29 A 104/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Brno, Burešova 615/6, proti žalované Masarykově univerzitě, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 617/9, o žalobě proti rozhodnutí rektora Masarykovy univerzity ze dne 8. 9. 2014, č. j. MU- IS/55558/2014/120669/FSS-4, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí rektora Masarykovy univerzity ze dne 8. 9. 2014, č. j. MU- IS/55558/2014/120669/FSS-4, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalované.

II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 3 000 Kč, a to na účet Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ustanoveného advokáta Mgr. Davida Zahumenského s e u r č u j e částkou 12 342 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení, které platila, částku 12 342 Kč, a to na účet Krajského soudu v Brně do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí obsahu rozhodnutí správních orgánů

1. Výše označeným rozhodnutím rektor Masarykovy univerzity (v zastoupení prorektora; dále též „rektor“) zamítl žádost žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí děkana Fakulty sociálních studií (dále též „děkan“) a potvrdil jeho rozhodnutí ze dne 17. 7. 2014, č. j. MU- IS/55558/2014/120669/FSS-2, o zamítnutí revize výsledku hodnocení státní závěrečné zkoušky (dále též „SZZ“) žalobkyně.

2. Rektor odůvodnění rozhodnutí rozdělil do tří okruhů – hodnocení diplomové práce žalobkyně, problémy nastalé při písemné části SZZ a způsob jejího hodnocení. Uvedl, že hodnocení diplomové práce stupněm F bylo provedeno po srovnání s ostatními obhajovanými pracemi, přičemž pro rozhodování byl stěžejní oponentský posudek. Předseda komise doc. PaedDr. Z. K., Ph.D., poukázal na nevhodnost zdroje diplomové práce, ale z trestného činu žalobkyni neobvinil. Dr. A. B., Ph.D., tomuto přisvědčil.

3. Organizační potíže při písemné části SZZ byly časově kompenzovány. Problémy žalobkyně s ukládáním dokumentů byly způsobeny jejím neuposlechnutím pokynu neodhlašovat se z tzv. účtu STUDENT. Tyto vznikly na konci prvního a v průběhu druhého bloku zkoušky, tudíž nemohly ovlivnit výkon žalobkyně při zkoušce z „Teoretické sociologie“, jež probíhala právě v prvním bloku.

4. Samotné hodnocení SZZ dle žalovaného proběhlo dle vnitřních předpisů fakulty a na základě běžné praxe Katedry sociologie. Opravování učinili vyučující specializující se na danou oblast a na základě jejich návrhu se komise pro SZZ následně hlasováním usnesla na hodnocení. Část SZZ, v níž byla žalobkyně neúspěšná, opravoval doc. PhDr. Ing. R. M., Ph.D.

5. Závěrem rektor uvedl, že vyjádření doc. K., že s písemnou částí SZZ nemá nic společného, bylo nešťastnou formulací. Při průběhu SZZ žalobkyně nedošlo k porušení právních předpisů ani vnitřních předpisů žalované a hodnocení SZZ nebylo stanoveno svévolně.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

6. Proti rozhodnutí podala žalobkyně včas žalobu, doplněnou podáním ze dne 2. 4. 2015. Uvedla, že se nedopustila žádného trestného činu v otázce citací její diplomové práce. Prvostupňové i napadené rozhodnutí bagatelizovaly výrok doc. K. v průběhu obhajoby. Žalobkyně byla názoru, že k neobhájení diplomové práce došlo právě z důvodu nařčení ze spáchání trestného činu. Postoj žalované v napadeném rozhodnutí byl založen na vyjádření doc. K., jenž byl autorem sporného výroku, tudíž nemělo být jeho vyjádření bráno v potaz. Dále rektor odkázal na vyjádření druhého člena komise Dr. B. Nevzal však v potaz, že komise byla trojčlenná a nebyl tedy dostatečně zjištěn skutkový stav, neboť třetí členka komise, Mgr. L. J., Ph.D., nebyla požádána o vyjádření, které mohlo mít na rozhodnutí vliv. Došlo tedy k porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně navrhla, aby výslech Mgr. J. provedl soud.

7. Druhou žalobní námitkou byl nesouhlas žalobkyně s průběhem písemné části SZZ. Žalobkyně odkazovala na čl. 22 odst. 5 Studijního a zkušebního řádu MU (dále též „SZŘ MU“) v návaznosti na § 62 odst. 1 písm. d) zákona č. 111/1998 Sb., vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o VŠ“). Uvedla, že neznala složení zkušební komise před zahájením SZZ. Rovněž tvrdila porušení čl. 23 SZŘ MU, protože se zkouška nekonala před zkušební komisí, a písemné práce ani nebyly touto komisí opravovány. Žalobkyně odmítla tvrzení rektora, že SZZ proběhla podle běžné praxe na Katedře sociologie, s tím, že takováto praxe je nepřijatelná.

8. Žalovaná se dopustila nejen porušení uvedených článků SZŘ MU, ale rovněž i zákona o VŠ, konkrétně § 62 odst. 1 písm. d) a § 53 odst.

1. Rektor měl žalobkyni umožnit opakované konání SZZ, proto žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované k žalobě

9. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že řádným opravným prostředkem v případě neúspěšného složení zkoušky je opravná zkouška v souladu s čl. 22 SZŘ MU. Revize hodnocení dle čl. 39 SZŘ MU je mimořádným opravným prostředkem. Žalovaná také poukázala na skutečnost, že žalobkyně byla dne 27. 1. 2015 úspěšná při opravné obhajobě diplomové práce a následně 28. 1. 2015 rovněž úspěšně složila opravnou SZZ z předmětu Teoretická sociologie, čímž bylo řádně ukončeno její studium. Vzhledem k tomu žalovaná považovala za nadbytečné zaujímat stanovisko k námitkám týkajícím se průběhu SZZ. Závěrem pak poukazovala na absurditu požadavku žalobkyně na zrušení napadeného rozhodnutí. V případě, že by soud žalobkyni vyhověl, žalobkyně by měla opakovat již úspěšně složenou zkoušku a obhajobu diplomové práce. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl či odmítl jako nepřípustnou pro nevyčerpání opravných prostředků.

IV. Replika žalobkyně

10. Dne 1. 7. 2015 soud obdržel repliku žalobkyně k vyjádření žalované. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením, že žádost o revizi je opravným prostředkem mimořádným. Účelem tohoto opravného prostředku je přezkum, zda byla zkouška uskutečněna v souladu se stanovenými podmínkami a v případě jejich porušení zrušit hodnocení zkoušky a umožnit její opakování. Absolvování opravného termínu dle čl. 22 odst. 7 SZŘ MU nevede k přezkumu průběhu zkoušky, účelem je umožnění jejího znovu absolvování za zachování předchozí kvalifikace. Z čl. 39 SZŘ MU neplyne podmínka, že uplatnění revize je možné až po vyčerpání opravného termínu.

V. Posouzení věci soudem

11. Soud, v souladu s § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí rektora, jakož i předcházející rozhodnutí děkana včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná.

12. S ohledem na vyjádření žalované se soud v prvé řadě zabýval tím, zda je žaloba přípustná, či zda nebyly vyčerpány řádné opravné prostředky a je na místě aplikovat § 68 písm. a) s. ř. s. Soud se v této souvislosti plně ztotožnil s právním názorem žalobkyně vyjádřeným v replice ze dne 1. 7. 2015.

13. Článek 22 SZŘ MU stanoví, že je-li student hodnocen u součásti státní zkoušky stupněm „nevyhovující“, má právo tuto součást opakovat v jednom opravném termínu, jedná-li se o státní závěrečnou zkoušku. Podle čl. 39 SZŘ MU má student právo požádat o revizi hodnocení ukončení předmětu, nebo revizi hodnocení souborné zkoušky (dále jen „výsledek kontroly studia”), anebo o revizi hodnocení státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce. Podnět k revizi hodnocení může podat i kterýkoli akademický pracovník. Děkan na základě žádosti podle odstavce 1 zruší napadený výsledek kontroly studia, nebo výsledek státní zkoušky nebo její součásti, nebo obhajoby disertační práce, jestliže při jeho stanovení nebo v průběhu kontroly studia, státní zkoušky nebo její součásti, nebo obhajoby disertační práce, byl narušen některý právní předpis popřípadě vnitřní předpis MU nebo fakulty, anebo jestliže bylo hodnocení stanoveno svévolně. V takovém případě učiní děkan opatření nezbytná pro obnovení porušených práv studenta. Byl-li výsledek kontroly studia zrušen podle odstavce 2, koná se nové ukončení předmětu, nebo souborná zkouška, před tříčlennou komisí, kterou jmenuje děkan. Pro jednání a usnášení se komise platí ustanovení čl. 23 odst. 2 SZŘ MU. Byl-li výsledek státní zkoušky nebo její součásti zrušen podle odstavce 2, koná se státní zkouška nebo její součást znovu před jinou komisí pro státní zkoušky. Na žádost studenta se jednání komise uvedené v odstavci 3 může zúčastnit důvěrník studenta, kterého si student zvolí z řad členů akademické obce. Důvěrník studenta není členem komise.

14. Účelem opravy státní zkoušky dle čl. 22 SZŘ MU je tedy možnost po neúspěšném složení zkoušky tuto opakovat a prokázat požadované znalosti. Výsledek neúspěšné zkoušky se neruší. Na druhou stranu revize dle čl. 39 SZŘ MU je využíváno v případě, že došlo k průběhu zkoušky k porušení práv studenta. Pokud tato práva byla porušena při vykonávání státní zkoušky, původní hodnocení je zrušeno a student vykoná státní zkoušku před jinou komisí. Je zjevné, že mezi těmito dvěma instrumenty není spojitost, studenti jich mohou využít v odlišných situacích. Proti rozhodnutí o revizi je dále opravným prostředkem žádost o přezkum rozhodnutí dle čl. 40 SZŘ MU. Aplikace § 68 písm. a) s. ř. s. proto není na místě.

15. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že žalobkyně v opravném termínu úspěšně složila SZZ, následkem čehož ji byl udělen magisterský titul. Nyní řešená věc se však v důsledku této okolnosti nestala bezpředmětnou. Ve správním řízení došlo k vydání rozhodnutí, které je dosud v platnosti. Žalobkyně má právo na to, aby toto rozhodnutí bylo v případě shledání jeho nezákonnosti soudem odklizeno. Případný další procesní postup žalované v řízení však již může nový skutkový stav reflektovat.

16. Pokud jde o samotné žalobní body, vymezila žalobkyně dva okruhy námitek – průběh obhajoby diplomové práce, hodnocení písemné části SZZ.

17. Dle § 3 správního řádu správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, nevyplývá-li ze zákona něco jiného.

18. Soud se ztotožnil s názorem žalobkyně, že v otázce průběhu a hodnocení obhajoby její diplomové práce správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav a jednaly tak v rozporu s § 3 správního řádu. Žalobkyně žádala o revizi obhajoby diplomové práce, kdy tvrdila, že v jejím průběhu byla předsedou komise osočena z trestného činu a že toto mělo za důsledek negativní hodnocení v této části SZZ. V průběhu obhajoby diplomové práce jsou přítomni minimálně obhajující student a členové komise. Pokud má být zjištěno případné pochybení jednoho z členů komise, je jistě na místě, aby si žalovaná v rámci přezkumu zajistila vyjádření osob přítomných na obhajobě – tedy alespoň všech členů komise a dotčeného studenta. Skutečnost, že si žalovaná vystačila s vyjádřením předsedy komise, který měl být autorem osočujícího výroku, a pouze jednoho dalšího člena komise, i když komise byla trojčlenná, zakládá pochybnosti o správném zjištění skutkového stavu. Námitka žalobkyně v této části tedy je důvodná. Na uvedeném ničeho nemění, že tvrzení žalobkyně o dopadu případného výroku předsedy komise se jeví býti nedostatečným k ovlivnění závěru komise o výsledku SZZ. Pokud však nebylo postaveno najisto, zda i třetí přítomná členka komise předmětným prohlášením skutečně nebyla ovlivněna, je nutno skutkový stav hodnotit jako nedostatečně zjištěný.

19. Výslech dotčené svědkyně mohl provést též soud. Avšak vzhledem k tomu, že shledal důvodným i druhý žalobní bod, byl by takový postup v rozporu se zásadou ekonomie řízení.

20. Co se tedy týče námitky žalobkyně, že před konáním SZZ neznala složení zkušební komise a že písemnou část SZZ neopravovala ustanovená komise, soud musí přisvědčit, že postup Katedry sociologie Fakulty sociálních studií se jeví býti poněkud netransparentním, přestože se dle napadeného rozhodnutí rektora jedná o běžnou praxi. Zdejší soud se odkazuje mimo jiné i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009, č. j. 9 As 1/2009- 141: „S konáním každé zkoušky přitom není spojeno pouze její ohodnocení, ale zákon s konáním zkoušky spojuje také subjektivní veřejné právo studenta na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d)], přičemž tomuto právu studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet. (…) V závislosti na zjištěném porušení podmínek „řádného procesu“ stanovených pro konání státní závěrečné zkoušky (či jiné zkoušky) by bylo možné např. z důvodu neúplného či chybného obsazení zkušební komise, případně jiného porušení pravidel stanovených právními či studijními předpisy, rozhodnout o anulaci příslušné zkoušky (práva studenta by byla obnovena analogicky v souladu s § 68 odst. 5 zákona o vysokých školách).“

21. Dle § 53 zákona o VŠ se státní zkouška koná před zkušební komisí, přičemž její průběh a vyhlášení výsledku jsou veřejné. Dle odstavce 2 mají právo zkoušet při státní zkoušce pouze profesoři, docenti a odborníci schválení příslušnou vědeckou, uměleckou nebo akademickou radou.

22. Článek 23 SZŘ MU stanoví, že každá ze součástí státní zkoušky se koná před zkušební komisí (dále jen „komise“). Členy komise jsou vždy a) profesoři a docenti jmenovaní děkanem podle § 53 odst. 2 zákona o VŠ, popřípadě i b) další odborníci jmenovaní děkanem po schválení vědeckou radou fakulty podle § 53 odst. 2 zákona o VŠ, přičemž Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) může jmenovat další členy zkušební komise z významných odborníků v daném oboru (§ 53 odst. 3 zákona o VŠ). Předsedu komise jmenuje na návrh děkana rektor. Předseda komise řídí její jednání a odpovídá za její činnost. Komise a její členové jsou jmenováni na dobu neurčitou. Předseda a členové komise jmenovaní podle písm. a), nebo b) mohou být se souhlasem příslušné vědecké rady odvoláni orgánem, který je jmenoval. Komise je způsobilá se usnášet, jsou-li přítomni alespoň tři její členové včetně předsedy. Komise se usnáší nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů. Je-li pro obor, který se dále nečlení, nebo pro program, který zahrnuje jediný obor, jmenováno více komisí, rozhodne o zařazení studentů ke komisím děkan. Rozdělení musí být zveřejněno před termínem konání státní zkoušky (čl. 22 odst. 5 SZŘ MU). Pro obhajobu bakalářské, nebo diplomové práce určí děkan v předstihu jejího oponenta z řad akademických pracovníků fakulty nebo jiných vysokoškolsky vzdělaných odborníků v daném vědním oboru. Pokud oponent nebo vedoucí bakalářské, nebo diplomové práce nejsou členy komise, mohou se účastnit jejího jednání, včetně neveřejných částí, s hlasem poradním. Oponent a vedoucí práce vypracují písemný posudek, jehož součástí je návrh hodnocení podle čl. 24 odst. 1 SZŘ MU. Student má právo být seznámen s posudky nejméně tři pracovní dny před obhajobou.

23. Soud dospěl k názoru, že průběh SZZ na zmíněné katedře nenaplňoval požadavky stanovené zákonem o VŠ a odporoval podstatě zkušebních komisí. Aspekt veřejnosti státní zkoušky byl v průběhu zkoušky, jak byl popsán v napadeném rozhodnutí, prakticky eliminován. Výkon studentů se odehrával v počítačové místnosti a jejich odpovědi byly následně opravovány vyučujícími specializujícími se na danou oblast, kteří rovněž navrhli hodnocení, na němž se následně usnáší komise pro SZZ. Zákon o VŠ i samotný SZŘ MU požaduje, aby státní zkouška byla vykonána před zkušební komisí, na jejíž členy jsou dále stanoveny další zákonné požadavky. V daném případě se však písemné odpovědi dále předávají jiným vyučujícím, kteří prakticky vykonávají funkci, již má zkušební komise, přestože je to v konečném důsledku ona, kdo se na hodnocení usnáší. Na tyto vyučující ovšem nejsou dány žádné požadavky.

24. Dle čl. 23 odst. 3 SZŘ MU děkan rozhoduje o zařazení studentům k jednotlivým komisím, přičemž toto rozdělení musí být zveřejněno před termínem konání státní zkoušky. Pokud ovšem odpovědi studentů přezkoumávají vyučující, jež nejsou ustanoveni členy komise, systém zkušebních komisí je v případě Katedry sociologie Fakulty sociálních studií obejit. To dokazuje i samotné ustanovení SZŘ MU týkající se revize hodnocení, které v čl. 39 odst. 3 v případě vyhovění žádosti o revizi požaduje, aby se státní zkouška konala znovu před jinou komisí. „Běžná praxe“ na dotčené katedře ovšem neumožňuje, aby bylo zajištěno, že opravu budou vykonávat jiní vyučující, pouze na hodnocení by se ustanovovala jiná komise. Problematické ovšem jistě je, zda v praxi tato komise doopravdy důkladně přehodnocuje navržené hodnocení specializovaných vyučujících či ho pouze potvrzuje.

25. Za velmi problematické pak soud považuje, že se student v takto nastaveném systému jen stěží může dozvědět, kdo konkrétně opravoval jeho písemnou práci. Dokonce ani ze správního spisu tuto skutečnost nemohl odvodit. Předmětnou otázku vyjasnilo až napadené rozhodnutí rektora. V Zápisu o státní závěrečné zkoušce žalobkyně ze dne 9. 6. 2014 (resp. 11. 6. 2014) jsou podpisy zkoušejících, ovšem nikde nejsou uvedena jména, která z podpisů není možné odhadnout. Avšak je zjevné, že se nejedná o členy zkušební komise, jejichž podpisy jsou odlišné. V Zápisu o státní závěrečné zkoušce ze dne 27. 1.2015 (resp. 28. 1. 2015) je uvedeno množství členů komise včetně jmen i podpisů, ale nelze seznat, kdo odpověď žalobkyně z předmětu Teoretická sociologie opravoval. S ohledem na podpis se pravděpodobně jednalo opět o doc. PhDr., Ing. R. M., Ph.D. Což poukazuje na skutečnost, že v takto nastaveném systému komisí nelze zajistit, aby v případě aplikace čl. 39 odst. 3 SZŘ MU doopravdy zkouška fakticky proběhla před jinou zkušební komisí. Doc. M. v průběhu řádného termínu SZZ žalobkyně nebyl členem komise, avšak její práci opravoval. Například v teoretickém případě vyhovění žádosti o revizi by se tak mohlo stát, že prakticky by práci studenta měl v rukách opět stejný zkoušející.

VI. Závěr a náklady řízení

26. Z výše uvedených důvodů soud shledal rozhodnutí rektora nezákonným. Proto jej zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

28. Žalobkyně byla usnesením soudu dle § 36 odst. 3 s. ř. s. osvobozena od placení soudních poplatků v plném rozsahu. Soud proto postupoval dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.

29. Žalované tak byla uložena povinnost uhradit České republice na účet zdejšího soudu nezaplacený soudní poplatek za podanou žalobu, neboť žalobkyně byla v posuzované věci úspěšná, jejímu návrhu soud vyhověl, přitom však byla od placení soudních poplatků osvobozena. S ohledem na výsledek řízení neměla žalovaná právo na náhradu nákladů řízení a nebyla od placení soudních poplatků osvobozena věcně ani osobně dle § 11 zákona o soudních poplatcích. Na žalovanou se tak pro její neúspěch ve věci přenesla poplatková povinnost v plném rozsahu, a je proto povinna soudní poplatek uhradit. Žalované proto bylo podle výsledku soudního řízení uloženo, aby uhradila soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč podle položky 18 bodu 2. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.

30. Soud dále přiznal odměnu ustanovenému advokátovi a náhradu hotových výdajů podle § 35 odst. 2 s. ř. s. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se jednalo o tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby, replika) a tři režijní paušály, ve výši 3 x 3 100 Kč a 3 x 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 advokátního tarifu], tedy celkem 10 200 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 2 142 Kč, odpovídající dani, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů řízení činící 12 342 Kč bude ustanovenému advokátovi vyplacena z účtu zdejšího soudu po právní moci tohoto rozsudku v přiměřené lhůtě.

31. Podle § 60 odst. 4 s. ř. s. má stát proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků. Jak uvedeno již výše, tak tomu v případě žalované není, pročež jí soud uložil povinnost zaplatit České republice částku 12 342 Kč, kterou stát v dané věci platil. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 31. ledna 2017 JUDr. Zuzana Bystřická, v.r. předsedkyně senátu