29 A 4/2026

Rubrum

č.j. 29 A 4/2026-70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobce: V. Š. proti žalovanému: Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost sídlem Mučednická 1125/35, 616 00 Brno o žalobě proti nečinnosti žalovaného při vyřizování stížnosti žalobce ze dne 29. 9. 2025, označené jako „Stížnost proti nesprávnému postupu NÚKIB“, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud v nyní projednávané věci posuzuje žalobu proti nečinnosti Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (dále „NÚKIB“ či „žalovaný“). Tvrzená 2 29 A 4/2026 nečinnost měla spočívat v nevyřízení stížnosti žalobce ze dne 29. 9. 2025. Svou stížnost žalobce směřoval proti nevyřízení jeho podnětu na kybernetický bezpečnostní incident ohrožující kritickou infrastrukturu. V průběhu soudního řízení sice žalovaný na stížnost zareagoval, žalobce však nadále trvá na významu dodržování zákonných lhůt pro veřejný zájem, ochranu národní bezpečnosti a důvěru veřejnosti ve státní orgány.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

2. Dne 13. 8. 2025 byl žalovanému postoupen národním týmem CSIRT.CZ žalobcův podnět k šetření závažného kybernetického incidentu s dopadem na kritickou infrastrukturu. Dne 24. 9. 2025 žalovaný sdělením č. j. 7251/2025-NÚKIB-E/210 oznámil, že se věcí nebude zabývat s vysvětlením, že nespadá do jeho gesce. Proti tomuto postupu podal žalobce dne 29. 9. 2025 stížnost dle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v níž namítal porušení povinností žalovaného dle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti (ZKB), a směrnice EU č. 2022/2555 (NIS 2). Ke dni podání této žaloby, tj. 10. 1. 2026, žalovaný dosud na stížnost nijak nereagoval, nevydal žádné vyrozumění o jejím vyřízení ani neučinil žádné úkony směřující k nápravě.

3. Žalobce namítal, že podle § 175 odst. 5 správního řádu je správní orgán povinen stížnost vyřídit nejpozději do 60 dnů ode dne jejího doručení. Tato lhůta v daném případě marně uplynula koncem listopadu 2025. Žalovaný se tak nachází v objektivní nečinnosti ve smyslu § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.). Nečinnost žalovaného je nezákonná, neboť žalovaný je ústředním orgánem státní správy pro oblast kybernetické bezpečnosti a jeho pasivita v případě hlášeného incidentu s možným dopadem na kritickou infrastrukturu představuje závažné ohrožení veřejného zájmu. Tímto postupem je zároveň porušeno právo žalobce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i princip efektivity veřejné správy.

4. Rovněž žalobce upozornil, že řádně vyčerpal nutné prostředky ochrany ve správním řízení podáním stížnosti dle § 175 správního řádu. Vzhledem k tomu, že zákon pro tento typ postupu nepředpokládá podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti k nadřízenému orgánu (žalovaný je ústředním orgánem), je podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany ve smyslu § 79 odst. 1 soudního řádu správního splněna.

5. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vyřídit jeho stížnost ze dne 29. 9. 2025 a povinnost vyrozumět ho o způsobu jejího vyřízení ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

6. Dále žalobce ve svém podání ze dne 18. 2. 2026 soudu sdělil, že žalovaný vyřídil stížnost vyrozuměním dne 17. 2. 2026, č. j. 8223/2026-NÚKIB-E/210, které zaslal žalobci. Žalobce přesto trvá na tom, že vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby žalovaný stížnost nevyřídil, jeho nečinnost trvala minimálně od počátku prosince do dne 17. 2. 2026. Žalobce reagoval též na vysvětlení žalovaného, že při vyřizování došlo k technické chybě a sdělil, že tato skutečnost nemůže nečinnost ospravedlnit. Navíc měl žalovaný již k dispozici podnět žalobce ze dne 13. 8. 2025. Žalobce závěrem doplnil, že předmět stížnosti se týkal potenciálního zneužití mobilní infrastruktury, tedy oblasti, jež může mít dopad nejen na něho a jeho rodinu, ale i na výkon veřejné moci. Dodržení zákonných lhůt při vyřizování podnětů týkajících se kybernetické bezpečnosti kritické infrastruktury má podle žalobce zásadní význam pro ochranu národní bezpečnosti a důvěru veřejnosti ve státní orgány. Tato 3 29 A 4/2026 svá tvrzení žalobce rámoval jako problematiku veřejného zájmu. Závěrem zdůraznil, že tímto nerozšiřuje předmět stížnosti, který se týká výlučně nečinnosti.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný sdělil, že žalobce zasílal několik písemností žalovanému, kterými upozorňoval na kybernetické útoky namířené proti jeho mobilním zařízením a zařízením jeho manželky (písemnosti ze dne 5. 8. 2025, 11. 8. 2025 a 26. 8. 2025). Mimo výše uvedená podání žalobce zaslal žalovanému přes Request Tracker systém (používaný k evidenci ticketů, přijímání oznámení a podnětů, dále jen „RT systém“) několik dalších zpráv a podání se značným množstvím příloh. Mezi těmito zprávami byla i písemnost ze dne 29. 9. 2025 označená jako (cit.) „Stížnost proti nesprávnému postupu NÚKIB“ a následná urgence ze dne 27. 10. 2025.

8. Na tuto stížnost skutečně žalovaný včas nereagoval z důvodu technické chyby RT systému. Avšak žalovaný považuje za podstatné uvést, že obsahová stránka této stížnosti se týkala skutečností, které nijak nespadají do věcné působnosti žalovaného.

9. Žalovaný je ústředním správním úřadem pro oblast kybernetické bezpečnosti podle § 42 odst. 1 zákona č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti, a dále vykonává působnost v omezených vybraných oblastech ochrany utajovaných informací podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Podání žalobce však opakovaně obsahují tvrzení, která se těchto oblastí netýkají a nesměřují k žádné pravomoci či povinnosti žalovaného. Žalovaný proto vždy postupoval standardním způsobem: žalobce vyrozuměl o tom, že záležitost nespadá do jeho působnosti, doporučil mu další postup, popřípadě jeho podání předal příslušnému orgánu k dalšímu vyřízení.

10. Žalovaný lituje, že na stížnost nereagoval, avšak je přesvědčen, že za daného skutkového a právního stavu nemohla mít absence formálního vyřízení stížnosti vliv na postavení žalobce či na posouzení jeho věci.

11. Nad rámec výše uvedeného má žalovaný za to, že s ohledem na judikaturní závěry k § 79 odst. 1 s. ř. s. žalobce postrádá žalobní legitimaci k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Jak výslovně konstatuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, č. j. 4 Ans 10/2006-59: „žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení. Nelze s úspěchem podat žalobu proti nečinnosti v případech, kdy právní předpisy nezakládají povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, tak je tomu zejména v případech, kdy je podání toliko podnětem – sdělením rozhodných skutečností, a nikoli návrhem, kterým je správní řízení zahájeno.“ 12. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Posouzení věci soudem

13. Soud se v mezích žalobních bodů zabýval tím, zda lze dospět k závěru o nezákonnosti v postupu žalovaného, kterou žalobce spatřoval v nečinnosti při vyřizování stížnosti podle § 175 správního řádu. Soud shledal, že žaloba je nedůvodná, a proto ji zamítl podle § 81 odst. 3 s. ř. s. Soud rozhodl za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 51 s. ř. s.). 4 29 A 4/2026 14. Žalobce se nečinnostní žalobou domáhá, aby soud vyslovil nezákonnost nečinnosti žalovaného, které se měl dle žalobních námitek dopustit nevyřízením stížnosti žalobce podané podle § 175 správního řádu dne 29. 9. 2025 v zákonných lhůtách.

15. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce nejprve podal dne 5. 8. 2025 „Oznámení závažného kybernetického bezpečnostního incidentu – APT útoky, OTA kompromitace, IMSI Catcher, fyzické ohrožení stěžovatele a svědkyně“. V něm žalobce upozornil žalovaného na kybernetický bezpečnostní incident, který se týká systémové kompromitace mobilní infrastruktury v síti Vodafone CZ, zneužití technologií OTA provisioning, aktivace IMSI Catcher / mobilních BTS a pokročilých metod APT útoků na mobilní zařízení žalobce a jeho manželky. K tomuto oznámení přiložil rozsáhlé forenzní zprávy, „submitlogy“, důkazní zprávy o napadení zařízení a další analýzy a dokumenty.

16. Na toto oznámení žalovaný reagoval přípisem ze dne 20. 8. 2025 tak, že věc nespadá do jeho působnosti. Pokud má žalobce podezření na spáchání trestného činu, žalovaný mu doporučil obrátit se na Policii ČR.

17. Dále žalovaný obdržel spolu s dalšími adresáty dne 11. 8. 2025 žalobcovu stížnost nazvanou „Důvěrná stížnost na systémové selhání Policie ČR a kybernetické hrozby kritické infrastruktury – Sp“, týkající se stejného incidentu, ve které žalobce poukazoval na systematickou nečinnost Policie ČR.

18. Na tuto stížnost žalovaný reagoval přípisem ze dne 24. 9. 2025, č. j. 7251/2025-NÚKIB- E/210, ve kterém sdělil, že po prostudování žalobcem zaslaných podkladů dospěl k závěru, že podnět nespadá do jeho gesce a nebude se jím dále zabývat.

19. Dne 12. 8. 2025 zaslal žalobce podnět přes Národní CERT s názvem „Podnět k urgentnímu šetření aktivního kybernetického útoku s prokazatelným dopadem na kritickou infrastrukturu České republiky […].“ Domáhal se v něm vyšetření tvrzeného aktivního kybernetického útoku s prokazatelným dopadem na kritickou infrastrukturu České republiky.

20. Dne 26. 8. 2025 žalobce zaslal žalovanému „Žádost o potvrzení převzetí a informace ke stavu šetření oznámení závažného kybernetického bezpečnostního incidentu ze dne 5. srpna 2025“.

21. Následně žalobce zaslal dne 29. 9. 2025 žalovanému „Stížnost proti nesprávnému postupu NÚKIB“, již směřoval proti „rozhodnutí č. 7251/2025-NÚKIB-E/210“, v níž namítal, že žalovaný odmítl řešit aktivní kybernetický útok, ačkoliv se jím dle zákonných povinností zabývat měl.

22. Žalovaný výše uvedenou stížnost ze dne 29. 9. 2025 vyřídil vyrozuměním ze dne 17. 2. 2026, č. j. 8223/2026-NÚKIB-E/210, ve kterém žalobci sdělil, že popsané události v podnětu nenaplňují znaky kybernetického bezpečnostního incidentu podle zákona č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti, ani zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně některých zákonů. Týkají se totiž především koncových zařízení individuálního telekomunikačního provozu, což nespadá do rámce působnosti NÚKIB.

23. Žalobce má za to, že žalovaný se dopustil nečinnosti při vyřizování jeho stížnosti ze dne 29. 9. 2025, neboť ji sice vyřídil dne 17. 2. 2026, neučinil tak nicméně v zákonné lhůtě. K tomu uvedl, že stížnost podle § 175 správního řádu je správní orgán povinen vyřídit do 60 dnů ode dne jejího doručení. Pokud takto správní orgán nepostupuje, je taková nečinnost nezákonná. Poukázal přitom na veřejný zájem, národní bezpečnost a důvěru veřejnosti ve státní orgány. 5 29 A 4/2026 24. Soud nejdříve předestře východiska posuzování „nečinnostních žalob“, jak vyplývají z právní úpravy a relevantní judikatury.

25. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

26. Podle § 79 odst. 2 s .ř. s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

27. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

28. Podle § 81 odst. 2 s. ř. s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.

29. Podle § 81 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

30. Z výše uvedené právní úpravy podle soudu plyne, že žaloba na ochranu proti nečinnosti podle § 79 an. s. ř. s. slouží výlučně k ochraně proti nečinnosti spočívající v nevydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

31. Vyřízení stížnosti podle § 175 správního řádu však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé ani osvědčení. Jde o proces dozorového charakteru, jehož výsledkem je vyřízení stížnosti, nikoli vydání správního aktu způsobilého založit, změnit, zrušit nebo závazně určit práva a povinnosti stěžovatele.

32. Soudem přijatý závěr je přitom plně souladný s ustálenou rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2016, č. j. 5 As 145/2016-22, platí „[u]stanovení § 175 správního řádu samo o sobě neukládá správnímu řádu povinnost vyrozumět stěžovatele o výsledku prošetření stížnosti. Pokud o to stěžovatel požádá, pak by měl být vyrozuměn, rozhodně však toto vyrozumění není možné považovat za rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, aby se ho mohl domáhat nečinnostní žalobou.“ Stejné závěry Nejvyšší správní soud zastal v rozsudku ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 235/2015-26: „[v]yrozumění žalovaného o způsobu vyřízení stížnosti není výsledkem rozhodování o právech či povinnostech, neboť nijak nezasahuje do hmotných veřejných práv, neukládá žádné povinnosti ani nepřiznává žádná práva. Výsledkem tedy není rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), které by zakládalo, měnilo, rušilo nebo závazně určovalo práva a povinnosti právních subjektů.“ 33. Podle Městského soudu v Praze se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nelze domáhat vyřízení stížnosti dle § 175 správního řádu a ani vyřízení přešetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 175 odst. 7 téhož zákona (rozsudek ze dne 26. 11. 2025, č. j. 17 A 98/2025-27).

34. Zdejší soud proto uzavírá, že vzhledem k tomu, že vyrozumění o vyřízení stížnosti podle § 175 správního řádu není rozhodnutím ani osvědčením, nemůže se žalobce domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti. Podle § 79 odst. 2 s. ř. s. žaloba na ochranu proti nečinnosti směřuje pouze proti takovému nezákonnému postupu, kdy správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, ačkoliv tak má dle zákona učinit. O takový případ 6 29 A 4/2026 se ve věci žalobce nejednalo. Navíc o výsledku šetření a přijatých opatřeních se stěžovatel vyrozumívá, jen pokud o to požádal. Ustanovení § 175 správního řádu tedy samo o sobě neukládá správnímu řádu povinnost vyrozumět stěžovatele o výsledku prošetření stížnosti. Pokud o to stěžovatel požádá, pak by měl být vyrozuměn, rozhodně však toto vyrozumění není možné považovat za rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, aby se ho mohl domáhat nečinnostní žalobou.

35. Jestliže tedy žalovaný neměl povinnost vydat o stížnosti žalobce rozhodnutí ve věci samé ani osvědčení, nemůže být tvrzené nevyřízení stížnosti podřazeno pod nečinnost ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Takovou žalobu je pak nutno zamítnout jako nedůvodnou podle § 81 odst. 3 ve spojení s § 79 odst. 2 s. ř. s.

V. Závěr a náklady řízení

36. Soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalobce brojí proti postupu správního orgánu, proti kterému se nelze bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti. Proto soud žalobu výrokem I. zamítl podle § 81 odst. 3 ve spojení s § 79 odst. 2 s. ř. s., neboť žaloba není důvodná.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. a III. na základě § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 25. června 2026 Zuzana Bystřická v.r. předsedkyně senátu 7 29 A 4/2026