28 Co 71/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 : Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , adresa zastoupený advokátem tituly před jménem jméno FO adresa Adresa zainteresované osoby 0/1 o zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. listopadu 2022, č. j. spisová značka , takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 14 824 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatitžalobci částku 35 000 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně od 1. 2. 2018 do zaplacení (výrok I.), dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 952 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně tímto rozsudkem rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal žalované částky z titulu náhrady škody, která měla vzniknout právnímu předchůdci žalobce, původnímu věřiteli – společnosti , právnická osoba, , v souvislosti s úmyslným protiprávním jednáním žalovaného, který měl při sjednávání úvěru uvést původnímu věřiteli nepravdivé údaje. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že žalovaný spáchal tvrzené úmyslné protiprávní jednání při uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, -0105 s původním věřitelem dne 31. 1. 2018 na částku 35 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 25,85 % ročně z neuhrazené jistiny tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy úmyslně uvedl nepravdivé údaje o výši svého měsíčního příjmu a výši měsíčních výdajů a vědom si svých závazků vyplývajících z úvěrů a půjček smlouvu uzavřel a úvěr ve výši 35 000 Kč mu byl poskytnut a tím měl společnosti , právnická osoba, způsobit škodu, a to škodu skutečnou ve výši 35 000 Kč, která vznikla poskytnutím této peněžité částky žalovanému, dále ušlý zisk představující sjednaný úrok, kterého by poskytovatel úvěru dosáhl, pokud by za pravidelného chodu věcí, tedy nebýt podvodného jednání žalovaného, poskytl úvěr platně třetí osobě, jež by na rozdíl od žalovaného svoji schopnost úvěr splatit tvrdila a prokázala náležitým způsobem. Soud prvního stupně tak zhodnotil požadavek žalobce na náhradu škody jako důvodný a žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně přiznání plné náhrady nákladů řízení žalobci.

3. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný. Žalovaný nesouhlasil se skutkovým závěrem soudu prvého stupně, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání při uzavření úvěrové smlouvy, kdy měl uvést nepravdivé informace o svých příjmech a výdajích. Soud prvního stupně k tomuto závěru dospěl na základě usnesení o odložení věci, které však není dostatečným podkladem pro závěr soudu prvního stupně. Žalovaný jednak neměl možnost se proti usnesení o odložení nijak bránit, neboť stížnost pouze proti odůvodnění je nepřípustná, a jednak nelze zaměňovat usnesení o odložení věci s rozsudkem, kterým je vyslovena vinna žalovaného za konkrétní skutek. Žalovaný dále nesouhlasí se závěrem, že společnosti , právnická osoba, vznikla škoda ve výši 35 000 Kč, způsobená poskytnutím této částky žalovanému a dále škoda za ušlý zisk v podobě smluveného úroku. Žalovaný společnosti , právnická osoba, uhradil částku 10 450 Kč, což ostatně vyplývá i z usnesení o odložení věci, tuto částku soud prvního stupně vůbec nezohlednil. Pokud jde o tvrzený ušlý zisk v podobně smluveného úroku ve výši 25,80 % z částky, zde má žalovaný za to, že závěr soudu prvního stupně o existenci škody ve formě ušlého zisku není správný, neboť úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu neprověření úvěruschopnosti, ale i pro rozpor s dobrými mravy, neboť úroková sazba s ohledem na obsah smlouvy činí ve skutečnosti 101,96 % ročně. Společnost , právnická osoba, by měla tak nárok toliko na uhrazení nedoplatku jistiny a zákonného úroku z prodlení a nemohla jí vzniknout újma v podobě ušlého zisku. Dále soud prvního stupně, ačkoli k důkazu provedl přezkumný list nezajištěné pohledávky, usnesení o schválení oddlužení a další listiny z insolvenčního řízení žalovaného, nijak nezohlednil skutečnost, že žalobce svou pohledávku přihlásil i do insolvenčního řízení z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. Z přihlášky vyplývá, že původní žalobce přihlásil pohledávku ze smlouvy ve výši 93 169,65 Kč, pohledávka byla do výše 75 238,85 Kč popřena insolvenčním správcem jednak z důvodu neplatnosti smlouvy pro neověření úvěruschopnosti a dále pro promlčení části pohledávky. V reakci na popření pohledávky vzal žalobce přihlášenou pohledávku v této výši zpět a v insolvenčním řízení tak byla zjištěna pohledávka žalobce ze smlouvy o úvěru ve výši 17 930,35 Kč. Pokud žalobce nyní žalobou požaduje přiznání částky ve výši 35 000 Kč, pak se domáhá přiznání téže částky 2x, jednou z titulu smlouvy a podruhé z titulu náhrady škody. Žalovaný má rovněž za to, že pohledávka z titulu náhrady škody je již promlčená. Žalovaný je dále toho názoru, že pohledávka nepřešla z původního věřitele společnosti , právnická osoba, , která prodala část svého obchodního závodu společnosti , právnická osoba, ., neboť tvrzená pohledávka na náhradu škody nebyla předmětem smlouvy o prodeji části obchodního závodu. Předmětná pohledávka tedy nemohla přejít z , právnická osoba, . na dalšího právního nástupce společnost , právnická osoba, a následně na žalobce. Žalovaný navrhl odvolacímu soudu, aby změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení.

4. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně vyjádřil, s odvoláním nesouhlasil, ztotožnil se s napadeným rozsudkem a navrhl jeho potvrzení. Žalobce připomněl, že předmětný nárok vůči žalovanému opírá o usnesení o odložení věci orgánem Policie ČR a dále o usnesení Okresního státního zastupitelství v Třebíči o zamítnutí stížnosti. V usnesení dozorujícího státního zástupce o zamítnutí stížnosti je uvedeno, že skutek popsaný ve výrokové části byl zjištěn až po vydání trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. , spisová značka, , a proto bylo nutno věnovat pozornost posouzení, zda by na tento bylo nahlíženo jako na dílčí útok pokračujícího trestného činu, pro který již byl žalovaný pravomocně odsouzen. Toto jednání žalovaného by tedy bezpochyby bylo posuzováno jako naplňující znaky pokračujícího přečinu úvěrového podvodu, přičemž žalovaný již byl za větší počet obdobných útoků proti majetku jiných poškozených v trestním řízení pravomocně odsouzen, to bylo důvodem pro zastavení trestního stíhání žalovaného pro předmětné úmyslné protiprávní jednání pro jeho neúčelnost. Žalobce trvá na požadované výši škody 35 000 Kč, která vznikla věřiteli společnosti , právnická osoba, jako skutečná škoda ve výši této poskytnuté peněžité částky. Za správný považuje žalobce i nárok na náhradu ušlého zisku v podobě sjednaného smluvního úroku, který s odkazem na ustálenou judikaturu vyšších soudů lze považovat za přiměřený. Požadovaný nárok není ani promlčen, neboť žalobce se o skutečnosti, že došlo ke spáchání úmyslného protiprávního jednání ze strany žalovaného dozvěděl až z usnesení o odložení věci ze dne 1. 3. 2022. Navíc škoda byla způsobena úmyslným trestným činem žalovaného, je proto vyloučeno, aby žalovaný nárok byl promlčen. Žalobce nesouhlasí ani s námitkou žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, jednak tato námitka nebyla uplatněna před soudem prvního stupně a odvolací soud by k ní neměl přihlížet, dále tvrzený žalovaný nárok byl předmětem převodu obchodního závodu, respektive předmětem postoupení celého portfolia pohledávek společností , právnická osoba, na základě smlouvy o převodu části obchodního závodu ze dne 28.9.2018 na společnost , právnická osoba, . Pohledávka dále byla převedena společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 a tato společnost následně pohledávku postoupila smlouvou 26. 5. 2020 žalobci.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst.1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písmo c) o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení napadeného rozsudku a zastavení řízení.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení žalovaného, které je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR , spisová značka, , bylo zahájeno 17. 8. 2021, usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení nabylo právní moci 30. 8. 2021, usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nabylo právní moci 1. 3. 2022. Předmětná žaloba byla podána 11. 8. 2022, úvěrová smlouva mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena 31. 1. 2018. Žalobce uplatnil pohledávku z úvěrové smlouvy v insolvenčním řízení přihláškou ve znění jejího částečného zpětvzetí na základě částečného popření pohledávky insolvenčním správcem tak, jak bylo popsáno žalovaným v odvolání (viz odstavec 3). Žalobce odvíjí svou aktivní věcnou legitimaci ze Smlouvy o prodeji části obchodního závodu uzavřeném mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, . ze dne 28. 9. 2018 a následnými převody pohledávky na základě smluv o postoupení pohledávky tak, jak žalobce uvedl ve vyjádření k odvolání (viz odstavec 4). Z usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje , adresa, , územní odbor , adresa, , oddělení hospodářské kriminality, ze dne 1. 3. 2022, č.j. KRPJ-132264-23/TČ-2021-161081-HNI, vyplývá, že policejní orgán ve smyslu § 159 odst. 3 trestního řádu odložil věc podezření z přečinu úvěrového podvodu, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že dne 31. 12. 2018 uzavřel v , adresa, , prostřednictvím pověřené pracovnice , jméno FO, , Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, se společností , právnická osoba, , ve které úmyslně uvedl nepravdivé údaje o výši svého měsíčního příjmu a výši měsíčních výdajů ve výši 18 200 Kč, že je jednatelem společnosti , právnická osoba, , kdy jeho celkový měsíční průměr příjmu za poslední tři měsíce je 84 048 Kč, ačkoli jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce nebyl vyšší jak 10 000 Kč, a vědom si svých závazků vyplývajících z úvěrů a půjček ve výši nejméně 500 000 Kč, kdy na základě takto uvedených nepravdivých údajů mu byl úvěr ve výši 35 000 Kč poskytnut, přičemž uhradil pouze 10 450 Kč, čímž způsobil společnosti , právnická osoba, škodu ve výši 24 550 Kč, kdy společnost , právnická osoba, pohledávku postoupila společnosti , právnická osoba, ., tato dále společnosti , právnická osoba, a tato následně věřiteli společnosti , právnická osoba, , protože trestní stíhání je neúčelné, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl podezřelému již uložen, nebo který ho podle očekávání postihne. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že k zahájení úkonů trestního řízení v uvedené věci došlo na základě podaného trestního oznámení právního zástupce společnosti , právnická osoba, (žalobce) ze dne 10. 12. 2021, kdy trestní oznámení navazuje na obdobná jednání žalovaného, za která byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 10. 2020, č.j. , spisová značka, , kdy se obdobného jednání dopustil vůči dalším věřitelům, za toto jednání byl žalovaný uznán vinným a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce dvanácti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl za uvedené obdobné jednání uznán vinným uvedeným trestním příkazem a byl mu uložen uvedený trest, jevilo se policejnímu orgánu trestní stíhání žalovaného pro tvrzené jednání v trestním oznámení při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy jako neúčelné. Na základě stížnosti žalobce uvedené usnesení policejního orgánu přezkoumal okresní státní zástupce v Třebíči a usnesením ze dne 16. 3. 2022, č.j. ZT 36/2022-10, uvedenou stížnost zamítl. V odůvodnění usnesení odkázal na zjištění policejního orgánu v napadeném usnesení, se kterými se ztotožnil a posouzení věci, kterým policejní orgán trestní stíhání odložil, považoval za správné.

7. Podle § 103 o. s. ř., kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

8. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů, nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

9. Podle § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (I.Z.), zahájené insolvenční řízení má mimo jiné ten účinek, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

10. Podle § 141a I.Z., po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c.

11. S ohledem na zahájené insolvenční řízení před podáním předmětné žaloby se odvolací soud zabýval tím, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky řízení. V daném případě je odvolací soud toho názoru, že je dána neodstranitelná překážka podmínek řízení, neboť předmětná tvrzená pohledávka na náhradu škody měla být uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení, kdy se zároveň nejednalo o pohledávku za majetkovou podstatou, nebo pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, které se přihláškou neuplatňují. Žalobce podal žalobu v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) I.Z. a bylo proto namístě řízení zastavit ve smyslu shora citovaných ustanovení. Ze shora uvedeného je nepochybné, že žalobce tvrzenou pohledávku na náhradu škody mohl do insolvenčního řízení přihlásit, neboť již před právní mocí usnesení o úpadku žalovaného věděl o tom (případně vědět mohl), že byla způsobena tvrzená škoda a kdo ji způsobil. Nelze se ztotožnit s názorem žalobce, že o škodě se žalobce dozvěděl až z usnesení policejního orgánu. Z toho naopak vyplynulo, že žalobce toto povědomí měl již při podávání trestního oznámení, při kterém čerpal z výše uvedeného trestního příkazu, který byl vydán již dne 5. 10. 2020, tedy před právní mocí usnesení o úpadku žalovaného. Sám žalobce, a to jednak v žalobě, jednak v doplnění žaloby (čl. 13), uvádí, že žalovaný způsobil tvrzenou škodu již původnímu věřiteli, společnosti , právnická osoba, , který předmětnou tvrzenou pohledávku na náhradu škody dále postoupil, a to smlouvou již ze dne 28. 9. 2018, tedy rovněž před právní mocí usnesení o úpadku žalovaného. Toto rovněž žalobce tvrdí v odvolání. S ohledem na popsané tvrzené protiprávní jednání žalovaného při uzavření smlouvy je nepochybné, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , měl a mohl vědět o tomto protiprávním jednání žalovaného již při uzavření samotné úvěrové smlouvy, pokud by řádně dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, kdy, pokud měl žalovaný nepravdivě tvrdit, že je jednatelem společnosti , právnická osoba, , tuto skutečnosti mohl původní věřitel nepochybně ověřit a zjistit nesprávnost již při uzavření úvěrové smlouvy jednoduchým náhledem do obchodního rejstříku, stejně tak již při uzavření smlouvy mohl ověřit tvrzené informace o měsíčním příjmu žalovaného ve výši 84 048 Kč řádným posouzením a kontrolou dokumentů předložených žalovaným, stejně tak bylo možné jednoduchým způsobem z databáze SOLUS a NRKI ověřit další nesplněné závazky žalovaného ke dni uzavření úvěrové smlouvy, které měly dosahovat výše nejméně 500 000 Kč. Výše uvedené vede v souhrnu k závěru, že žalobce mohl tvrzený nárok na náhradu škody uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení.

12. Odvolací soud proto ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 141a I.Z. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, a to z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení.

13. Odvolací soud rozhodoval ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve smyslu § 224 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když žalobce zavinil zastavení řízení tím, že podal předmětnou žalobu v rozporu se zákonem. V řízení před soudem prvního stupně procesně úspěšný žalovaný náklady řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu nevznikly. Před odvolacím soudem vznikly žalovanému náklady řízení tvořené soudním poplatkem ve výši 1 750 Kč a náklady na právní zastoupení vyčíslené ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměna za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) citované vyhlášky), za každý úkon právní služby náleží právnímu zástupci žalovaného odměna ve výši 2 500 Kč (tarifní hodnota představuje částku 35 000 Kč, odměna byla vyčíslena ve smyslu § 7 citované vyhlášky), tři režijní paušály po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 o. s. ř., cestovné k jednání z Prahy do Brna a zpět ve výši 974 Kč, za jízdné vlakem dle doložené jízdenky, náhrada za promeškaný čas za 16 půlhodin strávené na cestě k soudnímu jednání ve výši celkem 1 600 Kč (§14 citované vyhlášky), 21% DPH ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 100 Kč, celkem 14 824 Kč.