28 Co 217/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení 117 745,95 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. prosince 2022, č. j. 15 C 82/2021-80, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. února 2025, č. j. 15 C 82/2021-127, I. Rozsudek soudu prvního stupně se v II. výroku mění tak, že druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 117 745,95 Kč s 12,85% úrokem ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení, a to společně a nerozdílně s první žalovanou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Druhý žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 35 508,80 Kč, a to společně a nerozdílně s první žalovanou k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Druhý žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13 293,20 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil první žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 117 745,95 Kč s 12,85% úrokem ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby druhý žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 117 745,95 Kč s 12,85% úrokem ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že první žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 35 508,80 Kč k rukám jejího zástupce do patnácti dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). Ve vztahu žalobkyně a druhého žalovaného rozhodl doplňujícím usnesením ze dne 19. února 2025, č. j. 15 C 82/2021-127, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do II. výroku a do souvisejícího IV. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným, podala odvolání žalobkyně. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je důvodná pouze vůči první žalované s tím, že druhý žalovaný z pozůstalosti po původním dlužníku nabyl pouze vypořádací podíl bez odpovědnosti za pasiva pozůstalosti. Odkázala na soudem schválenou dohodu o rozdělení pozůstalosti, uzavřenou mezi oběma žalovanými jako dědici, kteří uplatnili výhradu soupisu, na jejímž základě nabyla majetek zůstavitele v hodnotě 3 977 588 Kč pozůstalá dcera, tj. první žalovaná, s povinností vyplatit pozůstalému synovi, tj. druhému žalovanému částku 1 116 412 Kč. Dohoda dále obsahovala ujednání, že za vyjmenovaná pasiva pozůstalosti, mj. i žalovanou pohledávku žalobkyně, odpovídá první žalovaná. Žalobkyně v tomto směru zdůraznila, že věřitel může ze zákona po každém z dědiců požadovat plnění do výše jimi nabytého dědictví. Případná dohoda dědiců o rozdělení pasiv pozůstalosti jinak, než vyplývá z jejich dědických podílů, však bude mít účinky jen mezi těmito dědici a vůči věřitelům závazná není. Odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele ve vztahu k věřitelům se tak i nadále řídí zákonnými pravidly. Podle § 1707 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může žalobkyně požadovat plnění od každého dědice původního dlužníka, a to v rozsahu nepřevyšujícím výši jimi nabytého dědictví. Rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby vůči druhému žalovanému je nesprávné, neboť druhý žalovaný nabyl dědictví ve výši 1 116 412 Kč a v souladu s § 1706 o. z. odpovídá za pasiva pozůstalosti právě do této částky. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 117 745,95 Kč s 12,85% úrokem ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení, a to společně a nerozdílně s první žalovanou.

3. Druhý žalovaný ve vyjádření k odvolání odkázal na dědickou dohodu, podle níž první žalovaná nabyla z dědictví více a zavázala se veškeré dluhy zůstavitele uhradit. Navrhl, aby odvolací soud napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 12. 3. 2021, domáhala po obou žalovaných, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 117 745,95 Kč s 12,85% úrokem ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , kterou dne 27. 7. 2015 uzavřel právní předchůdce žalovaných, pan , Jméno žalované B, , nar. , datum, , IČO , IČO, , s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dříve pod názvem , právnická osoba, , právnická osoba, .). Na základě této smlouvy byl právnímu předchůdci žalovaných poskytnut úvěr ve výši 210 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Právní předchůdce žalovaných v době trvání smlouvy dne 13. 3. 2018 zemřel, proto právní předchůdkyně žalobkyně podle článku 10.4 smlouvy o úvěru tuto smlouvu ukončila. Pohledávka z uvedené smlouvy pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 postoupena žalobkyni.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem ve spojení se shora označeným doplňujícím usnesením. Na předmětnou smlouvu o úvěru aplikoval právní úpravu obsaženou v § 2395 o. z. a poukázal na dohodu o rozdělení pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, s tím, že tato dohoda není v rozporu s § 1693 odst. 1 o. z. a § 185 odst. 1 písm. d) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze ve vztahu k první žalované, která v rámci pozůstalostního řízení nabyla majetek zůstavitele s odpovědností mimo jiné též za pohledávku společnosti , právnická osoba, ve výši 117 745,95 Kč vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy ze dne 27. 7. 2015. První žalovaná je právním nástupcem původního dlužníka, který zemřel, a v důsledku toho na ni přešla povinnost k úhradě závazku z úvěrové smlouvy včetně jeho příslušenství v podobě sjednaného úroku a úroku z prodlení. Ve vztahu k druhému žalovanému soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že žalovaný z pozůstalosti nabyl pouze vypořádací podíl bez odpovědnosti za pasiva pozůstalosti. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a první žalovanou soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 35 508,80 Kč vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 5 888 Kč a zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 5 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, dvě písemná podání soudu – žaloba a předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 19. 12. 2022) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů podle § 13 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 140,80 Kč. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně zcela úspěšnému druhému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: smlouvy o úvěru č. 33637126 ze dne 27. 7. 2015, usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 18. 12. 2018, č. j. 31 D 422/2018-129, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 4. 3. 2021, adresované jak první žalované, tak druhému žalovanému, a podacích lístků k těmto výzvám. Ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalovaných, panem , jméno FO, , narozeným dne , datum, , IČO , IČO, , a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , bylo zjištěno, že smluvní strany se v jejím článku 10.4 dohodly, že věřitel je oprávněn požadovat okamžité předčasné splacení veškerých dlužných částek mimo jiné v případě, že klient, fyzická osoba podnikatel, zemře. V takovém případě úvěrová smlouva končí k datu úmrtí klienta. Pohledávka odpovídající součtu veškerých dlužných částek z úvěrové smlouvy bude přihlášena do dědického řízení. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 18. 12. 2018, č. j. 31 D 422/2018-129, byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti po , jméno FO, , zemřelém dne , datum, , kterou uzavřeli oba žalovaní jako dědicové podle zákonné dědické posloupnosti, a kteří uplatnili výhradu soupisu. Na základě této dohody veškerý majetek zůstavitelem zanechaný nabyla první žalovaná coby pozůstalá dcera s povinností vyplatit pozůstalému synovi, tj. druhému žalovanému, částku 1 116 412 Kč do 90 dnů od právní moci usnesení. Do pasiv pozůstalosti patří mimo jiné pohledávka společnosti , právnická osoba, za zůstavitelem z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 27. 7. 2015 vyčíslená ke dni úmrtí částkou 117 745,95 Kč. Žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě pohledávky předžalobní písemnou výzvou ze dne 4. 3. 2021, které byly dne 5. 3. 2021 podány poště k přepravě. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

8. Podle § § 1707 o. z., každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.

9. Podle § 1708 o. z., postih mezi spoludědici se řídí podle obecných ustanovení o společných dluzích.

10. V citovaném ustanovení § 1707 o. z. je zakotvena konstrukce solidární odpovědnosti dědiců zůstavitele ve vztahu k jeho věřitelům. Zanechal-li zůstavitel více dědiců, kterým bylo usnesením o dědictví potvrzeno nabytí dědictví, přecházejí zůstavitelovy dluhy na všechny dědice, kteří jsou vůči věřiteli zůstavitele zavázáni společně a nerozdílně. Dědicové, kterým účinky výhrady soupisu pozůstalosti nesvědčí, odpovídají společně a nerozdílně za veškeré dluhy zůstavitele bez ohledu na výši těchto dluhů a bez ohledu na případné předlužení pozůstalosti, narozdíl od dědiců, kteří uplatnili výhradu soupisu pozůstalosti, jež se projeví tím, že dědicové odpovídají rovněž za veškeré dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními spoludědici, avšak jen do výše obvyklé ceny jimi nabytého dědictví. Dojdeli při rozdělování pozůstalosti k přidělení dluhů zůstavitele a jiných pasiv jednotlivým dědicům, nemá to žádný vliv na právní postavení věřitelů a ani to žádný význam pro věřitele nemůže mít, protože se to děje bez jejich vědomí. Bez ohledu na takové přidělení mohou věřitelé vymáhat své pohledávky od dědiců tím způsobem, že jsou oprávněni požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část po všech dědicích nebo jen po některém z nich anebo po kterémkoli z dědiců. Jde-li pak následně o vztahy mezi dědici navzájem, řídí se stejnými pravidly, jaká platí u dlužníků zavázaných společně a nerozdílně (§ 1875 a § 1876 o. z.), nevyplývá-li z povahy vztahů mezi spoludědici něco jiného. Z uvedeného pak vyplývá závěr, že v případě, že jednotlivý dluh byl přidělen jen jednomu z dědiců, aniž by se takové přidělení dotklo práv věřitele, jsou dědici rovněž vůči věřiteli zavázáni společně a nerozdílně. V jejich vzájemných vztazích se ovšem vychází z toho, že jde o dluh, jenž náleží jen dědicům, kterým byl přidělen. Poskytne-li tedy věřiteli plnění dědic, který nebyl zavázán jej splnit, náleží mu od dědiců, kterým byl dluh přidělen, náhrada za poskytnuté plnění v celém rozsahu (blíže viz , jméno FO, , Drápal, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 528 – 538 a s. 550 – 556).

11. Vycházeje ze shora popsaných tezí se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je důvodná pouze ve vztahu k první žalované, která v pozůstalostním řízení mimo jiné nabyla dluh zůstavitele z předmětné smlouvy o úvěru. Přisvědčil tak odvolacím námitkám žalobkyně, že ve sporu je pasivně věcně legitimován také druhý žalovaný, jenž jako dědic rovněž odpovídá za dluhy zůstavitele, a to společně a nerozdílně s první žalovanou. Soudem schválená dohoda o rozdělení pozůstalosti nemá vůči žalobkyni jako věřiteli žádné právní účinky; význam však má ve vztahu mezi žalovanými navzájem při jejich případném vypořádání za situace, kdy by plnění na předmětný dluh, který byl dle schválené dohody přidělen výlučně první žalované, poskytl žalobkyni druhý žalovaný.

12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 117 745,95 Kč s 12,85% úrokem ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 14. 3. 2018 do zaplacení, a to společně a nerozdílně s první žalovanou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. První žalovaná byla zavázána ke stejnému plnění I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně, jenž nebyl odvoláním napaden a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.

13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobkyní a druhým žalovaným (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení procesně neúspěšnému druhému žalovanému uložil soud povinnost nahradit žalobkyni společně a nerozdílně s první žalovanou náklady řízení ve výši 35 508,80 Kč vzniklé zaplacením soudního poplatku ve výši 5 888 Kč a zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 5 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, dvě písemná podání soudu – žaloba a předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu) podle § 6, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „a. t.“), náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 140,80 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. První žalovaná byla k náhradě nákladů řízení ve stejné výši zavázána v současné době již pravomocným III. výrokem rozsudku soudu prvního stupně.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, proto byla neúspěšnému druhému žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 13 293,20 Kč zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 5 888 Kč a zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 5 820 Kč, určená z tarifní hodnoty 117 745,95 Kč za podání písemného odvolání podle § 6, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, náhrada hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 285,20 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.