30 A 44/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: ČOLOT a.s., sídlem Babičkova 1146/8a, 779 00 Olomouc, zastoupeného Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem, se sídlem Divadelní 4, 602 00 Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce Ing. Radka Lančíka, daňového poradce.

III. Žalobci bude po právní moci tohoto usnesení vrácena z účtu Krajského soudu v Brně část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou na ochranu před nečinností domáhal po žalovaném vydání rozhodnutí o odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 23. 1. 2015, č. j. 176497/15/3101-51524-802673 a č. j. 176475/15/3101-51524-8026735. Podáním ze dne 24. 8. 2016 žalobce sdělil, že požadované rozhodnutí žalovaného již bylo vydáno a navrhl řízení zastavit podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), neboť bere žalobu zpět. Zároveň však trvá na přiznání náhrady nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 3 věty druhé s.ř.s. Vzhledem k tomu, že v dané věci je projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí žaloby, jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o naplnění zákonných podmínek, krajský soud v souladu s § 47 písm. a) s.ř.s. řízení o žalobě zastavil (výrok I. tohoto usnesení). K přiznání práva na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 3 s.ř.s. (výrok II. tohoto usnesení) vedla krajský soud skutečnost, že žalovaný byl v průběhu odvolacího řízení skutečně nečinný (jak vyplývá z níže uvedeného). Pouze z důvodu, že žalovaný přistoupil k vydání rozhodnutí o odvolání před vydáním rozsudku zdejšího soudu, vzal žalobce podanou žalobu zpět. Pokud by však k vydání předmětného rozhodnutí o odvolání nedošlo, byl by s ohledem na níže uvedené žalobce v dané věci úspěšný. Z obsahu správního spisu vyplývají následující skutečnosti. Správci daně prvního stupně [Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj (dále také „správce daně“)] bylo dne 23. 2. 2015 doručeno odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů právnických osob za rok 2010 a 2011 (č. j. 176497/15/3101-51524- 802673 a č. j. 176475/15/3101-51524-8026735). Odvolání nemělo zákonem stanovené náležitosti ve smyslu § 112 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), správce daně proto vyzval žalobce k odstranění vad podání. Ten nejprve požádal o prodloužení lhůty, následně vady odstranil doplněním odvolání doručeným správci daně dne 31. 3. 2015 (na výzvu k odstranění vad podání doručenou dne 4. 3. 2015). Žalovaný uložil dne 21. 8. 2015 v souladu s § 115 odst. 1 daňového řádu správci daně doplnit řízení o nezbytné úkony písemností č. j. 27540/15/5200-11431-711360. V ní správci daně uložil zjistit existenci (neexistenci) smluvního vztahu za pronájem skladovacích prostor, tj. postavit najisto, zda došlo ze strany žalobce k uplatnění nákladů za pronájem v souladu s ust. § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Dále žalovaný v uloženém doplnění uvedl, že jestliže nebude pochybnost o uplatnění nákladů, má správce daně posoudit, zda sjednaná cena mezi spojenými osobami je rozdílná od ceny obvyklé mezi nezávislými osobami. V tomto duchu pak správce daně přistoupil k ustanovení znalce pro odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. J. H., a to rozhodnutím o ustanovení znalce ze dne 7. 12. 2015 č. j. 1836963/15/3101-61563-803537. Stejný den, tj. 7. 12. 2015, bylo rozhodnuto také o uložení povinnosti žalobce spolupracovat s ustanoveným znalcem. Žalobce následně podal podnět na ochranu proti nečinnosti žalovaného podle § 38 daňového řádu. Generální finanční ředitelství tento podnět neshledalo důvodným, proto jej odložilo, o čemž žalobce informovalo vyrozuměním o odložení podnětu č. j. 16620/16/7700-10124-050572 ze dne 16. 2. 2016. Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného domáhal vydání rozhodnutí o odvolání za situace, kdy využil prostředku na ochranu proti nečinnosti zakotveného v daňovém řádu. Zdejší soud zastává názor, že vyrozumění o odložení podnětu ze strany Generálního finančního ředitelství ze dne 16. 2. 2016 bylo vydáno v souladu se zákonem. Z tohoto vyrozumění lze vyčíst, že po zhodnocení skutečností z předmětného správního spisu došlo Generální finanční ředitelství k závěru, že na danou věc bylo aplikovatelné ust. § 38 odst. 1 písm. b) daňového řádu. V této části se lze ztotožnit s výpočtem lhůty pro vyřízení odvolání uvedené ve vyrozumění o podnětu na nečinnost a z vyjádření žalovaného. Z nich plyne, že odvolací řízení bylo zahájeno dne 23. 2. 2015, kdy bylo Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj doručeno odvolání daňového subjektu. Odvolání bylo následně daňovým subjektem doplněno dne 31. 3. 2015, na základě výzvy finančního úřadu ze dne 4. 3. 2015. Protože se jednalo se o situaci předvídanou § 34 daňového řádu, došlo ke stavění běhu lhůty pro správce daně od data vydání výzvy 4. 3. 2015, do pátého pracovního dne ode dne, kdy byla správci daně poskytnuta požadovaná součinnost, tj. do 7. 4. 2015. Lhůta podle Pokynu Ministerstva financí ČR o stanovení lhůt při správě daní MF-4 (dále jen „Pokyn MF-4“) by tedy bez dalšího uplynula dne 18. 9. 2015. Spisový materiál k odvolacímu řízení byl předložen Finančním úřadem pro Olomoucký kraj Odvolacímu finančnímu ředitelství dne 9. 6. 2015. Poté, co žalovaný zjistil vady v provedeném řízení, uložil dne 21. 8. 2015 Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj ve smyslu § 115 odst. 1 daňového řádu vady odstranit a doplnit podklady. Jedná se o situaci předvídanou Pokynem č. MF–5 (nahradil pokyn MF-4), ode dne 21. 8. 2015 tak došlo k stavění běhu lhůty. Z předloženého spisu je zřejmé, že Finanční úřad pro Olomoucký kraj mj. vyzval některé další osoby zúčastněné na správě daní k poskytnutí údajů, dále rozhodnutím č. j. 1836963/15 ze dne 7. 12. 2015 přistoupil k ustanovení soudního znalce za účelem vypracování odborného odhadu obvyklé ceny pronájmu nemovité kulturní památky – zámku v Loučné nad Desnou a uložil daňovému subjektu povinnost spolupracovat s ustanoveným znalcem rozhodnutím č. j. 1837062/15 ze dne 7. 12. 2015. Konec lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání podle ustanovení § 116 odst. 1 daňového řádu, podle Pokynu MF–5, v době vydání vyrozumění o podnětu na nečinnost neuplynul. Po obdržení kompletního spisového materiálu by tak žalovanému zbýval necelý měsíc na vydání rozhodnutí o odvolání (zbytek lhůty pro vyřízení odvolání od 21. 8. 2015 do 18. 9. 2015). Jelikož byl doplněný spisový materiál žalovanému předložen dne 26. 4. 2016 a odvolací řízení ukončeno rozhodnutím o odvolání dne 18. 7. 2016, tj. téměř 3 měsíce po postoupení doplněného spisového materiálu žalovanému, byl žalovaný téměř 2 měsíce nečinný. Z důvodu vydání rozhodnutí o odvolání, jehož vydání se žalobce předmětnou žalobou domáhal a následnému zpětvzetí žaloby, nemůže již v této chvíli zdejší soud rozhodnout ve věci meritorně. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 35 odst. 2 a § 60 odst. 3 s.ř.s. Podle posledně citovaného ustanovení platí, že vzal-li navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem, neboť žaloba byla podána důvodně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 1 Ans 4/2008 – 62). Náklady řízení spočívají v části zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, a dále v nákladech právního zastoupení v celkové výši 12 342 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V daném případě se jedná o odměnu Ing. Radku Lančíkovi, daňovému poradci, za zastupování žalobce v řízení před krajským soudem, a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2 písemná podání soudu ve věci samé – podání žaloby a její zpětvzetí) podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 9 300 Kč (3 x 3 100 Kč); a dále o náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se částka odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů o částku 2 142 Kč odpovídající příslušné dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o částku 13 342 Kč. Ke splnění uvedené povinnosti byla žalovanému stanovena přiměřená lhůta. Výrok III. tohoto usnesení vychází z ust. § 10 odst. 3 věta první zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 8. 9. 2016 Mgr. Milan Procházka předseda senátu