31 A 43/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: AGRIGINIUM k.s., se sídlem Hluboká u Milhostova 1, okres Cheb, zast. JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Klapálkova 3132/4, Praha 4 - Chodov, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 67/17, Praha 1 – Nové Město, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2015, č.j. 12459/2015 – MZE - 17221, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 29. 4. 2015, č.j. 12459/2015 – MZE – 17221, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Pavla Bracha, advokáta se sídlem Klapálkova 3132/4, Praha 4 - Chodov.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce včas podanou žalobou napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2015, č. j. 12459/2015 – MZE - 17221 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského ze dne 5. 1. 2015, č. j. UKZUZ 080755/2014 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský žalobci uložil podle ustanovení § 79g odst. 2 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „zákon o rostlinolékařské péči“) pokutu ve výši 300.000 Kč a povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1.000 Kč za správní delikt podle § 79g odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči, přičemž žalobce se měl dopustit souběžně dvou správních deliktů, a to: 1) dle ustanovení § 79g odst. 1 písm. g) zákona o rostlinolékařské péči pro porušení ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči ve spojení s ustanoveními čl. 55 a čl. 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009, ze dne 21. října 2009, o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnice Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (dále též jen „nařízení ES“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že ve své podnikatelské činnosti aplikoval dne 5. 6. 2013 na výměře 13,44 ha na půdním bloku 6803 v k. ú. Hrozňatov, jenž je zařazen do ochranného pásma PHO2a podzemního vodního zdroje do porostu ječmene jarního přípravku na ochranu rostlin (dále též jen „přípravek“) Mustang Forte a tento přípravek je podle rozhodnutí o jeho povolení zcela vyloučen z použití v ochranném pásmu II. stupně vodních zdrojů podzemní vody (dále též jen „skutek A“), a 2) dle ustanovení § 79g odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči pro porušení ustanovení čl. 28 odst. 1 nařízení ES, kterého se měl žalobce dopustit v souvislosti s použitím v České republice nepovolených přípravků, specifikovaných v příloze prvostupňového rozhodnutí, a to ve značném rozsahu. Protiprávní jednání mělo spočívat v tom, že a) aplikoval opakovaně na obhospodařovaných pozemcích přípravky zakoupené v Německu, které nebyly povoleny k používání na území České republiky a jejichž použití sám přiznal, b) aplikoval přípravky, u kterých nepředložil povolení k souběžnému obchodu c) aplikoval přípravky, jejichž názvy uvedené v předložené evidenci o použitých přípravcích nesouhlasí s přípravky registrovanými v České republice, a d) aplikoval přípravky na ochranu rostlin, které jsou dle předložené evidence použitých přípravků sice povoleny v České republice, ale na které nepředložil doklady o jejich způsobu nabytí (faktury), a to ani po výzvě. Pro značný rozsah použití v ČR nepovolených přípravků v roce 2013 byly veškeré aplikace uvedeny v příloze č. 1 (seznam termínů, míst a způsobu použití nepovolených přípravků) a příloze č. 2 (rekapitulace použitých nepovolených přípravků), které jsou nedílnou součástí výrokové části tohoto rozhodnutí (dále též jen „skutek B“).

2. Uplatněnou žalobou se žalobce domáhal zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí, anebo alternativně vydání rozhodnutí, kterým by soud na částku jím určenou zmírnil pokutu uloženou žalobci prvostupňovým rozhodnutím a potvrzenou napadeným rozhodnutím.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce své námitky rozdělil do tří skupin, a to ve vztahu k oběma správním deliktům, které dále rozčlenil, a k uložené pokutě. Jednalo se především o výhrady ke skutkovým zjištěním, ale i právnímu hodnocení a tvrzených procesních pochybení, přičemž sám upozornil, že své námitky uplatnil již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Ke skutku A) vymezil následující výhrady:

4. Žalobce se domníval, že výrok 1) prvostupňového rozhodnutí je nezákonný, neboť ve srovnání s původním rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 6. 2014 (dále též „zrušené prvostupňové rozhodnutí“) došlo ke snížení aplikační plochy o výměru 4, 52 ha (k. ú. Hrozňatov) a 0,17 ha (k. ú. Dolní Částkov) na plochu 13,44 ha (k. ú. Hrozňatov), a tím ke snížení závažnosti deliktu, v důsledku čehož měla být poměrně snížena uložená pokuta.

5. Dále měl za to, že správní orgán neprokázal lokaci pozemků, na kterých měl být aplikován přípravek Mustang Forte, v ochranném pásmu vodního zdroje, a uvedl, že se soupisem pozemků v ochranném pásmu vodních zdrojů (LPIS) jako důkazem nebyl seznámen v rámci podkladů a že tento seznam není právně závazný a správní orgány měly za povinnost provést dokazování rozhodnutími, které ochranné pásmo stanoví.

6. Vzhledem k použití nepovolených prostředků pak podle žalobce nebylo možné v rámci kontroly provést hodnocení dodržení pokynů k ochraně vod a omezení pro použití v ochranných pásmech vodních zdrojů u prostředků nakoupených v Německu, když i přípravek Mustang Forte byl pořízen v Německu.

7. V napadeném rozhodnutí žalobce postrádal vyřešení námitky, že aplikovaný přípravek označovaný ve správním řízení jako Mustang Forte, byl skutečně tímto přípravkem. Jednání podle písm. a) skutku B) se týkaly tyto námitky:

8. Aplikace nepovolených přípravků může být podle názoru žalobce prokázána jen u těch přípravků, jejichž dovoz byl osvědčen fakturami. Jen ze záznamů o aplikaci přípravků podle něj nevyplývá, že byly použity zrovna ty přípravky, které jsou doloženy fakturami. Evidence předložená při kontrole má povahu doznání sui generis, které nemůže být jediným důkazem. Správní orgán prvního stupně podle žalobce nezjišťoval rozdíl mezi údaji v záznamech o aplikaci přípravků a údaji z faktur. Z uvedeného dovozoval nesprávnost závěru o rozsahu aplikace a namítal, že správní orgán místo postupu v pochybnostech ve prospěch obviněného shledal vinu pouze na základě doznání žalobce, ačkoliv z důvodu nepředložení faktur ke všem přípravkům nelze říci, že došlo k aplikaci přípravků na ploše o výměře 663 ha.

9. Dále poukázal na to, že telefonický hovor s česky nehovořícím T. F., komanditistou a současně jednatelem komplementáře žalobce, uskutečněný prostřednictvím P. D., který není úředním tlumočníkem, nemůže být důkazním prostředkem a vést k závěru o vině žalobce. Položil otázku, zda T. F. vůbec věděl, co svým podpisem protokolu o kontrole potvrzuje, resp. zda mu to bylo přetlumočeno, a dodal, že ani vzdání se práva podání námitek nemůže založit presumpci správnosti zjištění učiněných při kontrole.

10. V souvislosti s údajným telefonickým prohlášením pana F. žalobce poukazoval na to, že s ohledem na ust. § 30 odst. 1, 2 správního řádu T. F. není účastníkem řízení, nýbrž svědkem, a pokud by měl být vyslýchán, je nutno výslech provést v souladu s ust. § 55 a násl. správního řádu, včetně poskytnutí poučení dle § 55 odst. 4 správního řádu; v případě kontroly se toto právo na základě § 9 písm. b) zákona č. 255/2012 Sb. o kontrole uplatní obdobně. Jednání pod písm. b) skutku B) se týkaly následující výhrady:

11. Žalobce měl za to, že nebyl povinen předložit veškeré dokumenty k věci samé včetně faktur k přípravkům, v řízení se uplatní zásada vyšetřovací a zásada zákazu sebeobviňování.

12. Namítal nezachování jednoty skutku, když z oznámení o zahájení správního nelze dovodit porušení zákona nepředložením povolení k souběžnému obchodu. Správní orgán prvního stupě si měl příslušné povolení obstarat z úřední povinnosti a případně uzavřít, že není. K jednání podle písm. c) skutku B) uvedl:

13. Žalobce se ohradil, že jako uživatel za názvy přípravků neodpovídá, pouze koupil, co bylo na trhu k mání, a odpovědný může být pouze za to, že používá přípravek, který není v ČR povolen podle přímo použitelného předpisu EU o upravujícího uvádění na trh, případně že jej uvedl, ne však za to, že přípravek je označen jinak, než má být označen. Namítl téže, že o tomto protiprávním jednání oznámení o zahájení správního řízení mlčí. Jednání podle písm. d) skutku B) napadl následovně:

14. Dovolával se zásady zákazu sebeobviňování a zákazu donucení k výpovědi, poukazoval na zásadu vyšetřovací, na druhou stranu připustil, že se mohlo jednat o delikt podle zákona o kontrole (nezajištění součinnosti). Především se však domníval, že pro jednání popsané pod písm. d) skutku B) nebylo správní řízení zahájeno. Nesouhlasil s tím, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí neztotožnil s jeho námitkou, že popis skutku v oznámení o zahájení řízení a jeho popis v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu se liší, a tedy měl za to, že žalovaný k odvolací námitce nevypořádal. K uložené pokutě měl níže uvedené výhrady.

15. Pokuta je podle žalobce nepřiměřená a žalovaný nezohlednil kritéria podle § 79i odst. 2 zákona o rostlinolékařské péči, § 39 odst. 1 tr. zákoníku, § 2 odst. 4 správního řádu a související judikaturu. Neřešením výše pokuty bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 8 2002, č. PL 3/2002, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. As 9/2008-133, a měl za to, že uložena pokuta má likvidační povahu, na čemž nic nemění ani získání třímilionové dotace, neboť je třeba zohlednit náklady na získání dotace a obhospodařování předmětu dotace. V daném případě značná hrozba na zdraví lidí, zvířat nebo životním prostředí ani nevznikla, pokuta tak neodpovídá míře provinění.

16. Přiměřeností pokuty se nezabýval ani jeden ze správních orgánů, proto žalobce primárně požadoval napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušit. Alternativní snížení pokuty navrhoval z důvodu zmenšení územního rozsahu aplikace přípravků, jak bylo popsáno v bodu [4], anebo s ohledem na argumenty uvedené v bodu [15].

III. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný se žalobními námitkami nesouhlasil, odkazoval na odůvodnění ve věci vydaných rozhodnutí a žalobu navrhl zamítnout, a to z následujících důvodů.

18. Trval na tom, že plocha, na které byl aplikován Mustang Forte, byla v prvostupňovém rozhodnutí vymezena shodně jako ve zrušeném prvostupňovém rozhodnutí. Výrok zrušeného prvostupňového rozhodnutí se touto otázkou nezabýval, avšak v odůvodnění je uvedeno, že nepovolená aplikace byla vykonána na 13,44 ha. K žádné redukci tedy nedošlo a ke snížení pokuty není důvod.

19. Existence ochranného pásma vodních zdrojů byla ověřena z několika zdrojů, rozhodnutí o stanovení ochranného pásma vodních zdrojů, která jsou podkladem od jiného správního orgánu, byla specifikována v napadených rozhodnutích i v protokolu o kontrole. Prováděn by musel být listinný důkaz, o ten se však v případě rozhodnutí o stanovení ochranného pásma vodních zdrojů nejedná.

20. Dále uvedl, že aplikace přípravku v rozporu s povolením, které přípravek vylučuje z použití v ochranném pásmu vodního zdroje, byla dostatečně prokázána a dopady aplikace není třeba dále zkoumat, což platí i pro přípravky zakoupené v Německu a použité bez povolení k souběžnému obchodu, které jsou zcela vyloučené z použití v ČR.

21. S námitkou rozporující vinu ze správního deliktu použitím přípravků, u nichž nebyly doloženy faktury, taktéž nesouhlasil, stejně jako s tím, že závěr o vině by byl opřen jen o telefonické prohlášení. Podkladem pro rozhodnutí byly údaje z evidence o použitých přípravcích a protokol o kontrole. Z nich získané údaje pak byly porovnány se seznamem přípravků povolených používání a uvádění na trh v ČR, obsaženým v Registru přípravků na ochranu rostlin.

22. Námitku týkající se nepřítomnosti tlumočníka označil za účelovou, neboť pan F. tlumočníka nepožadoval, byl přizván P. D. a po celou dobu kontroly bylo tlumočeno. Polemizoval nad tím, zda vůbec § 16 správního řádu dopadá na fázi kontroly.

23. Pokud jde o jednání pana F., toto měl za přičitatelné žalobci na základě ust. § 30 odst. 1 správního řádu. Vyjádřil názor, že právo nevypovídat (zejména při kontrole) se vztahuje na svědky ve správním řízení, ne však na kontrolovanou osobu, která má za povinnost při kontrole poskytovat součinnost.

24. Zdůraznil, že sankce nebyla uložena za nepředložení povolení k souběžnému obchodu, nýbrž za to, že povolení neexistuje. Při zahájení řízení má správní orgán omezené informace a během správního řízení dochází k upřesnění skutkových zjištění rozhodnutí, tudíž následná bližší specifikace skutku je v pořádku.

25. Pokud jde o označení přípravků, poukázal na to, že žalobce si jako profesionál měl na veřejně dostupném webu ověřit, zda jsou přípravky konkrétních názvů povoleny k užívání v ČR.

26. Tvrzení žalobce o nezachování totožnosti skutku ve vztahu ke skutku B), konkrétně nepředložení faktur ani po výzvě, s poukazem na obsah oznámení o zahájení správního řízení, z něhož citoval, označil za nepravdivé.

27. K závěrečným námitkám týkajícím se předpokladů pro uložení pokuty odkázal na odůvodnění vydaných rozhodnutí, kde byly všechny okolnosti hodnoceny dostatečně, a odkázal na účetní dokumenty žalobce a jeho příznivou ekonomickou situaci.

IV. Posouzení krajským soudem

28. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

29. Z obsahu správního spisu vyplývá, že Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský provedl dne 8. 4. 2014 běžnou kontrolu u žalobce, o které byl pořízen protokol ze dne 16. 4. 2014, č. PRK1400662. Při kontrole byl za kontrolovaný subjekt AGRIGINIUM k.s. (v posuzované věci žalobce) přítomen její zástupce, jednatel komplementáře T. F., a kontrolovanou osobou z důvodu tlumočení přizvaný P. D. Kontrola byla zaměřena na používání přípravků na ochranu rostlin v období od 1. 1. 2013 do 12. 3. 2014 na pozemcích obhospodařovaných kontrolovaným subjektem o celkové rozloze 663,04 ha.

30. Podle kontrolního protokolu žalobce jako kontrolovaný subjekt prohlásil, že přípravky neskladoval a neskladuje, byly objednávány přímo k aplikacím. Žalobce při kontrole předložil evidenci záznamů o použití přípravků, faktury vystavené německými distributory o nákupu jen některých přípravků, které měly být dle obsahu předložené evidence v kontrolovaném období aplikovány, a také fakturu o nákupu přípravku Mustang Forte od českého distributora. Faktury prokazující nákup všech podle evidence záznamů o použití přípravků nebyly předloženy ani po výzvě. Podle obsahu protokolu o kontrole měl T. F. ústy P. D. ještě v den provedení kontroly dodatečně telefonicky sdělit, že dalšími fakturami nedisponuje a přípravky byly pořízeny v Německu. V protokolu o kontrole je dále uvedeno, že veškeré nákupy a použití přípravků z Německa bylo realizováno bez povolení o souhlasu k souběžnému obchodu pro vlastní potřebu a tyto přípravky nebyly povoleny k použití v ČR. Ze závěrečné části obsahu protokolu o kontrole v části pod podpisy kontrolujících osob vyplývá, že k doručení protokolu o kontrole došlo na místě dle § 21 odst. 4 správního řádu, když protokol o kontrole za kontrolovanou osobu převzala dne 16. 4. 2014 osoba s příjmením F. a toto potvrdila vlastnoručním podpisem. V dalšího obsahu protokolu o kontrole pak vyplývá, že téhož dne se osoba s příjmením D. za kontrolovanou osobu vzdala práva podat námitky.

31. Přílohou protokolu o kontrole byla faktura 20130035 vystavená českým dodavatelem dne 7. 5. 2013, dle které žalobce nakoupil od českého distributora 70 litrů přípravku Mustang Forte, a dále tyto dokumenty. Evidence záznamů použití přípravků, dle které žalobce dne 5. 6. 2013 v k. ú. Starý Hrozňatov na ploše 13,53 ha aplikoval přípravek označený „Mustang“ v dávkování 0,8 l/ha. Výpis z evidence půdy dle uživatelských vztahů z 11. 3. 2014, dle kterého žalobce užívá pozemek PB 6803 v k.ú. Starý Hrozňatov, rozhodnutí Okresního národního výboru v Chebu ze dne 1. 8. 1978, č.j. 423/B/78, který bylo stanoveno II. vnější ochranné pásmo vodních zdrojů Jesenice-Nedbanice, a navazující veřejnou vyhlášku Městského úřadu Cheb ze dne 29. 7. 2010 s připojenou grafickou přílohou Hydrogeologického posouzení Jesenice-Nedbanice. Dále výpis z LPIS, dle kterého do pásma hygienické ochrany 2a jsou zařazeny dva pozemky žalobce, z toho z pozemku PB 6803 v k.ú. Starý Hrozňatov jeho část o výměře 13,44 ha (z celkové výměry 13,53) a z pozemku PB 7703/1 v k.ú. Starý Hrozňatov jeho část o výměře 4,52 ha (z celkové výměry 6,15 ha). Podle výpisu z LPIS je dále ve II. stupni pásmu ochranného pásma vodního zdroje zařazen pozemku žalobce PB 201/5 v k. ú. Dolní Částkov v jeho části o výměře 0,17 ha (z celkové výměry 53,20 ha) Přílohou bylo i rozhodnutí Státní rostlinolékařské zprávy ze dne 23. 10. 2012, č.j. SRS 046325/2012, dle něhož je Mustang Forte zcela vyloučen z použití v ochranném pásmu II. stupně zdrojů podzemní vody.

32. Námitky proti kontrolním zjištěním podány nebyly a oznámením ze dne 22. 5. 2014 správní orgán prvního stupně z úřední povinnosti zahájil řízení o uložení pokuty žalobci pro podezření ze správní správního deliktu podle § 79g odst. 1 písm. a) a § 79g odst. 1 písm. g) zákona o rostlinolékařské péči pro porušení čl. 28 odst. 1 Nařízení a pro porušení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči ve spojení s čl. 55 Nařízení. V odůvodnění byla shrnuta zjištění popsaná v protokolu o kontrole. Současně správní orgán prvního stupně vyzval žalobce, aby se do 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil ke shromážděným podkladům pro rozhodnutí. Výzva byla žalobci doručena dne 7. 6. 2014 a vyjádření nebylo podáno.

33. Dne 17. 6. 2014 správní orgán prvního stupně rozhodnutím č.j. UKZUZ 046304/2014 (zrušené prvostupňové rozhodnutí) uložil žalobci pokutu ve výši 300.000 Kč podle § 79g odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči pro porušení čl. 28 Nařízení za používání přípravku, který není v České republice povolen podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího uvádění přípravků na trh. Uvedené rozhodnutí bylo na základě odvolání žalobce pro vady řízení zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 9. 2014. Následně správní orgán prvního stupně dne 5. 1. 2015 rozhodl prvostupňovým rozhodnutím, součástí jehož výroku učinil přílohy č. 1 a č.

2. V příloze č. 2 uvedl výčet přípravků, ke kterým žalobce doložil faktury, a dále výčet přípravků s poznámkou „použit v ČR nepovolený POR, objektivní odpovědnost“. V závěru přílohy č. 2 v části specifikoval, že aplikací principu objektivní odpovědnosti situaci, kdy žalobce ani přes opakované výzvy nedoložil doklady o nákupu použitých prostředků, když takové jednání je cílené a má znemožnit prokázání aplikace v ČR nepovolených prostředků. Dále zde stojí, že předložené záznamy o použití prostředků se jeví ne zcela důvěryhodnými a úplnými a nesplňují zákonné požadavky kladné na povinný obsah záznamů. Dále byla vyjádřena domněnka, že účastník řízení pravděpodobně nemohl doklady o nákupu některých prostředků uvedených v záznamech doložit, proto prohlásil, že jimi nedisponuje, proto byl vyvozen závěr, že všechny prostředky s výjimkou Mustangu Forte a Kantoru Plus byly nakoupeny v Německu. Poněvadž se žalobci nepodařilo prokázat, že přípravky vypočtených v příloze č. 2 s poznámkou „objektivní odpovědnost“ nakoupil v ČR, nastupuje princip objektivní odpovědnosti. Dodatečné prohlášení, že všechny přípravky byly nakoupeny v Německu lze mít za potvrzení toho, že se o přípravky v ČR povolené nejednalo, proto správní orgán prvního stupně tyto případy považoval za nepovolené aplikace. V případě, že by nebyl použit princip objektivní odpovědnosti, stačilo by k vyvinění účastníka řízení jen jeho prohlášení, že doklady nedisponuje. Uvedené rozhodnutí žalobce opět napadl odvoláním, zamítnutým napadeným rozhodnutím.

34. Na základě zjištění učiněných ze spisu soud posoudil jednotlivé žalobní námitky, přičemž v případě skutku A) žádné nepřisvědčil, a to z následujících důvodů: Skutek A)

35. Žalobce namítal, že oproti aplikační ploše, na které byl použit přípravek Mustang Forte, jak byla vymezena v původním zrušeném prvostupňovém rozhodnutí, byla tato plocha v navazujícím prvostupňovém rozhodnutí snížena, proto i pokuta má být nižší. K tomu soud uvádí, že z odůvodnění zrušeného prvostupňové rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že nepovolená aplikace měla být vykonána na 13,44 ha. Soud nijak nepopírá, že žalobce byl zrušeným prvostupňovým rozhodnutím sankcionován i za skutek A), aniž by tento byl vymezen v jeho výrokové části, avšak pro tuto vadu bylo původní prvostupňové rozhodnutí zrušeno. Navazující prvostupňové rozhodnutí pak přímo ve výrokové části jednak vymezuje skutek A) a zároveň jasně hovoří o aplikaci přípravku Mustang Forte na výměře 13,44 ha z pozemku zařazeného do ochranného pásma podzemního vodního zdroje. Z odůvodnění obou prvostupňových rozhodnutí (zrušeného i navazujícího) je shodně patrné, že do ochranného pásma vodních zdrojů jsou zařazeny 3 pozemky žalobce, z nichž do ochranného pásma vodních zdrojů spadají jen jejich části o výměře celkem 18,3 ha, avšak z obou rozhodnutí taktéž shodně vyplývá, že k aplikaci Mustangu Forte mělo dojít pouze na jednom z pozemků, jehož část do ochranného pásma spadá (a to plochou 13,44 ha), jak již bylo uvedeno výše v tomto bodu rozsudku. Je zřejmé, že k žádné redukci aplikační plochy nedošlo, tudíž ani úvahy o uložení pokuty v jiné výši v této souvislosti nejsou namístě.

36. Žalobce se snažil zpochybnit umístění pozemků ošetřených Mustangem Forte v ochranném pásmu II. stupně zdrojů podzemní vod. Po vzájemném porovnání příloh protokolu o kontrole (s výjimkou faktur a evidence záznamů o aplikaci přípravků), uvedených v bodu [31] rozsudku, však soud nemohl žalobci přisvědčit a ztotožnil se se závěrem žalovaného. Lze dodat, že žalobce měl možnost seznámit se s těmito podklady včetně soupisu pozemků v ochranném pásmu vodních zdrojů ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí, čehož nevyužil, proto jako důvodnou nelze posoudit ani námitku, že s uvedeným seznamem pozemků jako důkazem nebyl seznámen.

37. K další výhradě soud uvádí, že v případě v ČR povoleného Mustangu Forte je bez významu tvrzení žalobce, že „vzhledem k použití nepovolených prostředků nebylo možné v rámci kontroly provést hodnocení dodržení pokynů k ochraně vod a omezení pro použití v ochranných pásmech vodních zdrojů u prostředků nakoupených v Německu“. Ze shora citovaného obsahu správního spisu má soud za jednoznačně prokázané, že prostředek Mustang Forte byl nakoupen od českého dodavatele, nikoliv v Německu, jak žalobce poněkud zmatečně uvádí.

38. Ke snaze žalobce zpochybnit, zda byl použit zrovna přípravek Mustang Forte, soud konstatuje, že skutkový závěr v tomto směru považuje za dostatečně podpořený důkazy obsaženými ve správním spise. Žalobce byl s předstihem vyrozuměn o tom, že u něj bude provedena kontrola, při které předložil evidenci záznamů použitých přípravků, k jejímuž vedení je povinen podle § 60 odst. 5 zákona o rostlinolékařské péči. Z evidence vyplývá, že dne 5. 6. 2013 použil přípravek jím označený jako „Mustang“ a to v množství 0,8 l na 1 hektar, přičemž přípravek byl dle záznamů použit na ploše celkem 13,52 ha v k. ú. Starý Hrozňatov. Podle faktury č. 20130035 žalobce dne 7. 5. 2013 nakoupil 70 litrů přípravku Mustang Forte. Snadným početním úkonem lze dospět k závěru, že takto pořízené množství přípravku při uvedeném aplikačním množství muselo být dostatečné. Z protokolu o kontrole vyplývá, že žalobce přípravky neskladoval a nakupoval je dle potřeby. Ze shora uvedené evidence nevyplývá, že by po datu 7. 5. 2013 kromě dne 5. 6. 2013 žalobce použil přípravek názvu podobného označení „Mustang Forte“. Nelze přehlédnout ani časovou blízkost pořízení přípravku Mustang Forte a aplikace přípravku „Mustang“. Soud má proto za to, že těmito jednotlivými, byť nepřímými důkazy byl vytvořen uzavřený řetězec svědčící o tom, že žalobce skutečně použil přípravek Mustang Forte, a proto žalobním námitkám vztahujícím se k předmětnému skutku nemohl přisvědčit. Skutek B)

39. Podstatou většiny výhrad, jimiž žalobce brojil proti prokázání viny v případě skutku B), kterého se měl dopustit použitím v ČR nepovolených prostředků ve značném rozsahu, byla tvrzení o nedostatečně zjištěném skutkovému stavu. Mimo to správním orgánům žalobce vytýkal i nesprávné právní hodnocení a procesní vady. V případě námitek týkajících se skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že tyto jsou důvodné.

40. Žalobce se měl v případě skutku B) písm. a) dopustit následujícího jednání, za které byl sankcionován: „aplikoval opakovaně na obhospodařovaných pozemcích přípravky zakoupené v Německu, které nebyly povoleny k používání na území České republiky a jejichž použití sám přiznal“. V případě uvedeného závěru správního orgánu prvního stupně je podstatné prokázání právě toho, že žalobce použil přípravky, které byly zakoupené v Německu, současně že tyto nebyly povoleny k užívání v ČR a také, že k jejich použití se žalobce sám přiznal. Všechny v předchozí větě uvedené podmínky musí mít jasnou oporu ve správním spise. Jinými slovy je nutno prokázat, že konkrétní přípravky byly 1. zakoupeny, 2. byly zakoupeny v Německu, 3. nebyly povoleny k užívání v ČR, 4. žalobce se přiznal k použití těchto konkrétních přípravků.

41. Žalobci je nutno přisvědčit v tom, že použití nepovolených přípravků je postaveno najisto pouze u těch přípravků, jejichž nákup byl osvědčen doloženými fakturami. Soud však nijak nezpochybňuje, že v případě absence faktur lze pořízení přípravků doložit i jinými důkazními prostředky, nicméně v této konkrétní věci je stěžejním podkladem pro závěr o pořízení přípravků, resp. o jejich zakoupení v Německu žalobcem, telefonický rozhovor s panem F. Správní orgán prvního stupně si totiž vystačil s ústním telefonickým prohlášením (navíc skrze prostředníka) o nákupu fakturami nedoložených prostředků v Německu, které měl žalobce učinit podle protokolu o kontrole, a žalovaný takto učiněná zjištění následně dostatečně nedoplnil ani neověřil. Podle soudu však pro prokázání viny v případě skutku B) písm. a) není tento postup dostatečný.

42. Soud se nejprve zabýval použitelností v protokolu o kontrole zachyceného telefonického prohlášení o tom, že prostředky bez doložených faktur byly pořízeny v Německu, které mělo být učiněno panem F. prostřednictvím pana D. V posuzovaném případě kontrolní orgán do protokolu o kontrole zanesl informaci o obsahu jím vedeného telefonického hovoru se zástupci kontrolované osoby. Obsah telefonického hovoru však s ohledem na význam jejich podpisů v závěru protokolu o kontrole nelze mít za potvrzený panem D. ani panem F. Soud je toho názoru, že ani z neuplatnění námitek nelze učinit závěr o souhlasu s kontrolním orgánem tvrzeným obsahem telefonického hovoru. Podle názoru soudu se fakticky jedná o tvrzení kontrolního orgánu o tom, co jim sdělila osoba, od které vyžadoval součinnost při kontrole uskutečněné ještě před samotným sankčním řízením. Soud považuje zjištění o telefonickém prohlášení uvedeném pouze v protokolu o kontrole, aniž by bylo ve správním spisu zachyceno alespoň v úředním záznamu anebo následně písemně či při výpovědi učiněné ve správním řízení potvrzeno tím, kdo měl prohlášení učinit, za důkaz nepoužitelný. Nebylo tedy prokázáno, že žalobce se sám přiznal (viz podmínka č. 4 v bodu [40] rozsudku).

43. Soud považuje za vhodné připomenout, že žalovaný již ve svém rozhodnutí ze dne 19. 9. 2014, kterým zrušil jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí z 30. 6. 2014, vyloučil pochybnosti o tvrzeních pana F. a pana D., jak byly zachyceny v protokolu o kontrole na základě toho, že „oba jmenovaní za kontrolovanou osobu protokol podepsali“ a že kontrolovaná osoba neuplatnila námitky. Správní orgán prvního stupně pak v rámci prvostupňového rozhodnutí, vydaného v návaznosti na zrušovací rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2014, vyšel z údajných prohlášení pana F. (prostřednictvím pana D.), jak byly zachyceny v protokolu o kontrole. Oba správní orgány však zcela přehlédly význam podpisu pana F. na kontrolním protokolu pouze pro účely doručování (viz bod [30] rozsudku) a přisvědčit lze jen tomu, že kontrolní zjištění námitkami skutečně napadeno nebylo, avšak ze správního spisu není zcela zřejmé, v jakém postavení byl pan D., a tedy zda se za kontrolovanou osobu mohl práva podat námitky vzdát. Podstatný závěr však je, že ony podpisy v protokolu o kontrole nejsou z hlediska potvrzení kontrolních zjištění relevantní, neboť z protokolu o kontrole samotného nijak nevyplývá, že by byl pan F. s jeho obsahem při podpisu seznámen a srozuměn s ním. To je o to významnější, že se v případě pana F. nejedná o osobu, která by hovořila česky, neboť i ze samotného protokolu o kontrole vyplývá, že byl nucen využívat pana D. jako překladatele.

44. Dostatečná skutková zjištění nevyplývají ani z dalších důkazních prostředků obsažených ve spise. Pokud jde o kontrolní protokol, vedle nepoužitelného prohlášení je v něm zachyceno i prohlášení, kterým měl žalobce, resp. pan F. ústy pana D. potvrdit, že přípravky byly objednány dílem v České republice a dílem v Německu, avšak bez bližšího určení, o které přípravky se mělo jednat. Proto ani z takového prohlášení nelze učinit závěr, že přípravky, ke kterým nebyly doloženy faktury, byly pořízeny v Německu, neboť nebyly specifikovány konkrétní (možná) v Německu pořízené přípravky tak, aby bylo možné najisto postavit jejich nezákonnou aplikaci. Správní orgán neměl žádný důkaz o tom, že byly pořízeny přípravky, u nichž aplikoval objektivní odpovědnost, způsobem, který je uveden ve výroku 2/ písm. a) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (tj. skutek B písm. a).

45. Dále je třeba uvést, že správní orgán prvního stupně sám zpochybnil údaje v evidenci záznamů o aplikaci přípravků, z kteréhož jako „stěžejního“ nepřímého důkazu mohl jinak vycházet. Jinými slovy i přes jím vyjádřenou důvodnou pochybnost bez dostatku důkazů učinil závěr o vině žalobce a především o značném rozsahu použití v České republice nepovolených přípravků, když tento rozsah nebyl prokázán. Soud předznamenává, že rozsah použití v České republice nepovolených přípravků správní orgán následně posloužil jako jedno z kritérií pro stanovení výše uložené pokuty.

46. Nebylo-li prokázáno, jaké přípravky a kde byly nakoupeny, nemohlo být prokázáno, jaké byly použity. Závěr o značném rozsahu použití v České republice nepovolených přípravků tedy nemůže samostatně obstát. Podle názoru soudu lze z dílčích důkazů obsažených ve správním spisu mít za prokázané použití v České republice nepovolených přípravků jen u některých aplikací zaznamenaných v evidenci žalobce. Těmito důkazy jsou údaje obsažené ve fakturách o nákupu prostředků z Německa a v evidenci záznamů žalobce o aplikaci prostředků, z nichž je patrné označení prostředků a jejich nakoupené či použité množství (velikost dávky a aplikační plocha). Porovnáním jejich názvů, časovou sousledností nákupů konkrétních prostředků a provedení jednotlivých aplikací dle evidence žalobce se pak s přihlédnutím ke kontrolnímu zjištění, že žalobce prostředky nakupoval přímo ke spotřebě, a zjištění správního orgánu, že pro nakoupené přípravky nevydal povolení k použití (ani k souběžnému obchodu), řetězec nepřímých důkazů uzavře. V posuzovaném případě však chybí jeden článek řetězce prokazující pořízení konkrétních přípravků. Tímto článkem může být v posuzované věci výpověď učiněná osobou jednající za žalobce.

47. Správním orgánem prvního stupně učiněné závěry ve výroku týkajícím se skutku B), zejména závěry obsažené v příloze č. 2 výroku prvostupňového rozhodnutí, které následně nezpochybnil ani žalovaný, když prvostupňové rozhodnutí potvrdil, tak neměly dostatečnou oporu ve spise.

48. I přes důvodnost právě uvedené námitky se soud musel vypořádat i s dalšími vznesenými námitkami. Za závažnou měl tu, která se týkala tvrzeného porušení práva na tlumočníka.

49. Realizace práva na tlumočníka ve smyslu § 16 správního řádu je spjata s určitou aktivitou účastníka a sice je třeba jeho prohlášení, že jazyk neovládá. Učinění takového výslovného prohlášení se správního spisu nevyplynulo, byť tato skutečnost musela být kontrolnímu orgánu s ohledem na okolnosti průběhu kontroly zřejmá. Žalobce pak až v odvolání, zamítnutém napadeným rozhodnutím, spekulativně naznačil, zda pan F.vůbec rozuměl tomu, co podepsal, avšak aniž by tvrdil, zda tedy rozuměl, anebo nerozuměl. V průběhu správního řízení ani nedošlo k situaci, že by bylo právo na tlumočníka k žádosti odepřeno. Dále, jak vyplynulo z obsahu protokolu o kontrole, pan F. pana D. sám přizval ke kontrole samotné za účelem tlumočení a tlumočení akceptoval, a tedy mu zjevně důvěřoval. K významu podpisu pana F. v závěru protokolu o kontrole soud pro stručnost odkazuje na body [30] a [43] rozsudku. Ze všech těchto důvodů je soud toho názoru, že právo na tlumočení bylo materiálně dodrženo, když v této souvislosti není bez významu, že žalobce později ani neuplatnil námitky proti kontrolním zjištěním.

50. Žalobce namítal, že na základě vzdání se práva podání námitek proti výsledkům provedené kontroly nelze presumovat správnost zjištění učiněných při kontrole. Ve vtahu k případnému potvrzení obsahu telefonického prohlášení soud pro stručnost odkazuje na bod [43] rozsudku. K polemice žalobce o tom, kdo mohl za žalobce při kontrole jednat (a tedy i vzdát se práva podat námitky), soud uvádí, že v daném případě nedošlo k situaci, při které by se s ohledem podpis pana D. u prohlášení o vzdání se práva kontrolované osoby podat námitky orgán prvního stupně případně uplatněnými námitkami nezabýval. Tento stav ani nastat nemohl, neboť žalobce námitky neuplatnil a jeho právo mu upřeno nebylo.

51. K výhradě týkající se nepoužitelnosti telefonického hovoru kontrolního orgánu s panem F. prostřednictvím pana D. jako důkazu se soud již vyjádřil v bodu [42] rozsudku. Jelikož předmětný hovor se měl uskutečnit v rámci kontroly, a tedy ještě před zahájením správního řízení, a ve správním řízení samotném nebyl proveden výslech pana F., rozborem jeho procesního postavení ve správním řízení vedeném po kontrole, jakož i námitkou případného porušení § 55 správního řádu, se soud blíže nezabýval.

52. Žalobce nesouhlasil s povinností předložit správnímu orgánu jím vyžadované dokumenty. V obsahu žaloby však sám polemizoval nad tím, že by eventuálně mohl být stižen za neposkytnutí součinnosti při kontrole. Již z toho je patrné, že žalobce sám si je vědom své povinnosti jako kontrolovaného subjektu poskytnout kontrolnímu orgánu součinnost, a tedy by si mohl být vědom i toho, že jeho výhrada nemůže být opodstatněná.

53. Výhrada nezachování jednoty skutku je taktéž nedůvodná, neboť z prvostupňového rozhodnutí i z odůvodnění oznámení o zahájení správního řízení vyplývá, že deliktní jednání je spatřováno mimo jiné v tom, že žalobce neměl povolení k souběžnému obchodu (toto nedoložil). Soud připomíná, že žalobce byl sankcionován za správní delikt, jehož podstatou je použití prostředků v rozporu s Nařízením, v tomto případě přípravků, jejichž použití nebylo povoleno, a to ani zvláštním povolením o souběžném obchodu, které je zvláštním typem povolení dle Nařízení, jak vyplývá ze systematiky Nařízení.

54. K námitce žalobce, že není odpovědný za správnost názvů nakoupených prostředků a pouze nakoupil „co bylo na trhu k mání“, soud uvádí, že je na žalobci, aby zjišťoval, jaké prostředky smí aplikovat, jinak řečeno nese objektivní odpovědnost v případě nedodržení právních předpisů. K protiprávnímu jednání spočívajícím v aplikaci přípravků, jejichž názvy uvedené v předložené evidenci o použitých přípravcích nesouhlasí s přípravky registrovanými v České republice, žalobce též namítal nevymezení tohoto jednání v oznámení o zahájení správního řízení. Soud uvádí, že z oznámení o zahájení správního řízení, resp. z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že správní řízení bylo zahájeno, resp. v něm rozhodnuto o porušení ustanovení čl. 28 odst. 1 nařízení žalobcem, čím se dopustil správního deliktu podle § 79g odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči. Konkrétní jednání je vymezeno v odůvodnění oznámení o zahájení správního řízení, a pokud by mělo dojít k jeho upřesnění v průběhu správního řízení v závislosti na dalších zjištěních, tak toto je judikaturou dovoleno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3.2010, sp. zn. 1 Afs 58/2009 - 541). S ohledem na to soud námitce nepřisvědčil.

55. Žalobce se dále bránil tím, že dobrovolným předložením usvědčujících důkazů v jeho neprospěch by byla porušena zásada zákazu sebeobviňování a že mohl být eventuálně postižen jen za neposkytnutí součinnosti při kontrole. Námitka není důvodná, což implicitně říká i sám žalobce, pokud za porušení svých práv označuje splnění povinnosti kontrolované osoby, které vzápětí uznává, když sám říká, že by za její nesplnění mohl být postižen. K tvrzenému nezachování totožnosti skutku soud i zde poukazuje na judikaturou uznávané pravidlo, že skutek může být v průběhu správního řízení v závislosti na dalších zjištěních správních orgánů upřesňován (srov. rozhodnutí citované v bodu [55] rozsudku). V posuzované věci však ani není zapotřebí se blíže zabývat tím, zda v průběhu správního řízení došlo ke změně skutku mimo rámec dovolený judikaturou, neboť z porovnání oznámení o zahájení správního řízení s prvostupňovým rozhodnutím je zřejmé, že řízení bylo zahájeno, vedeno a následně bylo rozhodnuto ohledně stejného správního deliktu, jehož skutková podstata měla být dle odůvodnění obou dokumentů naplněna shodným jednáním.

56. S ohledem na soudem učiněný závěr o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu v případě skutku B) odpadla možnost posoudit námitky žalobce týkající se výše uložené pokuty, když z odůvodnění odsuzujícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že tato byla odvozena mimo jiné právě z rozsahu, v němž se žalobce měl dopustit správního deliktu v případě skutku B).

IV. Závěr a náklady řízení

57. Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí soud přisvědčil argumentaci žalobce uplatněné ve vztahu k nedostatečnému prokázání skutkového stavu ohledně skutku B) spočívajícího v aplikaci nepovolených přípravků ve značném rozsahu a z toho dovozované vodítko pro určení výše pokuty za správní delikt podle § 79g odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči, což má za argumenty pro věc podstatné. Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá, pokud jde o prokázání rozsahu aplikace nepovolených přípravků, oporu ve správním spise. V dalším řízení bude nutné doplnit skutková zjištění dosud neprovedenými důkazními prostředky, a to výslechem pana F., provedeným v souladu se správním řádem a za účasti tlumočníka. Následně bude nutno s ohledem na doplněná zjištění nově rozhodnout, a to i o výši pokuty. Soud proto napadené rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.) v němž je správní orgán vázán právním názorem tohoto soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

58. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se zastoupením a zaplacením soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. Náhrada za zastoupení sestává z náhrady za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 3.100 Kč dle ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 2 režijní paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 citované vyhlášky, tj. celkem 6.800 Kč, vše zvýšeno o 21 % daně z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, o čemž předložil doklad, kdy daň z přidané hodnoty představuje částku 1.428 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů včetně náhrady za zaplacený soudní poplatek činí 11.228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v soudem stanovené lhůtě třiceti dnů. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 2. listopadu 2016 JUDr. Jaroslava Skoumalová předsedkyně senátu