31 A 51/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: V. T., zast. JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem se sídlem Heršpická 5, P.O. Box 53, Brno, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2015, č.j. MV-101845-3/SO-2013, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobce brojil proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 17. 6. 2015, č. j. MV-101845-3/SO-2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 17. 1. 2013, č. j. OAM-21083- 25/DP-2012, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Správní orgán prvního stupně rozhodl o žádosti žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem účasti v právnické osobě tak, že žádost zamítl a dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle ust. § 44a odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 3 ve spojení s ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) neprodloužil, neboť žalobce neplní účel povoleného pobytu. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že funkci jednatele společnosti fakticky nevykonává a žalovanému vytkl, že nesprávným hodnocením podkladů překročil meze správního uvážení a s „mnoha tvrzeními a důkazy předloženými žalobcem“ se vůbec nevypořádal. Namítl, že zjištěný skutkový stav nemá oporu ve spise, jelikož tvrzení žalovaného, že nevykonává funkci jednatele, z podkladů nevyplývá a žalovaný svůj závěr neopřel o konkrétní právní předpis. Žalobce konstatoval, že je pouze na vnitřní organizaci konkrétní obchodní společnosti, jaké činnosti osobám za ni jednající svěří. Vyjádřil názor, že správní orgány nemohou otázku činnosti jednatele obchodní společnosti posuzovat. Brojil proti použití ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců s tím, že zamítnutí žádosti podle uvedeného ustanovení by připadalo v úvahu v případě zjištění, že nevykonává pro danou obchodní společnost žádnou činnost nebo že účast v právnické osobě není skutečným účelem jeho pobytu na území ČR. To však není jeho případ, jelikož ze spisu ani napadeného rozhodnutí nevyplývá žádná skutečnost, že deklarovaný účel pobytu neplní. S poukazem na formulaci předmětného ustanovení zákona o pobytu cizinců zdůraznil, že důvodem pro zrušení povolení má být skutečnost, že žalobce účel pobytu neplní, nikoliv to, že jej hypoteticky neplnil v minulosti. S ohledem na uvedené skutečnosti považoval napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhl, aby jej soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a ztotožnil se s názorem správního orgánu prvního stupně. Připomenul obsah výpovědi žalobce ze dne 27. 11. 2012 a uvedl, že na takový případ neplnění účelu pobytu v minulosti i v době rozhodování o žádosti je třeba použít ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 3 As 15/2012, a doplnil, že pokud by žalobce účel pobytu v době bezprostředně předcházející vydání rozhodnutí plnil, správní orgán prvního stupně by musel aplikovat ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce v replice ze dne 10. 9. 2015 nesouhlasil s právním názorem žalovaného, neboť není zřejmé, z čeho dovodil neplnění účelu pobytu v současné době. Poukázal na to, že žalovaný ve svém rozhodnutí vyšel z výpovědi žalobce ze dne 27. 11. 2012 a dne 17. 6. 2015 rozhodl, aniž učinil šetření k aktuálnímu stavu. Rozhodnutí vydané žalovaným označil za nezákonné a zmatečné, neboť žalovaný nemohl vědět, zda důvod k zamítnutí žádosti (pokud existoval) vyplýval z ust. § 37 odst. 1 písm. b) nebo ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Nově namítl, že důvod neprodloužení povolení (pokud existoval) mohl být spatřován jen v ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, které se ale na prodloužení platnosti povolení neuplatní. K takovému závěru došel výkladem ustanovení § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle kterého se obdobně uplatní § 46 odst. 3, 7 a 8, ne však § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a proto aplikace § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nepřipadá v úvahu. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 s.ř.s. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 13. 4. 2012 žalobce požádal o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání - účasti v právnické osobě a k žádosti doložil mimo jiné potvrzení společnosti KALCO GROUP s.r.o. ze dne 29. 6. 2012 o jmenování do funkce jednatele společnosti, smlouvu o výkonu funkce jednatele ve společnosti ze dne 1. 5. 2012 KALCO GROUP s.r.o., výpis z obchodního rejstříku jmenované společnosti, dle kterého je jedním z jejích jednatelů, potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Brno-venkov o tom, že z výkonu funkce jednatele společnosti KALCO GROUP s.r.o. není plátcem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Při výslechu konaném před správním orgánem prvního stupně dne 27. 11. 2012 žalobce k dotazu z jakého důvodu či za jakým účelem podal žádost, uvedl: „Podnikatel-jednatel. Jméno společnosti neznám.“ Dále popsal, že společnost KALCO GROUP s.r.o. zná, dělá pro ni výkopové práce, staví domy. Na otázku, zda je jednatelem nějaké společnosti v současné době, sdělil, že není, pracuje samostatně. Z provedeného výslechu dále vyplynulo, že žalobce před tím, než se stal jednatelem společnosti KALCO GROUP s.r.o v jiné společnosti nebo družstvu v ČR nepůsobil, nevěděl, jak společnost KALCO GROUP s.r.o. vznikla, kde sídlí, čím se zabývá, jaký je předmět její činnosti. S uvedenou společností má jen ústní dohodu, pokyny mu dává V. Na dotaz čím je v uvedené společnosti pověřen a co konkrétně pro ni vykonává, odpověděl, že provádí výkopy, pozemní práce, pokládá dlažby, kanály, kope šachty, dělá úklid. Ve vyjádření k podkladům pro rozhodnutí uvedl, že předložil veškeré relevantní podklady prokazující splnění všech podmínek pro prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 1. 2013, č. j. OAM-21083- 25/DP-2012, nebyla žalobci prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem účasti v právnické osobě podle § 44a odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 3, § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť bylo zjištěno, že účastník řízení neplní účel povoleného pobytu. V odůvodnění správní orgán prvního stupně poukázal na doklady předložené žalobcem se žádostí a průběh výslechu žalobce ze dne 27. 11. 2012, kdy popsal obsah žalobci položených otázek a jeho odpovědí, a dále odkázal na konkrétní ustanovení tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb., vymezující některé povinnosti a působnost jednatele. Na základě zjištěného stavu věci shledal důvody pro zamítnutí žádosti podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. S poukazem na výslech žalobce totiž dospěl k závěru, že tento za společnost KALCO GROUP s.r.o. fakticky nejedná, funkci jednatele skutečně nevykonává, když jím popsaná činnost má znaky závislé práce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. a žalobce zřejmě hodlá zneužít povolení k dlouhodobému pobytu k výkonu závislé práce a ne výkonu funkce jednatele uvedené společnosti. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím, doručeným zástupkyni žalobce ve správním řízení dne 26. 6. 2015, zamítl. Podle § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přijímá a rozhoduje o ní ministerstvo. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, § 46 odst. 7 a 8 a § 47 vztahuje obdobně. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37). Podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno. Žalobce požádal o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem účasti v právnické osobě a doložil zákonem vyžadované doklady. Z dokazování provedeného ve správním řízení vyplynulo, že ačkoliv žalobce je formálně jednatelem společnosti KALCO GROUP s.r.o., pro jmenovanou společnost provádí na základě pokynů jiné fyzické osoby a ústní dohody pouze výkopové a jiné zemní nebo stavební práce, přičemž nebyl schopen sdělit základní informace o uvedené společnosti. Žalobce v žalobě namítal především nedostatečné zjištění skutkového stavu, když měl za to, že ze spisového materiálu nevyplývá žádná skutečnost svědčící pro závěr, že deklarovaný účel pobytu neplní, a tedy nelze aplikovat ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Ohledně plnění účelu pobytu v souvislosti s žádostí o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu došla soudní praxe ke stěžejním závěrům: „Plněním účelu, pro který bylo vízum uděleno, je ve smyslu § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nutno v případě, že vízum bylo uděleno za účelem podnikání, rozumět faktické vykonávání podnikatelské činnosti; nestačí mít pouhé oprávnění podnikat (např. mít živnostenské oprávnění), není-li podnikatelská činnost fakticky vykonávána.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011- 81). Podle soudu je závěr o nutnosti faktického výkonu činnosti v kontextu uplatnění ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců aplikovatelný i na posuzovanou věc, když fakticitu výkonu deklarovaného účelu dlouhodobého pobytu Nejvyšší správní soud zdůraznil ve skutkově podobné věci také v rozsudku ze dne 21.10.2015, sp. zn. 3 Azs 160/2015 - 40: „Plnění účelu pobytu nemůže být doloženo pouze tím, že je někdo zapsán (zde jako statutární orgán společnosti) v obchodním rejstříku. Účelem pobytu zcela jistě zákonodárce nemínil pouze formální zapsání se do příslušných rejstříků, aniž by podnikatelská činnost byla fakticky na území ČR vykonávána, neboť by tak došlo k obcházení smyslu a pravidel zákona. Zákon o pobytu cizinců stojí na principu, že pobyt cizince na území ČR musí být odůvodněn, například dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti zde musí být skutečně vykonávány (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 4 As 165/2013 - 50).“ Žalobce sice doložil, že je jako jednatel obchodní společnosti zapsán ve veřejném rejstříku, nicméně z jeho výpovědi je naprosto zřejmé, že za jím uvedenou obchodní společnost nejednal a neznal ani základní skutečnosti podstatné pro jednání za tuto společnost. Nelze též přehlédnout rozpor mezi tím, že doložil smlouvu o výkonu funkce jednatele ve společnosti KALCO GROUP s.r.o., a tím, že podle protokolu o výslechu dne 27. 11. 2012 pro jmenovanou společnost uskutečňuje výkopové a další práce, nikoliv jednatelskou činnost. Stěžejní důkazy k prokázání skutkového stavu tak poskytl sám žalobce. Žalobci je sice třeba dát za pravdu, že v projednávané věci může mít vliv pozdější skutkový vývoj v řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k pobytu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 7 Azs 322/2015), jak namítl v replice, když tímto rozvedl již uplatněnou námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Avšak současně je nutno poukázat na to, že řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, zahajované na žádost cizince, je ovládáno zásadou dispoziční. Bylo na žalobci, aby v řízení o podané žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu jednoznačně osvědčil, že účel pobytu plní, tj. že vykonává funkci jednatele v jím deklarované obchodní společnosti, případně je jiným způsobem účasten v jiné právnické osobě. Žalobce však ve správním řízení, a ostatně ani v řízení před soudem, netvrdil konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno mít za prokázané faktické vykonávání činnosti jednatele společnosti KALCO GROUP s.r.o., když například netvrdil (a nedoložil), že by jménem uvedené společnosti uzavíral smlouvy nebo uskutečňoval jiná právní jednání. Závěry správních úřadů obou stupňů tak zcela korespondují s obsahem spisu a žalobci nelze přisvědčit, že by žalovaný překročil meze správního uvážení. Z výše uvedených důvodů je bezpředmětná námitka možnosti aplikace § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců pouze v případě skutkového závěru, že žalobce nevykonává pro společnost KALCO GROUP s.r.o. žádnou činnost nebo že účast v právnické osobě není skutečným účelem jeho pobytu na území. K tomu soud dále podotýká, že úvahami o skutečném účelu pobytu se zabýval již správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí a podstata projednávané věci spočívá v neprokázání žalobcem deklarovaného účelu účasti v právnické osobě, konkrétně výkonu funkce jednatele výše uvedené společnosti. Pokud žalobce podotýkal, že důvodem pro zrušení povolení má být skutečnost, že žalobce účel pobytu neplní, nikoliv to, že jej neplnil v minulosti, soud uvádí, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tuto okolnost zmiňuje, nicméně správní orgány svá rozhodnutí shodně postavily na skutkovém závěru, že žalobce účel dlouhodobého pobytu neplní; k tomu soud, jak vyplývá z výše uvedeného, nemá výhrady. Námitce týkající se nedostatku oprávnění správního orgánu samostatně zhodnotit, jaké činnosti odpovídají (faktickému) výkonu funkce jednatele, též nebylo možno přisvědčit, když s touto se správní orgán prvního stupně i žalovaný ve svých rozhodnutích vypořádali a soud neshledal důvod se od jejich závěrů odchýlit. Pokud jde o námitku týkající se právní kvalifikace důvodu pro zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu podle ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců a jeho neaplikovatelnosti na danou věc, tato byla uplatněna až po uplynutí dvouměsíční lhůty plynoucí od oznámení napadeného rozhodnutí, pročež se jí soud nemohl zabývat. Na základě shora uvedeného právního posouzení žalobních námitek dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 19. října 2016 JUDr. Jaroslava Skoumalová předsedkyně senátu