30 A 18/2018

Rubrum

30 A 18/2018 - 20 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Venduly Sochorové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: obec Želeč, se sídlem Želeč 62, Brodek u Prostějova, zastoupená Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2018, č. j. KUOK 11167/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. Jím žalovaný zrušil rozhodnutí Magistrátu města Prostějov, stavebního úřadu (dále též „stavební úřad“), ze dne 12. 9. 2017, č. j. PVMU 118052/2017 61, a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Zrušeným rozhodnutím stavební úřad zamítl žádost společnosti MANETECH, a. s. o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Provozovna pro zpracování organických a rostlinných produktů ze zemědělské výroby“. Žalobkyně namítá, že ačkoliv ve věci nebylo rozhodnuto s konečnou platností, je rozhodnutí žalovaného nezákonné. Žalovaný zohlednil odvolání společnosti MANETECH, a. s. (dále též „žadatel“), přestože jeho doplnění bylo podáno po lhůtě. Došlo tak k neoprávněnému zvýhodnění žadatele. Vrácením věci zpět k orgánu prvního stupně zajistil žalovaný žadateli příznivější postavení. Jediný okruh námitek, který byl zkoumán, byl rozpor s územním plánem obce Želeč. Ten podle žalobkyně přetrvává. Ve spise jsou založeny dostatečné podklady, aby žalovaný věc sám posoudil. Nebylo tedy důvodu vracet věc k novému rozhodnutí správnímu orgánu I. stupně. Žalobkyně proto namítla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou 2 30Af 10/2018 domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Před meritorním posouzením žaloby se soud nejdříve zabýval tím, zda jsou v souzené věci splněny podmínky řízení. Předně zkoumal, zda je splněna podmínka řízení spočívající v samotné existenci rozhodnutí správního orgánu. Pouze je-li napadený akt materiálně rozhodnutím správního orgánu, jež žalobci zakládá, mění, ruší či závazně určuje jeho práva, lze přistoupit ke zkoumání splnění dalších podmínek řízení (a následně k věcnému k přezkumu). Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je žaloba přípustná. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že „[r]ozhodnutí, kterým správní orgán II. stupně zruší rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátí k novému projednání a rozhodnutí, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 30/2010 – 219). Obdobně podle rozsudku ze dne 21. 3. 2016, č. j. 2 As 305/2015 – 24, „[r]ozhodnutí odvolacího správního orgánu vydané podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004, kterým se odvoláním napadené rozhodnutí nebo jeho část ruší a věc se vrací k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, v zásadě nemůže být rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Žalobu proti němu je třeba odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s.“ Žalobkyně jako napadené rozhodnutí výslovně označila (a současně jeho opis i přiložila k žalobě) rozhodnutí, kterým žalovaný jako odvolací správní orgán zrušil rozhodnutí stavebního úřadu jako správního orgánu I. stupně a věc mu vrátil k novému projednání. Napadené rozhodnutí nic nemění na subjektivních veřejných právech žalobkyně, neboť se jím s konečnou platností práva a povinnosti nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují. Nelze jej tak považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Ochrany svých práv se žalobkyně bude moci domáhat případně žalobou proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu, kterým bude konečným způsobem rozhodnuto o žádosti žadatele o umístění stavby. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Z ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. plyne, že žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Žalobkyně se domáhala zrušení správního rozhodnutí, které ovšem v souladu s výše uvedeným nemohlo zasáhnout do jejích subjektivních veřejných práv, neboť předmětné správní řízení ještě nebylo ukončeno. Soud se takovým návrhem nemohl věcně zabývat, proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. odmítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. 3 30Af 10/2018

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 14. února 2018 Mgr. Milan Procházka předseda senátu