30 A 48/2025

Rubrum

č. j. 30 A 48/2025 - 145 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu sídlem Körnerova 219/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 za účasti:

1. Ředitelství vodních cest ČR sídlem nábř. L. Svobody 122/12, Praha 1 zastoupen advokátem JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D. sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2 2. Město Staré Město sídlem nám. Hrdinů 100, Staré Město 3. Povodí Moravy, s.p. sídlem Dřevařská 932/11, Brno 4. Město Uherské Hradiště sídlem Masarykovo náměstí 19, Uherské Hradiště o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2025, č. j. MZP/2025/240/140 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. 2 30 A 48/2025

II. Účastníci řízení ani osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Předmětem sporu v dané věci je otázka, zda byly splněny podmínky pro udělení výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 196/2024 Sb. (dále jen „ZOPK“; viz čl. XCV a čl. XIII bod 1 zákona č. 284/2021 Sb.) pro výstavbu záměru rekreačního přístavu Slovácko (dále též jen „záměr“). Tuto výjimku udělil Ředitelství vodních cest ČR Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 23. 9. 2024, č. j. KUZL 82135/2024. Odvolání žalobce (a dalších osob) proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví. Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 9. 6. 2025.

2. Rekreační přístav má sloužit pro potřeby aglomerace Uherské Hradiště a Staré Město, umístěn má být v katastrálním území Staré Město u Uherského Hradiště. Jedná se o území na pravém břehu řeky Moravy přibližně v ř. km 147,17 za stávající protipovodňovou hrází a za železničním přejezdem v části obce Staré Město nazývané Trávníky za drahou. Na pozemcích, na kterých je přístav plánován, hospodaří v současné době soukromý zemědělec v režimu konvenčního hospodaření. Břeh řeky Moravy a svah ochranné hráze jsou pravidelně sečeny. Území je svým charakterem městskou zelení s přechodem do intenzivně využívané zemědělské krajiny.

3. Účelem záměru je zřízení plnohodnotného veřejného přístavu pro rekreační plavidla. Součástí přístavu jsou následující prvky: přístavní bazén a plovoucí molo s kapacitou 50 plavidel, které umožňuje stání plavidel i za povodní (až do Q100), bezpečnostní vjezdový objekt, plavební kanál, který spojuje přístavní bazén s řekou Moravou, ochranné stání pro Policii ČR, servisní služby pro plavidla (připojení na pitnou vodu a elektrickou energii, odčerpání fekálních a odpadních vod, odběr komunálního odpadu a možnost tankování pohonných hmot), stáčecí místo pro dovoz PHM k nádrži PHM, sjezd pro spouštění plavidel a jeřáb pro vyzdvihnutí plavidel, provozní zázemí (provozní budova, sociální zařízení), rozptylová zpevněná plocha před provozní budovou a komunikace pro pěší, skladové kóje, napojení na dopravní infrastrukturu (včetně parkoviště pro 34 vozidel a 1 autobus, otočného místa pro osobní automobily a přemostění plavebního kanálu), veřejné osvětlení pozemní části přístavu, informační systém přístavu a orientační systém pro navigaci návštěvníků po okolí přístavu. Dále má být realizována vodovodní a kanalizační přípojka a přístav má být napojen na elektrickou energii. Investorem záměru bude Ředitelství vodních cest ČR společně s městem Staré Město.

4. Na základě oznámení osoby zúčastněné na řízení 1 (dále jen „žadatel“) vydal Krajský úřad Zlínského kraje (dále jen „krajský úřad“) dne 11. 1. 2021 rozhodnutí – závěr zjišťovacího řízení, podle nějž záměr nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí, neboť nemůže mít významný vliv na životní prostředí (dále jen „hodnocení EIA“).

5. Žadatel podal dne 25. 6. 2024 žádost o povolení výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin podle § 56 ZOPK pro realizaci záměru. Krajský úřad žádosti vyhověl a výrokem rozhodnutí ze dne 23. 9. 2024, č. j. KUZL 3 30 A 48/2025 82135/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), povolil podle § 56 odst. 1 ZOPK výjimku ze základních podmínek ochrany ke škodlivým zásahům do přirozeného vývoje jedinců celkem 6 druhů zvláště chráněných živočichů (velevrub malířský, mník jednovousý, jelec jesen, ropucha obecná, užovka obojková, skokan skřehotavý, ouklejka pruhovaná), a dále podle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) ZOPK výjimku ze základních podmínek ochrany ke škodlivým zásahům do přirozeného vývoje jedinců celkem 5 zvláště chráněných druhů živočichů, kteří jsou předmětem ochrany podle unijního práva (ještěrka obecná, rosnička zelená, skokan zelený, netopýr rezavý, lesák rumělkový). Provádění škodlivých zásahů podmínil krajský úřad splněním 17 podmínek uvedených taktéž ve výroku prvostupňového rozhodnutí.

6. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ či „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce i dalších osob zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Argumentace žalobce

7. Soud považuje za vhodné zmínit, že žaloba je svým obsahem relativně rozsáhlá, ale zároveň (i přes určitou vnitřní strukturu) poměrně nepřehledná. Žalobce sice člení text do částí a oddílů, víceméně ale v rámci jednotlivých žalobních bodů jen stále dokola (v různém pořadí) opakuje tytéž dílčí námitky a argumenty. K srozumitelnosti a přehlednosti žaloby nepřispívá ani nadměrné používání odrážek, číslování, různé formy zvýraznění textu (podtržení, ztučnění, kurzíva). Text navíc obsahuje rozsáhlé citace z rozhodnutí správních orgánů a odkazy na předchozí podání žalobce, což také přispívá k jeho nepřehlednosti. Soud touto poznámkou nehodlá nikterak snižovat právní erudici žalobce, o níž vskutku nemá pochybnosti. Nejde-li ale o záměrnou procesní strategii, nelze nevidět, že v takto formulované žalobě může (ku škodě věci) podstata jednotlivých žalobních bodů velice snadno zaniknout, neboť je převrstvena sadou stále se opakujících a nepřehledně strukturovaných dílčích výtek a argumentů, v nichž se lze jen obtížně orientovat, natož se k nim vyjadřovat. Svým způsobem se tak nelze divit žalovanému, že při vypořádání obdobně formulovaného odvolání z této „pasti“ nalezl úniku tím způsobem, že reagoval pouze na podstatu uplatněných odvolacích námitek a nevyjadřoval se stále dokola k týmž argumentům a námitkám.

8. Soud v této souvislosti poznamenává, že není povinen reprodukovat celá rozsáhlá podání účastníků, popř. osob zúčastněných na řízení, a veškeré dílčí argumenty. Postačí shrnutí podstatných tvrzení stran a vysvětlení klíčových skutkových a právních závěrů, které umožní přezkum rozhodnutí [srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08; obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012-50, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 36/2013-30]. Soud tedy načrtne jen základní tematické okruhy žalobních bodů a ke konkrétním argumentům se vyjádří až v příslušné části odůvodnění.

9. Žalobce na úvod popsal základní skutkové okolnosti projednávané věci a postup při přípravě záměru. Popsal výsledky hodnocení EIA, strategické dokumenty týkající se rozvoje vodních cest (vládou neschválená Koncepce vodní dopravy 2016-2023 zahrnující též v příloze č. 1 Aktuální rozpis přípravy investičních akcí rozvoje infastruktury vodních cest k 1. 9. 2016) a na kontrolní zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu č. 21/03 (Peněžní prostředky státu a Evropské unie určené na podporu rekreační plavby z března 2022). Dále také poukázal na množství soudních rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného, která se týkala 4 30 A 48/2025 přezkumu rozhodnutí o výjimkách podle § 56 odst. 1 a 2 ZOPK v jiných věcech a na něž opakovaně v žalobě odkazuje.

10. Vlastní argumentaci pak žalobce strukturoval a soustředil do několika žalobních bodů, přičemž již jejich označení naznačuje, že jde – s výjimkou posledního bodu – veskrze jen o opakování téže argumentace v různých obměnách (1. K bodu 3. odvolání: absence dokladů o doložení veřejného zájmu a jeho převahy či naléhavosti a doložení neexistence jiného uspokojivého řešení; 2. K bodu 4. odvolání: nesplnění ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb. o doložení veřejného zájmu a jeho převahy; 3. K bodu 4. odvolání: k absenci prokázání převahy či naléhavosti veřejného zájmu na realizaci záměru – porušení ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb.; 4. K bodu 5. odvolání: nesplnění ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb. – nedoložení neexistence jiného řešení; 5. K bodu 6. odvolání: absence věcných a časových podmínek o kontrole plnění výjimky).

11. Podstatou žaloby je nesouhlas se závěrem správních orgánů o tom, že byly splněny podmínky pro udělení výjimek podle § 56 odst. 1 a 2 ZOPK. Rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné, skutkový stav, ze kterého správní orgány vycházely, nemá oporu ve správním spise a rozhodnutí je nezákonné. Správní orgány si podle žalobce neopatřily relevantní podklady, které by přesvědčivě dokládaly existenci veřejného zájmu na výstavbě záměru, jeho převahu nad zájmy ochrany přírody a nezkoumaly existenci jiného uspokojivého řešení. Žalovaný se nevypořádal s rozsáhlou argumentací žalobce v odvolání, což představuje porušení jeho procesních a hmotných práv. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

12. Žadatel neprokázal existenci veřejného zájmu na výstavbě nového přístavu a jeho převahu nad zájmem ochrany dotčených zvláště chráněných druhů. Cílem je podle žalobce pouze uspokojit soukromé zájmy několika desítek či stovek osob za rok. Správní orgány pouze opsaly popis záměru a obecné důvody pro jeho realizaci. Chybí však přesvědčivá reakce na kritickou zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu č. 21/03 (dále jen „zpráva NKÚ“) a důkazy o veřejných přínosech pro další rozvoj rekreace na řece Moravě a Baťově kanále.

13. Rezort dopravy si podle žalobce vytvořil seznam řady stavebních záměrů na Baťově kanálu za cca 1,5 mld. Kč, které chce žadatel a Povodí Moravy, s. p. realizovat, a to i bez schválené koncepce vodní dopravy. V případě rozvoje rekreační soukromé plavby (i na Baťově kanálu) chybějí přesvědčivé a podložené analýzy stávajícího stavu a prognózy o ekonomicky efektivním vynakládání veřejných prostředků a o přínosech těchto záměrů pro společnost, jak dokládá zpráva NKÚ, na niž žalobce poukazoval již v průběhu správního řízení. Dle této zprávy nebyla přesvědčivě doložena ekonomická efektivnost plánovaných staveb a nebyly věrohodně doloženy žádné společenské přínosy, což významně zpochybňuje údajný veřejný zájem realizovat tak obrovské množství stavebních záměrů. Žadatel, krajský úřad ani žalovaný nepředložili žádné přesvědčivé odborné podklady, které by závěry NKÚ vyvrátily.

14. Z obsahu spisu není podle žalobce zřejmé, který doklad prokazuje veřejný zájem na ochraně veřejné bezpečnosti (existenci vysoké nehodovosti, úmrtí či vážných zranění), sociálních přínosů záměru, ekonomických přínosů záměru. Podle žalobce je irelevantní, že Baťův kanál v úseku Otrokovice – Rohatec je uveden v seznamu dopravně významných cest (příl. 2 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů), že je v souladu územně plánovací dokumentací i to, že projekt prodloužení splavnosti vodních cesty Otrokovice – Rohatec je předmětem mezinárodní spolupráce se Slovenskou republikou. Veřejný zájem nedokládá ani podaná žádost o vydání výjimky, existence 5 30 A 48/2025 žadatele, studie SUDOP PRAHA a.s. ani studie společnosti KROKEM s.r.o. Důvodem pro povolení výjimky není dále samotná existence Baťova kanálu, chybějící přístav v Uherském Hradišti, zájem o veřejné zdraví a bezpečnost, sociální a ekonomický význam záměru. Za důkaz o veřejném zájmu nelze považovat ani politické dokumenty (Dopravní politika ČR do roku 2020, Dopravní sektorová strategie 2. fáze z roku 2017 nebo Koncepce vodní dopravy 2016-2023). Ve spise nejsou přesvědčivé doklady o dosavadním stavu podnikání, o stavu nezaměstnanosti, o zkvalitnění soukromé rekreační plavby, o zajištění dopravní obslužnosti, o stavu cestovního ruchu, o zajištění propojení Baťova kanálu s řekou Moravou, o počtech vodáků, plavců, turistů a cyklistů a o stavu nehodovosti bez realizace záměru.

15. Podle žalobce je intenzita zájmu na vybudování záměru prakticky nulová, resp. nebyl prokázán, a proto nelze tvrdit, že převažuje nad zájmem na ochraně zvláště chráněných druhů. Správní orgány postupovaly v daném případě v rozporu se závěry mnoha rozhodnutí soudů i žalovaného ve věcech, které se týkaly vydání výjimek podle § 56 ZOPK včetně rozhodnutí, která se týkala záměrů na úpravu vodních cest či přístavů.

16. Správní orgány navíc nedoložily neexistenci jiného uspokojivého řešení pro naplnění veřejného zájmu. Záměr neprošel plným procesem EIA. Přesto si správní orgány neopatřily žádné podklady k možným alternativám záměru, jako je např. přístav na jiném místě s nižším škodlivým zásahem, změna rozsahu uvažovaného přístavu na stávajícím místě, rozšíření dvou stávajících přístavišť, výstavba třetího přístaviště nebo nulová varianta. Nulová varianta, tedy ponechání stávajícího stavu, by bezpochyby představovala nejmenší škodlivý zásah do cenných jedinců a biotopů. Některé z těchto variant sice mohly být v minulosti posuzovány, ale ve spise není žádný přesvědčivý doklad o tom, že by měly stejný či větší škodlivý vliv na biotopy cenných druhů živočichů. Správní orgány se v podstatě spokojily s tvrzením žadatele, že realizace záměru je nutná.

17. V rozporu se zákonem a dosavadní diktaturou (kterou žalobce obsáhle cituje) je podle žalobce i nastavení podmínky č. 17 prvostupňového rozhodnutí, která upravuje provádění kontrol. Tyto kontroly by správně měl provádět krajský úřad, příslušná podmínka však pouze ukládá žadateli, případně ekologickému dozoru, aby krajský úřad o určitých krocích informovali a nezavazuje samotný krajský úřad, aby jakoukoliv kontrolu sám provedl. Žalobce přitom v odvolání načrtl řadu příkladů, jak by mohla být podmínka formulována, aby požadavkům judikatury dostála. Kontroly by měly být navázány buď na všechny uložené podmínky, nebo by většina z nich měla být přesně nadefinována. Navržené 4 pravidelné kontroly ročně nemusí dostačovat, pokud nejsou navázány na konkrétně uložené podmínky.

III. Vyjádření žalovaného a žadatele (osoby zúčastněné na řízení 1)

18. Žalovaný i žadatel navrhují podanou žalobu zamítnout a argumentují podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrvali po celou dobu řízení před soudem.

IV. Řízení před krajským soudem

19. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Žalobce se k výzvě soudu, zda trvá na nařízení jednání, nevyjádřil. Soud má proto za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání také souhlasí. 6 30 A 48/2025 20. Soud projednal věc přednostně s ohledem na společenský význam projednávané věci a záměru. Zohlednil přitom též, že přednostně byla projednána i související věc sp. zn. 30 A 81/2024, a to zejména z důvodu nařízeného odkladného účinku.

V. Posouzení věci krajským soudem

21. Žaloba není důvodná. Přezkoumatelnost 22. Žalobce na různých místech žaloby namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami, nezabýval se posouzením některých skutkových okolností nebo že rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. Soud tedy zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost představuje jednu z nejzávažnějších vad, kterou může být správní rozhodnutí zatíženo. Aby totiž bylo rozhodnutí přezkoumatelné, musí být z jeho odůvodnění zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o podstatných skutečnostech, jak posoudil věc po právní stránce, jak se vypořádal s uplatněnými námitkami a jak vlastně o věci rozhodl. Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnosti nebo pro nedostatek důvodů je objektivní překážkou, která znemožňuje věcný přezkum napadeného rozhodnutí, neboť nelze zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno.

23. Nepřezkoumatelnost pro nedostatečné odůvodnění může vyvstat např. tehdy, opřel-li správní orgán rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz obdobně k rozhodovací činnosti správních soudů např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS), nebo pokud zcela opomenul vypořádat s některou z podstatných námitek účastníků (viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2007, čj. 3 As 4/2007-58, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74). Nepřezkoumatelnost však musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro skutečnou nemožnost zjistit samotný obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. např. usnesení NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztahovat jej i na situace, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty uplatněné námitky. Povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit totiž nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každé dílčí tvrzení nebo argument. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány klíčové námitky účastníka řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, čj. 9 Afs 70/2008-13), případně se lze spokojit, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s odpovědí implicitní, což připouští i Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09). O nepřezkoumatelnost nejde ani tehdy, pokud je námitka, kterou správní orgán pominul, pro posouzení věci zjevně irelevantní (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020-31).

24. V této souvislosti soud také připomíná, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba v rámci soudního přezkumu nahlížet jako na jeden celek, tedy že se rozhodnutí mohou vzájemně argumentačně doplňovat v obou směrech (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008-73, a ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25). Mezery v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, které by jinak způsobovaly jeho 7 30 A 48/2025 nepřezkoumatelnost, proto mohou zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvního stupně a naopak. Soud konečně zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy žalobce o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která brání přezkoumání napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24).

25. V projednávané věci soud neshledal, že by napadené rozhodnutí žalovaného trpělo nepřezkoumatelností. Žalovaný v napadeném rozhodnutí věcně a jasně, byť v některých ohledech jen obecně a stručně, vyjádřil, proč má za to, že byly naplněny zákonné podmínky pro povolení výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zabýval se přitom všemi klíčovými odvolacími námitkami, zdůvodnil své úvahy a předložil konkrétní ucelenou argumentaci oponující námitkám žalobkyně. Jak již soud výše naznačil, není na závadu, že se žalovaný zabýval pouze klíčovými žalobcovými námitkami, resp. jejich podstatou a nevyjádřil se ke všem myslitelným argumentům a tvrzením, které žalobce stále dokola opakoval v podaném odvolání. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakých podkladů správní orgány vycházejí, jaké skutkové okolnosti považují za rozhodné pro zjištění skutkového stavu a jak věc posoudily po právní stránce. Soudu tak nic nebrání, aby zákonnost napadeného rozhodnutí meritorně přezkoumal. Podmínky pro vydání výjimky 26. Jádrem sporu je především naplnění podmínek pro povolení výjimky dle § 56 odst. 1 a 2 ZOPK. Podle odstavce prvního platí, že výjimky ze zákazů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.

27. Dle § 56 odst. 2 ZOPK lze výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů povolit podle písm. c) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí.

28. Z dikce § 56 odst. 1 ZOPK plynou čtyři podmínky, na jejichž základě lze výjimku z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů udělit. Je třeba posoudit 1) existenci jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, 2) převahu takto určeného jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochranu přírody, 3) neexistenci jiného uspokojivého řešení, a konečně 4), že provozované činnosti neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu ohroženého druhu z hlediska jeho ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2015, č. j. 10 As 2/2015-251).

29. Citované ustanovení přitom rozlišuje mezi druhy chráněnými českým vnitrostátním právem a druhy, které jsou předmětem ochrany podle unijního práva. Zatímco u běžných druhů postačuje k povolení výjimky prokázat existence jiného veřejného zájmu, který převažuje nad zájmem ochrany přírody, u druhů chráněných unijním právem jsou podmínky přísnější. Druhá věta § 56 odst. 1 ZOPK stanoví pro tyto druhy kumulativní podmínky, které představují transpozice unijních směrnic (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, čj. 41 A 35/2023-80). U unijních zvláště chráněných druhů rostlin 8 30 A 48/2025 a živočichů tak lze výjimku povolit jen tehdy, pokud je dán některý z taxativních důvodů v § 56 odst. 2 ZOPK, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Uvedená distinkce se nicméně částečně stírá již tím, že naplnění třetí a čtvrté podmínky je třeba do určité míry sledovat i při vyvažování významu konfliktních zájmů podle podmínky druhé (tj. podle principů poměřování konfliktních zájmů). V jejím rámci se tak hodnotí i intenzita (míra škodlivosti) zásahu do ochrany zvláště chráněných druhů a potřebnost zvažovaného zásahu, tzn. že je třeba zohlednit i možné alternativy zasahující do zájmů ochrany přírody v menším rozsahu nebo intenzitě.

30. Na udělení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny není právní nárok (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 7. 2004, čj. 7 A 139/2001-67, č. 379/2004 Sb. NSS, ze dne 12. 11. 2015, čj. 10 As 2/2015-251, ze dne 3. 5. 2022, čj. 1 As 347/2021-91). Udělení nebo neudělení výjimky je věcí správního uvážení orgánu ochrany přírody na základě posouzení kritérií stanovených zákonem. Správní orgán rozhodující o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny má poměrně značný prostor pro svoji úvahu o splnění podmínek podle citovaného ustanovení, které v sobě obsahuje kombinaci neurčitého právního pojmu a správního uvážení. Neurčitý právní pojem, zde vyjádřený jako „jiný veřejný zájem“ (§ 56 odst. 1), přitom nelze dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na posouzení každého jednotlivého případu, byť zákon o ochraně přírody a krajiny zavádí určitou obecnou kategorizaci zájmů, pro které lze výjimku ze zákazu u zvláště chráněných živočichů a rostlin udělit (§ 56 odst. 2). Pouze v případě, že správní orgán shledá existenci veřejného zájmu, lze posoudit, zda tento zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody a zda jsou splněny i další podmínky v podobě neexistence jiného uspokojivého řešení a udržení populace daného druhu v příznivém stavu z hlediska ochrany.

31. Dále je třeba zdůraznit, že důkazní břemeno k prokázání naplnění všech (včetně přísnějších unijních) podmínek nese výhradně žadatel, který musí předložit přesvědčivé podklady (rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2012, čj. 9 As 30/2012-88). NSS opakovaně uvedl ve svých rozhodnutích (např. rozsudek ze dne 27. 10. 2011, čj. 6 As 17/2011-232), že posouzení shora uvedených podmínek je věcí volného hodnocení důkazů, resp. podkladů rozhodnutí podle § 50 odst. 4 správního řádu. Je tedy třeba zkoumat, zda žalobou napadené rozhodnutí obsahuje úvahu, na základě které správní orgán dospěl k závěru o nepovolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin a zda taková úvaha neodporuje obsahu spisu, skutkovým zjištěním a zásadám logického myšlení nebo není-li jinak vadná.

32. V projednávané věci se soud zaměřil na posouzení úvah orgánů ochrany přírody obou stupňů zachycených v odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí, neboť soudní přezkum správních rozhodnutí je založen na kasačním principu. To znamená, že soud ve správním soudnictví je v případě důvodnosti žaloby oprávněn napadené rozhodnutí pouze zrušit a zavázat správní orgán svým právním názorem, nikoli nahradit jeho rozhodnutí, resp. domýšlet, dotvářet a zdůvodňovat úvahy správního orgánu. Správní orgány musí samy dostát povinnosti shromáždit relevantní podklady pro vlastní skutkové závěry a rozhodnutí dostatečně odůvodnit. Nedostatek podkladů rozhodnutí vydaného ve správním řízení nebo jeho nepřezkoumatelnost nemůže být dodatečně zhojena rozsáhlým dokazováním, případně zcela novým vysvětlením skutkových okolností a jejich právním rozborem až v řízení o žalobě brojící proti napadenému rozhodnutí. To platí tím spíše v řízeních, kdy je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí, jehož předmětem je výklad 9 30 A 48/2025 neurčitých právních pojmů nebo aplikace správního uvážení. Na druhou stranu to však neznamená, že by soud mohl pouze slepě přejímat závěry orgánů ochrany. Úkolem soudu je prověřit, zda jsou úvahy a závěry správních orgánů skutkově podložené, srozumitelné, logické a souladné s účelem a smyslem zákona. Přitom může zčásti vystoupit z použité argumentační linie správních orgánů, pokud jejich závěry a správní uvážení zcela nenahradí vlastními úvahami. Veřejný zájem a jeho převaha nad zájmem ochrany přírody 33. Podstatou žalobních bodů je zpochybnění závěrů, které se týkají definování a poměřování veřejných zájmů. Na straně jedné jde o zájem na vybudování chráněného rekreačního přístavu Slovácko, který je součástí plánu rozvoje Baťova kanálu, a proti němu je na straně druhé postaven veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny. Soud se tak primárně zaměřil na otázku, zda byl řádně doložen veřejný zájem na výstavbě záměru a pokud ano, zda převážil nad veřejným zájmem ochrany přírody a krajiny.

34. Soud má za užitečné alespoň rámcově popsat samotný záměr a skutkové okolnosti, které jsou pro posouzení věci klíčové. Plánovaný chráněný přístav má být součástí vodní cesty určené primárně pro turistické rekreační účely, která se souhrnně označuje jako tzv. Baťův kanál. Jeho trasa je vedena po řece Moravě a po dvou úsecích uměle vybudovaného kanálu. Jde o součást vodní cesty, která je označena jako dopravně významná v příloze 2 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů [vodní tok Moravy od ústí vodního toku Bečvy po soutok s vodním tokem Dyje, včetně průplavu Otrokovice - Rohatec (Baťův kanál)]. V době vydání napadeného rozhodnutí byla rekreační plavba omezena v podstatě pouze na shora uvedený zákonem vymezený úsek. Plánuje se však (a aktuálně v době rozhodování soudu již realizuje) jeho prodloužení do Hodonína na jižním konci, a výhledově by se plavba i na severním konci měla protáhnout až do Kroměříže.

35. Přístav Slovácko ve Starém Městě má tedy poskytnout nezbytné zázemí pro turistické rekreační využití zhruba uprostřed současné lodní cesty. Samotný přístav má být podle žádosti umístěn tak, že je vjezdovým kanálem napojený z pravého břehu řeky Moravy v lokalitě Trávníky za drahou. Přístavní bazén vytvoří prostor pro celoroční (krátkodobé i dlouhodobé) kotvení lodí (až 50 soukromých rekreačních plavidel) a pro poskytování servisních služeb, včetně odčerpání odpadů a bezpečného čerpání pohonných hmot, stejně jako ochranné stání pro Policii ČR. Dále záměr zahrnuje pozemní část, a to mj. sjezd pro spouštění plavidel a jeřáb pro vyzdvihnutí plavidel, provozní zázemí (provozní budova, sociální zařízení), komunikace pro pěší, skladové kóje, napojení na dopravní infrastrukturu (včetně parkoviště pro 34 vozidel a 1 autobus, otočného místa pro osobní automobily a přemostění plavebního kanálu), veřejné osvětlení pozemní části přístavu, a orientační systém pro navigaci návštěvníků po okolí přístavu.

36. Podle žádosti má záměr přispět k rozvoji rekreační vodní dopravy a rozvoji cestovního ruchu a k vybudování infrastruktury ke zkvalitnění plavebních podmínek, zajištění bezpečnosti plavby a provozování lodí a omezení vlivů dopravy na vodní tok a ekosystémy (zabránění škodám). Podstatnými přínosy z hlediska bezpečnosti je zřízení servisního centra, zázemí pro policejní člun a zajištění bezpečného kotvení a ochrany plavidel za povodní.

37. Záměr nicméně naráží na skutečnost, že jeho vybudováním bude zasažen místní ekosystém v lokalitě Trávníky za drahou, kde se vyskytují nebo mohou vyskytovat trvale či přechodně i zvláště chráněné druhy živočichů uvedené ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Jejich 10 30 A 48/2025 výskyt či možný výskyt byl popsán zejména v biologickém hodnocení autorizované osoby z listopadu 2022 (Mgr. Kočvara).

38. Dříve, než soud rozvede vlastní úvahy k existenci veřejného zájmu, musí také vysvětlit, že v tomto případě dospěl k opačnému závěru než věci vedené pod sp. zn. 30 A 82/2024, jež se týká povolení výjimek pro záměr rozšíření přístavu ve Veselí nad Moravou s vybudováním přístupové komunikace. Oba tyto záměry mají mnoho shodných rysů a prvků v tom, že se nacházejí na řece Moravě (Baťově kanálu) a jde o přístavy primárně určené pro rekreační plavbu na Baťově kanálu. Žalobce používá v obou žalobách týkající se těchto dvou záměrů velmi podobné žalobní námitky a argumentaci.

39. Obě věci se ovšem také odlišují, a to zejména ve dvou směrech, což nakonec vedlo k rozdílným výsledkům řízení. V prvé řadě se liší předmět a rozsah obou záměrů a jejich umístění. Přístav ve Veselí již existuje a poskytuje služby veřejnosti. Nachází se zhruba ve třetině vodní cesty ve směru od Hodonína do Otrokovic. Předmětem záměru, který se vztahuje k přístavu ve Veselí nad Moravou, je „pouze“ jeho rozšíření a zvýšení kapacity. Oproti tomu přístav ve Starém Městě se teprve začne stavět na zelené louce (přeneseně i doslova), a má tedy za cíl poskytnout turistům a uživatelům vodní dopravy zázemí v místě, kde dosud takové zařízení zcela chybí. Má se nacházet takřka uprostřed vodní trasy využívané pro rekreační plavbu na Baťově kanálu. Bude tedy tvořit důležitou zastávku během plavby na Baťově kanálu, což podstatně zvyšuje jeho význam. Z těchto dílčích, ale podstatných odlišností pak vyplývají i různé závěry, k nimž dospěl soud při posouzení obou věcí.

40. Druhým důvodem odlišností je pak odlišné vyhodnocení některých žalobních bodů uplatněných žalobcem v nynější věci. Ve věci přístavu ve Veselí nad Moravou (sp. zn. 30 A 82/2024) žalobce uspěl zejména s těmi žalobními body, které se týkaly zákonnosti vymezení kontrol dodržování podmínek stanovených rozhodnutím o výjimce a nesprávného posouzení existence jiného uspokojivého řešení, což jsou otázky, které orgány ochrany přírody v obou řízeních hodnotily a vyřešily odlišně. V nynější věci krajský soud obdobně formulované žalobní body důvodnými neshledal, neboť – na rozdíl od kauzy Veselí nad Moravou – zde tyto otázky správní orgány vyřešily zákonným způsobem a na žalobcovy výhrady ve svých rozhodnutích přezkoumatelně odpověděly. Tím se tato kauza naopak blíží dalšímu případu, v němž soud žalobu téhož žalobce zamítl, stejně jako v nynější věci, a to případu přístavu v Hodoníně (u krajského soudu vedeno pod sp. zn. 30 A 26/2025).

41. V nyní projednávané věci se soud po seznámení se všemi shromážděnými relevantními podklady ztotožnil se závěrem žalovaného a prvostupňového orgánu o tom, že v daném případě byly splněny podmínky pro vydání výjimky ze základních podmínek ochrany zvlášť chráněných druhů živočichů a rostlin. Tento závěr byl v napadeném rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím řádně a logicky vysvětlen a odůvodněn. Rozhodné skutečnosti a zjištění, z nichž správní orgány při posouzení věci vycházely, mají oporu ve shromážděných podkladech. Soud tedy neshledal, že by bylo napadené rozhodnutí zatíženo natolik závažnými nedostatky, že by to byl důvod pro jeho zrušení.

42. Krajský soud podotýká, že nad rámec výše provedeného vysvětlení ke své vlastní aktuální rozhodovací činnosti se – vzhledem k obsáhlosti žaloby – nebude podrobněji věnovat srovnání s jinými případy, na něž žalobce v žalobě poukazuje, většinou s tvrzením, že v nich vedla k úspěchu podobná argumentace, jakou žalobce používá v nynější věci. Tyto 11 30 A 48/2025 případy jsou ovšem skutkově odlišné, nejde v nich o nově budované přístavy na řece Moravě, a již z toho je zřejmé, že použití téže argumentace nedává žádnou záruku úspěchu. Krajský soud tak jen stručně podotýká, že žalovaný se některými takovými žalobcovými poukazy na jiné případy pokusil velmi stručně vyrovnat již ve správním řízení (str. 7 odvolacího rozhodnutí).

43. Soud se nejprve zabýval posouzením existence a intenzity veřejného zájmu na realizaci záměru přístavu Slovácko (1. podmínka). S touto otázkou se přezkoumatelně vyrovnal jak krajský úřad (str. 8–14 prvostupňového rozhodnutí), tak i žalovaný (str. 4–5, 7, 9–11 odvolacího rozhodnutí).

44. Podle ustálené judikatury musí být veřejný zájem v řízení podle § 56 ZOPK správním orgánem výslovně a konkrétně formulován a přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého či kolektivního (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 As 65/2012-161, č. 2879/2013 Sb. NSS). Obdobně Ústavní soud k otázce definování veřejného zájmu ve správním řízení uvedl, že „[v]eřejný zájem v konkrétní věci je zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění rozhodnutí, jehož ústředním bodem je otázka existence veřejného zájmu, pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou soukromých, partikulárních zájmů“ (nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04, č. 327/2005 Sb.).

45. Záměru vyjádřily podporu jak orgány státní správy (zejména Policie ČR), tak i místní samosprávy (Staré Město, Uherské Hradiště, Zlínského kraje). Žalovaný k tomu navíc ověřil, že záměr je zařazen mezi veřejně prospěšné stavby v územním plánu Starého Města.

46. V daném případě krajský úřad spatřoval veřejný zájem na realizaci záměru ve veřejné bezpečnosti, ve vzniku přístavu s potřebným vybavením (zejména čerpání pohonných hmot, vody, likvidace odpadů, dostupná elektrická energie), v ochraně zdraví posádek plavidel, v ochraně plavidel před poškozením, v ochraně ostatního majetku (zařízení) na vodním toku před poškozením, v ochraně zdraví a životů osob před ohrožením nevyvázaným plavidlem a v ochraně životního prostředí před možným vznikem ekologických škod. Uvedené úvahy převzal i žalovaný, který doplnil, že pro plnohodnotné využití vodní cesty Baťova kanálu, posilující i ekonomický rozvoj regionu, je vybudování přístavu ve Starém Městě nezbytné. Veřejný zájem se zakládá primárně na důvodech veřejné bezpečnosti, neboť prodloužení Baťova kanálu přinese zvýšenou frekvenci plavidel, kdy současná přístaviště jsou již nyní nevyhovující, a dále na důvodech sociálního a ekonomického charakteru (rozvoj města a regionu, zvýšení rekreačního potenciálu). Ekonomické přínosy opírají správní orgány o analýzy společností SUDOP PRAHA a.s. a KROKEM s.r.o. Zároveň však žalovaný v napadeném rozhodnutí upozorňuje, že pro obhajobu nutnosti vzniku přístavu není nutné prokazovat předpoklad stoupající tendence počtu plavidel a jejich přesný počet, neboť rozhodující je, že již při současné návštěvnosti se manifestuje nedostatečná kapacita existujících přístavů a přístavišť.

47. Žalovaný nicméně v celém svém rozhodnutí opakovaně zdůrazňuje zejména zajištění bezpečnosti a ochrany lodí v případě zvýšených průtoků na řece Moravě. Za zvýšeného stavu hladiny je totiž zakázána plavba. Plavidla se v této době budou moci nacházet v bezpečí v ochranném přístavu, který je pro tyto nebezpečné stavy od hlavního toku řeky oddělen vraty. Ta jsou podstatnou součástí záměru.

48. K bezpečnosti přispěje také zázemí pro policejní člun, což bude značně usnadňovat činnost Policie ČR. Tento aspekt je podrobněji rozebrán právě ve vyjádření policie k záměru. Zde 12 30 A 48/2025 se vysvětluje, že obvodní oddělení policie Uherské Hradiště sice má v současnosti k dispozici sjezd u přístaviště na Baťově kanále ve Starém Městě, ale sem musí svůj služební člun vždy dovézt autem a po každém skončení výkonu služby na vodní cestě jej opět vytáhnout z vody a převézt zpět do služební garáže. Jde o časově náročnou činnost, která zabere zhruba 2 hodiny a vyžaduje speciální tažné vozidlo s vlekem. Je s ní také spojeno riziko poškození plavidla. Vybudováním zázemí pro policii by se staly hlídky policie akceschopnější, neboť by mohly mít člun stále spuštěný na vodě. Pozitivně by se to odrazilo nejen na výkonu dozoru na samotné vodní cestě, ale též při monitoringu cyklotras, jejichž některé úseky jsou lépe dostupné z vody než vozidlem po souši. Posádka člunu je schopna poskytovat i první pomoc, neboť policejní člun je vybaven automatizovaným externím defibrilátorem a dalšími prostředky k jejímu poskytnutí.

49. Soud nevyvrací, že způsob definování a vysvětlení veřejného zájmu je v některých bodech (zejména ekonomické a společenské přínosy přístavu) na poměrně obecné úrovni. Nevyjadřuje se detailně např. k otázkám plánovaného vytížení kapacity přístavu, resp. poptávky po využití jeho služeb a ani není založeno na konkrétních údajích o hospodářských přínosech záměru. I přesto má však soud za to, že v tomto daném případě s ohledem na povahu a umístění záměru argumentace orgánů ochrany přírody obstojí v přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí.

50. Soud by měl výhrady proti tomu, pokud by orgány ochrany přírody opřely závěr o existenci jiného veřejného zájmu a jeho převahy nad zájmem ochrany přírody pouze o obsah různých strategických a politických dokumentů (např. žalobkyní zmiňovaná Dopravní politika České republiky pro období 2014-2020 s výhledem do roku 2050, Dopravní sektorová strategie, aktualizace 2017, Koncepce vodní dopravy pro období 2016- 2023 apod.), obsah územně plánovací dokumentace, existenci žadatele nebo společnosti Baťův kanál, o.p.s. nebo jiné podobné okolnosti, jak se snaží jeho závěry prezentovat žalobce. To se však v tomto případě nestalo, neboť orgány ochrany přírody veřejný zájem blíže konkretizovaly a spojily jej s cíli a účelem daného konkrétního záměru. Neomezily se na pouhé konstatování, že záměr má podporu orgánů veřejné správy, prezentovanou ve strategických a plánovacích dokumentech.

51. Je třeba zdůraznit, že i judikatura NSS uznává, že „nelze z úvah o veřejném zájmu vyloučit politickou vůli“, „existence či intenzita veřejného zájmu je mnohdy otázkou právě navýsost politickou, kterou nelze od „politiky“ zcela oddělit,“ a „i veřejný zájem na ochraně přírody je koneckonců ve své zákonné podobě výrazem politické vůle demokraticky zvoleného zákonodárce reprezentujícího veřejnost.“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2014, čj. 5 As 10/2013-38). Také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015-40, deklaruje, že koncepční a strategické dokumenty mohou dokládat existenci či intenzitu veřejného zájmu (bod 33). Zde také NSS poznamenal, že „snaha stěžovatele prokazovat v řízení odbornými dobrozdáními ekonomickou nevýhodnost říční plavby a tím v podstatě přimět správní orgán, aby si učinil názor na to, zda političtí představitelé od republikové až po místní úroveň ‚nejdou špatným směrem‘, skutečně přesahuje rámec daného řízení“.

52. Nelze tedy souhlasit s žalobcem v tom, že dané dokumenty jsou pro posouzení věci zcela irelevantní a vůbec nic nedokládají. Žalobce hodnotí uvedené dokumenty izolovaně, zcela však opomíjí, že v souhrnu vyjadřují jasnou politickou podporu pro rozvoj Baťova kanálu a rekreační vodní dopravy. Před takovou podporou, byť ji lze vidět jen jako deklaraci, nelze 13 30 A 48/2025 jednoduše zavírat oči. I politické záměry demokraticky zvolených orgánů a samospráv hrají při formulaci veřejného zájmu svou neopomenutelnou roli a je třeba je zohlednit.

53. Na druhou stranu ale rovněž platí, že mezi výsledky politické činnosti a pojem veřejného zájmu nelze bez dalšího klást rovnítko. Strategické politické dokumenty obsahují zpravidla cíle a záměry, kterých hodlá stát dosáhnout v určité oblasti, a zpravidla tak odpovídají na potřeby veřejnosti, které je třeba naplnit. V tomto ohledu plní roli identifikace veřejného zájmu. Smyslem a účelem těchto dokumentů ale již není detailní vyvažování a porovnání s ostatními veřejnými či soukromými zájmy. Navíc nelze ani vyloučit to, že strategický politický dokument se za určitých okolností může proměnit spíše v prostředek prosazení kolektivního zájmu určité skupiny nebo dokonce jen soukromého zájmu jednotlivce na úkor většiny. Proto nelze cíle strategických dokumentů přebírat bezpodmínečně. Vždy je třeba ověřit, zda se politicky deklarovaný veřejný zájem projevuje a naplňuje i v případě konkrétního plánovaného záměru, pro jehož realizaci má být vydána výjimka podle § 56 ZOPK, a zejména jaká je jeho intenzita v porovnání se zájmem ochrany životního prostředí, resp. ochrany zvláště chráněných druhů.

54. Úvahy o existenci veřejného zájmu je třeba přenést z obecné strategické úrovně na úroveň posouzení konkrétního záměru. Orgány ochrany přírody proto musí při hodnocení veřejného zájmu pro udělení výjimky podle § 56 ZOPK shromáždit podklady a informace, které se týkají daného konkrétního záměru a jasně vysvětlit, zda a jak se tento veřejný zájem projevuje a uskutečňuje a v návaznosti na to odůvodnit, zda jeho intenzita převažuje nad veřejným zájmem ochrany přírody. V tomto konkrétním případě orgány ochrany přírody těmto požadavkům dle soudu dostály.

55. Pro věc je relevantní, že Baťův kanál je v úseku Otrokovice – Rohatec zákonem definován jako dopravně významná a využívaná vodní cesta (příl. 2 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů). Není tedy pochyb o tom, že se na této vodní cestě pohybují plavidla, a je i obecně známou skutečností, že jde o velmi oblíbenou rekreační lokalitu. Řádné provozování vodní cesty zpravidla vyžaduje existenci moderní a bezpečné infrastruktury, která zahrnuje i chráněná místa pro kotvení plavidel a potřebné zázemí. A uprostřed plavební cesty po Baťově kanálu v oblasti aglomerace – Uherské Hradiště-Staré Město doposud podobné zařízení zcela chybí, což činí stávající stav z hlediska bezpečnosti plavby nevyhovujícím.

56. Soud v této souvislosti poznamenává, že při posuzování záměru je legitimní přihlížet k tomu, že je koncipován jako součást širší sítě. Byť samozřejmě nejde o zcela srovnatelný případ, lze v této souvislosti odkázat úvahu obsaženou v rozsudku NSS ze dne 27. 6. 2019, čj. 4 As 89/2019-68, podle něhož „přihlížet při posuzování veřejného zájmu na udělení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody pro dotčený záměr ke skutečnosti, že tento záměr je koncipován jako součást mezinárodní dálniční sítě [zde jen vnitrozemské vodní cesty], je nejen legitimní, ale též nezbytné.“ Je logické a opodstatněné, že intenzita veřejného zájmu vzrůstá ruku v ruce s tím, že záměr tvoří integrální součást širšího plánu na oživení a zkvalitnění využití Baťova kanálu. A to tím spíše, že se přístav Slovácko s ohledem na své umístění v budoucnu stane jednou z nejdůležitějších zastávek pro vodní turisty využívající k rekreaci vodní cestu na Baťově kanálu.

57. V obecné rovině také nemá soud pochybnost o tom, že rozšiřování infrastruktury vodní dopravy určené zejména pro rekreační účely zvyšuje turistickou atraktivitu dané lokality. Vyšší atraktivita pak může přilákat vyšší počty návštěvníků, což se následně odrazí ve 14 30 A 48/2025 zvýšení ekonomické aktivity, což zase přinese vyšší příjmy z turistiky, vyšší daňové výnosy a rozšíří nabídku zaměstnání pro místní. Taková úvaha je logická a podle názoru soudu není třeba tyto potenciální dopady precizně dokazovat a prokazovat exaktními a detailními ekonomickými analýzami. V tomto případě lze určitou nenulovou míru ekonomických a sociálních přínosů důvodně předpokládat i bez takových exaktních podkladů. Za situace, kdy se plánuje prodloužení vodní cesty pro rekreační plavbu z Hodonína až do Kroměříže a plánovaný přístav se bude nacházet prakticky ve středu této vodní cesty (zhruba stejně daleko od obou jejích konců), je zjevné, že výstavba přístaviště podpoří lokální ekonomiku a rozvoj služeb, byť nebylo prověřeno a prokázáno, jakým způsobem a do jaké míry. Nelze přehlédnout, že žadatel neprokázal a správní orgány nezkoumaly, v jakém stavu je regionální hospodářství a zaměstnanost a zda vůbec existuje potřeba vytvořit nové ekonomické impulsy k naplnění ekonomických a sociálních potřeb obyvatel regionu. Samotné ekonomické a sociální důvody proto nemohou obstát jako samostatný veřejný zájem odůvodňující udělení výjimky podle § 56 ZOPK. Lze k nim ale přihlédnout jako k podpůrnému argumentu, který dokresluje význam záměru a intenzitu veřejného zájmu na jeho vybudování.

58. Za zcela klíčové považuje soud následující důvody, jimiž správní orgány vysvětlily existenci veřejného zájmu na provedení záměru.

59. Rozhodující veřejný zájem představuje potřeba zřízení chráněného přístavu uprostřed plavební vzdálenosti na Baťově kanále. Existence chráněného přístavu je podle soudu imanentním veřejným zájmem v oblasti bezpečnosti plavby, ochrany majetku a životního prostředí. Přístav bude plnit funkci ochrany plavidel v případě nepříznivých hydrologických podmínek a může být využíván pro krátkodobé i dlouhodobé kotvení plavidel (např. v zimním období). V tomto ohledu poskytuje chráněný přístav kvalitativně mnohem vyšší ochranu a podmínky pro kotvení něž pouhá přístaviště nacházející se přímo na vodním toku. Jeho účelem navíc není jen ochrana plavidel před jejich ztrátou v případě povodní nebo zvýšeného průtoku. Tím, že jsou chráněna plavidla, je zároveň zajištěna i ochrana samotného vodního toku, dopravní infrastruktury a majetku, které by mohly být poškozeny havárií nebo ztrátou plavidla. Jde tedy o prevenci před znečištěním způsobeným havárií nebo potopením plavidla.

60. Veřejný zájem na provedení záměru dále podstatně zvyšuje skutečnost, že součástí přístavu bude servisní centrum a zázemí pro plavidlo Policie ČR. Servisní centrum by mělo v prvé řadě přispět k bezproblémovému provozu plavidel a prevenci nehod či třeba znečištění vodního toku. Dále by v přístavu mělo vzniknout místo, kde bude možné načerpat pohonné hmoty, odložit komunální odpad a vyčerpat z plavidel odpadní kapaliny (např. z WC). Rovněž zřízení stálého kotviště pro policejní člun přímo v přístavu je konkrétním prvkem veřejného zájmu na veřejném pořádku a bezpečnosti, neboť výkon policejního dohledu přispěje k bezpečnosti plavby a tím i k ochraně vodní cesty a životního prostředí.

61. Soud tedy nesouhlasí s žalobcovým názorem, že vybudování přístavu poslouží pouze k uspokojení potřeb omezené skupiny (maximálně nižších stovek) soukromých osob, které se svými plavidly budou kotvit v přístavu. Takové tvrzení je zcela jednostranné a odtržené od reality. Jednak totiž není pravdou, že by po celou sezonu využívaly přístav stále stejné osoby. Typický návštěvník využívající rekreačního plavidla stráví pobytem na plavidle několik dnů či týden, přičemž zpravidla také během plavby mění kotviště. A za druhé, ještě podstatnější je skutečnost, že zájem o zajištění bezpečnosti plavby a prevenci škod na majetku a životním prostředí přerůstá čistě soukromé zájmy osob, které aktivně používají 15 30 A 48/2025 plavidla, a představuje reálný veřejný zájem. Jakkoliv jde o rekreační přístav, jeho napojení na síť vodních cest a jeho role důležité zastávky při plavbě na Baťově kanálu mu dává charakter veřejné dopravní infrastruktury. Obdobně jako třeba u dálničních odpočívek nelze veřejný zájem na infrastruktuře popřít jen proto, že ji v daný moment využívají konkrétní jednotlivci. Záměr nemá sloužit pouze soukromým rekreačním účelům, ale je klíčový i pro ochranu životního prostředí, vodního toku bezpečnosti plavby apod.

62. Soud se tak ztotožňuje se závěrem, že záměr výstavby přístavu Slovácko je odůvodněn veřejným zájmem, který orgány ochrany přírody dostatečně identifikovaly. Pouze z formálního hlediska musí soud zkorigovat jejich úvahy v tom, že podle znění zákona je naplněn nejen důvod podle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, ale též důvod uvedený v písm. b), a to zájem prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku. Tento dílčí formální nedostatek, který spočívá v tom, že správní orgány měly ve výroku rozhodnutí o výjimce odkázat i na § 56 odst. 2 písm. b) ZOPK, však nečiní napadené rozhodnutí nezákonným (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 7. 2009, čj. 8 Afs 51/2007-87, č. 1926/2009 Sb. NSS, NATO HQ).

63. Druhým krokem algoritmu je posouzení převahy jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochraně přírody. S touto otázkou se přezkoumatelně vyrovnal jak krajský úřad (str. 5– 7, 14–15, 26 prvostupňového rozhodnutí), tak i žalovaný (str. 2–5 odvolacího rozhodnutí). Podrobnější rozbor lze pak nalézt v podkladech založených ve správním spise (str. 10–14, 18–19 závěru zjišťovacího řízení EIA a str. 36 biologického hodnocení).

64. V daném případě je převaha na zájmem na ochraně přírody dána především významem zájmu na zajištění bezpečnosti vodní plavby, včetně kotvení lodí, a ochrany vodního toku. Splavnění vodního toku řeky Moravy před Baťův kanál až do Hodonína a za Baťův kanál až do Kroměříže vyvolává potřebu provést taková opatření, aby byla zajištěna bezpečnost plavby a došlo k omezení rizik, která jsou s plavbou na soukromých rekreačních plavidlech spojena. Je třeba zajistit během plavby místo pro bezpečné kotvení lodí (chráněný přístav), nezbytné zázemí, jehož využíváním se omezují rizika a dopady vodní dopravy na vodní tok a životní prostředí. Neprovedení takového opatření by mohlo negativně ohrozit i existenci samotných populací zvláště chráněných druhů, které jsou předmětem ochrany (např. druhy mlžů ve vodním toku řeky Moravy). Proto i soud přičítá veřejnému zájmu na provedení záměru vysoký význam.

65. Závěr, zda je dána převaha jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, ovšem závisí i na míře dotčení zvláště chráněných živočichů a rostlin daným záměrem a na tom, o jak ohrožené druhy se jedná (srov. výše citovaný rozsudek NSS čj. 5 As 10/2013-38).

66. Zde je třeba nejprve popsat dotčené území (Trávníky za drahou). Jedná se o lokalitu, která se nachází uprostřed aglomerace Staré Město-Uherské Hradiště (na okraji intravilánu Starého Města). Severní hranici lokality tvoří železniční trať, jižní hranici řeka Morava, východní hranici její slepé rameno. Tok řeky Moravy je v tomto místě silně zregulovaný, napřímený, ohrázovaný protipovodňovými hrázemi a zahloubený pod okolní terén. Jediná nivní společenstva se zachovala v podobě slepého ramene řeky Moravy, které však záměrem dotčeno nebude. Celá lokalita byla v minulosti značně utvářená člověkem – jedná se převážně o intenzivně obhospodařované pole. Přírodě blízké segmenty se zachovaly pouze ve formě úzkého lemu mezi železniční tratí a zemědělskými pozemky a ve formě břehových porostů řeky Moravy a slepého ramene. Konkrétně lze v okrajích záměru mozaikovitě vymezit intenzivně obhospodařované louky, antropogenní plochy se sporadickou vegetací 16 30 A 48/2025 mimo sídla, ruderální bylinnou vegetaci mimo sídla, křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy, nálety pionýrských dřevin, nelesní stromové výsadby mimo sídla a vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace. Záměrem tedy nedojde ke zničení významných biotopů zvláště chráněných živočichů.

67. Biologické hodnocení zde nezjistilo žádný zvláště chráněný druh rostlin a pouze 12 zvláště chráněných druhů živočichů. Podle biologického hodnocení je vliv záměru na všechny zvláště chráněné druhy živočichů, které se v tomto území vyskytují, bezvýznamný. Jedinou výjimkou je netopýr rezavý, na nějž bude mít záměr sice nikoliv bezvýznamný, ale zanedbatelný vliv. Jedná se ale o vliv pouze dočasný (likvidace hnízdišť v průběhu výstavby), který dlouhodobě neovlivní populaci tohoto druhu v území. Některá ochranná, zmírňující a kompenzační opatření budou mít dokonce na ochranu zvláště chráněných druhů pozitivní dopad. Například dojde k vytvoření zcela nového biotopu pro čtyři zvláště chráněné druhy nacházející se v současném uměle vytvořené biotopu v toku řeky Moravy, nebo k rozšíření lokálního biocentra Salaška do celého prostoru mezi přístavním bazénem a řekou Moravou.

68. Při poměřování zájmů nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že záměr přístavu je v projednávané věci spojen s rozsáhlými zmírňujícími a kompenzačními opatřeními. Tato opatření byla navržena v biologickém hodnocení a byla převzata do podmínek prvostupňového rozhodnutí, jimiž krajský úřad podmínil provedení zásahu. Opatření zahrnují záchranné transfery jedinců, časová omezení pro některé činnosti během stavby, vytvoření náhradních stanovišť (travino-bylinných luk), omezení rychlosti plavby atd. I tyto okolnosti přitom tvoří nedílnou součást úvah o převaze veřejného zájmu. Krajský soud v Brně ostatně již v rozsudku ze dne 6. 3. 2023, čj. 31 A 144/2019-136, zdůraznil, že „[z]ahrnutí podmínek (de facto kompenzačních opatření) do úvah při posuzování, zda veřejný zájem na realizaci stavby převažuje nad zájmem ochrany přírody, je zcela legitimní a správné. Orgán ochrany přírody totiž při tomto posuzování zjišťuje možné důsledky realizace stavby a snaží se tuto realizaci podmínit tak, aby tyto důsledky byly z hlediska zvláště chráněných druhů minimální. Fakticky v konečném důsledku v rámci „poměřování“ těchto zájmů poměřuje význam veřejného zájmu na realizaci záměru s intenzitou nutného (i po přijetí všech opatření pro minimalizaci důsledků) zásahu do zvláště chráněných druhů živočichů (resp. do jejich biotopu, populace či života jedince). Naopak hodnocení možných důsledků realizace stavby bez ohledu na splnění podmínek stanovených orgánem ochrany přírody a krajiny by bylo zcela odtrženo od reality, neboť takové důsledky vůbec nehrozí.“ 69. Ochranu přírody podle soudu nelze chápat jen jako snahu o absolutní konzervaci a nedotknutelnost existujícího stavu. Podle soudu je v daném případě vliv záměru na místní populace chráněných druhů po realizaci kompenzačních opatření v podstatě zcela marginální. Naplnění veřejných zájmů na rozvoji vodní dopravy, zajištění její bezpečnosti a prevenci škody nijak významně neohrožuje dlouhodobé naplňování zájmu na ochraně dotčených zvláště chráněných druhů.

70. A proto soud dospěl k závěru, že identifikované důvody a veřejné zájmy na realizaci záměru převáží nad veřejným zájmem na ochraně zvláště chráněných druhů. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že žalobce zpochybnil závěr o převaze veřejného zájmu na provedení záměru nad veřejným zájmem ochrany přírody na poměrně obecné úrovni. Konkrétně nezpochybnil zejména závěry biologického hodnocení ani rozsah, účelnost a funkčnost navržených kompenzačních a zmírňujících opatření. Takovými konkrétními okolnostmi se tedy soud nemohl v tomto případě zabývat a odpověděl na obecné žalobní námitky se stejnou mírou obecnosti. 17 30 A 48/2025 71. Třetí podmínkou pro povolení výjimky (primárně u druhů chráněných právem EU) je neexistence jiného uspokojivého řešení. S touto otázkou se přezkoumatelně vyrovnal jak krajský úřad (str. 15 prvostupňového rozhodnutí), tak i žalovaný (str. 5–6 odvolacího rozhodnutí). Podrobnosti vyplývají též z podkladů založených ve spise (zejm. vyjádření měst Uherské Hradiště a Staré Město k záměru).

72. Krajský soud nejprve upozorňuje, že ani v procesu posuzování vlivů na životní prostředí se nehodnotí vždy všechny varianty, které by připadaly v úvahu, ale pouze takové, které se jeví jako rozumné. „Rozumnost“ varianty je přitom vlastnost, která se vztahuje k preferovanému řešení s přihlédnutím k souboru věcných cílů uspořádání území a zeměpisné oblasti působnosti daného nástroje územního plánování. Za rozumné varianty hodné dalšího zkoumání je přitom třeba považovat pouze takové, které jsou schopny stanovených cílů dosáhnout za alespoň rámcově přiměřených „nákladů“ environmentálních (zásahy do krajiny stavbami, hluk a jiné emise aj.) a i rozumně představitelných nákladů finančních. Teprve takové varianty se posuzují v SEA či EIA (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2025, čj. 2 As 86/2022-197, body 143–146).

73. Nejprve je třeba říci, že v aglomeraci Staré Město-Uherské Hradiště existují v současné době dvě přístaviště nedaleko od sebe. Je to jednak přístaviště Uherské Hradiště na levém břehu řeky Moravy, a dále přístaviště Staré Město na levém břehu Baťova kanálu. Z vyjádření obou samospráv jasně vyplývá, že kapacita těchto dvou přístav je pro nynější provoz naprosto nedostatečná a že v sezóně nezvládají nával turistů a malých plavidel. Stoupající návštěvnost Baťova kanálu potvrzují i další vyjádření založená ve spise, zejména vyjádření Policie ČR a Zlínského kraje, a také statistika návštěvnosti Baťova kanálu přiložená k vyjádření obecně prospěšné společnosti Baťův kanál. To v souhrnu vylučuje rozumnost nulové varianty, tedy ponechání tohoto problému bez řešení.

74. Rozšíření jednoho či obou stávajících přístavišť, případně přidání třetího, by zcela evidentně nenaplnilo veřejný zájem, jak jej krajský soud výše popsal. Nelze to považovat za uspokojivé řešení již proto, že nezajišťuje srovnatelnou úroveň ochrany plavidel, ochrany před vznikem škody na majetku a životním prostředí a bezpečnosti plavby, což je hlavní cíl záměru chráněného přístavu, jímž je zároveň naplněn veřejný zájem na jeho realizaci. Jeho naplnění zajistí jen chráněný přístav s dostatečnou kapacitou vybavený odpovídajícím zázemím, včetně servisního místa a možnosti odkládání odpadů. Pouhé rozšíření již existujícího přístaviště nezajistí ani odpovídající úroveň služeb odpovídajících významu místa, které leží v polovině vzdálenosti plavby po Baťově kanálu a nachází se v místě největší aglomerace v okolí. Na rámec nutného odůvodnění lze podotknout, že s ohledem na to, že obě stávající přístaviště jsou umístěna silně urbanizovaných lokalitách, nebyl by zde ani prostor pro vybudování potřebného zázemí.

75. Jako jediná rozumná varianta se tady jeví vybudování nového přístavu.

76. Pokud jde o umístění tohoto přístavu, nalezení vhodné lokality bylo předmětem marketingové analýzy, která hodnotila celkem 6 různých alternativ (podle biologického hodnocení jich bylo 5) a posuzovala je z mnoha různých hledisek. Šlo o velikost měst Staré Město a Uherské Hradiště, jejich turistický potenciál, vzdálenost navrhované lokality od obou těchto měst i vzdálenost od již existujících přístavů. Kapacita přístavu tak byla navržena po zvážení skutečných potřeb vyplývajících z dosavadních zkušeností i prognózy do budoucna. Je třeba vzít v úvahu, že na výsledné variantě se shodla obě samosprávy, což je v dané věci velmi důležité, neboť aglomerace Staré Město-Uherské Hradiště tvoří 18 30 A 48/2025 prakticky jediné souměstí. Ačkoliv dopad na životní prostředí nebyl mezi hledisky pro výběr lokality nového přístavu výslovně uveden, nelze přehlížet, že ve výsledku se podařilo najít lokalitu, kde je vliv na zvláště chráněné druhy rostlin nulový a na zvláště chráněné druhy živočichů bezvýznamný či zanedbatelný, jak krajský soud popsal výše a jak to vyplývá z biologického hodnocení. Jde o člověkem značně ovlivněnou lokalitu, která není nijak zvlášť ekologicky cenná. To bylo zjevně důvodem, proč zjišťovací řízení skončilo závěrem, že v posuzování vlivu na životní prostředí v plném rozsahu se u daného záměru provádět nebude. Tento závěr přitom žalobce nikterak v podané žalobě nenapadá a nezpochybňuje jej, a proto ani soud není při absenci relevantního žalobního bodu oprávněn tento závěr přezkoumávat a hodnotit jej.

77. Žalobce ani náznakem neuvedl, jaká jiná lokalita by podle něj byla pro vybudování přístavu vhodnější. Neoznačil ani jiné místo, kde by mohl chráněný přístav vzniknout, ani jakým jiným by bylo možné zajistit plnění jeho funkcí. A taková reálná alternativa umožňující jiné uspokojivé řešení nevyplývá ani z podkladů shromážděných ve spise. Podle judikatury NSS je to právě ten, kdo zpochybňuje neexistenci jiného uspokojivého řešení, kdo má navrhnout jinou reálnou alternativu. NSS k tomu v rozsudku ze dne 18. 10. 2019, čj. 10 As 165/2018-93, uvedl, že nelze „dovodit pravidlo, podle nějž by měl orgán ochrany přírody obstarávat v řízení o výjimce odborná stanoviska k jiné variantě jen proto, že některý z účastníků není spokojen s variantou posouzenou v procesu EIA a dává přednost variantě jiné. Postup, který byl nastíněn v rozsudku 6 As 73/2015 a který má být postupem výjimečným, se může uplatnit jen tehdy, jestliže správní spis vedený k věci objektivně obsahuje odborné podklady svědčící o reálnosti jiné varianty a o jejím menším dopadu na chráněné druhy (bez ohledu na to, zda jejich potřebu naznal v průběhu řízení sám orgán ochrany přírody, nebo zda je do spisu dodali účastníci). Závěry NSS v oné věci naopak nezakládají orgánům ochrany přírody novou povinnost zajišťovat další podklady k variantě, kterou se dosud žádný odborný orgán nezabýval a kterou ze svého laického pohledu prosazuje jen jeden z účastníků.“ Žalobce těmto požadavkům nedostál, neboť jen poukázal na možnost umístění přístavu jinde, aniž by alespoň naznačil, jak by takové řešení mohlo být provedeno. Nebylo tedy povinností orgánů ochrany přírody nalézat další hypotetické možnosti, jakým způsobem zajistit naplnění veřejného zájmu a nahradit realizaci projednávaného záměru.

78. Námitce týkající se nesprávného či nedostatečného posouzení existence jiného uspokojivého řešení tak nelze přisvědčit.

79. Zbývá tedy poslední podmínka čtyřbodového testu, podle níž je třeba ověřit, že povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska jeho ochrany. Z hlediska posouzení důvodnosti žaloby je přitom klíčové, že žalobce proti závěru o naplnění této podmínky nesměřoval žádný žalobní bod nebo dílčí námitku, a závěry vyslovené orgány ochrany přírody tedy relevantním způsobem nezpochybnil. Soud není oprávněn přezkoumávat napadené rozhodnutí nad rámec uplatněných žalobních bodů (až na výjimky, které se ale zde neuplatní). A proto nezbývá, než jen zopakovat závěr, že i tato podmínka byla podle orgánů ochrany přírody splněna, a to primárně prostřednictvím stanovených zmírňujících a kompenzačních opatření. Této otázce se stručně věnoval krajský úřad (str. 18–19 prvostupňového rozhodnutí), podrobnější rozbor lze nalézt v podkladech ve správním spisu (zejm. str. 32–35 biologického hodnocení).

80. Soud tedy shrnuje, že správní orgány v řízení o výjimce identifikovaly dostatečně přesně a jednoznačně veřejný zájem svědčící pro vybudování záměru, přičemž intenzita tohoto veřejného zájmu, byť byl formulován a popsán poměrně obecně, v tomto konkrétním 19 30 A 48/2025 případě zjevně přesahuje intenzitu veřejného zájmu na ochraně zvlášť chráněných druhů živočichů a rostlin. Ochrana dotčených druhů je dostatečně zajištěna prostřednictvím navržených mitigačních a kompenzačních opatření.

81. Závěrem této části odůvodnění se bude soud věnovat specifické dílčí žalobní námitce, která se týká závěrů kontrolní zprávy NKÚ č. 21/03. Tato námitka se prolíná napříč všemi částmi podané žaloby a žalobce o ni zhusta opírá své tvrzení o tom, že správní orgány a žalovaný neprokázali existenci jiného veřejného zájmu a jeho převahy nad zájmy ochrany přírody. Proto se soud zabývá touto dílčí námitkou samostatně a v širším rozsahu.

82. Podstatnou částí žalobcovy argumentace je kritika nekoncepčního rozvoje vodních cest, nehospodárnosti vynakládání rozpočtových prostředků. Toto tvrzení opírá primárně o závěry kontrolní zprávy NKÚ zaměřené na kontrolu nakládání s peněžními prostředky státu a Evropské unie určenými na podporu rekreační plavby. Podle žalobce správní orgány bez podrobnějšího vysvětlení tuto zprávu ignorovaly a nevypořádaly se s ní. Zpráva přitom fundovaným způsobem vyvrací informace obsažené v podkladech doložených žadatelem. Přesto je správní orgány vyhodnotily jako irelevantní, nepřesné, zastaralé apod. Žalobce v této souvislosti poukazuje zejména na rozsudek NSS ze dne 14. 12. 214, č. j. 6 As 73/2015- 40 a další správní řízení, ve kterých byly závěry kontrolní zprávy NKÚ využity.

83. Soud po seznámení s obsahem kontrolní zprávy NKÚ konstatuje, že její obsah není z valné části pro posuzovanou věc nikterak relevantní. Kontrolní zpráva NKÚ byla zaměřena na koncepční činnost Ministerstva dopravy, jeho postup při schvalování a vyhodnocování projektů a dále na postup žadatele a Povodí Vltavy při přípravě a realizaci projektů vybraných ke kontrole (Labsko-vltavská vodní cesta) do roku 2021. NKÚ sice zprávě zahrnul poznatky týkající rekreační plavby obecně a v některých ohledech se zmínil i o Baťově kanálu, nicméně jeho kontrola byla zaměřena na ekonomickou efektivnost jiných staveb než na Baťův kanál. Proto byly také její závěry u těchto konkrétních kontrolovaných staveb relevantní ve správních řízeních dle § 56 ZOPK, na něž žalobce poukazoval, a orgány ochrany přírody měly povinnost v případě jejich namítnutí na ně adekvátně reagovat (viz rozsudek NSS ze dne 14. 12. 214, č. j. 6 As 73/2015-40).

84. Naproti tomu ohledně Baťova kanálu (jako celku) kontrolní zpráva NKÚ vytkla Ministerstvu dopravy netransparentnost při výběru variant jeho rozvoje, jelikož „při výběru varianty dalšího rozvoje Ministerstvo dopravy nepředložilo žádný doklad, v němž by byly cíle konkrétně stanoveny. Ministerstvo rozhodovalo podle nejasných kritérií na základě odborného posouzení daného rozvoje a jeho smysluplnosti se zohledněním návazností, které nebyly zahrnuty do hodnocení ekonomické efektivnosti, což NKÚ považuje za netransparentní. Cílem je vybrat variantu zaručující co nejefektivnější vynaložení peněžních prostředků.“ K záměru rekreačního přístavu Slovácko se zpráva NKÚ vůbec nevyjadřuje.

85. Soud má za to, že závěry kontrolní zprávy NKÚ zdaleka nejsou tak přímočaré, jak uvádí žalobce. Názor, že vstupní údaje o budoucích počtech turistů, o budoucích počtech dnů na kanále a o jejich budoucí útratě je nadsazený a spekulativní z kontrolní zprávy nevyplývá. NKÚ se ve zprávě ani nevěnuje polemice o důvodech výběru varianty pro rozvoj Baťova kanálu. Pouze konstatuje, že výběr nejméně efektivní varianty nebyl dostatečně podložen.

86. Z kontrolní zprávy NKÚ nevyplývá jasná neúčelnost rekreační dopravy či neúčelnost vývoje na Baťově kanálu. Vyplývá z ní celková kritika Ministerstva dopravy a jeho nedostatečného postupu zejména při přípravě plánovaných staveb. Ministerstvo dopravy nedisponovalo závazným podkladem pro plánování rozvoje vodních cest, schvalovalo 20 30 A 48/2025 nedostatečně připravené projekty, na základě nepodložených nárůstů skutečných přínosů apod. Chybný postup Ministerstva dopravy nicméně nelze klást na roveň neexistenci veřejného zájmu. Kontrola NKÚ se zaměřuje zejména na ekonomické aspekty, tj. účelnost, hospodárnost a efektivnost využití státních a unijních peněz. Nepotvrzuje však ani nevyvrací existenci veřejného zájmu na vybudování přístavu ve Starém Městě.

87. Je třeba také zdůraznit, že NKÚ je kontrolní orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Kontrolní závěr NKÚ tedy není rozhodnutím o veřejném zájmu ve smyslu § 56 ZOPK, ale kontrolní zprávou o hospodárnosti a efektivitě využití těchto prostředků. Negativní zpráva o hospodaření s veřejnými prostředky sama o sobě automaticky neznamená, že na určité stavbě není veřejný zájem. Zprávy NKÚ mohou poukazovat na nehospodárnost nebo nesoulad s deklarovanými cíli, což může být argumentem pro zpochybnění veřejného zájmu, ale nejsou samy o sobě důvodem k závěru, že veřejný zájem chybí. Veřejný zájem není jen ekonomická efektivita, ale i širší společenské hodnoty (bezpečnost, dostupnost služeb, vzrůst zaměstnanosti, ochrana zdraví). Ostatně efektivita nakládání s prostředky veřejných rozpočtů ani není podmínkou pro vydání výjimky podle § 56 ZOPK nebo okolností, která by měla hrát jakoukoliv významnou roli při posuzování veřejného zájmu dle tohoto ustanovení.

88. V rozsudku NSS ze dne 14. 12. 2014, č. j. 6 As 73/2015-40, na který žalobce poukazuje, NSS vytknul správním orgánům, že se s kritickými výtkami NKÚ nikterak nevypořádaly, což považoval i vzhledem k povaze těchto institucí (kompetentní státní instituce s celorepublikovou působností) za podstatnou vadu řízení. V nyní posuzovaném případě se ale správní orgány zprávou NKÚ zabývaly, přičemž správně podotkly, že předmětem kontroly byly zejména stavby na Vltavě a Labi a na Baťův kanál dopadají její závěry jen okrajově. I samotná kontrolní zpráva NKÚ na str. 15 uvádí, že Baťův kanál je z pohledu cestovního ruchu velmi specifickou vodní cestou a nelze obecně využít „jeho poznatky“ na ostatní stavby.

89. I když lze správním orgánům vytknout strohost ve vypořádání této námitky, lze z celého odůvodnění rozhodnutí vyvodit reakci na závěry zprávy týkající se Baťova kanálu a považovat reakci na kontrolní zprávu NKÚ za dostačující. Soud je toho názoru, že povinnosti vypořádat námitky týkající se obsahu zprávy NKÚ v tomto případě správní orgány dostály. Není povinností správního orgánu vytvářet „protidoklad nebo protidůkaz“ určený k vyvrácení každého důkazu účastníka, jak se domnívá žalobce. Stačí, když v odůvodnění rozhodnutí vysvětlí, jak důkazy hodnotil a proč některé nepovažuje za relevantní.

90. Dále soud považuje za vhodné pro úplnost poznamenat, že posuzování ekonomické nevýhodnosti říční plavby a hodnocení, zda političtí představitelé od republikové až po místní úroveň „nejdou špatným směrem“ přesahuje rámec přezkoumávaného řízení a napadeného rozhodnutí.

91. Ani dílčí námitka týkající se zprávy NKÚ tedy není důvodná. Způsob stanovení kontrol 92. V posledním žalobním bodu žalobce namítá, že prvostupňové rozhodnutí nestanoví dostatečně určitě způsob kontroly dodržování podmínek provádění zásahu. I s tím se ale 21 30 A 48/2025 přezkoumatelně vyrovnal jak krajský úřad (str. 7 prvostupňového rozhodnutí), tak žalovaný (str. 8–9 odvolacího rozhodnutí).

93. Krajský úřad v prvostupňovém rozhodnutí uložil žadateli (1. podmínka) povinnost stanovit způsobilou fyzickou nebo právnickou osobu, která bude zajišťovat zájmy ochrany přírody v průběhu realizace stavby, tzv. ekodozor (někdy též biologický dozor) s potřebnou autorizací. Úkolem biologického dozoru bude zejména monitorování území dotčeného povolovanou činností, odborný dohled nad plněním podmínek stanovených tímto rozhodnutí, zajištění záchranných přenosů a odborné konzultace při realizaci stavby. Krajský úřad si však již v této podmínce vyhradil právo na provedení kontroly na místě samém kdykoliv v průběhu realizace záměru.

94. Způsob provádění kontrol pak krajský úřad konkretizoval tím, že stanovil (17. podmínka): Před zahájením stavby bude krajský úřad žadatelem informován o termínu plánovaného zahájení stavby a o termínu plánovaného záchranného transferu mlžů a obojživelníků, aby bylo možné provádět kontroly těchto záchranných a kompenzačních opatření. Tyto informace je možné krajskému úřadu předat telefonicky nebo e-mailem. Po zahájení stavby v intervalu 3 měsíců bude ekodozor stavby zasílat krajskému úřadu průběžné písemné zprávy o průběhu prováděného ekodozoru, včetně údajů o záchranných transferech. V případě škodlivého dotčení zvláště chráněného druhu bude ekodozor krajský úřad informovat telefonicky, e-mailem nebo písemně nejpozději následující pracovní den po události. Po obdržení informace o škodlivém dotčení zvláště chráněného druhu provede krajský úřad podle závažnosti oznámeného zásahu nejpozději do 3 dnů kontrolu na místě. Po ukončení prací ekodozor předloží krajskému úřadu v termínu do 30 dnů od kolaudace stavby závěrečnou písemnou zprávu o průběhu prováděného ekodozoru.

95. S takto stanoveným způsobem kontrol žalobce nesouhlasí, jelikož nevyhovuje požadavkům § 56 odst. 6 a § 5b odst. 3 ZOPK. Správní orgány podle něj neupravily uspokojivě způsob provádění kontroly podmínek stanovených krajským úřadem pro udělení výjimky.

96. Pro nyní projednávanou věc je rozhodující znění zákona, který výslovně ukládá správnímu orgánu, jenž povolil výjimku podle § 56 ZOPK, aby v rozhodnutí o povolení výjimky stanovil způsob kontroly, která bude z jeho strany ve věci prováděna [§ 56 odst. 6 ZOPK: V případě povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů platí pro obsah rozhodnutí podle odstavce 1, (...) obdobně § 5b odst. 3.; podle § 5b odst. 3 písm. d) ZOPK musí rozhodnutí obsahovat způsob kontrol, které bude orgán ochrany přírody stanovující odchylný postup provádět]. Tato povinnost je jednoznačná a podle aktuální judikatury nelze provádění kontroly orgánem ochrany přírody nahradit kontrolou prováděnou jinou osobou, byť by k tomu byla odborně způsobilá.

97. Krajský soud se výkladem § 5b odst. 3 písm. d) ZOPK již zabýval a vyslovil názor, že „kontrolu ze strany ekodozoru nelze považovat za kontrolu prováděnou orgánem ochrany přírody“ (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2020, č. j. 31 A 72/2019-203). Také Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 1. 2022, č. j. 51 A 108/2020-53, konstatoval, že „způsob kontrol, který musí být v rozhodnutí, kterým se výjimka povoluje, uveden, se vztahuje ke kontrolní činnosti orgánu ochrany přírody, nikoli k případné kontrolní činnosti uložené žadateli ve vztahu k plnění dalších souvisejících povinností směřujících k co nejmenšímu dopadu do životního prostředí chráněných druhů živočichů. [...].“ 98. Uvedené závěry potvrdil NSS v rozsudku ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 As 355/2023-41, dle kterého: „[…] zákonodárce výslovně požaduje, že kontroly, o něž jde, musí provádět přímo orgán 22 30 A 48/2025 ochrany přírody, tj. že podle rozhodné právní úpravy nestačí, aby kontroly prováděl samotný stavebník nebo jím najatá osoba.“ Ekodozor je interní mechanismus investora, nikoli nezávislá kontrola. Naproti tomu správní orgán má povinnost zajistit účinný a nezávislý dohled, který nelze delegovat na subjekt, jehož zájmy mohou být v konfliktu s ochranou přírody. I když s tím může žalovaný vnitřně nesouhlasit, je povinen se literou zákona řídit a postupovat podle ní.

99. Detailně se pak stanovením způsobu kontrol prováděných orgánem ochrany přírody zabýval NSS v rozsudku ze dne 30. 9. 2024, čj. 5 As 292/2023-62 (shodně též rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2025, čj. 2 As 382/2023-105), v němž mj. uvedl: „Cílené vymezení způsobu kontrol je v zájmu živočichů a dotčené veřejnosti hájící jejich zájmy, kterým bude zaručeno, že kontroly budou způsobilé ověřit, zda k realizaci stavby dochází ve správné době tak, aby konkrétní živočichové byli ohroženi v co nejmenším rozsahu. […] Orgán ochrany přírody při správném vymezení kontrol bude mít již v době rozhodnutí postaveno najisto, kdy bude povinen kontroly provádět, s jakou frekvencí tak má činit a na co konkrétně má své kontroly zaměřit. […] vymezené požadavky na obsah rozhodnutí o povolení výjimky vyznívají také ve prospěch samotného žadatele. Při jednoznačně vymezeném způsobu kontroly bude totiž i žadatel vědět, kdy, případně jak často, lze kontroly splnění podmínek očekávat a na co konkrétně budou zaměřeny. […] Cílem stanovení způsobu kontrol je jejich bližší vymezení, ze kterého by mělo být zřejmé základní časové a věcné určení předpokládaných kontrol.“ 100. Krajský soud považuje nastavení systému kontrol za zcela dostačující a odpovídající požadavkům zákona i judikatury. Krajský úřad se nepokusil přenést svou odpovědnost za kontrolu provádění záměru na ekodozor. Naopak, s podmínce číslo 17 se počítá jak s pravidelnými kontrolami (ve frekvenci čtyřikrát za rok) tak i kontrolami prováděnými při významnějších zásazích do vývoje zvláště chráněných druhů živočichů. O záchranných transferech musí ekodozor krajský úřad předem informovat, aby jim krajský úřad mohl být přítomen a provádět jejich kontrolu. A stejně tak, pokud dojde k neplánovanému škodlivému zásahu do zvláště chráněného druhu, má ekodozor povinnost krajský úřad informovat nejpozději následující pracovní den. V podmínce je přímo obsažen závazek, že krajský úřad pak podle závažnosti oznámená zásahu provést kontrolu na místě nejpozději do tří dnů. Celý tento popsaný systém se krajskému soudu jeví jako vzájemně provázaný a logický. Frekvence a intenzita kontrol se zdá být zcela odpovídající, uvážíme-li, že podle biologického hodnocení může být přírodní prostředí v daném případě dotčená jen zcela marginálně.

101. Pro úplnost krajský soud poukazuje na to, že žalovaný sám v napadeném rozhodnutí uvádí, že ve složitějších a náročnějších případech obvykle přistupuje ke konkretizaci podmínek a k doplnění výroku rozhodnutí, nejsou-li kontrolní opatření stanovená v dostatečné míře. V nynějším případě k tomu však neshledal důvod. Kontrolní opatření jsou dostatečná, a navíc záměrem má být dotčen pouze nízký počet dosti běžně se vyskytujících zvláště chráněných druhů živočichů a žádný zvláště chráněný druh rostlin. Ekodozor má být přitom na staveništi přítomen stále, což zajišťuje potřebnou operativnost.

102. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nedůvodnou i námitku týkající se nedostatečného stanovení způsobu provedení kontroly. 23 30 A 48/2025 VI. Závěr a náklady řízení 103. Soud na základě výše uvedených zjištění a úvah dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

104. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak žádné důvodně vynaložené náklady mu nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Ani žalovanému tedy soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.

105. Soud pro nadbytečnost neprováděl dokazování listinami, které jsou součástí správního spisu, neboť ve správním řízení soudním se dokazování obsahem správního spisu neprovádí. Dále soud pro nadbytečnost nedokazoval ani předloženými rozhodnutími správních orgánů (rozhodnutí Krajského úřadu v Praze ze dne 27. 3. 2023, č. j. 042443/2023/KUSK, rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2023, č. j. MZP/2023/500/990, rozhodnutí Správy CHKO České středohoří ze dne 27. 6. 2023, č. j. SR/1992/UL/2021-49, rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, č. j. MZP/2024/221/180, a odborný článek Třicetiny druhových výjimek: mnoho důvodů k zamyšlení – část II). Z obsahu žaloby plyne, že žalobce nenavrhl uvedená rozhodnutí k prokázání nějaké konkrétní skutečnosti, jež by se vztahovala k záměru přístavu v Hodoníně. Upozornil na zmíněná čtyři rozhodnutí pouze z toho důvodu, aby demonstroval, že žalovaný a krajský úřad v tomto případě posoudil věc odlišně oproti uvedeným čtyřem rozhodnutím, kterými byly zamítnuty žádosti o povolení výjimky pro dva záměry na řece Labi (přístaviště v Kostelci nad Labem a v Malých Žernosekách). Z hlediska povahy záměru (přístav vs. přístaviště) a umístění záměru (řeka Labe vs. vyhledávaná vodní cesta pro rekreační plavbu Baťův kanál) jsou však tyto záměry natolik odlišné, že je nelze s přístavem v Hodoníně srovnávat a jejich závěry přenášet i na nyní projednávanou věc. Pokud jde o zmíněný odborný článek, ten rovněž nebyl navržen k prokázání jakékoliv konkrétní skutkové okolnosti, jež by se týkala sporného záměru. Článek se týká výkladu problémů při aplikaci § 56 ZOPK. Obsah takového zdroje není třeba prokazovat, neboť platí zásada iura novit curia, tedy soud zná právo.

106. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost, nemohly jim vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Soud neshledal důvod zvláštního zřetele hodný, který by přiznání nákladů řízení osobám zúčastněným na řízení odůvodňoval. Proto rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 30. 3. 2026 24 30 A 48/2025 Mgr. Milan Procházka předseda senátu