29 A 84/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: MORAPRIM, s.r.o. se sídlem Luhačovice, Leoše Janáčka 131, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2014, č. j. KUZL-22995/2014, sp. zn. KUSP- 22995/2014/DOP/Mu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí obsahu správních rozhodnutí

1. Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2014, č. j. MULU 4236/2014, uložil Městský úřad Luhačovice (dále též „městský úřad“) žalobci podle § 125f odst. 3 a § 125c odst. 4 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění platném pro projednávanou věc (dále též „zákon o silničním provozu“), pokutu ve výši 2 000 Kč.

2. Městský úřad rozhodl, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že jako provozovatel motorového vozidla zn. BMW r. z. X nezajistil, aby při užití jeho vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Řidič, který užíval v tu dobu povinným provozované vozidlo, nesplnil povinnost řidiče řídit se v provozu dopravními značkami a dne 24. 3. 2013 v 11:20 hod. na ul. U Šťávnice v Luhačovicích stál s tímto vozidlem hned nad prvním parkovacím místem od ul. Masarykovy, a to na vodorovném dopravním značení, čímž nerespektovat dopravní značení č. V 13a – šikmé rovnoběžné čáry označující plochu, do které je zakázáno řidiči s vozidlem vjíždět. Tím žalobce porušil povinnost provozovatele vozidla stanovenou v § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče.

3. Nevěrohodným shledal městský úřad tvrzení žalobce, že vozidlo měl v inkriminované době řídit občan B. G. G. zastoupený P. K. s adresou k doručování XX, trvale bytem C. 53 D. M., p. 708, C. P.. P. Proto věc, týkající se podezření ze spáchání přestupku, odložil podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). V řízení o nyní přezkoumávaném správním deliktu dospěl k závěru, že provozovatel vozidla nezajistil splnění povinnosti řidiče, aby se řídil obecnými pravidly provozu na pozemních komunikacích, protože stál s vozidlem v takovém místě, kde s ním nemohl stát.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. Uvedl, že nebyla naplněna skutková podstata správního deliktu provozovatele vozidla, protože nebyly naplněny podmínky § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Dopravní značení V13a dle § 23 odst. b) vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl. č. 30/2001 Sb.“), je plochou, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni zasahovat nákladem, ale nezakazuje parkování.

6. Žalovaný také nesprávně posoudil geografické hranice Evropy, když v napadeném rozhodnutí odkazoval na metodiku Ministerstva dopravy uvádějící, že „v případě oznámení osoby řidiče provozovatelem vozidla, která má bydliště mimo Evropu a je správnímu orgánu evidentně nedostupná, správní orgán věc zpravidla odloží.“ B. ovšem je evropským státem a správní orgán se osobu řidiče nepokusil kontaktovat. Nebyla naplněna podmínka § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, tedy nebyly učiněny nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. Došlo k postupu v rozporu s § 125f odst. 4 písm. a) a b). Správní orgány nebyly nestranné a od začátku žalobce stavěly do pozice osoby, která byla povinna uhradit pokutu.

7. Výrok napadeného rozhodnutí byl nesrozumitelný, neboť zákonným znakem správního deliktu je, že jednání vykazuje znaky přestupku dle zákona o silničním provozu. Mělo být seznatelné, znaky kterého přestupku měly být naplněny.

8. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí městského úřadu, zrušil.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v řízení u městského úřadu byly splněny všechny předpoklady k tomu, aby věc přestupku odložil a projednal správní delikt provozovatele vozidla podle § 125f odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť nebylo možné činit žádné další kroky ke zjištění osoby pachatele. G. G. označil žalovaný za fiktivní osobu, proto bylo odložení jeho řízení pro přestupek na místě. Skutečnost, že městský úřad odmítl doručovat písemnosti jeho zmocněnci P. K., neboť považoval jeho jednání s ohledem na řadu jiných z úřední činnosti známých případů podobného typu za obstrukční, není v ničem závadná.

10. Co se týče znaků správního deliktu, žalovaný uvedl, že pokud dopravní značení V 13a označuje plochu, do níž je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, tak je logické, že není možné ani na tomto místě stát. Provozovatel vozidla nese odpovědnost za správní delikt dle § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu.

11. Výrok rozhodnutí městského úřadu splňuje požadavky stanovené § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a jednoznačně z něho vyplývá, jaké protiprávní jednání je žalobci kladeno k tíži a v čem spočívá. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci soudem

12. Zdejší soud, v souladu s § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí městského úřadu, včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

13. Výrok napadeného rozhodnutí je srozumitelný a dostatečně určitý. Místo, čas a způsob spáchání deliktu byly vymezeny slovním popisem: „[Povinný] se dopustil správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů tím, že: Jako provozovatel motorového vozidla BMW r. z. X v rozporu s § 10 nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci v Luhačovicích na ulici U Šťávnice byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovené tímto zákonem, když řidič, který užíval v tu dobu povinným provozované vozidlo BMW r. z. X, nesplnil povinnost řidiče řídit se v provozu dopravními značkami, neboť dne 24.03.2013 v 11:20 hodin na ulici U Šťávnice v Luhačovicích stál s tímto vozidlem hned nad prvním parkovacím místem od ulice Masarykovy na vodorovném značení a tím nerespektoval DZ č. V13a – šikmé rovnoběžné čáry označující plochu, do které je zakázáno řidiči MV s vozidlem vjíždět. Řidič tak porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů. Tím povinný jako provozovatel vozidla porušil povinnost provozovatele vozidla stanovenou v ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu.“. Ve spojení s fotodokumentací obsaženou ve správním spise je takto vymezené spáchání správního deliktu podle krajského soudu dostatečné. V průběhu řízení nebylo pochyb, jakého správního deliktu se žalobce dopustil a sám žalobce proti tomu ve správním řízení ani ničeho nenamítal.

14. Podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu je každý povinen při účasti na provozu na pozemních komunikacích se řídit světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

15. Podle § 23 písm. b) vyhlášky č. 30/2001 Sb. vyznačují vodorovné dopravní značky č. V 13a plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, pokud to není nutné k objíždění, odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci; přitom nesmějí být ohroženi ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích.

16. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla nezajistí v rozporu s § 10 cit. zák., aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích (v § 10 odst. 3 cit. zák. je tato povinnost provozovateli vozidla mimo jiné uložena).

17. Odpovědnost je upravena v § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu tak, že právnická nebo fyzická osoba za správní delikt odpovídá, pokud ad a) porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání, ad b) porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona a ad c) porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu.

18. Je nepochybné, že předmětným jednáním byla porušena povinnost stanovená v § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, když se řidič vozidla r. z. X neřídil dopravními značkami, a to konkrétně vodorovnou dopravní značkou č. V 13a. Skutečnost, že toto značení vymezuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, neznamená, že by na této ploše bylo možné stát. Naopak účelem značky č. V 13a je zajistit bezpečný a plynulý provoz na pozemních komunikacích tím, že vymezená plocha zůstane volná. Zastavení či stání na této ploše logicky odporuje tomuto účelu. Zakazuje-li značka pouhé vjíždění na plochu, zastavení či dokonce stání zde je rovněž z principu zakázáno.

19. V tomto kontextu je zjevné, že porušil-li žalobce povinnost řídit se dopravními značkami tím, že vjel na vodorovnou dopravní značku č. V 13a a následně na ní parkoval, přestože toto bylo zakázáno, byla naplněna mimo jiné i podmínka uvedená v § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, protože se jednalo o neoprávněné zastavení a stání. Toto ustanovení nepožaduje, aby zastavení či stání bylo zakázáno pouze na základě konkrétních dopravních značek, proto je možné pod něj zařadit i porušení zákazu stanoveného dopravní značkou č. V 13a, když se jednalo o stání na ploše, do níž je zakázáno vjíždět. Soud tedy shledal žalobcovu námitku nedůvodnou.

20. V dané věci správní orgány zkoumaly porušení zákona o silničním provozu. Pakliže by se domnívaly, že se řidič vozidla či žalobce dopustili i jiných přestupků či správních deliktů dle jiných právních předpisů, bylo v dispozici těchto orgánů správní řízení zahájit. Taková potencionální řízení ovšem nejsou předmětem projednávané věci.

21. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce, že řízení o správním deliktu nemělo být zahájeno, neboť nebyly splněny podmínky dle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu.

22. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se právnická nebo fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 tohoto zákona nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

23. Podle § 125f odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu projedná obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 pouze, pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a současně nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

24. Z citovaných ustanovení vyplývá subsidiární odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt vůči odpovědnosti řidiče za přestupek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 131/2014-45; rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). „Přednost“ odpovědnosti za přestupek je patrná i z § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu, podle kterého správní orgán poučí provozovatele, jehož vozidlem nezjištěný řidič spáchal přestupek, o možnosti sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Ke zjištění pachatele přestupku je správní orgán povinen učinit nezbytné kroky, které spočívají zpravidla v zaslání výzvy provozovateli vozidla, aby označil skutečného řidiče vozidla v době spáchání přestupkového jednání.

25. K charakteru ustanovení § 10 odst. 3, resp. § 125f zákona o silničním provozu, konkrétně k odpovědnosti provozovatele vozidla, založené na objektivní odpovědnosti (s možností liberace) za správní delikt, spočívající v nezajištění, „aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem“ (např. za neoprávněné zastavení nebo stání), se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016-40, kde dospěl k závěru, že předmětná ustanovení nejsou v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. s čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod, konkrétně s ústavní garancí principu presumpce neviny, práva nevypovídat a nebýt nucen k sebeobviňování.

26. Ze správního spisu v nyní projednávané věci vyplynulo, že správní orgán zaslal žalobci výzvu k zaplacení určené částky dle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu ze dne 7. 5. 2013, č. j. MULU 7245/2013, sp. zn. 6219/2013/262/118. V této výzvě byl žalobce, jakožto provozovatel vozidla zn. BMW r. z. X, vyzván ke sdělení osoby, která měla v rozhodnou dobu řídit vozidlo. Na tuto výzvu žalobce reagoval vyjádřením ze dne 22. 5. 2013, v němž sdělil, že v této době měl k užívání vozidlo G. G., nar. X, s adresou E. A. 5, V., B., který byl zastoupen zmocněncem P. K., trvale bytem C. 53 d. M., C. P., s adresou pro doručování XX..

27. Z uvedeného plyne, že žalobce na výzvu správního orgánu označil osobu údajného přestupce (jménem, datem narození a adresou v B.) i jeho zástupce (adresou v P. a elektronickou adresou k doručování). Formálně tedy žalobce zákonnou povinnost splnil. Žalovaný však toto sdělení s ohledem na poznatky z dosavadní úřední činnosti nepovažoval za věrohodné. V napadeném rozhodnutí k tomu uvedl: „K osobě pana G. lze rovněž sdělit, že tato je odvolacímu orgánu známa již z vícero řízení, přičemž bez významu není fakt, že v těchto řízeních vždy figuruje spolu se společností FLEET Control, s.r.o., resp. s bratry K. či jinými subjekty, s nimiž je činnost těchto osob spojena (např. Motoristická vzájemná pojišťovna, družstvo). Posledně jmenované subjekty se podle svých webových stránek (např. www.nechcipokutu.cz) zabývají „pomocí“ řidičům ve věcech dopravních přestupků a správních deliktů, přičemž svojí službu nabízejí jako pojištění, když v případě neúspěchu slibují úhradu uložených pokut a dokonce refundaci připsaných bodů v bodovém hodnocení řidiče. Do toho zapadá i uvádění osob (někdy fiktivních, někdy skutečných, případně osob, jejichž identitu nelze z pozice správních orgánů ověřit) s pobytem v zahraničí, které měly řídit vozidla, jejichž provozovatelé jsou činěni odpovědnými za vybrané správní delikty. Odvolací orgán také uvádí, že G. G. se shodnými osobními údaji figuruje ve veřejném (obchodním) rejstříku jako jednatel právnické osoby BEZK, s.r.o., která má sídlo v Praze, přičemž dotyčný zároveň není přihlášen k pobytu na území ČR. Na plné moci (resp. všech, které má odvolací orgán dosud k dispozici) je podpis pana G. vyveden náznakem psací latinkou, ač B. patří k zemím, jejichž písmo se označuje jako azbuka nebo cyrilice. V ní psací „G“ vypadá zcela jinak. Odvolací orgán z těchto známých skutečností považuje za zcela nevěrohodné, že pan G. řídí vozidla různých osob nejen po Zlínském kraji, ale po celé České republice“.

28. Žalovaný tedy považoval za nevěrohodné, že by G. G. skutečně vozidlo žalobce v rozhodnou dobu řídil, neboť je mu z úřední činnosti známo, že je společností FLEET Control, s.r.o., (která zastupovala ve správním řízení žalobce a zastupuje i další osoby, které se dopustí protiprávního jednání, a obstrukčními postupy se snaží vyhnout sankčním následkům za toto jednání), opakovaně označován jako řidič vozidel, s nimiž byl spáchán přestupek po celé České republice. Jednalo se přitom o vozidla různých provozovatelů. Dále žalovaný zmínil, že ačkoliv je G. G. jednatelem společnosti BEZK s.r.o., není přihlášen k pobytu na území České republiky a použitý podpis za jeho osobu na plné moci neodpovídá písmu používanému v B. Z výše uvedených důvodů byla věc údajného řidiče ve smyslu § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích odložena. Tím byla naplněna podmínka uvedená v § 125f odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu a správní delikt provozovatele vozidla mohl být projednán dle § 125f odst. 1 cit. zák.

29. Výše uvedený závěr žalovaného považuje zdejší soud za souladný se zákonem. I soudu je totiž známa činnost společnosti FLEET Control, s.r.o. a používání jména G. G. Ani soud tedy neuvěřil žalobci, že by G. G. měl jeho vozidlo v rozhodnou dobu v užívání a měl by tak být odpovědný za přestupek, který byl s tímto vozidlem spáchán. Předně k takovému závěru soud vedou shora uvedené skutečnosti obstrukčního charakteru (žalobce za přestupce označil osobu s adresou v B., která je jako údajný řidič vozidel „v přestupku“ označována opakovaně napříč celou Českou republikou, navíc je zastoupena osobou s adresou v P., která jako zástupce takovýchto údajných řidičů působí rovněž opakovaně, nadto příjmení zástupce údajného přestupce se shoduje s příjmením jednatele společnosti FLEET Control, s.r.o., kterou byl žalobce během správního řízení zastoupen, a je tedy pravděpodobné, že údajný přestupce je zastoupen osobou, jež s touto společností spolupracuje) a dále to, že žalobce (vědom si pochybností žalovaného o věrohodnosti jeho tvrzení) neuvedl nic, čím by svoje tvrzení prokázal. Nejen, že žalobce nijak nedoložil, že G. G. jeho vozidlo v rozhodnou dobu měl k dispozici (např. smlouvou nebo svědeckými výpověďmi), ale ani k této věci nic bližšího neuvedl (např. z jakého důvodu měl G. G. z B. žalobcovo vozidlo k užívání v Luhačovicích či jaký vztah má žalobce k této osobě). Žalobce mohl předložit důkazy, které by dokládaly, že motorové vozidlo postavil na plochu označenou dopravní značkou č. V 13a jím oznámený řidič, kdykoliv v průběhu řízení o správním deliktu, a to i v odvolání, nebo konečně v řízení před soudem. Nic takového však žalobce neučinil, ačkoliv by tím zásadně mohl zpochybnit konstrukci správních orgánů o spáchání deliktu provozovatelem vozidla. Přístup žalobce zcela znevěrohodňuje jeho tvrzení o tom, že vozidlo v rozhodnou dobu řídil G. G., jenž porušil povinnosti řidiče. Ani možnost dostavit se k ústnímu jednání dne 19. 2. 2014 a situaci vysvětlit žalobce ani jeho zástupce nevyužili.

30. Co se týče otázky geografického umístění B., soud musí přisvědčit žalobci, že vyjádření městského úřadu v tomto bodě bylo nešťastné. B. je součástí Evropské unie. Ovšem jak dále z prvostupňového a napadeného rozhodnutí, jež tvoří jeden celek, vyplývá, otázka bydliště G. G. nebyla v daném případě zásadní, protože správní orgány žalobci i tak neuvěřily, že by tato osoba skutečně vozidlo v dané době řídila. Sám žalobce tuto nepřesnost v odvolání neakcentoval a upozornil na ni až v žalobě, ovšem zdejší soud ji v kontextu celého napadeného rozhodnutí shledává bezpředmětnou. Krajský soud respektuje, že žalobce má právo hájit se způsobem, který považuje za adekvátní, neboť je logicky veden snahou zůstat nepotrestán. Současně však žalobce musí akceptovat, že správní orgány a krajský soud mají díky své rozhodovací praxi s obdobnými případy a námitkami v nich používanými již bohaté zkušenosti, a proto posuzují reálnost a uvěřitelnost přednesených námitek v kontextu celého případu a i s přihlédnutím k dosavadní rozhodovací činnosti v případech skutkově podobných. Přístup žalobce pak jen kopíroval obranu jiných žalobců v typově obdobných žalobách. Obdobné jednání již dříve ve své judikatuře hodnotil i Nejvyšší správní soud, když ve svém rozsudku ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013-60, uvedl, že je „obecně vhodné, aby stěžovatel neuchovával paletu námitek proti přestupkovému rozhodnutí na pozdější dobu, ale uplatnil je již v prvním stupni přestupkového řízení. Jinak se stěžovatel zbytečně připraví o posouzení námitek v obou instancích správního řízení. Navíc se může teprve ex post podaná obrana o chybách měření jevit dle kontextu věci i jako účelová“.

31. S ohledem na výše uvedené nelze žalobcovo tvrzení považovat za věrohodné a prvostupňovému orgánu (ani žalovanému) nelze vytýkat, že se nepokoušeli doručovat P. K., jako zástupci údajného řidiče, či přímo tomuto údajnému řidiči (shledali-li účelovost zastoupení ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 1 As 27/2011, publ. pod č. 2452/2012 Sb. NSS). Správní orgán dospěl k závěru, že přestupek tvrzená osoba nespáchala, resp. že nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku vůči takové osobě, pročež byla věc odložena. Podmínky pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu tak byly splněny.

32. S odkazem na výše provedený výklad soud uvádí, že není důvodná ani poslední námitka žalobce o nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí či jeho výroku, včetně nekonkretizace porušené právní povinnosti. Naopak ze správních rozhodnutí (prvostupňové i druhostupňové rozhodnutí tvoří jeden celek) jasně vyplývá, jakou povinnost domnělý řidič zjištěného vozidla porušil (dle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu je každý účastník provozu na pozemních komunikacích povinen řídit se mimo jiné dopravními značkami), vzhledem k tomu, že s ním nemohlo být zahájeno řízení o přestupku a věc byla odložena, byly splněny podmínky v § 125f odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu (viz výklad výše) pro projednání správního deliktu s žalobcem jako provozovatelem vozidla (§ 125f odst. 1 zákona o silničním provozu), protože v rozporu s § 10 odst. 3 cit. zák. nezajistil, aby při užití vozidla byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Žalobce jako právnická osoba byl plně odpovědný za správní delikt, neboť byly naplněny podmínky § 125f odst. 2 cit. zák. (porušení povinností řidiče vykazovalo znaky přestupku podle cit. zák., nemělo za následek dopravní nehodu a pravidla byla porušena neoprávněným stáním na „šikmých rovnoběžných čarách“ (vodorovná dopravní značka č. V 13a), kam je zakázáno vjíždět, natož stát). Za uvedené jednání byla žalobci zcela po právu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč dle § 125f odst. 3 ve spojení s § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu ve znění platném pro projednávanou věc (který odkazuje na § 125c odst. 1 písm. k) cit. zák., dle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku, poruší-li jiným jednáním povinnost stanovenou v hlavě II cit. zákona, kde je mimo jiné zařazeno porušení povinnosti řídit se dopravními značkami v § 4 písm. c) cit. zák.).

V. Závěr a náklady řízení

33. Soud tedy shledal žalobcovy námitky neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak, jakožto úspěšnému účastníku řízení, právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 14. listopadu 2016 JUDr. Zuzana Bystřická, v.r. předsedkyně senátu