31 A 27/2025

Plný text

č. j. 31 A 27/2025 - 123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobkyně: obec Kostelní Myslová, IČO: 00286141 sídlem Kostelní Myslová 24, 588 56 Telč zastoupená advokátem Mgr. Jaromírem Noskem sídlem Furchova 373, 588 56 Telč proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti: MUDr. P. B., Ph.D. MBA bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Gabrielou Elišákovou sídlem Seifertova 823/9, 130 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. KUJI 14376/2025, sp. zn. ODSH 98/2025 Ma/Odv, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2 31 A 27/2025 Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. KUJI 14376/2025, kterým ve výroku I. zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení Městského úřadu Telč, odboru dopravy, (dále jen „MÚ Telč“) ze dne 29. 10. 2024, č. j. MěÚ Telč 9751/2023-OD-HY, v části odkázání majetkového nároku žalobkyně na příslušný soud, a ve výroku II. jako nepřípustné zamítl odvolání žalobkyně proti zbytku usnesení MÚ Telč.

2. MÚ Telč vedl řízení proti osobě zúčastněné na řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který spočíval v porušení § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích tím, že osoba zúčastněná na řízení měla v období od roku 2020 do 13. 12. 2023 v obci Kostelní Myslová u domu č. p. 8 místní obecní komunikaci na parc. č. 1040 a parc. č. 1080 neoprávněně uzavřít a znemožnit průjezd na pozemní komunikaci bez povolení. MÚ Telč řízení proti osobě zúčastněné na řízení zastavil a současně rozhodl, že se podle § 89 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), osobě zúčastněné na řízení neukládá povinnost nahradit žalobkyni vyčíslenou škodu a žalobkyni odkázal s majetkovým nárokem k příslušnému soudu.

3. Z odůvodnění usnesení MÚ Telč plyne, že v řízení nebylo osobě zúčastněné na řízení spáchání přestupku prokázáno. Naopak osoba zúčastněná na řízení dodržela všechny povinnosti, pokud v návaznosti na probíhající stavební práce umístila na svých pozemcích zábrany. Výkop, kterým byl dotčen pozemek parc. č. 1040, byl učiněn se souhlasem žalobkyně. V rámci řízení se nepodařilo spolehlivě prokázat, že škodu způsobila osoba zúčastněná na řízení svým přestupkovým jednáním.

4. Proti usnesení MÚ Telč podala žalobkyně odvolání a podnět k přezkumu.

5. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto s tím, že jelikož se osoba zúčastněná na řízení nedopustila přestupku, nemůže jí být uložena povinnost k náhradě škody; nadto domnělá škoda nebyla v řízení přesvědčivě doložena, neboť žalobkyní předložené teoretické náklady na vybudování 80 metrů komunikace nemohou sloužit jako doklad škod, které měly vzniknout jednáním osoby zúčastněné na řízení. Výrok II. odůvodnil žalovaný tím, že se žalobkyně v postavení poškozené mohla odvolat pouze proti výroku o náhradě škody, proto bylo odvolání v této části zamítnuto jako nepřípustné. Konečně se žalovaný vyjádřil k podnětu na zahájení přezkumného řízení tak, že v provedeném dokazování neshledal rozpory, ke skutečnostem zjištěným MÚ Telč neměl připomínky a stav byl zjištěn tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti. Proto důvody pro zahájení přezkumného řízení neshledal.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

6. Žalobkyně především namítala vady řízení, které podle jejího názoru způsobily nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Předně poukazovala na to, že odvolání proti rozhodnutí MÚ Telč směřovalo výhradně do výroku o náhradě škody, nicméně žalovaný se v napadeném rozhodnutí opětovně vrací k rozsahu procesních práv žalobkyně jako poškozené a nepodloženě hodnotí odvolání žalobkyně proti rozhodnutí MÚ Telč jako odvolání proti důvodům zastavení přestupkového řízení. Takový přístup žalobkyně považuje za nekvalifikovaný, nepodložený, účelový, žalobkyni poškozující a způsobující jí 3 31 A 27/2025 další škodu. Co se týče věci samé, žalovaný i MÚ Telč zamlčují a účelově se vyhýbají předchozím podáním ve věci, které jsou součástí spisu, a ze kterých plyne, že se komunikace používaly a jsou zaneseny v pasportu žalobkyně. Žalovaný však přešel značnou část věcné argumentace, neboť se nijak nevypořádal s konkrétními skutečnostmi ve spisu a s návrhy důkazů (výslechy svědků a fotodokumentace). Při vyčíslení náhrady škody žalobkyně předložila hned dva podklady, které byly zpracovány společnostmi z oboru na základě realizované obhlídky a po provedených měřeních, což však žalovaný rovněž nezohlednil.

7. Pokud jde o podnět k zahájení přezkumného řízení, žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze konstatoval, že neshledal rozpory v provedeném dokazování, nicméně věcné argumentaci žalobkyně se vyhnul a dovodil, že se žalobkyně domáhá potrestání osoby zúčastněné na řízení „na přání“. Další zjištění žalovaný pominul. K pozemkům parc. č. 1040 a parc. č. 1080 nepodal objektivní zhodnocení, ačkoliv je z obsahu spisu zřejmé, že na pozemní komunikaci parc. č. 1040 se pouze na samém okraji nachází jen jedna dřevina, která nijak nevylučuje její používání. Současně zcela přešel, že MÚ Telč vycházel z nepravdivé a nepodložené informace, dle které měla žalobkyně souhlasit se zásahem do pozemní komunikace. To však žalobkyně vyvrátila, a naopak předložila zápis ze zasedání zastupitelstva obce č. 4/2024 ze dne 21. 11. 2024, ze kterého plyne, že osobě zúčastněné na řízení nebyl udělen souhlas s poškozováním/narušováním obecní cesty přilehlé k bývalému mlýnu, který osoba zúčastněná na řízení vlastní.

8. Žalobkyně taktéž namítala, že MÚ Telč ani žalovaný vůbec nehodnotili znaky pokračujícího a trvajícího přestupku ve smyslu § 7 a § 8 přestupkového zákona a že nebyl respektován § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Osoba zúčastněná na řízení byla vyzvána k vyjádření k podkladům rozhodnutí, avšak žalobkyně takovou výzvu neobdržela. Návrhy a důkazy obsažené ve spisu správní orgán nehodnotil, resp. z odůvodnění nelze seznat, který důkaz považuje správní orgán za věrohodný a který za nevěrohodný; např. návrh na zahájení řízení o odstranění nepovolené pevné překážky z veřejně přístupné komunikace ze dne 29. 6. 2021 nebyl správním orgánem vůbec hodnocen.

9. Z postupu žalovaného je tak zřejmé formální a zkratkovité jednání, které se odrazilo v nedostatečné právní argumentaci a vedlo k celému řetězení vad. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakých konkrétních úvah žalovaný vycházel při hodnocení podkladů rozhodnutí, což je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný ani MÚ Telč nezjišťovali všechny rozhodné skutečnosti z úřední povinnosti a rezignovali na řádné odůvodnění. Tím způsobili nezákonnost, vady řízení a nepřezkoumatelnost vydaných rozhodnutí; porušili zásady legality, materiální pravdy, zákazu zneužití správního uvážení a práva na spravedlivý proces.

10. Žalobkyně tedy navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a žalovaný byl povinen žalobkyni nahradit náklady řízení.

III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastnění na řízení

11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že mu není zcela zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá. Žaloba podle jeho názoru obsahuje velké množství údajů, které nesouvisí s věcí. Dle žalovaného se možná žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, které se týká přestupkového řízení. To však bylo vedeno s osobou odlišnou od žalobkyně. Jelikož řízení o přestupku bylo zastaveno, je zcela bezpředmětné se v tomto řízení domáhat náhrady 4 31 A 27/2025 škody; žalobkyně byla poučena o možnosti uplatnit své nároky u soudu. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

12. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že jí není zřejmé, čeho se má žaloba týkat. Směřuje-li proti napadenému rozhodnutí, tak s tím se osoba zúčastněná na řízení zcela ztotožňuje. Poukázala na to, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by komunikace na parc. č. 1040 byla zasažena nebo poškozena průběhem stavby nebo materiálem osoby zúčastněné na řízení. Ostatně komunikaci na parc. č. 1040 ani není možno jako veřejnou komunikaci užívat. Není totiž propojena s žádnou navazující komunikací a je obklopena pozemky ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Je to naopak žalobkyně, kdo o pozemky ve svém vlastnictví nepečuje, a nadto protiprávně využívá pozemky ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení k průjezdu těžké techniky po hrázi rybníka, kterou tak ničí. Co se týče uplatněného požadavku na náhradu škody, žalobkyně pouze předložila položkový rozpočet/odhad na opravu komunikace a souhrnný list stavby, aniž by však postavila na jisto, že škodu způsobila osoba zúčastněná na řízení, kdy došlo ke vzniku škody, specifikovala škodu včetně výše částky apod. Osoba zúčastněná na řízení proto navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Posouzení věci

13. Žaloba není důvodná.

14. Žalobkyně předně poukazovala na to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil podané odvolání proti usnesení MÚ Telč, neboť to nesměřovalo proti celému usnesení, ale pouze proti výroku o náhradě škody. S tímto žalobním bodem se však soud neztotožnil.

15. Proti usnesení MÚ Telč bylo nejprve dne 25. 11. 2024 podáno zástupcem žalobkyně odvolání nazvané jako „odvolání proti usnesení (blanketní)“, přičemž v pátém odstavci, resp. v páté odrážce uvádí, že „Odvolatel podává proti tomuto celému usnesení ve stanovené lhůtě blanketní odvolání“. Tímto tedy dle názoru soudu žalobkyně projevila vůli podat odvolání proti všem výrokům usnesení MÚ Telč, což ostatně odpovídá i tomu, že výzvou MÚ Telč ze dne 27. 11. 2024 byla žalobkyně vyzvána k doplnění odvolání. Hned v prvním odstavci byla žalobkyně poučena slovy „Správní orgán opětovně konstatuje, že poškozený se může odvolat dle § 96 odst. 1 písm. b) pouze proti výroku o nároku na náhradu škody.“ Podané odvolání sice žalobkyně doplnila podáním ze dne 13. 12. 2024, ve kterém ve druhém odstavci uvádí, že „Poškozená v rozsahu svého procesního postavení podává proti rozhodnutí o přestupku odvolání, a to dle ustanovení § 96 odst. 1 písm. b) zákona 250/2016 Sb.“, tedy proti výroku o náhradě škody (byť to takto explicitně žalobkyně neuvedla). Z doplnění odvolání však jednoznačně nevyplývá, jak se žalobkyně staví k původně podanému blanketnímu odvolání, zejména zda odvolání v části směřující proti výroku o zastavení řízení bere zpět. Takový projev vůle v doplnění ze dne 13. 12. 2024 chybí. Pouhým upřesněním rozsahu odvolání nemůže být za žalobkyni „dotvářeno“, že je současně takovým úkonem bráno zpět odvolání v části, ve které žalobkyni právo odvolání nepřísluší. Měla to být tedy primárně žalobkyně, která měla jednoznačně upřesnit, v jakém konkrétním rozsahu je usnesení MÚ Telč napadáno a v jakém (již) ne. Je přitom náležitostí všech opravných prostředků, aby ten, který proti rozhodnutí vydanému v prvním stupni brojí, konkrétně vymezil rozsah, v jakém je rozhodnutí napadáno. Pokud žalobkyně jednoznačně neodstranila rozpor mezi tím, v jaké části bylo podáno odvolání ze dne 25. 11. 2024 a v jaké části bylo doplněno podáním ze dne 13. 12. 2024, jen stěží může být žalovanému kladeno k tíži, že nerozhodoval pouze o odvolání proti 5 31 A 27/2025 výroku o náhradě škody, ale rozhodoval též o odvolání proti výroku, kterým bylo přestupkové řízení zastaveno. Soud tedy shledal tento žalobní bod nedůvodným.

16. Žalobkyně také namítá, že nebyl respektován § 36 správního řádu, neboť žalobkyni nebyla před vydáním rozhodnutí poskytnuta možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, kdežto osobě zúčastněné na řízení tato možnost poskytnuta byla. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobkyně byla o možnosti seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí vyrozuměna přípisem ze dne 22. 1. 2024. Dne 25. 1. 2024 se k nahlížení do spisu dostavil zástupce žalobkyně; ten se znovu dostavil ve dnech 12. 4. 2024 a 3. 7. 2024, aby doplnil spisový materiál a současně nahlédl do spisu. Dne 28. 8. 2024 byl zástupce žalobkyně prostřednictvím e-mailu informován, že do spisu byl přidán snímek z dotčené parcely, na kterém je zachycen kmen několik desítek let starého, plně vzrostlého stromu. Současně byl informován o tom, že v probíhajícím řízení nebude správní orgán rozhodovat o zpřístupnění obecní cesty a bude vydáno rozhodnutí. Na tento e-mail reagoval zástupce žalobkyně e-mailem ze dne 30. 8. 2024, z jehož obsahu je zřejmé, že mu e-mail z 28. 8. 2024 byl doručen. Následně bylo již jen osobě zúčastněné na řízení zasláno vyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí a do spisu bylo založeno vyjádření osoby zúčastněné na řízení, e-mailová komunikace mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení a protokol o vytyčení hranice pozemků (zpracovaný na žádost žalobkyně); další listiny založené do spisu před vydáním rozhodnutí byly založeny samotnou žalobkyní. Je tedy pravdou, že čistě z formálního hlediska nebyla žalobkyně vyrozuměna o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí v poslední fázi před vydáním rozhodnutí. Na druhou stranu nelze pominout, že drtivou většinu podkladů, která se nachází ve správním spise, do něj založila právě sama žalobkyně. Reálně tedy žalobkyně neměla možnost se seznámit pouze s vyjádřením osoby zúčastněné na řízení. To však nepřináší žádné nové důležité skutečnosti (a to i s přihlédnutím k dlouhodobému charakteru vztahů mezi účastníky). Osobou zúčastněnou na řízení předložená e-mailová komunikace musela být žalobkyni známa a protokol o vytyčení hranice pozemků byl zpracován na žádost žalobkyně. Čistě formálně tedy skutečně MÚ Telč pochybil, pokud žalobkyni neupozornil na možnost prostudování podkladů před vydáním rozhodnutí, nicméně s ohledem na obsah celého spisu nemohla mít tato vada žádný vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť nově založené podklady byly žalobkyni známy a ve vyjádření osoby zúčastněné na řízení nebylo uváděno nic nového. Ostatně sama žalobkyně pouze namítá, že o této možnosti nebyla vyrozuměna, aniž by tvrdila, v čem konkrétně se tato vada měla projevit v jejích právech. Jinak řečeno, co konkrétně by mohla žalobkyně jiného tvrdit a doplňovat po seznámení se s obsahem doplnění tak, aby případně mohl správní orgán dospět k jinému závěru o (ne)spáchání přestupku. Ani tento žalobní bod tak soud neshledal důvodným.

17. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný a MÚ Telč rezignovali na řádné zjištění skutkového stavu. Konkrétně nezohlednili podání žalobkyně, ze kterých je patrno, že se místní komunikace používaly a jsou zaneseny v pasportu komunikací žalobkyně, ani ve spisu založený návrh na zahájení řízení o odstranění nepovolené pevné překážky z veřejné přístupné komunikace ze dne 29. 6. 2021.

18. Byť sama žalobkyně v žalobě opakovaně poukazuje na to, že si byla a je vědoma, že ona sama může brojit pouze proti výroku o náhradě škody, fakticky těmito žalobními body brojí proti meritu věci, tedy proti samotnému rozhodnutí o přestupku, resp. o zastavení přestupkového řízení. Tyto důvody zcela zjevně směřují do otázky (ne)omezení užívání místní komunikace, což je však podstatou přestupkového řízení vedeného proti osobě zúčastněné na řízení, 6 31 A 27/2025 nikoliv do otázky náhrady škody uplatňované žalobkyní. Žalobkyně jako poškozená může namítat toliko vady, které se týkají posouzení otázky náhrady škody, nikoliv otázky spáchání přestupku. Poukazuje-li tedy žalobkyně na to, k jakým důkazům bylo či nebylo přihlédnuto a týká-li se taková argumentace samotného merita věci, tedy přímo otázky, zda byl přestupek spáchán, kdo jej spáchal apod., nemůže soud k takovým žalobním bodům přihlížet. K podání žaloby takového obsahu totiž není žalobkyně aktivně legitimovaná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2007, č. j. 2 As 46/2006-100, č. 2276/2011 Sb. NSS).

19. V dalším žalobním bodu žalobkyně namítala, že se žalovaný nevěnoval meritu věci, resp. výroku o náhradě škody, přešel z neznámých důvodů značnou část její věcné argumentace a nevypořádal se s konkrétními skutečnostmi, s návrhy důkazů a přehlédl, že žalobkyně předložila dva podklady k vyčíslení náhrady škody.

20. Podle § 70 odst. 1 přestupkového zákona správní orgán bezodkladně vyrozumí o možnosti uplatnit nárok na náhradu škody nebo uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení a o nařízeném ústním jednání osobu, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku obohatil, pokud je mu tato osoba známa. Současně tuto osobu poučí, že nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení může uplatnit nejpozději při prvním ústním jednání nebo v jiné lhůtě, kterou jí určí. Pokud by vyrozumění osoby podle věty první bylo spojeno s neúměrnými obtížemi nebo náklady, doručí je správní orgán veřejnou vyhláškou; ustanovení § 66 se nepoužije.

21. Podle § 70 odst. 2 přestupkového zákona osoba, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku bezdůvodně obohatil, se stává poškozeným uplatněním nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na náhradu škody nebo nárok na vydání bezdůvodného obohacení může uplatnit u správního orgánu nejpozději při prvním ústním jednání nebo ve lhůtě určené správním orgánem, nekoná-li se ústní jednání, nebylo-li již o tomto nároku rozhodnuto v občanskoprávním nebo jiném řízení, nebo pokud takové řízení neprobíhá. Jestliže osoba, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku bezdůvodně obohatil, uplatnila nárok na náhradu této škody nebo nárok na vydání takového bezdůvodného obohacení v předcházejícím trestním řízení o totožném skutku, stává se poškozeným zahájením řízení.

22. Podle § 89 odst. 1 přestupkového zákona správní orgán působí na obviněného, aby dobrovolně nahradil škodu způsobenou spácháním přestupku nebo vydal bezdůvodné obohacení získané na úkor poškozeného spácháním přestupku, pokud takový nárok poškozený uplatnil v řízení o přestupku nebo v předcházejícím trestním řízení.

23. Podle § 89 odst. 2 přestupkového zákona správní orgán uloží obviněnému povinnost nahradit poškozenému škodu, jestliže byla tato škoda způsobena spácháním přestupku, nebyla obviněným dobrovolně nahrazena a její výše byla spolehlivě zjištěna; jinak poškozenému nárok na náhradu škody nepřizná a odkáže ho s jeho nárokem na soud nebo jiný orgán veřejné moci. Obdobně postupuje rovněž v případě, kdy by zjišťování škody vedlo ke značným průtahům v řízení.

24. Nejvyšší správní soud ve výše zmíněném rozsudku ze dne 31. 10. 2007, č. j. 2 As 46/2006- 100, konstatoval, že „adhezní řízení o náhradě škody v rámci řízení přestupkového není ničím jiným než z hlediska procesní ekonomie i procesního komfortu poškozeného efektivním způsobem rozhodnutí o jeho nároku, lze-li tak učinit bez větších složitostí a v rámci přestupkového řízení, 7 31 A 27/2025 přičemž otázky komplikované či mezi poškozeným a tím, koho má poškozený za škůdce (kterým může být jak obviněný z přestupku, u něhož je shledáno, že byl jeho pachatelem, tak obviněný, jenž takovým shledán nebyl), sporné mohou být projednány příslušným orgánem (zpravidla soudem v občanskoprávním řízení) mimo přestupkové řízení“.

25. Obdobně jako v trestním řízení je i v přestupkovém řízení na místě vést tzv. adhezní řízení o náhradě škody tak, aby byly komplexně vypořádány mj. vztahy mezi škůdcem a poškozeným. S ohledem na výše uvedená ustanovení lze stanovit následující předpoklady pro uplatnění a přiznání nároku na náhradu škody: a) byl spáchán přestupek, b) poškozenému vznikla škoda, c) tato škoda vznikla v příčinné souvislosti se spáchaným přestupkem, d) škoda byla poškozeným řádně a včas uplatněna, a e) škoda nebyla obviněným dobrovolně nahrazena. Všechny tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, tzn. že nejsou-li splněny všechny, není možno o náhradě škody rozhodovat.

26. Aby vůbec mohlo být adhezní řízení vedeno, musí předně existovat poškozený. Tuto podmínku považuje soud za naplněnou. Žalobkyně nárok na náhradu škody uplatnila. Tím se stala poškozenou ve smyslu § 70 odst. 2 přestupkového zákona. Jelikož z obsahu správního spisu neplyne, že by žalobkyně byla o možnosti přihlásit se jako poškozená MÚ Telč poučena, považuje soud nárok na náhradu škody za uplatněný včas (ostatně ani MÚ Telč či žalovaný nedovodili opak).

27. Dalším předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody je existence rozhodnutí o tom, že byl spáchán přestupek. Jak je ovšem z obsahu spisu zřejmé, tento předpoklad naplněn nebyl. MÚ Telč dospěl k jednoznačnému závěru, že nebylo prokázáno, že by osoba na řízení zúčastněná spáchala skutek, který jí byl kladen za vinu (tj. přestupek podle § 42a odst. 1 písm. a/ zákona o pozemních komunikacích). Proto také bylo řízení zastaveno podle § 86 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona (pozn. soudu: v záhlaví usnesení MÚ Telč je nepřesně uvedeno podle § 86 odst. 1 písm. a/ přestupkového zákona, tato chyba v psaní však nemá na pravomocné zastavení přestupkového řízení žádný vliv). Jelikož se žalobkyně domáhala náhrady škody jako poškozená v rámci adhezního řízení, muselo by nejprve být postaveno na jisto, že přestupek, kterým měla být škoda údajně způsobena, byl spáchán a jaká osoba jej spáchala. Pokud ale bylo pravomocně uzavřeno, že osoba zúčastněná na řízení žádný přestupek nespáchala, nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě škody v přestupkovém řízení. MÚ Telč ani žalovaný tedy nepochybili, pokud osobě zúčastněné na řízení povinnost náhrady škody neuložili a žalobkyni odkázali s jejím nárokem k příslušnému soudu.

28. Za této situace je nutno přisvědčit žalovanému, že i kdyby byla škoda na majetku žalobkyně zjištěna, nemohl žalovaný (ani MÚ Telč) žalobkyni přiznat právo na náhradu škody, protože žádný přestupek, v jehož důsledku měla škoda vzniknout, nebyl spáchán. Nebylo tedy třeba zabývat se otázkou existence škody ani její výší, a v tomto smyslu vést dokazování (ani v rámci správního řízení ani v řízení před soudem).

29. Žalovaný ani MÚ Telč tímto nijak nezpochybnili, že na majetku žalobkyně mohla nějaká škoda vzniknout. Pouze uzavřeli, že náhradu takové škody musí žalobkyně uplatňovat v řízení před soudem a nikoli prostřednictvím adhezního řízení v rámci přestupkového řízení. Ani tento žalobní bod tedy nepovažoval soud za důvodný.

30. Vzhledem k tomu, že se otázkou vzniku škody ani její výší nezabývaly a neměly zabývat správní orgány ve svých rozhodnutích, nebylo na místě, aby ji řešil zdejší soud. Proto také 8 31 A 27/2025 soud neprováděl dokazování žalobkyní navrženými listinami, fotografiemi ani výslechem svědka.

31. Žalobkyně také namítala vady řízení a nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, porušení zásady legality, materiální pravdy a zákazu zneužití správního uvážení. K těmto námitkám však žalobkyně neuvedla nic konkrétního. Ani z kontextu žaloby soudu není zřejmé, v čem konkrétně žalobkyně tvrzená porušení spatřuje. Žalobkyní vymezenými žalobními body je však soud v rámci přezkumu napadaného rozhodnutí vázán a není oprávněn jakkoli za žalobkyni jejich skutkové a právní důvody domýšlet. Soud se tedy nemohl těmito neurčitě vymezenými námitkami zabývat. Stejně soud postupoval i ve vztahu k obecným tvrzením o porušení procesních postupů, které se měly projevit v právní sféře žalobkyně (jak konkrétně však žalobkyně neuvádí), a o porušení práva na spravedlivý proces, které mělo způsobit škody ve sféře žalobkyně (jaké a jak žalobkyně neupřesnila).

32. Žalobkyně dále brojila proti postupu žalovaného, který nezahájil přezkumné řízení. Podle § 92 odst. 1 správního řádu byl žalovaný povinen v části odvolání, kterou zamítl jako nepřípustnou, posoudit, zda nejsou dány důvody mj. pro zahájení přezkumného řízení. To také učinil, důvody pro zahájení přezkumného řízení neshledal a svůj závěr dostatečně odůvodnil. Měla-li žalobkyně za to, že vedle odvolání podala podnět k zahájení přezkumného řízení, tak je třeba uvést, že takový podnět není návrhem na zahájení řízení (§ 94 odst. 1 správního řádu) a na zahájení přezkumného řízení tedy není právní nárok.

V. Závěr a náklady řízení

33. Soud tedy shledal námitky žalobkyně neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“).

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto právo na náhradu nákladů řízení nemá. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo 9 31 A 27/2025 člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 16.6.2026 Mgr. Petr Šebek v. r. předseda senátu