28 Co 95/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a JUDr. Radky Semelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 69 567,96 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. února 2025, č. j. 10 C 170/2024-49

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 476,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 476,76 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 42 969 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 26 598,96 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 3 977,08 Kč, kapitalizovaný úrok 7 834,17 Kč, úrok 30 % ročně z částky 58 756,24 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení 15 % ročně z částky 59 656,24 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok) a že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kroměříži soudní poplatek ze žaloby ve výši 596 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 4 476,76 Kč, a do závislého III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně, jenž posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu zanedbání povinnosti úvěrujícího řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované, pochybil, pokud žalobci nepřiznal též částku 4 476,76 Kč. Smlouva uzavřená se žalovanou byla smlouvou o revolvingovém úvěru, žalovaná měla stanoven celkový limit 60 000 Kč, do kterého mohla čerpat opakovaně. Z denní historie, která byla připojena jako důkaz k žalobě vyplývá, že žalovaná vyčerpala celkem částku 64 476,76 Kč a na dluh dodnes zaplatila jen 17 031 Kč. Bezdůvodné obohacení žalované činí rozdíl těchto částek ve výši 47 445,76 Kč, z něhož již bylo žalobci 42 969 Kč pravomocně přiznáno. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil II. výrok napadeného rozsudku, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 4 476,76 Kč a nahradit mu náklady řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce, které jí bylo doručeno dne 7. 5. 2025, nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 30. 5. 2024, domáhala po žalované zaplacení částky 69 567,96 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 977,08 Kč, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 59 656,24 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem 7 834,17 Kč, s úrokem 30 % ročně z částky 58 756,24 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel se žalovanou dne 22. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, poté co s odbornou péčí posoudil schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Podle smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky k opakovanému čerpání až do úvěrového limitu 60 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr vrátit v minimálních sjednaných měsíčních platbách spolu s úroky, poplatky a náklady. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, a proto byl úvěr v souladu se smlouvou dne 22. 8. 2023 předčasně zesplatněn. Žalovaná na dluh uhradila celkem 17 031 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena dne 29. 1. 2024 žalobci jako novému věřiteli. Dluh žalované činil na jistině 58 756,24 Kč, poplatcích 900 Kč, úroku do zesplatnění 9 911,72 Kč a od zesplatnění do 29. 1. 2024 na úroku 7 834,17 Kč, úroku z prodlení 3 977,08 Kč. Od 30. 1. 2024 žalobkyně požaduje pokračující úroky a úroky z prodlení až do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že na předmětnou smlouvu je vzhledem k jejímu obsahu třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Nebylo prokázáno, že by byly reálně ověřovány příjmy a výdaje žalované a z toho činěny příslušné závěry. Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná s tím, že poskytnutím finančního plnění z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalované byla poskytnuta částka 60 000 Kč, dosud vrátila 17 031 Kč, a tak je povinna žalobci vydat bezdůvodné obohacení ve výši 42 969 Kč. Žalobci nevznikl nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná se do prodlení doposud nedostala. Soud odkázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s tím, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském věru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, proto nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení. Z důvodu neplatnosti smlouvy nevznikl žalobci ani nárok na žalovaný bankovní úrok a poplatky. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalovaná byla v řízení úspěšnější, avšak náklady jí žádné nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, v jaké výši vznikl žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před jejím uzavřením řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny výpisu z úvěrového účtu č. , Anonymizováno, (úvěrová smlouva uzavřena 22. 12. 2022, úvěr zesplatněn 22. 8. 2023) vedeného na jméno , Jméno žalované, . Zjistil, že za dobu od uzavření smlouvy do zesplatnění úvěru bylo žalovanou celkem čerpáno 64 476,76 Kč a že na dluh bylo zaplaceno 17 969 Kč.

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Shodně se soudem prvního stupně vyšel odvolací soud z dílčího závěru, že vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, která nebyla odvoláním zpochybněna, je na místě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že výše citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. o. z. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi tím, co bylo žalované z neplatné smlouvy o úvěru skutečně poskytnuto a co žalovaná vrátila, přičemž žalobci nemohou náležet žádné smluvní úroky ani sjednané poplatky. Odvolací soud se ztotožnil s odvolací námitkou žalobce, že žalovaná na základě absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru vyčerpala nikoliv pouze částku 60 000 Kč, jak konstatoval soud prvního stupně, ale částku v celkové výši 64 476,76 Kč, jak bylo doloženo k důkazu provedeným výpisem z úvěrového účtu. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná vrátila žalobci částku 17 969 Kč a je tak z titulu bezdůvodného obohacení povinna vrátit žalobci dosud nesplacenou jistinu úvěru ve výši 47 445,76 s tím, že k zaplacení částky 42 969 Kč již byla zavázána pravomocným I. výrokem napadeného rozsudku, a tak zbývá ještě k úhradě 4 476,76 Kč.

12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 476,76 Kč. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu ke splnění povinnosti, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách.

13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (11. 12. 2024) a dospěl k závěru, že ve sporu byla více procesně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady dosud nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla pouze částka 4 476,76 Kč, žalobkyně byla ohledně ní plně úspěšná, a tak jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 4 984,40 Kč vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 3 984,40 Kč (mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 1 000 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění (dále jen a. t.), určená podle § 8 odst. 1 a. t. z tarifní hodnoty 4 476,76 Kč v souvislosti s podáním odvolání a účastí na jednání odvolacího soudu, náhrada hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši 150 Kč strávený cestou k jednání soudu podle § 14 odst. 3 a. t., náhrada za daň z přidané hodnoty 640,50 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., cestovné 293,90 Kč osobním automobilem na jednání soudu jako jedna polovina z celkové jeho výše 587,80 Kč, protože zástupkyně žalobce se v tento den účastnila u téhož soudu dvou jednání, 70 km jízdy z , adresa, a zpět při spotřebě benzínu 7,2 l/100 km, jeho ceně 34,70 Kč/l a sazbě náhrady 5,90 Kč/km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. s tím, že náhrada za DPH je již zahrnuta v cenách pohonných hmot i opotřebení vozidla v uvedené vyhlášce).