28 Co 39/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení částky 130 491,36 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. září 2022, č. j. 17 C 217/2020-46,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 74 035,86 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 19. 9. 2020 do zaplacení, a v II. výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 130 491,36 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 19. 9. 2020 do zaplacení (I. výrok). Rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to do části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 74 035,86 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 19. 9. 2020 do zaplacení a do II. výroku o náhradě nákladů řízení. Vytkla soudu prvního stupně, že na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným závěrům a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasila se zjištěními soudu ohledně výpočtu jednotlivých odučených hodin u skupiny A850 formou prezenční výuky, online výuky, tutorské výuky a testování, ani s tím, že do celkového počtu 660 hodin prezenční výuky u této skupiny je zahrnuto 42 hodin testování bez určení období, ve kterém takové testování mělo proběhnout. Současně poukázala na to, že stejný postup ohledně započtení hodin testování do celkového počtu odučených hodin aplikovala žalovaná i u skupin B850 (42 hodin) a C560 (28 hodin). S odkazem na zpracovanou tabulku, v níž žalovaná vykazovala počet odučených hodin, pak žalobkyně dovozovala, že hodiny testování u všech zmíněných skupin nejsou součástí prezenční výuky, což prokazuje závěr žalované počítat hodiny na testování zvlášť. Žalobkyně dále zdůraznila, že nemá problém s akceptací online formy výuky prostřednictvím konference Skype, neboť tento způsob de facto nahrazoval klasickou prezenční výuku, rozporuje ale rozhodnutí žalované o tutorské výuce, která byla od online výuky naprosto odlišná, a týkala se zcela nepochopitelně pouze skupiny A850, a nikoliv dalších skupin B850 a C560. Žalovaná volbu tohoto způsobu výuky nevysvětlila, přičemž právě její odlišný přístup v rámci jednoho smluvního vztahu ke třem různým skupinám měl být náležitě zhodnocen, což soud prvního stupně neučinil. Tutorská výuka není zaměnitelná s prezenční výukou či výukou online, které se v plném rozsahu dostalo skupinám B850 a C560, její náplní jsou pak také činnosti, které nesouvisí se samotnou výukou (skenování, sdílení dokumentů a obrázků apod.) a je založena na pasivním přístupu lektora, samostatné práci studentů, příp. na individuálních konzultacích, čímž si žalovaná u skupiny A850 jen ulehčila výuku oproti ostatním skupinám. Žalovanou poskytnutý způsob studia formou tutorské výuky je proto ze strany žalobkyně považován za vadné plnění, které je v rozporu s uzavřenou smlouvou, neboť nebyl mezi stranami dohodnut a odporuje samotné podstatě prezenčního studia a lektorského vedení. Žalobkyně nesouhlasila s právním závěrem soudu prvního stupně, že volba plnění byla ve smyslu § 1926 občanského zákoníku závislá na vůli žalované a že zákaz prezenční výuky v důsledku mimořádných vládních opatření vyvolal nemožnost plnění podle § 2006 občanského zákoníku. Vznikla sice překážka výuky, nicméně v každém vzdělávacím systému existují náhradní hodiny, což se běžně děje i v případě např. nemoci lektora. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že jí náleží sleva ze zaplacené ceny kurzu, a to za 82 neodučených hodin u skupiny A850 v hodnotě 54 051,12 Kč, u skupiny B850 za 20 hodin v hodnotě 15 380,40 Kč a u skupiny C560 za 6 hodin v hodnotě 4 604,34 Kč. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě v odvoláním napadené části vyhověl.

3. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání zcela ztotožnila se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Zdůraznila, že způsob výuky nebyl ve smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou sjednán, volba způsobu plnění tedy náležela žalované podle § 1926 odst. 1 občanského zákoníku. Pokud žalobkyně následně po uskutečnění plnění rozporovala způsob výuky, nemá tento postup oporu ve smlouvě ani v zákoně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 13. 10. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 130 491,36 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 3. 2017 ve znění jejího dodatku č. 1/2019 ze dne 5. 2. 2019. Žalovaná se v této smlouvě zavázala pro akademický rok 2019/2020 zajistit pro žalobkyni mj. výuku ročního intenzivního kurzu českého jazyka pro začátečníky, a to formou prezenčního studia v rozsahu 850, resp. 560 vyučovacích hodin pro skupinu dvanácti zahraničních studentů, zařazených do studijní skupiny A850, skupinu čtrnácti studentů zařazených do studijní skupiny B850 a skupinu třinácti studentů zařazených do studijní skupiny C560. Za uspořádání a zajištění těchto kurzů byla žalobkyni vystavena faktura č. , Anonymizováno, na částku 1 214 044 Kč za 26 účastníků při jednotkové ceně kurzu 46 694 Kč, a faktura č. , Anonymizováno, na částku 429 741 Kč za 13 účastníků při jednotkové ceně kurzu 33 057 Kč. Tyto faktury žalobkyně řádně a včas zaplatila. Žalovaná své smluvní povinnosti plnila až do března 2020, kdy došlo v důsledku vládních opatření proti šíření koronaviru k zásadnímu omezení výuky a prezenční výuku nahradila online forma výuky, což žalobkyně akceptovala. Nesouhlasila však s tím, že žalovaná do počtu odučených hodin zahrnula i hodiny testování a hodiny tutorské výuky a domáhala se slevy ze zaplacené ceny kurzu ve výši 130 491,36 Kč s tím, že uvedený způsob výuky není v souladu s uzavřenou smlouvou. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zdůraznila, že ve smlouvě není výslovně sjednána její povinnost zajistit výuku prezenční formou, resp. mezi žalobkyní a žalovanou nebylo smluvně sjednáno, že výuka musí probíhat určitým předem stanoveným způsobem. Výuku v souladu se smlouvou řádně zajistila a studenti získali osvědčení o absolvování kurzu, a to i v době narušeného studia za ztížených podmínek v důsledku pandemie koronaviru, vyhlášení nouzového stavu na území ČR, omezení volného pohybu osob, řady opatření vlády a Ministerstva zdravotnictví, kdy byla s účinností od 11. 3. 2020 zakázána osobní přítomnost studentů na studiu na vysoké škole. Pokud žalovaná za účelem splnění svých povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy využila distanční způsob výuky, jednala zcela v souladu se zákonem, neboť v době trvání krizových opatření bylo možno výuku realizovat tímto jediným možným způsobem.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o spolupráci podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Žalovaná jako poskytovatel celoživotního vzdělávání se ve smlouvě zavázala pro žalobkyni jako zprostředkovatele studia na vysokých školách v České republice zajistit v akademickém roce 2019/2020 jazykovou a odbornou přípravu zahraničních studentů (roční intenzivní kurz češtiny). Podle čl. III. smlouvy bylo místem plnění sídlo poskytovatele, resp. výuka měla převážně probíhat v učebnách žalované. Žalobkyně se zavázala za poskytnuté služby zaplatit cenu sjednanou v dodatku smlouvy č. 1/019 ze dne 5. 2. 2019 a tuto cenu v celkové výši 1 643 785 Kč bez DPH, vyúčtovanou fakturami č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , také řádně a včas uhradila. V řízení nebylo rozporováno, že klasická prezenční výuka probíhala až do začátku března 2020, kdy v důsledku pandemie koronaviru byl vládou ČR vyhlášen nouzový stav a osobní účast studentů na výuce byla vyloučena. Následně proto probíhala nepřímá výuka formou online výuky, testování studentů a v rámci skupiny A850 také tutorská výuka. Mezi účastníky bylo toliko spor o to, zda hodiny testování (v rozsahu 42 hodin u všech skupin) a tutorské výuky (v rozsahu 153 hodin u skupiny A850) měly oporu ve smlouvě a mohly být součástí sjednaného časového rozsahu za situace, kdy žalobkyně tento způsob výuky neuznala a domáhala se slevy z již zaplacené ceny kurzů v žalované výši 130 491,36 Kč. Soud shledal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně s tím, že žalobkyně byla smluvní stranou smlouvy uzavřené s žalovanou a je oprávněna domáhat se nároku z vadného plnění, v daném případě slevy ze zaplacené ceny kurzů. Dále dospěl k závěru, že žaloba není důvodná co do částky 22 654,48 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 19. 9. 2020 do zaplacení. Uvedená částka představuje daň z přidané hodnoty, se kterou žalobkyně počítala při vyčíslení požadované slevy z ceny, přestože žalovaná žalobkyni vyúčtovala ceny kurzů bez DPH. Žalobkyně se tak na základě svých skutkových tvrzení mohla domáhat slevy maximálně ve výši 107 836,88 Kč a nikoliv 130 491,36 Kč, jak žalobou požadovala. Ve vztahu ke zbytku žalovaného nároku soud především poukázal na specifikum akademického roku 2019/2020 v souvislosti s neočekávanou celosvětovou pandemií koronaviru COVID 19. Zákonem č. 188/2020 Sb. byla upravena zvláštní pravidla týkající se studia na vysokých školách pro kalendářní rok 2020 a stanovena doba narušeného studia pro období od 1.3 2020 do 31. 8. 2020 s tím, že vysoká škola může v době, kdy nebyla možná osobní přítomnost studentů při výuce a zkouškách při studiu na vysoké škole, při výuce využívat nástroje distančního vzdělávání, k čemuž žalovaná přistoupila formou online výuky. K omezení prezenční výuky došlo neočekávaně, bez možnosti se na tuto situaci připravit, a to pro všechny zúčastněné. Ve dnech , právnická osoba, . 2020, 4. 3. 2020 a 13. 3. 2020 u skupiny B850 byla výuka s ohledem na aktuálně vzniklou situaci bez dalšího zrušena, proto závazek žalované v rozsahu 3 x 5 hodin v důsledku nemožnosti plnění ve smyslu § 2007 o. z. zanikl. Soud dále poukázal na to, že z obsahu smlouvy ve znění jejího dodatku č. 1/2019 nelze jakkoliv dovodit, že byla sjednána konkrétní náplň výuky, resp. přesný způsob vyučování, proto podle § 1926 odst. 1 o. z. byla volba plnění závislá na vůli žalované jako poskytovatele. Bylo tedy na žalované, aby pro každou jednotlivou skupinu zvolila způsob výuky včetně toho, kolik hodin bude v rámci sjednaného časového rozsahu věnováno testování jako integrální součásti vyučovacího procesu, či zda pro některou ze skupin zvolí žalobkyní neuznanou tutorskou výuku. Nebylo tudíž třeba, aby žalobkyně konkrétní způsob výuky odsouhlasila. Žalovaná splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, zajistila lektorské zabezpečení studia, výuku studijního programu po organizační a administrativní stránce a vystavila osvědčení o absolvování studia celoživotního vzdělávání všem studentům, kteří splnili minimum povinné docházky a úspěšně prošli závěrečným ověřením jejich znalostí. Soud prvního stupně proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. V tomto sporu plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč představující náhradu podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za čtyři úkony po 300 Kč v souvislosti s podáním dvou písemných vyjádření ze dne 3. 12. 2020 a 8. 7. 2022 a účastí na dvou jednáních soudu dne 8. 6. 2022 a 14. 9. 2022.

7. Podle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Podle § 1908 odst. 1 o. z., splněním dluhu závazek zaniká. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

9. Odvolací soud, aniž by doplňoval či opakoval dokazování, vycházel při posouzení věci ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně. Se zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž detailně a přesvědčivě popsal, na základě jakých důkazů dospěl k jednotlivým skutkovým zjištěním, a rovněž srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil.

10. Stejně tak pokládá odvolací soud za správné i právní závěry soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spolupráci, a to jako smlouva nepojmenovaná ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Žalovaná splnila svou smluvní povinnost zajistit pro žalobkyni jazykovou a odbornou přípravu zahraničních studentů (roční intenzivní kurz češtiny) v akademickém roce 2019/2020. Pro žalobkyni pak ze smlouvy vyplýval závazek zaplatit žalované sjednanou cenu, což také řádně a včas splnila.

11. Ve vztahu k námitkám žalobkyně, které uplatnila ve svém odvolání, nutno konstatovat, že se v podstatě shodují se skutkovými tvrzeními uvedenými v žalobě a dalších doplňujících podáních která žalobkyně činila v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Podstatou sporu, jakož i předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda hodiny testování u všech studijních skupin a hodiny tutorské výuky u skupiny A850 mohly být součástí celkově sjednaného časového rozsahu výuky, zda měl tento způsob výuky oporu ve smlouvě, případně zda se ze strany žalované jednalo o vadné plnění a žalobkyni vznikl nárok na slevu z již zaplacené ceny kurzů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že se všemi námitkami žalobkyně se soud prvního stupně logicky a komplexně vypořádal způsobem, se kterým se ztotožňuje i soud odvolací. Soud prvního stupně správně poukázal na skutečnost, že žalovaná nezávisle na své vůli nemohla od března roku 2020 poskytovat studentům prezenční výuku, kdy v důsledku vypuknutí pandemie COVID 19 a v návaznosti na soudem citovaná usnesení vlády a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví byla zakázána osobní přítomnost studentů na výuce na vysoké škole. Zákon č. 188/2020 Sb. pak v ustanovení § 6 odst. 2 stanovil, že vysoká škola může v době, kdy není možná osobní přítomnost studentů na výuce a zkouškách při studiu na vysoké škole, při výuce využívat nástroje distančního vzdělávání. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že zákaz prezenční výuky ve dnech , právnická osoba, . 2020, 4. 3. 2020 a 13. 3. 2020 v důsledku mimořádných vládních opatření nepředstavoval částečnou nemožnost plnění, pro niž by závazek žalované podle § 2006 a § 2007 o. z. v tomto rozsahu zanikl. Jak vyplynulo z provedeného dokazování studijními výkazy, žalovaná svůj závazek za ztížených podmínek splnila, hodiny zrušené výuky v následujícím období postupně nahradila a ve výsledku sjednaný rozsah hodin ve všech skupinách odučila.

12. Jde-li o samotný obsah poskytnuté výuky, má odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za to, že konkrétní skladba a obsah jednotlivých hodin výuky nebyly ve smlouvě výslovně sjednány, smluvní povinností žalované bylo v daném akademickém roce zajistit jazykovou a odbornou přípravu zahraničních studentů v kurzu českého jazyka, dále poskytnout žalobkyni potvrzení o studiu studentů celoživotního vzdělávání, a to na základě doručených závazných přihlášek ke studiu podepsaných samotným uchazečem o studium, dále zajistit lektorské zabezpečení studia, výuku studijního programu po organizační a administrativní stránce, následně vystavit osvědčení o absolvování studia celoživotního vzdělávání vydané žalovanou - Institutem celoživotního vzdělávání v Brně všem studentům, kteří absolvovali minimum povinné docházky a úspěšně prošli závěrečným ověřením jejich znalostí.

13. Jak ve uvádí v publikaci ŠILHÁN, Josef. § 1926 [Alternativní závazky]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část § 1721–2054. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 921, neurčujeli smlouva jinak, stojí výběr postupu realizace splnění mimo dosah bližší regulace závazku, je čistě záležitostí dlužníka samotného. Stojí totiž zpravidla i mimo zájem věřitele. Jde-li pouze o různé (technické) prováděcí postupy splnění, pak do té míry, do jaké všechny vedou k naprosto totožnému výsledku z pohledu věřitele, není důvodu se jimi právně vůbec zabývat. Odpovídá to i výchozímu pravidlu (§ 1908 odst. 2 o. z.), podle kterého je dlužník povinen dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí a je zásadně na něm, aby si zvolil prostředky, které k tomu využije, povedou-li ke splnění řádnému a včasnému. Výjimky by musela smlouva výslovně upravit, např. dlužník by byl zavázán řídit se prováděcími průběžnými pokyny věřitele na kategorii volby postupu faktické realizace splnění úprava v § 1926 až 1928 nedopadá. Z uvedeného vyplývá, že právní teorie rozlišuje rozdílné plnění jako pouhý postup faktické realizace závazku podle § 1908 odst. 2 o. z. a rozdílné způsoby splnění jako základ tzv. alternativního závazku podle § 1926 a násl. o. z. Odvolací soud má za to, že na projednávanou věc dopadá ustanovení § 1908 odst. 2 o. z. a bylo na žalované jako smluvně zavázané straně, jaký faktický postup realizace svého závazku zvolí, tj. zda do sjednané celkové časové dotace výuky zahrne i hodiny testování nebo část výuky bude realizovat formou tutorské výuky. Žalovanou zvolené postupy pak vedly ke smluvně předvídanému výsledku, tedy zabezpečit studium po lektorské, organizační a administrativní stránce natolik, aby si zahraniční studenti osvojili český jazyk a aby jim za splnění smlouvou definovaných podmínek (minimum povinné docházky a úspěšné složení závěrečné zkoušky) mohlo být vystaveno osvědčení o absolvování studia celoživotního vzdělávání. Tuto smluvní povinnost žalovaná splnila. Soudem prvního stupně aplikované ustanovení § 1926 o. z. míří na situace, kdy rozdílné způsoby splnění jsou základem tzv. alternativního závazku, jde o odlišné způsoby splnění dluhu, které se týkají samotného předmětu plnění, a které mohou reálně ovlivnit jeho výslednou podobu. Taková situace však v projednávané věci nenastala. Odlišné právní posouzení věci soudem prvního stupně však nemá žádný vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku a závěr, že žalovaná řádně splnila své smluvní povinnosti, její plnění ze smlouvy nebylo vadné a žalobkyni proto nárok na slevu z ceny kurzů nevznikl.

14. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 74 035,86 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 19. 9. 2020 do zaplacení je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.