30 A 36/2015

Plný text

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. J. Z., zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy – odbor pozemních komunikací, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2015, č. j. 16/2015-120- STSP/3 takto:

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podanou žalobu, který bude vrácen z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce, JUDr. Jiřího Juříčka, advokáta. Odůvodnění: Žalobou ze dne 10. 3. 2015 se žalobce domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného, jak je označeno v záhlaví tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti předchozímu usnesení Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru dopravy, ze dne 20. 8. 2014, č. j. JMK 94975/2014 a toto rozhodnutí bylo zároveň potvrzeno. Citovaným prvostupňovým správním rozhodnutím bylo vysloveno, že k provedení vyvlastňovacího řízení vedeného u Magistrátu města Brna pod č.j. 472974/2013, zahájeného návrhem statutárního města Brna ze dne 19. 12. 2013 (na zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku p. č. 2253/5 v k. ú. Slatina, obec Brno, který je ve vlastnictví žalobce, ve prospěch vlastníka místní komunikace, nacházející se na výše uvedeném pozemku statutárního města Brna) se na základě ust. § 16 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“), v souvislosti s ust. § 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), pověřuje Městský úřad Šlapanice. Krajský soud v Brně byl povinen nejprve zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení podle zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), přičemž dospěl k závěru, že o žalobě nemůže věcně jednat a rozhodl proto o jejím odmítnutí z následujících důvodů. Jak již bylo shora uvedeno, citovaná správní rozhodnutí řešila otázku pověření Městského úřadu Šlapanice (postupem podle ust. § 16 odst. 3 zákona o vyvlastnění ve spojení s ust. § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích), a to v rámci správního řízení zahájeného návrhem statutárního města Brna ze dne 19. 12. 2013 na zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku ve vlastnictví žalobce ve prospěch vlastníka místní komunikace, nacházející se na tomto pozemku (statutárního města Brna). Správní orgány rozhodovaly na základě níže uvedených zákonných ustanovení. Podle ust. § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích platí, že jestliže byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě. Podle ust. § 16 odst. 3 zákona o vyvlastnění platí, že je-li vyvlastnitelem, vyvlastňovaným nebo jiným účastníkem vyvlastňovacího řízení obec, jejíž obecní úřad je příslušným k tomuto vyvlastňovacímu řízení, krajský úřad usnesením pověří jiný vyvlastňovací úřad působící v jeho správním obvodu pro vedení vyvlastňovacího řízení. Obdobně se postupuje i v případě, že účastníkem vyvlastňovacího řízení je osoba, jejímž zřizovatelem je obec nebo kraj. Jednou ze základních zásad správního soudnictví je zásada subsidiarity, která je konkretizovaná v ust. § 5 s.ř.s. v návaznosti na ust. § 68 a dále též v § 6 v návaznosti na § 70 tohoto zákona. Procesní předpis jednak ukládá účastníkům správního řízení před podáním návrhu u soudu vyčerpat opravné prostředky nacházející se uvnitř správního řízení, dále jim stanoví i další podmínky, které musí být pro možnost přístupu k soudu splněny. Tyto ze značné části spočívají na základě, na němž je postaveno předchozí pravidlo, přičemž jejich cílem je rovněž předejít stavu, kdy by soud zasahoval do věci předčasně za situace, kdy doposud neproběhly příslušné úkony v rámci správního řízení a v němž dosud nebylo vydáno pravomocné správní rozhodnutí. Takovým ustanovení je i § 70 písm. c) s.ř.s., které stanoví, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony, jimiž se upravuje řízení před správním orgánem. Krajský soud v Brně přitom nemá žádnou pochybnost o tom, že usnesení Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, kterým došlo k pověření Městského úřadu Šlapanice k provedení vyvlastňovacího řízení, postupem podle ust. § 16 odst. 3 zákona o vyvlastnění, ve spojení s ust. § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích takovýmto rozhodnutím je. Svým charakterem jde o usnesení správního orgánu, které samo o sobě nezakládá, nemění, neruší, ani závazně neurčuje práva či povinnosti žalobce. Takové hodnocení nijak neovlivňuje ani žalobní námitka spočívající v tvrzení, že prvostupňový správní orgán měl dát účastníkům správního řízení možnost se k zamýšlenému postupu vyjádřit, včetně možnosti navrhnout, kterému jinému správnímu orgánu věc přikázat. Toto tvrzení je typickým tvrzením o procesních vadách, které však lze uplatnit nejdříve při případném odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, vydanému ve věci samé a poté, pokud by opravnému prostředku nebylo vyhověno (jako v nyní projednávané věci), i v rámci soudního řízení při podání žaloby proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu, kterým by bylo vyvlastňovací řízení zahájené návrhem statutárního města Brna ze dne 19. 12. 2013 pravomocně ukončeno. Odmítnutím žaloby nedochází ke stavu, že by žalobce byl zbaven soudní ochrany ve vztahu k uplatněné žalobní námitce (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2011, č. j. 29 A 35/2010 – 39, ve spojení s navazujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2013, č. j. 4 As 7/2012 – 82). Nyní projednávanou žalobou tedy bylo napadeno rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem. Takové rozhodnutí ovšem není samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví, neboť na ně dopadá kompetenční výluka stanovená v § 70 písm. c) s.ř.s. Z uvedeného důvodu soud žalobu odmítl pro nepřípustnost postupem podle ust. § 46 odst. 1 písm. d), ve spojení s ust. § 68 písm. e) s.ř.s. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta. Ve výroku III. tohoto usnesení rozhodl krajský soud tak, že se žalobci vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Soudní poplatek za zahájení předmětného řízení byl zaplacen ve výši 3 000 Kč, přičemž podle ust. § 10 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) platí, že soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, nebo kasační stížností, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Vzhledem k tomu, že byly naplněny podmínky ve smyslu citované části § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, rozhodl soud posledním výrokem tohoto usnesení o tom, že žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč k rukám jeho zástupce. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 17. 10. 2016 Mgr. Milan Procházka předseda senátu