30 A 7/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Albert Česká republika, s.r.o. sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha 5 zastoupený advokátkou JUDr. Ivanou Syrůčkovou sídlem Plzeňská 232/4, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2024, č. j. SZPI/DL742-183/2023 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení výroků II. až V. v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně (dále jen „inspektorát“ nebo „prvostupňový správní orgán“) ze dne 22. 3. 2024, č. j. SZPI/DL742-176/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 22. 3. 2024, č. j. SZPI/DL742-176/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání 39 přestupků zjištěných v jeho prodejnách a byla mu uložena úhrnná pokuta ve výši 3 100 000 Kč (výrok I.). Jednotlivé přestupky lze z hlediska jejich povahy rozdělit do několika okruhů, a to zejména na: nedostatky v jakosti a bezpečnosti potravin; hygienické a provozní nedostatky v zázemí a na prodejně; nesprávné, neúplné nebo zavádějící označení potravin; nesprávnou prezentaci výrobků vůči spotřebiteli; a pochybení při uvádění nápojů a vín na trh.

3. Prvostupňový správní orgán při ukládání úhrnné pokuty vycházel ze souběhu přestupků a pokutu uložil podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Nejpřísněji postižitelné byly podle prvostupňového správního orgánu přestupky, u nichž byla horní hranice pokuty 50 000 000 Kč [tj. přestupky č. 10, 11, 12, 14, 16, 17, 18, 22, 29, 32, 33, 35, 36, 37, 39, 40, 41, 43, 44, 45 a 46 - viz § 17f písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách“); a přestupky č. 8 a 25 - § 39 odst. 7 písm. d) viz zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“) - pozn. soudu: číslování přestupků prvostupňový správní orgán převzal pro přehlednost z Oznámení o zahájení řízení ze dne 15. 11. 2023, č.j. SZPI/DL742-159/2023]. Jako nejzávažnější prvostupňový správní orgán vyhodnotil přestupek pod bodem č. 25, kde se jednalo o víno Chardonnay, Viña Mercedes, č. šarže: L-09.01.23, vyrobeno ve Španělsku, a to vzhledem k charakteru pochybení falšování přídavkem syntetického aromata a vzhledem k velkému množství 15 300 ks, které bylo uvedeno na trh a téměř celé (až na stažených 591 ks) prodáno spotřebitelům.

4. Dále byla prvostupňovým rozhodnutím žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok II.) a povinnost uhradit náklady laboratorních rozborů ve výši 19 980 Kč (výrok III.)

5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) prvostupňové rozhodnutí v části změnil tak, že v bodech 18) a 35) výrok o vině zrušil a řízení o těchto přestupcích zastavil (výrok I.), v bodě 16) prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že zúžil skutkové vymezení (výrok II.), snížil uloženou úhrnnou pokutu na 2 830 000 Kč (výrok III.) a tomu odpovídajícím způsobem upravil i celkovou částku k úhradě sestávající ze snížené pokuty a nákladů laboratorních rozborů (výrok IV.). Ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdil (výrok V.).

6. Žalobce navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí ve výrocích II. až V.

7. Pro případ, že by soud neshledal důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí, žalobce navrhuje snížení uložené sankce postupem podle § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

II. Argumentace žalobce

8. Žalobce vznáší námitky proti postupu správních orgánů při zjišťování skutkového stavu. Tvrdí zejména, že skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně, že správní orgány měly nařídit ústní jednání, provést výslechy jím navržených osob a podrobněji doplnit dokazování. V této souvislosti namítá i nedostatečné posouzení jeho liberačních tvrzení.

9. Dále žalobce uvádí námitky ke konkrétním přestupkům.

10. K přestupku pod bodem 9) žalobce namítá nesprávné právní posouzení otázky označení druhu nápoje, resp. nesprávný závěr správních orgánů o tom, že informace poskytnutá spotřebiteli byla nedostatečná nebo zavádějící.

11. U přestupků pod body 14) a 39) žalobce zpochybňuje závěry správních orgánů ohledně nevyhovující jakosti dotčených výrobků, zejména s ohledem na povahu zjištěné plísně, způsob posouzení vadnosti výrobku a význam zjištěných skutečností pro závěr o porušení právních povinností.

12. Ve vztahu k přestupkům pod body 15), 20), 21) a 31) žalobce brojí proti závěrům o hygienických a provozních nedostatcích. Tvrdí zejména, že šlo o excesy jednotlivců, že má nastaven funkční kontrolní systém a že splnil podmínky pro liberaci z odpovědnosti.

13. U přestupku pod bodem 36) žalobce nesouhlasí s posouzením označení „MIX 30 %“ a namítá, že spotřebiteli byla poskytnuta dostatečná a nezavádějící informace.

14. U přestupku pod bodem 40) žalobce zpochybňuje závěry správních orgánů ohledně výrobku Zámecký sýr, a to jak po stránce skutkové, tak po stránce právního hodnocení.

15. Ve vztahu k přestupku pod bodem 46) žalobce brojí proti tomu, jak správní orgány naložily se zjištěními vztahujícími se k výrobku mozzarella. Namítá zejména, že závěry učiněné na podkladě laboratorního rozboru jednoho kusu nebylo možné vztahovat na širší množství výrobku, popř. na celou šarži, a v této souvislosti poukazuje i na jiná rozhodnutí správního orgánu v obdobných věcech.

16. Dále argumentace žalobce míří proti výroku o pokutě. Žalobce namítá zejména nepřiměřenost uložené sankce, nedostatečné zohlednění konkrétních okolností jednotlivých skutků, nedostatečné rozlišení závažnosti jednotlivých přestupků, nezohlednění jeho kontrolních mechanismů, dodavatelského řetězce a tvrzené bagatelnosti některých pochybení. V této souvislosti rovněž tvrdí, že správní orgány postupovaly v jeho věci odlišně než v jiných obdobných případech, a to mimo jiné i při hodnocení speciální recidivy jako přitěžující okolnosti; žalobce namítá, že v některých jím předkládaných srovnatelných věcech správní orgány recidivu nezohlednily, ačkoli ji podle jeho názoru zohlednit měly.

III. Argumentace žalovaného a další podání účastníků řízení

17. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření k žalobě argumentuje k jednotlivým žalobním bodům a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Vznesené námitky považuje za nedůvodné.

18. Žalovaný uvádí, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, ústní jednání nebylo třeba nařizovat, navržené důkazy nebylo nutné provádět, liberační důvod žalobce neprokázal a jednotlivé skutky byly právně posouzeny správně. Setrval rovněž na závěru, že uložená úhrnná pokuta odpovídá počtu, povaze a závažnosti přestupků, pro něž byl žalobce uznán vinným po odvolacím přezkumu.

19. Ve vyjádření k žalobě žalovaný také připustil, že v některých porovnávaných řízeních (na která žalobce poukazoval) byla speciální recidiva zohledněna, zatímco v jiných nikoliv. Tento rozdíl vysvětlil tím, že recidivní povahu jednání nehodnotí mechanicky, nýbrž jen tam, kde z konkrétních okolností věci plyne, že u obviněného nedošlo k žádnému posunu v dodržování dotčených právních povinností. Současně zdůraznil, že recidiva není posuzována izolovaně, ale v kontextu dalších kritérií relevantních pro určení druhu a výše trestu a promítá se až do celkového hodnocení závažnosti projednávaných přestupků.

20. V replice ze dne 23. 4. 2025 žalobce setrval na své argumentaci a dále reagoval na vyjádření žalovaného k speciální recidivě jako přitěžující okolnosti. Žalobce namítá, že správní praxe SZPI je nejednotná, a považuje vyjádření žalovaného za účelové a nedostatečně podložené předchozími rozhodnutími.

21. Na repliku žalobce reagoval žalovaný v podání ze dne 23. 6. 2025. V něm uvedl, že replika převážně opakuje argumentaci již uplatněnou ve správním řízení i v žalobě. K přestupku pod bodem 46) vztahujícímu se k výrobku mozzarella žalovaný zdůraznil, že provozovatel potravinářského podniku je povinen zajistit, aby deklarovaná hmotnost pevného podílu odpovídala skutečnosti po celou dobu použitelnosti výrobku, a že výsledek laboratorního rozboru lze za daných okolností důvodně vztáhnout na celou šarži výrobku uváděného na trh za stejných podmínek. K námitce legitimního očekávání žalovaný dodal, že rozdíly v hodnocení speciální recidivy a dalších kritérií je třeba chápat v kontextu individualizace správního trestání a že jeho dřívější vyjádření o zohledňování recidivy tam, kde nedošlo k žádnému posunu v dodržování povinností, se týkalo jen těch řízení, v nichž recidiva jako přitěžující okolnost skutečně hodnocena byla. Žalovaný setrval na názoru, že zastavení řízení u jednoho ze skutků nevylučuje uložení povinnosti nahradit náklady laboratorních rozborů, bylo-li samotným rozborem prokázáno nesplnění požadavků právních předpisů.

22. Následně v podání ze dne 9. 12. 2025 žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 A 43/2023-95, vydaný v jiné věci téhož žalobce. Zmíněný rozsudek dle žalovaného podporuje jeho závěr, že u mozzarelly je rozhodující deklarovaná hmotnost pevného podílu, nikoliv nálevu, a že za situace, kdy žalobce nijak nezpochybnil laboratorní rozbor a nevyužil ani vzorek převzatý pro druhé odborné stanovisko k předložení vlastního rozboru, bylo možno vztáhnout závěr o zavádějícím údaji o množství na celou dotčenou šarži výrobku.

23. V podání ze dne 9. 1. 2026 žalobce odkázal na svá dosavadní tvrzení a důkazy a poukazoval na nerovný přístup při posouzení přestupku, zejména ve srovnání s jinými obchodními řetězci. Dále tvrdí rozpor se zásadou legitimního očekávání a k podpoře této argumentace navrhuje jako důkaz další dvě rozhodnutí vydaná Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, inspektoráty v Olomouci a v Praze.

IV. Posouzení věci krajským soudem

24. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek. Při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Krajský soud předně uvádí, že žalobce v řízení před soudem z významné části přebírá argumentaci, kterou uplatnil již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný se s těmito námitkami v napadeném rozhodnutí podrobně vypořádal. Tam, kde žaloba, případně další podání žalobce, v podstatě reprodukují již dříve uplatněné námitky a kde soud shledá odůvodnění žalovaného správným, úplným a přesvědčivým, bude na ně soud v dalším přiměřeně navazovat a v potřebném rozsahu na ně odkazovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130). Nedostatečně a nesprávně zjištěný stav věci a nesprávné právní posouzení věci 26. Žalobce namítal nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav. Krajský soud neshledal danou žalobní argumentaci důvodnou.

27. Ze správního spisu i z odůvodnění obou správních rozhodnutí je patrné, že skutkový stav byl zjišťován rozsáhlým souborem listinných podkladů, zejména protokoly o kontrolách, fotodokumentací, laboratorními protokoly, průvodkami ke vzorkům, oznámeními o uložených opatřeních, vyjádřeními žalobce, podklady získanými v součinnosti a navazujícími doklady k distribuci a stahování výrobků. Žalovaný se námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu zabýval zejména na stranách 54 až 57 napadeného rozhodnutí a soud se s jeho závěry ztotožňuje.

28. Dále žalobce spatřuje pochybení správních orgánů v tom, že nenařídily ústní jednání. Podle ustálené judikatury správní orgány nejsou v řízeních o přestupcích povinny ústní jednání nařizovat tehdy, není-li to nezbytné ke splnění účelu řízení a k uplatnění práv účastníka řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2016, č. j. 5 As 122/2015-18). V nynějším případě byla stěžejní skutková zjištění zachycena v listinných podkladech, jejichž věrohodnost žalobce relevantně nezpochybnil. Spor se týkal především právního hodnocení těchto zjištění a významu okolností, které žalobce uváděl na svou obranu.

29. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaný měl provést žalobcem navržené výslechy svědků z oblasti řízení a kontroly provozoven. Žalobce totiž v odvolacím řízení navrhoval tyto výslechy pouze v obecné rovině, aniž by označil konkrétní osoby a přesně vymezil, k jakým jednotlivým skutkům a jakým rozhodným okolnostem se mají jejich výpovědi vztahovat. Konkrétní jména manažerek a manažera jednotlivých provozoven uvádí až v podané žalobě.

30. Současně není zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti nad rámec obsahu správního spisu měly tyto výpovědi prokázat. Žalobce jimi zjevně zamýšlel doložit zejména nastavení interních procesů, pravidelnost úklidu, kontrolní činnost nadřízených pracovníků a tvrzení, že zjištěná pochybení nebyla systémové povahy. Právě existence zjištěných závad však ukazuje, že žalobcem tvrzený systém v rozhodné době nefungoval natolik účinně, aby porušení právních povinností zabránil. Není proto zřejmé, co by na tomto závěru mohly navržené výpovědi změnit.

31. Za tohoto stavu krajský soud považuje neprovedení navržených svědeckých výpovědí za odůvodněné. Skutkový stav byl dostatečně prokázán listinnými podklady, zejména kontrolními protokoly a fotodokumentací, a navržené svědecké výpovědi nebyly způsobilé tato zjištění zpochybnit ani samy o sobě prokázat naplnění liberačního důvodu.

32. Zavinění jednotlivých zaměstnanců samo o sobě není pro závěr o odpovědnosti žalobce rozhodné. Relevantní by bylo pouze tehdy, pokud by žalobce prokázal splnění podmínek liberace podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2023, č. j. 3 As 359/2020-63). Břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně liberace nesl právě žalobce. Samotná existence interních pravidel bez dostatečně přesvědčivého doložení jejich efektivního fungování liberaci nezakládá. Žalobce tedy musel prokázat, že přijal taková konkrétní, efektivní a funkční opatření, která byla způsobilá porušení právní povinnosti skutečně zabránit, a že jejich výkon byl dostatečně precizní a účinně kontrolovaný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2022, č. j. 6 As 76/2021-50). To se však žalobci v dané věci nepodařilo. Žalobce neuvedl ani žádná konkrétní tvrzení ohledně provádění kontrol.

33. Žalovaný se námitkou liberace podrobně zabýval zejména na stranách 56 a 57 a 90 až 93 napadeného rozhodnutí. Soud se s těmito závěry ztotožňuje. Od významného provozovatele rozsáhlé maloobchodní sítě je legitimní očekávat vysokou míru organizační, kontrolní a preventivní připravenosti. Žalobce sice doložil existenci určitého systému vnitřních pravidel a školení, z množství a povahy zjištěných pochybení napříč více provozovnami však nelze dovodit, že šlo o soubor opatření natolik účinných, aby bylo možno mít za prokázané, že žalobce vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno požadovat. Jinými slovy žalobcem zmiňované kontrolní mechanismy nelze považovat za účinné v případech, kdy byla zjištěna pochybení.

34. Soud proto uzavírá, že správní orgány nepochybily, jestliže skutkový stav považovaly za dostatečně zjištěný na základě listinných podkladů, nenařídily ústní jednání a neprovedly navržené svědecké výslechy. Stejně tak nepochybily, jestliže žalobci nepřiznaly liberační důvod. Bod 9) – označení druhu nápoje 35. V bodu 9) byl žalobci vytýkán přestupek podle zákona o vinohradnictví a vinařství spočívající v tom, že na provozovně J. A. Bati 5637, Zlín, nabízel k prodeji vína společně s jinými alkoholickými nápoji a ovocnými víny způsobem, který mohl vyvolat záměnu s vínem, aniž by byly tyto produkty od vín řádně odděleny a zřetelně označeny. Konkrétně správní orgány zjistily, že produkty Avanti Classico a Moscato De Luxe Bianco, označené jako ostatní alkoholické nápoje, byly v regálu umístěny vedle vín, přičemž od jednoho z vín nebyly vůbec odděleny, a údaj „ostatní alkoholické nápoje“ byl na regálových štítcích uveden pouze drobným písmem. U výrobků Sklepní svícen bylo sice použito regálové dělítko, avšak údaj „ovocné víno“ byl na regálových štítcích rovněž uveden jen drobným písmem a štítky byly navíc umístěny přibližně 10 cm nad podlahou, takže podle správních orgánů nebyl druh produktu pro spotřebitele snadno zřetelný.

36. Žalobce namítá, že informace poskytovaná spotřebiteli na regálových štítcích byla dostatečná, neboť druh nápoje byl uveden, byť menším písmem, a spotřebitel si mohl výrobek bez potíží zařadit. Podle žalobce nelze dovodit povinnost uvádět předmětnou informaci určitým způsobem, neboť zákon takový konkrétní způsob označení nestanovuje. Žalobce odkazuje i na příklady způsobu označování v jiných právních oblastech s tím, že spotřebitel je zvyklý na to, že bližší informace budou vždy uváděny menším písmem než hlavní sdělení (název produktu a cena). Daným námitkám krajský soud nepřisvědčil.

37. Žalovaný se obdobnou argumentací žalobce podrobně zabýval na stranách 60 až 63 napadeného rozhodnutí a přesvědčivě ji vypořádal; soud na úvahy žalovaného odkazuje a přebírá je. Krajský soud souhlasí se závěrem žalovaného, že v posuzovaném případě nebyl spotřebiteli poskytnut údaj o druhu výrobku dostatečně zřetelným způsobem. Je přitom zřejmé, že správní orgány neposuzovaly izolovaně jen samotnou existenci doplňující informace, nýbrž její zřetelnost v celkovém kontextu umístění výrobku v regálu a způsobu jeho prezentace vůči spotřebiteli.

38. Krajský soud nepopírá, že zákon nestanoví konkrétní způsob, jak druh produktu označit. Z toho však nelze bez dalšího dovodit, že požadavek zřetelného označení druhu produktu lze redukovat na pouhou fyzickou přítomnost textu na štítku. Informace musí být způsobilá reálně plnit svou rozlišovací a informativní funkci. Pokud je zásadní rozlišující údaj uveden méně výrazně, v menší velikosti písma a v situaci, kdy je výrobek umístěn společně s jinými produkty, s nimiž může být spotřebitelem zaměněn, neplní zákonný požadavek dostatečně.

39. Odkazy žalobce na jiné právní oblasti nejsou pro nyní projednávanou věc relevantní. Stěžejní pro danou věc je konkrétní právní úprava zákona o vinohradnictví a vinařství, jejímž účelem je zabránit tomu, aby spotřebitel zaměňoval víno s jinými nápoji, které se mu mohou vzhledem, umístěním či způsobem prezentace přibližovat. Podstatné proto není srovnávání s jinými informačními povinnostmi v odlišných segmentech regulace, ale naplnění smyslu a účelu této konkrétní úpravy. Tento účel je zřejmý. Produkty, které by mohly způsobit záměnu s vínem, musí být od vín zřetelně odděleny a spotřebitel musí již na první pohled a bez nutnosti vyvíjet větší úsilí poznat, že nejde o víno. Nestačí tedy, aby informace o druhu produktu byla na regálovém štítku pouze formálně obsažena. Musí být provedena tak, aby byla skutečně zřetelná. Pokud je údaj o druhu produktu uveden nejmenším písmem na štítku, pod dominantně zvýrazněnou cenou, a navíc v některých případech na štítku umístěném těsně nad podlahou, nelze takové označení považovat za zřetelné ve smyslu zákona.

40. Krajský soud proto uzavírá, že správní orgány v bodu 9) nepochybily, pokud dovodily porušení zákazu nabízet vína společně s jinými nápoji zaměnitelnými s vínem bez jejich řádného oddělení a zřetelného označení. Body 14) a 39) – výskyt plísní na potravinách 41. V bodech 14) a 39) byl žalobci vytýkán prodej tvarůžků, u nichž byla zjištěna plíseň. V bodu 14) šlo o více druhů olomouckých tvarůžků na provozovně Tkalcovská 869/1, Brno. V bodu 39) šlo o výrobek A.W. Olomoucké tvarůžky kousky s kmínem na provozovně Kurská 625/9, Brno.

42. Žalobce u těchto skutků namítá, že správní orgány nedostatečně zohlednily okolnosti vzniku vad a reakci výrobce. Žalobce tvrdí, že prostřednictvím výrobce vynakládá snahu o prevenci zjištěného stavu, což by mělo být významnou měrou zohledněno ve prospěch žalobce. Dané námitky nejsou podle krajského soudu důvodné.

43. Žalovaný se těmito námitkami zabýval zejména na straně 64 napadeného rozhodnutí. Krajský soud s jeho závěry souhlasí.

44. Ze skutkových zjištění správních orgánů plyne, že šlo o potraviny s viditelnou plísní, tedy o zjevnou vadu, jež zakládá závěr o nevhodnosti k lidské spotřebě. Není rozhodující, zda vadu způsobil výrobce. Pro odpovědnost žalobce je podstatné, že takový výrobek uváděl na trh.

45. Krajský soud uvádí, že odlišně správní orgány posuzovaly situaci, pokud potravina měla skrytou vadu, kterou žalobce mohl odhalit až po provedení laboratorních rozborů. Takovou okolnost prvostupňový správní orgán hodnotil jako polehčující (viz str. 50 prvostupňového rozhodnutí). Nicméně v daném případě (tj. u olomouckých tvarůžků) se jednalo o zjevné zaplísnění patrné již při běžné vizuální kontrole a žalobce měl možnost nevyhovující kusy výrobků odstranit z oběhu.

46. Pokud žalobce poukazuje na následnou komunikaci s výrobcem a na snahu výrobce řešit nevyhovující stav výrobku, krajský soud uvádí, že tento postup nepředstavuje polehčující okolnost. Jde totiž o postup směřující toliko k tomu, aby výrobky uváděné na trh odpovídaly požadavkům právních předpisů, tedy k naplnění povinností, které musí být v dodavatelském řetězci plněny již bez dalšího. Samotná skutečnost, že po zjištění vady proběhla komunikace s výrobcem či že výrobce přijal opatření k nápravě, proto bez dalšího nesnižuje závažnost již spáchaného přestupku. Body 15), 20), 21) a 31) – hygienické nedostatky 47. V bodech 15), 20), 21) a 31) byl žalobci vytýkán soubor hygienických a úklidových nedostatků v jednotlivých provozovnách. V bodu 15) šlo o znečištění více chladicích zařízení a prostor, v nichž docházelo k pečení pečiva, na provozovně Tkalcovská 869/1, Brno. V bodu 20) šlo o nečistoty na prodejní ploše, za regály, v chladicích a mrazicích zařízeních a na pečicím zařízení v provozovně U Jandovky 127/2, Vyškov. V bodu 21) šlo o znečištění mrazicí vany v provozovně Svatopetrská 735/20a, Brno, včetně přítomnosti zbytků potravin, cizích předmětů a skleněných střepů. V bodu 31) šlo o znečištěná chladicí a mrazicí zařízení, rozsypané potraviny v regálech, nahromaděné nečistoty a prach na podlaze a v zázemí provozovny Halasovo náměstí 805/5, Brno, včetně zapáchající tekutiny v prostoru s odpadovými nádobami.

48. Žalobce namítá, že se jednalo jen o dílčí, provozně běžné a společensky málo škodlivé závady, že nebyly zjištěny žádné kontaminované potraviny, že disponoval vnitřním kontrolním a sanitačním systémem, a že proto splnil podmínky liberace. Současně vytýká správním orgánům, že neprovedly jím navržené výslechy manažerek a manažera dotčených provozoven. Krajský soud těmto námitkám nepřisvědčil.

49. Žalovaný danou argumentaci vypořádal zejména na stranách 64 až 67 napadeného rozhodnutí. Krajský soud se se závěry žalovaného ztotožňuje.

50. Ze správního spisu je zřejmé, že nešlo o nahodilý či bezvýznamný nepořádek vzniklý bezprostředně před kontrolou, nýbrž o konkrétní a zdokumentované hygienické nedostatky ve více částech provozoven a v zařízeních přímo souvisejících s uchováváním, vystavováním nebo manipulací s potravinami. Zjištěny byly zejména nánosy nečistot a prachu, ulpělé zbytky potravin, znečištění v mřížkách a spodních částech zařízení, zapadané potraviny, plíseň, střepy a v jednom případě i zapáchající tekutina v zázemí provozovny. Takový stav zjevně neodpovídá požadavku, aby potravinářské prostory a zařízení byly udržovány v čistotě a dobrém stavu. V provozovnách, kde se uvádí na trh potraviny určené k lidské spotřebě, nelze hygienické závady tohoto typu bagatelizovat jako běžný provozní jev.

51. Krajský soud nepřisvědčil ani žalobní námitce, že při kontrolách nebyly zjištěny žádné kontaminované potraviny. U těchto skutků totiž správní orgány nepostihovaly následek v podobě již konkrétně kontaminované potraviny, nýbrž porušení samostatné hygienické povinnosti spočívající v tom, že potravinářské prostory a zařízení nebyly udržovány v čistotě a dobrém stavu. Tato povinnost má zjevně preventivní charakter a jejím účelem je předcházet tomu, aby k ohrožení bezpečnosti či jakosti potravin vůbec došlo. Pro závěr o naplnění skutkové podstaty proto nebylo nutné prokazovat, že zjištěné nečistoty již vedly ke konkrétní kontaminaci některé potraviny.

52. Neobstojí ani žalobní argumentace založená na § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalobce staví svou obranu na tvrzení, že měl nastaven systém školení, pravidelný úklid, jehož průběh byl kontrolován a jeho provedení ověřováno nadřízenými pracovníky. Současně namítá, že žalovaný provedl jím navržené listinné důkazy, avšak neprovedl výslech svědků (manažerů příslušných prodejen). K tomu krajský soud odkazuje na své závěry k dokazování a liberaci uvedené výše.

53. Žalobce přitom až v podané žalobě navrhuje výslech konkrétních osob, a to paní H. S., manažerky provozovny 814; paní M. Z., manažerky provozovny 348; a pana J. D., manažera provozovny 1.

54. Krajský soud považuje provedení těchto výslechů za nadbytečné, a proto k nim nepřistoupil.

55. Z obsahu žaloby plyne, že výslechy měly sloužit především k prokázání toho, že na dotčených provozovnách byl nastaven systém pravidelného úklidu, jeho provedení bylo kontrolováno a ověřováno nadřízenými pracovníky. Žalobce v žalobě netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že navrhovaní svědci mají prokázat existenci tak precizního, účinného a reálně fungujícího systému kontrol, jak jej pro účely liberace vyžaduje judikatura Nejvyššího správního soudu. Žalobní tvrzení tak zůstávají v obecné rovině existence interních pravidel, pravidelného úklidu a dohledu nad jeho plněním. Taková tvrzení však sama o sobě neukazují na mimořádně důsledný a účinný systém prevence, který by byl způsobilý zabránit konkrétnímu porušení právní povinnosti. Jak krajský soud uvedl již výše, právě zjištěné závady naopak ukazují, že tento systém v posuzovaných případech nefungoval natolik účinně, aby porušení právních povinností zabránil. Není proto zřejmé, co by na tomto závěru mohly výpovědi navržených svědků změnit. Krajskému soudu přitom nepřísluší za žalobce domýšlet, jaké další konkrétní skutečnosti by měly navržené výslechy osvědčit ve prospěch liberace. Bod 36) – údaj „MIX 30 %“ 56. V bodu 36) byl žalobci vytýkán přestupek spočívající v tom, že uváděl na trh výrobek z mletého masa označený v názvu potraviny údajem „MIX 30 %“, aniž by z tohoto údaje bylo pro spotřebitele zřejmé, jakou informaci vlastně vyjadřuje a k čemu se vztahuje. Šlo o výrobek VEPŘOVÉ & HOVĚZÍ - VÝROBEK Z MLETÉHO MASA MIX 30 %, u něhož správní orgány dovodily, že takto uvedený procentuální údaj je pro spotřebitele nesrozumitelný, neboť z něj není patrné, zda se vztahuje k obsahu tuku, k poměru druhů masa nebo k jiné vlastnosti výrobku. Žalobce tvrdí, že údaj „MIX 30 %“ byl pro spotřebitele dostatečně srozumitelný. Krajský soud s tímto názorem žalobce nesouhlasí.

57. Žalovaný se s touto otázkou vypořádal zejména na stranách 68 až 70 napadeného rozhodnutí. Krajský soud považuje jeho úvahy za správné a přesvědčivé.

58. Označení potraviny musí spotřebiteli umožnit jasně a bez neodůvodněných domněnek porozumět povaze a vlastnostem výrobku. Označení „MIX 30 %“ samo o sobě neobsahuje dostatečně jasnou informaci, čeho se uvedené procento týká a jaký význam má pro složení výrobku. Nejde o údaj, který by byl sám o sobě běžně ustálený a průměrnému spotřebiteli bezprostředně srozumitelný. Spotřebitel z něj nemůže na první pohled bezpečně poznat, zda se jedná o obsah tuku, o poměr složek, o podíl určitého druhu masa či o jinou vlastnost výrobku. Nelze po spotřebiteli požadovat, aby si význam tohoto údaje teprve dovozoval z dalších částí etikety, například z poměru jednotlivých druhů masa ve složení nebo z údajů o makroživinách a obsahu tuku ve výživových údajích. Takto formulovaná informace proto nesplňuje požadavek srozumitelnosti. Nutnost dodatečného dohledání a vysvětlení významu údaje potvrzuje, že původní označení nebylo dostatečně jasné.

59. Krajský soud nepřisvědčil ani argumentaci, že by v daném případě nebyla překročena ani minimální hranice typové nebezpečnosti. Právní úprava informování spotřebitele o potravinách je založena na tom, že spotřebitel má mít k dispozici jasné, přesné a srozumitelné informace umožňující mu učinit informované rozhodnutí o koupi. Nesrozumitelný údaj o potravině tento účel narušuje. Nejde tedy o zcela marginální pochybení.

60. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že údaj „MIX 30 %“ sám o sobě spotřebitele např. přímo zdravotně neohrožuje. U informačních povinností tohoto typu je totiž rozhodné, zda je údaj způsobilý narušit řádnou informovanost spotřebitele. Pro naplnění skutkové podstaty postačuje, že je taková informace pro spotřebitele potenciálně matoucí nebo nesrozumitelná a může ovlivnit jeho rozhodování při výběru potraviny.

61. Krajský soud proto souhlasí se správními orgány, že údaj „MIX 30 %“ nebyl ve vztahu ke spotřebiteli formulován srozumitelně a že žalobce v tomto bodě porušil povinnost poskytovat informace o potravině jasným a spotřebiteli snadno pochopitelným způsobem. Bod 40) – Zámecký sýr 62. V bodu 40) byl žalobci vytýkán přestupek spočívající v tom, že dne 18. 8. 2023 na provozovně Ečerova 1148/2a, Brno, uváděl na trh potravinu nevhodnou k lidské spotřebě, konkrétně výrobek Zámecký sýr, holandského typu, 45 % tuku v sušině, 200 g, datum použitelnosti 1. 10. 2023, výrobce Jaroměřická mlékárna, a.s. V době kontroly se v samoobslužném chladicím zařízení nacházelo 6 kusů tohoto výrobku, přičemž u 2 kusů byly přes neporušený obal zřetelně patrné kolonie nazelenalé plísně.

63. Žalobce nezpochybňuje, že na trhu byl nabízen výrobek se zjištěnou vadou. Žalobce namítá, že vada vznikla na straně výrobce v důsledku technické závady při balení, konkrétně posunu folie v balicím stroji, který vedl k netěsnosti obalu. Dále zdůrazňuje, že po zjištění závady komunikoval s výrobcem, který provedl interní šetření a přijal opatření, aby se obdobný stav neopakoval. Podle žalobce měly být tyto skutečnosti zohledněny přinejmenším jako okolnosti polehčující. Ani této námitce soud nepřisvědčil.

64. Žalovaný se s obdobnou argumentací žalobce vypořádal zejména na stranách 72 až 74 napadeného rozhodnutí. Krajský soud se s jeho závěry ztotožňuje.

65. Krajský soud obdobnou argumentaci žalobce posuzoval již výše, a to v souvislosti se zjištěným zaplísněním olomouckých tvarůžků. I v případě přestupku týkajícího se výrobku Zámecký sýr platí, že následnou komunikaci s výrobcem a výrobcem přijatá nápravná opatření nelze hodnotit jako polehčující okolnost. Jde o reakci směřující k odstranění nevyhovujícího stavu a k zajištění souladu výrobků s právními předpisy, tedy o postup, který je třeba v potravinářském řetězci standardně očekávat. V podrobnostech krajský soud odkazuje na výše uvedené závěry.

66. Správní orgány tedy nepochybily, pokud nepřiznaly žalobcem tvrzeným okolnostem význam, který jim přisuzuje on sám. Bod 46) – mozzarella 67. V bodu 46) byl žalobci vytýkán přestupek spočívající v tom, že uváděl na trh potravinu ITALAT MOZZARELLA, u níž byla spotřebiteli poskytována zavádějící informace o množství. Na obalu výrobku byla deklarována hmotnost sýru 100 g, avšak laboratorním rozborem vzorku odebraného dne 30. 10. 2023 na provozovně Znojemská 362, Moravský Krumlov, byla zjištěna hmotnost pevného podílu pouze 79,5 g, tedy hodnota nižší i po zohlednění přípustné záporné hmotnostní odchylky. Na kontrolované provozovně bylo zjištěno 59 kusů výrobku; z navazující součinnosti žalobce pak vyplynulo, že celkové dodané množství této šarže činilo 57 600 kusů.

68. Krajský soud uvádí, že z výroku I. bodu 46) prvostupňového rozhodnutí plyne, že správní orgán nevymezil skutek pouze k jedinému laboratorně zkoumanému kusu, ale šířeji jako uvádění této potraviny dané šarže na trh v uvedeném období a distribučním rozsahu. Laboratorní rozbor jednoho odebraného vzorku zde představuje důkazní základ pro závěr, že předmětná potravina nevyhověla ve znaku hmotnosti pevného podílu; rozsah skutku je však ve výroku vymezen již odkazem na uvádění na trh ve všech provozovnách a na celkové dodané množství 57 600 kusů.

69. Žalobce namítá, že laboratorně byl prověřen jediný kus, a správní orgány proto nemohly závěry o nevyhovující hmotnosti pevného podílu vztáhnout na širší množství výrobku, resp. na celou šarži. Dále poukazuje na pravomocné příkazy vydané v obdobných věcech ve vztahu k jiným obchodním řetězcům: příkaz ze dne 25. 4. 2025, č. j. SZPI/AS869-41/2025, vydaný Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, inspektorátem v Olomouci, a příkaz ze dne 26. 3. 2025, č. j. SZPI/AW198-46/2025, vydaný Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, inspektorátem v Praze. Žalobce navrhuje dokazování těmito příkazy.

70. Ze správních podkladů vyplynulo, že na kontrolované provozovně bylo zjištěno více kusů téhož výrobku a žalobce v součinnosti doložil rovněž údaje o celkovém množství předmětné potraviny odebrané od dodavatele a o rozsahu jejího stažení z prodeje. Správní orgány tedy vycházely z konkrétních údajů vztahujících se k téže šarži. Žalobce v žalobě, replice i jejím doplnění do značné míry směšuje otázku prokázání samotného porušení povinnosti s otázkou rozsahu skutku tak, jak byl správním orgánem vymezen. To, že porušení bylo zjištěno laboratorním rozborem jednoho vzorku, samo o sobě nevylučuje, aby správní orgán při skutkovém vymezení vyšel i z konkrétně zjištěného rozsahu distribuce téhož výrobku téže šarže.

71. Na podporu závěru, že výsledek laboratorního rozboru je relevantní pro celou šarži, krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 4 Ads 111/2013-26. Nejvyšší správní soud s odkazem na zákonnou definici šarže, dle níž se šarží rozumí množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek [§ 2 odst. 1 písm. k) zákona o potravinách], vyložil, že správní orgány nepochybily, pokud na základě odebraného vzorku potraviny, u něhož zjistily, že obsahuje menší než na obalu deklarované množství pevného podílu, „uvedenou vlastnost výrobku přičetly všem výrobkům vyrobeným v dané šarži, naopak to byl logický a správný postup.“ Je tomu tak proto, že „u potravin vyrobených v určité šarži lze předpokládat, že byly vyrobeny za stejných podmínek a mají tedy stejné vlastnosti, pokud není prokázán opak.“ 72. K argumentaci žalobce odkazující na pravomocné příkazy vydané později ve věcech jiných obchodních řetězců, v nichž byl skutek týkající se mozzarelly vymezen jen ve vztahu k jednomu kusu výrobku podrobenému laboratorní kontrole, krajský soud uvádí následující.

73. Především jde o rozhodnutí vydaná až po napadeném rozhodnutí v nynější věci. Pozdější rozhodnutí nemohla založit legitimní očekávání žalobce v době rozhodování správních orgánů v této věci. Pro posouzení námitky nedůvodně odlišného postupu správního orgánu je totiž z povahy věci rozhodný okamžik rozhodování správního orgánu a existence již vydaných rozhodnutí v obdobných věcech. Nadto šlo o příkazy, tedy rozhodnutí vydaná ve zvláštním zjednodušeném procesním režimu. Příkaz může být vydán, považuje-li správní orgán skutkové zjištění za dostatečné, a jeho podkladem může být i samotný kontrolní protokol. Z textu příkazu proto bez dalšího nelze vyvozovat stejně úplný obraz skutkového a důkazního stavu jako z rozhodnutí vydaného po standardním správním řízení a přezkoumaného odvolacím orgánem. V nynější věci je přitom podstatné právě to, že žalobce v součinnosti doložil údaje o naskladnění a distribuci celé šarže; u žalobcem předložených příkazů není zřejmé, zda správní orgán obdobnými údaji disponoval a v jakém rozsahu z nich vycházel. Současně platí, že soud v tomto řízení nepřezkoumává věcnou správnost jiných pravomocných rozhodnutí vydaných ve věcech odlišných subjektů.

74. Soud proto považoval za nadbytečné provádět těmito dvěma příkazy dokazování. Provedení důkazu těmitopříkazy by nemohlo změnit závěr o zákonnosti napadeného rozhodnutí.

75. Krajskému soudu je navíc z úřední činnosti znám obdobný případ téhož žalobce, který byl posuzován v řízení zakončeném rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 A 43/2023-95. Z něj plyne, že správní orgány přistupovaly i v dřívější době k obdobným případům mozzarelly tak, že posuzovaly širší množství výrobků téže šarže. Tento rozsudek sám o sobě správní praxi nezakládá, potvrzuje však, že správní rozhodovací činnost v této otázce nebyla vedena výlučně směrem, který žalobce dovozuje z jím předložených dvou příkazů.

76. Námitky vztahující se ke skutku č. 46 proto soud neshledal důvodnými. Námitky proti uložené pokutě 77. Žalobce dále brojí proti výši uložené úhrnné pokuty a tvrdí, že správní orgány dostatečně neindividualizovaly její výměru, nedostatečně zohlednily konkrétní okolnosti jednotlivých skutků, pochybení dodavatelů, existenci jeho compliance systému, bagatelnost některých pochybení a nevěnovaly náležitou pozornost formě zavinění. Současně namítá, že uložená sankce vybočuje z rozhodovací praxe správních orgánů, zejména ve srovnání s některými věcmi jiných obchodních řetězců, a že správní orgány v jednotlivých věcech nejednotně přistupují jak ke speciální recidivě, tak k významu okolnosti, že jde o velký maloobchodní řetězec. V replice pak výslovně akcentoval i námitku nejednotného zohledňování speciální recidivy jako přitěžující okolnosti.

78. Ani tyto námitky krajský soud neshledal důvodnými. Stanovení výše pokuty je otázkou správního uvážení. Soud neposuzuje, jakou sankci by sám považoval za nejvhodnější, nýbrž zkoumá, zda správní orgány zohlednily zákonná kritéria, zda jejich úvahy jsou racionální, logické a přezkoumatelné a zda nevybočily z mezí správního uvážení. Soud tedy nepřezkoumává, zda bylo možné uložit i sankci mírnější, ale zda uložená pokuta nevybočila z mezí správního uvážení a není zjevně nepřiměřená.

79. Žalovaný se přiměřeností sankce podrobně zabýval zejména na stranách 80 až 113 napadeného rozhodnutí a vypořádal se i s jednotlivými srovnávacími rozhodnutími, na která žalobce odkazoval. Krajský soud má za to, že jeho úvahy jsou dostatečně individualizované a přezkoumatelné.

80. Žalovaný výslovně vyšel z počtu přestupků, jejich povahy, závažnosti, rozsahu následků, druhu porušených povinností i z charakteru činnosti žalobce jako významného provozovatele maloobchodní sítě. Zohlednil též, že část skutků byla postihnutelná ve vysoké zákonné sazbě. Současně v odvolacím řízení část skutků vyloučil, jeden skutek zúžil a pokutu snížil, tedy své sankční úvahy korigoval ve prospěch žalobce tam, kde to považoval za důvodné.

81. Námitka, že správní orgány měly samostatně a podrobně hodnotit formu zavinění, není důvodná. V nynější věci jde o objektivní odpovědnost právnické osoby, takže správní orgány nebyly povinny samostatně rozebírat, zda žalobce jednal úmyslně nebo z nedbalosti. Pro stanovení výše pokuty postačuje, že vycházely ze zákonných kritérií, zejména ze závažnosti přestupků, jejich následků a okolností jejich spáchání.

82. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce bagatelnosti některých skutků. U potravinového práva a předpisů chránících spotřebitele postačí pro naplnění materiální stránky již ohrožení chráněného zájmu. Není třeba, aby se v každém jednotlivém případě prokázalo konkrétní poškození zdraví spotřebitele či jiná faktická újma.

83. Pokud žalobce poukazuje na to, že u značné části skutků šlo o pochybení dodavatelů, krajský soud opakuje, že ani případné pochybení v předcházející části distribučního řetězce nezbavuje provozovatele maloobchodní sítě jeho vlastních zákonných povinností. K této okolnosti lze přihlédnout jen tehdy, pokud má konkrétní význam pro posouzení liberace nebo pro hodnocení závažnosti. Žalovaný se touto okolností zabýval, avšak neshledal ji natolik významnou, aby odůvodňovala další snížení sankce. S tímto posouzením krajský soud souhlasí. Samotné tvrzení žalobce, že byl trestán i za něco, čemu nemohl zabránit, proto neobstojí.

84. Žalobce dále namítá porušení zásady legitimního očekávání a odlišný přístup oproti jiným obchodním řetězcům, a to mimo jiné při hodnocení speciální recidivy jako přitěžující okolnosti a při posouzení významu toho, že jde o velký maloobchodní řetězec. Tvrdí, že pokuta uložená v nynější věci neodpovídá sankcím ukládaným v jiných obdobných věcech, zejména vůči společnostem BILLA, Lidl a Penny Market.

85. Ani tato námitka není důvodná. Žalovaný analyzoval rozhodnutí uváděná žalobcem a vysvětlil, proč z nich nelze bez dalšího dovozovat nepřiměřenost sankce v nynější věci. Jednotlivé věci se lišily počtem skutků, jejich strukturou, závažností, rozsahem následků, otázkou recidivy i dalšími okolnostmi relevantními pro ukládání sankce. Krajský soud v tom neshledává libovůli.

86. Pokud jde konkrétně o speciální recidivu, žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že toto kritérium není zohledňováno mechanicky v každém řízení, ale v závislosti na individuálních okolnostech konkrétní věci. Ve vyjádření k replice pak dále vysvětlil, že jeho formulaci, podle níž bývá recidiva zohledněna tam, kde nedošlo k žádnému posunu v dodržování povinností, je třeba chápat pouze ve vztahu k těm řízením, v nichž recidiva jako přitěžující okolnost skutečně hodnocena byla; současně zdůraznil, že s ohledem na předmět nynějšího řízení nemůže zpětně zasahovat do úvah v jiných pravomocně skončených věcech. Toto vysvětlení soud nepovažuje za účelové, nýbrž za výraz individualizace správního trestání. Sama skutečnost, že v některých jiných věcech nebyla speciální recidiva výslovně hodnocena, proto ještě neznamená, že v nynější věci byla zohledněna nezákonně či svévolně.

87. Krajský soud nepřisvědčil ani žalobní námitce směřující proti argumentaci žalovaného ohledně povahy činnosti obviněných. Žalobce reaguje na pasáž na str. 108 napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný rekapituluje, že v některých srovnávaných řízeních byla výslovně zohledněna speciální recidiva a v některých též povaha činnosti obviněného jako významného maloobchodního řetězce, zatímco v jiných rozhodnutích tato kritéria takto výslovně akcentována nebyla. Z této pasáže však nelze dovozovat, že by žalovaný tvrdil, že společnosti Lidl, BILLA nebo Penny Market nejsou významnými obchodními řetězci. Smyslem jeho úvahy bylo pouze ukázat, že v jednotlivých žalobcem předkládaných věcech nebyla sankční kritéria slovně formulována ani vážena totožně a že se lišil jejich souhrn v rámci celkového hodnocení závažnosti.

88. Samotná skutečnost, že i jiné sankcionované subjekty působí jako významné maloobchodní řetězce, totiž ještě neznamená, že správní orgány musí tuto okolnost v každé věci výslovně a shodně promítat do sankční úvahy nebo že jí musí vždy přikládat stejnou váhu. Při ukládání sankce nejde o mechanické „odškrtávání“ předem daných přitěžujících a polehčujících okolností, ale o celkové vyhodnocení zákonných kritérií v jejich vzájemných souvislostech. To, že některé rozhodnutí určitou okolnost výslovně nezmíní, samo o sobě neznamená, že její význam byl ve věci žalobce (nebo ve věci jiného maloobchodního řetězce) hodnocen svévolně.

89. Rozhodující je proto vždy konkrétní skutkový a sankční kontext posuzované věci, zejména počet skutků, jejich struktura, rozsah následků, otázka recidivy a další okolnosti významné podle § 37 a násl. zákona o odpovědnosti za přestupky. Pokud žalovaný uzavřel, že žalobcem srovnávaná řízení neměla shodný předmět ani totožný souhrn relevantních sankčních okolností, krajský soud v tom nespatřuje nelogičnost ani rozpor.

90. Žalobce dále namítá, že správní orgány nesprávně hodnotily v jeho neprospěch „zjevnost“ některých vad. Podle jeho názoru nelze tuto okolnost klást k tíži tam, kde jde o typický projev daného přestupku, zatímco u vad skrytých nebo obtížně zjistitelných měly správní orgány více přihlédnout v jeho prospěch.

91. Krajský soud této námitce nepřisvědčil. Povaha vady může mít význam pro úvahu o závažnosti deliktu, zejména z hlediska toho, jak snadno mohl provozovatel nevyhovující stav při běžné kontrole odhalit a odstranit. Pokud tedy žalovaný u některých skutků vycházel z toho, že šlo o vadu okem zjistitelnou a snadno odstranitelnou, nepostupoval nelogicky, jestliže tuto okolnost promítl do úvah o výši sankce, neboť tím současně vyjádřil, že žalobce mohl a měl takový stav sám zachytit. Současně však platí, že výše pokuty nestála jen na tomto dílčím hledisku, ale na celkovém souboru sankčních kritérií. Samotná polemika žalobce s tím, jakou váhu správní orgány přisoudily zjevnosti některých vad, proto nemůže sama o sobě vést k závěru o nepřiměřenosti uložené pokuty.

92. Pokuta ve výši 2 830 000 Kč se za těchto okolností nejeví jako nepřiměřená, natož zjevně nepřiměřená. Nepřesahuje meze správního uvážení a nevykazuje znaky likvidační sankce.

93. Žalobce pro případ, že soud napadené rozhodnutí nezruší, navrhl snížení uložené sankce.

94. Podle § 78 odst. 2 s. ř. s. může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním doplnil.

95. Moderace ze strany správního soudu je výjimečným postupem. Jejím smyslem není hledání „ideální“ výše sankce, ale korekce případů, v nichž by uložený trest zjevně neodpovídal obecné představě o přiměřenosti a spravedlnosti sankce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012-23, č. 2672/2012 Sb. NSS). V rámci moderačního oprávnění soud nezkoumá zákonnost trestu, ale pouze to, zda nedošlo k excesu při jeho individualizaci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010-97, č. 2209/2011 Sb. NSS). Pokud by byl uložený trest nezákonný, nebylo by možné jej moderovat, ale bylo by třeba napadené rozhodnutí zrušit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2024, č. j. 5 As 167/2023-34, bod 17).

96. Na základě okolností nyní projednávané věci ani na základě obsahu správního spisu nelze dospět k závěru, že by správní orgány při individualizaci pokuty vybočily z mezí správního uvážení nebo že by uložená pokuta byla zjevně nepřiměřená. Krajský soud v této souvislosti zdůrazňuje, že u nejpřísněji postižitelných přestupků činila horní hranice zákonné sazby 50 000 000 Kč, zatímco uložená pokuta činí 2 830 000 Kč, tedy přibližně necelých 6 % této částky. I tato skutečnost svědčí proti závěru o její zjevné nepřiměřenosti.

97. Krajský soud proto neshledal podmínky pro moderaci uložené pokuty podle § 78 odst. 2 s. ř. s. Náklady laboratorních rozborů 98. Žalobce konečně zpochybňuje výrok o povinnosti nahradit náklady laboratorních rozborů, zejména s poukazem na to, že odvolací orgán zastavil řízení ohledně skutku uvedeného pod bodem 35) prvostupňového rozhodnutí. Ani tato námitka není důvodná.

99. Žalovaný se touto otázkou zabýval v závěru napadeného rozhodnutí na stranách 113 až 115. Vyšel z konkrétního vyčíslení nákladů vztahujících se k jednotlivým laboratorním úkonům a správně uzavřel, že pro vznik povinnosti podle § 3 odst. 7 zákona č. 146/2002 Sb. o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZPI“) není nezbytné, aby byl obviněný uznán vinným z přestupku; postačí, že laboratorní rozbor prokázal nesplnění požadavků právních předpisů.

100. Krajský soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Zastavení řízení u skutku uvedeného pod bodem 35) bylo odůvodněno nesprávnou právní kvalifikací, nikoli tím, že by zkoumané potraviny vyhověly požadavkům právních předpisů nebo že by laboratorní rozbory byly nadbytečné. Zastavení řízení u skutku uvedeného pod bodem 35) tak samo o sobě nebrání uložení povinnosti nahradit náklady laboratorního rozboru, jestliže právě tímto rozborem bylo zjištěno nevyhovění potraviny právním požadavkům.

101. Krajský soud proto ani v této části neshledal důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V. Závěr a náklady řízení

102. Krajský soud na základě výše uvedených skutečností a úvah neshledal žalobu důvodnou, proto ji postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

103. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu těch nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který úspěch ve věci neměl. Žalobce před soudem neuspěl (soud žalobu zamítl jako nedůvodnou), proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, však žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, a proto mu je nelze přiznat. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 30. 7. 2026 Mgr. Milan Procházka předseda senátu