými náklady řízení, přičemž nebylo výlučně na její vůli, na jak (sníženou) částku v rámci případné dohody s oprávněnou osobou je ochotna protistrana vůbec přistoupit. I částka 15.000 EUR tak představuje podstatné snížení vzniklé (požadované) škody (vzniklé v důsledku prvotní nesprávné rešerše žalované) a zřejmě tak za tehdejší dané situace představuje maximum možného (snížení z požadovaných 20.000 EUR na 15.000 EUR), co bylo tehdy v možnostech žalobkyně se zahraniční osobou možno vyjednat a tuto částku je tak možno za dané situace (žalobkyně odhadovala potenciální možné náklady budoucího sporu až na částku 100.000 EUR) za přiměřenou a účelnou. Tak jak žalovaná namítá, proč dohoda nebyla uzavřena např. na částku 8.000 EUR, kdyby se žalobkyně takto preventivně nechovala, a nechala věci dospět do podání žaloby ze strany nizozemského subjektu, potom by mohla namítat v případě náhrady daleko vyšších nákladů, proč se tedy žalobkyně aktivně nesnažila požadovanou náhradu škody kompromisní dohodou snížit, což žalobkyně takto v mezích možného učinila, přičemž žalobkyně v uvedené směru se žalovanou komunikovala, jak je uvedeno rovněž v rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud má zato, že v poměrech tehdejší vzniklé situace bylo jednání žalobkyně preventivní s cílem zabránit vzniku ještě vyšší možné škody, když soudní rozhodnutí jednoznačně deklarovalo, že porušila patentová práva nizozemské společnosti, z obsahu spisu ostatně vyplývá, že žalobkyně se snažila postupovat podle doporučení samotné žalované. Odvolací soud má shodně se závěrem soudu prvního stupně zato, že počet výrobků dodaných na tamní trh neměl zásadní vliv na vznik škody v částce 15.000 EUR v ostatním k uvedenému poukazuje odvolací soud na závěry soudu prvního stupně a má tak, stejně jako soud prvního stupně zato, že s ohledem na poměry této věci dohoda uzavřená žalobkyní nepředstavuje v rámci podmínek pro náhradu škody přetržení příčinné souvislosti.

133. Co se dále týká příčinné souvislosti mezi výkonem odborné činnosti žalované a vznikem škody na straně žalobkyně, zde podle závěrů odvolacího soudu soud prvního stupně důvodně vycházel z rozhodnutí Okresního soudu v Haagu ze dne 29.1.2014, kterým bylo rozhodnuto o porušení práv průmyslového vlastnictví [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která je držitelkou nizozemského patentu č. NL [číslo] na„ Dispenser for [příjmení] [příjmení]“, uděleného dne 9.3.2011 na přihlášku podanou dne 8.9.2009. Uvedený soud uzavřel, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] tím, že dodala na nizozemský trh substituční krabičky s cigaretovými papírky, které sahají do rozsahu patentové ochrany a které je možno používat v kombinaci s patentovým zásobníkem Futurola, porušila práva uvedené společnosti z patentu č. NL [číslo], rovněž i odvolacímu soudu se jeví, na základě provedeného dokazování, že uvedený rešeršní postup žalované byl podstatnou a zásadní příčinou vedoucí k následnému vzniku škody na straně žalobkyně.

134. Pokud jde o spornou totožnosti krabičky posuzované žalovanou v rámci první nebo druhé rešerše a krabičky následně posuzované v rámci soudního řízení u Okresního soudu v Haagu, odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně zato, že nebyla jakkoli prokázána zásadní odlišnost těchto jednotlivých výrobků, až na provedení miniaturních zábrusů/zářezů dle návrhu technologa společnosti [právnická osoba], které i podle odvolacího soudu neznamenaly zásah do patentových nároků výrobku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Odvolací soud má zato, že uvedený závěr je v rámci soudního řízení oprávněn učinit rozhodující soud, aniž by bylo třeba k této skutečnosti zadávat vypracování odborného znaleckého posudku, otázku milimetrového zábrusu tak dle názoru odvolacího soudu mohl soud v kontextu všech skutečností vyplývajících ze spisu uvedenou skutečnost posoudit a proto nemá za důvodnou námitku žalované ohledně kompetence soudu dle zák. č. 221/2006 Sb. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. / (v daném případě se jednalo o majetkové nároky (náhradu škody) mezi dvěma podnikatelskými subjekty, z nichž žalovaná nebyla nositelem patentové ochrany, ale patentovou zástupkyní, spor povstal z činnosti žalované na základě smlouvy mezi účastníky uzavřené).

135. U objektivní odpovědnosti patentového zástupce je v případě naplnění jejích základních předpokladů přípustná možnost liberace za situace, kdy patentový zástupce prokáže, že škodě nemohl nijak předejít, a to ani v případě, že by vynaložil veškeré úsilí, které je po něm možno vyžadovat. V tomto případě však žalovaná nikterak neprokázala, že by škodě nemohla nikterak předejít, když z provedených důkazů je evidentní, že nevynaložila ani zvýšené úsilí k upřesnění předmětu posuzované právní ochrany a bližší specifikaci či technickým parametrům zkoumaného produktu a spokojila s krátkým zadáním a jednou přiloženou fotografií.

136. Pokud se týká námitky žalované ohledně čestného prohlášení bývalého ředitele žalobkyně [příjmení]. [příjmení] ze dne 28.11.2019, odvolací soud má zato, že jen ta skutečnost, že u jmenovaného se jedná o bývalého zaměstnance žalobkyně, aniž by byly tvrzeny a namítány další skutečnosti k jeho jednání, nemůže bez dalšího vést k závěru, že toto jeho prohlášení je nepravdivé a není možné k němu přihlížet.

137. S poukazem na shora uváděné skutečnosti proto odvolací soud žalovanou napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku č. I jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř. Výrok č. II o náhradě nákladů řízení odvolací soud potvrdil ve znění, jak uvedeno výše, vzhledem k povinnosti žalované a vedlejšího účastníka nahradit úspěšné žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně. K námitkám žalované ohledně předžalobní výzvy poukazuje odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu ČR k ust. § 142a o..ř., např. na rozhodnutí ze dne 30.3.2015 č. 29 Cdo 506/2015-51 či ze dne 2.5.2016 sp. zn. 32 Cdo 5256/2015 (v němž dovolací soud uvedl mimo jiné, že absence výzvy podle ust. § 142a o.s.ř. nebude zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik., jde tedy rovněž k o přihlédnutí k tomu, jak dlužník reagoval na uplatněnou pohledávku a jeho reakci na uplatněné nároky. V daném případě ani výzvy žalobkyně nevedly k tomu, že by žalovaná uplatněnou pohledávku představující náhradu škody žalobkyni zaplatila.

138. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná (a vedlejší účastník na její straně) nebyla procesně úspěšná, je tak povinna společně s vedlejším účastníkem nahradit procesně úspěšné žalobkyni, zastoupené advokátem, náklady odvolacího řízení. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady spojené s účastí advokáta žalobkyně na jednáních dne 12.1, 24.5 a 28.6.2022, za něž přísluší odměna 3x po 9.940 Kč dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále odměna dle ust. § 11 odst. 2 cit. vyhl. v souvislosti s účastí zástupce žalobkyně na vyhlášení rozhodnutí ve výši 4.970 Kč (1/ 2 částky 9.940 Kč), dále odměna za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně a za písemný závěrečný návrh, k nimž dále náleží 6x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 cit. vyhl., což spolu s 21% DPH v částce 11.858,70 Kč, činí celkem částku 68.328,70 Kč.

139. Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalovaná a vedlejší účastník povinna společně a nerozdílně povinna zaplatil advokátu žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], d o 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.