29 A 44/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce I. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Městskému úřadu Znojmo, se sídlem Znojmo, Obroková 1/12, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v nepředání spisu se svým stanoviskem odvolacímu orgánu k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2015, č. j. MUZN 63610/2015, sp. zn. 2043/2015/Petř, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í z účtu Krajského soudu v Brně zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to k rukám jeho advokáta Mgr. Jaroslava Topola ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2015, č. j. MUZN 63610/2015, sp. zn. 2043/2015/Petř, shledal žalobce vinným dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“), z přestupku tím, že dne 14. 2. 2015 v 9:03 hod. na ul. Čermákova ve Znojmě, při vjíždění na kruhový objezd na Mariánském náměstí, jako řidič nákladního motorového vozidla tov. zn. Land Rover, RZ X, za jízdy držel v ruce hovorové zařízení, čímž porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za uvedený přestupek žalobci uložil pokutu ve výši 1 600 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

2. Dne 4. 4. 2016 soud obdržel žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Žalobce uvedl, že podal dne 2. 10. 2014 odvolání prostou e-mailovou zprávou proti označenému prvostupňovému rozhodnutí. Podání potvrdil ve smyslu § 37 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), prostřednictvím doporučeného dopisu dne 7. 10. 2015 (pozn. soudu: z obálky založené ve správním spise plyne, že doporučený dopis podal na poště České Budějovice k poštovní přepravě dne 9. 10. 2015 s tím, že současně blanketní potvrzení podání stejně blanketního odvolání nebylo podepsáno ani označeno, kdo je podává; zastoupen v tu dobu žalobce nebyl). Žalovanému následně vznikla povinnost postoupit v zákonné lhůtě odvolání nadřízenému správnímu orgánu k vydání rozhodnutí o odvolání (§ 88 odst. 1 věta první nebo třetí správního řádu). Ve věci přitom neexistoval důvod, aby tak žalovaný neučinil. Nepostoupení spisu s odvoláním nadřízenému správnímu orgánu bylo nezákonným zásahem. Proti postupu žalovaného není jiný prostředek ochrany (žaloba proti rozhodnutí ani žaloba proti nečinnosti). Ke stejnému závěru ostatně dospěl Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 11. 2. 2015, č. j. 15 A 49/2014-47.

3. Žalovaný nepostoupil se správním spisem odvolacímu orgánu ani doplnění odvolání, uskutečněné doporučeným dopisem dne 28. 12. 2015 (pozn. soudu: ve správním spise se takové podání nenachází, žalobce jakkoliv neprokázal jeho uplatnění ve správním řízení).

4. Skutečnost, že žalovaný nepostoupil spis odvolacímu orgánu z důvodu absence podpisu a důvodů odvolání, se žalobce dozvěděl jednak ze sdělení žalovaného při telefonickém hovoru s žalobcem (žalobce však neupřesnil, kdy k němu došlo) a jednak ze sdělení žalovaného dne 3. 2. 2016, kdy se žalobce dostavil k žalovanému za účelem získání informací v uvedené věci. Žaloba je tak podána v zákonné dvouměsíční lhůtě, tedy včas.

5. Žalobce navrhl, aby soud označil zásah žalovaného spočívající v nepředání spisu se stanoviskem odvolacímu orgánu za nezákonný, a zakázal žalovanému v tomto protiprávním jednání pokračovat.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v dané věci bylo rozhodnutí o přestupku ze dne 17. 8. 2015 žalobci doručeno dle § 24 odst. 1 správního řádu 10. dnem po uložení zásilky s tím, že zásilka mu byla po uplynutí této lhůty vložena do domovní schránky. V pondělí 5. 10. 2015 obdržel správní orgán e-mailové podání (ze dne 2. 10. 2015) z elektronické adresy X označené jako „Odvolání proti rozhodnutí I. M.“, aniž by bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem a jakkoliv blíže specifikováno. Dne 12. 10. 2015 bylo správnímu orgánu doručeno podání v listinné podobě, které potvrzovalo předchozí elektronické podání. Ani toto však nebylo podepsáno. Jelikož šlo o blanketní odvolání, zaslal správní orgán žalobci výzvu dne 13. 10. 2015 k doplnění odvolání o náležitosti dle § 82 odst. 2 správního řádu a o podpis. Žalobce na výzvu nereagoval. Proto správní orgán dopisem ze dne 4. 11. 2015 mu zaslal opakovanou výzvu k doplnění podpisu na odvolání dle § 37 odst. 2 správního řádu. Ve výzvě byl žalobce výslovně upozorněn na to, že nedoplní-li odvolání, nebude jeho odvolání bráno jako podání ve smyslu správního řádu. Ani na tuto výzvu žalobce nereagoval. Jelikož ve věci nebylo podáno řádné odvolání, uplynutím lhůty 15 dnů nabylo rozhodnutí o přestupku právní moci.

7. Poukazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2015, č.j. 9 As 63/2015, na posuzovanou věc nedopadá. V posuzované věci je skutková situace jiná, žalobce byl opakovaně vyzván k odstranění vady podání a upozorněn na následky nedoplnění podání.

8. V posuzované věci byla dána především pochybnost o osobě, která podání učinila. Rozhodnutí o přestupku bylo žalobci doručeno tzv. náhradním doručením dle § 24 odst. 1 správního řádu. Následovalo elektronické podání z e-mailové adresy X, z níž žalobce, ani jeho předchozí zástupci, nikdy nekomunikovali. Následné podání, kterým se elektronické podání potvrzovalo, bylo doručeno prostřednictvím poštovní služby Postservis na pobočce v Českých Budějovicích. Na výzvy k doplnění podání o podpis, aby bylo dovozeno, že jde o vůli žalobce, oprávněného k podání odvolání, však žalobce nereagoval. Jelikož u podání nebylo možno zjistit, kdo je vlastně učinil (anonymní podání) a nebyly splněny náležitosti podání, správní orgán se podáním dále nezabýval s přihlédnutím k postupu dle § 43 odst. 1 písm. a) správního řádu.

9. Podle žalovaného nelze v této věci použít zastavení odvolacího řízení dle § 88 odst. 2 správního řádu z důvodu dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť řízení o přestupku není zahájeno na žádost, nýbrž z úřední moci. Uvedená ustanovení neřeší, co se stane s rozhodnutím v prvním stupni. Důvod zastavení řízení, nastalý ve fázi řízení před odvolacím orgánem, je důvodem pro zastavení řízení, ale i pro zrušení napadeného rozhodnutí (§ 90 odst. 4 správního řádu). Nevydává se rozhodnutí o zastavení řízení, ale rozhodnutí, kterým se ruší prvostupňové rozhodnutí a současně se řízení zastavuje. Odvolací řízení se zastavuje jen z důvodu zpětvzetí odvolání, následkem je tak zastavení odvolacího řízení a nikoliv řízení jako takového.

10. Žalovaný dále namítl i opožděnost žaloby. Žalobce tvrdil, že se o zásahu dozvěděl dne 3. 2. 2016, kdy se dostavil k žalovanému a informoval se na stav věci. Podle žalovaného se však žalobce dozvěděl o postupu správního orgánu již z výzvy ze dne 4. 11. 2015, ve které byl poučen o tom, že nedoplní-li podpis na odvolání, nebude toto považováno za podání ve smyslu správního řádu. O postupu správního orgánu se tak žalobce dozvěděl doručením uvedené výzvy dne 16. 11. 2015, resp. uplynutím lhůty 5 pracovních dnů uvedené ve výzvě k doplnění podpisu na odvolání.

11. Žalobcem tvrzené podání, učiněné doporučeným dopisem dne 28. 12. 2015 neprochází evidencí podání žalovaného, a není tak součástí správního spisu. Jako neexistující nemohlo být postoupeno nadřízenému orgánu k postupu dle § 92 správního řádu.

12. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Postup soudu

13. Před tím, než mohl přistoupit k posouzení věci samé, zabýval se soud splněním podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že o žalobě nemůže věcně jednat.

14. Podle § 84 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), lze žalobu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podat do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu (subjektivní lhůta). Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo (objektivní lhůta). Zmeškání lhůty nelze prominout.

15. V souvislosti s během lhůt pro podání zásahové žaloby je vždy nutno zabývat se povahou předmětného zásahu. Jak vyplývá z judikatury, zásahy lze lišit na tři základní typy, a to na zásahy jednorázové, opakující se a trvající. V případě trvajícího zásahu nemůže dojít k uplynutí lhůt, žaloba je tak vždy včasná. Je ovšem třeba činit rozdíl mezi trvajícím zásahem a jednorázovým zásahem s trvajícími důsledky. Ve druhém případě totiž k opožděnosti žaloby dojít může, žalovatelnost je časově omezená (trvání důsledků nemá na běh lhůt vliv). Objektivní lhůta k podání žaloby se odvíjí od okamžiku marného uplynutí lhůty k provedení úkonu. Subjektivní lhůta běží od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, resp. kdy zjistil, že úkon proveden nebyl, ač proveden být měl. Nepředání spisu s odvoláním odvolacímu orgánu v zákonem stanovené lhůtě představuje jednorázový úkon, u kterého je najisto postaven okamžik, od něhož se odvíjí objektivní lhůta (tímto okamžikem je marné uplynutí lhůty pro předání spisu odvolacímu orgánu). Důsledky neprovedení úkonu trvají, neboť v odvolacím řízení fakticky není pokračováno. Subjektivní dvouměsíční lhůta pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, spočívajícím v nepředání spisu odvolacímu orgánu, by počala žalobci běžet počátkem února 2015, kdy se žalobce dozvěděl o nepředání spisu.

16. Soud se tak zabýval otázkou opožděnosti žaloby, kterou namítal žalovaný. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být zásahová žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Jak vyplývá ze správního spisu, nelze prokázat, že by se žalobce o nepostoupení spisu odvolacímu orgánu dozvěděl dříve, než dne 3. 2. 2016, o němž tvrdil, že se u žalovaného dotazoval na postup ve věci (ve spise záznam o tom chybí a žalovaný uvedené datum nerozporoval). Podal-li tedy žalobce projednávanou žalobu dne 4. 4. 2016 (poslední den dvouměsíční lhůty totiž připadl na neděli 3. 4. 2016, kdy zákon konec lhůty přesouvá na nejblíže následující pracovní den, což bylo pondělí 4. 4. 2016), učinil tak včas, v případě pravé žaloby na ochranu před nezákonným zásahem (viz výklad dále). V případě výzev žalovaného, adresovaných žalobci k doplnění odvolání ve lhůtě 5 dnů o podpis a náležitosti, ze dne 13. 10. 2015 (doručena žalobci náhradním doručením dne 25. 10. 2016) a ze dne 4. 11.2015 (doručena žalobci náhradním doručením dne 16. 11. 2016), nebylo prokázáno, že by se o výzvách skutečně žalobce dozvěděl, resp. o nezákonném zásahu z nich údajně plynoucím (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2013, č.j. 57 A 94/2012-65, podle kterého nemá na běh lhůty vliv to, že žalobci bylo oznámeno, že k nezákonnému zásahu pravděpodobně dojde).

17. I kdyby výše uvedené závěry nebyly správné, žalobce by ve věci samé nemohl být úspěšný, a to vzhledem k tomu, že se nápravy bylo možno domáhat jinými právními prostředky (viz níže).

18. Podle § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásahem“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat u soudu žalobou ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. V tomto typu žaloby musí tedy žalobce vymezit to, v čem spatřuje nezákonný zásah, jakož i správní orgán, který jej provedl. Účinky podané žaloby pak nastupují pouze ve vztahu k tvrzenému nezákonnému zásahu, který žalobce v žalobě označil.

19. Žalobce označil podaný návrh jako žalobu podle § 82 s. ř. s. na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Žalobou brojil proti nezákonnému zásahu žalovaného, spočívajícím v nepředání spisu se stanoviskem odvolacímu orgánu k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2015. Žalobce se domáhal nejen vydání deklaratorního výroku o nezákonnosti postupu žalovaného, ale také žádal soud, aby zakázal žalovanému v tomto protiprávním jednání pokračovat. Tomuto vymezení v zásadě odpovídal i zbývající text odůvodnění žaloby, v němž žalobce jednak popsal své procesní kroky, jakož i úkony žalovaného. Soud tak postupoval v souladu s § 87 odst. 1 s.ř.s.

20. K jednotlivým znakům nezákonného zásahu lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li, a to kumulativně, splněny následující podmínky: „Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“

21. Jak vyplynulo ze správního spisu, rozhodnutím ze dne 17. 8. 2015, č. j. MUZN 63610/2015, sp. zn. 2043/2015/Petř, žalovaný uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku a uložil mu pokutu ve výši 1 600 Kč. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 9. 2015 tzv. náhradním doručením dle § 24 odst. 1 správního řádu. Lhůta 15 dnů k odvolání uplynula dnem 5. 10. 2015. Dne 2. 10. 2015 (razítko podatelny žalovaného dne 5. 10. 2015) žalovaný obdržel elektronicky (prostým e-mailem) blanketní odvolání proti uvedenému rozhodnutí. Odvolání postrádalo náležitosti i vlastnoruční podpis, resp. uznávaný elektronický podpis. Podané odvolání žalobce potvrdil podáním v listinné podobě učiněným na poště až dne 9. 10. 2015 k poštovní přepravě (razítko podatelny žalovaného dne 12. 10. 2015), ovšem opět bez podpisu a náležitostí odvolání. Výzvou ze dne 13. 10. 2015 žalovaný vyzval žalobce k doplnění náležitostí odvolání a podpisu ve lhůtě 5 dnů. Tato výzva byla dne 25. 10. 2015 doručena žalobci tzv. náhradním doručením dle § 24 odst. 1 správního řádu. Žalobce odvolání na výzvu nedoplnil. Vzhledem k pochybnostem o osobě, která podání učinila, zaslal žalovaný dne 4. 11. 2015 opakovanou výzvu k doplnění podpisu na odvolání ve lhůtě 5 dnů. Současně byl žalobce poučen o tom, že nedoplní-li ve stanovené lhůtě odvolání, nebude toto bráno jako podání ve smyslu správního řádu. Tato výzva byla dne 16. 11. 2015 doručena žalobci tzv. náhradním doručením dle § 24 odst. 1 správního řádu. Žalobce však odvolání ani na tuto výzvu nedoplnil. Žalovaný proto posoudil podání jako anonymní (nebylo z něj totiž patrno, kdo jej činí), přičemž nebyly splněny ani jeho náležitosti, a proto se podáním dále nezabýval. Spis tak již nepředkládal se svým stanoviskem nadřízenému správnímu orgánu. Výše uvedený skutkový stav nebyl mezi stranami sporný.

22. S odkazem na § 82 s. ř. s. žalobce označil za nezákonný zásah, proti němuž brojil podanou žalobou, nepředání podání doručeného žalovanému dne 2. 10. 2015, s jeho doplněním dne 9. 10. 2015 (předáno k poštovní přepravě, přičemž přijímací razítko podatelny žalovaného bylo dne 12. 10. 2015) spolu se správním spisem a stanoviskem odvolacímu orgánu po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

23. Zákon pojem nezákonného zásahu, pokynu nebo donucení blíže nedefinuje. Jde o vcelku různorodou skupinu úkonů, které nenaplňují znaky rozhodnutí, a přesto jsou způsobilé zasáhnout do právní sféry konkrétních jedinců, přímo je zkrátit na právech (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2007, č. j. 2 Aps 1/2007-58). Musí se jednat o opatření, které je závazné a lze jej vynutit (srov. rozsudek ze dne 22. 5. 2008, č. j. 2 Aps 3/2007-91).

24. Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je přitom důvodná tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky plynoucí z těchto ustanovení. Není-li tedy byť jen jediná ze zákonných podmínek splněna, nelze ochranu před zásahem správního orgánu poskytnout (viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS, dále též např. rozsudek téhož soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 1 Aps 10/2012-20; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

25. Jak plyne z výše uvedeného, o zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. se v prvé řadě jedná pouze za předpokladu, že v žalobě tvrzeným jednáním by žalobce mohl alespoň potenciálně být přímo zkrácen na svých právech. To konkrétně znamená, že mezi napadeným zásahem a tvrzeným porušením práv musí existovat bezprostřední vztah (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Aps 1/2006-80, publ. pod č. 1176/2007 Sb. NSS, a ze dne 17. 7. 2007, č. j. 2 Aps 1/2007-58).

26. Již zde je ovšem nutno uzavřít, že napadeným postupem žalované nebyl žalobce přímo zkrácen na svých právech. Zde soud vycházel zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 198/2015-20, podle něhož je v odvolacím řízení za průběh řízení bez vad a průtahů (a to včetně řádného předání odvolání a správního spisu orgánem I. stupně orgánu odvolacímu) procesně „odpovědný“ odvolací správní orgán. Ochrany svého subjektivního práva na to, aby odvolací řízení bylo prosto průtahů, se proto může účastník řízení domáhat (po bezvýsledném vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti podle správního řádu) žalobou na ochranu před nečinností odvolacího správního orgánu dle § 79 a násl. s. ř. s.). Nikoliv tedy zásahovou žalobou vůči prvostupňovému správnímu orgánu.

27. Z § 88 odst. 1 správního řádu sice vyplývá, že prvostupňový správní orgán má do 30 dnů ode dne doručení odvolání, neshledá-li důvody pro autoremeduru, předat spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu. V případě nepřípustného či opožděného odvolání má předat spis se svým stanoviskem odvolacímu orgánu do 10 dnů. Z této úpravy však neplyne žádné veřejné subjektivní právo účastníka řízení, do nějž by mu mohlo být zasaženo, nýbrž se jedná o úpravu pouhého procesního postupu tak, aby byl technicky zajištěn průběh řízení po podání odvolání. Je tedy na prvostupňovém správním orgánu a na odvolacím správním orgánu, aby v souladu se zásadami stanovenými v § 6 odst. 1 věta první správního řádu (vyřízení věci bez zbytečných průtahů) a v § 8 odst. 2 správního řádu (vzájemná spolupráce správních orgánů v zájmu dobré správy), dodržely lhůty stanovené pro rozhodnutí o odvolání. Právě uvedené závěry dopadají i na situaci, kdy je správnímu orgánu I. stupně doručeno podání, jímž žalobce neodstranil vadu původně podaného odvolání.

28. Proti průtahům, spočívajícím v zadržování spisu či jen jednotlivých podání doplňujících odvolání, správním orgánem prvního stupně, nelze využít obrany v podobě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Pokud účastník řízení podá odvolání, je jeho cílem vydání rozhodnutí v určité zákonem stanovené době. Jelikož zákonodárce zakotvil možnost provedení autoremedury prvostupňovým správním orgánem, účastník řízení se (nejpozději) po uplynutí lhůty stanovené pro provedení autoremedury či pro předání spisu a stanoviska k odvolání (§ 88 odst. 1 správního řádu) a po uplynutí lhůty k vydání rozhodnutí (§ 90 odst. 6 ve spojení s § 71 správního řádu) může domáhat ochrany proti nečinnosti odvolacího orgánu opatřením proti nečinnosti (§ 80 správního řádu) a následně nečinnostní žalobou dle § 79 s. ř. s. právě proti odvolacímu správnímu orgánu. Právní řád tak umožňuje žalobci domoci se ochrany tímto způsobem, což vylučuje použití žaloby proti nezákonnému zásahu. Ochrana před nečinností přímo odvolacího orgánu je na místě též proto, že není povinností účastníka řízení, aby sám zjišťoval, kde se spis či některé z jeho podání zrovna nachází. Účastník řízení má však právo na to, aby rozhodnutí o jeho odvolání bylo vydáno ve lhůtách uvedených shora. Pokud by pak odvolací orgán rozhodl o odvolání, aniž by měl k dispozici podání (doplnění odvolání), jež odvolatel podal správnímu orgánu prvního stupně, který jej následně nepředal odvolacímu orgánu, nabízí se obrana formou žaloby proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení ukončeno (§ 65 a násl. s. ř. s.).

29. Zákonodárce s účinností od 1. 1. 2012 rozšířil podmínky přípustnosti zásahové žaloby (§ 85 věta za středníkem s. ř. s.). Předpokladem důvodnosti žaloby na určení nezákonnosti zásahu je však i nadále to, že se předně musí o nezákonný zásah do práva žalobce vůbec jednat. V případě, že žalobci žádné veřejné subjektivní právo nesvědčí, nelze mluvit ani o deklaraci nezákonného zásahu do něj.

30. Z výše uvedeného vyplývá, že se žalobce mohl u soudu domáhat ochrany pouze formou nečinnostní žaloby (po vyčerpání přípustných prostředků nápravy v daňovém řízení). Zásahovou žalobu tak bylo třeba odmítnout pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s., neboť se lze ochrany domáhat jinými právními prostředky.

V. Závěr a náklady řízení

31. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je nepřípustná, neboť se lze ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, a proto ji jako celek odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.

32. Jakkoliv zákonodárce počínaje dnem 1. 1. 2012 rozšířil podmínky přípustnosti zásahové žaloby (§ 85 věta za středníkem s. ř. s.), předpokladem přípustnosti žaloby na určení nezákonnosti zásahu je vždy to, zda o nezákonný zásah vůbec jde (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2012, č. j. 1 Aps 7/2012-50), tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta. Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci se opírá o § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud v Brně tak rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč žalobci, k rukám jeho zástupce Mgr. Jaroslava Topola.

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 23. ledna 2017 JUDr. Zuzana Bystřická, v.r. předsedkyně senátu