29 A 39/2014

Rubrum

29 A 39/2014-39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce: OMMIX s. r. o., se sídlem Otrokovice, tř. T. Bati 1566, proti žalovanému Městskému úřadu Bystřice pod Hostýnem, se sídlem Bystřice pod Hostýnem, Masarykovo náměstí 137, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. ODS 154/2014 o odstranění zákazové dopravní značky z místní komunikace „Pod lomem“ v katastrálním území Chvalčov, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu včas dne 26. 6. 2014 se žalobce dle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též s. ř. s.), domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání konečného rozhodnutí v řízení vedeném jím pod sp. zn. ODS 154/2014 o odstranění zákazové dopravní značky z místní komunikace „Pod lomem“ v katastrálním území Chvalčov. 2 pokračování 29 A 39/2014

2. Žalobce uvedl, že vlastní lom v katastrálním území Chvalčov. Do lomu vede jediná komunikační spojnice (předmětná místní komunikace „Pod lomem“), která ostatně byla v minulosti vybudována jako obslužná komunikace lomu. Obec Chvalčov ovšem bez legálního správního řízení umístila na tuto místní komunikaci dotčenou dopravní značku, která zabránila v užívání lomu. V současnosti leží v lomu vytěžený materiál v hodnotě cca 4 mil. Kč, po němž je na trhu poptávka. V důsledku omezení provozu ovšem tento materiál nelze odvézt. Tím vzniká žalobci škoda velkého rozsahu. Dotčená dopravní značka je umístěna v rozporu s ustálenou judikaturou a v přímém rozporu se stanoviskem Ministerstva dopravy.

3. Žalovaný dne 20. 3. 2014 zahájil na základě žádosti žalobce řízení o odstranění předmětné dopravní značky. Ve lhůtě plynoucí z § 71 odst. 3 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, však nevydal konečné rozhodnutí. Žalobce se proto obrátil na nadřízený správní orgán – Krajský úřad Zlínského kraje – který opatřením proti nečinnosti ze dne 16. 6. 2014 stanovil žalovanému lhůtu k vydání konečného rozhodnutí ve věci. Ani v této lhůtě ovšem žalovaný požadované rozhodnutí nevydal. Vzhledem k tomu, že dotčená značka byla umístěna v rozporu s právními předpisy, je účelové protahování správního řízení nutno považovat za šikanózní přístup žalovaného vůči žalobci.

4. Žalobce navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat konečné rozhodnutí ve věci správního řízení o odstranění zákazové dopravní značky z místní komunikace „Pod lomem“ v katastrálním území Chvalčov.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že správní řízení ve věci stanovení místní úpravy na komunikaci „Pod lomem“ bylo zahájeno dne 20. 3. 2014 a o věci samé bylo dne 25. 7. 2014 vydáno opatření obecné povahy č. j. MUBPH 15482/2014.

6. V průběhu správního řízení žalovaný činil řadu úkonů nezbytných pro řádné zjištění skutkového stavu věci. Bylo též nutno doručovat veřejnou vyhláškou. Za účelem dosažení smíru bylo též nařízeno ústní jednání. K porušení lhůt pro vydání rozhodnutí tak došlo nikoliv následkem nečinnosti žalovaného, ale vzhledem k rozsáhlému dokazování, které vyžaduje ochrana veřejného zájmu a zejména zjištění skutečného stavu věci. Žalovaný byl tedy ve věci činný a k neodůvodněným průtahům nedošlo. O průběhu řízení, o dalším postupu v něm, jakož i o běhu lhůt ve správním řízení byl žalobce informován a poučen.

7. Po rekapitulaci jednotlivých úkonů učiněných v řízení se žalovaný dále vyjádřil k některým tvrzením žalobce. Na pravdě se tak nezakládá tvrzení žalobce, že předmětná místní komunikace je jedinou komunikační spojnicí s lomem. V původním povolení k těžbě je v podmínce č. 4 stanoveno, že odvozní cesta z lomu povede jinudy. Dopravní značení tak bylo na dotčenou komunikaci umístěno v souladu s § 77 odst. 1 a § 78 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), což ostatně konstatoval i Krajský úřad Zlínského kraje ve Sdělení k podnětu k přezkumnému řízení opatření obecné povahy ze dne 31. 7. 2014. 3 pokračování 29 A 39/2014

8. K zajištění činnosti lomu je přitom možné využívat i předmětnou místní komunikaci, na níž je omezení pro vozidla nad 6 tun. Materiál lze tudíž odvážet vozidly nepřesahujícími tuto váhovou kategorii. Případně je možné požádat u Obecního úřadu Chvalčov o výjimku z dopravního značení, což ovšem žalobce neučinil. Nutno též podotknout, že lomu k datu 31. 12. 2003 vypršela platnost povolení činnosti prováděné hornickým způsobem. Dle sdělení Obvodního báňského úřadu pro území krajů Jihomoravského a Zlínského ze dne 22. 7. 2014 je v současnosti v lomu povolena pouze zajišťovací činnost v rozsahu dokumentace „Plán zajištění kamenolomu NIVA Slavkov pod Hostýnem“ z února 2009 s tím, že v lomu nebudou kromě zajišťovacích prací, odstraňování případných závad a kontrol prováděny žádné další práce. Umístěním dopravního značení tedy žalobci škoda nevznikla a ani vzniknout nemohla.

9. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

III. Další postup soudu a vyjádření žalobce

10. Poté, co soud zjistil a ověřil, že předmětné správní řízení bylo ukončeno vydáním správního aktu žalovaného, poučil žalobce o možných modalitách dalšího postupu v řízení o žalobě a vyzval ho k vyjádření.

11. V reakci na výzvu soudu žalobce v podání ze dne 25. 8. 2014 uvedl, že na podané žalobě trvá. Požadovanou náhradu nákladů řízení vyčíslil ve výši 8 000 Kč. Dodal, že skutečnosti uváděné ve vyjádření žalovaného se nezakládají na pravdě. K objektivnímu posouzení věci je nezbytné, aby soud přezkoumal celý správní spis. Žalovaný byl nečinný.

12. Dále uvedl, že soudem ve výzvě uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ans 4/2008 dopadá na skutkově odlišný případ, v němž žalobkyně bezvýsledně nevyčerpala prostředky na ochranu proti nečinnosti. Žalobce ale v daném správním řízení všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti žalovaného vyčerpal. Žalovaný ovšem nesplnil ani lhůtu stanovenou k vydání konečného rozhodnutí ve věci Krajským úřadem Zlínského kraje. K otázce nákladů řízení pak žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 439/06.

IV. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

13. Soud se, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, v mezích žalobních bodů zabýval tím, zda lze na základě zjištěného skutkového stavu dospět k závěru o nečinnosti žalovaného, přičemž shledal, že žaloba není důvodná.

14. V daném případě se žalobce dle § 79 odst. 1 s. ř. s. domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o odstranění zákazové dopravní značky z místní komunikace „Pod lomem“ v katastrálním území Chvalčov.

15. Jak vyplynulo ze správního spisu, Krajský úřad Zlínského kraje usnesením ze dne 7. 2. 2014, č. j. KUZL-827/2014/DOP/MH, postoupil dle § 131 odst. 5 správního řádu žalovanému podněty žalobce a společnosti PERT CZ spol. s r. o. (zastoupené žalobcem) adresované původně Obecnímu úřadu Chvalčov, týkající se odstranění předmětné dopravní značky. 4 pokračování 29 A 39/2014 Veřejnou vyhláškou ze dne 20. 3. 2014 žalovaný ve věci „stanovení místní úpravy na komunikaci ‚Pod Lomem‘ v k. ú. obce Chvalčova Lhota, respektive ke zrušení stanovení místní úpravy na této komunikaci“ oznámil „zahájení řízení o návrhu opatření obecné povahy“ spočívajícím v „odstranění dopravní značky B13 ‚zákaz vjezdu všech vozidel, jejichž okamžitá hmotnost překračuje vyznačenou mez‘ se symbolem 6 t, doplněná dodatkovou tabulkou E13 s textem ‚Mimo vozidel s povolením OÚ Chvalčov“. V průběhu řízení žalobce požádal nadřízený správní orgán o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného. Na základě této žádosti Krajský úřad Zlínského kraje dne 16. 6. 2014 (č. j. KUZL-34418/2014) přikázal dle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu žalovanému, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení příkazu „vydal ve věci správního řízení o odstranění dopravní značky z místní komunikace Pod Lomem v k. ú. Chvalčov, konečné rozhodnutí“. Dne 28. 7. 2014 žalovaný veřejnou vyhláškou oznámil „rozhodnutí o návrhu na stanovení – zrušení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích“ ze dne 25. 7. 2014, č. j. MUBPH 15482/2014, sp. zn. ODS 154/2014 LiSv/41, jímž „rozhodl v provedeném řízení takto: návrh na zrušení výše uvedené místní úpravy se zamítá“.

16. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

17. Nečinnostní žaloba dle § 79 a násl. s. ř. s. je svým způsobem přípravným a pomocným prostředkem, a to zejména ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. Jejím účelem je umožnit, aby soud přinutil správní orgán vydat některý z taxativně vymezených aktů, tedy buď rozhodnutí (ve smyslu § 65 s. ř. s.) ve věci samé, nebo osvědčení. V řízení o nečinnostní žalobě soud zjistí, zda je správní orgán povinen vydat určitý akt z výše uvedené množiny. Pokud shledá, že tomu tak je, uloží správnímu orgánu takový akt vydat. Jedná-li se přitom o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., soud správnímu orgánu neuloží, jaký obsah má dotyčné rozhodnutí mít, nýbrž toliko povinnost jej vydat. Obsahová stránka takového rozhodnutí pak může být přezkoumána poté, co bude vydáno, v případném následném řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. [srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98, ve věci Olomoucký kraj, publ. pod č. 2206/2011 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz)].

18. V daném případě se žalobce domáhal vydání „konečného rozhodnutí ve věci správního řízení o odstranění zákazové dopravní značky“. Jak plyne z judikatury (viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100, publ. pod č. 1794/2009 Sb. NSS), v případě místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (dopravního značení), která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákonné úpravy provozu na pozemních komunikacích, se jedná o opatření obecné povahy. Takovou povahu má i předmětná dopravní značka B 13, a to bez ohledu na skutečnost, že byla žalovaným stanovena již dne 12. 7. 2006 (č. j. 2950/06-SL/ADZ). Žalobce se domáhal odstranění této dopravní značky. Zde je nutno uvést, že správní akt, kterým se mění nebo ruší opatření obecné povahy, je třeba rovněž pokládat za opatření obecné povahy ve smyslu § 101a a násl. s. ř. s. a části šesté správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 4 Aos 3/2013-33, publ pod č. 3005/2014 Sb. NSS). 5 pokračování 29 A 39/2014

19. Žalovaný tedy konal správně, považoval-li předmětnou dopravní značku za opatření obecné povahy, čemuž přizpůsobil i svůj procesní postup. Opatření obecné povahy je správním aktem s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, ve věci T-Mobile Czech Republic a. s., publ pod č. 740/2006 Sb. NSS). Obecná procedura vedoucí k vydání opatření obecné povahy je stanovena v části šesté (§ 171 a násl.) správního řádu. Tato obecná úprava se aplikuje, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. V daném případě tomu tak není, neboť zákon o silničním provozu použití správního řádu v § 129 nevylučuje, a pouze v § 77 upravuje dílčí odlišnosti (pro nyní projednávanou věc nepodstatné).

20. Řízení dle části šesté správního řádu je řízením poměrně specifickým. Jde o řízení zahajované z moci úřední (ex officio), nemá účastníky řízení ve smyslu § 27 a § 28 správního řádu (dotčené osoby v něm mohou pouze uplatňovat připomínky či námitky), doručuje se veřejnou vyhláškou. Specifické je též vymezení přípustných opravných a dozorčích prostředků. Věc sama je pak řešena opatřením obecné povahy, tedy aktem zvláštním (např. oproti rozhodnutí) jak po formální, tak po materiální stránce. Podstatné je též to, že pro řízení podle šesté části správního řádu platí obdobně ustanovení části první a pouze přiměřeně ustanovení části druhé tohoto zákona (§ 174 odst. 1 správního řádu).

21. Obdrží-li správní orgán podnět k vydání opatření obecné povahy, je především na jeho správním uvážení, zda tento podnět zpracuje do podoby návrhu opatření obecné povahy, o němž zahájí řízení. Neshledá-li správní orgán důvody k zahájení řízení, postupuje přiměřeně podle § 42 správního řádu. Zahájí-li řízení, musí jej též formálně ukončit, a to tedy buď vydáním opatření obecné povahy, nebo některým z přiměřeně použitelných procesních usnesení (viz např. § 66 odst. 2 správního řádu).

22. Z výše uvedeného plyne, že domáhal-li se žalobce vydání „konečného rozhodnutí ve věci“ nedomáhal se vydání rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. o věci samé (ani osvědčení), ale vydání opatření obecné povahy, jež takovým rozhodnutím není. Vydání opatření obecné povahy se ovšem nečinnostní žalobou dle § 79 a násl. s. ř. s. domáhat nelze, neboť ta slouží jako způsob ochrany proti nečinnosti pouze u výslovně vyjmenovaných správních aktů, mezi něž opatření obecné povahy nepatří. K podání nečinnostní žaloby tudíž žalobce nebyl aktivně legitimován.

23. I kdyby ovšem výše uvedené závěry soudu nebyly správné, nebyl by žalobce ve věci úspěšný. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud v řízení o ochraně před nečinností správního orgánu rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

24. Jak vyplynulo z tvrzení žalovaného, jakož i z předloženého správního spisu, žalovaný v průběhu řízení před soudem vydal správní akt, jímž bylo předmětné správní řízení ukončeno, tedy akt, jehož vydání se žalobce domáhal podanou žalobou (příslušná veřejná vyhláška byla na úřední desce žalovaného vyvěšena dne 28. 7. 2014, v souladu s § 173 odst. 1 ve spojení s § 25 odst. 3 správního řádu tak předmětný akt žalovaného nabyl účinnosti dnem 12. 8. 2014). Nutno dodat, že v nyní projednávané věci není místa pro podrobné přezkoumání souladu jednotlivých kroků žalovaného se zákonem či hodnocení správnosti formálních či materiálních náležitostí předmětného aktu (srov. též např. usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 8. 2014, č. j. 67 A 3/2014-32). 6 pokračování 29 A 39/2014

25. Vydáním požadovaného aktu se však řízení o ochraně před nečinností správního orgánu stává bezpředmětným (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 1 Ans 4/2008-62, www.nssoud.cz). Soud zaslal žalobci vyjádření žalovaného ze dne 8. 8. 2014, v němž bylo poukazováno na vydání požadovaného aktu. Na novou skutkovou situaci žalobce zareagoval podáním (replikou) ze dne 25. 8. 2014, z jehož obsahu vyplynulo, že na podané žalobě trvá.

26. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku, je „plně na žalobci, aby po ukončení nečinnosti správního orgánu provedl patřičné kroky reagující na změnu procesní situace, včetně možného zpětvzetí žaloby. Jestliže žalobce nevezme svoji žalobu zpět, soud, dojde-li k závěru, že nečinnost žalovaného netrvá, žalobu zamítne na základě ustanovení § 81 odst. 3 s. ř. s.“

27. Soud shledal, že ke dni vydání tohoto rozsudku již tvrzená nečinnost žalovaného netrvá, neboť již před tím byl vydán správní akt, jehož vydání se žalobce domáhal podanou nečinnostní žalobou.

V. Závěr a náklady řízení

28. Z uvedených důvodů Krajský soud v Brně žalobu dle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta) a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

30. Pro aplikaci jiných odstavců § 60 s. ř. s. nebyly splněny zákonné podmínky. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 30. září 2014 JUDr. Zuzana Bystřická, v.r. předsedkyně senátu