30 Af 44/2025

Rubrum

č. j. 30 Af 44 /2025 - 636 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobců: a) Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s. sídlem Veletržní 1623/24, 170 00 Praha 7 zastoupen advokátem Mgr. Josefem Hlavičkou sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 b) Metrostav TBR a.s. sídlem Koželužská 2450/4, 180 00 Praha 8 zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Krutákem sídlem Na Poříčí 1079/3a, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno za účasti: EUROVIA CZ a.s. sídlem U Michelského lesa 1581/2, 140 00 Praha 4 zastoupené advokátem Mgr. Radkem Pokorným sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. ÚOHS-36155/2025/162, takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají. 2 30 Af 44/2025

II. Účastníci řízení ani osoba na řízení zúčastněná nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce a), tj. Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s. (dále též „TSK“ nebo „zadavatel“), uzavřel se žalobcem b), tj. Metrostav TBR a.s. (dále též „Metrostav“ nebo „zhotovitel“), dne 18. 1. 2022 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku nazvanou Rekonstrukce soumostí Libeňský most, Praha 7 a 8. Dílo mělo spočívat – zjednodušeně řečeno – ve vyprojektování a následném provedení rekonstrukce komunikace a přestavby mostních objektů ulice Libeňský most v Praze. Na této ulici se nachází několik původních mostů. Z nich dva hlavní – most přes Vltavu (V009) a most přes bývalé slepé rameno Vltavy (X-656) –, které navrhli architekti P. J. a F. M., jsou považovány za architektonicky cenná díla. V průběhu realizace veřejné zakázky se ukázalo, že rekonstrukce se zachováním stávajících betonových mostních oblouků podle původního zadání veřejné zakázky nebude možná a že bude místo toho nutné nahradit části obou mostů jejich tvarovými replikami.

2. Osoba zúčastněná na řízení, která se dříve neúspěšně ucházela o tuto veřejnou zakázku, tj. EUROVIA CZ a.s. (dále též „Eurovia“ nebo „navrhovatel“), podala dne 19. 3. 2024 Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „ÚOHS“ nebo „žalovaný“), návrh na uložení zákazu plnění smlouvy o dílo, protože podle ní byla tato smlouva podstatným způsobem změněna a obě smluvní strany nadále postupují podle její nové verze. ÚOHS vydal dne 30. 6. 2025 rozhodnutí č. j. ÚOHS-24290/2025/500, jímž oběma žalobcům zakázal plnit smlouvu o dílo v rozsahu změn odpovídajících studii Libeňský most, Praha 7 a 8, č. akce 999984 Dopravně - architektonická studie Libeňského soumostí pro potřeby zakázky design & build, verze 3 ze dne 1. 12. 2023, schválené usnesením Rady hlavního města Prahy č. 2966 ze dne 18. 12. 2023 (dále též „zákazové rozhodnutí“), a to podle § 264 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Rozklad žalobců proti uvedenému rozhodnutí zamítl předseda ÚOHS rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „napadené rozhodnutí“ nebo „rozkladové rozhodnutí“). Žalobci se u Krajského soudu v Brně domáhají jeho zrušení žalobami podanými dne 3. 11. 2025 [žalobce a)] a 21. 11. 2025 [žalobce b)].

II. Argumentace žalobců

3. Oba žalobci navrhují napadené rozhodnutí zrušit, a to z obdobných důvodů. Soud proto shrne jejich námitky společně, bez rozlišení žalobních bodů a dílčích argumentů jednotlivých žalobců, přičemž bude sledovat strukturu žaloby podané žalobcem a), tj. zadavatelem veřejné zakázky.

4. Napadené rozhodnutí má být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, a to především kvůli nejasnosti a neurčitosti zakazujícího výroku. Žalovaný uložil žalobcům zákaz plnění smlouvy v rozsahu změn odpovídajících výše citované 3. verzi dopravně-architektonické studie ze dne 1. 12. 2023 (dále též „Studie 3“). Za podstatné však označil pouze změny na mostních objektech V009 a X-656. A formulací „min. ve vztahu“, použitou ve výroku zákazového rozhodnutí, jako by žalovaný naznačoval, že jde pouze o jakýsi demonstrativní výčet a že podstatných změn plynoucích ze Studie 3 může být i více. Z výroku proto není zřejmé, kterých změn smlouvy se zákaz týká, neboť tyto nejsou konkrétně identifikovány. 3 30 Af 44/2025 Odkaz na Studii 3 nestačí, protože ta představuje finální vizuální stav stavby Libeňského soumostí a souvisejících projektů. Obsahuje tudíž nejen změny, ke kterým již došlo v rámci plnění smlouvy, ale také změny předpokládané, a to bez jasného stanovení, zda budou provedeny na základě smlouvy, nebo mimo ni. Po žalobcích nelze požadovat, aby výrok správního rozhodnutí luštili nebo jej podrobovali komplikovaným odborným analýzám. Přesně to však jsou nyní žalobci nuceni činit. Neurčitost výroku může vyvolat spory mezi zadavatelem a zhotovitelem stavby. Je zde riziko, že zadavatel buď raději z opatrnosti bude činit kroky, které by při správné formulaci výroku činit nemusel, nebo naopak může v dobré víře učinit nějaký krok, který se může později ukázat jako nezákonný. Přitom z napadeného rozhodnutí plyne, že se má v plnění smlouvy pokračovat. Nejasnost výroku dosahuje dokonce takové míry, že rozhodnutí lze označit za nicotné. Nelze totiž zjistit, jak správní orgán rozhodl (jaký je rozsah uloženého zákazu) a vydané rozhodnutí je tak právně i fakticky neuskutečnitelné.

5. Nepřezkoumatelné je napadené rozhodnutí též kvůli vnitřním rozporům v odůvodnění, stejně jako kvůli rozporům závěrů s podklady rozhodnutí. První rozpor spočívá v tom, že podle žalovaného byly na jednu stranu všechny změny smlouvy provedeny řádně prostřednictvím variací předvídaných smluvními podmínkami, na druhou stranu však tvrdí, že byly prováděny jinak – zřejmě dle Studie 3 – aniž by byla zřejmá její role v kontraktačním procesu. Druhý rozpor stojí na tom, že žalovaný na jednu stranu vychází z toho, že důležité je určení obsahu zakazované smlouvy či dodatku k ní, jinde však přiznává, že nezná doslovnou podobu údajné nepsané dohody mezi smluvními stranami, a přesto ji zakazuje celou en bloc. Třetí rozpor pak žalobce spatřuje v tom, že žalovaný údajně nezakazuje změny smlouvy, které v budoucnu teprve vzniknou, přitom však v rozhodnutí poukazuje na změnu v projekčním řešení mostu přes Vltavu (V009), jež však nastala až po podání návrhu (pokynem správce stavby ze dne 16. 12. 2024).

6. Nepřezkoumatelné má být napadené rozhodnutí i pro nedostatek důvodů, a to v první řadě proto, že nevysvětlilo zvolený rozsah uloženého zákazu (proč nebyl zvolen zákaz jednotlivých konkrétních změn). Zde ovšem žalobce v podstatě jen opakuje svou argumentaci shrnutou výše. Žalovaný podle něj neoznačil ani nevyjmenoval jednotlivé změny smlouvy zachycené ve Studii 3, tím pádem ani nemohl odůvodnit zákaz plnění ve vztahu ke každé z nich.

7. Nedostatek důvodů má dále spočívat v tom, že napadené rozhodnutí nedostatečně vypořádalo rozkladové námitky. Ta první spočívala v tom, že žalovaný měl nesprávně posoudit rozdíl mezi rekonstrukcí a novostavbou. Žalobce namítal, že žalovaný tyto pojmy chápe v rozporu s jejich ustáleným výkladem i s tím, jak je používá ve vydaném povolení změny stavby stavební úřad, který je k posouzení této otázky odborně vybaven. Naopak žalovaný potřebnou odbornost postrádá, přesto se od hodnocení stavebního úřadu bez dostatečného vysvětlení odchýlil. Žalovaný na to reagoval velmi obecně, stejně jako na další žalobcovu námitku, totiž že není jasné, jak mohlo dojít k ovlivnění účasti jiných dodavatelů v zadávacím řízení.

8. Vysvětlení neposkytl žalovaný ani k tomu, proč se odchýlil od svých v předchozích závěrů v této věci (prvostupňový orgán nejprve dvakrát návrh na uložení zákazu plnění smlouvy zamítl, teprve potřetí mu vyhověl). Původně vycházel žalovaný z toho, že Studie 3 je závazná jen pro zadavatele a změna nebo zrušení smlouvy jsou možné jen se souhlasem smluvních stran. Od toho se odchýlil, aniž by to odůvodnil, a aniž by zjistil nějaké nové skutečnosti z provedených důkazů. Nově začal žalovaný jednání žalobce a zhotovitele 4 30 Af 44/2025 označovat za jakési zastřené jednání, přitom však své původní závěry, že smlouva byla měněna pouze řádným postupem prostřednictvím variací, stále ve svých rozhodnutích zmiňuje.

9. Napadené rozhodnutí je podle žalobců nejen nepřezkoumatelné, ale také nezákonné a věcně nesprávné.

10. Žalovaný především bez dostatečné opory ve zjištěném skutkovém stavu uzavřel, že se mělo reálně postupovat podle Studie 3. Nepřímé důkazy, z nichž žalovaný vycházel, rozhodně netvoří ucelený řetězec. Navíc mnohé z nich nejsou pro věc relevantní, nemají vypovídací hodnotu, nejsou důvěryhodné nebo dokonce prokazují opačné závěry.

11. K některým důkazům se žalobce vyjádřil konkrétně. Ohledně přijetí návrhu na přejmenování akce na „stavbu“ místo „rekonstrukce“ na 10. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 25. 1. 2024 žalobce upozorňuje, že diskuze na zasedání zastupitelstva je předmětem politických bojů, řada faktů i výroků se překrucuje, vytrhává z kontextu nebo nesprávně zjednodušuje. Takových diskuzí se účastní i osoby, které nemají komplexní a detailní znalost celé věci. K usnesení Úřadu městské části Praha 8, jako stavebního úřadu, ze dne 13. 2. 2024 poukazuje žalobce na to, že stavební úřad zastavil řízení pro nedoplnění podkladů. Je z něj zřejmé, že žalobce v tu dobu teprve analyzoval tehdy čerstvou Studii 3, proto nebyl schopen stavebnímu úřadu doložit jím požadované informace a podklady. K internetovým příspěvkům a novinovým článkům žalobce uvádí, že nemohou mít již z podstaty věci vypovídací hodnotu. Navíc z jejich obsahu neplyne, že by se mělo postupovat podle Studie 3. Neprokazuje to ani zápis z 16. jednání výboru pro dopravu Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 22. 10. 2024, stejně jako dodatek č. 2 ke Smlouvě o poskytování služeb správce stavby ze dne 4. 2. 2025. A konečně povolení změny stavby mostního objektu X-656 vydané stavebním úřadem naopak prokazuje, že Studie 3 nepředstavovala právní ani faktický základ pro tuto změnu, neboť již před jejím schválením bylo toto projekční řešení dopracováno do podoby dokumentace pro podání žádosti o povolení a projednáno s dotčenými subjekty.

12. Za druhé, žalovaný zakázal veškeré změny plynoucí ze Studie 3, aniž by se některými z nich zabýval. Žalobce zde znovu připomíná, že kromě změn týkajících se mostních objektů V009 a X-656 žalovaný žádné další změny věcně neposuzoval – neřešil, zda a kdy proběhly a zda byly ve vztahu k nim naplněny podmínky pro uložení zákazu, přesto je paušálně zakázal.

13. Za třetí, žalovaný nesprávně posoudil možnost dotčení dalších dodavatelů v souvislosti s údajnou změnou zakázky z původní rekonstrukce na demolici a novostavbu obou hlavních mostů. Žalovaný tuto otázku hodnotil v rozporu se závěry předběžné tržní konzultace. Její účastníci sice vskutku poukazovali na to, že citlivá rekonstrukce je specifičtější a náročnější plnění než demolice mostních objektů a jejich novostavba. Ale z dotazníků nevyplývá, že by se tito účastníci případného zadávacího řízení, jehož předmětem by byla novostavba soumostí, účastnili, a zadávacího řízení na rekonstrukci nikoliv. Navíc i po provedených změnách se stále jedná o enormně komplexní, složitou akci s řadou výzev a zásadním dopadem na dopravu v metropoli.

14. Žalovaný za čtvrté chybně posoudil povahu Studie 3. Studie 3 nezakládá žádné změny smlouvy ani výslovně, ani fakticky, a není to ani jejím cílem. Změny smlouvy probíhají výhradně postupem dohodnutým ve smlouvě a na základě standardních mechanismů podle standardu FIDIC, tj. prostřednictvím variací, změnových listů, popřípadě dodatků 5 30 Af 44/2025 ke smlouvě. Studie 3 představuje ideovou koncepci cílového vizuálního stavu celého soumostí a je nadřazena veškerým budoucím studiím a projektům v dané oblasti (to potvrzuje i text usnesení Rady hlavního města Prahy ze dne 24. 9. 2020, kterým byla schválena původní dopravně-architektonická studie). Studii 3 schválila Rada hlavního města Prahy dne 18. 12. 2023, takže změny, které tomu předcházely, mohly být těžko vyvolány touto studií nebo na ně navazovat. Ke změně smlouvy navíc nemohlo dojít rozhodnutím třetího subjektu (Rady hlavního města Prahy). Žalovaný si protiřečí, když na jednu stranu uvádí, že u mostu X-656 probíhaly kroky ke změně již před schválením Studie 3, že k demolici došlo na základě havarijního stavu zjištěného po schválení Studie 3, aby nakonec došel k závěru, že odstranění mostu by došlo i na základě Studie 3.

15. Žalobce v návaznosti na to zdůrazňuje, že řízení, které žalovaný vedl, je řízením o návrhu podaném podle § 254 zákona o zadávání veřejných zakázek, a tudíž se má týkat výhradně jen zákazu změn smlouvy, ke kterým došlo ve lhůtě jednoho měsíce před podáním návrhu. Žalovaný však zakázal i změny, ke kterým došlo více než rok před schválením Studie 3. Například změna rozsahu rekonstrukce mostu X-656 byla zveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 8. 2023 a lhůta pro podání návrhu na uložení zákazu plnění této změny tak uplynula dne 23. 9. 2023. Její zákaz je tak nepřípustný a překračuje pravomoc žalovaného vymezenou v § 254 odstavec 3 zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalovaný zakázal také změny, které byly v době podání návrhu pouze možnými změnami smlouvy, z nichž velká část se změnou smlouvy nestala ani nestane. Například v případě mostu V009 došlo ke změně technické normy Eurocode 2, zhotovitel provedl detailní statický výpočet a přepočet zatížitelnosti a zjistil, že hrozí progresivní kolaps konstrukce, kdy v důsledku narušení a pádu jednoho mostního pole by mohlo dojít k dominovému zřícení všech obloukových částí. To oznámil zadavateli postupem podle smlouvy dne 31. 7. 2023. Podle v článku 5.4 smluvních podmínek rozhodl dne 6. 10. 2023 správce stavby, že dílo je nutno uvést do souladu s aktualizovanou normou. Teprve dne 16. 12. 2024 dal správce stavby pokyn k provedení variace spočívající ve vyprojektování rekonstrukce mostu V009 ve vyšším než původně předpokládaném rozsahu. Ke změně projektu tak došlo výhradně postupem podle smlouvy o dílo. Všechny stavební práce na objektu V009 neobsažené v původní smlouvě pak byly od chvíle, kdy se zjistilo, že budou potřebné, připravovány jako samostatná zadání v novém zadávacím řízení. I zde tak žalovaný překročil meze své pravomoci, neboť v rozporu s § 254 zákona o zadávání veřejných zakázek rozhodl i o možných budoucích změnách smlouvy nebo o změnách smlouvy, které zjevně nikdy nenastaly ani nenastanou.

16. Za páté, žalovaný ničím nepodložil své závěry, že se měla u obou hlavních mostů citlivá rekonstrukce změnit na demolici a novostavbu. Novostavba podle žalobce vyžaduje kompletní demolici a výstavbu nových objektů zcela nezávisle na původním půdorysu nebo proporčním řešení objektů původních. Rekonstrukcí je naproti tomu třeba rozumět odstraňování nežádoucích a odstranitelných vad na díle, které vznikly v důsledku jeho užívání, včetně výměny opotřebených komponent, jejímž účelem je zachování způsobilosti díla k jeho užívání. Proto také povolení změny stavby mostu X-656 v rámci vypořádání námitek účastníků stavebního řízení výslovně uvádí, že rozhodně nejde o novostavbu, ale o rekonstrukci stávajícího mostu a inženýrských sítí. I z dalších podkladů plyne, že se mají u obou mostních objektů využít původní základy/pilíře a zachovat původní proporční a půdorysné řešení. Konkrétně u mostu V009 budou zachovány původní pilíře a holešovická opěra mostu včetně založení, u mostu X-656 pak základy oblouků. Bude tedy zachována původní trasa mostních objektů i jejich původní proporční a půdorysné řešení, 6 30 Af 44/2025 neboť nové části budou vystavěny jako replika stávající konstrukce a v současných proporcích, s plným respektováním původních návrhů architekta P. J. O rekonstrukci tak půjde jak z hlediska stavebního, tak architektonického. Žalovaný vydané stavební povolení dezinterpretuje, neboť hovoří-li v něm stavební úřad o výrazné změně, hodnotí ji ve vztahu k původnímu řešení povolenému v roce 2006, přičemž předmětem veřejné zakázky bylo právě tento původní projekt výrazně přepracovat podle nového přístupu k rekonstrukci soumostí. Také samotná Studie 3 v 1. kapitole v popisu změn definuje nový stav jako rekonstrukci obou mostů (v podobě tvarové repliky).

17. Za šesté, žalovaný nesprávně posoudil povahu změn veřejné zakázky, protože nesprávně směšuje a vykládá pojmy „povaha veřejné zakázky“ a „předmět veřejné zakázky“. Jak z judikatury, tak i z předchozích rozhodnutí žalovaného vyplývá, že z pojmu předmět veřejné zakázky lze sice částečně vycházet při určení celkové povahy veřejné zakázky, ta je však pojmem širším (žalobce zde cituje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2024, č. j. 62 Af 15/2023-197, a dále tři rozhodnutí žalovaného, z nichž tento závěr vyplývá). Například je podle dosavadní praxe žalovaného možné provést změny stavby oproti původnímu projektu, pokud je dodržen původní druh a účel stavby. Stejně tak je možné změnit v rámci projekčních prací trasu i technické řešení parametrů tramvajové trati, není-li situována do jiných ulic nebo nespojuje-li jiné výchozí body. V nynějším případě je předmětem veřejné zakázky i nadále úkol zrekonstruovat celé soumostí v délce 1,2 km tak, aby mohlo opět plnit svou dopravní funkci, včetně dalších souvisejících objektů a prvků (například komunikací, inženýrských sítí, protipovodňových opatření apod.). Žalovaný se však zaměřil výhradně jen na možné změny dvou mostních objektů a neprovedl analýzu cíle veřejné zakázky, který je mnohem širší. Konstrukce mostu X-656 byla určena k demolici od počátku, kromě obloukových pasů a základů (demolována měla být celá svrchní část, včetně železobetonových nosných částí mostu nasedlých na oblouk). Bourací práce u tohoto objektu se zvýšily jen o 10 až 15 %. U mostu V009 se mělo původně zbourat železobetonové předpolí mostu včetně nasedlých částí na krajní oblouky, měla být vybourána a odtěžena a následně znovu postavena část svrchní části mostu, tj. oblast pro roznášecí desku nosné konstrukce, a měly být sanovány obloukové pasy všech oblouků. Nově se začala zvažovat pouze náhrada oblouků a provedení nosné konstrukce s tím, že stále zůstanou zachovány jejich základy a část pilířů. Jak už ale žalobce vysvětlil výše, neměla být demolice mostu V009 nikdy do předmětu smlouvy promítnuta.

III. Argumentace žalovaného a osoby zúčastněné na řízení

18. Žalovaný navrhuje obě žaloby zamítnout, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem.

19. Osoba zúčastněná na řízení stanovisko žalovaného plně podporuje a snesla na podepření jeho závěrů řadu argumentů.

IV. Řízení před krajským soudem

20. Usnesením ze dne 3. 12. 2025, č. j. 30 Af 44/2025-328, 30 Af 45/2025-97, spojil Krajský soud v Brně obě žaloby ke společnému projednání pod sp. zn. 30 Af 44/2025 a zamítl návrhy obou žalobců na přiznání odkladného účinku. Soud uznal, že TSK jako zadavateli zakázky hrozí újma představovaná náklady ve výši dosahující přinejmenším několika milionů korun měsíčně. Ostatní tvrzené újmy označil za neprokázané nebo nevyplývající 7 30 Af 44/2025 bezprostředně z účinků napadeného rozhodnutí. Přiznání odkladného účinku však stály v cestě dva důležité veřejné zájmy, a to konkrétně veřejný zájem na hospodárném vynakládání veřejných prostředků a veřejný zájem na férové a transparentní soutěži o veřejné zakázky a na její účinné ochraně. Proto soud odkladný účinek žalobám nepřiznal, nicméně projednal je na návrh žalobců v přednostním režimu.

21. Ve věci proběhlo dne 14. 5. 2026 na žádost žalobce b) (Metrostav) ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Účastníci řízení i osoba zúčastněná na řízení při něm setrvali na svých stanoviscích.

22. Žalobce a) (TSK) připomněl, že řízení před žalovaným bylo podle něj hybridem mezi řízením o zákazu plnění uzavřené smlouvy a zákazem postupu, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. Žalovaný totiž zakázal i budoucí změny smlouvy, k nimž ještě mezi stranami nedošlo a ani dojít nemělo. Zákazové rozhodnutí dále zakazuje i změny smlouvy, které s oběma hlavními mostními objekty vůbec nesouvisejí, například obloukovou křižovatku pod jedním z nich. Žalobce a) dále zdůraznil, že mezi stranami nedošlo k žádnému skrytému jednání, ale vše postupovalo standardně podle vzorových smluvních podmínek FIDIC, to jest pomocí variací a změnových listů. Odborné průzkumy a studie tvořily sice garantované podklady smlouvy o dílo, byly ale určeny k doplnění. Na dotazy soudu dále žalobce a) vysvětlil, že formu design & build zvolil zejména proto, že na předchozí veřejnou zakázku vypsanou pouze na část design (tedy projekt) se přihlásil pouze jediný uchazeč, který navíc ani nesplnil kvalifikační podmínky. Na další dotaz soudu žalobce a) odpověděl, že most X-656 by podle jeho názoru mohl vybraný dodavatel (Metrostav) i postavit, jelikož ke změnám u něj došlo v důsledku havarijního stavu, zatímco u mostu V009 se počítalo s tím, že vybraný dodavatel zhotoví pouze projekt a na výstavbu se vypíše nové zadávací řízení.

23. Žalovaný (ÚOHS) na dotaz soudu vysvětlil, že zákaz směřoval vůči všem změnám zachyceným ve Studii 3 z toho důvodu, že ji žalovaný posoudil z hlediska potřeb zadavatele jako jedinou komplexní změnu, která zachycuje zadavatelovu nově definovanou potřebu.

24. Osoba zúčastněná na řízení (Eurovia) upozornila, že zadavatel již v době, kdy vypisoval původní zadávací řízení v roce 2020, dobře věděl, že nelze citlivou rekonstrukci realizovat. Šlo o čistě politické zadání (osoba zúčastněná připomněla mediálně sledovaný tanec haku některých politických reprezentantů za záchranu obou historických mostů, zatančený na mostě přes Vltavu v roce 2018). Z analýz Kloknerova ústavu ČVUT se proto mělo vycházet jako z garantovaných podkladů bez ohledu na to, že na mostě X-656 byl pouhým okem patrný zlom v betonovém oblouku. Stejně tak změna normy Eurocode se podle osoby zúčastněné diskutovala dlouho předtím, než byla schválena, a podle smlouvy měl vybraný dodavatel povinnost pokusit se z ní vyjednat výjimku. Podle osoby zúčastněné by bylo přijetí právního názoru žalobců do budoucna zneužitelné, neboť by bylo možno vypsat soutěž na obtížné plnění, na které se přihlásí málo uchazečů, avšak v průběhu realizace by se toto doplnění změnou smlouvy změnilo na plnění jednoduché. Za stěžejní část díla označila osoba zúčastněná most V009, protože vede přes řeku, což z něj činí největší technickou výzvu celého projektu, a zároveň bez něj postrádá soumostí smysl, neboť vše ostatní se dá objet po zemi. Že se má pokračovat dále v přípravě díla podle Studie 3, to podle osoby zúčastněné v nynějším případě jednoznačně vyplynulo z pokynu správce stavby zhotoviteli. Dále osoba zúčastněná upozornila, že smluvní strany nepředložily žádnou variaci k bourání mostu X-656 (změnový list č. 21 řeší jen jeho nový projekt). Osoba zúčastněná konečně nabídla úvahu, že kdyby se Studie 3 stala závazným podkladem pro 8 30 Af 44/2025 zhotovitele na základě písemně uzavřeného dodatku ke smlouvě, zakázal by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stranám plnění smlouvy ve znění tohoto dodatku. Výsledek by tedy byl prakticky stejný jako v nynějším případě, tj. zákaz v rozsahu změn obsažených ve Studii 3.

25. Soud se dále na jednání vypořádal s důkazními návrhy. Žalobce a) navrhl ve vyjádření ze dne 10. 2. 2026 jako důkazy: 1. pokyn správce stavby ze 16. 12. 2024, 2. oznámení o vydání napadeného rozhodnutí správci stavby ze dne 24. 9. 2025. Osoba zúčastněná navrhla ve vyjádření ze dne 12. 5. 2026 jako důkaz stenozáznam ze Zasedání zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 23. 10. 2025, kde vystoupil ředitel TSK. Strany na jednání potvrdily, že žádné další důkazní návrhy nad rámec správního spisu nevznášejí. Krajský soud všechny tři navržené důkazy zamítl jako nadbytečné. V řízení před ÚOHS panuje přísná koncentrace (srov. v obecné rovině § 251 odst. 5, konkrétně pak § 254 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb.), a ta se přenáší i do řízení soudního (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2024, č. j. 9 As 243/2023-126). Strany proto nemohou svou procesní pasivitu dohánět až v řízení před soudem. Soud by tudíž stejně z těchto důkazů nemohl vycházet.

V. Posouzení věci krajským soudem

26. Žaloby nejsou důvodné. Právní úprava a judikatura 27. Zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení zadávacího řízení (§ 222 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek).

28. Za podstatnou změnu závazku se považuje mj. taková změna smluvních podmínek, která by umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly této změně [§ 222 odst. 3 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek]. Naopak, za podstatnou změnu závazku se nepovažuje změna, jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, a která nemění celkovou povahu veřejné zakázky (§ 222 odst. 6 zákona o zadávání veřejných zakázek).

29. Návrh na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku může podat navrhovatel, který tvrdí, že zadavatel uzavřel smlouvu bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, ačkoli byl povinen toto oznámení uveřejnit [§ 254 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek]. Úřad uloží zadavateli v řízení zahájeném na návrh zákaz plnění smlouvy, byla-li smlouva na veřejnou zakázku nebo rámcová dohoda uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst.

1. Smlouva, ohledně níž Úřad uložil zákaz plnění, je neplatná od samého počátku (§ 264 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek).

30. Tato právní úprava vychází ze závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. 6. 2008, ve věci C-424/06, Pressetext. Odpovědi na některé interpretační otázky lze pak nalézt v judikatuře českých správních soudů.

31. Základní výkladové pravidlo lze vyjádřit takto: Určujícím kritériem pro možnost změny [smlouvy o dílo uzavřené s vybraným dodavatelem] je to, zda tato změna nemá vliv na výběr nejvhodnější nabídky, resp. zda nepůsobí diskriminačně vůči jiným (i potenciálním) uchazečům o veřejnou zakázku. Jinými slovy, zda by jiní uchazeči o veřejnou zakázku v případě, že by věděli o možnosti změnit text smlouvy oproti původnímu návrhu smlouvy v zadávací dokumentaci, 9 30 Af 44/2025 této skutečnosti nepřizpůsobili své nabídky či zda by nezvážili svou účast v zadávacím řízení. V daném případě z toho Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud smluvní strany změnily datum zahájení plnění zakázky na 1. 9. 2014, ačkoliv ve vzoru návrhu smlouvy bylo vyjádřeno slovy „nejpozději od 1. 7. 2014“, zásadně změnily podmínky zakázky, za kterých o ní uvažovali a podávali nabídky jiní uchazeči (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. 10 As 39/2018-37).

32. Obdobně z dalšího rozsudku vyplývá, že smluvní ujednání, jímž zadavatel změní smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem tím způsobem, že po vybraném uchazeči nebude oprávněn požadovat smluvní pokutu nikoliv zanedbatelné výše sjednanou za prodlení s dodáním zboží, představuje podstatnou změnu práv a povinností ze smlouvy. Mohla by totiž za použití v původním zadávacím řízení umožnit účast jiných dodavatelů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2019, č. j. 9 As 153/2019-73).

33. Žalovaný dále cituje v napadeném rozhodnutí rozsudek Nejvyššího správního soudu, který řešil podobnou kauzu, jako je ta nynější, a to přestupek zadavatele veřejné zakázky spočívající v nezákonné změně smlouvy o dílo s vybraným dodavatelem na stavbu Trojského mostu v Praze (rozsudek ze dne 27. 4. 2021, č. j. 10 As 53/2019-69). Podle Nejvyššího správního soudu tehdejší žalobce (hlavní město Praha) v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách rozšířil předmět veřejné zakázky, neboť oproti zadávací dokumentaci byl postaven jiný most s odlišnou konstrukcí, s odlišným postupem výstavby a o stovky miliónů korun dražší. Podstatnější pro nynější věc je ale následující úvaha Nejvyššího správního soudu: Ke změně … práv a povinností [vyplývajících ze smlouvy] nemusí vždy nutně dojít smluvním jednáním (např. změna smlouvy anebo uzavření smlouvy jiné apod.), ale také jednáním mimosmluvním. Zákon totiž hovoří pouze o „umožnění změny práv a povinností“, kterou nepodmiňuje nutností kontraktačního či jiného kvalifikovaného jednání. Jednáním, v důsledku kterého dojde ke změně práv a povinností plynoucích z původní smlouvy, se tak ve smyslu tohoto ustanovení rozumí jakékoli jednání, jehož důsledkem je rozšíření předmětu veřejné zakázky. Mezi takováto jednání bezpochyby náleží také mimosmluvní (faktické) jednání, které je v rozporu s původní smlouvou (srov. k tomu též bod 82 napadeného rozhodnutí).

34. Rozsudek Krajského soudu v Brně, citovaný jak žalovaným, tak žalobci, je naproti tomu pouze omezeně využitelný, neboť v tamní věci nebylo předmětem plnění veřejné zakázky dílo, nýbrž služby (rozsudek ze dne 4. 4. 2024, č. j. 62 Af 15/2023-197). Obecné úvahy z něj nicméně čerpat lze. K pojmu „povaha veřejné zakázky“ krajský soud uvedl, že v oblasti zadávání veřejných zakázek je třeba neurčité právní pojmy vykládat ku prospěchu efektivní hospodářské soutěže (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5.6.2008, č.j. 1 Afs 20/2008-152, a ze dne 27.1.2010, č.j. 2 Afs 64/2009-109). Povšiml si, že tento pojem žalobci … vnímají spíše optikou předmětu veřejné zakázky …, zatímco žalovaný jej vnímá obecněji, spíše pohledem základní potřeby zadavatele, kterou by mělo plnění veřejné zakázky uspokojit. Krajský soud se přiklonil k náhledu žalovaného. Došel k závěru, že při vymezení pojmu „celková povaha veřejné zakázky“ půjde o dominantní, nosné prvky konkrétní veřejné zakázky, které jsou pro konkrétní zadavatelovy potřeby, jež mají být plněním veřejné zakázky uspokojeny, klíčové, a to bez ohledu na ty složky, které v jejím celkovém souhrnu nelze označit za charakteristické (esenciální, či určující). Zjednodušeně jde o předmětové (objektové) vyjádření účelu veřejné zakázky z pohledu existující zadavatelovy potřeby a způsobu, jak má být tento účel naplněn (a tomu odpovídající potřeba zadavatele uspokojena). 10 30 Af 44/2025 Stručné úvodní shrnutí 35. Podle krajského soudu je v nynějším případě třeba hledat chybu již na samém začátku (srov. obdobně bod 256 zákazového rozhodnutí, body 38–47 rozkladového rozhodnutí). Zadání veřejné zakázky na rekonstrukci Libeňského soumostí z roku 2020 odráželo podle všeho v první řadě politické zadání (části) tehdejšího vedení hlavního města Prahy, že z architektonicky cenných betonových mostů je třeba zachovat co nejvíce původních částí. Zadavatel při tom zcela opomíjel možná rizika spojená se stavem mostních objektů určených k rekonstrukci, zejména nekvalitní použitý materiál (historický beton). Ačkoliv tato rizika musel znát, nijak se proti nim nezajistil (např. tím, že by v zadávacích podmínkách připustil alternativní provedení díla v závislosti na tom, co se zjistí podrobnějším průzkumem statiky mostních konstrukcí). A právě proto se zadavatel dostal do nynější obtížné situace.

36. V době, kdy zadavatel prováděl zadávací řízení, dal podle krajského soudu jasně najevo dvě své hlavní potřeby. Ty se ovšem dostávaly do vzájemného rozporu, nebo přinejmenším do určitého napětí.

37. Za prvé, zadavatel zadal svou zakázku formou design & build. To obecně dělají zadavatelé tehdy, pokud chtějí, aby zhotovitel zodpovídal za stavební dílo jako celek. Jde o to, aby tentýž subjekt dílo navrhl i realizoval, takže dvě různé smluvní strany na sebe navzájem nemohou svalovat odpovědnost za nevyhovující výsledek (tedy zhotovitel na projektanta, že dílo špatně vyprojektoval, nebo naopak projektant na zhotovitele, že se náležitě nedržel projektu). V nynějším případě k tomu přistoupila i špatná zkušenost zadavatele s tím, když se pokusil zakázku původně vypsat jenom formou design, tj. hledal dodavatele jenom na zhotovení projektu, avšak neúspěšně (přihlásil se jen jediný uchazeč, který ani nesplnil kvalifikační podmínky). Nutno dodat, že při zadání díla formou design & build zpravidla dostává vybraný dodavatel díla volnou ruku – na něm je, aby navrhl konkrétní architektonické řešení. Zadavatel pouze definuje svoje potřeby, tj. jakého chce dosáhnout výsledku či efektu nebo jakou potřebu chce naplnit. A forma, jakou toho bude dosaženo, se obvykle nechává na zhotoviteli.

38. V nynějším případě se právě tato obvyklá výhoda zadání veřejné zakázky formou design & build dostala do střetu s druhou (politicky motivovanou) potřebou zadavatele. Součástí Libeňského soumostí jsou i dva architektonicky ceněné mosty vyprojektované P. J. a F. M. a dokončené v roce 1928 (někdy se o nich hovoří jako o kubistických dílech). Ačkoliv jejich stavebně technický stav nebyl podle odborných průzkumů příliš dobrý, v části veřejnosti i politické reprezentace hlavního města Prahy rezonovala myšlenka, že by se i přesto měl podniknout pokus o jejich záchranu. Základem zadání se proto stala potřeba zachovat co nejvíce z obou mostních těles. Výsledkem bylo zadání veřejné zakázky, které bychom mohli označit za jakýsi hybrid. Ačkoliv šlo o zakázku zadanou formou design & build, uchazeči se dozvěděli, že jejich kreativita v oblasti design bude velmi omezena tím, že budou muset navrhnout a provést „citlivou rekonstrukci“ těchto mostních objektů a že existuje studie, která vcelku detailně popisuje a zobrazuje, jak by mělo vypadat výsledné dílo (byť ještě nešlo přímo o projekt). A v těchto mantinelech se pak měl pohybovat i vybraný dodavatel.

39. Jenže postupně se během projektování díla ukázalo, že výchozí předpoklady byly chybné. Přání zde zřejmě bylo otcem myšlenky. Nejen změny technických norem, ale zejména podrobnější posouzení statiky obou mostů vedlo k závěru, že nebude možné rozumným 11 30 Af 44/2025 způsobem zachovat to, co se předpokládalo, že se z obou mostů zachovat dá, tedy zejména jejich betonové oblouky. Využít se daly prakticky jen části pilířů.

40. Pokud uvažujeme, zda se tím nějak zásadně změnila povaha veřejné zakázky, musíme vyjít z toho, z jakého podnětu vlastně vyrostla snaha oba mosty zachovat. Tím podnětem byla okolnost, že šlo o cenná architektonická díla. Již z toho jasně vyplývá, že cílem a původní potřebou zadavatele – jakkoliv to nyní popírá – bylo zachovat v původní podobě zejména ty části mostů, které jsou viditelné a tvoří jejich tvarový charakter, tedy zejména mostní oblouky (srov. k tomu též bod 73 rozkladového rozhodnutí). Avšak učiněná nová zjištění vedla k závěru, že z mostu V009 přes Vltavu bude možno zachovat převážně jen ty části, které nejsou vidět, jelikož jsou umístěny pod vodou, a z mostu X-656 přes bývalé slepé rameno pak základy pilířů, které nejsou pro jeho celkové tvarové vyznění nijak charakteristické. Naopak, architektonicky ceněné a tvarově určující oblouky měly být nahrazeny replikou, v případě mostu X-656 dokonce jen volnou replikou.

41. Proto je krajský soud přesvědčen, že v okamžiku, kdy se zjistilo, že citlivá rekonstrukce nebude možná, se mělo vypsat nové zadávací řízení. Zadavatel měl práce zastavit, neboť bylo zjevné, že nemůže dostat to, co původně chtěl. Místo toho začal zadavatel se zhotovitelem připravovat řešení, které bylo natolik odlišné od jeho původních potřeb, že se tak obě smluvní strany dostaly mimo rámec uzavřené smlouvy o dílo. A Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jim zcela po právu další kroky tímto směrem svým rozhodnutím zakázal.

42. Nyní se již soud bude věnovat jednotlivým žalobním bodům. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné 43. Nejprve se soud musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Její příčinou může být buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25, bod 19, k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 - 123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body 29–30). Zejména je nutno zdůraznit, že správní orgán, stejně jako soud, není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247). Rozhodnutí obou stupňů přitom tvoří jediný celek a navzájem se doplňují (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47).

44. Jelikož podle krajského soudu jsou zákazové rozhodnutí i rozkladové rozhodnutí jako celek odůvodněna velmi srozumitelně, strukturovaně a pečlivě, omezí se soud jen na stručné shrnutí toho, kde v nich lze nalézt odpověď na tu kterou dílčí námitku, kterou žalobci označili za nevypořádanou. Prozatím se soud vůbec nepouští do hodnocení toho, zda jsou tyto odpovědi také zákonné a přesvědčivé. To bude předmětem až dalších částí odůvodnění tohoto rozsudku (tam, kde žalobci zákonnost rozhodnutí zpochybňovali).

45. Žalovaný především reagoval na námitku, že výrok zákazového rozhodnutí je nejasný a neurčitý, neboť není zřejmé, co se vlastně žalobcům zakazuje, přičemž některé změny zachycené ve Studii 3 nejsou podstatnými změnami veřejné zakázky nebo ani nejsou určeny 12 30 Af 44/2025 k realizaci (srov. body 94–97, 109 rozkladového rozhodnutí). Stručně řečeno, podle žalovaného žalobci nepochybně změnili předmět veřejné zakázky, neboť směřují k jinému výsledku (novostavba místo citlivé rekonstrukce), a to přinejmenším u dvou hlavních mostních objektů celého díla. Sami však odmítli uvést, podle jakého podkladu nyní postupují. Žalovaný dospěl k závěru, že tímto podkladem je Studie 3 (přičemž hlavní rozdíly mezí ní a předchozími Studiemi 1 a 2 stručně shrnul v bodech 228–232 zákazového rozhodnutí). V takové situaci žalovanému nezbylo než zakázat další plnění smlouvy právě v rozsahu všech změn odpovídajících této studii, což také ve výroku zákazového rozhodnutí jednoznačně udělal. To není právně nikterak složitá situace. Jediná analýza, kterou si žalobci musí udělat, je analýza faktická – do jaké míry Studie 3 změnila výsledný předmět plnění smlouvy o dílo a zda některé části původního plnění zůstaly těmito změnami nedotčené a je tudíž možné v jejich realizaci podle původního znění smlouvy pokračovat.

46. Krajský soud jen dodává, že napadené rozhodnutí zcela jistě není nicotné. Jeho výrok je vykonatelný a je možné ho uskutečnit. Žalobci zkrátka mohou plnit smlouvu v její původní podobě a postupovat při tom podle dopravně-architektonické studie ve verzi 1. Jestliže to již není možné kvůli objektivním okolnostem (zejm. kvůli stavebně technickému stavu mostních oblouků obou hlavních stavebních objektů), tak to není chyba žalovaného. V takovém případě mohou žalobci respektovat výrok zákazového rozhodnutí tím, že v plnění smlouvy jednoduše dál pokračovat nebudou a zadavatel vypíše novou veřejnou zakázku.

47. Rozpory, které se snaží žalobce v napadeném rozhodnutí nacházet, jsou pouze zdánlivé a do značné míry působí vykonstruovaně.

48. Žalovaný jasně vysvětlil, že Studie 3 se nestala automaticky, jen na základě znění smlouvy o dílo, závaznou pro zhotovitele v tom smyslu, že by podle ní měl bez dalšího dál postupovat. Zachycovala však výsledek, ke kterému strany směřovaly. A dosáhnout ho chtěly tak, že prováděly postupné dílčí změny smlouvy o dílo pomocí variací a změnových listů, z nichž ale mnohé vytvářely až zpětně poté, co se změna fakticky uskutečnila. Strany se dostaly až do fáze, že zhotovitel prováděl projekci a inženýring obou mostů dle Studie 3 (srov. body 265–270, 282 zákazového rozhodnutí a body 48–49, 57–62, 135–136 rozkladového rozhodnutí).

49. Nic rozporného nevidí soud ani v tom, že žalovaný se tím, jaký byl obsah zakazovaného faktického dodatku ke smlouvě o dílo, zabýval jen v omezené míře. To bylo dáno jednoduše tím, že obsah dodatku nebyl žalovanému v úplnosti znám, neboť byl pouze ústní a žalobci jeho existenci v řízení popírali. Žalovaný však dovodil, že tento obsah, resp. cílový stav, k němuž strany směřují, je ve velké míře zachycen právě ve Studii 3 (viz výše citované body obou rozhodnutí, souhrnně pak body 135–136 rozkladového rozhodnutí).

50. Ani třetí rozpor soud v napadeném rozhodnutí neshledal. Žalovaný nezakázal změny smlouvy, které mají vzniknout teprve v budoucnu. Naopak dovodil, že ke změně smlouvy již fakticky došlo, a to před podáním návrhu, přičemž tato změna spočívá v tom, že výsledný stav díla má nově odpovídat Studii 3. A právě k tomu směřovaly jednotlivé kroky smluvních stran, ať již ty učiněné před podáním návrhu, nebo ty učiněné až po něm, jako byl např. pokyn správce stavby ze dne 16. 12. 2024 (srov. body 35, 77–86 rozkladového rozhodnutí). 13 30 Af 44/2025 51. Žalovaný také srozumitelně vysvětlil a zdůvodnil, v čem spatřuje rozdíl mezi citlivou rekonstrukcí a novostavbou obou hlavních mostů (srov. body 11–19 zákazového rozhodnutí, body 49–57, 68, 101–106, 121 rozkladového rozhodnutí). Stručně řečeno, spíše než ze stavebního hlediska hodnotil věc z pohledu původních potřeb zadavatele, povahy veřejné zakázky a okruhu možných uchazečů o ni. Vysvětlil, že zachování původních mostních oblouků a jejich rekonstrukce byla podle vyjádření většiny potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku technicky obtížným úkolem. Z toho usoudil, že demolice většiny objektu a výstavba jeho tvarové repliky jen na původních pilířích je podstatně odlišným úkolem oproti tomu, o nějž uchazeči o veřejnou zakázku svými nabídkami soutěžili.

52. Úvaha o rozdílu mezi citlivou rekonstrukcí a novostavbou je tak v obou rozhodnutích provázána s otázkou ovlivnění účasti jiných dodavatelů v soutěži o veřejnou zakázku (srov. body 257, 281–282 zákazového rozhodnutí, body 56, 68, 122 rozkladového rozhodnutí). Stručně řečeno, postačí prokázat jen pouhou možnost ovlivnění hospodářské soutěže. Podle žalovaného taková možnost vyplývá zejména z předběžných tržních konzultací, kde většina respondentů označila rekonstrukci stávajících mostů za rizikovou, obtížnou či dokonce neproveditelnou, pročež upřednostňovali výstavbu nové mostní konstrukce.

53. Konečně není pravda ani to, že by se žalovaný bez jakýchkoliv přezkoumatelných důvodů odchýlil od svých v předchozích závěrů obsažených ve dvou předchozích prvostupňových rozhodnutích zrušených v rozkladovém řízení (srov. bod 276 zákazového rozhodnutí a bod 76 rozkladového rozhodnutí). Žalovaný vysvětlil, že na základě závazného právního názoru, který vyjádřil předseda žalovaného ve svém předchozím, zrušujícím rozkladovém rozhodnutí, provedl žalovaný v dalším řízení nové důkazy svědčící i o skutečnostech, jež nastaly až po podání návrhu. Na základě těchto důkazů pak posoudil věc jinak než dříve. Dlužno podotknout, že se zmíněným právním názorem předsedy žalovaného žalobci nijak nepolemizují a že právní názor o možnosti provedení a zohlednění pozdějších důkazů ve svých žalobách ničím nezpochybnili.

54. Napadené rozhodnutí tak krajský soud považuje za plně přezkoumatelné. Žalovaný dodržel lhůty, skutkový stav zjistil dostatečně a správně posoudil povahu Studie 3 55. Krajský soud nejprve lapidárně vyjádří, proč námitky žalobců stran nedostatečného zjištění skutkového stavu nemohly mít od počátku šanci na úspěch.

56. Žalobci nepopírají – a potvrdili to i na jednání – že projektování a inženýring mostů V009 a X-656, tedy část design, provádí vybraný dodavatel podle Studie 3, resp. že směřuje k výslednému stavu zachycenému v této studii. Pouze namítali, že nebylo prokázáno, že by měl vybraný dodavatel tímto způsobem provést i výstavbu, tedy část build. Podle krajského soudu by ovšem již prokázání samotného faktu, že vybraný dodavatel pracuje na novém projektu v souladu se Studií 3, v zásadě stačilo k závěru, že byl uzavřen dodatek ke smlouvě o dílo, který významně modifikoval původní plnění (a na základě toho by bylo možno dále zkoumat, zda se tím podstatně změnila povaha veřejné zakázky). Připomeňme, že zadání veřejné zakázky od počátku striktně připouštělo jen jedinou variantu realizace díla, totiž citlivou rekonstrukci obou mostů se zachováním jejich oblouků. To Studie 3 zcela popírá a doslova tento koncept staví na hlavu, neboť právě původní mostní oblouky se mají nahradit tvarovými replikami. A nyní doplňme, že jestliže zadavatel zadal veřejnou zakázku formou design & build, pak u ní byla projektová část od počátku úzce provázána s částí realizační (co dodavatel vyprojektuje, měl by i postavit). Obě části nelze jen tak rozdělit bez 14 30 Af 44/2025 toho, aby to mělo zásadní dopad na předmět plnění. V okamžiku, kdy se u zakázky zadané touto formou provede část design (na podstatně změněné dílo) s tím, že teprve následně se bude řešit, co dělat dál v části build, tak již pochopitelně není možné zaručit výsledek, který zadavatel původně sledoval. To znamená, že jedna a táž osoba už nemusí být zodpovědná za celé dílo – jak za jeho návrh, tak za jeho realizaci. Zadavatel totiž nemůže předvídat, koho vybere v zadávacím řízení na oddělenou část build, pokud by takové zadávací řízení proběhlo. Může se stát, že rozdělenou zakázku budou realizovat dvě odlišné osoby, čímž se kouzlo zadání formou design & build úplně ztrácí.

57. Žalovaný se nicméně s tímto jednoduchým náhledem nespokojil a provedl poměrně komplexní dokazování stran toho, jak smluvní strany jednaly. Přes strohé konstatování, že to vlastně ani nebylo nutné, nyní krajský soud rozebere skutková zjištění žalovaného a zhodnotí je podrobněji.

58. Žalovaný z řetězce nepřímých důkazů dovodil, že zadavatel s vybraným dodavatelem spolu fakticky a nepřiznaně uzavřeli dodatek ke smlouvě o dílo. Ten měl spočívat v tom, že výsledné dílo bude odpovídat podobě zachycené ve Studii 3. Podle ní mají být mj. podstatné části mostů V009 a X-656 nahrazeny tvarovými replikami. Nyní se podívejme zejména na to, z čeho žalovaný dovodil existenci skrytého dodatku ke smlouvě o dílo a jeho obsah.

59. Nejprve rozebereme zadávací podmínky. Podle nich měla být předmětem plnění veřejné zakázky rekonstrukce komunikace a přestavba mostních objektů ulice Libeňský most od křižovatky Dělnická a Jankovcova včetně této křižovatky po křižovatku Palmovka (mimo křižovatku). V rámci stavby mělo dojít k opravě objektů V009 a X-656. Šíře komunikace po provedení stavby měla podle zadávacích podmínek činit v celé délce 21 m, což byla šířka odpovídající oběma stávajícím J. mostům. Zadavatel výslovně vyjádřil v zadávací dokumentaci přesvědčení, že vynaložil maximální možné úsilí pro co nejobjektivnější zjištění stavu, z nichž vyplynulo, že je možné objekt V009 a objekt X656 tzv. citlivě rekonstruovat … v rozsahu a za předpokladů uvedených v Požadavcích objednatele.

60. Hned v úvodním čl. 1 Požadavků objednatele (které byly součástí přílohy č. 2 závazného Vzoru návrhu smlouvy o dílo) se uvádí: Předmět díla je specifický tím, že kombinuje části tvořené novostavbou, na které jsou kladeny požadavky pro novostavby běžné, s částmi rekonstruovanými (obloukové části mostu V009, X656), u kterých má objednatel specifické požadavky. Předpokládaný cílový stav a požadavky na výslednou podobu stavby vychází podle čl. 3. 1 Požadavků zadavatele z dopravně-architektonické studie Libeňského soumostí. Blíže to specifikuje čl. 4.1 Požadavků objednatele, podle nějž se měl stát závazným podkladem pro zhotovitele dokument nazvaný Libeňský most, Praha 7 a 8, č. akce 999984 inženýrská a projekční činnost pro dopracování dopravně-architektonické studie Libeňského soumostí pro potřeby zakázky design & build, ze dne 18. 9. 2020, zpracovatel AI PRAHA s.r.o. (dále též „Studie 1“). Podle téhož článku se připouští pouze taxativně vypočtené odchylky od Studie 1 (např. posun jednoho z pilířů nového inundačního mostu nebo zvětšení polí mostu přes ulici Štorchova). Tyto odchylky se však netýkají mostních objektů V009 a X-656. U těch se naopak v čl. 5.2 jasně říká, že mezi principy návrhu patří zachování a rekonstrukce historického obloukového mostu V009 přes Vltavu/ historického obloukového mostu přes bývalé východní rameno Vltavy (inundační most X656), při které budou nahrazena jeho stávající rámová předpolí novými rámovými předpolími tvarově dle původních Janákových skic, přičemž základní kontinuální šířka Libeňského soumostí [bude] 21 m. V čl. 6.2 se opět v souvislosti s oběma uvedenými mosty opakuje, že z architektonického hlediska se bude jednat o citlivou rekonstrukci. 15 30 Af 44/2025 61. Do zadávacího řízení na veřejnou zakázku se přihlásili pouze dva uchazeči, a to žalobce b) (Metrostav TBR) a osoba zúčastněná na řízení (Eurovia). K uzavření smlouvy o dílo mezi žalobcem a) v roli zadavatele a žalobcem b) v roli vybraného zhotovitele, došlo dne 18. 1. 2022. Změny smlouvy byly připuštěny formou variací.

62. Z důkazů provedených žalovaným pak vyplývá následující sled událostí (srov. body 1–8, 212–237, 255, 259–287 zákazového rozhodnutí, body 29–33, 48, 57–58, 61–63, 87, 89–93 rozkladového rozhodnutí).

63. Dne 1. 8. 2022 schválila Rada hlavního města Prahy dokument nazvaný aktualizace dopravně-architektonické studie Libeňského soumostí „Libeňský most, Praha 7 a 8, č. akce 999984“ pro potřeby zakázky design & build, verze 1. 8. 2022 (dále též „Studie 2“). Již tato studie přinesla některé významné změny oproti Studii 1 (např. nově navržené nebytové prostory pod soumostím v historických obloukových mostech), ale soud se jimi nebude zabývat, protože nebyly předmětem návrhu v nynější věci. Postačí říci, že Studie 2 nezměnila nic na výše uvedených základních principech návrhu (rekonstrukce mostů V009 a X-656), naopak je výslovně zopakovala.

64. Dne 6. 12. 2022 proběhla analýza zátěžových stavů na mostě X-656 se závěrem, že jej nelze rekonstruovat. Měl ještě proběhnout podrobnější inženýrsko-geologický průzkum (což bylo předmětem variace ze dne 17. 2. 2023, a následně změnového listu č. 23 ze dne 29. 6. 2023). V návaznosti na to byl dne 26. 4. 2023 podepsán změnový list č. 11, podle něhož měla být aktualizována dopravně-architektonická studie (na Studii 3). Předmětem variace z téhož dne a následného změnového listu č. 21 ze dne 10. 8. 2023 pak bylo zhotovení nového projektu mostu X-656, podle něhož by mělo dojít k výměně obloukových pasů tohoto mostu.

65. Ve vztahu k mostu V009 přes Vltavu oznámil dne 31. 7. 2023 zhotovitel, že došlo ke změně příslušné evropské technické normy, a na základě toho nebude možné rekonstruovat ani most V009, protože by požadavkům nové normy nevyhověl. Bude proto nutné vyměnit obloukové pasy a část pilířů u tohoto mostu. Na to navázala variace ze dne 13. 9. 2023 a změnový list č. 32 ze dne 31. 10. 2023, podle nichž mělo opět dojít k aktualizaci dopravně-architektonické studie (na Studii 3), a to i ve vztahu k mostu V009 a na něj navazujícímu novému inundačnímu mostu.

66. Dne 1. 12. 2023 byla dokončena aktualizace dopravně-architektonické studie na Studii 3. Je v ní uvedeno, že řeší mj. i nově zjištěný stav obloukových mostů (most přes Vltavu – V009 a most X656) v souvislosti se statickými přepočty konstrukcí vzhledem k normovým požadavkům, dodatečnými průzkumy a ve vztahu k proveditelnosti rekonstrukce. Hlavní změny oproti Studii 2 spočívají v tom, že je nově navržena rekonstrukce mostu přes Vltavu V009 v podobě tvarové repliky, vycházející z původního J. řešení – nový tvar nosné konstrukce na stávajících pilířích v řece Vltavě, dále je obdobně navržena rekonstrukce mostu X-656 v podobě tvarové repliky, vycházející z původního J. řešení – a propojení s mosty přes Štorchovu a Voctářovu ulici dle původních J. skic reagující na dispozici mostu X-656, a konečně je též navrženo zkrácení inundačního mostu z 8 polí na 3 pole. Dále se pak v čl. 3 Studie 3 konkretizuje, že u mostu V009 bude vybudována nová horní konstrukce obloukových částí s využitím stávajících návodních pilířů ve Vltavě a že stávající obloukový most přes zaniklé východní rameno řeky Vltavy X656 bude nahrazen volnou tvarovou replikou. Dojde také k úpravě šířkového uspořádání při zachování dopravního řešení ze Studie 1 – z nákresů 16 30 Af 44/2025 ve Studii 3 je přitom patrné, že změna šířkového uspořádání má spočívat v rozšíření pojízdné a pochozí plochy některých částí Libeňského soumostí až na 25 m.

67. Dne 18. 12. 2023 schválila Rada hlavního města Prahy Studii 3 jako podklad nahrazující Studii 2 při další přípravě a realizaci prací na Libeňském soumostí. Dlouho předtím se ale musel začít připravovat projekt nového provedení mostu X-656 (pro jeho nahrazení volnou tvarovou replikou), protože již dne 13. 12. 2023, tedy 5 dní před schválením Studie 3 Radou hl. m. Prahy, podal zhotovitel na příslušný stavební úřad žádost o změnu stavby mostu X-656 před dokončením (změna oproti původně povolené podobě této stavby z roku 2006).

68. Dne 11. 1. 2024 byl most X-656 kvůli havarijnímu stavu uzavřen, podepřen a byla provedena jeho prohlídka. V souvislosti s tím byl uzavřen pro dopravu i most V009. Dne 22. 1. 2024 se sešla Rada monitoringu, která rozhodla o demolici mostu X-656 s tím, že most V009 bude prozatím ponechán. Zastupitelstvo hlavního města Prahy odhlasovalo na svém zasedání dne 25. 1. 2024 změnu názvu investiční akce na „stavbu soumostí Libeňský most Praha 7a 8“ (oproti dřívější „rekonstrukci“).

69. Dne 8. 2. 2024 byl vypracován změnový list č. 37, podle něhož měl být proveden inženýrsko-geologický průzkum za účelem nahrazení konstrukce mostu V009. Následujícího dne, tj. 9. 2. 2024, požádal správce stavby zhotovitele o pokračování stavby obou mostů dle Studie 3, přičemž zhotovitel dostal za úkol identifikovat změny oproti předchozím studiím, které by byly oddělitelné, a naopak neoddělitelné od původního díla. Tento svůj pokyn však správce stavby dne 29. 2. 2024 korigoval tak, že má zhotovitel provést pouze analýzu dopadů přijetí Studie 3 na celý projekt (rešerši a identifikaci změn oproti smlouvě o dílo). Výslednou rešerši však zadavatel žalovanému i přes jeho výzvu v průběhu správního řízení neposkytl.

70. Dne 19. 3. 2024 podala společnost Eurovia návrh na zahájení řízení o uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené bez zadávacího řízení. Podmínky pro uložení takového zákazu musí být pochopitelně splněny ke dni podání návrhu. Jak ale krajský soud uvedl výše, důkazy o tom, že došlo k uzavření nezákonného dodatku ke smlouvě o dílo, mohou podle názoru žalovaného, který žalobci nezpochybnili, pocházet i z doby pozdější. Takové důkazy žalovaný provedl a podává se z nich následující.

71. Dne 2. 4. 2024 vydal správce stavby zhotoviteli pokyn k demolici mostu X-656, a ta také podle mediálních výstupů založených ve spise v dubnu 2024 proběhla. Dne 22. 10. 2024 se sešel výbor pro dopravu Zastupitelstva hlavního města Prahy a usnesl se, že projekt mostu X-656 má být odevzdán do konce roku a že most V009 bude nutno zbourat. Dne 16. 12. 2024 vydal příslušný stavební úřad nové územní rozhodnutí a povolení změny stavby před dokončením ve vztahu k mostu X-656 na základě výše zmíněné žádosti zhotovitele. Z textu povolení vyplývá, že stavba mostu se výrazně mění a využívá jen původní založení mostu, a dále že se připravují ještě další změny ve vztahu k mostům X-656 a V009. Dne 4. 2. 2025 byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě zadavatele se správcem stavby, v němž se uvádí, že se mění způsob rekonstrukce mostu X-656 kvůli jeho havarijnímu stavu, nově bude prováděna demolice a realizace nového mostu. V řízení před žalovaným zadavatel přiznal, že zhotovitel pro něj projektuje také novou verzi mostu V009, přičemž vysvětluje, že podle něj zpracování rešerše změn, které vyplývají z aktualizace studie, vyžaduje nejprve dokončit projektování díla.

72. K tomu je třeba dodat, že z nejrůznějších veřejných výroků a vystoupení zadavatelových představitelů, ať již pro média či na zasedání orgánů hlavního města, plyne, že již v lednu 17 30 Af 44/2025 2024 byl schválen projekt mostu X-656, který byl v souladu se Studií 3 a počítalo se u něj již s náhradou podstatné části mostní konstrukce za konstrukci novou. V říjnu 2024 pak zadavatel vyjádřil záměr, že po odevzdání projektu na provizorní most koncem roku 2024 bude stávající zhotovitel dále projektovat most V009. Ten bude potřeba zbourat, zesílit pilíře a postavit novou nosnou konstrukci a příslušenství.

73. Co z tohoto uceleného řetězce nepřímých důkazů podle krajského soudu vyplývá?

74. Zadavatel zcela zjevně na základě nových zjištění učiněných během realizace díla (stavební stav mostu X-656, změna technické normy v kombinaci se stavebním stavem mostu V009) postupně dospěl k závěru, že nebude možné zachovat mostní oblouky obou hlavních mostů Libeňského soumostí, ale bude třeba je odstranit a nahradit tvarovými replikami. Přesto nechal vybraného dodavatele pokračovat dál v projektování a inženýrské přípravě obou těchto stěžejních staveb na podkladě uzavřené smlouvy o dílo. Výsledek, k němuž tato činnost směřovala, je zachycen ve Studii 3.

75. Žalobci se snaží tato zjištění zproblematizovat tím, že nebylo prokázáno, jak daleko se chystal zadavatel se zhotovitelem dojít, tedy co všechno ještě zadavatel hodlal na základě smlouvy svěřit zhotoviteli, a na co se případně chystal vypsal nové zadávací řízení. Žalovaný však pochopitelně nemohl prokázat okolnosti, které měly či mohly nastat teprve v budoucnu. Úplně však postačuje, že všechny faktické kroky stran směřovaly k tomu, že nová podoba mostů bude po realizaci odpovídat Studii 3. Bezpochyby máme spolehlivě prokázáno, že docházelo k projektování obou mostů podle Studie 3 a také k inženýrské přípravě, která byla v případě mostu X-656 završena vydáním povolení změny stavby před dokončením. Z toho, i z dalších kroků obou stran, lze s velkou mírou jistoty dovodit, že kdyby osoba zúčastněná nepodala svůj návrh a žalovaný by následně do věci autoritativně nezasáhl zákazovým rozhodnutím, obě smluvní strany by pravděpodobně pokračovaly i v realizaci stavební části nasmlouvaného plnění v nové, podstatně změněné podobě odpovídající Studii 3. Dohodu zadavatele a zhotovitele ze dne 17. 7. 2025, podle které budou stavební práce na mostě V009, které jdou nad rámec původní smlouvy o dílo, zadány v novém zadávacím řízení, vnímá krajský soud jako ryze účelovou reakci smluvních stran na probíhající řízení před žalovaným. Nadto ani není zřejmé, proč by takto měl zadavatel postupovat jen ve vztahu k mostu V009, když význam a povaha koncepčních změn u mostu X-656 jsou podobné.

76. Důkazů je tedy celá řada a tvoří soudržný celek. Takto je třeba je hodnotit, nikoliv vytrhávat jednotlivé důkazy z kontextu ostatních, jako to činí – bez bližšího vysvětlení – žalobci se zápisem z výboru pro dopravu ze dne 22. 10. 2024 či s dodatkem č. 2 ke Smlouvě o poskytování služeb správce stavby ze dne 4. 2. 2025. Jistěže ty samy o sobě neprokazují vše, co soud výše dovodil. Avšak přispívají do celkové mozaiky důkazů vypovídající o tom, kam smluvní strany fakticky směřovaly.

77. Podívejme se teď blíže na důkazy, vůči nimž směřují žalobci nějaké konkrétní výtky.

78. Za prvé, internetové příspěvky a novinové články byly použity převážně k prokázání toho, že došlo k demolici mostu X-656. Tuto skutečnost samotnou přitom žalobci nezpochybňují, proto je zbytečné se vypovídací hodnotou těchto důkazů hlouběji zabývat. Krajský soud tak jen poznamenává, že principiálně na nich nic závadného nespatřuje, neboť žalovaný se opřel především o zveřejněné fotografie a o v článcích uváděná fakta, případně (u ostatních veřejných zdrojů) o citace vyjádření představitelů samotného zadavatele (TSK). 18 30 Af 44/2025 79. Za druhé, poukaz na přejmenování akce na „stavbu“ místo „rekonstrukce“, k němuž došlo na 10. zasedání Zastupitelstva hl. m. Prahy dne 25. 1. 2024, použil žalovaný jen podpůrně – i politická reprezentace hlavního města si zjevně uvědomovala míru změn, k nimž došlo v záměru rekonstrukce Libeňského soumostí. Podstatné pro posouzení věci jsou však zejména výše shrnuté kroky samotných smluvních stran.

80. Za třetí, žalobce dezinterpretuje důvody zastavení společného řízení na stavbu provizorního mostu (usnesením stavebního úřadu ze dne 13. 2. 2024). Důvodem byl prostý fakt, že jeden z účastníků řízení, společnost České přístavy, a.s., vznesl řadu námitek proti stavbě, včetně té, že provizorní most by při rekonstrukci neměl být vůbec zapotřebí. Zhotovitel se k nim nevyjádřil, pouze informoval v lednu 2024 stavební úřad o schválení Studie 3 Radou hl. m. Prahy. A stavební úřad naznal, že se nemá, jak by se s námitkami Českých přístavů vypořádal, obzvlášť když se situace změnila natolik, že podle dostupných nových informací má … být most zhotoven nově jako replika pouze při využití části stávajících podpěr. Krajský soud nevylučuje, že zhotovitel v této době skutečně teprve analyzoval dílčí otázku, zda je při všech změnách díla, jež vyplynuly ze Studie 3, nezbytné se dále přetahovat s Českými přístavy o možnost výstavby provizorního mostu. Nelze ale přehlížet, že pokud jde o Studii 3 a její význam pro podobu stavby Libeňského soumostí, tak zhotovitel stavebnímu úřadu výslovně sdělil, že tato studie tvoří závazný podklad pro realizaci této stavby.

81. A konečně za čtvrté, zcela demagogické je tvrzení žalobce, že Studie 3 nemohla sloužit jako podklad pro projektování mostu X-656, protože žádost o povolení změny stavby před dokončením podal zhotovitel ještě před jejím schválením Radou hl. m. Prahy. Z časové osy případu je podle krajského soudu zcela zřejmé, že aktualizace Studie a projekční práce na mostu X-656 musely probíhat (přinejmenším po určitou dobu) paralelně. Vždyť změnový list na projekt mostu X-656 ve verzi s výměnou obloukových pasů je datován jen zhruba tři měsíce po změnovém listu ukládajícím aktualizaci dopravně-architektonické studie, takže od 10. 8. 2023 (změnový list na nový projekt X-656) až do 1. 12. 2023 (dokončení Studie 3) musely práce na Studii 3 a na projektu mostu X-656 pro stavební řízení probíhat společně. Dá se předpokládat, že zúčastnění průběžně sdíleli dílčí výsledky své práce. To ostatně nepřímo potvrdil i sám zadavatel, který ve správním řízení uvedl, že aktualizace Studie na základě Smlouvy … je přímo provázána s činností Zhotovitele v projekční části.

82. Další námitka žalobců spočívá v tom, že žalovaný chybně zhodnotil roli a význam Studie 3. Krajský soud má naopak za to, že žalovaný tuto otázku vyhodnotil naprosto přiléhavě a na základě provedených důkazů dospěl ke správným závěrům (srov. body 245– 254, 300 zákazového rozhodnutí, body 35, 77–88, 114–115, 119, 133 rozkladového rozhodnutí).

83. Shodně se žalovaným vnímá krajský soud Studii 3 jako jeden vzájemně provázaný celek. Soud přitom chápe, že tato studie má pouze zobrazit cílový stav a že se k tomuto cílovému stavu hodlali zadavatel se zhotovitelem dobrat postupně, dílčími změnami smlouvy (alespoň zdánlivě, z pohledu nezasvěceného pozorovatele). Soud však také považuje za prokázané, že právě k tomuto výsledku smluvní strany jednoznačně a cíleně směřovaly. A že na tom mezi nimi panovala od určitého okamžiku shoda. Studie 3 tak představovala komplexní plán budoucí realizace díla. 19 30 Af 44/2025 84. Jak trefně popsal žalovaný, původní Studie 1 byla podle smlouvy o dílo závazným podkladem pro zhotovitele, podle nějž měl při realizaci díla postupovat (a to jak v části design, tak v části build). Okamžikem schválení Studie 3 Radou hl. m. Prahy nová studie tu původní fakticky nahradila. Ze smlouvy o dílo sice nevyplývá, že by se již jen tím stala Studie 3 pro zhotovitele smluvně závaznou, a strany ani formálně neuzavřely žádný písemný dodatek ke smlouvě o dílo, který by něco takového explicitně stanovil, ale podle něčeho se evidentně v projekční a inženýrské přípravě záměru dále postupovat muselo, neboť práce na díle se nezastavily. Strany ani na výzvu žalovaného neoznačily jiný podklad, podle kterého by tyto práce probíhaly. Z jejich faktických úkonů, jak je soud výše popsal, ale plyne, že je to právě Studie 3, vyhotovená ve spolupráci autora Studie 1 a zhotovitele díla, co určuje cílový stav, k němuž nyní celé nasmlouvané dílo směřuje. Z výše naznačené časové osy je přitom zřejmé, že strany některé práce odpovídající koncepci zachycené ve Studii 3 začaly provádět již v průběhu jejího zpracování, resp. již před jejím formálním schválením Radou hl. m. Prahy. A do celého procesu zasahovaly i nepředvídatelné události, např. nutnost strhnout most X-656 kvůli jeho prudce se zhoršujícímu stavebnímu stavu. Není nic protismyslného na tom, že žalovaný zhodnotil, že i kdyby si neodkladnou demolici mostu nevyžádal jeho havarijní stav, stejně by na ni podle Studie 3 muselo dříve či později dojít, protože by to byl nutný předpoklad pro výstavbu jeho volné tvarové repliky.

85. Nezbývá než souhlasit se žalovaným, že mezi smluvními stranami byla v určitém – přesně neurčeném – okamžiku v minulosti uzavřena nepsaná dohoda o tom, že budou i nadále plnit své povinnosti ze smlouvy o dílo, ačkoliv předmět plnění bude podstatně modifikován Studií 3. Fakticky šlo o dodatek ke smlouvě o dílo uzavřený konkludentně (mlčky). Pochopitelně strany v řízení před žalovaným existenci takového dodatku popíraly. Proto mohl žalovaný jeho obsah jen dovozovat z jejich faktických úkonů a z obsahu Studie 3. A okamžik jeho uzavření se nepodařilo určit vůbec.

86. Z této situace ovšem nemohou těžit ti, kdo zákon porušili, tedy zadavatel a vybraný dodavatel. Tudíž nelze přitakat tvrzení žalobců, že změna rozsahu rekonstrukce mostu X-656 byla zveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 8. 2023, a proto byl návrh na zákaz plnění smlouvy podán opožděně. Celá změna smlouvy byla mnohem širší a zahrnovala i změny projektu mostu V009, stejně jako nového inundačního mostu a dalších prvků. Zveřejnění její části nelze považovat za okamžik uzavření onoho předpokládaného, konkludentního dodatku, podle něhož se nově závazným podkladem pro postup stran a realizaci nasmlouvaného díla stává Studie 3.

87. Z obdobných důvodů nelze přistoupit ani na argumentaci žalobců, že žalovaný překročil svou pravomoc, když zakázal i budoucí změny smlouvy, k nimž doposud nedošlo. Krajský soud považuje za zcela zřejmé, že žalovaný zachytil obě smluvní strany takříkajíc uprostřed cesty, která evidentně směřovala k výsledku zachycenému ve Studii 3. V takové situaci jim zcela správně a v souladu se zákonem zakázal, aby nastoupeným směrem pokračovaly dál. Důsledkem samozřejmě je i to, že povinnosti ze smlouvy o dílo nelze zřejmě aktuálně plnit vůbec, tedy že dílo nelze realizovat. Je to ovšem logické. Původní cíl, ke kterému smlouva směřovala, tzn. citlivá rekonstrukce obou hlavních mostů, s ohledem na jejich stavební stav a změny příslušných norem padl a nelze jej už uskutečnit. A snaha stran naplnit smlouvu alespoň částečně, ale přitom směřovat k podstatně jinému výsledku, než byl ten původní (k výstavbě tvarových replik), a to bez nového zadávacího řízení, zkrátka neodpovídala zákonné úpravě v oblasti veřejných zakázek. 20 30 Af 44/2025 Povaha veřejné zakázky se podstatně změnila, což mohlo mít vliv na okruh dodavatelů 88. Žalobci mají pravdu potud, že mezi předmětem a povahou veřejné zakázky je potřeba rozlišovat. Ale to žalovaný učinil a pojem „povaha veřejné zakázky“ vyložil zcela správně tak, že vyšel z potřeb zadavatele (srov. k tomu zejména body 279–280, 284–287 zákazového rozhodnutí a body 34, 59–60, 63, 99, 101–106, 116 rozkladového rozhodnutí).

89. Potřeby zadavatele přitom byly v nynějším případě vcelku zřejmé již ze samotného zadání veřejné zakázky, jak soud vysvětlil již výše v úvodním shrnutí – důležitou součástí díla měla být citlivá rekonstrukce zachovávající stěžejní části obou Janákových mostů a zvolena byla forma design & build zaručující jednu, nedělenou odpovědnost zhotovitele za celé dílo. Proto lze jen těžko srovnávat tento případ s jinými, dříve rozhodnutými kauzami, kde byly potřeby zadavatele definovány zadávací dokumentací odlišně.

90. Pro konstatování, že smluvní strany změnily předmět plnění natolik podstatným způsobem, že došlo ke změně povahy veřejné zakázky, zcela stačí, že to žalovaný demonstroval na dvou hlavních mostních objektech. Je pravda, že dodávané dílo sestává kromě obou opakovaně zmiňovaných Janákových mostů (V009 a X-656) též z řady dalších mostů a dílčích částí, např. ramp na Rohanský ostrov, inženýrských sítí, retenční nádrže apod. Ale krajský soud souhlasí se žalovaným, že oba jmenované mosty tvoří stěžejní část díla a určují tak dominantním způsobem celkovou povahu veřejné zakázky. Je tomu tak v první řadě proto, že smyslem Libeňského soumostí je umožnit bezpečnou dopravu přes údolí Vltavy, přičemž právě mosty tento cíl zajišťují. Zejména pak most V009, který překonává přímo tok řeky Vltavy. Za druhé pak je třeba přihlížet k tomu, že právě tyto dva mosty představují ty architektonicky nejcennější části celého soumostí, tudíž dominantně určují architektonický charakter celého díla. Proto je i jejich stavebně technické řešení logicky nejnáročnější. Tomu odpovídá i množství pozornosti, které jim věnují všechny tři dosud zpracované studie, a to, že figurují na předních místech seznamu hlavních principů díla. Již zásadní změny ve stavebním řešení těchto dvou objektů proto stačí k tomu, abychom konstatovali, že se mění povaha celé veřejné zakázky. Můžeme nicméně poznamenat, že se zdaleka nejedná o jediné podstatné změny díla založené Studií 3. Například nový inundační most má být zkrácen z osmi polí na tři, a zbytek nahrazen náspem (srov. bod 287 zákazového rozhodnutí).

91. Stejně tak již soud výše vysvětlil, že ke změně povahy veřejné zakázky postačovalo v nynějším případě už to, že se směrem k demolici podstatných částí mostních objektů a jejich nahrazení tvarovými replikami začala ubírat část design, tedy že zhotovitel začal takovouto změnu projektovat a získávat pro ni úřední povolení, což bylo v řízení spolehlivě prokázáno (a smluvní strany to ani nepopíraly). Ani by nemusela proběhnout demolice mostu X-656, která naznačuje, že se již směřovalo i k realizaci části build. Příprava projektu je dostačující sama o sobě, neboť obě části (design & build) jsou propojeny a byly jako jeden celek i naceněny.

92. Na to navazuje dílčí otázka, jak žalovaný hodnotil rozdíl mezi citlivou rekonstrukcí a novostavbou. Jak už soud stručně shrnul výše v části věnované přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, žalovaný tuto otázku zcela správně nahlížel optikou toho, co bylo předmětem zadávacího řízení a s čím tak mohli počítat potenciální uchazeči o veřejnou zakázku (srov. body 269–270, 278–280 zákazového rozhodnutí, body 49–55, 121 rozkladového rozhodnutí). Není proto pro posouzení věci vůbec důležité, co všechno se do pojmu „rekonstrukce“ vejde, když jej nazíráme čistě optikou stavební, a zda se tedy 21 30 Af 44/2025 s tímto pojmem i nadále operuje ve vztahu k oběma mostům ve Studii 3 či v povolovacích rozhodnutích stavebního úřadu.

93. Samotný rozsah změn je přehledně zachycen ve srovnání grafických výstupů Studie 1 a Studie 3, které provedl žalovaný v obou svých rozhodnutích. Je na nich dobře patrné, že z původních staveb obou mostů má být zachován jen zlomek, prakticky jen pilíře s patkami v případě mostu V009, a základy pilířů v případě mostu X-656. Většina těchto zachovaných částí nebude viditelná, neboť bude buď pod vodou, nebo překryta novými konstrukcemi. Původním cílem zadavatele – a ze společenského kontextu zadání veřejné zakázky to vyplývá podle krajského soudu zcela jasně – přitom bylo zachovat v původní podobě zejména ony charakteristické, architektonicky ceněné části mostů. A jsou to nepochybně právě mostní oblouky, co dominantně a viditelně určuje charakter a tvarosloví stavby mostu jakožto architektonického díla. Nestačí proto rozhodně jen zachovat původní trasu mostních objektů a jejich původní proporční a půdorysné řešení, aby bylo naplněno zadání veřejné zakázky, jak se to snaží stavět žalobci.

94. Demolici a nahrazení mostních oblouků tvarovou replikou nelze v žádném případě považovat za „citlivou rekonstrukci“ také proto, že oba postupy kladou na zhotovitele zcela odlišné požadavky. Tyto specifické požadavky výslovně zmiňoval zadavatel již v samotném zadání veřejné zakázky (srov. bod 40 rozkladového rozhodnutí). A o podstatně vyšší náročnosti citlivé rekonstrukce oproti variantě, kdy se staré mostní oblouky jednoduše strhnou a nahradí novými, svědčí i výstupy z předběžné tržní konzultace, která zadání předcházela.

95. Tím se dostáváme k dalšímu tématu, a to je možné ovlivnění hospodářské soutěže, potenciální dopad na zadávací řízení a dotčení ostatních možných dodavatelů postupem smluvních stran. Také s touto otázkou se žalovaný vypořádal nejen přezkoumatelně, ale též podloženě a přesvědčivě (srov. body 257, 281–282 zákazového rozhodnutí, body 56, 68, 122 rozkladového rozhodnutí).

96. Žalovaný přiznává, že ani z předběžných tržních konzultací, ani z jiných důkazů přímo nevyplývá, že by se některý respondent nezúčastnil zadávacího řízení z roku 2020 jen proto, že místo novostavby se požadovala citlivá rekonstrukce obou J. mostů. Nicméně ovlivnění okruhu dodavatelů může být v případě zákazu plnění z protiprávně uzavřené smlouvy jen potenciální. A žalovaný přesvědčivě dovodil, že k takovému ovlivnění v nynějším případě mohlo dojít. Snesl k tomu řadu indicií.

97. Krajský soud nejprve připomíná, že Libeňské soumostí bylo dokončeno téměř před sto lety (v roce 1928). Oba sporné mosty byly vystavěny z prostého betonu (nikoliv železobetonu), hutněného dusáním (tehdejší dobová technologie) v pevnostní třídě C 16/20, zčásti však jen C 12/15 (tato nižší pevnostní třída by pravděpodobně nevyhověla již ani Jednotnému mostnímu řádu z roku 1937, vydanému necelých deset let po dokončení soumostí). Je proto pochopitelné, že od počátku panovaly pochybnosti o tom, zda vůbec je možné tyto mosty rekonstruovat tak, aby vyhověly současným bezpečnostním požadavkům. Svědčí o tom již expertní zpráva Kloknerova ústavu ČVÚT z roku 2018, kde se upozorňuje, že sanací budou jen zpomaleny degradační procesy betonu, a že sanace vad kleneb je sice teoreticky možná, avšak technologicky velmi náročná a z hlediska dosaženého zlepšení sporná.

98. V souladu s tím pak i mnozí z celkem šestnácti respondentů předběžné tržní konzultace uváděli, že rekonstrukce historických mostů by byla obtížná, riziková či dokonce neproveditelná, proto preferovali spíše výstavbu nové mostní konstrukce. K těmto 22 30 Af 44/2025 respondentům patřil i sám vybraný dodavatel. Již z toho je zřejmé, že i když s demolicí a novostavbou jsou jistě také spojeny jisté technologické výzvy, tak mají odlišný charakter a odlišná řešení než nutnost zachování a rekonstrukce stávajících objektů. Zatímco při výstavbě replik by jistě šlo využít mnohá typizovaná řešení známá z jiných staveb mostů, rekonstrukce závisí na individuálním provedení a aktuálním stavebním stavu těchto konkrétních mostů, takže takový úkol vyžaduje specifičtější přístup a zřejmě i nutnost použít nevyzkoušené a jinde neprověřené postupy. A pak jsou tu některá prostá fakta – v rámci předběžné tržní konzultace odpovědělo na dotazy zadavatele celkem 16 oslovených subjektů, avšak uchazeči v zadávacím řízení byli nakonec jen dva, přičemž nabídli navzájem podstatně odlišnou cenu.

99. To vše nasvědčuje tomu, že politická volba citlivé rekonstrukce Janákových mostů nepřipouštějící jinou možnost, ke které na začátku zadávacího řízení došlo, měla s velkou pravděpodobností významný vliv na jeho průběh a na účast uchazečů v něm. Tudíž odklon od této původní koncepce lze označit za takovou změnu smluvních podmínek, která by umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení. Žalovaný správně zakázal plnit veškeré změny vyplývající ze Studie 3 100. Žalobce marně vytýká žalovanému, že kromě změn týkajících se mostních objektů V009 a X-656 žádné další změny věcně neposuzoval a že neřešil, zda byly ve vztahu k nim naplněny podmínky pro uložení zákazu. Rozsah zákazu byl tak podle žalobců nepřípustně široký. Žalovaný ovšem svůj postup srozumitelně a logicky odůvodnil (srov. body 94–97, 109 rozkladového rozhodnutí).

101. Jak už krajský soud vysvětlil výše, žalovaný nejprve posuzoval otázku, zda mlčky uzavřený dodatek ke smlouvě o dílo představuje podstatnou změnu závazku. Protože žalovaný fakticky uznal, že změnu závazku vyvolaly změny objektivních okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat (podrobnější analýza stavebního stavu mostů, změna technické normy), zaměřil se v řízení na to, zda tato změna mění celkovou povahu veřejné zakázky. Provedl detailní analýzu jejích dopadů na dva stěžejní mostní objekty – V009 a X-656 – a naznal, že zadavatel u nich zcela ustoupil ze svých původních potřeb vtělených do zadání veřejné zakázky (citlivá rekonstrukce). Pro závěr o tom, že konkludentní dodatek ke smlouvě měl zásadní vliv na povahu veřejné zakázky, to úplně postačovalo. Bylo by zbytečné hodnotit dopad každé jednotlivé dílčí změny smlouvy zvlášť, neboť dodatek ovlivnil povahu veřejné zakázky jako celek.

102. Za těchto okolností pak žalovaný logicky zakázal plnit změnu smlouvy tak, jak byla mezi stranami podle jeho zjištění fakticky uzavřena, tedy jako jeden vzájemně provázaný celek. Tento celek je vyjádřen právě ve Studii 3. Studie zachycuje (nový) výsledný stav soumostí, k němuž smluvní strany od jisté chvíle společně směřovaly.

103. Můžeme na věc nazírat také tak, že kdybychom měli co nejúsporněji vyjádřit, jak asi zněl onen konkludentní, tedy mlčky uzavřený dodatek ke smlouvě o dílo, který mezi sebou zadavatel se zhotovitelem fakticky uzavřeli, dospěli bychom přibližně k této formulaci: Čl. 4.1 Požadavků objednatele se mění tak, že nově se závazným podkladem pro zhotovitele stává Studie 3. Na to by pak samozřejmě musely navázat dílčí textové změny v dalších článcích Požadavků objednatele (zejm. v čl. 5.2 a 6.2). Můžeme nyní udělat drobný myšlenkový experiment a představit si, že by takovýto dodatek strany skutečně uzavřely výslovně a v písemné podobě. Jak by v takovém případě vypadal výrok zákazového rozhodnutí? 23 30 Af 44/2025 Žalovaný by nutně musel zakázat stranám plnit smlouvu ve znění tohoto nezákonného dodatku. Dalo by to stranám více jistoty ohledně toho, co mohou či nemohou činit, než jim dává nynější výrok? Pochopitelně ne. Stejně by si musely ujasnit, co všechno z obsahu Studie 3 jde nad rámec původního záměru (nasmlouvaného díla) a co z původní smlouvy o dílo naopak zůstává změnami obsaženými ve Studii 3 nedotčeno.

104. K tomu je třeba dodat, že nebylo povinností žalovaného změny provedené ve Studii 3 oproti původní Studii 1, resp. na ni navazující Studii 2, začleňovat do výroku svého rozhodnutí. Výrok je dostatečně určitý i bez toho, neboť odkazuje na Studii 3. Podle ní proto jednoduše již není možno nadále při provádění díla postupovat. Ostatně, strany samotné odmítly v řízení změny zavedené Studií 3 souhrnně identifikovat. Přesto se žalovaný o identifikaci hlavních změn alespoň demonstrativně pokusil v odůvodněních obou svých rozhodnutí (srov. zejm. body 220–232 zákazového rozhodnutí a body 51–55 rozkladového rozhodnutí).

105. Dodejme, že ty podstatné změny, které nebyly předmětem smlouvy o dílo v její původní podobě, by stejně nebylo možné na jejím základě realizovat, ani kdyby zákazové rozhodnutí nebylo vydáno. Naopak u těch změn smlouvy, o nichž smluvní strany tvrdí, že k nim nedošlo a ani dojít nemělo – konkrétně výstavba mostu V009 v nové podobě podle Studie 3, na niž údajně zhotovitel chtěl od počátku vypsat nové zadávací řízení, jakkoliv soud tomu nevěří – tak u těch zákaz plnění žalobce nikterak nepoškozuje na právech, neboť ve vypsání nového zadávacího řízení zadavateli zákazový výrok zcela jistě nebrání.

106. A konečně již jen nad rámec nutného odůvodnění lze dodat, že nezákonně provedenou změnu závazku je obecně vždy vhodnější zakazovat jako celek, neboť oddělení jednotlivých částí plnění by vedlo k tomu, že s nástupem účinku zákazu plnění by v platnosti zůstala pouze určitá část závazku, aniž by ji strany v této konkrétní podobě sjednaly. Tím by byla nepřípustně zasažena autonomie vůle stran smlouvy o dílo, protože ty se dostávaly do závazkového právního vztahu, jehož výslednou podobu nemohly plně ovlivnit. Postup žalovaného, který zakázal změnu smlouvy jako jeden celek, tudíž respektoval smluvní svobodu více, než kdyby se žalovaný pokoušel o oddělení jednotlivých směn, neboť by tím fakticky prováděl modifikaci smluvních závazků mezi stranami podle svého uvážení.

VI. Náklady řízení

107. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu těch nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který úspěch ve věci neměl. Žalobce před soudem neuspěl (soud žalobu zamítl jako nedůvodnou), proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu by jinak – jakožto úspěšnému účastníkovi řízení – právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu mu je však nelze přiznat, neboť nepřesahují rámec jeho běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS).

108. O nákladech osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025), podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení jen pokud jí nějaké náklady vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Tato podmínka nebyla v nynějším řízení splněna, proto osobě zúčastněné právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. 24 30 Af 44/2025 Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 14. 5. 2026 Mgr. Milan Procházka předseda senátu