30 A 31/2026

Rubrum

č. j. 30 A 31/2026 - 64 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: SV ENERGO a.s. sídlem Rybova 1905/25, Hradec Králové 500 03 zastoupeného Ing. Zdeňkem Laube sídlem Anatola Provazníka 526, Rychnov nad Kněžnou 516 01 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Ke Skalce 5907/47, Jihlava 586 01 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve sdělení žalovaného ze dne 5. 2. 2026 k podnětu k provedení přezkumného řízení navazujícího závazného stanoviska Městského úřadu Světlá nad Sázavou ze dne 9. 12. 2025 ve věci umístění stavby FVE na pozemku p. č. 133/4 v k. ú. Leština u Světlé takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Městský úřad Světlá nad Sázavou jako stavební úřad vyhověl dne 1. 3. 2024 žalobcově žádosti a rozhodl o umístění stavby fotovoltaické elektrárny (FVE) na pozemku p. č. 133/4 v k. ú. Leština u Světlé. Učinil tak mimo jiné na základě kladného závazného stanoviska příslušného odboru téhož úřadu jakožto orgánu územního plánování. Na základě odvolání jiných účastníků řízení vede v současné době Dopravní a energetický stavební úřad (DESU) odvolací řízení vůči územnímu rozhodnutí vydanému stavebním úřadem. Jelikož během řízení nabyl účinnosti nový územní plán obce Leština u Světlé, požádal DESU Městský úřad Světlá nad Sázavou o vydání navazujícího závazného stanoviska ohledně souladu stavby s územním plánem. Městský úřad dospěl k závěru, že záměr je nepřípustný. Následovala řada procesních peripetií (zrušení části územního plánu soudem, zrušení navazujícího závazného stanoviska v přezkumném řízení).

2. Podstatné pro posouzení věci je, že ve svém posledním navazujícím závazném stanovisku ze dne 9. 12. 2025 setrval Městský úřad Světlá nad Sázavou jako orgán územního plánování na závěru, že záměr je nepřípustný. Šlo tedy o stanovisko negativní a žalobce proti němu v odvolacím řízení uplatnil řadu námitek. DESU je po obsahové stránce vyhodnotil jako podnět k přezkumu navazujícího závazného stanoviska a postoupil námitky k vyřízení nadřízenému orgánu územního plánování, tj. Krajskému úřadu Kraje Vysočina. Ten neshledal důvod pro změnu či zrušení navazujícího závazného stanoviska, a toto sdělil Dopravnímu a energetickému stavebnímu úřadu přípisem ze dne 5. 2. 2026. Žalobce se 2 30 A 31/2026 o tom dozvěděl ze sdělení DESU, které obdržel podle svého tvrzení dne 11. 3. 2026. Dne 2. 5. 2026 se pak obrátil na Krajský soud v Brně se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, který má spočívat právě ve sdělení Krajského úřadu Kraje Vysočina o tom, že nezahájí v dané věci přezkumné řízení.

3. Podle názoru soudu se v daném případě nejedná o zásah do práv žalobce, který by bylo možné žalovat ve správním soudnictví. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 314/2025 (dále jen „s. ř. s.“), platí: „Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 4. Krajský soud dospěl k názoru, že žalobci nesvědčí aktivní žalobní legitimace, jelikož napadený akt se nijak nemohl dotknout jeho práv. Žalobcova práva ve skutečnosti zasáhlo navazující (negativní) závazné stanovisko Městského úřadu Světlá nad Sázavou ze dne 9. 12. 2025. Proti němu však má žalobce k dispozici odpovídající prostředek obrany. Je jím žaloba proti výslednému územnímu rozhodnutí, jež bude ze závazného stanoviska nutně vycházet (srov. § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). V takové žalobě má žalobce možnost uplatnit i námitky vůči podkladovému aktu, tj. vůči navazujícímu závaznému stanovisku orgánu územního plánování. Jestliže dá správní soud žalobci za pravdu, může podle současné právní úpravy podkladové závazné stanovisko pro nezákonnost samostatným výrokem zrušit (srov. § 75 odst. 2 s. ř. s.). Není tak důvod soudní obranu “zdvojovat” a chránit žalobce i proti aktu, jímž nadřízený dotčený orgán odmítl provést přezkum navazujícího závazného stanoviska mimo odvolací řízení podle § 149 odst. 8 správního řádu.

5. Tento náhled podporuje i dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu.

6. Především je třeba říci, že soudnímu přezkumu nepodléhá dokonce ani úkon, jímž nadřízený orgán v přezkumném řízení zruší závazné stanovisko dotčeného orgánu, neboť nejde o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2020, č. j. 2 As 8/2018-76, č. 4139/2021 Sb. NSS, Závazná stanoviska III). Tím spíše pak soudnímu přezkumu nepodléhá rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení podle § 97 odst. 1 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2024, č. j. 5 Ads 319/2022-24) či dokonce pouhé sdělení správního orgánu, že v přezkumném řízení podle § 156 odst. 2 správního řádu neruší své předchozí sdělení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2016, č. j. 3 As 141/2015-29).

7. Dosud citovaná judikatura se sice týkala žalob proti rozhodnutí, avšak s ohledem na její východiska vylučuje ochranu i prostřednictvím jiných žalobních typů. Staví totiž na tom, že výše uvedené akty vůbec nezasahují do veřejných subjektivních práv žalobců, resp. do jejich šířeji chápané „právní sféry“. Tento náhled potvrdil i rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci ŽAVES, který sice umožnil nově napadat nezahájení některých řízení zahajovaných ex offo, tedy z moci úřední, avšak výslovně uvedl, že se tím nic nemění na dosavadní judikatuře, která nepřipouští soudní ochranu proti nezahájení přezkumného řízení (srov. rozsudek ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, ŽAVES, bod 86). Nezahájení přezkumného řízení dle § 94 odst. 1 správního řádu tedy z povahy věci nemůže představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. a nemůže jím být ani sdělení žalovaného, že nebyly shledány důvody 3 30 A 31/2026 pro zahájení přezkumného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2024, č. j. 2 As 125/2024-43, bod 17).

8. Krajský soud žalobce nepoučoval o možnosti změnit žalobu na jiný žalobní typ, protože ani v žádném jiném řízení podle soudního řádu správního by se žalobce nemohl domoci zahájení přezkumného řízení, popř. zrušení sdělení žalovaného, že neshledal důvod pro zrušení či změnu navazujícího závazného stanoviska podřízeného orgánu územního plánování v přezkumném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2025, č. j. 22 Ads 62/2025-42, bod 19). Soud v této souvislosti doplňuje, že napadený akt sám není ani závazným stanoviskem, a nelze na něj tedy hledět jako na rozhodnutí napadnutelné žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s.

9. Absenci dotčení na právech považoval soud za zjevnou již ze samotných žalobních tvrzení. Proto žalobu odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007-247, č. 1773/2009 Sb. NSS, a navazující rozsudky rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, bod 115, a ze dne 20. 12. 2022, č. j. 10 As 25/2020-61, č. 4435/2023 Sb. NSS, bod 47).

10. Nad rámec nutného odůvodnění krajský soud na vysvětlenou dodává, že žalovaný těžko mohl námitky žalobce posuzovat v režimu § 149 odst. 7, namísto v režimu § 149 odst. 8 správního řádu, jak se žalobce v žalobě dožaduje. Podle § 149 odst. 7 správního řádu se totiž postupuje jen tehdy, pokud odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska. V daném případě však odvolání jiných účastníků řízení směřovala proti původnímu (kladnému) závaznému stanovisku Městského úřadu Světlá nad Sázavou. Jak už bylo výše řečeno, orgán územního plánování své původní kladné závazné stanovisko nahradil v průběhu odvolacího řízení stanoviskem negativním. Odklizení tohoto nového závazného stanoviska, proti němuž žádné odvolání nesměřovalo (ani směřovat nemohlo) tak již bylo možné jedině cestou přezkumného řízení podle § 149 odst. 8 správního řádu.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 25. 6. 2026 Mgr. Milan Procházka předseda senátu