30 Af 27/2024

Rubrum

č. j. 30 Af 27/2024 - 109 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Hlavní město Praha sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1 zastoupeného advokátkou Mgr. Radkou Vajbarovou sídlem Na Příkopě 1047/17, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 57, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. ÚOHS-22907/2024/163 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Shora označeným rozhodnutím předseda žalovaného rozhodl o rozkladu žalobce proti výrokům I., III. a IV. rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2024, č. j. ÚOHS-12634/2024/500 2 30 Af 27/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) v souvislosti s objednáváním geodetických služeb v období od 6. 12. 2017 do 17. 9. 2018.

2. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí žalovaný shledal, že se žalobce dopustil pokračování přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ tím, že nedodržel pravidlo zadávání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 ZZVZ, když v období od 9. 1. 2018 do 17. 9. 2018 zadával 22 veřejných zakázek (zakázky č. 1-21 a zakázka č. 23), jejichž předmětem jsou geodetické práce, bez provedení zadávacího řízení, ani tyto veřejné zakázky nezadal jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 ZZVZ. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí žalovaný rozhodl podle § 257 písm. f) ZZVZ o zastavení správního řízení v části vedené ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ, a to ve vztahu k objednávce na veřejnou zakázku malého rozsahu na služby, kterou žalobce s odkazem na § 31 ZZVZ nebyl povinen zadat v zadávacím řízení (zakázka č. 22). Z uvedeného důvodu tak v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 nebo pro uložení sankce podle § 268 nebo 269 ZZVZ. Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 150 000 Kč (Výrok III. prvostupňového rozhodnutí) a úhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč (Výrok IV. prvostupňového rozhodnutí).

3. V řízení o rozkladu předseda žalovaného potvrdil výroky I., III. a IV. prvostupňového rozhodnutí a podaný rozklad zamítl.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce uvádí, že od jeho jednání již uplynula určitá doba a dnes by některé z veřejných zakázek zadal jiným způsobem. V reálném čase se však žalobce rozhoduje podle aktuálních okolností, kdy zákonné podmínky kladené v ZZVZ na postup žalobce jsou pouze jedním z mnoha faktorů, které jeho postup determinují. Před zahájením správního řízení se žalobce vyjádřil k okolnostem zadání veřejných zakázek, které se týkaly Nemocnice na Bulovce. V daném období přešly do správy žalobce budovy nemocnice, které byly ve zcela tristním stavu (např. nebylo možné otevřít nebo zavřít okna; byla napadena hnilobou; při bouřkách pršelo na pacienty). Žalobce se snažil v co nejkratším čase tento stav budov vyřešit, aby nedošlo ke škodám a zdraví osob a na majetku. Striktní dodržení ZZVZ tehdy nebylo pro žalobce prioritou, čímž žalobce nechce povinnosti stanovené ZZVZ bagatelizovat. Současně žalobce zachoval určitou míru soutěže, oslovil několik dodavatelů a provedl výběr nejvhodnější nabídky tak, jak je tento postup upraven interními pravidly žalobce. Nejedná se o exces, který by měl být postižen sankcí. Ve vztahu k zakázkám, které se týkaly nemocnic má žalobce za to, že jeho jednání nebylo společensky škodlivé a absentuje zde materiální stránka přestupku, která by mohla založit odpovědnost žalobce za přestupek podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky.

5. Žalobce dále uvádí, že s ním žalovaný zahájil tři správní řízení. Jedno z těchto řízení se týkalo výměny oken v Nemocnici na Bulovce (žalobcem označené jako „VZ 1“). V tomto řízení žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Žalobce rozhodnutí žalovaného akceptoval, pokutu i náklady řízení uhradil. Další správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0028/2023/VZ se týkalo veřejných zakázek, jejichž předmětem bylo geodetické zaměření objektů v Pražské tržnici v Holešovicích (žalobcem označené jako „VZ 2“). V rámci dalšího správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0198/2023/VZ (žalobcem označené 3 30 Af 27/2024 jako „VZ 3“) pak žalovaný šetřil veřejné zakázky, jejichž předmětem bylo poskytování geodetických služeb (s výjimkou zakázek, které jsou předmětem zmíněného správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0028/2023).

6. Žalobce k VZ 3 namítá, že oznámení o zahájení správního řízení sp. zn. ÚOHS- S0198/2023/VZ vykazovalo zásadní procesní vadu, neboť v něm nebyl dostatečně jednoznačně identifikován skutek. Nebyla v něm obsažena ani právní kvalifikace skutku. Nebylo tedy vůbec zřejmé, o čem bude žalovaný v daném řízení rozhodovat. Vymezení skutku tak obsahuje až samotné prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný tímto postupem patrně řešil riziko případného promlčení případného přestupku a zahájil dané řízení pro neurčitou skupinu zakázek a teprve postupně si v průběhu (spojeného řízení) vyjasňoval, pro který skutek je řízení vlastně zahájeno a vedeno. Podle žalobce se jedná o nepřípustný a nezákonný postup.

7. Žalobce k VZ 3 dále namítá, že nedostatečné vymezení skutku v oznámení o zahájení správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0198/2023/VZ založilo problém z hlediska posouzení překážek řízení podle § 77 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky (tzn. posouzení překážky litispendence), která tu s ohledem na oznámení o zahájení správního řízení VZ 2 (sp. zn. ÚOHS-S0028/2023/VZ), které se rovněž týkalo zadání geodetických služeb v rozhodném období, hrála významnou roli.

8. Žalobce k VZ 3 namítá, že předběžné právní posouzení, jako podstatná náležitost oznámení o zahájení správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0198/2023/VZ, bylo pro žalobce chaotické. Žalovaný některé veřejné zakázky (včetně těch, které byly předmětem řízení o VZ 2) posoudil jako jednu samostatnou veřejnou zakázku, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované geodetické služby v rozhodném období. VZ 2 z této „jedné veřejné zakázky“ výslovně vyjmul, aniž by bylo zřejmé, z jakého důvodu. Jedná se o procesní vadu, kterou nelze zhojit.

9. Ohledně VZ 2 žalobce namítá, že oznámení o zahájení řízení obsahovalo předběžnou právní kvalifikaci, že se jedná o pokračování přestupku. Z oznámení o zahájení řízení však nebylo zřejmé, jak měl žalobce postupovat při zadání veřejných zakázek, zda podle § 18 odst. 2 ZZVZ nebo podle § 19 ZZVZ, když žalovaný v oznámení citoval obě tato ustanovení, která nelze porušit zároveň (§ 19 je ve vztahu k § 18 ZZVZ lex specialis). V čem pak spatřoval žalovaný pokračování v přestupku z oznámení o zahájení řízení neplyne (dílčí útoky, které samostatně naplňují skutkovou podstatu některého přestupku nebyly vymezeny).

10. Žalobce vznáší námitku promlčení ve vztahu k vedení řízení o VZ 2. Data zadání veřejných zakázek předcházela doručení oznámení o zahájení řízení o více než 5 let. Řízení o VZ 2 mělo být zastaveno. Žalovaný však spojil řízení VZ 2 a VZ 3. Takový postup je v neprospěch obviněného (žalobce), neboť jím došlo k obcházení překážky litispendence. Oznámení o zahájení řízení VZ 3 (sp. zn. ÚOHS-S0198/2023/VZ) nemělo být vůbec vydáno. Žalovaný pro jednotlivé dílčí útoky jednoho přestupku zahájil dvě samostatná řízení.

11. Žalobce namítá, že šetřený skutek, kterým mají být naplněny znaky přestupku, nelze vymezit na základě správního uvážení (týká se jak vymezení rozhodného období, tak stanovení zakázek, které byly nezákonně zadány).

12. Žalobce nesouhlasí s kvalifikací žalovaného, že se dopustil pokračující přestupku. Nebyly naplněny znaky pokračování v přestupku. Nelze bez dokazování k veřejným zakázkám 4 30 Af 27/2024 konstatovat, že každou jednotlivou veřejnou zakázkou zadanou v rozhodném období bylo sledováno porušení ZZVZ.

13. Dále žalobce namítá, že zadáním jednotlivých zakázek na geodetické služby se žalobce nedopustil ničeho protiprávního. O tom svědčí rovněž výrok II. prvostupňového rozhodnutí, kterým bylo řízení o veřejné zakázce zastaveno.

14. Žalobce namítá, že se nejednalo o pravidelné zadávání zakázek na geodetické služby. Žalovaný posuzoval pravidelnost pouze na základě kvantity. To nemá oporu v právních předpisech. S danou námitkou se předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal. Žalobce poukazuje na rozpor v bodech 51 a 46 napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že způsob, jakým vyhodnotil pravidelnost žalovaný nelze vyhodnotit v reálném čase v rámci procesu zadávání žalobce.

15. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu jednotlivých geodetických služeb, přičemž nadhodnocuje hodnotu jednotlivých zakázek. U veřejné zakázky v hodnotě 1,5 mil Kč činí předpokládaná hodnota částku 16,6 mil. Kč. Žalobce nemá možnost hodnotit, která další zakázka ještě bude posouzena jako zakázky pravidelné povahy a která již nikoli. Žalovaný postup žalobce posuzoval zpětně. Předpokládaná hodnota by rostla geometrickou řadou donekonečna a posouzení žalovaného postrádá logiku a praktickou aplikovatelnost na plnění úkolů žalobce. Pokud aplikace § 19 odst. 1 na konkrétní veřejné zakázky vede k naprosto absurdním závěrům, pak se zřejmě uvedené ustanovení na tyto veřejné zakázky neaplikuje a žalobce není při jejich zadání povinen dle daného ustanovení postupovat.

16. Pokud jde o zakázky pravidelné povahy, lze tyto služby naplánovat a stanovit hodnotu podle § 19 ZZVZ tak, aby tato předpokládaná hodnota odpovídala pokud možno co nejvíce skutečně zaplacené ceně za plnění, které žalobce skutečně potřebuje a takto zaplacená cena odpovídala také fakticky poskytnutému plnění. Podle žalobce nelze za pravidelné označit zakázky, které jsou zadávány v určitých měsících, ale totožné plnění již v jiných měsících pravidelnou zakázkou není. Žalobce má takovou organizační strukturu a vnitřní předpisy, že není v jeho možnostech, aby jednotliví zaměstnanci sledovali napříč odbory zadávání jednotlivých služeb, které by zpětně někdo mohl vyhodnotit jako pravidelné služby (ještě pouze za vymezené období) s ohledem na jejich kvantitu danou přirozeně počtem odborů a oddělení žalobce, které takové služby poptávají.

17. Žalobce namítá nesprávné právní posouzení samostatnosti jeho odborů ve smyslu § 17 odst. 2 ZZVZ. Žalobce předložil vnitřní předpisy dokládající, že odbory jsou samostatnými provozními jednotkami. Odbory žalobce jsou samostatně fungující entity, v rámci odborných agend jsou na sobě nezávislé a neprovázané. Každý z odborů zajišťuje samostatně ve své působnosti svěřené úkoly a disponuje pro tyto účely vlastními prostředky přidělenými z rozpočtu, přičemž o konkrétním užití rozpočtových prostředků rozhodují odbory žalobce ve své působnosti zcela samostatně. Správní orgány danou otázku vyhodnotily bez opory v právních předpisech a bez opory v provedeném dokazování. Žalovaný si klade nadbytečné a neopodstatněné podmínky pro posouzení odborů jako samostatných provozních jednotek, které jdou nad rámec právních předpisů i odborné literatury.

18. Žalobce namítá uložení sankce v rozporu s právními předpisy. Podle žalobce se žalovaný nevypořádal s otázkou absorpce. 5 30 Af 27/2024 19. Žalobce namítá, že došlo k novele § 270 ZZVZ, která má za následek příznivější úpravu pro žalobce. Žalovaný příznivější úpravu posuzoval pouze ve vztahu k § 19 odst. 3 ZZVZ, nikoli ve vztahu k ukládané sankci. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021, č. j. 8 As 43/2019-40. Novela otevírá možnost použít ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky na řízení o veřejných zakázkách. Žalobce poukazuje na možnost upuštění od uložení správního trestu [§ 43 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“)] a na možnost uložení sankce v podobě zveřejnění rozhodnutí o přestupku [§ 35 písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Žalovaný rozhodnutí, kterými ukládal sankce, běžně zveřejňoval. Tedy žalovaný prakticky ukládal tuto sankci automaticky. V dané věci byla vykonána sankce podle § 50 zákona o odpovědnosti za přestupky, kterou po novele ZZVZ může žalovaný rovněž uložit, ale bez toho, že by pro takový postup žalovaného existoval zákonný podklad. Žalobce rovněž uvádí, že v dané věci byla o uložení pokuty žalobci informována i veřejnost prostřednictvím tiskové zprávy žalovaného a v médiích. K zadávání veřejných zakázek přitom došlo před více než 5 lety. V konečném důsledku byly žalobci uloženy dvě pokuty a zveřejnění rozhodnutí přestupku.

III. Vyjádření žalovaného

20. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených ve správních rozhodnutích, na něž odkázal. Žalobní argumentaci označil za nedůvodnou. Současně se vyjádřil k jednotlivým žalobním bodům, zejména k námitkám procesních vad při zahájení a spojení správních řízení, k vymezení skutku a rozhodného období, ke kvalifikaci jednání žalobce jako pokračování v přestupku, k posouzení geodetických služeb jako veřejných zakázek pravidelné povahy, k otázce samostatnosti odborů žalobce jako provozních jednotek i k uložené sankci.

21. Ve vztahu k námitce týkající se § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky žalovaný ve vyjádření výslovně připustil, že napadené rozhodnutí neobsahuje samostatnou úvahu o možnosti upuštění od uložení správního trestu. Uvedl však, že podle jeho názoru nebyly podmínky pro aplikaci § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky splněny, a současně žalobce ve správním řízení o upuštění od potrestání nežádal. Žalovaný zdůraznil, že s ohledem na jím posouzenou vysokou závažnost projednávaného přestupku nepřicházelo upuštění od správního trestu v úvahu.

IV. Soudní jednání

22. Při ústním jednání dne 22. 6. 2026 účastníci řízení setrvali na své dosavadní argumentaci a procesních stanoviscích a odkázali na svá písemná podání ve věci.

23. Dokazování krajský soud neprováděl, neboť si vystačil s obsahem správního spisu, z něhož vychází (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008- 117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

V. Posouzení věci krajským soudem

24. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6 30 Af 27/2024 25. Spornou otázkou v projednávané věci je především to, zda se žalobce dopustil vytýkaného přestupku tím, že v rozhodném období zadával geodetické služby mimo zadávací řízení, ačkoli tak podle zákona postupovat nemohl, a dále zda správní orgány nepochybily při vymezení skutku, vedení společného řízení, posouzení pokračování v přestupku, běhu promlčecí doby a při ukládání sankce.

26. Podle § 2 odst. 1 věty první ZZVZ se zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce.

27. Podle § 2 odst. 3 věty první ZZVZ je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak.

28. Podle § 16 odst. 1 ZZVZ zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

29. Podle § 16 odst. 5 ZZVZ se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

30. Podle § 17 odst. 1 ZZVZ zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky za všechny své provozní jednotky.

31. Podle § 17 odst. 2 ZZVZ jde-li však o provozní jednotku s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek nebo některých jejich kategorií, může se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovit na úrovni této jednotky.

32. Podle § 19 odst. 1 ZZVZ se předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, stanoví jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle písmene a).

33. Podle § 19 odst. 3 ZZVZ se za veřejné zakázky pravidelné povahy nepovažují takové zakázky, a) u kterých je jednotková cena jejich předmětu v době podle odstavce 1 písm. a) proměnlivá, b) kterými zadavatel pořizuje dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb a c) jejichž předpokládaná hodnota určená postupem podle odstavce 1 a 2 nedosahuje limitu podle § 25.

34. Podle § 27 písm. a) ZZVZ je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč.

35. Podle § 31 věta první ZZVZ zadavatel není povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu.

36. Podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části 7 30 Af 27/2024 šesté s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

37. Podle § 268 odst. 5 ZZVZ je-li naplněna skutková podstata přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a), c) nebo e) v souvislosti se zadáváním více veřejných zakázek tak, že jednání zadavatele je pokračováním v přestupku, lze za takové pokračování v přestupku uložit pokutu do 10 % součtu cen všech veřejných zakázek, v souvislosti s jejichž zadáváním došlo k porušení zákona, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li součet cen zjistit.

38. Podle § 270 odst. 3 písm. a) ZZVZ činí promlčecí doba 5 let u přestupků podle § 268.

39. Podle § 270 odst. 7 a 8 ZZVZ se v řízení o přestupcích podle tohoto zákona některá ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky nepoužijí; krajský soud poznamenává, že § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky mezi nimi uveden není.

40. Podle § 7 zákona o odpovědnosti za přestupky se pokračováním v přestupku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

41. Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky počíná u pokračujícího přestupku promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.

42. Podle § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky od uložení správního trestu lze upustit, jestliže o dvou nebo více přestupcích téhož pachatele nebylo konáno společné řízení a správní trest uložený za některý z těchto přestupků v samostatném řízení lze považovat za odpovídající správnímu trestu, který by byl jinak uložen ve společném řízení (odst. 1). Od uložení správního trestu lze též upustit, jestliže vzhledem k závažnosti přestupku, okolnostem jeho spáchání a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k jeho nápravě (odst. 2).

43. Podle § 77 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky nikdo nemůže být obviněn z totožného přestupku za skutek, o němž již bylo proti téže osobě zahájeno řízení podle tohoto zákona nebo trestní řízení.

44. Podle § 78 zákona o odpovědnosti za přestupky je řízení o přestupku zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku nebo ústním vyhlášením takového oznámení (odst. 2 věta první). Oznámení o zahájení řízení o přestupku obsahuje popis skutku, o kterém má být v řízení rozhodováno, a jeho předběžnou právní kvalifikaci (odst.3).

45. Podle § 140 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) může správní orgán spojit různá řízení, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení nebo ochrana práv účastníků.

46. Ze správního spisu soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti.

47. Žalovaný obdržel v prosinci 2022 podněty týkající se postupu žalobce při objednávání geodetických služeb. Na jejich základě si od žalobce vyžádal dokumentaci a jeho vyjádření k okolnostem zadávání jednotlivých plnění. Ze shromážděných podkladů žalovaný dovodil, že žalobce v období od 6. 12. 2017 do 17. 9. 2018 uzavřel celkem 23 samostatných objednávek, jejichž předmětem bylo geodetické zaměření objektů a související geodetické 8 30 Af 27/2024 služby, zejména v areálu Pražské tržnice v Holešovicích a v areálu Nemocnice na Bulovce. Šlo o plnění poskytovaná různými dodavateli, přičemž jednotlivé ceny se pohybovaly zpravidla pod limitem pro veřejnou zakázku malého rozsahu, avšak v souhrnu šlo o plnění značného rozsahu.

48. Nejprve bylo dne 6. 1. 2023 žalobci oznámeno zahájení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0028/2023/VZ, a to ve vztahu k pěti objednávkám z ledna 2018 týkajícím se geodetického zaměření objektů a venkovních ploch v areálu Pražské tržnice v Holešovicích. V tomto oznámení Úřad vymezil konkrétní objednávky, identifikoval jejich předmět a uvedl, že získal pochybnost, zda žalobce nespáchal přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ tím, že nadlimitní veřejnou zakázku nezadal v zadávacím řízení, ačkoli k tomu byl povinen. Současně odkázal na § 2 odst. 3 ZZVZ. V daném oznámení o zahájení správního řízení žalovaný citoval § 18 a § 19 ZZVZ.

49. Následně bylo dne 5. 4. 2023 zahájeno další správní řízení pod sp. zn. ÚOHS- S0198/2023/VZ. To se týkalo dalších veřejných zakázek, jejichž předmětem bylo poskytování geodetických služeb v období od 6. 12. 2017 do 17. 9. 2018, výslovně však s vyloučením zakázek č. 1 až 5, které již byly předmětem řízení sp. zn. ÚOHS- S0028/2023/VZ. V oznámení o zahájení tohoto druhého řízení žalovaný uvedl, že z dokumentace, z veřejně dostupných informací i z vlastního zjištění získal pochybnosti o souladu postupu žalobce se zákonem při pořizování geodetických služeb v rozhodném období, přičemž vymezil předmět řízení, popis skutku i jeho předběžnou právní kvalifikaci. Žalovaný vycházel z úvahy, že jde o pravidelně pořizované služby ve smyslu § 19 ZZVZ.

50. Usnesením ze dne 20. 4. 2023 žalovaný obě správní řízení spojil podle § 140 správního řádu do společného řízení vedeného nadále pod sp. zn. ÚOHS-S0028/2023/VZ. Dne 10. 5. 2023 pak přípisem předmět společného řízení upřesnil tak, že postup žalobce spočívající v pořizování geodetických služeb v období od 6. 12. 2017 do 17. 9. 2018, tedy včetně zakázek č. 1 až 5, považuje za jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky naplnily skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí a souvislostí v předmětu útoku, a naplňují tak znaky pokračování v přestupku podle § 7 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalovaný tedy vyšel z toho, že nejde o dva samostatné skutky, nýbrž o jeden pokračující přestupek.

51. V průběhu správního řízení žalobce namítal zejména to, že oznámení o zahájení řízení sp. zn. ÚOHS-S0198/2023/VZ je neurčité, neobsahuje dostatečné vymezení skutku ani jeho právní kvalifikaci, a že tím vzniká i problém z hlediska překážky litispendence. Dále namítal, že veřejné zakázky na geodetické služby nejsou zakázkami pravidelné povahy, neboť potřeba jejich zadání vzniká ad hoc v závislosti na konkrétních projektech a aktuálním stavu spravovaného majetku. Současně tvrdil, že jednotlivé odbory Magistrátu hlavního města Prahy představují samostatné provozní jednotky ve smyslu § 17 odst. 2 ZZVZ, a proto bylo třeba stanovit předpokládanou hodnotu na úrovni těchto jednotek, nikoli na úrovni žalobce jako celku. Žalobce rovněž zpochybňoval možnost považovat jednání za pokračování v přestupku, namítal promlčení, absenci materiální stránky přestupku, nepřiměřenost sankce a požadoval zohlednění zásady absorpce i pozdější příznivější právní úpravy.

52. Za účelem posouzení námitky funkční samostatnosti odborů žalovaný opakovaně vyzýval žalobce k předložení podkladů týkajících se rozpočtového a kontrolního nastavení jednotlivých odborů, zejména pravidel řídicí kontroly, postavení příkazce operace, správce rozpočtu a hlavní účetní, jakož i zdrojů financování jednotlivých objednávek. Žalobce sice 9 30 Af 27/2024 předložil vybrané interní předpisy a rozpočtové dokumenty, avšak žalovaný vyhodnotil, že další požadované informace v plném rozsahu neposkytl a namítal, že jsou pro věc nerozhodné. Žalovaný si proto vyžádal odborná stanoviska Ministerstva financí k fungování řídicí kontroly podle zákona o finanční kontrole. Z těchto stanovisek dovodil, že vnitřní kontrolní systém může být nastaven různě, včetně varianty, kdy schvalování finančních operací přesahuje rámec jednotlivých odborů. Z toho žalovaný usuzoval, že bez dalších podkladů nelze uzavřít, že odbory žalobce disponovaly takovou funkční a finanční samostatností, aby bylo možné je považovat za samostatné provozní jednotky ve smyslu § 17 odst. 2 ZZVZ. Proto vyšel z pravidla § 17 odst. 1 ZZVZ, tedy ze stanovení předpokládané hodnoty na úrovni žalobce jako zadavatele.

53. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný uznal žalobce vinným ze spáchání pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Vyšel ze závěru, že žalobce v období od 9. 1. 2018 do 17. 9. 2018 zadal veřejné zakázky č. 1 až 21 a 23 mimo zadávací řízení, ačkoli šlo o pravidelně pořizované geodetické služby, jejichž předpokládaná hodnota měla být stanovena podle § 19 odst. 1 písm. a) ZZVZ s ohledem na cenu uhrazenou za služby stejného druhu v předchozích 12 měsících. Úřad zdůraznil, že pro použití § 19 odst. 1 není nutná úplná totožnost plnění, ale postačuje stejné druhové vymezení, které v daném případě všechny posuzované objednávky splňovaly. Geodetické služby sice nepovažoval za typický příklad pravidelně pořizovaných služeb, nicméně s ohledem na povahu žalobce, rozsah jím spravovaného majetku a četnost objednávek dospěl k závěru, že šlo o služby setrvale a opakovaně potřebné pro výkon jeho činnosti, nikoli o plnění nahodilá ve smyslu § 19 odst. 3 ZZVZ.

54. Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí sestavil přehled objednávek, cen a plateb a spočítal předpokládanou hodnotu jednotlivých zakázek podle § 19 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Dospěl k závěru, že u všech zakázek č. 1 až 21 a 23 předpokládaná hodnota přesáhla limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu, přičemž u podstatné části z nich šlo dokonce o zakázky nadlimitní. Pouze u zakázky č. 22, zadané dne 6. 12. 2017, vyšla předpokládaná hodnota pod limitem 2 000 000 Kč bez DPH; proto v této části řízení zastavil, neboť zde neshledal důvod pro uložení sankce.

55. Pokud jde o pokračování v přestupku, žalovaný uzavřel, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem spočívajícím v pořizování geodetických služeb mimo zadávací řízení, byly prováděny stejným či obdobným způsobem, tj. prostřednictvím jednotlivých objednávek, byly spojeny blízkou časovou souvislostí v období od 9. 1. 2018 do 17. 9. 2018 a souvislostí v předmětu útoku, neboť všechny směřovaly k pořízení geodetických služeb a zasáhly tentýž zákonem chráněný zájem, tj. soutěž o veřejnou zakázku a řádný výběr dodavatele. Za počátek jednání rozhodného pro výrok o vině tedy vzal 9. 1. 2018, zatímco zakázku č. 22 z 6. 12. 2017 z této konstrukce vyloučil právě proto, že sama o sobě nedosáhla zákonného limitu.

56. K námitce promlčení žalovaný uvedl, že u přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ je rozhodným okamžikem spáchání přestupku uzavření smlouvy či objednávky, nikoli okamžik výběru dodavatele. U pokračujícího přestupku pak promlčecí doba běží od následujícího dne po posledním dílčím útoku. Tím byl podle Úřadu den 17. 9. 2018, kdy byly uzavřeny poslední relevantní objednávky, zatímco oznámení o zahájení řízení byla žalobci doručena dne 8. 1. 2023 a 5. 4. 2023, tedy ještě před uplynutím pětileté promlčecí doby. 10 30 Af 27/2024 57. K námitce nedostatečné společenské škodlivosti žalovaný odkázal na § 270 odst. 1 ZZVZ a vyvratitelnou domněnku, že čin naplňující formální znaky přestupku podle tohoto zákona je společensky škodlivý. Uzavřel, že žalobce tuto domněnku nevyvrátil. Současně však v rámci úvah o sankci zohlednil, že žalobce alespoň u většiny zakázek oslovoval více dodavatelů, a ne zcela rezignoval na soutěžní prvek, byť nepostupoval podle zákona.

58. Za uvedené pokračování v přestupku uložil žalovaný žalobci pokutu 150 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení 1 000 Kč. Při stanovení výše pokuty vyšel z horní hranice sankce odpovídající 10 % ceny zakázek zahrnutých do výroku o vině. Za polehčující okolnosti považoval zejména to, že žalobce určitou míru soutěže zachoval, a dále značný časový odstup od spáchání přestupku. Současně se zabýval souběhem s jinými přestupky žalobce, včetně přestupku řešeného v samostatném řízení sp. zn. ÚOHS-S0093/2023/VZ týkajícím se výměny oken v areálu Fakultní nemocnice Bulovka, a konstatoval, že zásadu absorpce při ukládání sankce zohlednil.

59. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad. V něm zejména namítal, že geodetické služby nelze považovat za zakázky pravidelné povahy, že oznámení o zahájení druhého správního řízení bylo neurčité, že žalovaný vymezil skutek a rozhodné období svévolně, že nebyly splněny znaky pokračování v přestupku, že odbory žalobce byly samostatnými provozními jednotkami, že vznikla překážka litispendence, že řízení mělo být zastaveno pro promlčení a že pokuta byla uložena v rozporu se zásadou absorpce i s pozdější příznivější právní úpravou.

60. Předseda žalovaného napadeným rozhodnutím ze dne 7. 6. 2024 výroky I, III a IV prvostupňového rozhodnutí potvrdil a rozklad zamítl. Ve vztahu k povaze geodetických služeb převzal skutkové i právní závěry žalovaného a zdůraznil, že rozhodujícím kritériem pro odlišení veřejných zakázek pravidelné povahy od případů podle § 19 odst. 3 ZZVZ je předvídatelnost potřeby plnění, nikoli to, zda jde o běžnou provozní službu. Za významné považoval, že žalobce sám připustil, že geodetické služby objednával před rozhodným obdobím, v jeho průběhu i po něm a že je potřebuje pro správu svého majetku i do budoucna. Na tomto základě předseda žalovaného uzavřel, že nešlo o potřebu nahodilou.

61. K námitce, že oznámení o zahájení řízení sp. zn. ÚOHS-S0198/2023/VZ bylo neurčité, předseda Úřadu vyšel z toho, že oznámení obsahovalo vymezení období, druhu plnění, výslovné vyloučení zakázek č. 1 až 5 a předběžnou právní kvalifikaci, přičemž pozdější upřesnění předmětu společného řízení přípisem ze dne 10. 5. 2023 promítlo závěr, že všechna posuzovaná plnění tvoří jeden pokračující přestupek. Předseda žalovaného současně uvedl, že ačkoli z pohledu teorie správního práva by správnějším postupem bylo po zahájení prvního řízení předmět tohoto řízení rozšířit, a nikoli zahajovat další samostatné řízení, jde pouze o procesní pochybení nízké intenzity, které nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ani nezhoršilo procesní postavení žalobce. Fakticky totiž podle předsedy žalovaného došlo toliko k rozšíření předmětu řízení a následnému spojení obou věcně souvisejících věcí.

62. Stejně tak předseda žalovaného neshledal jako důvodnou námitku litispendence. Vyšel z toho, že v okamžiku zahájení druhého správního řízení byly zakázky č. 1 až 5 z jeho předmětu výslovně vyloučeny, takže obě řízení neměla totožný předmět. Věcná souvislost mezi nimi podle něj nezakládala překážku litispendence, ale naopak odůvodňovala jejich spojení. 11 30 Af 27/2024 63. K pokračování v přestupku předseda žalovaného výslovně uvedl, že žalovaný řádně popsal jednotlivé dílčí útoky, stejný způsob provedení, časovou návaznost i souvislost v předmětu útoku a že žalobce v rozkladu pouze obecně popíral naplnění znaků pokračování v přestupku, aniž by konkrétně rozporoval skutkové závěry, z nichž žalovaný vycházel. Současně předseda žalovaného vyložil, proč do nyní posuzovaného pokračujícího přestupku nezahrnul pozdější objednávky z roku 2019 a následujících let. U těchto objednávek již podle předsedy žalovaného absentovala blízká časová souvislost.

64. Pokud jde o námitku samostatnosti odborů jako provozních jednotek, předseda žalovaného se ztotožnil se závěrem, že žalobce tuto samostatnost neprokázal. Nepostačuje pouhé tvrzení o organizační a rozpočtové samostatnosti; rozhodné je, zda konkrétní jednotka nezávisle rozhoduje o výběru dodavatele, uzavírá smlouvy a skutečně samostatně hospodaří s finančními prostředky. Žalobce podle předsedy žalovaného nepředložil dostatečné podklady k tomu, aby bylo možno uzavřít, že jeho odbory tuto míru samostatnosti měly.

65. K námitce promlčení předseda žalovaného převzal závěr z prvostupňového rozhodnutí, že rozhodným okamžikem je uzavření objednávky, nikoli výběr dodavatele, a že pětiletá promlčecí doba nebyla přerušena opožděně. K výhradám proti výpočtu předpokládané hodnoty uvedl, že žalobce směšuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky pravidelné povahy v horizontu dvanácti měsíců s cenou jedné konkrétní objednávky; z povahy § 19 ZZVZ plyne, že předpokládaná hodnota takto sčítaného pravidelného plnění se nemusí rovnat ceně jednotlivého dílčího nákupu.

66. Ve vztahu k sankci předseda žalovaného uzavřel, že žalovaný přiměřeně zohlednil povahu a závažnost přestupku, časový odstup, omezenou, nikoli však nulovou míru soutěže a ekonomickou situaci žalobce. Námitku nedostatečného zohlednění absorpční zásady odmítl s tím, že se jí žalovaný zabýval, identifikoval sbíhající se přestupky a v poměrech správního trestání ji aplikoval v rozsahu, v němž to přichází v úvahu. Současně vyhodnotil i otázku pozdější příznivější právní úpravy po novele § 19 odst. 3 ZZVZ a uzavřel, že tato novela pro žalobce příznivější není. K námitce, že po novele bylo možno postupovat podle zákona o odpovědnosti za přestupky jinak, předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí nevyhověl a setrval na závěru, že uložená pokuta je zákonná i přiměřená.

67. Krajský soud na základě výše uvedeného shrnuje, že správní orgány dospěly k závěru o vině žalobce na několika vzájemně provázaných východiscích, a sice že geodetické služby představovaly v poměrech žalobce pravidelně pořizované služby téhož druhu; že předpokládaná hodnota měla být stanovena podle § 19 ZZVZ na úrovni žalobce jako celku; že odbory žalobce nebyly pro účely této věci prokázány jako samostatné provozní jednotky; že jednotlivé objednávky z období od 9. 1. 2018 do 17. 9. 2018 tvořily dílčí útoky jednoho pokračujícího přestupku; že zakázka č. 22 do této konstrukce nepatřila, protože i při správném výpočtu zůstala pod limitem zakázky malého rozsahu; a že naopak ostatní zakázky měly být zadány v zadávacím řízení nebo jiným zákonem předvídaným postupem. Na těchto skutkových a právních závěrech pak správní orgány založily i vypořádání procesních námitek, námitky promlčení a úvahy o sankci.

68. Žalobce namítá, že v době zadávání některých zakázek, zejména ve vztahu k objektům Nemocnice na Bulovce, čelil mimořádně nepříznivému technickému stavu převzatých budov a byl nucen reagovat rychle, aby předešel škodám na zdraví osob a majetku. Dále uvádí, že v tehdejší situaci pro něj nebylo prioritou striktní dodržení ZZVZ, a že přesto 12 30 Af 27/2024 zachoval alespoň určitou míru soutěže tím, že oslovil více dodavatelů a vybíral podle interních pravidel. Z toho dovozuje absenci materiální stránky přestupku.

69. Tato námitka není důvodná. Předmětem nyní přezkoumávané věci nejsou zakázky na výměnu oken, nýbrž veřejné zakázky, jejichž předmětem byly geodetické služby. I pokud soud vezme v úvahu tvrzení žalobce o mimořádném stavu některých nemocničních budov jako okolnost vysvětlující důvody zadání některých geodetických prací, sama tato okolnost nezbavuje žalobce povinnosti postupovat podle § 2 odst. 3 ZZVZ. Žalobce ostatně ani netvrdí, že postupoval v některém zákonem upraveném výjimečném režimu, nýbrž pouze to, že dal přednost rychlosti a praktické potřebě před zákonným zadávacím postupem. Taková argumentace však nemůže zhojit nezákonnost postupu. Správní orgány tedy správně vyšly z toho, že přestupkové jednání žalobce bylo nutno posuzovat z hlediska § 2 odst. 3 ZZVZ a § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ, tj. hlediska povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení nebo jiným zákonem aprobovaným postupem, což žalobce neučinil.

70. Není rozhodné ani to, že žalobce podle svých interních pravidel oslovoval více dodavatelů a nepostupoval zcela bez soutěže. Jak správně uvedly správní orgány, určitá míra faktické soutěže může být zohledněna ve prospěch žalobce při úvaze o sankci, nikoliv však jako okolnost vylučující naplnění skutkové podstaty přestupku. Skutková podstata podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ je naplněna tehdy, pokud zadavatel nedodrží zákonná pravidla pro zadání veřejné zakázky, zadá veřejnou zakázku a tím alespoň může ovlivnit výběr dodavatele. Tato možnost byla v posuzované věci dána právě tím, že zákonné zadávací řízení vůbec neproběhlo.

71. Pokud jde o materiální stránku přestupku, žalovaný vycházel z § 270 odst. 1 ZZVZ (ve znění účinném v době spáchání posuzovaného jednání), podle něhož se má za to, že čin vykazující formální znaky přestupku podle tohoto zákona je společensky škodlivý. Výklad daného ustanovení žalovaný opřel o důvodovou zprávu k zákonu č. 183/2017 Sb., která výslovně uváděla, že v oblasti zadávání veřejných zakázek je společenská škodlivost zpravidla dána již samotným naplněním skutkové podstaty přestupku. Podle žalovaného pak žalobce nepředložil takové konkrétní okolnosti, které by tuto domněnku vyvrátily.

72. V bodě 130 prvostupňového rozhodnutí žalovaný konkrétně vyložil, v čem spatřuje společenskou škodlivost jednání žalobce, totiž v zásahu do chráněného zájmu na zachování hospodářské soutěže a transparentního nakládání s veřejnými prostředky. S tímto posouzením se krajský soud ztotožňuje. Posuzované jednání nespočívalo v ojedinělém nebo marginálním procesním pochybení, nýbrž v opakovaném pořizování služeb téhož druhu mimo zákonný zadávací režim.

73. Krajský soud nepřehlédl, že žalovaným citované znění § 270 odst. 1 již v ZZVZ účinném v době vydání správních rozhodnutí obsaženo nebylo. Pro posouzení odpovědnosti žalobce za přestupek je přitom rozhodné hmotné právo účinné v době spáchání skutku, ledaže by pozdější právní úprava byla pro pachatele příznivější.

74. Předseda žalovaného sice výslovně hodnotil příznivost pozdější právní úpravy pouze ve vztahu k § 19 odst. 3 ZZVZ, nikoli samostatně ve vztahu k vypuštění § 270 odst. 1 ZZVZ, tato neúplnost odůvodnění však neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný v bodě 130 prvostupňového rozhodnutí dostatečně vyložil, v čem spatřuje společenskou škodlivost jednání žalobce. Jinými slovy, i pokud by byla pro žalobce pozdější právní úprava z hlediska odpadnutí domněnky společenské škodlivosti obecně příznivější, v poměrech projednávané věci by to na výsledném posouzení nic nezměnilo, neboť 13 30 Af 27/2024 společenská škodlivost jednání žalobce byla správními orgány konkrétně a přezkoumatelně odůvodněna. Absence samostatné a výslovné úvahy předsedy žalovaného právě k této dílčí změně právní úpravy proto nepředstavuje vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

75. Krajský soud dodává, že samotné tvrzení žalobce, že sledoval legitimní správu majetku a ochranu zdraví či majetku, nepostačuje k závěru, že jeho jednání postrádalo společenskou škodlivost z pohledu práva veřejných zakázek.

76. Žalobce v podané žalobě zrekapituloval, že vůči němu byla vedena tři samostatná správní řízení, z nichž jedno skončilo pravomocným rozhodnutím ve věci zakázky na výměnu oken v areálu Nemocnice na Bulovce a další dvě se týkala geodetických služeb (VZ 2 a VZ3).

77. Žalobce namítá, že oznámení o zahájení správního řízení VZ 3 sp. zn. ÚOHS- S0198/2023/VZ trpělo zásadní procesní vadou, neboť v něm nebyl dostatečně určitě vymezen skutek ani jeho právní kvalifikace.

78. Daná námitka není důvodná. Z obsahu oznámení o zahájení řízení VZ 3 plyne, že se týkalo veřejných zakázek, jejichž předmětem bylo poskytování geodetických služeb v období od 6. 12. 2017 do 17. 9. 2018, s výjimkou zakázek č. 1 až 5, které již byly předmětem dříve zahájeného řízení (VZ 2). Oznámení současně uvádělo, že žalovaný spatřuje možné porušení zadávání těchto zakázek mimo zadávací řízení a výslovně odkazovalo na § 2 odst. 3 ZZVZ a na možný přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Tím byl splněn požadavek § 78 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky, aby oznámení obsahovalo popis skutku a jeho předběžnou právní kvalifikaci.

79. Je pravda, že teprve v průběhu řízení, zejména přípisem ze dne 10. 5. 2023, byl předmět společného řízení dále upřesněn do podoby jednoho pokračujícího přestupku. To však samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost oznámení o zahájení řízení. Zákon výslovně pracuje s pojmem předběžná právní kvalifikace; nelze tedy vyžadovat, aby již v okamžiku zahájení řízení bylo konečným způsobem vyřešeno, které jednotlivé útoky budou nakonec subsumovány pod jeden pokračující přestupek a které nikoli.

80. Rozhodující je, že žalobce po celou dobu řízení věděl, jakého druhu plnění se řízení týká, za jaké období je jeho postup zkoumán a v čem správní orgán spatřuje možné porušení zákona. Procesní obrana žalobce tomu ostatně odpovídala, neboť žalobce od počátku brojil proti aplikaci § 19 ZZVZ, proti kvalifikaci geodetických služeb jako zakázek pravidelné povahy i proti závěru o pokračování v přestupku.

81. Žalobce dále namítal, že v důsledku neurčitosti oznámení o zahájení řízení sp. zn. ÚOHS- S0198/2023/VZ vznikl problém z hlediska překážky litispendence podle § 77 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť dříve zahájené řízení sp. zn. ÚOHS-S0028/2023/VZ se rovněž týkalo geodetických služeb.

82. Ani tuto námitku krajský soud neshledal důvodnou. Překážka litispendence předpokládá totožnost skutku. V daném případě však byly zakázky č. 1 až 5 v oznámení o zahájení druhého řízení výslovně z jeho předmětu vyloučeny. Obě řízení tedy neměla totožný předmět, nýbrž pouze věcně související předmět. Tato věcná souvislost odůvodňovala jejich následné spojení podle § 140 správního řádu, nikoli zastavení jednoho z nich pro litispendenci.

83. Následné upřesnění předmětu společného řízení přípisem ze dne 10. 5. 2023 pak vyjádřilo závěr žalovaného, že všechna posuzovaná plnění tvoří jeden pokračující přestupek. Tím 14 30 Af 27/2024 nebyla zpětně založena překážka litispendence; šlo o procesní sjednocení původně odděleně zachycených dílčích útoků.

84. Žalobce namítal, že předběžné právní posouzení v oznámení o zahájení řízení sp. zn. ÚOHS- S0198/2023/VZ bylo chaotické, neboť správní orgán jednou pracoval s koncepcí jedné samostatné veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované geodetické služby, a současně z ní výslovně vyjímal zakázky č. 1 až 5. Žalobce dále tvrdil, že spojení řízení bylo v jeho neprospěch a že správní orgán pro jednotlivé dílčí útoky jednoho přestupku nepřípustně zahájil dvě samostatná řízení.

85. Ani těmto námitkám krajský soud nepřisvědčil. Z oznámení o zahájení řízení VZ 3 je zřejmé, že žalovaný vycházel z toho, že zakázky č. 1 až 5 jsou již samostatně zachyceny v dříve zahájeném řízení (VZ 2), a z procesní opatrnosti je proto z řízení VZ 3 výslovně vyloučil. Tím nepopřel možnost, že po dalším zjištění skutkového stavu budou tato plnění posouzena společně jako součást jednoho pokračujícího přestupku. Právě to se následně stalo v rámci společného řízení a bylo výslovně promítnuto do přípisu ze dne 10. 5. 2023.

86. Krajský soud souhlasí s předsedou žalovaného, že vhodnějším procesním postupem by bylo již zahájené řízení rozšířit o další skutky. Postup, který zvolil žalovaný, však nezpůsobil nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalobce byl o všech relevantních skutcích vyrozuměn, mohl se k nim vyjádřit. V prvostupňovém rozhodnutí byl skutek vymezen určitě a přezkoumatelně, jednotlivé zakázky jsou přesně identifikovány časem, předmětem i objednávkou. Právě dané vymezení je pro posouzení zákonnosti rozhodnutí rozhodné.

87. Žalobce ve vztahu k řízení o zakázkách č. 1 až 5 (VZ 2) namítá, že z oznámení o zahájení řízení nebylo zřejmé, zda měl postupovat podle § 18 odst. 2 ZZVZ, nebo podle § 19 ZZVZ, a dále že v oznámení nebyly vymezeny dílčí útoky pokračování v přestupku.

88. Ani tato námitka neobstojí. Oznámení o zahájení řízení k zakázkám č. 1 až 5 (VZ 2) dostatečně určovalo, které objednávky a jaká plnění jsou předmětem řízení a že žalovaný spatřuje možné porušení zákona v nezadání zakázky v zadávacím řízení. Oznámení tedy spočívalo především na aplikaci § 2 odst. 3 ZZVZ a § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Odkazy na § 18 ZZVZ a § 19 ZZVZ představovaly předběžnou právní úvahu žalovaného o způsobu určení předpokládané hodnoty, nikoli neurčitost samotného předmětu řízení.

89. Navíc v průběhu společného řízení žalovaný výslovně opustil úvahu založenou na § 18 ZZVZ a postavil věc na § 19 ZZVZ, tedy na závěru o pravidelně pořizovaných službách. Žalobce tak nebyl sankcionován za současné porušení dvou navzájem odlišných konstrukcí, nýbrž za jednání právně posouzené v konečném rozhodnutí jednoznačně.

90. Krajský soud pro úplnost dodává, že zákon o odpovědnosti za přestupky výslovně počítá s tím, že v průběhu řízení může vyjít najevo potřeba rozhodovat i o jiném skutku nebo skutek přesněji vymezit. Podle § 78 odst. 4 tohoto zákona platí, že má-li být v řízení rozhodováno také o jiném skutku, než pro který bylo oznámeno zahájení řízení, postupuje správní orgán obdobně podle odstavců 2 a 3; změní-li v průběhu řízení právní kvalifikaci skutku, vyrozumí o tom obviněného. Za situace, kdy žalovaný po spojení řízení přípisem ze dne 10. 5. 2023 předmět společného řízení výslovně upřesnil a žalobce měl následně možnost uplatnit k takto vymezenému skutku plnou procesní obranu, nelze uzavřít, že by konečné vymezení skutku v prvostupňovém rozhodnutí bylo pro žalobce překvapivé nebo že by mu byla odňata možnost se k němu vyjádřit.

91. Dále žalobce ve vztahu k řízení o zakázkách č. 1 až 5 namítal promlčení. 15 30 Af 27/2024 92. Námitku promlčení neshledal krajský soud důvodnou. U přestupků podle § 268 ZZVZ činí promlčecí doba podle § 270 odst. 3 písm. a) ZZVZ pět let. U pokračujícího přestupku běží podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky od následujícího dne po posledním dílčím útoku. Správní orgány správně vycházely z toho, že u přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ je rozhodným okamžikem spáchání přestupku uzavření smlouvy či objednávky, nikoli okamžik výběru dodavatele (viz odst. 119 rozhodnutí žalovaného). Správní orgány vzaly za poslední dílčí útok den 17. 9. 2018. Oznámení o zahájení řízení byla žalobci doručena dne 8. 1. 2023 a 5. 4. 2023, tedy ještě před uplynutím pětileté promlčecí doby. K zániku odpovědnosti za přestupek proto nedošlo.

93. Žalobce také namítal, že skutek nemůže být vymezen na základě správního uvážení, a to jak ve vztahu k vymezení rozhodného období, tak ve vztahu k určení zakázek, které byly posouzeny jako nezákonně zadané.

94. Krajský soud této námitce nepřisvědčil. Správní orgán samozřejmě nemůže skutek konstruovat libovolně, nýbrž pouze na základě zjištěných skutkových okolností. To se však v nyní posuzované věci stalo. Rozhodné období nebylo stanoveno svévolně, ale bylo odvozeno od časového sledu zjištěných objednávek a od úvahy o blízké časové souvislosti jednotlivých dílčích útoků ve smyslu § 7 zákona o odpovědnosti za přestupky. Rovněž určení, které zakázky budou zahrnuty do výroku o vině a která nikoli, vyplynulo z právního posouzení jejich předpokládané hodnoty; právě proto byla zakázka č. 22 z výroku o vině vyloučena a řízení o ní bylo zastaveno.

95. Jinými slovy, správní orgán skutek nevymezil volnou úvahou bez opory ve spise, nýbrž na základě dokazování, časové návaznosti, druhové totožnosti plnění a výpočtu předpokládané hodnoty.

96. Žalobce nesouhlasil se závěrem, že se dopustil pokračujícího přestupku, neboť podle něj nebyly naplněny jeho znaky a nelze bez dokazování dovozovat jednotný záměr porušovat ZZVZ.

97. Ani tato námitka není důvodná. Správní orgány přesvědčivě popsaly, v čem spatřují jednotlivé znaky pokračování v přestupku podle § 7 zákona o odpovědnosti za přestupky. Šlo o opakované pořizování služeb téhož druhu, stejným způsobem, tj. prostřednictvím samostatných objednávek, v časově blízkém období a ve vztahu ke stejnému chráněnému zájmu. Závěry správních orgánů mají dostatečný skutkový podklad. Jednotný záměr nelze chápat jako předem detailně promyšlený plán všech jednotlivých objednávek, ale postačuje, že žalobce setrvale postupoval týmž způsobem při pořizování stejného druhu plnění mimo zákonný režim.

98. Argument žalobce, že jednotlivé zakázky zadávaly různé odbory, nemůže sám o sobě jednotný záměr vyloučit, neboť správní orgány současně dospěly k závěru, že tvrzená funkční samostatnost odborů ve smyslu § 17 odst. 2 ZZVZ prokázána nebyla (viz níže).

99. Žalobce namítal, že zadáním jednotlivých zakázek na geodetické služby se nedopustil ničeho protiprávního, což má potvrzovat i výrok II prvostupňového rozhodnutí, jímž bylo řízení ohledně jedné zakázky zastaveno.

100. K tomu krajský soud uvádí následující. Skutečnost, že u jedné konkrétní zakázky správní orgán dospěl k závěru, že předpokládaná hodnota i po aplikaci § 19 ZZVZ nepřesáhla limit zakázky malého rozsahu, neznamená, že totéž muselo platit i pro zakázky ostatní. Zakázku č. 22 žalovaný z výroku o vině vyloučil, protože dospěl k závěru, že zde zákonný limit 16 30 Af 27/2024 překročen nebyl; u ostatních zakázek dospěl k závěru opačnému. Výrok II tedy neoslabuje zákonnost výroku I, nýbrž ukazuje, že žalovaný nezahrnul do výroku o vině automaticky všechna posuzovaná plnění. Výrok II prvostupňového rozhodnutí potvrzuje, že žalovaný pečlivě posuzoval každou jednotlivou objednávku. Daná námitka tak není důvodná.

101. Žalobce namítal, že geodetické služby nelze považovat za pravidelně zadávané zakázky a že správní orgány dovodily pravidelnost pouze z kvantity zadání.

102. Ani tato námitka není důvodná. Z odůvodnění obou správních rozhodnutí plyne, že správní orgány nevycházely pouze z počtu objednávek, ale z jejich celkového charakteru, časového rozložení, opakovanosti v delším období a z povahy žalobce jako zadavatele. Správní orgány výslovně uvedly, že geodetické služby nejsou typickým příkladem služeb pravidelné povahy, avšak v poměrech žalobce - tedy hlavního města s rozsáhlým majetkem, investiční činností a dlouhodobou správou nemovitostí - představují služby, o nichž žalobce ví, že je bude setrvale potřebovat, byť v proměnlivém rozsahu. Krajský soud souhlasí se správními orgány, že potřeba geodetických služeb sice nebyla zcela přesně předvídatelná co do rozsahu či okamžiku jednotlivých objednávek, byla však předvídatelná co do své existence a opakovanosti. Není přitom rozhodné, že geodetické služby nebyly pořizovány ve zcela stejných intervalech nebo v identickém rozsahu. Pravidelnost ve smyslu § 19 odst. 1 ZZVZ neznamená matematickou periodicitu, nýbrž opakované a předvídatelné pořizování služeb téhož druhu. Právě to bylo v projednávané věci prokázáno.

103. Na uvedeném nic nemění ani argument žalobce, že jednotlivé objednávky samy o sobě nedosahovaly limitu, od něhož by byl povinen postupovat v zadávacím řízení. V nyní projednávané věci totiž protiprávnost nespočívá v izolovaném posouzení každé jednotlivé objednávky pouze podle její samostatné ceny, nýbrž v tom, že žalobce opakovaně pořizoval služby téhož druhu mimo zadávací řízení, ačkoli při správném stanovení předpokládané hodnoty podle § 19 ZZVZ nešlo o plnění, která by bylo možno bez dalšího zadávat jako veřejné zakázky malého rozsahu. Každá jednotlivá objednávka, která byla zahrnuta do výroku o vině, tak představovala samostatný dílčí útok téhož pokračujícího přestupku, neboť pokaždé šlo o tentýž způsob jednání, stejný druh plnění a zásah do téhož zákonem chráněného zájmu.

104. Žalobce namítal, že správní orgány nesprávně stanovily předpokládanou hodnotu zakázek, přičemž výsledky takového výpočtu považuje za absurdní, neboť u zakázky v ceně přibližně 1,5 mil. Kč byla stanovena předpokládaná hodnota přes 16 mil. Kč.

105. Tato námitka není důvodná. Žalobce zde směšuje cenu jedné konkrétní objednávky s předpokládanou hodnotou veřejné zakázky pravidelné povahy určovanou podle § 19 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Předpokládaná hodnota v takovém případě nevyjadřuje cenu jednoho dílčího plnění, ale hodnotu stejného druhu služeb pořizovaných zadavatelem v příslušném časovém horizontu. Je tedy logické, že může výrazně převyšovat cenu jednotlivé dílčí objednávky. Nejde o „nadhodnocení“, nýbrž o zákonem předepsaný způsob určení hodnoty pravidelně pořizovaného plnění.

106. Správní orgány zároveň vysvětlily, z jakých plateb a za jaké období při výpočtu vycházely, a jejich úvaha je přezkoumatelná. Samotný nesouhlas žalobce s důsledky zákonného výpočtového pravidla nemůže vést k závěru o jeho nezákonnosti. 17 30 Af 27/2024 107. Žalobce dále namítal, že v reálném čase není schopen sledovat napříč odbory všechny zakázky, které by někdo zpětně mohl vyhodnotit jako pravidelné služby, a že aplikace § 19 ZZVZ je v jeho poměrech prakticky nerealizovatelná.

108. Krajský soud dané námitce nepřisvědčil. Naopak se ztotožnil se závěry správních orgánů. Povinnost organizovat vlastní zadavatelské procesy tak, aby zadavatel byl schopen dostát zákonu, leží na zadavateli. Vnitřní organizační složitost žalobce, rozdělení kompetencí mezi odbory ani obtížnost vnitřní koordinace nemohou samy o sobě vést k závěru, že se zákonná pravidla nepoužijí. Naopak právě u zadavatele rozsahu žalobce je legitimní očekávat takové nastavení interních procesů, které umožní sledovat opakovaně pořizovaná plnění téhož druhu a stanovit jejich předpokládanou hodnotu zákonným způsobem. Správní orgány se tedy nedopustily žalobcem namítaného nepřípustného zpětného posuzování.

109. Žalobce namítal, že jeho odbory představují samostatné provozní jednotky ve smyslu § 17 odst. 2 ZZVZ, a že správní orgány stanovily pro uznání této samostatnosti nepřiměřeně přísná kritéria.

110. Ani této námitce krajský soud nepřisvědčil. Výjimka podle § 17 odst. 2 ZZVZ dopadá pouze na provozní jednotky s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek nebo jejich kategorií. Je proto na zadavateli, aby takovou samostatnost prokázal. Správní orgány nepostavily své závěry jen na pouhé absenci samostatné právní subjektivity odborů, ale zabývaly se tím, zda odbory skutečně samostatně rozhodovaly o zadání zakázek, samostatně hospodařily s prostředky a zda do jejich rozhodování nezasahovaly jiné útvary v rámci rozpočtového a kontrolního mechanismu.

111. Krajský soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že žalobce funkční samostatnost svých odborů neprokázal. Žalobce sice předložil některé interní předpisy a rozpočtové dokumenty, avšak přes opakované výzvy nedoložil podklady, které by umožnily ověřit plnou funkční a finanční samostatnost jeho odborů při zadávání geodetických služeb. Za této situace lze souhlasit se správními orgány, že samotná existence interních předpisů rozdělujících působnost odborů a přidělujících jim určitý okruh agendy ještě neznamená, že jde o provozní jednotky s takovou funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek, jakou předpokládá § 17 odst. 2 ZZVZ. Krajský soud přitom považuje za legitimní, že správní orgány při posouzení samostatnosti zkoumaly i skutečné rozpočtové a kontrolní mechanismy, neboť právě ty mohou reálnou samostatnost odborů potvrdit nebo naopak oslabit. Jak je uvedeno výše, žalobce přes opakované výzvy neposkytl úplné podklady, z nichž by bylo možno samostatnost dovodit.

112. Správnost výše uvedeného závěru podporuje i unijní úprava, z níž § 17 ZZVZ vychází. Článek 5 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU stanoví, že je-li veřejný zadavatel rozčleněn do několika samostatných provozních jednotek, vychází se zásadně z celkové odhadované hodnoty za všechny tyto jednotky; pouze tehdy, pokud samostatná provozní jednotka samostatně odpovídá za své vlastní veřejné zakázky nebo určité jejich kategorie, lze odhadovanou hodnotu stanovovat na úrovni této jednotky. Rozhodující tedy není samotné vnitřní organizační členění zadavatele, nýbrž skutečná samostatná odpovědnost dotčené jednotky za zadávání veřejných zakázek. Právě tuto míru samostatnosti žalobce v projednávané věci neprokázal.

113. Žalobce rovněž namítal, že sankce byla uložena v rozporu s právními předpisy, neboť správní orgány nedostatečně zohlednily otázku absorpce. 18 30 Af 27/2024 114. Daná námitka není důvodná. Z prvostupňového rozhodnutí plyne, že se žalovaný souběhem jiných přestupků žalobce výslovně zabýval a identifikoval rozhodnutí, která považoval za relevantní z hlediska absorpční zásady. Současně zohlednil, že za jiný přestupek žalobce již byla uložena pokuta 50 000 Kč v řízení týkajícím se výměny oken v areálu Fakultní nemocnice Bulovka. Předseda žalovaného pak k rozkladové námitce výslovně uvedl, že v podmínkách správního trestání byla absorpční zásada zohledněna v rozsahu, v němž to právní úprava umožňuje, a že pokuta uložená v nyní posuzované věci je i z tohoto hlediska přiměřená.

115. Krajský soud neshledal, že by správní orgány zásadu absorpce pominuly. Skutečnost, že nevedly společné řízení i s věcí týkající se výměny oken, sama o sobě nezakládá nezákonnost sankce, neboť správní orgány identifikovaly relevantní souběh, přihlédly k němu při stanovení výše pokuty a své úvahy v tomto směru řádně vyjádřily.

116. Žalobce namítal, že po novele § 270 ZZVZ došlo k příznivější právní úpravě, která měla být posouzena nejen ve vztahu k § 19 odst. 3 ZZVZ, ale i ve vztahu k sankci. V tomto směru poukazuje zejména na možnost upustit od uložení správního trestu podle § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky a na správní trest zveřejnění rozhodnutí o přestupku podle § 35 písm. e) a § 50 zákona o odpovědnosti za přestupky.

117. Ani tato námitka není důvodná. Především předseda žalovaného se otázkou příznivější pozdější právní úpravy zabýval a výslovně uzavřel, že novela § 19 odst. 3 ZZVZ není pro žalobce příznivější. Z úpravy § 19 odst. 3 ZZVZ totiž neplyne, že by bylo možno režim veřejných zakázek pravidelné povahy vyloučit již jen proto, že zadavatel určité služby pořizuje opakovaně podle svých aktuálních potřeb. Uvedené ustanovení pracuje i s dalším znakem, totiž že předpokládaná hodnota určená postupem podle § 19 odst. 1 a 2 ZZVZ nedosahuje limitu podle § 25 ZZVZ. V nyní projednávané věci však správní orgány naopak vyšly ze závěru, že při správném určení předpokládané hodnoty byly zákonné limity překročeny. Již z tohoto důvodu nelze uzavřít, že by pozdější právní úprava byla pro žalobce příznivější.

118. Pokud jde o otázku druhu správního trestu, soud uvádí, že zveřejnění rozhodnutí o přestupku lze podle § 50 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložit jen tehdy, stanoví-li tak zákon. ZZVZ takový druh správního trestu výslovně nestanoví. Skutečnost, že žalovaný rozhodnutí běžně zveřejňuje nebo o něm informuje veřejnost, není uložením správního trestu zveřejnění rozhodnutí ve smyslu zákona.

119. Pokud žalobce dovozuje, že mu byla vedle pokuty fakticky uložena i sankce v podobě medializace věci, soud k tomu uvádí, že veřejná informovanost o pravomocném správním rozhodnutí není sama o sobě samostatným správním trestem. Může mít praktické dopady do sféry žalobce, avšak nejde o sankci uloženou napadeným rozhodnutím.

120. Je pravda, že správní orgány se v napadených rozhodnutích výslovně nezabývaly otázkou, zda v posuzované věci přichází v úvahu upuštění od uložení správního trestu podle § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky, resp. výslovně neuvedly, že toto ustanovení neaplikují. Tato absence explicitní úvahy však sama o sobě nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

121. Z odůvodnění obou správních rozhodnutí je totiž zcela zřejmé, že správní orgány posoudily povahu a závažnost projednávaného přestupku jako natolik významnou, že upuštění od trestu nepřicházelo v úvahu. Žalovaný v bodech 154 až 157 prvostupňového 19 30 Af 27/2024 rozhodnutí označil projednávané jednání žalobce za typově jedno z nejzávažnějších porušení zákona, neboť žalobce zcela rezignoval na zákonný zadávací postup při pořizování opakovaného plnění značné hodnoty, čímž zasáhl do samotné podstaty chráněného zájmu, tedy do řádné hospodářské soutěže při nakládání s veřejnými prostředky. Současně přihlédl pouze ke dvěma polehčujícím okolnostem, a to k tomu, že žalobce alespoň u části zakázek oslovoval více dodavatelů, a k časovému odstupu od spáchání přestupku; žádné další polehčující okolnosti neshledal. Předseda žalovaného pak tyto úvahy převzal a aproboval v bodech 64 až 77 rozhodnutí o rozkladu, kde se se závěry o závažnosti jednání, o přiměřenosti pokuty i o dostatečnosti jejího odůvodnění výslovně ztotožnil.

122. Krajský soud uvádí, že s ohledem na povahu, rozsah a četnost posuzovaného jednání, jakož i na intenzitu zásahu do chráněného zájmu na řádné hospodářské soutěži při nakládání s veřejnými prostředky, nelze důvodně očekávat, že by již samotné projednání věci postačovalo k nápravě pachatele ve smyslu § 43 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky.

123. Krajský soud pro úplnost také uvádí, že v projednávané věci neshledal podmínky ani pro upuštění od uložení správního trestu podle § 43 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. Pokuta uložená žalobci v jiném samostatném řízení za odlišný skutek, týkající se jiného okruhu plnění, nemůže být bez dalšího považována za trest odpovídající sankci, která by byla žalobci ukládána ve společném řízení i za nyní posuzované jednání.

124. Za této situace krajský soud uzavírá, že absence výslovného závěru o nepoužití § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky tak nepředstavuje vadu takové intenzity, která by mohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť z celku odůvodnění je zřejmé, že pro upuštění od správního trestu zde nebyly splněny podmínky.

125. Pokud žalobce dále odkazuje na možnost uložení jiného druhu správního trestu, soud doplňuje, že rozhodující je, zda uložená pokuta byla zákonná a přiměřená. V nyní posuzované věci správní orgány přesvědčivě odůvodnily, proč zvolily právě pokutu a proč ji stanovily v relativně nízké výši vzhledem k horní hranici zákonné sazby. Ani v tomto směru soud nezjistil důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí.

VI. Závěr a náklady řízení

126. Krajský soud na základě výše uvedených skutečností a úvah neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

127. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. 20 30 Af 27/2024 Brno 22. 6. 2026 Mgr. Milan Procházka předseda senátu