31 A 4/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobce: Z. U. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 720 01 Zlín za účasti: 1) KOVOP, spol. s.r.o., IČO: 25553925 sídlem Kněžpole 110, 687 12 Kněžpole zastoupena advokátem Mgr. Janem Fikarem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 2) Ing. M. P. bytem X 3) V. K. bytem X 4) J. S. bytem X 5) M. S. bytem X 6) J. P. bytem X 7) A. P. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2024, č. j. KUZL 106550/2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 16. 12. 2024, č. j. KUZL 106550/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Soud se v této věci zabýval zákonností rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením. Veškeré pozemky zmiňované v tomto rozhodnutí se nachází v k. ú. X.

2. Osoba zúčastněná na řízení KOVOP, spol. s.r.o. („stavebník“) požádala dne 21. 2. 2011 o dodatečné povolení stavby „výrobní hala KOVOP spol. s r. o. v areálu firmy KOVOP Kněžpole č. p. 110“. Řízení, které bylo na základě této žádosti zahájeno, bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 12. 2014, č. j. KUZL 71674/2014 („rozhodnutí o dodatečném povolení stavby“), kterým žalovaný na základě podaného odvolání změnil rozhodnutí o povolení stavby vydané obecním úřadem Bílovice („stavební úřad“) ze dne 12. 8. 2014, č. j. 194/2014/U-rozh. Tímto rozhodnutím byla povolena stavba objektu SO 01 – výrobní a skladová hala, SO 02 – komunikace a zpevněné plochy a SO 03 – požární nádrž, přičemž žalovaný změnou prvostupňového rozhodnutí doplnil podmínky vyplývající ze závazného stanoviska Ministerstva zdravotnictví a podmínky č. 10 a č.

11. Ty zněly: Stavba nebude uvedena do trvalého užívání, dokud nebude realizováno rozšíření stávající účelové komunikace a vybudování zpevněných ploch s parkovištěm uvnitř areálu firmy a dokud tyto stavby nebudou povoleny k užívání (podmínka č. 10). Stavbu je možné užívat jen na základě kolaudačního souhlasu (podmínka č. 11).

3. Dne 27. 5. 2020 podal stavebník žádost o povolení změny výše uvedené stavby před jejím dokončením. Změna stavby řeší nový návrh vjezdu a výjezdu a dopravní logistiky areálu společnosti. Doposud byl využíván pro vjezd tzv. jižní sjezd, nově byl v žádosti navržen vjezd a výjezd pouze přes tzv. severní sjezd. (Pozn. soudu: ve správním spisu, v rozhodnutích i podáních účastníků jsou pojmy „vjezd“, „sjezd“ či „brána“ používány promiscue a činí tak i soud v tomto rozsudku – mezi těmito pojmy není rozdíl). V důsledku této změny stavebník požadoval úpravu podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby – vypuštění povinnosti realizovat rozšíření stávající účelové komunikace.

4. O žádosti stavební úřad poprvé rozhodoval dne 6. 10. 2020 a žalovaný toto rozhodnutí dne 5. 10. 2021 rozhodnutím č. j. KUZL 68246/2021 potvrdil. Zdejší soud však uvedené rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 30 A 145/2021-47, zrušil, neboť dospěl k závěru, že žalovaný chybně vymezil okruh účastníků správního řízení. Na základě rozsudku zdejšího soudu žalovaný následně zrušil prvostupňové rozhodnutí a vrátil věc stavebnímu úřadu k novému projednání.

5. Stavební úřad provedl opakované řízení o změně stavby před dokončením. Řízení tentokrát posoudil jako řízení s velkým počtem účastníků. Vlastníkům sousedních pozemků spadajících pod § 109 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tedy doručoval oznámení o pokračování v řízení a dalších úkonech v řízení veřejnou vyhláškou. V obnoveném řízení nebyly uplatněny žádné námitky ani stanoviska dotčených orgánů, stavební úřad tak dne 31. 7. 2024 přistoupil k vydání rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením, sp. zn. 373/2020/NE („rozhodnutí o povolení změny stavby“). V jeho rámci změnil podmínku č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby následovně: Stavba nebude uvedena do trvalého užívání, dokud nebude realizováno vybudování zpevněných ploch s parkovištěm uvnitř areálu firmy a dokud tyto stavby nebudou povoleny k užívání.

6. Žalobce společně s dalšími účastníky podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 12. 2024, č. j. KUZL 106550/2024 („napadené rozhodnutí“), zamítl a rozhodnutí o povolení změny stavby potvrdil. Žalovaný dospěl k závěru, že odvolací námitky odvolatelé neuplatnili včas před stavebním úřadem, a proto se jimi nemůže zabývat. Žalovaný může pouze zkoumat, zda tyto námitky nesměřují ke zjištění vad, které by způsobily nezákonnost rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný však žádné takové vady neshledal. Odvolací námitky přesto „nad rámec“ posoudil s tím, že nejsou důvodné.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

7. Žalobce namítal nezákonnost postupu správních orgánů spočívající v neodůvodněném stanovení okruhu účastníků správního řízení, neboť se nejednalo o řízení s velkým počtem účastníků. Stavební úřad tak učinil cíleně jen proto, aby nemusel písemnosti doručovat v listinné formě a zamezil žalobci aktivní a včasnou obranu. Doručování veřejnou vyhláškou v tomto případě postrádá racionalitu a legitimitu. Není zřejmé, proč stavební úřad tak masivně rozšířil okruh účastníků, jejichž nesystematická volba je zcela nelogická, a pouze excesivně ztěžuje ochranu žalobcových práv.

8. Rozhodnutím o změně stavby mají být legalizovány v minulosti nepovolené stavební činnosti neukázněného stavebníka. Správní orgány neopatřily stanovisko silničního správního úřadu k napojení nově budovaných vjezdů a výjezdů ani stanovisko Policie ČR k plynulosti a bezpečnosti dopravy. I laikovi je zřejmé, že realizovat vjezd a výjezd pouze severní bránou není možné, jelikož místní komunikace nedosahuje šířky, aby pohyb dopravy umožnila. Současné řešení je pro užívání převážně těžkotonážními kamiony naprosto nevyhovující a neposkytuje žádný prostor k řešení do budoucna. Úprava či zrušení podmínky v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby není na místě. Správní orgány si totiž nezajistily potřebné podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a tím nezákonně zasáhly do rozhodnutí o dodatečném povolení stavby.

9. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

10. Žalobce v zákonné lhůtě žalobu doplnil. V doplnění namítal, že zpevněná plocha na parc. č. XA (dříve č. XB) nebyla povolena. Zpevněné plochy byly povolovány rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 17. 9. 2018, pozemek parc. č. XB v něm však zahrnut nebyl. V té době na něm stála administrativní budova. Žádost o povolení stavby zpevněných ploch přitom neobsahuje žádnou zmínku o tom, že by měla být stavba administrativní budovy odstraněna, ani že by místo ní měla být vybudována nová zpevněná plocha. Není tedy zřejmé, na základě čeho dospěly správní orgány k závěru o legalizaci zpevněné plochy na pozemku parc. č. XB. Administrativní budova byla nedílnou součástí projektové dokumentace, k níž byla vydána závazná stanoviska a proveden zkušební provoz. Stavebník měl postupovat podle § 118 stavebního zákona a žádat o povolení změny stavby před dokončením. Zbourání budovy totiž naprosto změnilo koncepci obslužnosti stavby, vliv na okolí atp.

11. Dále vznesl žalobce námitky vůči problematice vjezdu do areálu a výjezdu z areálu a úpravě podmínky č.

10. Rozhodnutí správních orgánů jsou podle něj ve vzájemném rozporu. Stavební úřad tvrdil, že jižní sjezd bude využíván výhradně pro vnitroareálovou dopravu, naproti tomu podle žalovaného nebude využíván vůbec. Ani jedno však neodpovídá skutečnosti. Jižní sjezd vede na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, z podstaty proto nemůže být využíván pro dopravu vnitroareálovou. Pokud pak podle žalovaného nebude jižní sjezd využíván vůbec, není zřejmé, jakým způsobem budou obsluhovány objekty v zadní části areálu u jižního sjezdu. Byť totiž žalovaný tvrdí opak, jižní sjezd a komunikace na pozemcích parc. č. XC a XD vedoucí podél areálu a dále do obytných částí obce stavebníkem využívána je. Ke změně podmínky č. 10 tedy není dán důvod, její změna je navíc v rozporu s rozsudkem zdejšího soudu.

12. Stávající sjezdy nikdy nebyly legálně napojeny na přilehlou komunikaci. Stavební úřad sice dne 17. 8. 2018 vydal stavební povolení, v rámci něhož bylo rozhodnuto i o napojení sjezdů, stavba ovšem nebyla realizována. Územní rozhodnutí ohledně napojení sjezdů bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 4. 2019, č. j. 31 A 60/2017-162. Stavebník vzal následně zpět žádost o vydání územního rozhodnutí v rozsahu opravy komunikace, jejího rozšíření a napojení sjezdů. Povolení stavby ze dne 17. 8. 2018 tudíž bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno. Sjezdy tedy napojeny nebyly. Nesprávný je i závěr o napojení sjezdů v roce 2014. Stavebník sice předložil souhlas obce, jedná se ovšem o souhlas s povolením úprav stávajících sjezdů, nikoliv o souhlas s napojením na veřejnou dopravní infrastrukturu. Souhlas navíc stanovuje jako podmínku úprav rozšíření komunikace, aby komunikace i sjezdy vyhovovaly závazným předpisům na úseku silničních staveb. Jiné dokumenty, z nichž by vyplývalo, že se jedná o povolená napojení, se ve spisovém materiálu nenacházejí. Povoleny nejsou ani samotné stavby sjezdů, byť k ní vydává povolení stavební úřad. Sjezdy ovšem součástí žádosti o dodatečné povolení stavby nebyly, byť by měly být vymezeny jako samostatný bod. Severní sjezd byl přitom vybudován až po r. 2010, do té doby se na místě nacházela bývalá zemědělská stavba. U jižního sjezdu je situace podobná, v roce 1997 ani neexistovala komunikace, na kterou by bylo možné sjezd napojit. Tvrzení o tom, že byly sjezdy vybudovány již před rokem 1997 je proto lživé. Správní orgány nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Sjezdy nesplňují základní parametry pro jejich bezpečné připojení a užívání, nikdy proto povoleny být nemohly. Severní sjezd by přitom v případě obousměrného průjezdu musel splňovat parametry pro obousměrnou komunikaci. Již samotné umístění výjezdových bran na hranici komunikace je přitom nezákonné. Žalobce spatřuje zcela markantní rozdíly mezi projektovou dokumentací z roku 2010, dle níž bylo vydáno původní stavební povolení, dokumentací ke stavebnímu povolení v roce 2014, a nynějším stavem.

13. Správní orgány dle žalobce dlouhodobě nedodržují základní zásady správního řízení. Poskytují nepravdivé údaje, zamlčují nedostatky a uvádějí vědomé nepřesnosti. Řízení jsou vedena netransparentně za účelem vydání nezákonných a nesmysluplných rozhodnutí a zjevně straní stavebníkovi. Tím odnímají žalobci i dalším osobám možnost řádné a včasné obrany. Jelikož neexistuje předmět řízení, tj. severní sjezd, neboť nebyl povolen, je rozhodování věci nesmyslné.

14. Žalobce setrval na svém žalobním návrhu.

III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení

15. Žalovaný upozornil, že námitky proti vymezení okruhu účastníků správního řízení žalobce poprvé vznesl až v žalobě; v napadeném rozhodnutí se jimi proto nemohl zabývat. Podle žalovaného postupoval stavební úřad při vymezení okruhu účastníků v souladu s právním názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu, že k účastenství osoby postačuje pouhá možnost dotčení jejích práv. Stavební úřad pak okruh účastníků stanovil s ohledem na jejich dosavadní procesní aktivitu a obsah uplatněných námitek. V postupu stavebního úřadu nelze spatřovat odepření žalobcových práv. Žalobce se ve lhůtě pro podání námitek s obsahem spisu seznámil, námitky však uplatnil až po vydání rozhodnutí, stavební úřad se jimi proto nemohl zabývat. Neměl se jimi zabývat ani žalovaný, který tak nad rámec učinil, a vyhodnotil je jako nedůvodné. V podrobnostech žalovaný odkázal na jejich vypořádání v rámci napadeného rozhodnutí.

16. Změnou ve vjezdu a výjezdu se nemění nic na využití území ani se neumisťuje stavba, došlo pouze ke změně dopravní logistiky, k čemuž stavebník předložil dostatečné podklady. Napadené sjezdy nebyly předmětem řízení. Námitkou nepovolených sjezdů se žalovaný zabýval již v rozhodnutí o dodatečném povolení, kde uvedl, že sjezdy byly realizovány v minulosti, přičemž nevyžadovaly ani územní rozhodnutí ani stavební povolení.

17. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou 18. Stavebník ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zákonné a věcně správné. V prvé řadě namítal, že žalobci schází aktivní procesní legitimace, neboť netvrdí, jakým způsobem má vlastně příslušná argumentace zasáhnout do jeho vlastnického práva. Schází mu také aktivní věcná legitimace, jelikož zásah do jeho subjektivních práv není objektivně možný. Nadto argumentace žalobce ve valné většině vůbec nesměřuje proti napadenému rozhodnutí.

19. Žalobce prokazatelně nevyužil svého práva podávat námitky. V celém rozsahu se v takovém případě aplikovala zásada koncentrace řízení, a žalovaný tudíž nebyl oprávněn hodnotit věcnou správnost napadeného rozhodnutí, ale pouze jeho zákonnost. Doručování veřejnou vyhláškou bylo v souladu se zákonem. Nadto se žalobce s oznámením a výzvou k předložení námitek seznámil ještě ve lhůtě pro jejich podání. Nic mu proto nebránilo podat námitky ve stanovené lhůtě. Žalobce tak vědomě neučinil, a námitky podal až po vydání rozhodnutí o povolení změny stavby.

20. Dle stavebníka k vybudování zpevněné plochy na pozemku parc. č. XA nebylo třeba stavebního povolení, jelikož byla vytvořena v návaznosti na odstranění administrativní budovy a terén byl uveden do stavu, jako by stavba vůbec nebyla provedena. Nadto platí, že plocha do 300 m2 žádné opatření stavebního úřadu nevyžadovala.

21. Mezi rozhodnutím o povolení změny stavby a napadeným rozhodnutím žádný rozpor není, napadené rozhodnutí pouze užívá stručnější argumentaci. Podmínka č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby byla změněna v souladu s aktuálně posuzovaným stavem. Rozhodnutí stavebního úřadu, které bylo předmětem přezkumu v rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 10. 2023, č. j. 30 A 145/2021-47, umožňovalo vjezd i jižním sjezdem. Rozhodnutí o povolení změny stavby však již provoz přes jižní sjezd neumožňuje, není proto k dodržení původního znění podmínky č. 10 důvod. Podmínka byla zavedena výhradně v souvislosti s původním oprávněním užívat jižní sjezd.

22. Předmětem řízení nebylo povolení vjezdu do areálu stavebníka ani povolení a výstavba sjezdů. Námitky žalobce v tomto ohledu proto nejsou důvodné.

23. Stavebník navrhl, aby soud žalobu jako nepřípustnou odmítl, eventuelně ji jako nedůvodnou zamítl.

24. Ostatní osoby zúčastněné na řízení se ve věci nevyjádřily.

IV. Posouzení věci

25. K aktivní procesní legitimaci žalobce soud uvádí, že ta je založena na tvrzení o zásahu do práva žalobce [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)]. Ten pak v žalobě jednoznačně uvádí, že byl účastníkem správního řízení, v němž byla porušena jeho procesní práva. Z žaloby dále plyne že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, které bezprostředně sousedí s komunikací, po níž je zajišťována logistika do areálu stavebníka prostřednictvím kamionové dopravy. Změna této logistiky a s ní související změna podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, která již nevyžaduje rozšíření této komunikace, je nepochybně způsobilá se dotknout vlastnických práv žalobce. Soud proto uzavírá, že žalobce je aktivně procesně legitimován k podání žaloby.

26. Žaloba je důvodná.

27. Napadené rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Podle § 330 odst. 1 tohoto zákona se však řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. Soud proto na věc aplikoval právní úpravu zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2023 (v rozsudku označován jen jako „stavební zákon“). IV.A. Koncentrace řízení a přípustnost vznesených námitek 28. Podle § 118 odst. 3 poslední věty stavebního zákona se na řízení a povolení změny stavby před dokončením vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení.

29. Podle § 114 odst. 1 stavebního zákona může účastník řízení uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě.

30. Podle § 112 odst. 2 stavebního zákona upustí-li stavební úřad od ústního jednání, určí lhůtu, která nesmí být kratší než 10 dnů, do kdy mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky, popřípadě důkazy. Zároveň je upozorní, že k později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám, popřípadě důkazům nebude přihlédnuto.

31. Podle § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.

32. V řízeních vedených na žádost, mezi něž patří územní i stavební řízení a také řízení o změně stavby před dokončením, se má zjišťování skutkového stavu soustředit před správním orgánem prvního stupně. Uplatňuje se proto zásada koncentrace řízení. Zákon jednoznačně stanoví, jaký okruh námitek (koncentrace věcná) je v daném řízení přípustný, a okamžik (koncentrace časová), do něhož musí být námitky uplatněny. Námitkami, které míří mimo předmět řízení, nebo které byly uplatněny opožděně, není stavební úřad povinen se zabývat. Účastník má proto svoji argumentaci a důkazní návrhy uplatnit prostřednictvím včasných námitek, s nimiž je stavební úřad povinen se vypořádat v prvostupňovém rozhodnutí.

33. V odvolání již obecně není možno vznášet nové námitky (skutkové i právní) a předkládat nové důkazy, pokud účastníkovi řízení nic nebránilo je včas uplatnit v řízení na prvním stupni (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 30 A 16/2020-86). Judikatura však definovala limity pro uplatnění koncentrační zásady v odvolacím řízení. Jsou povahy procesní (znemožnění uplatnění námitek v důsledku postupu správních orgánů) i věcné, záleží vždy na konkrétním charakteru námitek. Porušením kogentního předpisu hmotného nebo procesního práva se musí správní orgán zaobírat i v případě, že taková námitka byla uplatněna po marném uplynutí lhůty, pakliže se jedná o zásadní pochybení správního orgánu, která mohou mít vliv na zákonnost rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2023, č. j. 9 As 158/2021‑37 nebo ze dne 13. 3. 2025, č. j. 7 As 320/2024-47).

34. Obecně pak platí, že tvrzení a důkazy, na něž se vztahuje koncentrace stavebního řízení, tedy ty, která by nemohl účastník úspěšně vznášet v odvolacím řízení, nelze uplatnit ani až v rámci soudního přezkumu, jelikož by tím došlo k popření zákonné úpravy (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 4 As 68/2020-53, ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 163/2019-74, nebo ze dne 18. 1. 2024, č. j. 9 As 232/2023-37).

35. Současně je ovšem v rámci soudního přezkumu třeba rozlišovat námitky procesněprávního charakteru, jejichž uplatnění je limitováno ustanoveními o koncentraci správního řízení, od námitek hmotněprávních, které omezovat nelze. Jinak řečeno, žalobce zajisté nemůže účinně zpochybňovat zákonnost postupu žalovaného správního orgánu a vytýkat mu jako procesní vadu, že se nevypořádal se skutečnostmi či právními námitkami, které ve správním řízení neuvedl nebo které uplatnil opožděně. Námitky vztahující se k porušením kogentního předpisu hmotného nebo procesního práva v napadeném rozhodnutí ovšem žalobce poprvé až v žalobě uplatnit může. Žalobce je tedy oprávněn namítat nesprávné právní posouzení věci, k němuž žalovaný svým postupem dospěl (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2025, č. j. 62 A 22/2025-53, usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007‑62, č. 1742/2009 Sb. NSS)

36. Výjimka z koncentrační zásady slouží právě k tomu, aby účastník řízení mohl upozornit na závažná pochybení správních orgánů, která mohou mít za následek porušení práv účastníků či nezákonné rozhodnutí. V případě, kdy účastník řízení explicitně nepoukáže na porušený právní předpis a nepopíše dopady tohoto porušení, je nutné výjimku z koncentrační zásady uplatňovat spíše restriktivně a netrvat na povinnosti správního orgánu tyto námitky vypořádávat. Opačný výklad by totiž umožňoval nepřijatelné procesní obstrukce a vedl by v konečném důsledku k vyprázdnění koncentrační zásady. Pokud by správní orgán musel u každé námitky podané po koncentrační lhůtě důsledně zkoumat, zda náhodou neobsahuje tvrzení o porušení právního předpisu, byl by tím popřen důvod, který zákonodárce vedl k zavedení této zásady. K výjimkám z ní je proto nutné přistupovat obezřetně. V případech, kdy účastník řízení sám takto svoji námitku předloženou po koncentrační lhůtě výslovně neoznačí, lze po správním orgánu požadovat pouze vypořádání takových námitek, u nichž je zřejmé, že se týkají zásadních pochybení správního orgánu, která mohou mít vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 4 As 68/2020-53).

37. Žalobce je tedy v plném rozsahu oprávněn vznášet před soudem námitky, které nemohl uplatnit před vydáním prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu, tj. zejména námitky jeho nepřezkoumatelnosti a porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce je oprávněn namítat také nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalovaného, přitom ovšem platí, že žalovaný nebyl povinen reagovat na ty odvolací námitky, na které se ve shora uvedeném smyslu vztahuje koncentrace řízení. Žalobce je oprávněn také uplatnit právní námitky poukazující na zásadní pochybení správních orgánů (např. nepříslušnost stavebního úřadu a nesplnění podmínek pro vedení řízení). A jelikož je soudní řízení správní ovládáno dispoziční zásadou, hodnocení soudu je předurčeno také obsahem a kvalitou uplatněných námitek. IV.B. Věcné posouzení 38. Soud se nejdříve zabýval namítanou účelovostí zvoleného typu řízení, tj. řízení s velkým počtem účastníků. Stavební úřad podle žalobce stanovil okruh účastníků neodůvodněně široce pouze proto, aby nemusel žalobci doručovat jednotlivě, a mohl tak zamezit včasné obraně z jeho strany.

39. Podle § 144 odst. 1 správního řádu platí, že nestanoví-li zvláštní zákon jinak, rozumí se řízením s velkým počtem účastníků řízení s více než 30 účastníky. Podle odst. 2 lze účastníky v řízení s velkým počtem účastníků o zahájení řízení uvědomit veřejnou vyhláškou.

40. Jednotlivě musí být ve stavebním řízení podle § 112 odst. 1 stavebního zákona doručováno hlavním účastníkům podle § 109 písm. a) až d) stavebního zákona a dotčeným orgánům. Uvedená úprava doručování se netýká pouze oznámení o zahájení řízení, ale i všech následných procesních úkonů, tedy včetně výsledného rozhodnutí o žádosti.

41. Zdejší soud v předchozím rozsudku ze dne 30. 10. 2023, č. j. 30 A 145/2021-47, dospěl k závěru, že tím, jakým způsobem stavební úřad změnil podmínku č. 10 v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby v jím posuzovaném prvostupňovém rozhodnutí, umožnil nejen vjezd do areálu oběma branami současně, ale de facto umožnil i uvedení stavby výrobní haly do trvalého provozu a její kolaudaci. Nelze pak vyloučit, že se tato změna podmínky č. 10 mohla přímo dotknout práv žalobců v tehdy řešené věci. Ti proto podle zdejšího soudu měli být účastníky řízení.

42. Stavební úřad v nyní posuzovaném opakovaném řízení vzal za účastníky osoby s vlastnickými či jinými věcnými právy k celkem 56 pozemkům a 48 stavbám. Oznámením ze dne 19. 6. 2024 stavební úřad informoval o pokračování v řízení a současně vyzval účastníky k seznámení s podklady a k uplatnění námitek. Toto oznámení bylo části účastníků včetně žalobce doručeno 15. dnem po vyvěšení na úřední desce, tj. 4. 7. 2024. Patnáctidenní lhůta pro podání námitek uplynula dne 19. 7. 2024. Námitky podané žalobcem spolu s dalšími osobami dne 1. 8. 2024 tak byly podány po uplynutí zákonné lhůty, což ostatně sám žalobce (spolu s dalšími účastníky v podaném odvolání) potvrdil.

43. Ani opožděně podané námitky, ani odvolání ovšem námitku účelovosti jednání stavebního úřadu neobsahují. Ze zákona přitom nevyplývá povinnost správního orgánu bez dalšího blíže odůvodňovat, proč konkrétní osoby pojal jako účastníky řízení. Jelikož v zákonné lhůtě nebyly podány námitky, které by v rozhodnutí o povolení změny stavby musel vypořádat, stavební úřad se okruhem účastníků blíže nezabýval. V odvolání pak odvolatelé pouze uvedli, že je zjevné, že stavební úřad vedl řízení tak, aby se vyhnul námitkám a odvoláním ve věci. Toto obecné a nekonkrétní tvrzení žádným způsobem nerozvedli ani neupřesnili. Žalovaný není oprávněn domýšlet argumentaci uvedenou v odvolání. Pochopitelně se proto zvoleným okruhem účastníků nezabýval ani on, neboť proti němu nikdo nic konkrétního nenamítal. Pouze konstatoval, že stavební úřad řízení posoudil jako řízení s velkým počtem účastníků, a dále se zaměřil na problematiku koncentrace řízení.

44. Žalobce tedy namítl účelovost a nelogičnost stanovení okruhu účastníků správního řízení poprvé až v žalobě. Žalobci přitom nic nebránilo tuto námitku uplatnit v odvolání i v řízení před stavebním úřadem (žalobce nahlížel do spisu dne 15. 7. 2024, tj. ještě před uplynutím lhůty pro podání námitek). V takové situaci nelze správním orgánům vytýkat, že své úvahy o volbě konkrétních účastníků řízení nijak nerozvedly. Podle soudu se pak nejedná o námitku, která by způsobovala zásadní pochybení správního orgánu, a na kterou by se tak vztahovala výjimka z koncentrační zásady. Žalobce neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, které by mu znemožnily včasné námitky podat, ani neozřejmil, z jakých skutečností dovozuje svá tvrzení o účelové snaze stavebního úřadu zamezit obraně jeho práv. Žalobní námitka byla tedy uplatněna v rozporu s koncentrační zásadou, a je proto nedůvodná.

45. Ve vztahu k dalším žalobním námitkám je na místě nejprve poukázat na relevantní právní úpravu.

46. Podle § 2 odst. 6 stavebního zákona platí, že změnou stavby před jejím dokončením je třeba rozumět změny v provádění rozestavěné stavby oproti jejímu povolení nebo oproti dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem nebo autorizovaným inspektorem. Stavebník je dle § 118 odst. 1 věty první stavebního zákona povinen provádět stavbu v souladu s vydaným povolením, což současně znamená, že pokud by svůj záměr změnil a hodlal provést stavbu odlišně, je povinen tuto změnu stavby před jejím dokončením nejprve projednat se stavebním úřadem zákonem předepsaným postupem.

47. Podle § 118 odst. 3 stavebního zákona může stavební úřad na žádost stavebníka nebo jeho právního nástupce povolit změnu stavby před jejím dokončením. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí popis změn a jejich porovnání s povolením stavby a s ověřenou projektovou dokumentací. K žádosti připojí projektovou dokumentaci změn stavby, popřípadě kopii ověřené projektové dokumentace, do které projektant vyznačí navrhované změny. Žádost o změnu stavby před dokončením stavební úřad projedná s účastníky stavebního řízení a dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se změna přímo dotýká práv účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Na řízení a povolení změny stavby před dokončením se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení.

48. Předmětem nynějšího řízení je povolení změny stavby před dokončením spočívající v úpravě dopravní logistiky a způsobu užívání vjezdů do areálu ve smyslu § 118 stavebního zákona. Předmětem tohoto řízení není vlastní povolení sjezdů či jejich připojení na pozemní komunikaci, ani stavba zpevněné plochy na pozemku parc. č. XA. Správní orgány proto byly oprávněny zabývat se výhradně otázkami týkajícími se změny dopravní logistiky, nikoliv věcně posuzovat otázky náležející do těchto jiných, zpravidla dřívějších řízení. Neměly se proto v nynější věci zabývat tím, zda sjezdy splňují parametry pro napojení na místní komunikaci, či zda byly v minulosti povoleny, ani tím, zda měl stavebník žádat o změnu stavby před dokončením kvůli odstranění stavby administrativní budovy. Tyto žalobní námitky směřují mimo předmět napadeného rozhodnutí, a jsou proto per se nedůvodné.

49. Pokud jde o námitku vnitřní rozpornosti rozhodnutí stavebního úřadu a napadeného rozhodnutí, pak jde o námitku, kterou žalobce nemohl uplatnit ve správním řízení. Pokud by byla důvodná, vedla by bezpochyby ke zrušení rozhodnutí žalovaného pro nesrozumitelnost, a jako takovou ji lze podřadit pod výjimku z koncentrační zásady. Tato námitka však není důvodná. V prvé řadě žalovaný v napadeném rozhodnutí potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, tj. zcela se ztotožnil s jeho výrokem. Výroky obou rozhodnutí tak z povahy věci nemohou být rozporné. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí neuvedl, jak mylně tvrdí žalobce, že jižní vjezd nebude vůbec používán. Žalovaný uvedl, že stavebník bude užívat pouze severní bránu – tím ovšem zjevně měl na mysli zásobování areálu stavebníka (tj dopravu do a z areálu). Užití jižního vjezdu stavebníkem pro „vnitroareálovou dopravu“, kterou uvedl stavební úřad a blíže ji popsal, s tímto není v rozporu. Související tvrzení žalobce, že kamiony i tak využívají jižní vjezd, není způsobilé zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Disponuje-li žalobce takovými poznatky, může se obrátit podnětem na stavební úřad k provedení stavebního dozoru.

50. Zbývá tak posoudit žalobní námitku, podle níž správní orgány nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neobstaraly si dostatečné podklady pro své rozhodnutí a nezdůvodnily změnu podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby.

51. K tomu soud nejprve podotýká, že při změně dodatečně povolené stavby stavební úřad znovu neposuzuje automaticky celé původní dodatečné povolení. Musí však znovu posoudit všechny otázky, které jsou pro novou změnu právně významné a jeho úvahy v tomto ohledu musejí být přezkoumatelné. Nejen tedy, že by mělo být zřejmé, že se správní orgán relevantními otázkami zabýval, a z jakých důvodů dospěl ke svému závěru o možnosti povolení či zamítnutí změny. Pro posouzení rozhodných skutečností si také musí opatřit potřebné podklady podle § 3 a § 50 správního řádu a tyto učinit součástí správního spisu.

52. Platí přitom, že jsou-li podány včasné námitky, okruh otázek, které jsou pro posuzovanou změnu právně významné, bude v takovém případě zpravidla širší. I pokud však námitky podány nebyly, musí se stavební úřad dostatečně zabývat rozhodnými okolnostmi, zajistit si dostatečné podklady a rozhodnutí odůvodnit takovým způsobem, aby bylo zřejmé, v čem změna stavby spočívá. Tedy jak byla stavba povolena dříve, v jakém rozsahu a jakým způsobem je měněna, a z čeho stavební úřad dovozuje, že je tato změna možná a právně i fakticky proveditelná.

53. Namítá-li žalobce, že správní orgány nedostály své povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nejde o námitku, kterou by bylo možné bez dalšího odmítnout s odkazem na koncentraci řízení. Posuzovaná žádost o změnu stavby před dokončením navrhuje změnit koncept vjezdu, výjezdu a dopravní logistiky areálu stavebníka a změnu podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Stavební úřad, resp. žalovaný, byl proto dle soudu povinen ověřit, jakým způsobem byla logistika upravena v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, v čem spočívají navrhované změny, a zda jsou požadované změny legálně proveditelné. Posouzení těchto skutečností by mělo být zřejmé z rozhodnutí správních orgánů a mělo by být podpořeno obsahem správního spisu.

54. Pokud jde o změnu vjezdu, výjezdu a logistiky, pak je nový způsob dostatečně popsán ve výroku rozhodnutí o změně stavby a v odůvodnění je již jen obecně uvedeno, že „vjezd a výjezd z areálu bude nově realizován pouze severním sjezdem“. Dále v něm stavební úřad konstatoval, že uskutečněním změny „nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem“ a že z hlediska územního plánování je „změna přípustná vzhledem k tomu, že se nejedná o novou stavební změnu, ale pouze o nerealizaci části dříve povolené stavby“. Neprovedení části povolené stavby nemůže mít podle stavebního úřadu dopad na regulativy územního plánování, a není proto třeba posuzovat soulad stavby s územně plánovací dokumentací. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že „došlo pouze k upuštění od užívání jižního sjezdu a stavebník v řízení předložil podklady dokazující, že vjezd a výjezd nákladní dopravy je možný pouze severním sjezdem.“ Dále „ověřil, že příjezd je zajištěn po stávající obousměrné komunikaci, jelikož z žádných předložených podkladů nevyplývá opak. Napojení stavby na dopravní a technickou infrastrukturu bylo předmětem posouzení v řízení o dodatečném povolení stavby. Změnou v dopravní logistice se tak nemění nic na způsobu využití území.“ 55. Odůvodnění obou rozhodnutí je z hlediska změny logistiky dosti obecné. Lze z nich nicméně zjistit, že nově bude zásobování areálu stavebníka prováděno kamiony pouze přes tzv. severní vjezd, přičemž dle rozhodnutí žalovaného byl dosavadní vjezd do areálu prováděn přes tzv. jižní vjezd. Toto skutkové zjištění má oporu ve spisovém materiálu, neboť ve spise žalovaného je založeno rozhodnutí žalovaného o dodatečném povolení stavby (i jemu předcházející rozhodnutí stavebního úřadu). Zde je s odkazem na souhrnnou technickou zprávu uvedeno (viz s. 21), že výrobní hala je řešena jako průjezdná a vjezd do areálu je umožněn přes pozemek parc. č. XC a XE v k. ú. X (což jsou pozemky komunikace, do níž ústí tzv. jižní vjezd). Z projektové dokumentace přiložené k žádosti o změnu stavby před dokončením je pak zřejmé, jak bude nově vjezd i výjezd vozidel probíhat pouze tzv. severním vjezdem a že je toto řešení realizovatelné. Soud proto dospěl k závěru, že ve vztahu ke změně logistiky (tj. že vjezd i výjezd vozidel do a z areálu stavebníka bude probíhat pouze severním vjezdem) si správní orgány obstaraly dostatek podkladů a napadené rozhodnutí proto obstojí. Tento závěr soud činí i přes dále uvedenou výtku týkající se neúplnosti správního spisu, neboť z hlediska změny samotné logistiky lze ještě mít za postačující podklad pouze rozhodnutí o dodatečném povolení stavby.

56. Totéž však již nelze tvrdit ve vztahu ke změně podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. K úpravě této podmínky stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí o změně stavby neuvedl ničeho. Žalovaný pak konstatoval, že „podmínka č. 10 nebyla zrušena, ale stavební úřad ji ve svém výroku upravil tak, aby reflektovala aktuální posuzovaný stav a skutečnost, že stavebník bude využívat pouze severní bránu“. Ze správních rozhodnutí tak prakticky nelze zjistit, v čem konkrétně spočívala vypuštěná část podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, tj. která komunikace, v jakém rozsahu a proč měla být rozšířena, a z jakého důvodu již toto rozšíření není potřeba.

57. Tento nedostatek odůvodnění je přímým odrazem obsahu správního spisu – ve vztahu k změně této podmínky si již totiž nelze vystačit s rozhodnutím o dodatečném povolení stavby. To totiž v této souvislosti hovoří jen o „komunikaci podél areálu společnosti KOVOP“ s tím, že stavebník v této záležitosti uzavřel s obcí plánovací smlouvu. Bližší označení této komunikace (např. parcelními čísly) a rozsah jejího požadovaného rozšíření rozhodnutí neobsahuje. Ani z tohoto rozhodnutí tak nelze zjistit, v čem konkrétně ona podmínka spočívala. Ve spisu pak zcela absentuje původní ověřená projektová dokumentace z řízení o dodatečném povolení stavby, která je přitom v řízení o změně stavby před dokončením esenciálním podkladem. Nelze se spokojit pouze s informacemi uvedenými v projektové dokumentaci ke změně stavby před dokončením bez toho, aby stavební úřad požadovanou změnu sám porovnal s dokumentací, na jejímž základě byla stavba původně povolena. V projektové dokumentaci ke změně stavby je navíc ohledně vypuštění části podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby pouze uvedeno, že „se stává zbytečnou“. Žádné relevantní skutečnosti pak v tomto ohledu nevyplývají ani z žádosti o změnu stavby, jejíž součástí má přitom dle § 118 odst. 3 stavebního zákona být popis změn a jejich porovnání s povolením stavby a s ověřenou projektovou dokumentací.

58. Uvedené pochybení pak nemůže zhojit tvrzení žalovaného, že je mu z úřední činnosti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby známo, ani tvrzení stavebního úřadu, že neabsolvoval místní šetření, jelikož poměry na místě zná. Znalost poměrů nezbavuje správní orgány povinnosti vydat zákonné a přezkoumatelné rozhodnutí či zajistit všechny relevantní podklady a vést řádně správní spis. K rozhodným podkladům musí mít přístup nejen správní orgán, ale také účastníci řízení. Správní orgán proto musí všechny relevantní dokumenty učinit součástí správního spisu, anebo k věci alespoň dočasně, po dobu vedení řízení o změně stavby před dokončením, připojit spis vedený k řízení o dodatečném povolení stavby, který tyto dokumenty obsahuje. Ani tento postup však správní orgány nezvolily, jelikož spisový materiál žádný záznam o připojení spisu neobsahuje.

59. Soud proto dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ svých rozhodnutí, nemá ve vztahu ke změně podmínky č. 10 oporu ve spisu, neboť jeho součástí není dokumentace k dodatečnému stavebnímu povolení. Následkem tohoto pochybení je pak odůvodnění změny stavby spočívající ve vypuštění části podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Skutečnost, že spisový materiál neposkytuje dostatečnou oporu pro rozhodnutí stavebního úřadu měl přitom žalovaný zjistit a napravit i bez toho, aby v tomto směru byly uplatněny odvolací námitky. Jde o zásadní pochybení, na nějž se nevztahuje koncentrace řízení. Bez adekvátního skutkového podkladu totiž žalovaný vůbec nemohl dospět k závěru, že rozhodnutí stavebního úřadu je zákonné.

60. Obiter dictum soud uvádí, že si vyžádal spis týkající se dodatečného povolení předmětné stavby. Ani z něj však konkrétní obsah podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby není zřejmý. V tomto ohledu spis obsahuje pouze plánovací smlouvu č. 1/ZO/2012 ze dne 10. 7. 2012 uzavřenou mezi stavebníkem a obcí Kněžpole. Z té vyplývá, že pro zajištění příjezdu do areálu stavebníka je třeba provést rozšíření místní komunikace, kterou provede stavebník. Z přiložené katastrální mapy je pak zjevné, že rozšíření se týká komunikace, jejíž převážná část je vedena po pozemku parc. č. XD, přičemž rozšíření by mělo začínat u pozemku parc. č. XE (tj. nedaleko jižního vjezdu) a pokračovat kolem severního vjezdu až na pozemek parc. č. XF. Z tohoto správního spisu nelze zjistit, zda tato plánovací smlouva je podkladem podmínky č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Dne 9. 9. 2013 bylo totiž žalovaným původní rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby zrušeno, přičemž stavebník měl projektovou dokumentaci doplnit mimo jiné o napojení stavby na dopravní infrastrukturu. Správní spis však žádné další dokumenty po tomto datu neobsahuje – dle sdělení stavebního úřadu se je nepodařilo v archivu dohledat. K rozhodnutí o dodatečném povolení stavby z roku 2014 tak předložený správní spis neobsahuje žádnou projektovou dokumentaci. Pokud by však plánovací smlouva byla (jediným) podkladem pro stanovení podmínky č. 10, pak se nelze ztotožnit se závěrem správních orgánů, že upuštěním od užívání jižního vjezdu tato podmínka ztratila smysl. Dle plánovací smlouvy měla být komunikace na pozemku parc. č. XD rozšířena i v okolí severního vjezdu a dále do středu obce na parc. č. XF. Je přitom celkem zřejmé, že i při změně logistiky budou muset kamiony mířící do a z areálu stavebníka tuto část místní komunikace používat. Úplné vypuštění rozšíření stávající komunikace z podmínky č. 10 (a ne např. jen její části u jižního vjezdu) by tak zřejmě bez dalšího neobstálo.

61. Krajský soud si je vědom, že jiný jeho senát v rozsudku ze dne 30. 10. 2023, č. j. 30 A 145/2021-47, konstatoval, že podmínka č. 10 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby se týká (vnitroareálové) komunikace na parc. č. XC. Tento skutkový závěr není v rozsudku blíže zdůvodněn a nyní rozhodující senát jím není vázán. Pro výsledek sporu vedeného ve věci sp. zn. 30 A 145/2021 tato otázka nebyla určující, neboť i v případě, že se podmínka č. 10 týká komunikace procházející převážně po pozemku parc. č. XD, je třeba uzavřít, že žalobce měl být účastníkem správního řízení o změně stavby před dokončením. Pro posouzení nynější věci je však třeba tuto otázku postavit na jisto. To je ovšem úkolem žalovaného, který musí zajistit dostatečné podklady pro závěr, jaká komunikace a v jakém rozsahu je podmínkou č. 10 dotčena. Teprve následně pak může provést úvahu, zda změna dopravní logistiky je důvodem pro zrušení části podmínky č. 10 týkající se rozšíření komunikace, resp. v jakém rozsahu je toto zrušení důvodné. Za tím účelem se žalovaný může pokusit dohledat v archivu chybějící části správního spisu (projektovou dokumentaci) k rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, případně spis o dodatečném povolení stavby rekonstruovat. Pokud by v tom nebyl úspěšný, bude muset vzít za podklad pro obsah a rozsah podmínky č. 10 výše uvedenou plánovací smlouvu.

62. Žalobcem navržené důkazy soud neprováděl. Fotografie dokumentující aktuální skutkový stav nejsou pro věc relevantní s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s., podle nějž soud věc přezkoumává dle skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí. Fotografie severního vjezdu z roku 2008 stejně jako řada dokumentů ze správních řízení ohledně vjezdů do areálu či provedení stavby chodníku se pak týká námitek, které směřují mimo předmět soudního řízení, a proto je soud neprováděl pro nadbytečnost. Ke stejnému závěru soud dospěl i ohledně složky s dokumenty nazvané „situace koncepce řešení příjezdu k průmyslové zóně Kněžpole“, neboť otázka, zda vjezdy splňují parametry pro jejich povolení, nebyla předmětem správního řízení.

V. Závěr a náklady řízení

63. Soud z výše uvedených důvodů zrušil žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. bez jednání a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

64. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle níž nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl plně úspěšný, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci v přiměřené lhůtě. Žalovaný ve věci úspěšný nebyl, a proto právo na náhradu nákladů řízení nemá.

65. Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto právo na náhradu nákladů řízení nemají.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 31. srpna 2026 Mgr. Petr Šebek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.