31 A 9/2026

Rubrum

č. j. 31 A 9/2026-89 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobce: Egeria, z. s., IČO: 22892133, sídlem Obchodní 1324, 765 02 Otrokovice proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti výroku II. rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2026, č. j. KUZL 14829/2026, takto:

Výrok

I. Výrok II. rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 11. 2. 2026, č. j. KUZL 14829/202, a usnesení Městského úřadu Holešov ze dne 5. 12. 2025, č. j. HOL- 74156/2025/ŽP/Ve, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Soud se v této věci zabýval tím, zda měl být žalobce, který je environmentálním spolkem, účastníkem řízení o povolení stavby vodního díla v režimu zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon („stavební zákon 2021“). 2 31 A 9/2026 2. Městský úřad Holešov („stavební úřad“) vyvěsil dne 26. 11. 2025 veřejnou vyhláškou oznámení o zahájení řízení o povolení stavby „Lechotice – odkanalizování“, jejímž předmětem byla stavba nové čistírny odpadních vod a nové liniové trasy kanalizace („řízení o povolení stavby odkanalizování“).

3. Žalobce dne 2. 12. 2025 oznámil městskému úřadu účast v tomto stavebním řízení. Městský úřad usnesením ze dne 5. 12. 2025, č. j. HOL-74156/2025/ŽP/Ve („usnesení stavebního úřadu“), rozhodl, že žalobce účastníkem řízení o povolení stavby není.

4. Žalobce proti tomuto usnesení podal odvolání, které žalovaný výrokem II. rozhodnutí ze dne 11. 2. 2026, č. j. KUZL 14829/2026, zamítl a usnesení městského úřadu potvrdil. Výrokem I. žalobci prominul zmeškání lhůty k podání odvolání.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

5. Žalobce namítal, že v řízení o povolení stavby bude posuzována stavba odkanalizování, tedy vodního díla, které zasahuje do vodních toků. Městský úřad proto bude v řízení vystupovat nejen jako stavební, ale také jako vodoprávní úřad, a bude aplikovat zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), neboť budou nepochybně dotčeny zájmy vodním zákonem chráněné. K záměru bylo navíc podle vodního zákona vydáno také jednotné environmentální stanovisko.

6. Žalobce je spolkem, jehož hlavní činností je ochrana životního prostředí a veřejného zdraví. Jako takovému mu vodní zákon umožňuje být účastníkem v řízeních, v nichž mohou být dotčeny zájmy tímto zákonem chráněné. A byť je řízení o povolení stavby odkanalizování vedeno podle stavebního zákona, vodní zákon se v něm také aplikuje. Za takové situace se však účastenství žalobce založené vodním zákonem promítne také do řízení stavebního, a to na základě § 182 písm. e) stavebního zákona 2021. Žalobce měl být proto účastníkem řízení o povolení stavby odkanalizování.

7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí v rozsahu výroku II. i usnesení městského úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce

8. Žalovaný s namítanou nezákonností napadeného rozhodnutí nesouhlasil. Pouze z toho, že jsou dotčeny zájmy chráněné vodním zákonem, ještě nelze dovozovat, že se podle vodního zákona postupuje také v případě otázek procesních. Při stanovení okruhu účastníků jsou správní orgány povinny postupovat podle § 182 stavebního zákona 2021. Skutečnost, že záměrem dojde k dotčení zájmů dle vodního zákona, znamená pouze to, že vodoprávní úřad je dotčeným orgánem. Žalovaný tudíž navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

9. Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku. Z porovnání aktuální a dříve platné právní úpravy vodního zákona je podle něj zřejmé, že dříve byla účast spolků možná pouze v řízeních zahajovaných výhradně podle vodního zákona. V současném znění je právo spolků účastnit se řízení daleko širší, neboť již není vázáno výhradně na řízení zahájená podle vodního zákona. Mohou se tak účastnit také řízení o povolování vodních děl. Vodní zákon není volitelným doplňkem. Pokud se vodní zákon vztahuje na městský úřad a umožňuje mu vydat jednotné environmentální stanovisko, vztahuje se také na žalobce při určování okruhu účastníků řízení.

IV. Posouzení věci 3 31 A 9/2026

10. Soud dospěl k závěru, že jsou dány závažné důvody pro přednostní projednání žaloby ve smyslu § 56 odst. 1 věty za středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s“), čímž vyhověl žádosti žalobce o přednostní projednání. Hlavní činností žalobce je ochrana životního prostředí. K jejímu efektivnímu výkonu je podstatné, aby mohl v dotčených řízeních vystupovat jako účastník. Delší trvání soudního řízení by mohlo vést k tomu, že stavba odkanalizování bude realizována ještě před tím, než bude soudem postaveno najisto, zda žalobci svědčí postavení účastníka řízení. Tím by byla podstatně oslabena možnost žalobce účinně uplatňovat svá procesní práva. Soud přihlédl rovněž k tomu, že právní názor žalovaného na okruh účastníků řízení se může projevit i v dalších obdobných věcech, a považoval proto za vhodné tuto právní otázku vyjasnit bez zbytečného odkladu.

11. Žaloba je důvodná.

12. Předmětem řízení o povolení stavby je nová stavba čistírny odpadních vod a nová liniová trasa kanalizace. Taková stavba je podle § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona (ve znění od 1. 2. 2021) vodním dílem. Předmětem sporu v nynější věci je pak otázka účastenství žalobce, který je environmentálním spolkem, v řízení o povolení této stavby.

13. Právní úprava účastenství environmentálních spolků v řízeních o povolování vodních děl prodělala v posledních letech poměrně významný vývoj. Pro lepší pochopení aktuální právní úpravy proto soud považuje za vhodné nejprve stručně nastínit právní úpravu předcházející, tedy účinnou do 31. 12. 2023, a její základní východiska. IV.A. Zákonný režim do 31. 12. 2023 14. Výkon státní správy podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon 2006“), byl svěřen stavebním úřadům. Těmi byly buďto obecné stavební úřady, anebo, v případě taxativně vymezených staveb, tzv. speciální stavební úřady. Jednalo se o orgány vykonávající státní správu na příslušných úsecích podle zvláštních právních předpisů.

15. Mezi vybrané stavby patřila podle § 15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona 2006 také vodní díla. Ta spadají do působnosti vodního zákona, který jako zvláštní právní předpis upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí (§ 1 odst. 2 vodního zákona). Výkon státní správy na tomto úseku svěřuje vodní zákon vodoprávním úřadům (§ 104 odst. 1 vodního zákona).

16. Stavební řízení v případě povolení stavby vodního díla tedy vedl vodoprávní úřad jakožto speciální stavební úřad. Obecně přitom platilo, že speciální stavební úřady postupovaly podle stavebního zákona 2006, pokud zvláštní právní předpisy nestanovily jinak. Obdobné pravidlo speciality obsahoval také vodní zákon v § 115 odst. 1, podle něhož měly vodoprávní úřady, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl a vodohospodářských úprav, při řízení o věcech upravených vodním zákonem postupovat podle stavebního zákona, pokud vodní zákon nestanovil jinak.

17. Pokud by tedy řízení o povolení stavby odkanalizování bylo vedeno dle „starého“ stavebního zákona 2006, jednalo by se o stavební řízení vedené vodoprávním úřadem jakožto stavebním úřadem speciálním. Ten by postupoval podle stavebního zákona 2006, zejména pokud jde o obecnou úpravu stavebního řízení, současně by však aplikoval i vodní zákon, a zohlednil tak veškerá specifika vyplývající ze skutečnosti, že je předmětná stavba vodním 4 31 A 9/2026 dílem (viz např. některé specifické požadavky pro vydání stavebního povolení k vodním dílům podle tehdy účinného § 15 vodního zákona).

18. S ohledem na výše uvedené by byl v řízení vymezen také okruh účastníků. Vodoprávní úřad by musel vyjít jednak z obecně vymezeného okruhu účastníků řízení podle § 109 stavebního zákona 2006. Dále by však musel zohlednit také specifika vodního zákona, který okruh účastníků řízení dále rozšiřoval.

19. Co se týče účastenství environmentálních spolků, to bylo v § 115 odst. 6 vodního zákona ve znění do 31. 12. 2023 upraveno následovně (podtržení doplněno soudem): Občanské sdružení, jehož cílem je podle jeho stanov ochrana životního prostředí, je oprávněno být informováno o zahajovaných správních řízeních vedených podle tohoto zákona, pokud o tyto informace vodoprávní úřad požádá, s výjimkou stavebních řízení vedených podle § 15 a řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Podle odst. 7 uvedeného ustanovení má občanské sdružení postavení účastníka řízení vedeného podle tohoto zákona, s výjimkou stavebních řízení vedených podle § 15 a řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jestliže písemně požádá o postavení účastníka řízení do 8 dnů ode dne sdělení informace podle odstavce 6.

20. Zákon tedy těmto subjektům přiznával právo být informován o zahajovaných správních řízeních vedených podle vodního zákona a v některých případech i postavení účastníka řízení. V případě řízení o povolení stavby vodního díla podle § 15 vodního zákona však byly z účastenství výslovně vyloučeny. Pokud by tedy byla stavba odkanalizování povolována ještě v režimu „starého“ stavebního zákona 2006, žalobce by účastníkem řízení nebyl. Důvodem by však nebylo to, že by na řízení o povolení stavby vodního díla vodní zákon nedopadal, ale výslovné vyloučení účastenství environmentálních spolků v těchto řízeních vodním zákonem. Za nyní platné a účinné právní úpravy je však situace odlišná. IV.B. Právní úprava účinná v nynějším řízení 21. Současná právní úprava stavebního zákona 2021 svěřuje působnost stavebního úřadu ve věcech záměru vodního díla podle § 34a stavebnímu úřadu obce s rozšířenou působností (pokud nevykonává působnost stavebního úřadu krajský stavební úřad podle § 34). „Nový“ stavební zákon 2021 tedy systematicky nepřevzal dřívější zvláštní kategorii speciálních stavebních úřadů.

22. Co se týče změn vodního zákona v souvislosti s přijetím stavebního zákona 2021, k nimž došlo zákonem č. 284/2021 Sb., výkon státní správy podle vodního zákona zůstal i nadále ponechán vodoprávním úřadům (§ 104 odst. 1 vodního zákona tedy zůstal nezměněn). Do výčtu vodoprávních úřadů však byly v § 104 odst. 2 písm. e) vodního zákona zahrnuty také stavební úřady.

23. Beze změny zůstalo také ustanovení § 115 vodního zákona (upravující vodoprávní řízení), podle kterého platí, že pokud tento zákon nestanoví jinak, postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl a vodohospodářských úprav.

24. Stavební zákon 2021 stojí na odlišné koncepci, která směřuje k větší koncentraci a sjednocení povolovacích procesů. V případě nastíněného povolovacího procesu však došlo zejména ke změně kompetenční, resp. institucionální. Nejednalo se o změnu samotné povahy řízení. Byť tedy stavební řízení o povolení stavby odkanalizování vede dle platné a účinné právní 5 31 A 9/2026 úpravy obecný stavební úřad, zůstává současně i vodoprávním úřadem ve smyslu § 104 odst. 2 písm. e) vodního zákona. Vedené řízení je tak nejen řízením stavebním, nýbrž také řízením vodoprávním. Stavební úřad tudíž aplikuje nejen stavební zákon, ale také relevantní ustanovení vodního zákona jako zvláštního právního předpisu.

25. Vodní zákon totiž obsahuje celou řadu hmotněprávních i procesních ustanovení, které musí stavební úřad při povolování stavby odkanalizování zohlednit a aplikovat. Jedná se v prvé řadě o § 107a, který vymezuje pravomoci stavebního úřadu, mezi které podle písm. a) spadá rozhodování o žádosti o povolení záměru vodního díla podle § 55a. Právě § 55a pak stanoví některé zvláštní požadavky pro povolování záměru vodního díla. A jak již bylo uvedeno, stavební úřad je zároveň vodoprávním úřadem. Primárně postupuje podle stavebního zákona, pokud vodní zákon nestanoví jinak. Musí tedy zohlednit i § 115 vodního zákona upravující vodoprávní řízení. Ostatně např. § 115 odst. 20 vodního zákona výslovně počítá s tím, že v případě vodního díla vyžadujícího povolení záměru podle stavebního zákona lze žádost o vydání povolení, souhlasu nebo vyjádření podat prostřednictvím portálu stavebníka podle stavebního zákona. I z toho je patrné, že se § 115 vodního zákona na povolování vodních děl nadále aplikuje.

26. Přijetím „nového“ stavebního zákona 2021 tak došlo především ke změně v rozvržení působnosti mezi jednotlivé správní orgány, vztah speciality vodního zákona k zákonu stavebnímu ovšem dotčen nebyl. Tato skutečnost se promítá také do stanovení okruhu účastníků. Stavební úřad proto nemohl vycházet pouze z obecné úpravy účastníků obsažené v § 182 stavebního zákona, nýbrž také z těch ustanovení vodního zákona, která účastenství v daném typu řízení upravují odlišně nebo je doplňují. Ostatně povinnost stavebního úřadu pojmout za účastníky řízení osoby dle vodního zákona je výslovně zakotvena v § 182 písm. e) stavebního zákona, podle něhož jsou účastníky řízení osoby, o kterých tak stanoví jiný zákon. Stavební zákon tedy sám počítá s tím, že v některých případech, jako např. u povolování stavby vodního díla dle vodního zákona, budou účastníky řízení i další osoby vymezené zvláštním právním předpisem.

27. Že bylo smyslem a účelem § 182 písm. e) právě vpustit do řízení např. environmentální spolky ostatně vyplývá i z důvodové zprávy k § 182 stavebního zákona č. 283/2021 Sb.: „Do stavebního zákona se „vrací“ také odkaz na účastenství osob, o kterých tak stanoví jiný zákon, což byla úprava zakotvená ve stavebním zákoně před účinností jeho novely provedené zákonem č. 225/2017 Sb. Stavební zákon tak odkazuje na další zákony, ze kterých vyplývá účastenství dalších osob, které mohou uplatňovat, námitky v rozsahu, v jakém se projednávaný záměr dotýká zájmů chráněných jiným právním předpisem, který zakládá jejich účastenství v řízeních podle stavebního zákona. Jde např. o dotčenou veřejnost podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, nebo podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Dotčená veřejnost, zpravidla spolky, mohou být účastníky povolovacího řízení, splní-li podmínky účastenství příslušného zákona. Zejména se bude jednat o případy, kdy stavební úřad bude v rámci integrace ochrany veřejných zájmů posuzovat záměr podle těchto právních předpisů, např. jako vodoprávní úřad bude povolovat vodní dílo.“ (tisk 1008/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu, 8. volební období, www.psp.cz). Důvodová zpráva tak výslovně počítá s tím, že při povolování vodních děl mohou být účastníky řízení i osoby, jimž toto postavení přiznává vodní zákon. Soud tedy nevidí jediný důvod, proč by měl účast environmentálních spolků v rozporu se záměrem zákonodárce omezovat.

28. Konkrétní podmínky účasti environmentálních spolků upravuje vodní zákon v § 115 odst. 5 a 6 (ve znění od 1. 7. 2024), podle nichž platí, že právnická osoba soukromého práva, 6 31 A 9/2026 jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví, a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost, a která vznikla alespoň 3 roky před dnem oznámení o zahájení řízení podle tohoto zákona nebo kterou podporuje svými podpisy nejméně 200 osob na podporující listině, může požádat vodoprávní úřad, aby ji informoval o zahajovaných správních řízeních, v nichž mohou být dotčeny zájmy chráněné tímto zákonem (odst. 5). Právnická osoba podle odstavce 6 [správně má být odstavec 5, jedná se o zjevnou legislativně technickou chybu – pozn. soudu] je účastníkem řízení, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, pokud do 8 dnů ode dne sdělení informace podle odstavce 6 písemně oznámí svou účast v řízení vodoprávnímu úřadu (odst. 6).

29. Postavení environmentálních spolků je tedy po novelizaci vodního zákona zjevně posíleno. Účastenství již není omezeno jen na řízení vedená podle vodního zákona, navíc s výjimkou stavebních řízení podle dřívějšího § 15 vodního zákona. Nyní se vztahuje na správní řízení, v nichž mohou být dotčeny zájmy chráněné vodním zákonem, přičemž výjimka z účastenství pro stavební řízení o povolení vodních děl byla vypuštěna. Zachována zůstala pouze výjimka pro řízení navazující na posuzování vlivů na životní prostředí. V tomto řízení však není účast spolků fakticky vyloučena, jen je upravena zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Lze tak uzavřít, že vede-li stavební úřad řízení o povolení záměru vodního díla podle § 107a písm. a) vodního zákona, je podle § 182 písm. e) stavebního zákona 2021 účastníkem tohoto řízení též právnická osoba soukromého práva splňující podmínky § 115 odst. 5 a 6 vodního zákona.

30. Soud si je vědom i odlišného názoru prezentovaného v komentářové literatuře, podle něhož účastenství environmentálních spolků podle vodního zákona dopadá pouze na „vodoprávní“ část procesu, nikoli na řízení o povolení záměru vedené podle stavebního zákona. „Důvodová zpráva ohledně účastenství osob podle písmene e) výslovně zmiňuje vedle dotčené veřejnosti podle VlŽP též veřejnost podle VodZ. Odkaz na VodZ, konkrétně § 115 odst. 6 a 7 upravující účastenství environmentálních spolků ve vodoprávních řízeních, však není pro vymezení okruhu účastníků řízení o povolení záměru podle StavZ relevantní. Nově totiž působnost stavebního úřadu ve věcech vodních děl již nevykonávají vodoprávní úřady jako speciální stavební úřady [§ 15 odst. 1 písm. d) StavZ 2006], nýbrž obecní a krajské stavební úřady (§ 34 a 34a). Vodoprávní úřad vede pouze související řízení o povolení k nakládání s vodami, které je podmínkou vykonatelnosti povolení záměru tohoto vodního díla (§ 9 odst. 9 VodZ). Toliko ve vztahu k této „vodoprávní“ části řízení náleží environmentálním spolkům za splnění podmínek § 115 odst. 6 a 7 VodZ postavení účastníka. Ze „stavebněprávní“ části řízení vedené podle StavZ jsou však tyto spolky – nesplňují-li podmínky účastenství podle jiného zákona – vyloučeny. Tak tomu bylo již za předchozí právní úpravy. Přijetí StavZ ani související novela VodZ na tom nic nezměnily.“ (ŠEBA, Jan, KORBEL, František, STRAKA, Josef, BURSÍKOVÁ, Lenka. § 182 [Účastníci řízení]. In: BURSÍKOVÁ, Lenka, KORBEL, František, ČERNÝ, Pavel, LACHMANN, Martin, ROZTOČIL, Aleš, BOHADLO, David a kol. Stavební zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 1540–1541.).

31. S tímto výkladem se však soud neztotožňuje. Jak již soud uvedl výše, právě novelizace vodního zákona odstranila dřívější výslovnou výjimku, která environmentální spolky ze stavebních řízení o vodních dílech vylučovala. Současně zákonodárce v § 182 písm. e) stavebního zákona 2021 výslovně zavedl pravidlo, podle něhož jsou účastníky řízení i osoby, 7 31 A 9/2026 jimž takové postavení přiznává jiný zákon. Za této situace není důvodu dovozovat, že by se účastenství spolků podle vodního zákona mělo omezit jen na jakousi oddělenou „vodoprávní“ část řízení, kterou zákon nikde samostatně nevymezil ani jí nestanovil odlišný procesní režim. Nezbývá než konstatovat, že záměrem zákonodárce bylo právní úpravu a přístup k účastenství změnit.

32. Vyznění právní úpravy je tudíž podle soudu jednoznačné. Zákonodárce zamýšlel umožnit účastenství osobám, kterým je přiznává zvláštní právní předpis, a v případě vodního zákona rozšířit účastenství environmentálních spolků i na řízení o povolení stavby vodního díla. Napadené rozhodnutí proto vychází z nesprávného právního názoru. Dle žalovaného je stavební úřad v dané věci současně vodoprávním úřadem a rozhoduje i o otázkách upravených vodním zákonem. Přesto však žalovaný dospěl k závěru, že se při určení okruhu účastníků vodní zákon neuplatní. Takový závěr není přesvědčivě odůvodněn a pomíjí ustanovení vodního zákona, která se na povolování vodních děl zjevně vztahují. Žalovaný také nezdůvodnil, proč, i při procesním postupu podle stavebního zákona, není vodní zákon jiným právním předpisem dle § 182 písm. e) stavebního zákona 2021.

33. Soud proto uzavírá, že námitky žalobce byly důvodné. Správní orgány založily své závěry na nesprávném výkladu zákona, což vedlo k nezákonnosti usnesení stavebního úřadu i napadeného rozhodnutí. Opomenutí účastníka řízení představuje závažnou vadu správního řízení. Nebyl-li žalobce považován za účastníka řízení, nemohl se seznámit s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, uplatnit relevantní námitky ani využít řádné procesní prostředky obrany. Soud proto přistoupil ke zrušení výroku II. rozhodnutí žalovaného i usnesení stavebního úřadu. V dalším řízení budou správní orgány povinny posoudit, zda žalobce splňuje podmínky účastenství podle vodního zákona, a dospějí-li k závěru, že tomu tak je, budou jej muset pojmout za účastníka řízení o povolení stavby odkanalizování.

34. Žalobce navrhl provedení řady důkazních prostředků. Jejich valná většina je však součástí správního spisu, jímž se v soudním řízení správním dokazování zpravidla neprovádí. Soud k tomu neshledal důvod ani v této věci. Zbývající listinné důkazy – žádosti žalobce o informace o zahajovaných správních řízeních soud jako důkaz neprováděl, neboť nebyly pro posouzení věci rozhodné. Posouzení, zda žalobce splňuje podmínky účastenství podle vodního zákona, je totiž primárně úkolem správních orgánů, nikoli soudu. Právě správní orgány proto v dalším řízení provedou potřebné úkony ke zjištění, zda žalobci postavení účastníka svědčí, a případně s ním budou jako s účastníkem řízení jednat.

V. Závěr a náklady řízení

35. Soud z výše uvedených důvodů zrušil žalobou napadený výrok II. rozhodnutí žalovaného i usnesení stavebního úřadu (§ 78 odst. 3 s. ř. s.) ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. bez jednání. V dalším řízení jsou správní orgány vázány právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady vzniklé žalobci jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3 000 Kč. Soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení v přiměřené lhůtě. 8 31 A 9/2026 Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 7. července 2026 Mgr. Petr Šebek v. r. předseda senátu