28 Co 69/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 109 983,11 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2025, č. j. 94 C 207/2023-95,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 95 800 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 416,90 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 13 040 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 95 800 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 14 183,11 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 250,09 Kč, s úrokem 16,99 % ročně z částky 104 317,71 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, z částky 3 181,40 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 109 983,11 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 004 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 95 800 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a do souvisejícího III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Namítl, že soud prvního stupně, jenž posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu zanedbání povinnosti řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované, měl žalobci mimo nesplacené jistiny úvěru přiznat i její příslušenství, úroky z prodlení. Povinnost vrátit jistinu vznikla žalované na základě výzvy žalobce v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022, které jí bylo odesláno téhož dne. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, i k lhůtě ke splnění dluhu, se dne 26. 8. 2022 žalovaná dostala do prodlení a žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná nadto v řízení před soudem netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž žalovaná jako spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní o svých možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Žalobce navrhl, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 95 800 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 28. 2. 2023, domáhal po žalované zaplacení částky 109 983,11 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 250,09 Kč, s úrokem 16,99 % ročně z částky 104 317,71 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, z částky 3 181,40 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 109 983,11 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 8. 11. 2021 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce ke dni 30. 4. 2022 úvěr předčasně zesplatnil. Pohledávky za žalovanou byly smlouvou ze dne 27. 7. 2022 postoupeny žalobci. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasívní.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že na předmětnou smlouvu je vzhledem k jejímu obsahu třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Prověřoval pouze její příjmy, avšak nedoložil, že by náležitě zjišťoval její výdaje a že by provedl jejich porovnání s příjmy. Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná s tím, že poskytnutím finančního plnění z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalované byla poskytnuta částka 100 000 Kč, dosud vrátila 4 200 Kč, a tak jí zbývá žalobci vydat bezdůvodné obohacení ve výši 95 800 Kč. Žalobci nevznikl nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná je povinna vrátit plnění až v době přiměřené jejím možnostem podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, za níž soud považuje lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; v řízení částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu 29,8 % nákladů řízení, vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojil.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022 spolu s podacím lístkem potvrzeným Českou poštou, s. p. téhož dne, z nichž vyplynulo, že žalované bylo dne 12. 8. 2022 odesláno oznámení právního předchůdce žalobce o postoupení pohledávky z mezi nimi uzavřené smlouvy. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dluhu z úvěru ve výši 113 233,20 Kč novému věřiteli, žalující společnosti na její v listině specifikovaný bankovní účet. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o. z.). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč, z níž žalovaná dosud uhradila 4 200 Kč a zbývá jí tak zaplatit 95 800 Kč v době přiměřené jejím možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor či nikoli. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalované „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaná na výzvy žalobce k vrácení dluhu nereagovala a aktivně nevystoupila s tím, že taková doba plnění není přiměřená jejím možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila, žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně, a spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak vyvolán nebyl.

11. Při absenci „sporu“ o přiměřenou dobu plnění je tak třeba při posouzení otázky prodlení dlužníka a na ně vázaného nároku na zaplacení úroku z prodlení vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě podle obecných ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takovou výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) lze v projednávané věci považovat k důkazu provedené oznámení právního předchůdce žalobce ze dne 12. 8. 2022 o postoupení pohledávky z mezi nimi uzavřené smlouvy. Lhůta určená podle uvedeného ustanovení občanského zákoníku na základě výzvy odeslané žalobcem žalované dne 12. 8. 2022 uplynula dříve, než k datu 26. 8. 2022, od kterého žalobce úroky z prodlení požaduje, a tak je odvolání důvodné, a to pokud jde o počátek prodlení dlužníka, tak i sazbu úroku z prodlení 11,75 %, která nepřesahuje zákonnou výši stanovenou podle § 1970 o. z. v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o 8 procentních bodů).

12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 95 800 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu k plnění, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalované, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách.

13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (27. 3. 2024) a dospěl k závěru, že ve sporu byl více procesně úspěšný žalobce (64,5 %), který tak má po vzájemném poměření procesního úspěchu a neúspěchu nárok na náhradu 29 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně v celkové výši 32 472 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 4 400 Kč a náklady vzniklé právním zastoupením: odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 5 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba a účast na jednání soudu) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 872 Kč. Z takto určených celkových nákladů řízení přísluší žalobci 29 % (9 416,90 Kč).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a tak mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 13 040 Kč, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 2 822 Kč a zastoupením advokátem ve výši 10 218 Kč (mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 3 380 Kč určená z tarifní hodnoty 56 436,70 Kč představující kapitalizovaný úrok podle § 8 odst. 2 a. t. v souvislosti s podáním odvolání a účastí na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t., náhrada hotových výdajů, dva paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025, náhrada za ztrátu času stráveného cestou, dvě i započaté půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 3 a. t., náhrada za daň z přidané hodnoty 1 671,60 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., cestovné 586,40 Kč za 70 km jízdy z , adresa, a zpět osobním automobilem , SPZ, tím, že náhrada za DPH je již zahrnuta v cenách pohonných hmot i opotřebení vozidla v uvedené vyhlášce).