29 A 81/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce L. M., zastoupeného Mgr. Petrou Bielinovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Chaloupkova 1367/1, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2015, č. j. KUZL 26020/2014-5, sp. zn. KUSP 26020/2015/INV, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 6. 5. 2015, č. j. KUZL 26020/2014-5, sp. zn. KUSP 26020/2015/INV, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, a to k rukám jeho advokátky Mgr. Petry Bielinové do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí průběhu správního řízení

1. Na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „InfZ“), ze dne 6. 7. 2014 poskytl žalobci Magistrát města Zlína (dále též „povinný subjekt“) Rámcovou smlouvu na poskytování služeb pro kopírování, tisk, faxování a skenování ze dne 17. 6. 2014, kterou na základě výsledku zadávacího řízení v rámci veřejné zakázky „Rámcová smlouva na poskytování služeb pro kopírování, tisk, faxování a skenování“ uveřejněné v Informačním systému veřejných zakázek dne 27. 6. 2014 pod ev. č. VZ 7403011073479, uzavřel s vítězným uchazečem společností Konica Minolta Business Solutions Czech, spol. s r.o. (dále též „Konica Minolta“).

2. Jelikož rámcová smlouva byla částečně anonymizována, přípisem ze dne 17. 3. 2015 žádal žalobce povinný subjekt o poskytnutí vyplněné tabulky 2_Priloha c. 1 ZD-Cenik, jejíž nadpis je Příloha ZD: Stanovení nabídkové ceny - položkový rozpočet, na jejímž základě společnost Konica Minolta zvítězila v předmětné veřejné zakázce.

3. Povinný subjekt žádost odmítl rozhodnutím ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. MMZL 039346/2015, podle § 9 a § 11 odst. 2 písm. a) InfZ. Měl za to, že požadovaná informace byla vytvořena bez použití veřejných prostředků, společnost Konica Minolta svou nabídku do veřejné zakázky podala dobrovolně a nesouhlasila s poskytnutím své nabídky žalobci. Předmětná tabulka byla žalobci v souladu s § 9 InfZ poskytnuta jako příloha k rámcové smlouvě ze dne 17. 6. 2014 v anonymizované podobě, jelikož položky cenového rozpadu jsou obchodním tajemstvím.

4. Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti podal žalobce odvolání, jelikož měl za to, že je v rozporu s § 9 odst. 2 InfZ. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil.

5. Žalovaný se ztotožnil se závěry povinného subjektu a mj. se blíže zabýval judikaturou Nejvyššího správního soudu. Zdůraznil, že povinný subjekt správně žádost odmítl podle § 9 a § 11 odst. 2 písm. a) InfZ, jelikož společnost Konica Minolta projevila výslovný nesouhlas s poskytnutím údajů z nabídky do veřejné zakázky, a tyto informace považuje za své obchodní tajemství (tvorba cenové kalkulace).

6. Dále žalovaný poukázal na úpravu dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, dle kterého je komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem důvěrná.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

7. V žalobě ze dne 18. 5. 2015 podané v zákonem stanovené lhůtě žalobce namítal, že neexistuje žádný zákonný důvod pro odmítnutí informace.

8. K aplikaci § 11 odst. 2 písm. a) InfZ se obšírně vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 8. 2015, č. j. 10 As 59/2014-41. Dospěl mj. k závěru, že již v samotném podání nabídky ve výběrovém řízení je obsažen souhlas ve smyslu předmětného ustanovení.

9. S tím se ztotožnil i žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí, nicméně z toho nevyvodil žádné důsledky pro nyní projednávanou věc.

10. Důvěrnost o obsahu podaných nabídek podle zákona o veřejných zakázkách platí pouze v průběhu zadávacího řízení, nikoli po té, co byla s vítězem uzavřena smlouva, podle které začal poskytovat dané služby.

11. Co se týče argumentace obchodním tajemstvím podle § 9 InfZ, povinný subjekt ani žalovaný ve svém rozhodnutí neodůvodnily, proč by informace o ceně pronájmu černobílé tiskárny, informace o ceně tisku papíru o formátu A4 atd., měla být obchodním tajemstvím. Nestačí, že tyto informace za obchodní tajemství považovala společnost Konica Minolta. Existence obchodního tajemství musí být posouzena de iure, tedy zda je požadovaná informace obchodním tajemstvím ve svých znacích. Z tohoto důvodu jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná.

12. Požadovaná tabulka obsahuje pouze detailní rozpis ceny plnění, které bylo sjednáno rámcovou smlouvou, a proto je na poskytnutí této informace nárok i podle § 9 odst. 2 InfZ. Ceníky kopírovacích služeb standardně utajovány nejsou, naopak je poskytovatelé těchto služeb inzerují např. na svých webových stránkách.

13. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, stejně jako rozhodnutí povinného subjektu, zrušil a současně žalovanému nařídil poskytnout žalobci informaci - vyplněnou tabulku 2_Priloha c. 1 ZD-Cenik, jejíž nadpis je Příloha ZD: Stanovení nabídkové ceny, na jejímž základě společnost Konica Minolta zvítězila v předmětné veřejné zakázce.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

14. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že stěžejním důkazem pro rozhodnutí ve věci byla skutečnost, že společnost Konica Minolta výslovně neposkytla svůj souhlas s poskytnutím kopie své nabídky. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce k vyjádření žalovaného

15. V replice ze dne 18. 5. 2015 žalobce setrval na názoru, že pro posouzení věci je rozhodující, že společnost Konica Minolta se dobrovolně účastnila soutěže, ve které jsou vynakládány veřejné prostředky. Cena, za jakou je zakázka realizována, nemůže být před veřejností tajena s odůvodněním, že dodavatel si nepřeje cenu svých služeb zveřejnit.

V. Posouzení věci soudem

16. Krajský soud v Brně, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.), bez nařízení jednání, v mezích žalobních bodů přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí povinného subjektu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná.

17. V nyní projednávané věci byla předmětem sporu otázka, zda bylo povinností povinného subjektu vyhovět žádosti podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím a poskytnout žalobci přílohu nabídky, resp. rámcové smlouvy, která obsahuje tabulku s rozpisem cen za jednotlivé služby (položkový rozpočet) poskytované vítězem veřejné zakázky.

18. Správní orgány odmítli žalobci poskytnout informace ze dvou stěžejních důvodů. Prvním byl nesouhlas společnosti Konica Minolta a druhým ochrana obchodního tajemství.

19. Zdejší soud se nejdříve musel zabývat důvodem druhým, a to kvůli námitce nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí.

20. Podle § 9 odst. 1 InfZ platí, že pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Výjimku vymezuje odstavec 2, který stanovuje, že při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.

21. Obchodní tajemství představuje právně kvalifikovanou výjimku z práva na informace a svobodného přístupu k informacím. Co je materiálně obchodním tajemstvím dříve vymezoval § 17 zákona č. 543/1991 Sb., obchodní zákoník, a nyní jej definuje § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle něj obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.

22. K odmítnutí poskytnutí informace však nepostačuje pouhé konstatování názoru povinné osoby na povahu informace jako obchodního tajemství, bez toho aniž by byla existence obchodního tajemství posouzena de iure, to znamená, zda je požadovaná informace skutečně obchodním tajemstvím ve svých znacích dle § 504 občanského zákoníku. To především znamená, že povinný subjekt musí v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu ke každé odepřené informaci přezkoumatelným způsobem odůvodnit, v čem spatřuje naplnění všech znaků legální definice obchodního tajemství (k tomu blíže např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2016, č. j. 9 As 155/2015-195; rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz).

23. V nyní projednávané věci povinný subjekt ve svém rozhodnutí uvedl, že společnost Konica Minolta v dopise ze dne 12. 6. 2014 označila požadovanou informaci za obchodní tajemství. Proto žalobci poskytl tabulku s anonymizovanými údaji o cenovém rozpadu. Žalovaný se s odůvodněním ztotožnil.

24. Je tedy zřejmé, že rozhodnutí správních orgánů jsou z hlediska § 9 odst. 1 InfZ postavena na pouhém konstatování existence obchodního tajemství na základě vyjádření dodavatele, nikoliv na úvaze, kterou bylo třeba vyvodit z obsahu požadované informace. Žalovaný se rovněž nevypořádal s odvolací námitkou žalobce, že požadovanou informaci je nutno poskytnout i podle § 9 odst. 2 InfZ. Z těchto důvodů jsou rozhodnutí povinného subjektu i žalovaného nepřezkoumatelná.

25. K použití § 9 odst. 2 InfZ považuje soud za vhodné poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 7 A 118/2002: „I kdyby veškeré údaje splňovaly podmínky pro existenci obchodního tajemství ve smyslu obchodního zákoníku, není možné opomenout § 9 odst. 2 zákona. Z něj vyplývá, že není možné z tohoto důvodu odepřít poskytnutí informací, které se týkají rozsahu používání prostředků z veřejných rozpočtů a jejich příjemce. Je tak zcela zřejmé, že není možné odepřít v případě úplatné smlouvy informaci o ceně, která bude hrazena z těchto rozpočtů. Smyslem úpravy § 9 odst. 2 zákona je umožnit veřejnou kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky. Jelikož samotná informace o ceně nevypovídá o tomto způsobu hospodaření, je nutné společně s ní vždy poskytnout alespoň rámcovou informaci o předmětu plnění, za něž se cena poskytuje. Přípustná míra „rámcovosti“ pak vychází právě z toho, zda je možné posoudit hospodárnost využití veřejných prostředků. Jelikož se v daném případě jednalo o smlouvu o dílo, která je pojmově úplatná, znamenalo přinejmenším neposkytnutí informací o výši ceny a předmětu smlouvy porušení zákona o svobodném přístupu k informacím. Povinný subjekt musí posoudit jednotlivé požadované informace s ohledem na přípustnost jejich poskytnutí a je povinen poskytnout veškeré požadované informace, u kterých není zřejmé, že tomu brání ustanovení zákona.“

26. I přes zmíněnou dílčí nepřezkoumatelnost by rozhodnutí o odmítnutí žádosti mohlo obstát, pokud by byl zákonný druhý důvod odmítnutí, a sice podle § 11 odst. 2 písm. a) InfZ, který stanoví, že povinný subjekt informaci neposkytne, pokud jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí.

27. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že se ve věci jednalo o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků a která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá. Spor spočíval v tom, zda společnost Konica Minolta vyjádřila s poskytnutím informace souhlas.

28. V tomto lze především poukázat na smysl a účel celého zákona o svobodném přístupu k informacím, který zajišťuje právo veřejnosti na informace. Zákon stojí především na zásadě transparentnosti, která je jedním ze základních principů uplatňování veřejné moci. Je proto nezbytné zákon, a tedy i konkrétně pojem „sdělení souhlasu“ ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) InfZ, vykládat tak, aby byl respektován požadavek co nejširšího poskytování informací ve veřejném sektoru.

29. K tomu je možno odkázat i na důvodovou zprávu k zákonu o svobodném přístupu k informacím (viz sněmovní tisk 16/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 3. volební období, 1998-2002): „Navrhovaný zákon je obecnou právní normou, která zajišťuje právo veřejnosti na informace, které mají k dispozici státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i další subjekty, které rozhodují na základě zákona o právech a povinnostech občanů a právnických osob. Tyto povinné subjekty jsou návrhem zákona zavázány především k tomu, aby zveřejňovaly základní a standardní informace o své činnosti automaticky tak, aby byly všeobecně přístupné. Budou k tomu využívat jak tradičních prostředků zveřejňování informací, tak moderních prostředků šíření informací v elektronických sítích. Ostatní informace, které mají k dispozici, vydají povinné subjekty na požádání žadatele, tj. každé fyzické nebo právnické osoby. Výjimkou z tohoto pravidla budou informace, jejichž poskytnutí návrh zákona výslovně vylučuje nebo v nutné míře omezuje.“

30. Výkladem § 11 odst. 2 písm. a) InfZ se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 As 59/2014-41, na který odkazoval jak žalobce, tak žalovaný. Pro využitelnost i v nyní projednávané věci lze odkázat především na odst. 49 až 50 zmíněného rozhodnutí: „

49. V posuzovaném případě správní orgán prvního stupně ve zveřejněném záměru vyjádřil úmysl pronajmout soubor pozemků ve vlastnictví hlavního města Prahy za účelem umístění a provozování reklamních zařízení, vyzval případné zájemce k účasti ve výběrovém řízení a zároveň pro uvedené výběrové řízení stanovil podmínky (nabídky tak musely obsahovat mimo jiné cenovou nabídku). Tím, že se soutěžitelé rozhodli dotyčného výběrového řízení účastnit, byli současně nuceni respektovat jak uvedené požadavky zadavatele, tak také požadavky kladené na toto výběrové řízení právním řádem (výběrové řízení nelze vést contra legem), z nichž nejdůležitějším je v kontextu projednávané věci právě požadavek transparentnosti a s ní související možnost veřejné kontroly. Podáním nabídek tudíž vyjádřili svou vůli se režimu veřejného výběrového řízení podrobit.

50. Není proto rozhodné, zda účastníci výběrového řízení vyjádřili formalizovaným aktem souhlas s poskytnutím požadovaných informací stěžovatelce; již samotnou účastí v daném výběrovém řízení je totiž takový souhlas obsažen. Vzhledem k aplikovatelnosti zásady transparentnosti lze uzavřít, že v posuzovaném případě staly se informace obsažené v odevzdaných nabídkách součástí veřejné soutěže, a tudíž i veřejně dostupným zdrojem informací (k tomu srov. analogicky § 6 zákona o veřejných zakázkách a rozsudek zde citovaný v odst. [29]). Správní orgán prvního stupně jako povinný subjekt ve smyslu informačního zákona byl proto povinen vyhovět žadateli o poskytnutí informace ohledně takové nabídky, vyjma dílčích informací, jež jsou z poskytování dle informačního zákona vyloučeny.“

31. Rozsudek sice vycházel z úpravy podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, nicméně výše uvedené závěry lze plně využít i na nyní projednávanou věc. Požadavek transparentnosti a možnost veřejné kontroly se plně uplatní i u informací vzniklých podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.

32. Společnost Konica Minolta tedy účastí v zadávacím řízení akceptovala jeho podmínky, včetně jeho veřejného charakteru, a tím projevila souhlas ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) InfZ. Údaje obsažené v nabídce představují informace, na jejichž poskytnutí existuje právní nárok. Samozřejmě kromě těch, na které by se vztahoval jiný důvod pro jejich neposkytnutí. Na tom nic nemění vyjádření společnosti v dopise ze dne 12. 6. 2014. To se totiž týkalo označení obchodního tajemství. Souhlas ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) InfZ udělený konkludentně účastí v zadávacím řízení ostatně nelze odvolat následným výslovným vyjádřením nesouhlasu.

33. Zadávací řízení, jehož prostřednictvím má být nakládáno s veřejnými prostředky, musí pro svůj veřejný charakter umožňovat veřejnou kontrolu, k níž právo na poskytnutí informací s tímto zadávacím řízením souvisejících neoddělitelně náleží. Bez těchto informací by taková kontrola nebyla vůbec možná. Se shora uvedeného vyplývá, že správní orgány postupovaly nezákonně, když žádost žalobce odmítli na základě § 11 odst. 2 písm. a) InfZ, tudíž napadené rozhodnutí nemohlo obstát ani na základě tohoto důvodu odmítnutí žádosti.

34. Na závěr je třeba zdůraznit skutečnost, že žalobce sice žádal o poskytnutí části nabídky vzniklé v rámci zadávacího řízení - ceníku, který se však následně stal součástí rámcové smlouvy uzavřené s vítězným uchazečem. Dle tohoto ceníku jsou tedy skutečně vynakládány veřejné prostředky a informace v něm uvedené budou z podstaty mít jiný charakter, než informace z ceníku dodavatelů, kteří ve veřejné zakázce úspěšní nebyli a na jejichž základě veřejné prostředky vynakládány nejsou.

35. V rámci soudního přezkumu podle § 16 odst. 4 InfZ existuje výluka z kasačního principu řízení dle soudního řádu správního. Soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti a nejsou-li žádné, zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout.

36. Zdejší soud však v rámci přezkumu rozhodnutí žalovaného dospěl k závěru, že na základě argumentace žalovaného obsažené v jeho rozhodnutí ani na základě obsahu spisu nelze s ohledem na charakter požadovaných informací bez dalšího ani prima vista posoudit, zda by odmítnutí poskytnutí nesvědčil nějaký z důvodů předvídaných zákonem o svobodném přístupu k informacím. Proto soud nepostupoval podle § 16 odst. 4 InfZ a sám nenařídil poskytnutí požadovaných informací, nýbrž podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a povinný subjekt v souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. zavázal, jakými otázkami se má pro řádné vyřízení žádosti o poskytnutí informací v dalším řízení zabývat.

VI. Závěr a náklady řízení

37. Z výše uvedených důvodů soud shledal rozhodnutí žalovaného částečně nepřezkoumatelným a částečně nezákonným. Proto jej zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 1, 4 s. ř. s.]. V něm bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Především je třeba respektovat požadavek co nejširšího poskytování informací ve veřejném sektoru, s čímž koreluje závěr, že informace poskytnuté v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku zásadně nelze odmítnout podle § 11 odst. 2 písm. a) InfZ. Případné rozhodnutí o odmítnutí žádosti musí být náležitě odůvodněno. Konkrétně v případě odmítnutí žádosti na základě § 9 InfZ je nezbytné přezkoumatelným způsobem vymezit, v čem konkrétně správní orgán spatřuje naplnění všech znaků legální definice obchodního tajemství a rovněž, z jakého důvodu se nebude aplikovat § 9 odst. 2 InfZ.

38. Soud neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle § 78 odst. 3 s. ř. s.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

40. Žalobce dosáhl v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Odměna žalobcovy advokátky a náhrada hotových výdajů byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V daném případě se jednalo o dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) a dvě paušální náhrady hotových výdajů, tedy ve výši 2 x 3 100 Kč, a 2 x 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 advokátního tarifu], tedy celkem 6 800 Kč. Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč. Celkem tedy byla žalobci vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů ve výši 9 800 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu.

41. Náklady na sepsání repliky ze dne 18. 5. 2015 nelze považovat za důvodně vynaložené, jelikož toto podání neobsahuje žádné nové skutečnosti, které nebylo možno uvést již v žalobě. Žalobce požadoval náhradu za návrh ze dne 16. 8. 2016 na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle názoru soudu se nejedná o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu, za který by bylo možno přiznat náhradu nákladů. Soud dodává, že v předmětné věci nedocházelo k průtahům, a to s ohledem na to, že soud dle §56 s.ř.s. projednává věci podle pořadí, ve kterém k němu došly. Nejedná se přitom o věc, která se projednává přednostně podle §56 odst. 3 s.ř.s. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 31. srpna 2016 JUDr. Zuzana Bystřická, v.r. předsedkyně senátu