28 CO 5/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Evy Gregorové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M. žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 107 973,92 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. září 2021, č. j. 5 C 25/2020-201

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 639 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 46 101,92 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 45 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 41 361 Kč od [datum] do [datum] a z částky 21 000 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 14 822 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Uvedla, že obdržela od žalobce pouze částku 8 361 Kč, kterou mu již vrátila. Jestliže soud prvního stupně uzavřel, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohla žádná její ustanovení smluvní strany jakkoliv zavazovat. Není tedy možné přihlížet k tomu, že si žalobce sám sobě vyplatil podle smlouvy další částku, na kterou neměl právní nárok. I kdyby soud prvního stupně dospěl k závěru, že bylo vyplaceno finanční plnění v souvislosti s jinou smlouvou o úvěru, měl hodnotit, zda byla před uzavřením této jiné smlouvy řádně posuzována úvěruschopnost žalované. Žalobce totiž v rozestupu pouhého jednoho týdne a bez zaplacení jediné splátky na poskytnutý úvěr uzavřel se spotřebitelkou další smlouvu o úvěru, na jejímž základě si měl sám sobě vyplatil finanční prostředky, které nyní vymáhá po žalované. Takové jeho počínání je ale v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně poměrně rozdělil náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. nejen u úkonů převzetí a přípravy zastoupení, jednání před soudem dne [datum] a s ním souvisejícího cestovného a náhrady za promeškaný čas, ale i u dalších úkonů právní služby (duplika k vyjádření žalobce ze dne [datum], jednání před soudem dne [datum] a s ním související cestovné a náhrada za promeškaný čas), ačkoli k tomu již nebyl dán důvod, neboť v této fázi řízení byla žalovaná v převážné části řízení úspěšná (93 %) a měla jí být přiznána plná náhrada nákladů. Žalovaná se neztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, jímž jí nebyla přiznána náhrada za úkon právní služby spočívající v písemném podání ze dne [datum]. Toto podání bylo reakcí na vyjádření žalobce, obsahovalo nové argumenty a vyvracelo nepravdivá tvrzení žalobce. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. a žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

3. Žalobce se k odvolání, které mu bylo doručeno dne [datum], nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě původně domáhal zaplacení částky 107 973,92 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 45 000 Kč od [datum] do zaplacení a s 0,1% úrokem denně z částky 37 872 Kč od [datum] do zaplacení. Na jednání dne [datum] vzal žalobu zpět, pokud se po žalované domáhal zaplacení částky 20 361 Kč, neboť byla po podání žaloby zaplacena. Žalobce vzal žalobu zpět i pokud jde o částku 37 872 Kč s 0,1% úrokem denně od [datum] do zaplacení. Soud prvního stupně řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 5 C 25/2020-172, zastavil. Žalobce se nadále domáhal zaplacení částky 49 740,92 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Uvedl, že se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě jí poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s 23% úrokem ve výši 25 562 Kč v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč. [příjmení] to byla sjednána i inkasní služba (123 Kč měsíčně) a služba PODPORA (403 Kč měsíčně). Žalovaná neuhradila žádnou splátku, a proto byl dluh dne [datum] předčasně žalobcem zesplatněn. Žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci jistinu dluhu ve výši 30 000 Kč, úroky ve výši 25 101,92 Kč a smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč. Z jistiny a smluvní pokuty požaduje žalobce zákonné úroky z prodlení od [datum], kdy byl dluh splatný, do úplného zaplacení. Žalovaná k žalobě uvedla, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce řádně neprověřil před jejím uzavřením úvěruschopnost dlužníka. Žalobce pak neuvedl do smlouvy veškeré podklady použité pro výpočet RPSN, a proto podle ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru byl úvěr úročen jen ve výši diskontní sazby ČNB. Konečně žalovaná namítala i neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

6. Soud ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), která proto byla od počátku povinna vrátit žalobci pouze poskytnutou částku 8 361 Kč a částku 15 639 Kč, jež byla započtena na úhradu jejího předchozího závazku vůči žalobci, celkem 24 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Z této částky žalovaná dne [datum] zaplatila žalobci částku 20 361 Kč, a tak jí zbývá k úhradě částka 3 639 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Jde-li o úrok z prodlení, vyšel z toho, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 14 dnů předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla téhož dne předána k poštovní přepravě. Žalovaná byla povinna provést úhradu do [datum], ode dne následujícího žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení. Ohledně zbývajících nároků soud žalobu zamítl, jak vyplývá z II. výroku rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. V části, ve které bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 20 361 Kč, podal žalobce svou žalobu důvodně, neboť byla vzata zpět pro chování žalované, která mu platbu poskytla až po zahájení řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). V části, ve které bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 37 872 Kč, to byl naopak žalobce, kdo z procesního hlediska zavinil zastavení řízení zpětvzetím žaloby (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Žalobce byl úspěšný i co do zaplacení částky 3 639 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl; naopak neúspěšný byl co do zaplacení částky 46 101,92 Kč, ohledně níž soud žalobu zamítl. Ve sporu byla více úspěšná žalovaná, které náleží právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího procesního úspěchu (78 %) a neúspěchu (22 %) v rozsahu 56 % jejích nákladů řízení, vzniklých zastoupením advokátem (odměna 19 360 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 5 420 Kč z tarifní hodnoty 107 973,92 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne [datum], 1 úkon právní služby za 3 100 Kč z tarifní hodnoty 49 740,92 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., účast na jednání soudu dne [datum], náhrada hotových výdajů čtyřikrát 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou k dvěma jednáním soudu, 8 i započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada cestovních výdajů dvakrát 311 Kč podle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 589/2020 Sb. k jednáním soudu dne [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět, 54 km jízdy osobním automobilem Škoda Rapid, [registrační značka], při spotřebě benzínu 4,9 litrů [číslo] km, jeho ceně 27,80 Kč/litr a sazbě náhrady 4,40 Kč/km, náhrada za daň z přidané hodnoty 4 485,60 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Náhradu za úkon právní služby spočívající v písemném podání ze dne [datum] soud žalované nepřiznal, protože se nejednalo o účelně vynaložený náklad k bránění jejího práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalobce ve svém podání ze dne [datum] (k němuž se žalovaná v posuzovaném podání vyjadřovala) z podstatné části jen rekapituloval své podání ze dne [datum] a k těmto otázkám se mohla žalovaná vyjádřit již dříve, případně na jednání soudu dne [datum]. Celkové náklady žalované činí 26 467,60 Kč, z nichž jí soud s ohledem na její procesní výsledek přiznal částku 14 822 Kč (56 %).

7. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum], smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum], potvrzení žalobce o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce pro žalovanou ze dne [datum], detail pohybu na účtech žalobce u [právnická osoba] ze dne [datum] ohledně částky 15 639 Kč, detail pohybu na účtech žalobce u [právnická osoba] ze dne [datum] ohledně částky 8 361 Kč, potvrzení žalobce o úhradě dluhu ze dne [datum].

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Mezi účastníky, žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Jednalo se ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Odvolací soud vycházel ze závěru soudu prvního stupně, který posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, protože žalobce nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalované, a tak jí úvěr poskytl v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Odvolací soud z provedených důkazů zjistil, že žalované byla v souvislosti s neplatnou úvěrovou smlouvou dne [datum] poskytnuta částka 8 361 Kč z účtu žalobce na její účet č. [bankovní účet] (detail pohybu na účtech žalobce u [právnická osoba] ze dne [datum] ohledně částky 8 361 Kč) a částka 15 639 Kč z účtu žalobce na úplné zaplacení dluhu žalované vůči žalobci z předchozí smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] (detail pohybu na účtech žalobce u [právnická osoba] ze dne [datum] ohledně částky 15 639 Kč a potvrzení žalobce o úhradě dluhu ze dne [datum]).

12. Žalobci, s ohledem na neplatnost smlouvy, vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. o. z. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalobcem vyplacenou částkou 24 000 Kč a žalovanou na dluh dosud zaplacenou částkou 20 361 Kč. Soud prvního stupně proto správně zavázal žalovanou, aby žalobci zaplatila částku 3 639 Kč s příslušenstvím, s úroky z prodlení. Žalovaná ke lhůtě vrácení poskytnuté jistiny nic neuvedla, a tak se odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, že obohacená byla povinna zaplatit dlužnou částku na základě výzvy žalobce k plnění v jím určené lhůtě (§ 1958 odst. 2 o. z.). Protože se žalovaná ocitla v prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.), musí mimo jistiny zaplatit i požadované úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

13. Námitky odvolatele nejsou důvodné. Jak bylo uvedeno, žalované byly poskytnuty žalobcem peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, to však nic nemění na tom, že byly podle dispozice žalované zčásti použity na zaplacení jejího dluhu z jiné úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky. Zkoumání platnosti úvěrové smlouvy, ze které žalované vznikl hrazený dluh není předmětem tohoto řízení. Pokud by měla žalovaná za to, že smlouva je neplatná, musela by se domáhat po žalobci vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud neshledal, že by placení dluhu z předchozí úvěrové smlouvy bylo v rozporu s dobrými mravy.

14. Vzhledem k uvedenému odvolací soud I. výrok napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora (odstavec 6.), pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. stanovil částečný úspěch žalované ve věci a přiznal jí poměrnou náhradu nákladů, které v řízení účinně vynaložila k bránění svého práva. Odvolací soud nevidí důvod, proč řízení štěpit na etapy, v nichž by byl stanoven rozdílně poměr úspěchu účastníků ve věci, neboť žaloba byla podána dne [datum], ke zpětvzetí části žaloby došlo až na jednání dne [datum] a rozhodnuto ve věci bylo již dne [datum] Ani odvolací soud nepovažuje podání žalované ze dne [datum] za úkon účinně vynaložený k bránění jejího práva s tím, že sice obsahuje další argumenty žalované, ty ale mohly být uvedeny již v předchozím vyjádření či později ústně na jednání soudu. Za tyto úkony právní služby byla žalované náhrada přiznána.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.; odvolatelka nebyla v řízení úspěšná, avšak žalobci náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.