31 A 18/2011

Rubrum

31A 18/2011 – 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a JUDr. Jarmily Ďáskové, v právní věci žalobce JUDr. J. Č., zast. JUDr. Josefem Boudou, advokátem se sídlem v Blansku, Wolkerova 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2011, sp. zn. S-JMK 172677/2009/OD/Bo, č.j. JMK 172677/2009, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 7. 3. 2011 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2011, sp. zn. S-JMK 172677/2009/OD/Bo, č.j. JMK 172677/2009, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno prvostupňové správní rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 9. 11. 2009, č.j. ODSČ-26354-Pís/09-ZP, kterým byl žalobce shledán vinným ze správního deliktu dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), kterého se dopustil porušením ustanovení § 15 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když jako vlastník vozidla Škoda Felicia rz. X neodevzdal po zániku pojistné smlouvy státní pokračování 2 31A 18/2011 poznávací značku (registrační značku) a osvědčení o registraci vozidla do čtrnácti dnů od zániku pojistné smlouvy o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla příslušnému orgánu evidence, a ani neuzavřel novou pojistnou smlouvu v téže lhůtě. Za tento správní delikt mu byla uložena pokuta ve výši 2.500,- Kč a zároveň mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce v žalobě namítá, že není právnickou osobou, ale podnikající fyzickou osobou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, vykonávající advokacii. Definici právnické osoby ve smyslu občanského a obchodního práva tedy nenaplňuje. Žalobce dále tvrdí, že dotčené právní předpisy týkající se podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla jednoznačně neidentifikují, nezpřesňují a ani nerozšiřují podmínky a požadavky občanského zákoníku v tom smyslu, že by za právnické osoby byly považovány také fyzické osoby podnikatelé. Tento výklad správního orgánu je podle jeho mínění v příkrém rozporu s pojetím fyzické osoby a právnické osoby v českém právním řádu. Žalobce se rovněž ohradil proti způsobu, jakým se správní orgán vyrovnal s jím vznesenou námitkou promlčení, neboť se na něj jako fyzickou osobu nemohou vztahovat ustanovení o odpovědnosti právnické osoby za správní delikt a nebylo možné správní delikt projednat, jelikož od jeho spáchání uplynul již jeden rok. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, když podle jeho názoru bylo napadené rozhodnutí vydáno zcela v souladu se zákonem. K námitce žalobce, že je podnikající fyzickou osobou a nemůže být tudíž uznán vinným ze spáchání správního deliktu, kterého se dopustí právnická osoba, žalovaný poukázal na ustanovení § 16b odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy postupoval ve smyslu jeho znění – „na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti právnické osoby a ustanovení § 16 odst. 1 písm. c).“ K námitce žalobce, že správní delikt fyzické osoby nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok, žalovaný uvedl, že promlčecí lhůta jednoho roku ve smyslu ustanovení § 20 zákona č. 200/1990 Sb., přestupkového zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), se vztahuje na projednání přestupků. V projednávaném případě se však jednalo o správní delikt, a proto se na něj podle názoru žalovaného vztahuje ustanovení § 16b odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který uvádí – „Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Přestupek podle § 16 odst. 1 nelze projednat, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.“ V podrobnostech k námitce promlčení odkázal žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně páté. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). O žalobě rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek vyplývajících z ust. § 51 odst. 1, 2 s.ř.s., poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas. Žaloba není důvodná. pokračování 3 31A 18/2011 Podle ustanovení § 15 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pokud pojištění odpovědnosti zaniklo a nebyla-li ve lhůtě 14 dnů ode dne tohoto zániku pojištění uzavřena nová pojistná smlouva týkající se téhož tuzemského vozidla, na základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události, je vlastník tohoto vozidla povinen nejpozději ve stejné lhůtě odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci nebo osvědčení o technickém průkazu (dále jen „osvědčení o registraci“) tohoto vozidla příslušnému orgánu evidence. Nelze-li splnit povinnost odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému orgánu evidence, je vlastník vozidla povinen takovou skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému orgánu evidence. Povinnost odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému orgánu evidence je splněna i tehdy, pokud tak učinil provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel. Podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako vlastník vozidla v rozporu s § 15 odst. 5 neodevzdá tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla. Podle ustanovení § 16b odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti právnické osoby a ustanovení § 16 odst. 1 písm. c). Podle ust. § 16b odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Přestupek podle § 16 odst. 1 nelze projednat, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. V projednávané věci není mezi žalobcem a žalovaným sporu v tom, že došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Žalobce však namítá, že není právnickou osobou a tudíž se na něj nemohou vztahovat zákonná ustanovení upravující odpovědnost právnických osob podle zákona pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. S žalobcem lze souhlasit potud, že skutečně není právnickou osobou, ale podnikající fyzickou osobou. S touto skutečností není v rozporu odůvodnění žalobou napadené rozhodnutí a nepolemizuje s ní ani žalovaný ve svém vyjádření k žalobě. Žalobce se však mýlí v tom, že se z tohoto důvodu na něj nemohou vztahovat zákonná ustanovení upravující odpovědnost právnických osob podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jazykovým výkladem ustanovení § 16b odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním se, vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti právnické osoby… – lze dospět k závěru, že se na žalobce jako podnikající fyzickou osobu ustanovení upravující odpovědnost právnických osob podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vztahují. Nelze tak přisvědčit opačnému názoru žalobce. Citované ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nijak nekoliduje s pojetím právnické osoby, jak je traktováno v českém právním řádu a právní teorii, nýbrž pouze podřizuje jednání podnikající fyzické osoby stejnému právnímu režimu jako jednání právnické osoby. pokračování 4 31A 18/2011 Soud se dále zabýval námitkou žalobce stran promlčení správního deliktu. Žalobce tento svůj názor opřel o tvrzení, že se na něj jako podnikající fyzickou osobu nemohou vztahovat ustanovení o odpovědnosti právnické osoby za správní delikt a tudíž správní delikt nemohl být projednán, jelikož od jeho spáchání uplynul již jeden rok. Vycházel tak patrně z ustanovení § 20 odst. 1 přestupkového zákona, podle něhož nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie. Tato úvaha je ovšem chybná, neboť podle výše uvedeného výkladu ustanovení § 16b odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se na žalobce jako podnikající fyzickou osobu vztahují ustanovení upravující odpovědnost právnických osob podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ve smyslu ustanovení § 16b odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Přestupek podle § 16 odst. 1 nelze projednat, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Jak soud zjistil ze správního spisu, prvostupňový správní orgán se dozvěděl o správním deliktu žalobce z oznámení České kanceláře pojistitelů, které mu bylo doručeno dne 14. 1. 2009. Samo řízení o správním deliktu bylo pak zahájeno dne 1. 10. 2009, kdy bylo v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, doručeno oznámení o zahájení řízení žalobci. Správní řízení bylo tedy zahájeno cca šest měsíců poté, co se správní orgán dozvěděl o spáchání správního deliktu. Protože žalobcem vznesené námitky proti napadenému správnímu rozhodnutí žalovaného v této věci soud neshledal důvodnými, nezbylo než žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci byl žalobce zcela neúspěšný, a proto právo na náhradu nákladů řízení nemá. Toto právo by bylo možno přiznat žalovanému, avšak nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 25. 4. 2012 JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r. předsedkyně senátu