31 A 36/2014

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. J. Z., zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, sídlem Údolní 5, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, sídlem Malinovského nám. 3, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. O. Č., zast. Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou se sídlem Pellicova 1, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2014, č. j. MMB/0131386/2014, sp. zn. OUSR/MMB/0103499/2014/2, takto:

I. Rozhodnutí Magistrátu města Brna, odbor územního a stavebního řízení, ze dne 7. 4. 2014, č. j. MMB/0131386/2014, sp. zn. OUSR/MMB/0103499/2014/2 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 19.456 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Juříčka, advokáta, se sídlem Údolní 5, Brno.

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 10. 6. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2014, č. j. MMB/0131386/2014, sp. zn. OUSR/MMB/0103499/2014/2 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno – Slatina, odbor výstavby a územního rozvoje (dále též „stavební úřad“) ze dne 21. 6. 2013, č. j. MCBSLA/03673/13 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) a odvolání označil za nepřípustné. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad povolil předčasné užívání stavby nazvané „Rodinný dům Brno, ul. Černozemní, k. ú. Slatina, p. č. 1705 a 1706“ stavebníkovi (osobě zúčastněné). Dne 25. 2. 2014 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí stavebního řízení týkající se předčasného užívání stavby, jelikož se považuje za účastníka případného správního řízení o souhlasu s předčasným užíváním domu č. p. 1216. Dům s č. p. 1216 je nemovitostí, která bezprostředně sousedí s pozemkem žalobce.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že není účastníkem řízení o předčasném užívání stavby. Má za to, že jako vlastník sousedních nemovitostí, které se stavbou č. p. 1216 bezprostředně sousedí, musí být logicky považován za účastníka tohoto řízení. Uvádí, že ze stejného důvodu byl žalobce účastníkem řízení o povolení stavby rodinného domu včetně přípojky plynu, vody, kanalizace a elektro na pozemcích p. č. 1705 a 1706 v k. ú. Slatina, vedeného u stavebního úřadu ÚMČ Brno-Slatina pod sp.zn. 370/21/99/Kl i řízení o změně stavby před dokončením a o povolení užívání této stavby, které bylo vedeno u stavebního řízení úřadu ÚMČ Brno-Slatina pod sp.zn. 11/2/2000/Mach. Dle žalobce je tak postup žalovaného, který jej vyloučil z účasti na rozhodování o předčasném užívání stavby v těsném sousedství nemovitostí ve vlastnictví žalobce, tak vede k naprosto absurdní situaci, kdy žalobce je sice účastníkem řízení o povolení stavby, kolaudačního řízení a neměl by možnost jakkoli zasáhnout do řízení o předčasném užívání stavby. Dále se žalobce brojí proti tvrzení žalovaného, že i když žalovaný uznává, že část předmětné stavby č. p. 1216 stojí na pozemku žalobce p. č. 1708 je zásah do pozemku žalobce pouze 28 cm, což je v toleranci geodetických prací. S takovým postupem žalobce nesouhlasí. Žalobce má za to, že žalovaný zcela účelově vycházel při stanovení okruhu účastníků řízení z ustanovení § 123 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „stavební zákon“) a zcela pominul ustanovení § 28 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a ustanovení § 109 stavebního zákona. Žalobce poukazuje na judikaturu Ústavního i zdejšího soudu.

III. Vyjádření žalovaného a replika

3. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 18. 8. 2014 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se problematiky stanovení okruhu účastníků v tomto typu správního řízení. Žalovaný odkazuje na tvrzení Nejvyššího správního soudu, že v tehdy účinném stavebním zákoně jsou již, na rozdíl od předchozí právní úpravy, účastníci řízení o povolení předčasného užívání stavby definováni. Podle ust. § 123 odst. 1 stavebního zákona jsou jimi pouze stavebník, zhotovitel stavby a vlastník stavby. Jedná se o výčet taxativní a speciální vůči obecnému ustanovení § 27 správního řádu.

4. Žalobce ve své replice doručené zdejšímu soudu dne 21. 11. 2014 odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2011, č. j. 7 As 112/2010-101, které uvádí, že pro naplnění principu právní jistoty je žádoucí zachování účasti v řízení o předčasném užívání stavby těch osob, které by byly účastníky řízení podle starého stavebního zákona, tj. zákona č. 50/1976 Sb., a to i po změně okruhu účastníků řízení, jak byla provedena zákona č. 183/2006 Sb., tedy novou právní úpravou. Žalobce konstatuje, že je třeba v řízení o předčasném užívání stavby vymezit okruh účastníků v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. Má za to, že když byl účastníkem řízení o povolení stavby rodinného domu a v řízení o změně stavby před dokončením a o povolení užívání této stavby, má být jako vlastník sousedních nemovitostí účastníkem řízení i v předmětné věci.

IV. Posouzení věci krajským soudem

5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného nebylo vydáno v souladu se zákonem.

6. Na nařízeném soudním jednání dne 1. 6. 2016 setrvali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích.

7. Spor projednávané věci tkví v základní otázce, a to zda žalobce je či není účastníkem řízení ve věci sousedního domu č. p. 1216 a pozemku p. č. 1706 v k. ú. Slatina a pozemku p. č. 1705 v k. ú. Slatina týkající se správního řízení o předčasném užívání stavby „Rodinný dům Brno, ul. Černozemní, k. ú. Slatina, p. č. 1705 a 1706“.

8. Pro posouzení otázky účastenství žalobce na řízení ve věci předčasného užívání stavby je klíčové zodpovězení otázky, podle kterého právního předpisu má být žádost o povolení předčasného užívání stavby posuzována, a s tím souvisí i právní předpis, který je rozhodný pro určení okruhu účastníků řízení.

9. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující relevantní skutečnosti. Žádost o povolení předčasného užívání stavby byla u příslušného stavebního úřadu – Úřad městské části města Brna, Brno-Slatina, dne 13. 5. 2013 a z oznámení o zahájení řízení, které zaslal žadateli správní orgán prvního stupně, vyplývá, že správní orgán prvního stupně řízení zahájil a nadále vedl v režimu § 123 odst. 1 stavebního zákona, čemuž odpovídá i rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby. Žalobou napadené rozhodnutí tento postup správního orgánu prvního stupně aprobovalo. Ze správního spisu dále vyplývá, že žádost o vydání stavebního povolení ve sloučeném územním a stavebním řízením na předmětnou stavbu podali žadatelé dne 9. 2. 1999 a stavební povolení bylo vydáno dne 22. 3. 1999. První kolaudační řízení bylo zahájeno dne 5. 1. 2000.

10. Podle § 190 odst. 5 stavebního zákona se u staveb pravomocně povolených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provede kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů.

11. Z obsahu správního spisu má soud zřetelně za prokázané, že předmětné stavby byly pravomocně povoleny před 1. 1. 2007, tedy před účinností stavebního zákona, a proto mělo být kolaudační řízení provedeno podle zákona č. 50/1976 Sb. Již tento závěr jasně poukazuje na to, že správní orgán prvního stupně, a stejně i žalovaný, postupoval podle právního předpisu, který na podanou žádost o povolení předčasného užívání stavby nedopadal.

12. Samostatnou otázkou je, zda by v případě, kdyby bylo postupováno podle zákona č. 50/1976 Sb., byl žalobce účastníkem řízení.

13. Zákonem č. 50/1976 Sb. byla kolaudace staveb upravena jako celek v ustanoveních § 76 až § 85. Pod pojem „kolaudace staveb“ zahrnoval starý stavební zákon jednak samotnou kolaudaci, ale i předčasné užívání stavby před jejím dokončením a zkušební provoz. O všech těchto otázkách bylo rozhodováno v kolaudačním řízení, pro které stanovoval starý stavební zákon samostatně okruh účastníků v § 78 odst. 1, dle kterého byli účastníky kolaudačního řízení a) stavebník, b) vlastník stavby, c) uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám, d) vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno.

14. Pregnantně se k obdobné otázce vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci sp. zn. 7 As 112/2010 ze dne 24. 2. 2011, ve kterém se zabýval otázkou nepřípustnosti odvolání odvolatele, nebyl účastníkem správního řízení o povolení zkušebního provozu stavby povolené před 1. 1. 2007 zahájeného na základě žádosti o vydání povolení k provedení zkušebního provozu ze dne 6. 2. 2008, tedy za účinnosti stavebního zákona. Nejvyšší správní soud uvedl, že „Nejvyšší správní soud se již v rozsudku ze dne 9. 12. 2004, č. j. 7 As 29/2003 – 78, publ. pod č. 943/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz, zabýval vztahem kolaudačního řízení a řízení o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu vedených podle starého stavebního zákona a vyslovil názor, že „Další otázkou, kterou je třeba stran účastenství ekologických občanských sdružení v řízení podle § 84 stavebního zákona zodpovědět, je posouzení vztahu řízení podle tohoto ustanovení k „obecnému“ kolaudačnímu řízení. Podle § 84 stavebního zákona „u staveb právnických osob nebo fyzických osob podnikajících podle zvláštních předpisů, kde komplexní vyzkoušení přechází plynule do zkušebního provozu, může být zkušební provoz zahájen se souhlasem stavebního úřadu před vydáním kolaudačního rozhodnutí. Je-li pro posouzení způsobilosti stavby k užívání třeba zhodnotit průběh zkušebního provozu nebo jeho časového úseku, rozhodne stavební úřad v dohodě s dotčenými orgány státní správy o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu a stanoví pro něj podmínky. Po ukončení a vyhodnocení zkušebního provozu nebo jeho časového úseku vydá stavební úřad na návrh stavebníka nebo uživatele stavby kolaudační rozhodnutí.“ Z citovaného ustanovení je zřejmé, že řízení o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu připadá v úvahu jen u některých staveb, a to v závislosti na jejich povaze. Smyslem a účelem prozatímního užívání stavby ke zkušebnímu provozu je ověření jejích funkčních parametrů, zejména v režimu blížícím se předpokládanému trvalému provozu, a tím získání informací pro rozhodnutí o kolaudaci stavby. Prozatímní užívání stavby ke zkušebnímu provozu je tedy v případech, kde je ho třeba, integrální součástí kolaudačního řízení a předpokladem řádného prozkoumání skutečností podle § 81 stavebního zákona. Prozatímní užívání stavby ke zkušebnímu provozu proto nelze vyčleňovat z kolaudačního řízení, takže nelze ani mít za to, že by okruh účastníků řízení o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu měl být jiný než jak je definován v § 78 odst. 1 (příp. odst. 2) stavebního zákona.“ Dále Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2005, č. j. 3 As 44/2004 - 123, publ. pod č. 620/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz, vyslovil, že „Řízení o povolení předčasného užívání stavby je upraveno v § 83 StavZ, které je součástí oddílu, jež upravuje kolaudační řízení jako celek. Okruh účastníků kolaudačního řízení je stanoven v § 78 odst. 1 StavZ. Toto ustanovení obsahuje speciální úpravu okruhu účastníků, jež vylučuje aplikaci obecné právní úpravy obsažené v § 14 odst. 1 SŘ. Vztah speciality § 78 odst. 1 StavZ k § 14 odst. 1 SŘ potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 2/99, zveřejněném pod č. 95/2000 Sb. (zveřejněno též jako nález č. 42 ve svazku 17 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nejvyšší správní soud se zabýval vztahem řízení o povolení prozatímního užívání stavby ke zkušebnímu provozu podle § 84 StavZ a kolaudačního řízení ve svém rozhodnutí č. j. 7 As 29/2003 – 78, ze dne 9. 12. 2004. Závěry tam přijaté pak lze aplikovat i na vztah řízení o povolení předčasného užívání stavby podle § 83 StavZ a kolaudačního řízení. Stejně jako prozatímní užívání stavby ke zkušebnímu provozu podle § 84 StavZ, nelze ani povolení předčasného užívání stavby před jejím dokončením podle § 83 StavZ vyčleňovat z režimu kolaudačního řízení. Okruh účastníků řízení o povolení předběžného užívání stavby před jejím dokončením je tak rovněž definován v § 78 odst. 1 StavZ. V takovém případě se pro potřeby řízení o povolení předčasného užívání stavby neaplikuje obecná definice účastníků správního řízení obsažená v § 14 odst. 1 SŘ. Jestliže použití definice okruhu účastníků řízení podle § 78 odst. 1 StavZ i pro řízení o žádosti o povolení předčasného užívání stavby vyplývá z logické vazby takového řízení na kolaudační řízení, jakož i ze systematiky stavebního zákona (obě ustanovení jsou obsažena v části druhé, oddílu sedmém stavebního zákona), pak aplikaci § 78 odst. 1 StavZ nelze považovat za nepřípustnou analogii, ale naopak za jedině možné řešení otázky účastenství v řízení. Cit. ustanovení přitom vymezuje okruh účastníků kolaudačního řízení taxativně, a to užším způsobem, než je podáváno v § 59 odst. 1 a 2 StavZ pro účely stavebního řízení. Důvodem je tu skutečnost, že samotný vznik stavby, která byla ve stavebním řízení řádně projednána a v souladu s podmínkami stavebního povolení provedena, se již zpravidla nemůže dotknout práv a právem chráněných zájmů dalších osob, typicky vlastníků sousedních pozemků. To platí i ve vztahu k rozhodování o povolení předčasného užívání pravomocně povolené stavby.“ S ohledem na právní názor vyslovený v citovaných rozsudcích, že řízení o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu je integrální součástí kolaudačního řízení a nelze jej vyčlenit z režimu kolaudačního řízení, lze pro danou věc učinit několik dílčích závěrů. Pokud tedy § 190 odst. 5 stavebního zákona stanoví, že u staveb pravomocně povolených přede dnem nabytí jeho účinnosti se provede kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů, provede se podle starého stavebního zákona rovněž řízení o prozatímní užívání stavby ke zkušebnímu provozu. Správní orgány tedy pochybily, protože postupovaly v řízení o prozatímní užívání stavby ke zkušebnímu provozu podle nesprávného právního předpisu. Stanoví-li stavební zákon rozdílně od předchozí úpravy okruh účastníků řízení o předčasném užívání stavby ke zkušebním provozu, pak nelze již z tohoto důvodu tvrdit, že se jedná o totožné řízení s tím, které bylo pod shodným názvem upraveno ve starém stavebním zákoně, a že je tedy možné výsledky těchto řízení zaměňovat pro účely kolaudačního řízení. Pro naplnění principu právní jistoty, kterého se stěžovatel dovolává, je žádoucí zachování účasti v řízení o předčasném užívání stavby ke zkušebním provozu těch osob, které by byly účastníky řízení podle úpravy ve starém stavebním zákoně, i po změně okruhu účastníků řízení přijetím nové právní úpravy. Vzhledem k tomu, že správní orgány měly v řízení o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu postupovat podle starého stavebního zákona, bylo třeba vymezit okruh účastníků v souladu s ust. § 78 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého jimi jsou stavebník, vlastník stavby, uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám, a vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno.“

15. Zdejší soud k citovanému rozsudku pouze zdůrazňuje zvýrazněnou část citace. Uvedený rozsudek a v něm citovaná předcházející judikatura Nejvyššího správního soudu jasně potvrzují předcházející závěry zdejšího soudu, a proto nezbývá než věc uzavřít s tím, že žalovaný stejně jako správní orgán prvního stupně nesprávně vyhodnotil, jaká právní úprava na věc dopadá, z čehož vyplynuly nesprávné závěry o účastenství žalobce v řízení o žádosti o povolení předčasného užívání stavby, neboť okruh účastníků kolaudačního řízení ve smyslu starého stavebního zákon, jehož nedílnou integrální součástí je i řízení o povolení předčasného užívání stavby, a okruh účastníků řízení podle § 123 stavebního zákona se odlišuje. Jestliže žalovaný i správní orgán prvního stupně vycházel z toho, že účastníky řízení o předčasném užívání stavby jsou podle § 123 odst. 1 věta poslední stavebního zákona pouze stavebník, zhotovitel stavby a vlastník stavby, tak jejich postup byl nesprávný a nezákonný, neboť citované ustanovení s ohledem na shora uvedené na věc vůbec nedopadá. Na uvedených závěrech ohledně zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí nic nemění ani to, že žalobce ve své argumentaci nárok na své účastenství v řízení o povolení předčasného užívání stavby odůvodňoval dikcí stavebního zákona, neboť klíčové je, že se domáhal své účasti na řízení a o té bylo žalovaným a právním orgánem prvního stupně rozhodnuto na základně nesprávného správního předpisu.

16. V navazujícím řízení bude na žalovaném, aby zhodnotil přípustnost odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 21. 6. 2013, č. j. MCBSLA/03673/13, v intencích § 78 odst. 1 starého stavebního zákona ve spojení s § 83 starého stavebního zákona. Soud pouze připomíná, že ve věci předmětné stavby a její kolaudace nerozhoduje poprvé, přičemž jeho přecházející rozhodnutí ze dne 12. 10. 2011, č. j. 31A 51/2011-131, obsahuje zřejmá interpretační vodítka k posuzování účastenství v této konkrétní věci. Zároveň ale soud zdůrazňuje, že žalovaný, stejně jako správní orgán prvního stupně je povinen hodnotit možnost účastenství dle § 78 odst. 1 písm. d) starého stavebního zákona ve vazbě na aktuální skutkovou situaci, ve které se nachází předmětná stavba a její potenciální užívání.

V. Shrnutí a náklady řízení

17. S ohledem na vše výše uvedené, tedy při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, zdejší soud zjistil, že v dané věci došlo k vydání rozhodnutí, které je nezákonné. Soud tedy zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. Krajský soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém budou správní orgány vázány právními názory zdejšího soudu dle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s.

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proto soud žalobci přiznal právo na náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem v řízení před zdejším soudem za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby, replika, účast na jednání) dle ustanovení § 11 vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013, která proto činí celkem 12.800 Kč. Dále náleží žalobci náhrada nákladů za paušální náhradu výdajů podle ustanovení § 13 vyhl. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby, tj. 1.200 Kč a částka 3.000 Kč za zaplacené soudní poplatky. Celkem náhrada nákladů řízení představuje včetně daně z přidané hodnoty částku 19.456 Kč.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 věta prvá s.ř.s., podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že soud osobě zúčastněné na řízení neuložil žádnou povinnost, která by byla spojena s finančními náklady, a tudíž bylo rozhodnuto tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 1. června 2016 JUDr. Jaroslava Skoumalová předsedkyně senátu