29 A 70/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce ZEMASPOL Uherský Brod a.s. se sídlem Uherský Brod, U Korečnice 1770, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Rezkem, advokátem se sídlem Uherský Brod, Masarykovo nám. 72, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, za účasti osoby zúčastněné na řízení J. N., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2014, č. j. KUZL 38707/2014, sp. zn. KUSP 30640/2014 ÚP-No, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod (dále jen „stavební úřad“) ze dne 19. 3. 2014, č. j. OSU/1396/13/Ma. Tímto rozhodnutím stavební úřad na základě žádostí Mgr. J. N. (dále též „žadatel“ nebo „osoba zúčastněná na řízení“): I. vydal podle § 80 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a § 10 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí o změně využití území pro záměr: výsadba sadů č. 1, 2, 3, 4, 5, 8, 10 na pozemcích parc. č. 6380/2 (trvalý travní porost), 1231/2 (trvalý travní porost), 1199/105 (ost. plocha), 6387/106 (trvalý travní porost), 1053/6 (trvalý travní porost), 1053/7 (trvalý travní porost), 1053/9 (trvalý travní porost), 1053/10 (trvalý travní porost), 5240/127 (orná půda), 2722/266 (orná půda), 1231/2 (trvalý travní porost), 1062 (trvalý travní porost), 740 (trvalý travní porost), 743 (trvalý travní porost), 5089 (orná půda), 2791/2 (orná půda) v katastrálním území Šumice u Uherského Brodu, II. stanovil podmínky pro nové využití pozemků, III. vydal podle § 79 a § 92 stavebního zákona a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb. rozhodnutí o umístění stavby oplocení sadů č. 8 a 10 na pozemcích parc. č. 2791/2 (sad č. 8) a 2722/266 (sad č. 10) v katastrálním území Šumice u Uherského Brodu. Jedná se o dočasnou stavbu na dobu 20 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, IV. stanovil podmínky pro umístění stavby.

2. Žalovaný odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu částečně korigoval, nicméně v zásadních otázkách se ztotožnil s jeho závěry a shledal jeho správnost. K odvolání žalobce uvedl, že z podkladů založených ve spise (zejména z ortofotomap se znázorněnými přístupovými cestami) vyplývá, že všechny pozemky jsou přístupné ze stávajících zaužívaných polních cest, které lze považovat za účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Stavební úřad provedl v místě navrhovaných změn v užívání území ověření přístupnosti jednotlivých pozemků a dospěl k závěru, že realizací záměru nedojde k žádným změnám přístupových komunikací, ze kterých jsou přístupné nejen pozemky žadatele, ale i sousední pozemky. K tomu žalovaný doplnil, že lze předpokládat, že realizace záměru může způsobit určité komplikace při obdělávání pozemků v okolí, neboť navrhované sady bude třeba zemědělskou technikou objíždět, nicméně realizace záměru nemůže obdělávání pozemků zcela znemožnit.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě a další podání žalobce

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. Uvedl, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, nesprávný procesní postup vedl k vadnému rozhodnutí a žalovaný se dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Nebyla splněna podmínka podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 10 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a § 7 a § 40 odst. 4 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

4. Správní orgány by měly předcházet vzniku sporů mezi vlastníky a uživateli sousedních nemovitostí již v průběhu řízení pro stanovení podmínek pro nové využití pozemků a pro umístění stavby.

5. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí stavebního úřadu, zrušil.

6. Součástí žaloby byl rovněž návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Po poučení soudu, že tvrdit a osvědčit rozhodující skutečnosti pro přiznání odkladného účinku je povinen žalobce, žalobce svůj návrh doplnil podáním ze dne 7. 10. 2014.

7. Následně bylo soudu doručeno dne 6. 2. 2015 podání žalobce s uvedením data vyhotovení 4. 1. 2015, ve kterém žalobce reagoval na výzvu soudu ze dne 19. 1. 2015 dle §51 s.ř.s. a na vyjádření žalovaného a osoby zúčastnění na řízení. Toto podání nepřineslo ve věci nic nového.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný zejména odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zopakoval, že stavební úřad provedl ověření přístupnosti jednotlivých pozemků a dospěl k závěru, že přístupy na pozemky žalobce se nezmění. Pozemky, které přímo sousedí s navrhovanými sady lze i nadále obhospodařovat. Provedení opatření dle § 10 zákona o ekologickém zemědělství je především v zájmu žadatele. Řízení bylo vedeno v souladu se stavebním zákonem i správním řádem. Rozhodnutí obsahují veškeré formální a věcné náležitosti i vypořádání podaných námitek. Stavební úřad ve výroku rozhodnutí stanovil podmínky pro změnu využití území i pro umístění stavby oplocení.

9. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

10. Ve vyjádření ze dne 7. 11. 2014 uvedl Mgr. N., že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Žádal, aby soud nevydával usnesení o předběžném opatření. Uvedl, že ke dni jeho vyjádření je již většina výsadeb realizována. Záměrem žalobce je zabránit mu v samostatném hospodaření a zmařit získání podpory z fondů Evropské unie. V posledních letech lidé v obci vysázeli řadu malých ovocných sadů, které jsou přístupné výhradně z uživatelských cest, což žalobci dosud nevadilo. V. Jednání konané dne 1. 11. 2016

11. Při jednání před Krajským soudem v Brně žalobce i žalovaný setrvali na svých dřívějších názorech. Zástupce žalobce uvedl, že není zaručená přístupnost pozemků, jelikož zaužívané polní cesty nejsou účelovými komunikacemi. Žalovaný neprokázal skutkový stav, napadené rozhodnutí je založeno pouze na domněnkách. Žalobce nebyl přítomen místnímu šetření, při kterém obecní úřad společně s osobou zúčastněnou na řízení ověřovali v místě navrhovaných změn přístupnost jednotlivých pozemků. Tuto námitku nemohl žalobce uplatnit dříve, jelikož se o konání tohoto šetření dozvěděl až z rozhodnutí obecního úřadu. V řízení bylo doručováno vyvěšením na úřední desku v obci Šumice, žalobce má však sídlo v Uherském Brodě.

12. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a zdůraznil, že žalobce v odvolání uplatnil obecně pojaté námitky, tudíž se i žalovaný s nimi mohl vypořádat pouze v obecné rovině. Námitku ohledně místního šetření uplatnil žalobce opožděně.

13. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že námitky žalobce nesouvisí s řízením o změně využití území, ale s principem individuálního obhospodařování. Zaužívané polní cesty jsou v území respektovány a dle vyjádření stavebního úřadu mají charakter účelových komunikací. Je s podivem, že 25 let po revoluci je nutné řešit spor, ve kterém žalobce zpochybňuje právo soukromé osoby hospodařit na půdě svých předků.

VI. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

14. Zdejší soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí stavebního úřadu, včetně řízení předcházejících jejich vydání a shledal, že žaloba není důvodná.

15. Pokud jde o obecně uplatněné žalobní body, soud je neshledal důvodnými. Rozhodnutí správních orgánů jsou po formální i obsahové stránce v souladu se zákonem, nepostrádají žádnou ze zákonných náležitostí. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Rovněž tak nelze rozhodnutí žalovaného považovat za nepřezkoumatelné. Žalovaný se pečlivě zabýval odvoláním žalobce a ve svém rozhodnutí se vyjádřil ke všem odvolacím námitkám.

16. Co se týče námitky nesplnění podmínek dle § 1029 a násl. občanského zákoníku, § 10 zákona o ekologickém zemědělství a § 7 a § 40 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích, žalobce ji takto v odvolacím řízení nevznesl, tudíž se jí žalovaný nemohl v napadeném rozhodnutí zabývat. Z žaloby ani nebylo zřejmé, jakou souvislost mají zmíněná ustanovení s napadeným rozhodnutím.

17. Pokud žalobce odkazem na § 1029 občanského zákoníku zpochybňoval možnost přístupu k jeho pozemkům, tuto problematiku ve svých rozhodnutích dostatečně rozebrali jak stavební úřad, tak žalovaný a dle jejich závěrů přístup ke všem pozemkům, tedy i k pozemkům žalobce, zůstane realizací záměru nedotčen. V řízení o změně využití území se ostatně měnil pouze druh pozemku z trvalého trávního porostu, příp. orné půdy, na ovocný sad. Žalobce neuvedl, z jakých důvodů jsou závěry správních orgánů nesprávné, např. konkrétně k jakým jeho pozemkům nebude přístup zajištěn.

18. Povinnost dle § 10 zákona o ekologickém zemědělství stíhá ekologického podnikatele, který musí učinit vhodná opatření, kterými sníží riziko škodlivých vlivů na jím ekologicky obhospodařované pozemky. Zákon o ekologickém zemědělství jako takový upravuje podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a k němu se vztahující osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatních bioproduktů, a dále výkon kontroly a dozoru nad dodržováním povinností s tím spojených. Nesouvisí tedy s řízením o změně využití území podle stavebního zákona a ani s nyní projednávanou věcí.

19. Co se týče zákona o pozemních komunikacích, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že z podkladů založených ve spise je zřejmé, že všechny pozemky jsou přístupné ze stávajících zaužívaných polních cest, které lze považovat za účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích. Žalobce nespecifikoval, v čem nebyly podmínky zákona o pozemních komunikacích splněny.

20. Soud tedy neshledal rozhodnutí nezákonnými ani neměl za to, že by skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně. Rovněž ze spisu nevyplývá, že by byl procesní postup správních orgánů zatížen takovou vadou, která by mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí. Rozhodnutí správních orgánů jsou po formální i obsahové stránce v souladu se zákonem, mají oporu v platných právních předpisech i ve správním uvážení a nepostrádají žádnou ze zákonných náležitostí.

21. K námitkám nově uplatněným v průběhu jednání dne 1. 11. 2016 soud pro jejich opožděnost nepřihlížel. Dne 28. 9. 2014 totiž uplynula lhůta podle § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), v níž lze žalobu rozšířit o další žalobní body.

22. Závěrem lze podotknout, že pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta první s. ř. s.], a proto obsah žaloby (žalobních bodů) v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Uvedl-li žalobce jen, že došlo k porušení zákona, případně další zcela obecné námitky, mohl zdejší soud hodnotit napadené správní rozhodnutí pouze v tomto obecném rozsahu. Žalobce je v souladu s § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. povinen uvést konkrétní žalobní body, nepostačuje proto pouhý odkaz na ustanovení právních předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, dostupný na www.nssoud.cz).

VII. Závěr a náklady řízení

23. Krajský soud v Brně tedy shledal žalobcovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta) a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobě zúčastněné na řízení neuložil žádnou povinnost, současně pak neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu jejích dalších nákladů řízení (ostatně osoba zúčastněná na řízení takové důvody ani netvrdila). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 1. listopadu 2016 JUDr. Zuzana Bystřická, v.r. předsedkyně senátu