30 A 62/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: Austerlitz Assets s.r.o., IČO: 18023401 sídlem Antala Staška 1859/34, Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Václavem Žaludem sídlem Rohanské nábřeží 671/15, Praha proti žalovanému: Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí vedeném pod sp. zn. V-23506/2024-702 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně jako kupující a paní J. V. jako prodávající uzavřely dne 11. 12. 2024 kupní smlouvu, na základě níž se měla žalobkyně stát vlastnicí pozemku parc. č. 5365, o výměře 1 797 m², orná půda, k. ú. Líšeň (dále jen „pozemek“). K tomu však dosud nedošlo, neboť žalovaný řízení o návrhu na vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí vedené pod sp. zn. V-23506/2024-702 (dále jen „vkladové řízení“) přerušil. Usnesení o přerušení řízení ze dne 4. 2. 2025, č. j. V-23506/2024-702-26 (dále jen „usnesení o přerušení řízení“) žalovaný vydal na základě předběžného opatření Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2025, č. j. 20 C 6/2025-11, který zakázal žalovanému rozhodnout v řízení o vkladu vlastnického práva (dále jen „předběžné opatření“). Paní V., a po její smrti její právní zástupci, se v řízení vedeném u Městského soudu v Brně domáhají vyslovení neplatnosti uvedené kupní smlouvy.

2. Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně (dále jen „odvolací orgán“) dne 13. 5. 2025 zamítnul rozhodnutím č. j. ZKI BR-O-17/374/2025-4 odvolání žalobkyně a usnesení o přerušení vkladového řízení potvrdil.

3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se proto žalobkyně domáhá ochrany před nečinností žalovaného v řízení o vkladu jejího vlastnického práva, kterou spatřuje v nezákonném přerušení řízení a nevydání rozhodnutí ve věci. Žaloba 4. Podle žalobkyně byl žalovaný povinen vydat rozhodnutí v řízení o vkladu vlastnického práva do 30 dnů od jeho zahájení, což neučinil a v době vydání usnesení o přerušení řízení byl již v prodlení.

5. Žalobkyně namítá, že civilní soud nemůže předběžným opatřením žalovanému jakožto orgánu veřejné moci uložit povinnost, jelikož tím zasahuje do jeho výlučné pravomoci. Uložení povinnosti, resp. zákazu rozhodnout ve vkladovém řízení je porušením ústavně právní zásady legality výkonu veřejné moci. Takové předběžné opatření nevyvolává žádné právní účinky. Navíc předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku řízení jen tehdy, pokud to po něm lze spravedlivě požadovat a kdy je to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníkovi. Žalobkyni přitom žádná povinnost stanovena nebyla. Žalovaný neměl postupovat podle nezákonného a protiústavního předběžného opatření, na jehož podkladě přerušil vkladové řízení. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Považuje svůj postup za správný a odpovídající zákonu. Katastrálním úřadům jakožto správním orgánům nepřísluší posuzovat zákonnost soudních rozhodnutí. Předběžným opatřením byla žalovanému závazně uložena povinnost, kterou musel respektovat. Toto předběžné opatření nebylo zrušeno či změno, žalovaný tudíž presumuje jeho správnost. Přerušením řízení přestává běžet lhůta pro vydání rozhodnutí. Řádně přerušené řízení nezpůsobuje nečinnost žalovaného. Předchozí rozhodnutí soudu 7. Soud ve věci již rozhodl rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, čj. 30 A 62/2025-22 (dále jen „předchozí rozsudek“), a to tak, že žalobu zamítl. Proti rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, v níž namítala nesprávné posouzení věci. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl a rozsudkem ze dne 30. 4. 2026, čj. 8 As 177/2025-40, zrušil předchozí rozsudek soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem bylo nesplnění podmínky přípustnosti žaloby spočívající v bezvýsledném vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto uložil soudu, aby vyzval žalobkyni k odstranění této překážky bránící projednání žaloby a umožnil jí uplatnit prostředek k ochraně proti nečinnosti žalovaného, a to žádost podle § 80 odst. 3 poslední věty správního řádu. Splnění procesních podmínek 8. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

9. Soud po zrušení předchozího rozsudku vyzval žalobkyni usnesením ze dne 12. 5. 2026, čj. 30 A 62/2025-39, k tomu, aby doložila, že došlo k bezvýslednému vyčerpání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného. Žalobkyně tak skutečně učinila a dne 18. 6. 2026 soudu předložila usnesení Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 16. 6. 2026, č. j. ZKI BR.N.1/546/2026-3, jímž tento správní orgán nadřízený žalovanému nevyhověl její žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného.

10. Žalobkyně tak doložila bezvýsledné vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti. V žalobě tvrdí, že žalovaný má povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé – rozhodnutí dle § 18 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Návrh na vklad vlastnického práva byl podán dne 12. 12. 2024 a žalobu podala žalobkyně dne 14. 7. 2025; žalobní lhůta dle § 80 odst. 1 s. ř. s. je tudíž zachovaná.

11. Žaloba je přípustná a byla podána včas osobou k tomu oprávněnou. O věci samé soud rozhodoval podle skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.).

12. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za splnění zákonných podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně i žalovaný vyjádřili s tímto způsobem projednání věci výslovný souhlas. Posouzení žaloby 13. Skutkové okolnosti, které jsou pro posouzení věci rozhodné, nejsou mezi účastníky sporné, a proto k nim ani není třeba vést dokazování. Soud pouze z veřejně dostupné evidence katastru nemovitostí ověřil, že řízení o vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí dosud nebylo skončeno.

14. Podstatou sporu je otázka, zda byl žalovaný oprávněn, resp. povinen přerušit vkladové řízení týkající se zápisu vlastnického práva žalobkyně z důvodu zákazu rozhodnout ve vkladovém řízení, který mu uložil v předběžném opatření Městský soud v Brně.

15. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že je sice v rámci řízení o žalobě proti nečinnosti oprávněn posoudit důvodnost přerušení řízení, nicméně již není oprávněn posuzovat a přezkoumávat zákonnost samotného usnesení o nařízení předběžného opatření Městského soudu v Brně, neboť k tomu nemá pravomoc.

16. Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2517/08, na který odkazovala v žalobě i žalobkyně, uvedl, že: „úkony orgánu státu učiněné mimo jeho zákonné kompetenční vymezení jsou úkony učiněnými ultra vires, a jedná se o úkony defektní. Soud se dopustí jednání ultra vires v případě, kdy si svévolně, tj. bez opory v zákoně, rozšíří svou jurisdikci anebo pokud nevykonává řádně svěřenou mu diskreci. Rozsah jurisdikce soudu je vymezován skrze jednotlivé typy řízení.“ S tímto závěrem soud nepolemizuje. Nicméně v dané věci není předmětem přezkumu zákonnost usnesení o předběžném opatření, ale postup žalovaném v řízení o návrhu na vklad vlastnického práva. Civilní a správní soudy mají odlišné pravomoci a působnost, které vychází z rozdílné povahy právních vztahů, které patří do jejich pravomoci. Civilní soudy rozhodují o sporech a jiných věcech v oblasti soukromého práva. Naproti tomu správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob proti postupům orgánů veřejné správy, čímž chrání jednotlivce před nezákonnými zásahy státu v oblasti veřejného práva. Jejich pravomoc je vymezena v § 4 s. ř. s. Civilní a správní soudy nemohou vzájemně zasahovat do svých kompetencí, protože by tím porušily rozsah svých pravomocí a principy, na nichž jsou obě větve soudnictví vystavěny. Každý typ řízení má vlastní pravidla, účastníky, důkazní režim i cíle. Zásah jednoho typu soudu do působnosti druhého by vedl k procesní nejistotě, rozporům v rozhodnutích a narušení právní jistoty účastníků řízení.

17. K přezkumu jednotlivých soudních rozhodnutí lze přistoupit pouze soudní cestou, k čemuž slouží řádné a mimořádné opravné prostředky vymezené zákonem pro jednotlivé typy řízení. Krajský soud v Brně jakožto soud, který rozhoduje ve věcech správního soudnictví, tedy nemůže překročit zákonem stanovenou pravomoc a přezkoumat rozhodnutí Městského soudu v Brně jakožto prvostupňového soudu civilního. K přezkumu jeho rozhodnutí slouží institut odvolání, o kterém rozhoduje nadřízený soud v občanském soudním řízení.

18. Žalobkyně přitom měla možnost se proti předběžnému opatření bránit, a to odvoláním proti usnesení o předběžném opatření v řízení vedeném u Městského soudu pod sp. zn. 20 C 6/2025. Pokud však usnesení o předběžném opatření nebylo odstraněno a nadále vyvolává účinky, nemůže k němu žalovaný ani zdejší soud nepřihlížet z důvodu jeho tvrzené nezákonnosti. Jedinou výjimkou by mohla být nicotnost rozhodnutí, což ovšem není tento případ, neboť nejde o rozhodnutí, z jehož obsahu by bylo na první pohled zjevné, že Městský soud v Brně překročil meze své zákonem stanovené pravomoci při rozhodování o soukromoprávních sporech.

19. V této souvislosti lze jen poznamenat, že otázkou pravomoci civilních soudů vydávat předběžná opatření zakazující katastrálnímu úřadu provedení zápisu do katastru nemovitostí se zabýval zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb. v usnesení ze dne 16. 9. 2008, čj. Konf 41/2008-12, č. 1933/2009 Sb. NSS. Dospěl v něm k závěru, že je-li dána pravomoc soudu rozhodnout ve věci samé, pak náleží do jeho pravomoci i rozhodnout o návrhu na předběžné opatření ukládající katastrálnímu úřadu povinnost zdržet se provedení záznamu v katastru nemovitostí. Soud si je vědom, že skutkové okolnosti věci, kterou se zabýval konfliktní senát, jsou odlišné od nyní projednávané věci, nicméně lze z něj obecně dovodit, že vydávání obdobných předběžných opatření je v pravomoci civilních soudů, a tudíž ani usnesení o předběžném opatření vydané v této věci Městským soudem v Brně nemůže být nicotné.

20. I kdyby teoreticky platilo, že usnesení o nařízení předběžného opatření bylo vydané v rozporu se zákonem, jak namítá žalobkyně, nepřísluší zdejšímu soudu a tím spíš ani žalovanému, zákonnost tohoto usnesení přezkoumávat. Jsou jím totiž vázáni. Podle § 76e odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) platí, že jeho výrok je závazný pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost, nestanoví-li zákon jinak. A v odst. 2 téhož ustanovení se dodává, že v rozsahu, v jakém je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

21. Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že katastrální úřady musí respektovat předběžné opatření zakazující účastníku soudního řízení dispozici s nemovitou věcí v řízení o vkladu vlastnického či jiného věcného práva do katastru nemovitostí (např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 635/06). Je tedy zřejmé, že tím spíše musí katastrální úřad respektovat nařízení předběžného opatření, pokud je povinnost ukládána přímo tomuto správnímu orgánu.

22. Rozhodnutí o předběžném opatření ukládající žalovanému zákaz rozhodnout o vkladu vlastnického práva k pozemku je pro něj závazné, je povinen je respektovat a postupovat dle zákazu v předběžném opatření. Žalovaný není oprávněn posuzovat zákonnost předběžného opatření. K tomu slouží výhradně řádné a mimořádné opravné prostředky v rámci soustavy soudů. Proto žalovaný nepochybil, pokud v souladu se závazným a vykonatelným usnesením o předběžném opatření postupoval tak, že řízení o povolení vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí přerušil a doposud v předmětné věci nerozhodl. V přerušení řízení, tak nelze spatřovat nečinnost žalovaného.

23. Soud dále poukazuje na skutečnost, že správní řízení může být v souladu s § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přerušeno, probíhá-li u civilního soudu řízení o předběžné otázce. Z ustálené judikatury soudů plyne, bude-li v průběhu řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zahájeno před soudem řízení, jehož předmětem bude posouzení platnosti právního úkonu, podle něhož se navrhuje vklad práva do katastru nemovitostí, katastrální úřad řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí přeruší a vyčká rozhodnutí soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. II. ÚS 94/99). V posuzované věci je právní postavení žalobkyně zpochybněno žalobou na vyslovení neplatnosti kupní smlouvy, na základě které má dojít ke vkladu vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí. Rozhodnutí Městského soudu v Brně v řízení o této žalobě by mělo zásadní vliv na právní postavení žalobkyně. Posouzení platnosti kupní smlouvy má povahu předběžné otázky, kterou žalovanému nepřísluší řešit. Je tedy legitimní, že žalovaný vyčkává na rozhodnutí soudu a řízení z tohoto důvodu řízení přerušil, pokud mu Městský soud zakázal pokračovat v řízení.

24. Žalovanému, resp. odvolacímu orgánu lze vytknout toliko to, že v řízení o odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení nezohlednil úmrtí účastnice řízení paní Josefy Vrzalové, zemřelé dne 29. 1. 2025. Lze souhlasit s odvolacím orgánem v tom, že odvolání právního zástupce zemřelé J. V. bylo neodkladným úkonem, který byl zástupce povinen učinit, aby zmocnitel či jeho právní nástupce neutrpěl újmu. [Neodkladnými úkony jsou typicky úkony, které je nutné provést bezprostředně po zániku zmocnění, protože jinak by vznikla újma (např. zmeškání lhůty, ztráta práva, tedy např. převzetí písemnosti nebo podání opravného prostředku v krátké lhůtě (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne sp. zn. 71 Co 382/2018)]. Dlouhodobé jednání jménem zemřelého, pokud zmocněnec pokračuje v řízení, však nelze považovat za neodkladný úkon. V průběhu odvolacího řízení odvolací orgán prokazatelně věděl o úmrtí účastnice řízení a byl povinen na tuto situaci adekvátně reagovat, tedy zjistit právního nástupce zemřelé účastnice řízení, popř. vyčkat jeho určení (přerušit řízení) či zvážit jiné vhodné opatření [§ 32 odst. 1 písm. e), odst. 3 správního řádu].

25. K námitce žalobkyně, že se žalovaný v době vydání usnesení o přerušení řízení nacházel v prodlení, soud uvádí, že dle § 71 odst. 1 správního řádu, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle odst. 3 pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

26. Ze správního spisu plyne, že návrh na vklad práva do katastru nemovitostí byl žalovanému doručen dne 12. 12. 2024 s uvedenými účastníky řízení J. V., zastoupenou JUDr. Tomášem Kapounem a žalobkyní. Přílohou návrhu byla kupní smlouva ze dne 11. 12. 2024, generální plná moc žalobkyně s.r.o. a zmocněnce Mgr. V. Ž. ze dne 9. 8. 2024, plná moc zmocnitele J. V. a zmocněnce JUDr. Tomáše Kapouna ze dne 26. 8. 2024, usnesení soudního exekutora Mgr. Zuzany Komínkové č. j. 114 EX 32/24-80 a č. j. 114 EX 47/24-59. Dne 23. 12. 2024 J. V. žalovanému sdělila, že plnou moc JUDr. Tomáši Kapounovi dne 25. 11. 2024 vypověděla a svým zastupováním pověřila syna R. V. Tyto skutečnosti doložila písemnou výpovědí zastupování a generální plnou mocí ze dne 16. 12. 2024. Ve sdělení J. V. dále uvedla, že nesouhlasí s převodem vlastnického práva, k podpisu kupní smlouvy neměl JUDr. Tomáš Kapoun zmocnění a kupní smlouva je tudíž neplatná. Ve dnech 17. 12. 2024, 8. 1. 2024, 10. 1. 2025 se k žalovanému dostavil R. V. k nahlížení do spisu. Dne 10. 1. 2025 doložil R. V. žalovanému změnu žaloby v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 6/2025. Do správního spisu bylo založeno předběžné opatření. Dne 13. 1. 2025 požádal žalovaný soudního exekutora Mgr. Zuzanu Komínkovou o informace týkající se vedených exekučních řízení s ohledem na možné omezení dispozice s pozemkem. Dne 14. 1. 2025 (datum vypravení, výzva vyhotovena už dne 9. 1. 2025-pozn. soudu) vyzval žalovaný k odstranění nedostatků návrhu na vklad - doložení prohlášení zmocnitele a zmocněnce strany kupující k obsahu generální plné moci, ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Zároveň dne 14. 1. 2025 (datum vypravení, tzn. vydání, usnesení o přerušení řízení vyhotoveno dne 9. 1. 2025-pozn. soudu) žalovaný přerušil řízení na dobu, než navrhovatelé odstraní nedostatky návrhu na vklad, nejdéle na dobu 30 dnů od doručení výzvy. Prohlášení o obsahu generální plné moci bylo žalovanému žalobkyní dodáno dne 23. 1. 2025, tj. po dobu 9 dní lhůta pro vydání rozhodnutí neběžela.

27. V posuzované věci nelze vytýkat žalovanému, že usnesení o přerušení řízení nevydal ve 30denní lhůtě. Žalovaný vydal „první“ usnesení o přerušení řízení z důvodu odstraňování nedostatků návrhu na vklad dne 14. 1. 2025, tedy po uplynutí 30denní lhůty od zahájení řízení, nicméně z průběhu řízení je zřejmé, že žalovaný nebyl nečinný. Žalovaný nezpůsoboval průtahy v řízení, ale zjišťoval veškeré okolnosti týkající se vkladového řízení a musel reagovat na postup účastníků (kvalitu jejich podání, nahlížení do spisů) i dalších osob sdělujících informace důležité pro vkladové řízení. Nad to lze s ohledem na konkrétní okolnosti hodnotit posuzovanou věc jako zvlášť složitý případ ve smyslu § 71 odst. 1 písm. a) správního řádu a prodloužit lhůtu k vydání rozhodnutí o dalších 30 dnů, tj. do 12. 2. 2025, resp. 21. 2. 2025 (tj. s prodloužením lhůty o 9 dnů „prvního“ přerušení). Podle soudu tedy žalovaný rozhodl o přerušení řízení před uplynutím lhůty k vydání rozhodnutí o návrhu na provedení vkladu.

28. Soud proto shrnuje, že s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu, žalovaný nezpůsobil odklad svého rozhodnutí, ať už z důvodu „prvního“ usnesení o přerušení řízení a druhého usnesení o přerušení řízení bezdůvodně. Po obdržení návrhu na vklad se tímto návrhem řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony, jejichž provedení bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl rozhodnout. Proto soud shledal tvrzení o nečinnosti žalovaného nedůvodným. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 29. Soud shrnuje, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. V-23506/2024-702, a tedy ochrany proti nečinnosti žalovaného zamítnul pro nedůvodnost (§ 81 odst. 3 s. ř. s.).

30. Soud neprováděl dokazování listinami, jež jako důkaz označila žalobkyně. Jde ve všech případech o listiny, které jsou součástí správního spisu, jehož obsahem se v řízení před soudy ve správním soudnictví neprovádí dokazování. Žádný z účastníků nezpochybnil pravost či správnost těchto listin, dokazování jejich obsahem by tedy za těchto okolností bylo nadbytečné.

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů vynaložených v řízení před krajským soudem i v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 30. července 2026 Mgr. Milan Procházka předseda senátu