28 Co 80/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 66 693,58 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. února 2024, č. j. 43 C 434/2023-70, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 28. listopadu 2024, č. j. 43 C 434/2023-122,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29 746 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2023 do zaplacení, a ve III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 484 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 850 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 327,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 333,56 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 485,36 Kč od 15. 12. 2022 do 18. 1. 2023 a z částky 15 850 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 29 % ročně z částky 16 485,36 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 38 359,58 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 362,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 23 579,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 208,22 Kč od 15. 12. 2022 do 18. 1. 2023 a z částky 38 359,58 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 50 208,22 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29 746 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2023 do zaplacení a souvisejícímu III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že odvoláním nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud však dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovanému byla fakticky vyplacena pouze částka 39 261 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, byla částka 23 000 Kč a předmětem smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, byla částka 60 000 Kč, které žalobkyně žalovanému poskytla. Bezdůvodným obohacením je třeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhů žalovaného, a nikoliv pouze částku vyplacenou žalovanému tzv. na ruku. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 7 150 Kč (23 000 Kč – 15 850 Kč) s 15% úrokem z prodlení od 19. 1. 2023 do zaplacení a části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 35 080 Kč (60 000 Kč – 24 920 Kč) s 15% úrokem z prodlení od 19. 1. 2023 do zaplacení. Navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 746 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně, které mu bylo doručeno dne 24. 5. 2024, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 31. 8. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 485,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 333,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 327,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 485,36 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 485,36 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, dále částky 50 208,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 579,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6362,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 208,22 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 50 208,22 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. V žalobě uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 12. 7. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 637 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 436 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 325 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 652 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že celkovou dlužnou částku má zaplatit nejpozději dne 12. 1. 2021. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. K datu 16. 7. 2021 činila dlužná jistina 16 485,36 Kč a poplatek 15 384,64 Kč. Neuhrazená jistina úvěru 16 485,36 Kč se od 13. 1. 2021 do zaplacení dále úročí 29% úrokem ročně a 8,25% úrokem z prodlení ročně od 8. 4. 2021 až do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 15 850 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 10. 5. 2019 uzavřena další smlouva o zápůjčce č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 775 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 21 878 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 050 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 784 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že celkovou dlužnou částku má zaplatit nejpozději dne 10. 5. 2021. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. K datu 10. 5. 2021 činila dlužná jistina 50 208,22 Kč a poplatek 39 670,78 Kč. Neuhrazená jistina úvěru 50 208,22 Kč se od 11. 5. 2021 do zaplacení dále úročí 29% úrokem ročně a 8,25% úrokem z prodlení ročně od 10. 6. 2021 až do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 24 920 Kč.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru vycházel především z údajů sdělených samotným žalovaným, proto jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. V návaznosti na absolutní neplatnost smluv o úvěru mohlo žalobkyni vzniknout pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení. Soud měl za prokázáno, že u zápůjčky ze dne 12. 7. 2019 byla část zápůjčky ve výši 9 007 Kč použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovanému z dříve uzavřené smlouvy č. , Anonymizováno, a žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 13 993 Kč; v případě zápůjčky ze dne 10. 5. 2019 byla část zápůjčky ve výši 20 739 Kč použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovanému z dříve uzavřené smlouvy č. , Anonymizováno, a žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 39 261 Kč. Soud vyjádřil názor, že při určení výše bezdůvodného obohacení lze vycházet výhradně z částek fakticky žalovanému na základě předmětných smluv vyplacených, naopak nelze vycházet z částek, které vyplaceny nebyly, ale byly účelově vázány na refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů žalovaného u téhož poskytovatele. Konstatoval, že pokud by soud v projednávané věci akceptoval, že o bezdůvodné obohacení žalovaného se jedná nejen v případech, kdy jsou mu fakticky vyplaceny prostředky, popř. kdy tyto jsou fakticky vyplaceny třetí osobě na plnění dluhu žalovaného vůči této třetí osobě, ale že se o bezdůvodné obohacení jedná i v případech refinancování spotřebitelských úvěrů dříve poskytnutých týmž poskytovatelem témuž spotřebiteli, aniž by bylo prokázáno, že tyto dřívější spotřebitelské úvěry byly poskytnuty v souladu se zákonem, mj. na základě řádného posouzení úvěruschopnosti, mohlo by to vést až k obcházení zákona, spočívajícím v řetězení spotřebitelských úvěrů, které by však byly vyňaty z přezkumu úvěruschopnosti ze strany soudu. Žalovanému byly fakticky poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 53 254 Kč, žalovaný uhradil celkem 40 770 Kč a zbývá mu, aby žalobkyni doplatil částku 12 484 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 19. 1. 2023 v návaznosti na odeslání písemného oznámení o postoupení pohledávek, které lze považovat za výzvu k plnění. Ve zbytku uplatněného nároku s příslušenstvím soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu více procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení výpočtu výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného poskytnutím plnění z neplatné smlouvy o úvěru. Žalobkyně v podaném odvolání nebrojila proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a jeho právnímu závěru o uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stejně tak proti právnímu závěru o neplatnosti těchto smluv z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (§ 86 tohoto zákona). Nezpochybňovala ani soudem určený počátek prodlení žalovaného se splněním svého dluhu (19. 1. 2023).

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 5. 2019, smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 7. 2019, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 spolu s podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023. Ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, uzavřené dne 10. 5. 2019 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným mimo jiné vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 60 000 Kč, přičemž smluvní strany se dohodly, že část zápůjčky ve výši 20 739 Kč bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného jako zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, a zbývající částka zápůjčky ve výši 39 261 Kč bude vyplacena žalovanému. Ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, uzavřené 12. 7. 2019 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným pak bylo mimo jiné zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 23 000 Kč, přičemž se strany dohodly, že část zápůjčky ve výši 9 007 Kč bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného jako zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, a zbývající částka zápůjčky ve výši 13 993 Kč bude vyplacena žalovanému. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

9. V návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru soud prvního stupně správně uzavřel, že v projednávané věci je namístě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. K tomu lze dodat, že při vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého mezi účastníky je třeba aplikovat § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelskému úvěru. V obecné rovině odvolací soud souhlasí s námitkami žalobkyně, že za bezdůvodné obohacení lze považovat i finanční prospěch dlužníka, který byl započten na úhradu jeho dluhů. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že bezdůvodně se mimo jiné obohatí také ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání tohoto bezdůvodného obohacení je pak ten, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4514/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011). V poměrech projednávané věci však bylo třeba, aby žalobkyně prokázala, že částka v celkové výši 29 746 Kč byla skutečně vyplacena na úhradu zůstatků celkové dlužné částky žalovaného z dvou dříve uzavřených smluv o zápůjčce, přičemž pouhý odkaz či zmínka ve smlouvách o zápůjčce ze dne 10. 5. 2019 a 12. 7. 2019 nedostačuje pro závěr, že částky 20 739 Kč a 9 007 Kč byly skutečně na refinancování předchozích úvěrů žalovaného použity.

10. Na výzvu odvolacího soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k otázce refinancování dluhů žalovaného z dříve uzavřených smluv o zápůjčce žalobkyně předložila soudu pouze tabulku jako výstup z jejího interního systému obsahující údaje o datech údajné úhrady obou dluhů a číslech smluv, které měly být takto refinancovány, avšak z jejího obsahu není zřejmé, jaká konkrétní částka měla být toho konkrétního dne uvedeného v tabulce na refinancování obou dluhů zaplacena. Sdělila rovněž, že smlouvy č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, nebyly žalobkyni ze strany původního věřitele postoupeny a nemá tedy k dispozici ani smlouvy ani žádné jiné informace k nim. Navrhla, nechť si odvolací soud smlouvy a požadované informace vyžádá od původního věřitele. Odvolací soud návrhu žalobkyně nevyhověl s tím, že předmětné listiny vztahující se k refinancování předchozích dluhů žalovaného si měla zajistit pro případné vedení soudního sporu od své právní předchůdkyně již v okamžiku, kdy jí byly předmětné pohledávky postupovány. Proto nebyl v projednávané věci dán ani důvod pro odročení jednání za účelem doplnění takového dokazování.

11. Soud prvního stupně proto při určení výše bezdůvodného obohacení vyšel ze správného skutkového závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 53 254 Kč, konkrétně v den uzavření smlouvy č. , Anonymizováno, (12. 7. 2019) částku 13 993 Kč a v den uzavření smlouvy č. , Anonymizováno, (10. 5. 2019) pak částku 39 261 Kč. Celkem žalovaný hradil žalobkyni částku 40 770 Kč a zbývá mu tak doplatit částku 12 484 Kč. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní k prokázání své žalobní argumentace, že část finančních prostředků v celkové výši 29 746 Kč, konkrétně částka 9 007 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 7. 2019 a částka 20 739 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 5. 2019, byla žalovanému poskytnuta na refinancování jeho dluhů ze dvou dříve uzavřených smluv č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, .

12. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v části jeho II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29 746 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2023 do zaplacení je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud podle téhož ustanovení potvrdil i věcně správný III. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení nebyla žalobkyně úspěšná, proto by byla povinna nahradit žalovanému jeho náklady řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.