30 A 80/2025

Rubrum

č. j. 30 A 80/2025 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: D. B. zastoupeného advokátkou Mgr. Lenkou Šrámkovou sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2025, č. j. JMK 108925/2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud se v této věci zabýval žádostí žalobce podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí opatření obecné povahy, kterým byla umístěna dopravní značka B 28 „Zákaz zastavení“ na ulici Hálkova v Boskovicích (dále jen „OOP“). Městský úřad Boskovice, jako povinný subjekt, informaci neposkytl 2 30 A 80/2025 s odůvodněním, že požadované OOP neexistuje. Žalobcovu žádost proto odmítl rozhodnutím ze dne 10. 6. 2025, č. j. DMBO 30531/2025/DOP (dále též „rozhodnutí o žádosti“).

2. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 30. 9. 2025.

II. Argumentace žalobce

3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, a to ze dvou základních důvodů.

4. Za prvé, napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože není jasné, proč vlastně povinný subjekt nemůže požadované OOP poskytnout. Důvody uvádí jen jako možné alternativy. Tvrdí, že buď OOP vydal, ale skartoval, nebo jej vůbec nevydával a OOP vydal jiný orgán. Není však na žalobci, aby si z těchto alternativ vybíral. Povinný subjekt měl jasně říci, zda OOP nedisponuje proto, že řešenou dopravní značku stanovil okresní úřad (tj. Městský úřad Blansko), nebo zda OOP vydal sám a následně jej skartoval, přestože má zákonnou povinnost jím disponovat. Řádné vymezení důvodu pro odmítnutí informace je stěžejní. Povinný subjekt je povinen prokázat důvody pro odmítnutí informace a předtím je samozřejmě musí přezkoumatelně tvrdit. O případné skartaci OOP musí existovat záznamy a skartaci by měl povinný subjekt prokázat (např. skartačním protokolem).

5. Za druhé, povinný subjekt má povinnost požadovaným OOP disponovat. Zákon o archivnictví a spisové službě zapovídá skartaci dokumentů, které pro jsou veřejnoprávního původce nadále potřebné. Povinný subjekt tedy měl zákonnou povinnost OOP mít (pokud jej tedy vydal). Pokud povinný subjekt opravdu OOP skartoval, pak tak učinil nezákonně – po dobu umístění dopravní značky nelze OOP skartovat, protože je i nadále potřebné pro činnost povinného subjektu.

6. V replice pak nad rámec již řečeného žalobce doplnil, že k odpovědi Moravského zemského archivu v Brně se nemůže vyjádřit, protože tato listina nebyla součástí spisu před vydáním prvostupňového rozhodnutí a žalobce její obsah nezná. Ačkoliv může být skartační lhůta 5 let, spouštěcí událost (určující počátek běhu skartační lhůty) nenastane po dobu, kdy je dokument stále potřebný pro činnost jeho autora. Povinný subjekt musí být schopen doložit umístění dopravní značky a zároveň musí být připraven čelit návrhům na zrušení OOP.

III. Argumentace žalovaného

7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Uvádí, že se řešená dopravní značka nacházela na místě už v srpnu roku 2011. Proto akceptoval domněnku povinného subjektu, že s ohledem na pětiletou skartační lhůtu bylo OOP o umístění dané dopravní značky skartováno (pokud byla umístěna na základě OOP povinného subjektu). Navíc, pokud byla dopravní značka umístěna před rokem 2003, nebyla by umístěna na základě OOP povinného subjektu, ale jiného orgánu (zaniklého okresního úřadu). Povinný subjekt má povinnost vydat spisový a skartační plán, obsahující seznam typů dokumentů roztříděných do věcných skupin. Dokumenty týkající se trvalého dopravního značení podléhají skartačnímu režimu S/5, a tedy dochází k jejich skartaci po pěti letech. Přitom opatření o prostém stanovení dopravní značky není podle žalovaného potřebné po celou dobu existence značky. 3 30 A 80/2025 IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala.

9. Žaloba není důvodná. Právní úprava a judikatura 10. Podle § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.

11. Celý spor mezi žalobcem a žalovaným (resp. povinným subjektem) tkví v tom, zda požadované OOP má, či nemá, a v návaznosti na to, zda má povinnost jím disponovat. Chce-li povinný subjekt odmítnout žádost o informace z důvodu, že požadovanou informaci nemá, pak to pochopitelně musí v dostatečném rozsahu řádně prověřit a v rozhodnutí odůvodnit. Míra prověřování závisí na konkrétním případu. K odmítnutí žádosti o informace se v tomto smyslu váže poměrně bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu, z níž krajský soud ocituje jen některá rozhodnutí.

12. Povinný subjekt musí v napadeném rozhodnutí sdělit, jak a kde požadované informace hledal, zda v tomto ohledu vůbec vyvinul nějaké úsilí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2024, č. j. 10 As 256/2022-40, bod 17). Povinný subjekt je povinen vyvinout jistou míru úsilí, aby požadovanou informaci nalezl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 359/2018-30, bod 26) a neexistenci informace musí přezkoumatelně doložit, tj. do spisu zanést informace o tom, jaké kroky (šetření) provedl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2020, č. j. 2 As 378/2019-29, bod 21). Po povinném subjektu nelze požadovat poskytnutí neexistujících informací a v tomto směru na něm nemůže být důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že informace neexistuje – negativní skutečnost prokázat nelze (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2015, č. j. 5 As 24/2015-36). Naopak povinný subjekt musí zdůvodnit, jaké konkrétní skutečnosti jej vedly k závěru o tom, že požadované informace nemá (srov. tamtéž). Povinnost informaci znovu vytvořit se vztahuje pouze na situace, kdy povinný subjekt požadované informace nemá, ačkoliv je dle zákona povinen je mít (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 6 As 136/2014-41; ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 As 417/2017-39). Právní posouzení 13. Žalobce jen okrajově zpochybňuje skutková zjištění, resp. podle něj nejsou dostatečná a neodůvodňují odmítnutí žádosti o informace. Soud proto přistoupil rovnou k právnímu posouzení a skutkové okolnosti zdůrazní tam, kde to bude podstatné.

14. Svou žádost o informace adresovanou Městskému úřadu Boskovice formuloval žalobce takto: „Pošlete mi prosím právní podklady (oop-opatření obecné povahy), které máte k dopravní značce B 28, jež se nachází v ulici Hálkova-Boskovice. Jestli je v ulici Hálkova více dopravních značek B 28, pak prosím o právní podklady ke všem z nich.“ 4 30 A 80/2025 15. Krajský soud vidí v žalobcově argumentaci dva základní argumentační směry, a to otázku existence požadované informace a na ni navazující výtku, že povinný subjekt musel požadovanou informací disponovat. V tomto duchu proto soud strukturoval své odůvodnění.

16. Ačkoliv by napadenému rozhodnutí (a též rozhodnutí o žádosti) prospěla lepší struktura odůvodnění, žalovaný srozumitelně vysvětlil, proč požadovaným OOP nedisponuje. V napadeném rozhodnutí a rozhodnutí o žádosti lze najít několik důvodů, jejichž kumulací dospěl žalovaný k závěru, že OOP zkrátka nemůže poskytnout, protože neexistuje. Tyto důvody jsou následující.

17. Za prvé, řešená dopravní značka se velmi pravděpodobně na daném místě nachází více než čtrnáct let. Nahlédnutím na webové stránky www.mapy.cz povinný subjekt zjistil, že už v roce 2014 tato dopravní značka na tomtéž místě existovala. Žalovaný k tomu doplnil, že dle dat dostupných na stránce www.google.cz/maps/ značka byla na daném místě dokonce v roce 2011. Značka tak musela být umístěna před rokem 2011 a v době podání žalobcovy žádosti se na daném místě nacházela minimálně čtrnáct let.

18. Za druhé, povinný subjekt má pro dokumenty stanovující místní úpravu komunikací stanovenu skartační lhůtu 5 let. V souladu se svým skartačním režimem proto povinný subjekt skartuje opatření obecné povahy upravující stanovení dopravních značek po 5 letech. OOP z doby před rokem 2011 tak musí být v tuto chvíli buď skartováno, nebo by teoreticky mohlo být v držení Moravského zemského archivu (tedy jiného povinného subjektu), pokud by ten dané OOP vybral k archivaci.

19. Žalobci vadí primárně to, že povinný subjekt mu nedal exaktní odpověď na to, zda OOP skartoval (a kdy přesně), nebo jej prostě jen nedohledal. S tím ale krajský soud nemůže souhlasit. Z citované judikatury vyplývá, že povinný subjekt neprokazuje negativní skutečnost. Pokud informace neexistuje, těžko po něm lze požadovat, aby tuto neexistenci prokázal. Požadavek na doložení skartačního protokolu nebo skartačního návrhu by byl nepřiměřeně přísný. Jistě, předložení skartačního protokolu by povinnému subjektu hodně pomohlo a ulehčilo situaci s hledáním. Krajský soud však neřeší, zda žalovaný dodržel podmínky skartačního řízení. Absence skartačního protokolu v žádném případě nevyvrací to, že povinný subjekt OOP opravdu skartoval. Stejně tak mohlo zaniknout jiným způsobem (např. ztráta, povodně apod.). Anebo možná jej vydal úplně jiný orgán, protože do roku 2003 by byl příslušným orgánem k umístění sporné dopravní značky okresní úřad (jehož nástupcem by byl zřejmě dnešní Městský úřad Blansko).

20. Povinný subjekt musel hlavně v rozhodnutí vysvětlit kroky, které učinil k vyhledání informace a které jej vedly k závěru, že informace neexistuje. Pokud povinný subjekt přesvědčivě dovodil, že značka byla s velkou mírou jistoty umístěna na dané místo před více než 14 lety a skartační lhůty pro opatření obecné povahy stanovící místní úpravu je 5 let, pak lze na základě těchto skutečností dojít k tomu, že OOP zkrátka neexistuje.

21. Nelze proto souhlasit se žalobcem, že by napadené rozhodnutí stálo na domněnkách a názorech žalovaného. Skutečně nelze trvat na tom, aby povinný subjekt prokázal neexistenci informace bez jakýchkoliv pochybností. Takto přísně „důkazní břemeno“ povinného subjektu judikatura nechápe. 5 30 A 80/2025 22. Žalobcovy námitky jsou proto nedůvodné. Správní orgány dostatečně prokázaly, že OOP nemají a nemohou jej žalobci poskytnout. Ze stejných důvodů si žalobce myslí, že je napadené rozhodnutí i nepřezkoumatelné. I v tom se ale mýlí.

23. Příčinou nepřezkoumatelnosti může být buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25, bod 19, k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body 29–30). Zejména je nutno zdůraznit, že správní orgán, stejně jako soud, není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247). Rozhodnutí obou stupňů přitom tvoří jediný celek a navzájem se doplňují (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47).

24. Krajský soud na žalobcovu námitku nepřezkoumatelnosti v podstatě již odpověděl. K tomu lze ještě dodat, že závěry učiněné žalovaným nejsou bez opory ve správním spise. Žalobce ale požaduje dokázání negativní skutečnosti a klade na povinný subjekt nepřiměřeně přísné požadavky. Žalovaný otevřeně přiznává, že přesně neví, zda OOP vůbec existovalo, tedy zda nebyla dopravní značka umístěna jiným aktem. To zkrátka souvisí s tím, že žalovaný nemá detailní informace o umístění značky. Je pak pochopitelné, že žalovaný činí hypotetický závěr – pokud byla značka umístěna na základě OOP, pak toto OOP už neexistuje a bylo skartováno. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí to rozhodně nezpůsobuje.

25. Žalobce dále říká, že i kdyby povinný subjekt informaci neměl, měl povinnost jí disponovat, a tedy ji má vytvořit a poskytnout. Tuto povinnost ale žalobce dovozuje z obecného § 7 odst. 3 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, podle kterého: „Skartační řízení je postup, při kterém se vyřazují dokumenty, jimž uplynuly skartační lhůty a jež jsou nadále nepotřebné pro činnost původce“. Toto pravidlo jen obecně normuje, jaké „typy“ listin podléhají skartaci a v obecné rovině říká logicky to, že nepotřebné dokumenty má původce skartovat. Proces skartace, její podmínky a výběr dokumentů je ale složitější a vychází ze skartačních řádů jednotlivých původců. Z citovaného ustanovení nelze dovodit povinnost uchovávat konkrétní dokumenty. Je tomu tak i proto, že onu „potřebnost“ lze vnímat různě. Ad absurdum by šlo říci, že potřebné jsou všechny dokumenty vydané původcem, protože je nutné je uchovat pro případnou žádost o informace, a tedy pro kontrolu výstupů daného orgánu za celou dobu jeho působnosti. Povinnost uchovávat konkrétní dokumenty je proto nutno hledat v jednotlivých zákonech, které se týkají dané oblasti (viz níže) a „potřebnost“ dokumentu určují právě tím, že ukládají povinnému subjektu povinnost konkrétním dokumentem disponovat.

26. Ve vztahu k OOP taková povinnost zákonem stanovena není. Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku č. j. 1 As 417/2017-39 jasně říká, že povinnost informaci znovu vytvořit dopadá jen na ty informace, u kterých zákon povinnému subjektu stanoví povinnost je mít. Tuto povinnost samozřejmě nelze vyvozovat z toho, že povinný subjekt kdysi informaci měl nebo že je potřebná pro jeho činnost. Typicky taková povinnost vypadá v zákoně například tak, že „správce daně vede evidenci daní, …“ (§ 149 odst. 1 zákona 6 30 A 80/2025 č. 280/2009 Sb., daňový řád). V případě OOP ale žádná taková trvalá evidenční povinnost stanovena není. Tato námitka je proto nedůvodná.

27. V obecné rovině krajský soud souhlasí se žalobcem, že by bylo pro povinný subjekt praktické mít opatření obecné povahy k dispozici po celou dobu platnosti dopravní značky, kterou stanoví. Ne kvůli tomu, že by mu to přikazoval zákon. A také ne nutně kvůli tomu, aby jej mohl poskytnout na žádost o informace. Může se ale stát, že přestupce bude v rámci žaloby proti rozhodnutí o přestupku navrhovat též zrušení opatření obecné povahy, kterým byla dopravní značka stanovena. V rámci incidenčního přezkumu se tím může dostat správní orgán do velmi problematické situace, protože neprokáže umístění dopravní značky jejím původním aktem.

28. Jen pro zajímavost lze uvést, že ani taková situace nemusí být pro správní orgán fatální. Možné řešení nastínil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, v rozsudku ze dne 28. 4. 2023, č. j. 72 A 36/2021-47. Dospěl tam k závěru, že existence dopravní značky byla prokázána jiným způsobem a chybějící OOP není na překážku. Nutno dodat, že v této věci soud nerozhodoval o návrhu na zrušení OOP.

29. Nad rámec lze uvést, že povinný subjekt poněkud nešťastně oslovil Moravský zemský archiv, zda náhodou nemá požadovanou informaci on. Dostalo se mu sice odpovědi, ale až po vydání rozhodnutí o žádosti (v období po vydání rozhodnutí o žádosti a před podáním odvolání žalobce). Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že podle odpovědi archivu ani tam není k nalezení žalobcem požadované OOP. S touto listinou ovšem žalobce nebyl seznámen před vydáním rozhodnutí o žádosti či napadeného rozhodnutí, byť je součástí správního spisu, takže z ní nelze vycházet. Krajský soud nicméně považuje za klíčové, že Moravský zemský archiv je odlišný povinný subjekt a pokud jej nynější povinný subjekt oslovil, činil tak nad rámec svých povinností a ve prospěch žalobce. Zároveň obě nynější rozhodnutí s odpovědí Moravského zemského archivu nepracují, neodkazují na ni ani ji nepoužívají jako důkaz, proto ani nebylo nutné s ní žalobce seznamovat, neboť nakonec neposloužila jako podklad pro napadené rozhodnutí.

30. Soud na závěr shrnuje, že žalovaný dostatečným způsobem odůvodnil odmítnutí žalobcovy žádosti o informaci. Krajský soud se ztotožnil s jeho závěrem, že požadovaná informace neexistuje. Povinný subjekt nemůže při poskytování informací prokazovat s jistotou negativní skutečnost. Postačuje, když se požadovanou informaci pokusí bezvýsledně vyhledat, a když vysvětlí, jaké skutečnosti jej vedly k závěru, že požadovaná informace neexistuje. A těmto požadavkům správní orgány v nynější věci vyhověly.

V. Náklady řízení

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu těch nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který úspěch ve věci neměl. Žalobce před soudem neuspěl (soud žalobu zamítl jako nedůvodnou), proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu by jinak – jakožto úspěšnému účastníkovi řízení – právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu mu je však nelze přiznat, neboť nepřesahují rámec jeho běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS). 7 30 A 80/2025 Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 25. 6. 2026 Mgr. Milan Procházka předseda senátu