29 A 121/2024

Rubrum

č.j. 29 A 121/2024-91 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobkyně: K. K. zastoupená zmocněným zástupcem I. K. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2024, č. j. JMK 136374/2024, sp. zn. S- JMK 96181/2024 OŠ, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně dne 20. 5. 2024 absolvovala ústní část maturitní zkoušky, a to z předmětu „základy společenských věd“, která byla hodnocena stupněm 4 – dostatečně, a z předmětu „český jazyk a literatura“, jež byla hodnocena stupněm 5 – nedostatečně. Proti průběhu a výsledku maturitní zkoušky žalobkyně podala k žalovanému žádost o přezkum ve smyslu § 2 29 A 121/2024 82 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Žalovaný po provedeném přezkumu rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že výsledek zkoušky žalobkyně, tj. výsledek ústní části maturitní zkoušky z obou předmětů, potvrdil.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), žalobkyně navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil.

3. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající jednak v nedostatku důvodů rozhodnutí, neboť se žalovaný zcela nedostatečně vypořádal s jejími námitkami ohledně ovlivnění zkušební komise, jednak v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, kdy závěry žalovaného nemají oporu ve spisu, resp. žalovaný se nezabýval řadou skutečností zmíněných žalobkyní. Tím je narušena zásada, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný rozhodl o přezkumu až po téměř 3 měsících od podání návrhu. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nedostatečně zkoumal podjatost jednoho z přísedících, průběh ústního zkoušení z jednotlivých předmětů a to, zda nebyla zkušební komise ovlivněna občerstvením přineseným jinými studenty. Žalobkyně se neztotožňuje s hodnocením jejího výkonu z obou předmětů.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Přiznal, že správní řízení trvalo déle než v zákoně předpokládaných 30 dnů, má však za to, že rychlejšímu vyřízení věci bránily objektivní okolnosti, především čerpání letní dovolené členy zkušební komise. V určité míře nese podle žalovaného odpovědnost za prodlevy i žalobkyně, neboť žádost o přezkum podala až 29. 6. 2024. Žalovaný pak nesouhlasí s žalobním tvrzením, že skutkový stav začal zkoumat až dne 21. 8. 2024. K namítané podjatosti člena zkušební komise žalovaný uvedl, že toto podezření se nepotvrdilo, přičemž zmínil, že hodnocení zkoušky je výsledkem hlasování kolektivního orgánu. K aspektům zkoušek z obou předmětů žalovaný uvedl, že nezjistil nedostatky, které mohly ovlivnit jejich řádný průběh nebo výsledek. Ovlivnění zkušební komise občerstvením žalovaný nepřikládá takový význam, jaký mu přisuzuje žalobkyně; podle něj není zřejmé, jaký vliv měla tato skutečnost na maturitní zkoušku žalobkyně. Závěrem se žalovaný vyjádřil k žalobnímu návrhu ohledně přezkumu zkoušky z předmětu „český jazyk a literatura“, který pokládá za nepřípustný dle § 68 písm. d) s. ř. s. Žalobkyně totiž v mezidobí zkoušku z tohoto předmětu úspěšně složila.

5. Žalobkyně v replice k délce řízení uvedla, že při podání žádosti o přezkum postupovala v souladu se zákonem. I kdyby žalovaný prodloužil lhůtu pro vydání rozhodnutí dle § 71 odst. 3 správního řádu, stále měl vydat rozhodnutí do konce srpna. Namísto toho rozhodl až poté, co byla žalobkyně nucena vykonat opravný termín zkoušky. K námitce pozměnění záznamového archu u zkoušky z předmětu „český jazyk a literatura“ žalobkyně uvádí, že žalovaný fakticky připustil svoji chybu, když nedokázal vysvětlit rozdíly v záznamech. Žalobkyně dále žalovanému vytýká, že nechal členy zkušební komise upravit své odpovědi na položené otázky. Obral tak žalobkyni o možnost reagovat na jejich prvotní výpovědi. Žalobkyně zdůrazňuje, že žalovaný měl pro účely posouzení podjatosti jednoho z členů zkušební komise přihlédnout i k okolnostem před samotnou maturitní zkouškou; k tomu 3 29 A 121/2024 měl provést i výslech Dr. B., což neučinil. K otázce žalobního návrhu a nového rozhodnutí žalovaného v důsledku eventuálního kasačního rozsudku žalobkyně uvádí, že jediným racionálním řešením by bylo zlepšení známky z předmětu „základy společenských věd“, v případě zkoušky z předmětu „český jazyk a literatura“ pak vyslovení akademického výroku o nezákonném průběhu zkoušky, případně předání věci České školní inspekci.

IV. Posouzení věci soudem

6. Krajský soud, za splnění podmínek podle § 51 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

7. Žalobkyně žalobou napadá oba výroky napadeného rozhodnutí, které znějí takto: „I. výsledek zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané ústní formou ze zkušebního předmětu Český jazyk a literatura, kterou konala K. K., nar. X, trvale bytem X, dne 20.05.2024 ve střední škole, jejíž činnost vykonává Gymnázium, obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Hodonín, příspěvková organizace, s hodnocením nedostatečný, se potvrzuje; II. výsledek zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané ústní formou ze zkušebního předmětu Základy společenských věd, kterou konala K. K., nar. X, trvale bytem X, dne 20.05.2024 ve střední škole, jejíž činnost vykonává Gymnázium, obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Hodonín, příspěvková organizace, s hodnocením dostatečný, se potvrzuje.“ 8. Předmětem přezkumu je pouze a jedině napadené rozhodnutí, pro věcné hodnocení proto není relevantní, že žalobkyně dne 2. 9. 2024 vykonala opravnou zkoušku z ústní části předmětu „český jazyk a literatura“ s výslednou známkou 1 – výborně. Tuto skutečnost by žalovaný musel reflektovat pouze v případě, že by krajský soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí v příslušném výroku zrušil. Nepřezkoumatelnost 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně v podané žalobě uplatnila námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, zabýval se krajský soud nejprve otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je totiž vadou natolik závažnou, k níž je krajský soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex officio) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno.

10. Nepřezkoumatelnost je vadou správního rozhodnutí, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, č. j. 2 Ads 33/2003-78, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51, bod 24) vyplývá, že „[p]řezkoumatelné rozhodnutí je rozhodnutí srozumitelné, s dostatkem důvodů podporujících výrok rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem nebo pokud zcela opomněl vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě.“ (viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007–58, rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004–73). Ačkoliv byl tento právní názor vysloven ve 4 29 A 121/2024 vztahu k soudnímu rozhodnutí, lze jej vztáhnout i rozhodnutí správních orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74). Nemůže být sporu o tom, že pokud by žalovaný zcela opomenul vypořádat některou z uplatněných námitek, která by mohla ve prospěch žalobkyně ovlivnit výrok rozhodnutí, a k jejímu implicitnímu vypořádání by nedošlo ani argumentačním základem napadeného rozhodnutí, bylo by takové rozhodnutí nepřezkoumatelné.

11. Tak tomu ovšem v nyní projednávané věci nebylo, a proto krajský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Žalobkyně označila dvě námitky, s nimiž se žalovaný prý nevypořádal. Krajský soud konstatuje, že žalovaný se oběma námitkám věnoval (byť v menší míře, než si žalobkyně představuje) na stranách 21 a 22 napadeného rozhodnutí. Současně žalovaný jednotlivým členům maturitních komisí položil otázky, které se týkaly jak podjatosti jednoho ze členů komise, tak případného ovlivnění komise občerstvením. Konečně i sama žalobkyně konstrukcí své žalobní námitky prozrazuje, že z napadeného rozhodnutí do určité míry seznala, jak se žalovaný k její argumentaci stavěl. To, že žalovaný některé skutečnosti či tvrzení při přezkumu maturitní zkoušky nepovažoval za závažné nedostatky, které mohly ovlivnit průběh nebo výsledek maturitní zkoušky, by mohlo způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Obsah správního spisu a obecná východiska 12. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně konala dne 20. 5. 2024 na Gymnáziu, obchodní akademii a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky Hodonín, ústní část maturitní zkoušky z předmětu český jazyk a literatura, ze kterého byla hodnocena stupněm 5 – nedostatečně, a z předmětu základy společenských věd, ze kterého byla hodnocena stupněm 4 – dostatečně. Proti průběhu a výsledku maturitní zkoušky podala dne 29. 6. 2024 žádost ve smyslu § 82 školského zákona o přezkoumání průběhu a výsledku zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané formou ústní zkoušky před zkušební maturitní komisí ze zkušebních předmětů český jazyk a literatura a základy společenských věd. Ve své žádosti uvedla, že postup zkoušejících při zkoušce z předmětu český jazyk a literatura vykazoval pochybení z několika důvodů: její odpovědi měly být nesprávně hodnoceny, umělecký a neumělecký text spolu vůbec nesouvisely a zkoušející navíc odmítla předložit k nahlédnutí poznámky v rámci přípravy na zkoušku. V případě předmětu základy společenských věd jí od počátku zkoušení nebyl dán prostor k samostatnému projevu, když se zkoušející doptával na „doplňující“ otázky nesouvisející s podtématem judaismu, a tento přístup žalobkyni zbytečně znervózněl a neumožnil jí vyčerpat celý předmět otázky „Abrahámovská náboženství – judaismus, křesťanství, islám“. Toto měl potvrdit blíže neidentifikovaný spolužák, jenž se během ústní zkoušky připravoval „na potítku“. Po skončení ústní zkoušky měla jedna ze zkoušejících žalobkyni sdělit, že známkou 4 – dostatečně byla hodnocena proto, že k podtématu islám měla dobře zapsané písemné poznámky. Žalobkyně následně zmínila průběh setkání s některými členy maturitní komise ze dne 30. 5. 2024, při němž poprvé vyvstala otázka podjatosti Mgr. V. Závěrem žalobkyně odkázala na komunikaci v aplikaci WhatsApp, z níž podle ní vyplývá, že hodnocení jiných spolužáků nebylo spravedlivé, a to i z důvodu přineseného občerstvení. 5 29 A 121/2024 13. Ve vyjádření ze dne 2. 9. 2024 k podkladům rozhodnutí žalobkyně nejprve uvedla, že byla nucena absolvovat opravnou maturitní zkoušku z předmětu český jazyk a literatura, protože žalovaný v zákonné lhůtě nerozhodl. Ke zkoušce z předmětu základy společenských věd žalobkyně reagovala na vyjádření jednotlivých členů zkušební komise, jejichž odpovědi považuje za nicneříkající, rozporné či obecné. Zopakovala a podrobně ve svém vyjádření rozvedla svoje námitky k průběhu zkoušky a popsala důvody podjatosti přísedícího Mgr. V., který si prakticky uzmul postavení zkoušejícího. Ohledně otázky občerstvení žalobkyně uvedla, že žalovaný pokládal členům komise kapciózní otázky, čemuž pak odpovídají neprůkazné odpovědi. Podle žalobkyně je zjevné, že členové komise stojí při sobě a vypovídají shodně, své výpovědi předem konzultovali. Podle žalobkyně zkoušející Mgr. M. obdržel od jejího spolužáka láhev vína, což značí, že tento student byl hodnocen mírněji než ostatní. Ke zkoušce z předmětu český jazyk a literatura nejprve uvedla, že vnímá její průběh odlišně od vyjádření přísedících, přičemž jej srovnává i s průběhem opravného pokusu. Odpovědi zkoušejících jsou v rozporu se zápisky, které si během ústní zkoušky pořídila Mgr. S., i s poznámkami žalobkyně psanými „na potítku“. Stejně jako v případě vyjádření Mgr. V. žalobkyně zpochybňuje autenticitu zápisu z ústního jednání s Mgr. S. Žalobkyně zpochybňuje i validitu záznamového archu, neboť jsou na něm některé číselně zaznamenané body opakovaně přepisovány či začerněny. Pochybné je i samotné hlasování o výsledné známce z předmětu český jazyk a literatura. Závěrem žalobkyně kritizuje i postup žalovaného, který měl podle ní konfrontovat zkoušející s obsahem komunikace z aplikace WhatsApp. Dále měl vyslechnout zástupkyni ředitelky, což neučinil. Žalovaný taktéž podle žalobkyně neprovedl dostatečné dokazování stran podjatosti Mgr. V.; odkazuje k tomu na stanovisko veřejného ochránce práv sp. zn. 4646/2019/VOP.

14. Žalovaný pak žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že výsledek zkoušky žalobkyně, tj. výsledek profilové části maturitní zkoušky konané formou ústní zkoušky před zkušební maturitní komisí ze zkušebních předmětů český jazyk a literatura a základy společenských věd, potvrdil.

15. Rozhodná právní úprava systému tzv. státních maturit je obsažena ve školském zákoně a dále pak ve vyhlášce č. 177/2009 Sb.

16. Podle § 81 školského zákona koná žák maturitní zkoušku ve škole, jejímž je žákem, na základě přihlášky podané řediteli školy.

17. Maturitní zkouška se dle § 77 školského zákona skládá ze společné (státní) a profilové (školní) části. Žák získá střední vzdělání s maturitní zkouškou, jestliže úspěšně vykoná obě části maturitní zkoušky.

18. Účel závěrečné zkoušky a maturitní zkoušky vymezuje § 73 školského zákona tak, že jím je zejména ověření úrovně klíčových vědomostí a dovedností žáka, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon povolání či odborných činností.

19. Dle § 80a školského zákona se zkoušky z profilové části maturitní zkoušky konají před zkušební maturitní komisí.

20. Příslušná ustanovení školského zákona týkající se státních maturit upravují i řízení o přezkoumání průběhu a výsledků závěrečné a maturitní zkoušky, a to kromě zkoušky společné části v § 82 odst. 1, dle kterého může každý, kdo tuto zkoušku konal, písemně požádat krajský úřad o přezkoumání průběhu a výsledku této zkoušky. Krajský úřad rozhodne o žádosti tak, že výsledek zkoušky změní, nebo zruší a nařídí opakování zkoušky, 6 29 A 121/2024 pokud zjistí, že při této zkoušce byly porušeny právní předpisy nebo se vyskytly jiné závažné nedostatky, které mohly mít vliv na řádný průběh nebo výsledek zkoušky; v opačném případě výsledek zkoušky potvrdí.

21. Úvodem krajský soud poznamenává, že otázkou rozsahu soudního přezkumu správních rozhodnutí vydaných podle školského zákona se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 19. 8. 2014, č. j. 6 As 68/2012-47, ve kterém mimo jiné uvedl, že „rozšířený senát uznává, že jde o specifickou oblast vzdělávání a hodnocení znalostí a dovedností, kde je nutné ponechat určitou míru autonomie participujících subjektů (členové zkušebních komisí, zpracovatelé testů, hodnotitelé) při volbě zkušebních otázek a úloh a při jejich hodnocení. Míra této volnosti přitom souvisí s formou a povahou jednotlivých zkoušek. Soud musí respektovat rozsáhlejší míru volnosti hodnocení tam, kde hodnocení závisí do značné míry na neexaktních či kvalitativních hlediscích (např. hodnocení slohových prací), naopak právě u didaktických testů bude míra volnosti při hodnocení výsledků menší. … Ačkoli tedy jsou správní soudy oprávněny přezkoumat rozhodnutí o žádosti o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky i z hlediska namítaných věcných nesprávností, přesto jsou v této specifické oblasti obzvláště povinny respektovat obecnou zásadu zdrženlivosti a sebeomezení, obdobně jako je opakovaně judikováno např. v otázkách územního plánování.“ 22. Uvedený přístup se v nyní projednávaném případě projeví o to více, že žalovaný přezkoumával ústní část maturitní zkoušky. V judikatuře správních soudů totiž dominují výhradně přezkumy didaktických či písemných částí maturitních zkoušek, ať už krajskými úřady či ministerstvem. Samotný průběh ústních zkoušek přitom žalovaný mohl zjistit právě jen ze záznamů o hodnocení a hlavně z vyjádření jednotlivých členů zkušební komise. Ve spojení s poměrně dlouhým časovým odstupem mezi konáním maturit (20. 5. 2024) a vyjádřením členů komise (mezi 23. 8. až 28. 8. 2024, viz e-mailová komunikace žalovaného s učiteli, která je součástí správního spisu) je pochopitelné, že okolnosti průběhu zkoušek bylo pro žalovaného téměř nemožné přesně zjistit.

23. Podle žalovaného prodlevu v získání vyjádření od učitelů zapříčinilo čerpání prázdninových dovolených. V důsledku vyloučení některých institutů správního řádu při přezkumu maturitní zkoušky (§ 183 odst. 1 školského zákona) nemohl žalovaný podle jeho názoru učitele předvolat či dokonce předvést, aby průběh přezkumu urychlil. Tento názor však musí krajský soud korigovat.

24. Přestože se podle § 183 odst. 1 školského zákona na rozhodování podle § 82 školského zákona nevztahuje správní řád, byla aplikovatelnost tohoto ustanovení vyloučena soudní judikaturou. Konkrétně citovaným usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 68/2012-47. Rozšířený senát mimo jiné dospěl k závěru, že ustanovení § 183 odst. 1 školského zákona vylučující použití správního řádu je neaplikovatelné, neboť na ně dopadá požadavek § 180 odst. 1 správního řádu, který v zájmu zachování ústavní garance spravedlivého procesu vyžaduje, aby se i přesto řízení o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky řídilo správním řádem všude tam, kde je to nezbytné. Byť rozšířený senát vztáhl tento závěr k přezkumu společné části maturitní zkoušky podle § 82 odst. 3 školského zákona (ve znění účinném do 8. 11. 2012), krajský soud má za to, že i pro přezkum profilové části maturitní zkoušky platí nosný argument citovaného usnesení, totiž že školský zákon neobsahuje potřebnou procesní úpravu daného řízení. „Proto se na rozhodování o žádosti o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky vztahuje § 180 odst. 1 správního řádu, respektive je třeba v tomto řízení použít v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, správní řád včetně části druhé“, 7 29 A 121/2024 kam spadají i instituty předvolání a předvedení svědků (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 68/2012-47).

25. S tím souvisí vadný postup žalovaného spočívající v tom, že umožnil členům komisí zpětně zasahovat do protokolu o ústním jednání. Z e-mailové komunikace mezi žalovaným a Mgr. V. se například podává, že žalovaný dle předchozí domluvy zaslal protokol zkoušejícímu k nahlédnutí a případným úpravám. Krajský soud konstatuje, že takový postup se krajně vymyká zákonnému postupu při zaznamenávání svědecké výpovědi. Dle § 18 správního řádu provádí zápis protokolu oprávněná úřední osoba, což platí i v případě oprav protokolu. Postup, který zvolil žalovaný, tudíž neodpovídá správnímu řádu. Jedním z důvodů tohoto pochybení pak jistě bylo i to, že žalovaný se nesprávně domníval, že při postupu dle § 82 školského zákona se správní řád neaplikuje. I bez této vady v úsudku není krajskému soudu zřejmé, proč žalovaný takto postupoval. Potvrzení či opravu protokolu přece mohl žalovaný provést přímo při ústní výpovědi zkoušejícího. Vystavil se tak očekávatelné výtce ze strany žalobkyně, která tento nevhodný přístup nyní kritizuje.

26. Krajský soud má přesto za to, že tato vada nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Zaprvé je zřejmé, že úpravu protokolu neprováděl žalovaný, ale jen osoba podávající vyjádření. Argumentace žalobkyně, že touto úpravou byla odstraněna přeřeknutí, která by člena komise jinak usvědčovala z pochybení či koluze, je nepřesvědčivá. Zadruhé má krajský soud za to, že umožnění úprav vyjádření nejvíce ohrožovalo vypovídací hodnotu jednotlivých vyjádření v tom, že mohla umožnit sjednocení vyjádření členů komise, aby vypovídali o průběhu zkoušek shodně. I tato obava se však nenaplnila, neboť, jak sama žalobkyně namítá, mezi vyjádřeními jednotlivých členů komise existují odchylky a nesrovnalosti. Námitka, že ve spisu je jedna stránka vyjádření Mgr. S. založena dvakrát, není důvodná. Obsah obou stránek je shodný, resp. část textu je kvůli formátování textu „posunutá“; žalobkyně tomu připisuje větší důležitost, než si to zaslouží.

27. Zároveň má krajský soud za to, že žalovaný mohl pro včasnější zjištění všech okolností učinit více. Jak vyplývá z datací příslušných e-mailů, žalovaný kontaktoval jednotlivé členy komisí až na konci srpna, kdy lze již očekávat, že si na rozdíl od žalobkyně (jež vlastní zkoušku vnímala mnohem živěji) nevybaví do podrobností veškerý průběh každého ústního zkoušení. Je pravda, že žalobkyně podala žádost o přezkum na samém konci zákonné lhůty, tedy těsně před začátkem letních prázdnin; postupovala však v souladu se zákonem. Školský zákon stanovuje správním orgánům pro přezkoumání průběhu a výsledků maturitních zkoušek lhůtu 30 dní, přičemž je obecně známo, že profilové části této zkoušky probíhají od půlky května do začátku června. Konec lhůty pro vydání rozhodnutí tudíž bude často připadat právě na měsíc červenec či srpen. Žalobkyně má taktéž pravdu v tom, že dodržení lhůty pro vydání rozhodnutí je významné z hlediska konání případného opravného termínu maturitní zkoušky. Jinak řečeno, téměř každé řízení o přezkumu řádného termínu maturitní zkoušky, ve kterém bude třeba vyslechnout členy komise, se bude časově prolínat s letními prázdninami. Pro předejití absurdním situacím, kdy správní orgán změní výslednou známku či dokonce nařídí opakování zkoušky až poté, co student absolvoval opravný termín, tak musí správní orgány vynaložit veškerou snahu o dodržení zákonné lhůty, což se žalovanému v projednávané věci nepodařilo. Tato vada však sama o sobě ještě neznamená nezákonnost napadeného rozhodnutí. Dle ustálené judikatury správních soudů nezakládá případné překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí nezákonnost vydaných správních rozhodnutí. 8 29 A 121/2024 28. Žalobkyně namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav i ohledně otázky ovlivnění komise přineseným občerstvením. Žalovaný se měl podle ní blíže doptávat na darování láhve vína předsedovi zkušební komise; namísto toho celou otázku značně bagatelizoval.

29. Krajský soud upozorňuje, že předmětem napadeného rozhodnutí bylo jen a pouze dodržení zákonných podmínek u maturitní zkoušky žalobkyně, včetně pochybení, která měla potenciál ovlivnit její průběh a výsledek. Jak sama žalobkyně přitom uvádí v úvodu své námitky: „si netroufá hodnotit, v jaké míře mohlo mít výše uvedené na hodnocení těchto žáků, či také na hodnocení žalobkyně, skutečně vliv“. Krajskému soudu není předně zřejmé, jak konkrétně mohlo přinesení občerstvení jiným žákem ovlivnit maturitní zkoušku žalobkyně. Žalobkyně sama ani netvrdí, že by snad někdo třetí uplatil členy zkušební komise, aby žalobkyni hodnotili nižším stupněm. Zároveň se krajskému soudu jeví, že sáhodlouhé polemiky ohledně darované láhve vína se míjejí s předmětem věci. Opět není zřejmá souvislost mezi maturitní zkouškou žalobkyně a skutečností, že její spolužák měl předsedu své zkušební komise po skončení zkoušení obdarovat. Žalovaný tedy nepochybil, pokud se touto argumentační linkou blíže nezabýval a neprováděl k ní další dokazování. Krajský soud má totiž stejně jako žalovaný za to, že přinesení občerstvení nemělo ani potenciální vliv na průběh a výsledek maturitní zkoušky žalobkyně. Zkouška z předmětu základy společenských věd 30. Žalobkyně si při maturitní zkoušce z předmětu ZSV vylosovala otázku č. 11 s názvem „Abrahámovská náboženství, judaismus, křesťanství a islám“. Žalovaný se přezkumu této zkoušky věnoval na stranách 15 až 24 napadeného rozhodnutí. Za podklady mu sloužila vyjádření členů komise, písemné poznámky žalobkyně „na potítku“ a školní vzdělávací program vymezující tematický okruh „7 Religionistika“.

31. Žalobkyně tvrdí, že při zkoušce podala lepší výkon, než popisují členové zkušební komise. Průběh zkoušky také negativně ovlivnily doplňující otázky Mgr. V., jenž měl být vůči žalobkyni zaujatý.

32. Jak krajský soud uvedl již výše, ověřit průběh ústní zkoušky je při absenci zvukového záznamu možné prakticky jen z tvrzení osob, které se zkoušky přímo účastnily. Školský zákon přitom zajišťuje, aby předsedou zkušební komise byla nezávislá osoba jak ve vztahu ke škole, tak ve vztahu ke zkoušenému žáku [dle § 74 odst. 7, odst. 8 písm. b) a c) ve spojení s § 80a odst. 1 školského zákona]. Žalovaný podpůrně taktéž vycházel z písemných poznámek žalobkyně; krajský soud se však zároveň ztotožňuje s jeho názorem, že pro věc byl stěžejní ústní výkon žalobkyně, jeho plynulost a provázanost, včetně schopnosti reagovat na otázky členů komise. Písemné poznámky o tomto nemohou vypovídat. Nelze proto automaticky přisvědčit tvrzení, že žalobkyně všechny informace k vylosované otázce a podtématu „judaismus“, jež si připravila „na potítku“, tímto způsobem využila. Odhad žalovaného, že žalobkyně mohla o tomto podtématu souvisle hovořit cca 5 minut, proto není v rozporu s jeho následným hodnocením, že se s tímto podtématem „nějak vypořádala“. Žalovaný totiž nemohl pominout vyjádření jednotlivých členů komise, kteří se shodovali na tom, že celkový výkon žalobkyně byl pouze „dostatečný“. Stejně tak ze závěru, že se Mgr. V. do průběhu zkoušky zapojil přibližně od druhé poloviny, podle krajského soudu automaticky neplyne, že žalobkyně v první polovině vedla plynulý přednes. Nelze zapomínat, že z vyjádření Mgr. P. se podává, že otázky pokládala i ona. 9 29 A 121/2024 33. Podle žalobkyně se její výkon zhoršil až u podtématu „křesťanství“, protože ji Mgr. V. začal „proaktivně bombardovat“ otázkami, čímž ji znervózněl. Mezi účastníky přitom není sporu o tom, že pokládané otázky se věcně týkaly daného podtématu. Krajský soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že přísedící požadoval odpověď na otázku, jaká přesná procenta věřících jsou zastoupena v různých státech. Z kontextu věci je pravděpodobnější, že otázka cílila na dominanci směrů křesťanství v různých státech, což lze považovat za relevantní znalost k danému podtématu. Mgr. P. i Mgr. V. se shodli na tom, že otázky pokládali až v momentě, kdy žalobkyně přestala se souvislým výkladem. Jejich vyjádření jsou potom ve shodě s vyjádřeními zbylých členů komise, byť notně obecnými. Krajský soud taktéž nepřisvědčil argumentu žalobkyně, že by případné otázky mohla pokládat pouze zkoušející (Mgr. P.), nikoliv přísedící (Mgr. V.); takový průběh zkoušky není závažným nedostatkem. Žalobkyně ostatně nenabídla žádné alternativní vysvětlení kromě jazykového významu obou pozic.

34. Na tomto místě považuje krajský soud za vhodné reagovat na žalobní argumenty týkající se podjatosti Mgr. V. Žalobkyně toto dovozuje ze dvou negativních vyjádření, jež měl vyslovit na adresu žalobkyně a její rodiny během výuky, z vyjádření o „blábolech“, které si měla žalobkyně poznamenat „na potítku“, dále ze slovního konfliktu, který měl tento učitel během třídní schůzky konané tři roky před nyní přezkoumávanou maturitní zkouškou. Podjatost Mgr. V. se měla projevit v jeho snaze znervóznit žalobkyni při jejím výkonu i v následném negativním ovlivnění zbylých členů komise proti žalobkyni. Žalovaný této námitce nepřisvědčil; vycházel ze skutečnosti, že zkušební komise je kolektivní orgán, přičemž její členové shodně vypověděli, že Mgr. V. k žalobkyni přistupoval stejně jako k jiným žákům. Žalovaný blíže nezkoumal okolnosti maturitní zkoušce předcházející (třídní schůzka, vyjádření Mgr. V. na adresu žalobkyně) i následující (setkání žalobkyně, její matky a Mgr. V. v kanceláři ředitelky školy), neprováděl k tomu ani navržené důkazy, protože dospěl k názoru, že jeho úkolem je zkoumat jen průběh a výsledek maturitní zkoušky.

35. Krajský soud v postupu žalovaného neshledává pochybení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně zdůvodnil, proč nepovažoval námitku podjatosti Mgr. V. za důvodnou. Krajský soud má za to, že žalovaný nemusel provádět další dokazování k tvrzením žalobkyně ohledně skutečností, které nastaly před nebo až po maturitní zkoušce. Správní spis totiž obsahuje již dostatečné množství podkladů, které nepodporují argumentaci žalobkyně.

36. Krajský soud souhlasí s žalovaným, že složení komise jako kolektivního orgánu omezuje možnost jejího případného podjatého člena ovlivnit průběh a výsledek zkoušky. To ostatně souvisí se skutečností, že v případě zkoušky žalobkyně ze ZSV o výsledné známce komise hlasovala; rozhodovala se mezi známkami „dostatečně“ a „nedostatečně“. Z vyjádření členů komise pak vyplývá, že pro známku „nedostatečně“ hlasoval pouze předseda komise. To znamená, že Mgr. V. hlasoval pro lepší známku, což podle krajského soudu rozhodně nesvědčí o jeho podjatosti v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně úkorně vnímá to, že jí Mgr. V. v průběhu zkoušky pokládal řadu otázek. Mgr. V. však nebyl jediným ani prvním, kdo otázky pokládal; jeho jednání v průběhu zkoušky se nevymyká jednání jiného člena komise. Krajský soud má tudíž za to, že Mgr. V. svým jednáním protiprávně neovlivnil průběh a výsledek maturitní zkoušky, resp. že by toto jednání bylo vedeno nekalým záměrem žalobkyni poškodit. Žalovaný proto neporušil § 50 odst. 2 správního řádu, pokud blíže nezkoumal okolnosti maturitní zkoušce předcházející a následující, protože výše popsané jednání Mgr. V. nezavdávalo pochybnosti o jeho nestrannosti. Ostatně žalobkyně dle svého vyjádření v průběhu řízení pojala vlastní podezření o podjatosti nikoliv po samotné 10 29 A 121/2024 maturitní zkoušce, ale až po schůzce s Mgr. V. v ředitelně. Podjatost proto začala dovozovat zpětně, a to i do období tří let před konáním zkoušky, což na krajský soud působí účelově.

37. Žalovaný z vyjádření členů komise zjistil, že třetí podtéma „islám“ nebylo během ústní zkoušky ze ZSV otevřeno. Dospěl k závěru, že nejde o nedostatek, který by měl vliv na průběh a výsledek zkoušky. Krajský soud souhlasí s jeho odůvodněním, že k nevyčerpání všech podtémat otázky může dojít z vícero důvodů; současně to samo o sobě nemusí ani vést k horšímu hodnocení zkoušeného. Žalovaný dále správně zhodnotil obsah písemné přípravy žalobkyně „na potítku“, kterou zkušební komise připsala ve prospěch žalobkyně. Jak krajský soud uvedl již výše, obsah písemné přípravy nelze dávat na roveň ústní části profilové zkoušky; tím by se maturitní zkouška také mohla změnit v didaktický test.

38. Hodnocení žáka při maturitní zkoušce je výrazně odborným a komplexním procesem. Hodnotitel (zde zkušební komise) může a měl by brát v úvahu také to, jak úplná odpověď byla, jak žák chápe látku v souvislostech, zda nejsou jeho odpovědi spíše hádáním, zda při odpovědích nevykazuje neznalost odborné terminologie apod. Nelze tedy předem exaktně určit, jaké konkrétní vědomosti budou postačovat na určitý klasifikační stupeň. Hodnotitel (zkušební komise) tak má v zásadě široký prostor pro způsob zkoušení, volbu pokládaných otázek, vyhodnocování jednotlivých aspektů odpovědi a výsledné hodnocení. Tento prostor je prostorem pro správní uvážení. Přezkum pak spočívá v posouzení toho, zda byly splněny zákonné předpoklady pro užití správního uvážení, zda nebylo správní uvážení zneužito, zda nedošlo k vybočení ze stanovených mezí a hledisek, zda jsou hodnotící úvahy v souladu s pravidly logického usuzování a zda předpoklady byly zjištěny řádným procesním postupem. Smyslem přezkumu je tedy vyloučení libovůle ze strany hodnotitele (zkušební komise) při současném zachování podstaty správního uvážení. Za překročení mezí správního uvážení by pak mohlo být považováno např. kladení otázek zcela nesouvisejících s předmětem maturitní otázky nebo hodnocení jiným stupněm, než jaký odpovídá stanoveným pravidlům. K tomu v daném případě, jak vyplývá z výše uvedeného, nedošlo. Žalovaný podle krajského soudu řádně vymezil hodnocení stupně „dobrý“ a odůvodnil, proč z popisu průběhu ústní zkoušky dospěl ke stejnému závěru jako zkušební komise, tedy že výkon žalobkyně odpovídal stupni „dostatečný“. Zkouška z předmětu český jazyk a literatura 39. Žalobkyně při maturitní zkoušce z předmětu český jazyk a literatura vylosovala zadání „J. Wolker – Těžká hodina“. Žalovaný se přezkumu této zkoušky věnoval na stranách 8 až 15 napadeného rozhodnutí. Za podklady mu sloužila vyjádření členů komise, hodnoticí arch zkoušející, písemné poznámky žalobkyně „na potítku“ a školní vzdělávací program vymezující strukturu ústní zkoušky a charakteristiky uměleckého a neuměleckého textu.

40. Žalobkyně tvrdí, že a) žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, b) nevypořádal dostatečně její námitky a c) maturitní komise hodnotila její výkon neobjektivně.

41. Nejprve se krajský soud pověnuje obsahu hodnoticího archu. Z něj je zřejmé, že u kritéria „Literárněhistorický kontext“ zkoušející začernila původní bodové ohodnocení a nově dopsala číslo 3. U kritéria „analýza neuměleckého textu“ je dále patrné, že původní číslo „2“ zkoušející přepsala na číslo „4“. V souhrnu bodů pak u „Charakteristiky neuměleckého textu“ zkoušející stejným způsobem přepsala číslo „2“ na číslo „4“. Žalovaný se s obdobnou námitkou podle krajského soudu vypořádal dostatečně, když logickou úvahou dospěl k závěru, že původní bodové ohodnocení žalobkyně bylo ještě nižší. Začernění bodového 11 29 A 121/2024 hodnocení tedy podle něj nepředstavovalo pochybení ovlivňující maturitní zkoušku. Žalobkyně k tomu nenabízí žádnou vlastní věcnou argumentaci; vše je podle ní jen podezřelé či neautentické, jde jen o domněnky žalovaného. Ten ale podle krajského soudu představil logické a ucelené vysvětlení obsahu hodnoticího archu.

42. Podle žalobkyně mohla být zkušební komise z předmětu „český jazyk a literatura“ „více či méně ovlivněna, ať už na základě působení Mgr. V., jinak založených antipatií k osobě žalobkyně, nebo na základě jinými žáky doneseného občerstvení“. K tomu ale krajský soud uvádí, že Mgr. V. ani nebyl členem této zkušební komise; zdá se proto krajně nepravděpodobné, že by jako člen jiné zkušební komise ve volném čase trávil čas ovlivňováním jiných učitelů. K donesenému občerstvení se krajský soud vyjádřil již výše. Konečně musí uvést, že žalobkyně ve své argumentaci sklouzává k pouhým tvrzením bez podložení alespoň myslitelnými pojítky mezi jejím zkoušením ze ZSV a z českého jazyka a literatury.

43. Neobjektivita zkušební komise se podle žalobkyně měla projevit v hodnocení všech částí jejího výkonu. Žalovaný na stranách 11 až 13 napadeného rozhodnutí podrobně rozvedl, jaké bodové hodnocení žalobkyně obdržela za jednotlivé části zkoušky. Podle krajského soudu jeho hodnocení odpovídá obsahu vyjádření členů komise, písemným poznámkám zkoušející i podpůrně obsahu písemné přípravy „na potítku“. Přes dílčí nesouhlas s bodovým hodnocením v I. části charakteristiky uměleckého textu žalovaný shledal, že postup zkušební komise nenesl znaky libovůle. Krajský soud k tomu znovu opakuje, že v rámci soudního přezkumu musí ctít větší míru zdrženlivosti plynoucí z formy předmětné maturitní zkoušky. Jestliže tedy žalobkyně namítala, že měla být za některé odpovědi hodnocena lépe, krajský soud z vyjádření členů komise, poznámek zkoušející i přípravy „na potítku“ nezjistil, že žalobkyně uvedla všechny znalosti, jak tvrdí. Členové komise se shodli na tom, že téma básně „Těžká hodina“ žalobkyně neidentifikovala správně; nevyplývá to ani z přípravy žalobkyně „na potítku“. V tvrzení žalobkyně, že měla být blíže dotazována na literárněhistorický kontext, krajský soud neshledává (stejně jako žalovaný) pochybení, které by vedlo k závěru o porušení § 82 školského zákona. Zdá se, že hlavním důvodem neúspěchu žalobkyně u maturity z daného předmětu byl nedostatečný zisk bodů z charakteristiky neuměleckého textu. Zde se krajský soud plně ztotožňuje s odůvodněním žalovaného, že tuto část ústní zkoušky žalobkyně nezvládla, neboť neurčila větší část charakteristik neuměleckého textu podle kritérií. I když žalovaný uvedl, že mezi uměleckým a neuměleckým textem byla malá spojitost, neznamená to, že žalobkyně nemohla neumělecký text popsat lépe sám o sobě. To se jí nepodařilo.

44. Krajský soud již v předchozí části rozsudku, věnované zkoušce ze ZSV, vyjádřil obecně ke smyslu přezkumu, spočívajícím dominantně ve vyloučení libovůle zkušební komise. I při zkoušce z českého jazyka a literatury má krajský soud za to, že hodnocení žalobkyně bylo logické a objektivní. Žalovaný pečlivě reagoval na všechny žalobkyniny námitky; krajský soud v jeho postupu v této části neshledal žádné pochybení.

V. Závěr a náklady řízení

45. Krajský soud na základě výše uvedeného žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

46. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu 12 29 A 121/2024 nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 25. června 2026 Zuzana Bystřická v.r. předsedkyně senátu