29 A 72/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: M. Š. zastoupený advokátkou Mgr. Pavlou Kosovou sídlem Husova 946, 676 02 Moravské Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Ke Skalce 5907/47, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. KUJI 63644/2025, sp. zn. OUP 220/2025-Br-7 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se v podané žalobě domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a částečně změnil výrok rozhodnutí Městského úřadu Třebíč, Odbor výstavby (dále též „stavební úřad“) ze dne 2. 4. 2025, č.j. OV 27208/25 - SPIS 4303/2025/Vš. Tímto rozhodnutím stavební úřad vydal opatření k nápravě, kterým podle § 295 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, nařídil žalobci neprodleně provést udržovací práce spočívající ve výměně současného spotřebiče paliv za uzavřený, přetlakový v provedení typu C a ve vyhotovení revize spalinové cesty a revize spotřebiče paliv (dále též „spotřebič“) v koupelně v bytové jednotce č. X v bytovém domě na ul. V. n. 22 v T. (dále jen „bytová jednotka“). Žalovaný výrok rozhodnutí stavebního úřadu pozměnil v provedení udržovacích prací tak, že žalobci nařídil „vyměnit oba současné spotřebiče paliv za jeden uzavřený, přetlakový v provedení typu C a následně nechat vyhotovit revizi spalinové cesty a revizi spotřebiče paliv.“ Současně ve výroku konstatoval, že „uložená povinnost již byla vykonána, což odvolatel odvolacímu orgánu doložil dne 8. 7. 2025.“ II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), žalobce navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil.

3. Žalobce v podané žalobě sám shrnuje žalobní námitky, v nichž spatřuje vady nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný dle žalobce překročil pravomoc, neboť § 295 odst. 1 písm. a) stavebního zákona umožňuje nařídit jen udržovací práce na stavbě; výměna spotřebiče je výměnou movité věci, nikoliv stavební činností. Postup podle § 295 odst. 1 písm. a) stavebního zákona byl excesivní; napadené rozhodnutí překračuje věcnou pravomoc, neboť přikazuje technickou volbu zařízení mimo rámec „údržby stavby“. Žalovaný neprokázal nezbytnost ani naléhavost – chybí důkaz o bezprostředním ohrožení života či zdraví. Napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné – chybí konkrétní právní základ, odůvodnění opisuje zprávu kominíka bez vlastního hodnocení. Napadené rozhodnutí žalovaného obsahuje nevykonatelný výrok – technicky nelze jedním spotřebičem nahradit dva různé a ani se to nestalo. Žalovaný dle žalobce zasáhl do vlastnického práva a práva volby ohledně vytápění a ohřevu vody a vyloučil jiný způsob vytápění bez ohledu na vůli vlastníka objektu. Napadené rozhodnutí je postaveno na vadném důkazním podkladu, kde není jasná identita „Správného kominíka“, chybí oprávnění k vytvoření zprávy. Žalovaný porušil princip neveřejnosti řízení – odvolání žalobce bylo zasláno třetí osobě, která nebyla účastníkem řízení. Žalovaný neprovedl test proporcionality a nezvážil méně invazivní řešení věci. V napadeném rozhodnutí absentuje právní základ věci, došlo k rozporu výroku s odůvodněním, obsahuje vadnou tezi o „zákonném nároku“ správního orgánu, přičemž chybí konkrétní zákonné ustanovení; „mediální publicita“ není zdrojem právní povinnosti; odůvodnění připouští elektrické řešení, výrok rozhodnutí jej však vylučuje; „zákonný nárok“ je pojmem soukromého práva, správní orgán neměl „zákonný nárok“ ke svému postupu. Žalovaný v neposlední řadě ignoroval důkazní návrh k prokázání tvrzení žalobce o doplňování revizní zprávy a nerozhodl o účastníkem navrhovaném důkazu – provedení písmoznaleckého posudku.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrvává na svém názoru ohledně zákonnosti rozhodnutí. Dále zdůrazňuje, že žalobní námitky se obsahově shodují s námitkami žalobce uplatněnými v odvolacím řízení. Žalovaný předně uvádí, že postup stavebního úřadu je odůvodněn především skutečností, že dosud využívané spotřebiče žalobce umístěné v koupelně jeho bytové jednotky ohrožují život nejen jeho, ale i dalších osob. Důkazem k tomuto konání a bezprostřednímu ohrožení života je „Oznámení o nedodržení technických požadavků na stavbu podle § 46 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů" od pracovníka firmy Správný kominík, ve kterém podrobně popisuje zjištěné nedostatky, které nelze odstranit na místě. Žalovaný dále poukázal na to, že ve výroku výslovně konstatoval, že uložená povinnost byla žalobcem vykonána, a proto kupříkladu změna výroku již nemá na žalobce žádný faktický dopad. Žalovaný dále uvádí, že žalobci před vydáním rozhodnutí poslal vyjádření společnosti Správný kominík, které velice podrobně popisuje situaci na místě a také je tam uveden konkrétní právní základ včetně technických norem, nařízení vlády a vyhlášky, které žalobce již 20 let porušuje. Pokud žalobce chtěl ke změně přistoupit, měl toto namítat v odvolacím řízení ještě před tím, než povinnost splnil, pak by bylo povinností žalovaného se tímto posouzením zabývat.

5. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného polemizuje s argumentací žalovaného a setrvává na své žalobní argumentaci.

IV. Posouzení věci soudem

6. Krajský soud přezkoumal, za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

7. Předmětem sporu mezi účastníky je otázka, zda stavební úřad nepřekročil svou pravomoc, když postupem podle § 295 odst. 1 písm. a) stavebního zákona vydal opatření k nápravě, kterým žalobci nařídil neprodleně provést udržovací práce v bytové jednotce spočívající ve výměně současného spotřebiče paliv za jiný vyhovující a ve vyhotovení revize spalinové cesty a revize nového spotřebiče v koupelně v bytové jednotce, kterou vlastní, z důvodu bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku osob.

8. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, stavební úřad dne 27. 3. 2025 obdržel od pracovníka firmy Správný kominík písemnost nazvanou „Oznámení o nedodržení technických požadavků na stavbu podle § 46 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů“, ve které podrobně popisuje zjištěné nedostatky bezprostředně ohrožující zdraví, život nebo majetek osob a které nelze odstranit na místě (přílohou byla i zpráva o provedení čištění a kontroly spalinové cesty). Následně na to stavební úřad dne 2. 4. 2025 vydal předmětné rozhodnutí o udržovacích pracích. V rámci odvolacího řízení požádal žalovaný dne 11. 6. 2025 o vyjádření či doplnění kontrolní zprávy firmu Správný kominík s.r.o. z důvodu namítaného neurčitého a nesrozumitelného výroku napadeného rozhodnutí. Ta odpověděla a upřesnila kontrolní zprávu dne 18. 6. 2025. S tímto novým podkladem v řízení pak následně dne 23. 6. 2025 žalovaný seznámil účastníky řízení a dal jim možnost se k němu vyjádřit. Ve vyjádření žalobce mimo jiné uvedl i skutečnost, že uložená povinnost již byla provedena a jako důkaz k tomu byly doloženy i dvě přílohy, a to sice Zpráva o revizi plynového zařízení ze dne 16. 5. 2025 od firmy M. T. a Zpráva o revizi spalinové cesty ze dne 12. 6. 2025 od firmy KOMINICTVÍ V. R. Tuto skutečnost ostatně žalovaný sám zohlednil ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí, v němž konstatoval, že „uložená povinnost již byla vykonána, což odvolatel odvolacímu orgánu doložil dne 8. 7. 2025.“ 9. Přestože se z uvedeného důvodu může jevit posouzení žalobcem tvrzeného porušení jeho veřejných subjektivních práv za do jisté míry „akademické“ a neaktuální, krajský soud má za nezbytné se k nastolené otázce vyjádřit. Předmětem sporu je totiž určení rozsahu i obsahu pravomoci orgánu veřejné moci (stavebního úřadu) v rámci jeho kontrolní činnosti dle „nového“ stavebního zákona, což má význam i pro budoucí případy.

10. Jak již bylo rekapitulováno, stavební úřad i žalovaný odvozují svou pravomoc k nařízení povinnosti provést předmětné udržovací práce v podobě výměny spotřebiče z § 295 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, dle něhož platí „je-li to nezbytné k ochraně zákonem chráněného veřejného zájmu, stavební úřad může i bez provedené kontroly nařídit opatření k nápravě, které spočívá v povinnosti … a) provést udržovací práce, zejména v případě nedostatečné údržby stavby.“ Podle § 291 stavebního zákona kontrolují stavební úřady plnění povinností vyplývajících ze stavebního zákona, jiných právních předpisů v mezích jejich působnosti a z rozhodnutí a opatření obecné povahy vydaných podle stavebního zákona. Institut kontroly je koncipován jako povinnost stavebního úřadu v případech, kdy stavebně technický stav stavby či pozemku vykazuje závady, na jejichž odstranění je veřejný zájem (§ 292 odst. 1). Opatření k nápravě dle § 295 stavebního zákona pak představuje jeden z nástrojů kontrolní činnosti (stavební kontroly) stavebního úřadu, sloužících k řešení stavebně technických či právních vad stavby.

11. Žalobce v nyní projednávané věci předně namítá, že nařízení opatření k nápravě v podobě výměny spotřebiče nelze podřadit pod pojem „udržovací práce“ ve smyslu citovaného ustanovení. Žalovaný k tomu uvádí, že udržovací práce sice nemají svojí přímou definici, ale v některých právních předpisech, zejména předpisech týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se hovoří o „udržovacích pracích“. „Lze se tedy domnívat, že termíny údržba stavby a udržovací práce jsou pojmy vyjadřující tutéž činnost. Práce při údržbě stavby a jejího technického vybavení a zařízení jakými jsou například prohlídky, zkoušky, kontroly, revize a opravy technického vybavení a zařízení, jakož i montáž a demontáž jejich částí v rozsahu potřebném pro provedení těchto prohlídek, zkoušek, kontrol, revizí nebo oprav jsou de facto „udržovací práce“ na provozované stavbě.“ (viz str. 3-4 napadeného rozhodnutí).

12. Krajský soud souhlasí s názorem žalovaného, že pojem udržovací práce nemá svou přímou definici. Stavební zákon vychází z principu, že vlastník stavby je povinen provádět údržbu stavby po celou dobu její existence [§ 167 písm. a) stavebního zákona]. Sice přímo nedefinuje pojem udržovací práce, definuje však v § 6 odst. 3 stavebního zákona pojem údržba dokončené stavby. Tou se podle tohoto ustanovení rozumí udržovací práce, jimiž se zabezpečuje dobrý stavebně technický stav stavby tak, aby se co nejvíce snížilo nebezpečí výskytu závady nebo havárie stavby a nedocházelo ke znehodnocení stavby.

13. Definici pojmu udržovací práce neobsahoval ani stavební zákon z roku 2006, který upravoval nařízení udržovacích prací v § 139 odst. 1, dle kterého mohl stavební úřad nařídit zjednání nápravy vlastníkovi stavby, která není řádně udržována. Jak k tomu konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 9. 11. 2022, č. j. 31 A 33/2022-95, „údržbou stavby se rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav, tak aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost (§ 3 odst. 4 stavebního zákona). Z účelu institutu nařízení udržovacích prací tak jasně plyne, že k jeho využití může stavební úřad přistoupit pouze v případě, že dané vady stavby jsou způsobeny zanedbáním její náležité údržby. Smyslem tohoto oprávnění stavebního úřadu je, aby nedocházelo k chátrání staveb, jejichž vlastníci zanedbávají svoji povinnost náležitě o ně pečovat. V těchto případech je tak iniciativa vlastníka nahrazena rozhodnutím stavebního úřadu, který udržovací práce nařídí. Z toho však vyplývá, že úřad může nařídit pouze odstranění takových vad, jež byly způsobeny nedostatečnou údržbou a plynutím času.“ 14. Údržbou dokončené (zkolaudované, užívané, tedy stávající) stavby jsou tedy udržovací práce, kterými vlastník stavby zabezpečí takový stavebně technický stav stavby, aby se co nejvíce snížilo nebezpečí výskytu závady nebo havárie stavby a nedocházelo ke znehodnocení stavby. „Jedná se o udržování stavby v takovém stavu, který byl schválen stavebním úřadem v souladu s ověřenou projektovou dokumentací či dokumentací skutečného provedení stavby a nedochází tak k zásahům do této projektové dokumentace.“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2009, č. j. 1 As 35/2009-69 či ze dne 27. 5. 2026, č. j. 2 As 31/2026-36). Jde o údržbu oken, fasády, střechy, opravy stěn, obkladů, podlah apod. V tomto ohledu jsou udržovací práce drobnou stavbou podle odst. 1 písm. d) přílohy č. 1 stavebního zákona, která nevyžaduje povolení záměru, pokud jejich provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu, vzhled stavby, životní prostředí nebo bezpečnost při užívání. Pokud by udržovací práce zasáhly do jakékoliv této oblasti, pak se stávají stavbami jednoduchými uvedenými v odst. 2 bodu c) přílohy č. 2 stavebního zákona. (shodně viz MÁCHA, A. a kol. Stavební zákon. Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer 2026, § 6).

15. Údržbou stavby nicméně nemůže dojít ke změně užívání stavby ani ke stavebním úpravám, neboť pak by se již nejednalo o pouhou údržbu stavby, ale o změnu stavby dokončené. Tyto vždy vyžadují povolení, neboť jsou jednoduchou stavbou podle odst. 2 písm. d) přílohy č. 2 stavebního zákona, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby a nemění se její vzhled. Pokud by zasahovaly do nosných konstrukcí stavby a měnil by se jimi vzhled stavby, pak jsou stavbou ostatní, která také vyžaduje povolení záměru. Stavební zákon nově za změnu dokončené stavby považuje i změnu v užívání stavby, pod kterou rozumí mimo jiné změnu v provozním zařízení stavby, kdy dochází k úpravě provozu konkrétní stavby; či změnu v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život nebo veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí. Jde-li o činnost spojenou s konkrétním stávajícím záměrem a dochází ke změně činnosti, jež by mohla ovlivnit výše uvedené, pak je tato změna činnosti změnou dokončené stavby.

16. Pod tyto změny v užívání stavby, resp. změny v činnosti lze dle krajského soudu bezesporu podřadit změnu způsobu vytápění či paliva; podstatnou změnu výkonu či provozního zařízení stavby; změnu stávajícího umístění, rozvodů i spalinové cesty (kupříkladu zásah do komína, nosných konstrukcí, plynové přípojky nebo rozvodů) či jakoukoliv změnu s dopady na požární bezpečnost, emise či bezpečnost užívání. Pokud by tedy vlastník stavby sám usiloval o změnu způsobu vytápění či podstatným způsobem měnil stávající rozvody či spalinové cesty (nová přípojka či změna umístění komína), tyto vždy vyžadují povolení, neboť jsou jednoduchou stavbou podle odst. 2 písm. d) přílohy č. 2 stavebního zákona.

17. Nahlíženo z opačného hlediska, pokud by stavební úřad, s cílem zabezpečení dobrého stavebně technického stavu, snížení nebezpečí výskytu závady nebo havárie a zabránění znehodnocení stavby, nařídil [ve smyslu § 295 odst. 1 písm. a) stavebního zákona] vlastníkovi stavby provést udržovací práce v podobě povinnosti změnit způsob vytápění (kupříkladu výměnou kotle na tuhá paliva na kotel elektrický), překročil by tím svou kontrolní pravomoc, neboť by tím vlastníkovi stavby de facto nařizoval změnu v užívání stavby, k níž je nadto nezbytné povolení samotného stavební úřadu.

18. V nyní projednávané věci nicméně stavební úřad, resp. žalovaný nařídil žalobci (vlastníkovi) v bytové jednotce vyměnit oba současné spotřebiče paliv za jeden uzavřený, přetlakový v provedení typu C a následně nechat vyhotovit revizi spalinové cesty a revizi spotřebiče paliv. Zjednodušeně řečeno, vyměnit staré plynové spotřebiče za nový. Učinil tak na základě oznámení pracovníka firmy Správný kominík „o nedodržení technických požadavků na stavbu“, ve které je podrobný popis zjištěných nedostatků bezprostředně ohrožující zdraví, život nebo majetek osob a které nelze odstranit na místě (přílohou byla i zpráva o provedení čištění a kontroly spalinové cesty).

19. Krajský soud považuje za důležité poukázat na skutečnost, že předmětné oznámení odkazuje na § 46 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 46 zákona o požární ochraně vymezuje postup při zjištění nedostatků v rámci čistění, revize a kontroly spalinových cest ze strany oprávněných osob dle § 43 a násl. cit. zákona. „Pokud oprávněná osoba při čištění nebo kontrole spalinové cesty nebo revizní technik spalinových cest při revizi spalinové cesty zjistí nedostatek, který bezprostředně ohrožuje zdraví, život nebo majetek osob a který nelze odstranit na místě, neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne zjištění nedostatku, oznámí tuto skutečnost písemně v případě nedostatku způsobeného nedodržením technických požadavků na stavbu příslušnému stavebnímu úřadu a v případě nedostatku týkajícího se nedodržení požadavků na požární bezpečnost příslušnému orgánu státního požárního dozoru.“ Jak vyplývá z komentářové literatury, „jestliže je smyslem „komínových“ institutů dle § 43 a násl. zák. o požární ochraně především prevence před požáry, resp. před dalšími nebezpečími (typicky otravou oxidem uhelnatým z důvodu absence čištění a kontrol spalinové cesty), pak je zřejmé, že zákon musí upravovat také postup v případě zjištění vážných nedostatků, které nelze ihned odstranit, resp. které nebyly ihned odstraněny (oznamovací povinnost je dána nepochybně také tehdy, kdy je zjištěn sice odstranitelný nedostatek, ale k nápravě nedojde, např. pro nesouhlas objednatele).“ (viz ŠLESINGER, J. Zákon o požární ochraně. Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer 2026, § 46).

20. S ohledem na výše uvedené se krajskému soudu jeví být za nejvíce použitelný zákonný postup směřující k nápravě a odstranění zjištěných nedostatků právě institut nařízení udržovacích prací ve smyslu § 295 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, jehož cílem je zabezpečení takového stavebně technického stavu stavby, aby se co nejvíce snížilo nebezpečí výskytu havárie, kupříkladu v podobě úniku oxidu uhelnatého z důvodu absence čištění a kontrol spalinové cesty či havarijního stavu spotřebiče. Z výše uvedených důvodů tedy nemá krajský soud za to, že by stavební úřad, resp. žalovaný postupoval v rozporu se stavebním zákonem, a proto tuto žalobní argumentaci žalobce hodnotí za nedůvodnou. V této souvislosti krajský soud nepřisvědčuje žalobci ohledně jím tvrzeného zásahu do vlastnického práva v podobě práva volby vytápění a ohřevu vody, kdy žalovaný vyloučil jiný způsob vytápění bez ohledu na vůli vlastníka objektu, neboť k takovému zásahu ze strany žalovaného nedošlo. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se skutečně o nepřípustný postup ze strany stavebního úřadu, de facto nutícího vlastníka stavby ke změnám v užívání jím vlastněné stavby ve výše uvedeném smyslu. Rovněž žalovaný dostatečným způsobem zdůvodnil naléhavou potřebu přijetí předmětných opatření, včetně vymezení potřeby chránit veřejný zájem (ochrana zdraví osob).

21. V návaznosti na to krajský soud neshledává za důvodné ani zbylé žalobní námitky žalobce. Pokud žalobce rozporuje procesní postup žalovaného, krajský soud v tomto ohledu neshledal žádná pochybení ze strany žalovaného. Žalobce byl předem seznámen se všemi podklady, které žalovaný vložil do správního spisu v rámci odvolacího řízení (zejména doplnění kontrolní zprávy ze strany firmy Správný kominík s.r.o.) a učinil je za podklad svého rozhodnutí. Stejně tak krajský soud nepovažuje za důvodné námitky ohledně nevykonatelnosti výroku rozhodnutí, resp. neprovedení důkazu v podobě písmoznaleckého posudku. Krajský soud tyto námitky považuje za obecné až protichůdné a nerelevantní v kontextu výše zmíněné skutečnosti, že žalobce stavebním úřadem uloženou povinnost fakticky vykonal a splnil, což doložil i zprávami o revizi plynového zařízení, resp. o revizi spalinové cesty.

V. Závěr a náklady řízení

22. Krajský soud proto na základě výše uvedeného žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

23. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 25. srpna 2026 Zuzana Bystřická v.r. předsedkyně senátu